Autor Téma: Maďarská republika Rad (1919)  (Přečteno 15785 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Maďarská republika Rad (1919)
« kdy: Srpen 31, 2009, 10:12:10 »

Magyarországi Tanácsköztársaság
Maďarská republika rad


"Poslední analýza ukazuje, že Eugen Leviné měl v mnoha politických věcech pravdu. Tvrzení Thallheimera a Bély Kuna jsou politicky naprosto chybná. Fráze a nedostatek pozornosti, hry radikálních levičáků."
Leninův dopis Zinovjevovi

První světová válka více prohloubila národní i politické rozpory v zemích Rakouska-Uherska. V červnu 1918 došlo k velké stávce dělníků v budapešťských ocelárnách, která byla potlačena střelbou. Dne 17.října 1918 vystoupili poslanci z Károlyiho strany v uherském parlamentu s prohlášením spolupráce s Trojdohodou a odmítnutí spojenectví s Německým císařstvím. Vedle existující vlády se 25.října 1918 ustavila maďarská Národní rada, která požadovala odtržení země od Rakouska, odstranění současného politického režimu, pozemkovou reformu a autonomie pro území obývané nemaďarskými národy v Uhrách.

První Maďarská republika aneb začátek zhroucení syststému. Dne 30.října 1918 došlo v Budapešti k "Astrové revoluci", kdy lidé vyšli do ulic, protestovali proti současné politice a jako symbol revoluce se stal drobný fialový kvítek Astry (Aster amellus). Ještě téhož dne odstoupil ze své funkce ministerský předseda Sándor Wekerle (1848-1921). O den později byl předsedou nové uherské vlády jmenován hrabě Károlyi Mihály (1875-1955). Ještě téhož dne v Budapešti rozvášnění dav zabil nenáviděného ministerského předsedu Istvána Tiszu (1861-1918). Tato událost jakoby předznamenala začátek nové doby plné zvratů. Tiszovou vraždou se jakoby udělala tlustá čára za dobou starou, symbolizovanou rakousko-uherskou manorchií. Řekněme si ale k této události něco bližšího. Dne 31.října roku 1918 proběhl již čtvrtý, ale tentokráte již úspěšný, pokus o vraždu čestného uherského ministerského předsedy. Tento osudný den se do jeho domu, budapešťské vily Roheim, na ulici Hermina číslo popisné 35, vloupala skupina vojáků. Nenáviděný borosjenői és szegedi gróf Tisza István byl chladnokrevně zavražděn před zrakem své ženy. Tisza si získal mnoho nepřátel boji proti všeobecnému volebnímu právu (před rokem 1918 mohlo volit a zastávat úřední posty jen 10% obyvatel Uher), také razantně vystupoval proti antisemitismu a dodnes je silně zakořeněná myšlenka, že podporoval maďarizaci menšin. Ač se Károlyiho vláda formálně snažila nalézt viníky, stalo se tak až 6.října 1921, kdy soudce István Gado odsoudil z vraždy tyto muže: Pál Keri, József Pogany, István Dobó, Tivadar Horváth Sanovics, Sándor Huttner, Tibor Sztanykovszky. Pouze poslední jmenovaný si odseděl ve vězení celý trest, osumnáct let, a byl propuštěn až v roce 1938. (jediný, kdo vlastně sloužil jeho 18-rok trest, byl propuštěn v roce 1938). Vraťme se ale k hraběti Károlyi Mihálym.

 Jak již bylo řečeno, byl jmenován do neoblíbené funkce ministerského předsedy 31.října 1918. Funkci mu do rukou svěřil samotný císař Karel, který se tak snažil udržet vládu habsburků nad Uhrami. Je třeba zmínit že se jeho plán nějakou dobu i dařilo plnit. Nová vláda nejprve vyčkávala s očekáváním dalšího vývoje, ovšem po vyhlášení Německé republiky a když se vzdal své funkce i císař Karel, vyhlásila i ona dne 16.listopadu 1918 zrod maďarské demokratické republiky. Jejím prvním prezidentem se stal Mihály Károlyi. Národní rada oficiálně uznala hraběte Károlyi Mihály Ádám György Miklóse jako nového prezidenta až dne 11.ledna roku 1919. Karólyho vláda byla jen velice krátkou, ale je teřba si k ní říci něco bližšího. Mnistr pro národnosti Oszkár Jászi (1875-1957) a prezident Károlyi, se snažili ze země vytvořit Dunajskou konfederaci jakési "Východní Švýcarsko" a snažili se všemožně přesvědčit nemaďarské obyvatele (slováky, rumuny a rusíny) aby setrvali ve státě jako součást nové maďarské demokratické republiky a nabízel jim maximální autonomii. Tato snaha ale přišla v niveč a po dlouhých létech útlaku se území dávných Uher rozpadlo ve prospěch Rumunska, Jugoslávie a Československa. Dalším problémem nové vlády bylo i příměří podepsané rakousko-uherskou vládou 3.listopadu 1918 ve vile Giusti nedaleko italské Padovy. Jelikož nyní bylo Maďarsko novým státem, mnozí požadovali podepsání nového příměří, doufajíc ve výhodnější důsledky. Károlyi sice nějakou dobu váhal, ale brzy souhlasil i s tímto požadavkem a v listopadu 1918 odjel do Bělehradu. Velitel spojeneckých sil na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey (1856-1942), který měl novou dohodu podepsat, měl zcela jiný názor. Maršál Franchet d'Esperey vystupoval vůči maďarské delegaci s neskrývaným opovržením a Maďarsko se tak z Bělehradu vracelo s mnohem krutějšími, mírovými podmínkami než jaké pro ně plynuly z Padovské mírové smlouvy. Lidé kteří doufali, že Spojenci budou brát nový stát jako svého spojence byli hořce zklamáni. Károlyho popularita tak rychle klesla až k bodu mrazu. Poněkud nečekaně se tak roztočila spirála problémů ze které jako vždy těžila třetí strana.

Komunistická strana Maďarska

Karólyiho strana tvořila v Národní radě koalici s Občanskou radikální stranou vedenou Oszkárem Jászim a nejpopulárnější Maďarskou sociálně demokratickou stranou. A právě levicové křídlo sociální demokracie ustavilo dne 20.listopadu 1918 Komunistickou stranu Maďarska, které získávala mnoho stoupenců hlavně mezi dělnickým obyvatelstvem, nezaměstnanými a odzbrojenými vojáky. Károly se zdál být poměrně vhodným prozidentem, jelikož některé jeho činy byly příznivě příjmány i levicí. Kupříkladu chtěl dát rolníkům téměř veškerou zemědělskou půdu. Ve snaze jít všem příkladem, dal veškeré ohromné majetky, lidu. Bohužel tato myšlenka se neujala a jediné pozemky které byly předány lidu byly jen a pouze polnosti Károlyho. Sociální demokraté také zarputile blokovali veškeré snahy o plánované přerozdělení půdy. Mihály Károlyi také učinil druhý nešťastný krok, když v listopadu 1918 rozpustil všechny maďarské ozbrojené síly. Připomeňme si, že armádu chtěl rozpustit i Masaryk a nahradit ji milicemi. Nepokoje v Sudetech a boje s poláky o Těšínsko ale tyto snahy odsunuly na neurčito. A právě Československo se stalo v zimě 1918-1919 spolu s Rumunskem a Jugoslávií hlavním nepřítelem Maďarského státu, jelikož porušovaly příměří a obsazovali jeho území. Koncem ledna 1919 tak Károlyi nařídil znovu vybudovat maďarskou armádu a také se zaobíral myšlenkou na spojenectví s bolševickým Ruskem, čímž v podstatě předznamenal brzkou budoucnost maďarského státu. Jakoby to nebyl konec, podepsalo Maďarsko se Spojenci jen příměří, nikoliv mírovou smlouvu. Spojenecká blokáda tak tedy pokračovala až do doby, než byla mírová smlouva podepsána. Maďarsko tak tedy trpělo nedostatkem potravin, který trval již z časů světové války. Smrt hladem tak byla od roku 1917 zcela běžnou a nikoho příliš nepřekvapovala. Navíc byla země ochromena návalem uprchlíků z Transylvánie a Haliče.

Bez uhlí a bez naděje

Maďarsko nikdy nebylo zrovna nejbohatší zemí starého Rakouska-Uherska. Pro lepší představu sem přidávám rozpis národního produktu na obyvatele z roku 1910, hodnoty jsou udávány v amerických dolarech, dle jeho hodnoty z roku 1970. Nejprve okolní státy. Německo 958, Srbsko 462, Itálie 546, Řecko 455, Rusko 398 a konečně životní úroveň v Rakousko-Uhersku:

České země 819
Rakousko 810
Dalmácie 650
Maďarsko 616
Bosna 546
Chorvatsko 542
Sedmihradsko 542

Velice tíživým byl také vznik nového státu, jakéhosi nastupce Rakouska-Uherska, mnohonárodnostního Československa. Tento stát totiž odříznul Maďarsko od dodávek uhlí z Německa. Maďarsko totiž těžilo na svém území jen velice malé množství cenného uhlí a v podstatě záviselo na dovozu z Německa. Připomeňme si, že obdobně na tom byly všechny nástupnické státy Rakouska-Uherska. Právě o Těšínské uhlí se v podstatě dostalo Československo do války s Polskem. Později Československo zásobovalo uhlím i Rakousko. Zpět ale k Maďarsku. Bez uhlí musela většina obyvatel přežít zimu 1918-1919 bez tepla, železniční síť pomalu přestávala fungovat, kolaps drah způsobyl kolaps průmyslu a tedy i masovou nezaměstnanost. Vláda se ale ukázala být v tento okamžik zcela neschopná a pro boj proti kryzi začala tisknout víc a víc peněz. Masivní inflace tak znamenala ještě větší chudobu. Prezident Károlyi také poněkud přehlížel nastalou situaci a dokonce se ani nijak zvlášť nesnažil přesvědčit Spojence aby zrušili blokádu. Prezident si tak vysloužil ještě větší kritiku, nyní však již zcela veřejnou. Baron Lajos Hatvany popsal celou situaci velice výstižně: "Jednání kabinetu nepřinášela žádné výsledky. Už to není kabinet ale debatní klub!" V obdobném duchu se vyjádřil i britský spisovatel Harold Nicolson, který v roce 1957 přezkoumával Károlyho monografii: "Měl mnohé kvality, ale bohužel mu chyběly schopnosti pro které mohl být brán vážně lidmy kolem sebe." Dne 19.března 1919 odeslal francouzský plukovník Fernand Vix (1876-1941) přišel s požadavkem "Vixovou Nótou", dle které měly být staženy maďarské jednotky od hranic, dále do vnitrozemí. objednávat maďarské síly, aby se zdvihne dále od místa, kde oni byli umístění. Od 20.března 1919 byly maďarské jednotky postupně stahovány od hranic, přičemž uvolněné území bylo okamžitě zabíráno nepřítelem. Francouzští generálové, kteří tehdy v podstatě řídili armády všech sousedů Maďarska, se přesně domnívali, že nové hranice budou tam, kde se zastaví linie fronty. Vixova nóta vyvolala ohromnou nelibost ve společnosti a lidé raději chtěli, aby se armáda postupujícímu nepříteli postavila. První pokus o převzetí moci nevyšel tak jak si komunisté představovali. 22.února 1919 uspořádali komunisté demonstraci před sídlem listu sociální demokracie Népszava. Způsobili při tom výtržnosti a celá demonstrace skončila přestřelkou a zabitím čtyř policistů. Po těchto událostech byl Kun, spolu s dvěma sty demonstranty, zatčen a obviněn z velezrady. Po zatčení byl Kun ze strany policie vystaven antisemitským urážkám a brutálně zbit, což ovšem nezůstalo utajeno a bylo detailně popsáno v bulvárním tisku. Zprávy o policejním násilí spáchaném na Kunovi a reakce Kuna na incident mu přinesly velkou veřejnou podporu a solidaritu. Kun po incidentu veřejně odpustil svým nepřátelům po způsobu Krista, díky čemuž získal podporu i mezi katolíky. Sociální demokraté se následně spojili s komunisty vedenými Bélou Kunem, do nové strany pojmenované Maďarská socialistická strana, načež Károlyi oznámil rezignaci na funkci prezidenta. Pod vlivem revoluce v Rusku došlo i v Maďarsku k další revoluci, jejímž výsledkem bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919. Károlyi odstoupil a odešel z aktivní politiky.

Magyarországi Tanácsköztársaság

Dne 21.března 1919 byla Károlyho liberálně-demokratická vláda nahrazena sovětskou vládou v čele s Bélou Kunem, který byl právě propuštěn z vězení, aby se ujmul vlády. Druhá fáze maďarské revoluce byla zahájena. Zde je krátký popis struktury nové vlády. Sociální demokraté i nadále zaujímali většinu křesel ve vládě. Bylo zde 33 lidových komisařů kteří zasedali v revolučních radách. Čtrnáct z nich byli bývalí komunisté, sedmnáct byli bývalí sociální demokraté a dva komisaři byli pezpartajní. Podívejme se jmenovitě na novou vládu:
 
Prezidentem se stal Alexander Garbai
Lidovým komisařem pro zahraniční záležitosti Kun (Kohn), jeho zástupcem byl Peter Augustin (Augenstein)
Vojenským komisařem se stal József Pogány (Schwartz), jeho náměstky Béla Szántó (Schreiber) a Tibor Szamuely (Sámuel)
Komisařem pro vnitřní záležitosti Landler Jenő a jeho zástupcem Béla Vágó (Weiss)
Lidovým komisařem pro státní školství Zsigmond Kunfi (Kunstätter), jeho náměstkem pak György Lukács (Lőwinger)
Obchodním komisařem Landler Jenő, náměstky Mátyás Rákosi (Roth) a Haubrich József
Lidovým komisařem pro zemědělství Jenő Hamburger a náměstky Csizmadia Sándor, Károly Vantus, György Nyisztor
Sociálním komisařem Vilmos Bőhm, náměstkem Gyula Hevesi (Honig) a Antal Dvorcsák
Komisařem pro veřejné stravování Mór Erdélyi (Ehrlich), náměstkem Artúr Illés (Braun)
Německým komisařem Henrik Kalmár (Kohn). Ruským komisařem Oreszt Szabó
Budapešťským komisařem Mór Preisz, Sándor Vince (Weinberger) a László Dienes
Policejním a politickým komisařem Dezső Bíró (Burger) a Seidler
Guvernérem Rakousko-uherské banky Gyula Lengyel (Goldstein)

Samotný Kun sice zastával pouze funkci komisaře pro zahraničí, ale v podstatě celé zemi vládnul. Ve zprávě pro Lenina shrnul svou vládu takto:
"Můj osobní vliv v Revoluční vládní radě je takový, že diktatura proletariátu je pevně zavedená, jelikož mám podporu lidu." Je zajímavé že zmínění lidoví komisaři měli poměrně nevšední původ. Byli zde Němci, Češi, Slováci, Židé atd. je zajimavé že minimálně 20 komisařů bylo židovského původu. Taktéž samotný vůdce Béla Kun byl původem žid z Haliče(v roce 1906 si změnil jméno z Aaron Kohn), nicméně mu nejde zapřít velké charisma a velice slušné řečnické nadání:
"Včerejší Kunův projev byl neohrožený, nenávistný a nadšený. Je to přísně vypadající člověk s hlavou býka, hustými vlasy a knírkem. Jeho zjev nepřipomíná vzezření žida, jako spíše sedláka. Zná vé posluchače a plně je ovládá. Získal na svou stranu dělníky z továren toužící po nových vyhlídkách spolu s představiteli sociální demokracie, mladými intelektuály, učiteli, doktory, právníky, všechny přítomné, kteří přišli, aby se seznámili s Kunem a Marxismem." Kdo byl ale onen divný malý člověk, Béla Kun (nebo přesněji Aaron Kohn). Současníci jej popisují jako malého baculatého člověka s oteklým obličejem, nakrátko ostříhanými nečervenalými vlasy, nohama do x, kravavě podlitýma očima a tlastými vlahkými rty. Jako většina komunistů té doby, prošel ideologickou masáží v Rusku. Zde se jako mladý poddůstojník vzdal Rusům 21.července roku 1916 a propuštěn ze zajetí byl v roce 1917. Zůstal v Rusku a spolu s Tiborem Szamuelym založil místní komunistické noviny. Později se setkal s Leninem a byl jím vyslán šířit revoluci do Maďarska. Nejel ale nalehko. S Sebou měl falešný pas, instrukce a především velké množství peněz. Po příjezdu do Maďarska třeba nakoupil přes zprostředkovatele zbraně za cenu 200.000 K.

Revoluční zákony

První rozhodnutí vlády se týkalo znárodnění prakticky veškerého soukromého majetku (mimo osobního) což se především týkalo konfiskací půdy nad 57 hektarů. V rozporu s radami Lenina a ruských bolševiků odmítla Kunova vláda přerozdělit znárodněnou půdu rolníkům, čímž ztratila podporu většiny obyvatel. Místo toho Kun vyhlásil program kolektivizace a vytvoření jednotných zemědělských družstev. Kvůli nedostatku kvalifikovaných lidí, kteří by je mohli řídit, ustanovil jako ředitele těchto jednotných družstev původní majitele (velkostatkáře), vedoucí a správce půdy. Revoluční vláda znárodnila továrny, doly a banky. Ve snaze získat si podporu rolníků, zrušil Kun všechny daně v zemědělských oblastech. Ve skutečnosti to vládě spíše uškodilo, protože rolníci došli k závěru, že vláda, která nevybírá daně, je křehká a slabá. Později se plat zemědělských dělníků vyšplhal až na 1500 K nicméně velice brzy byli všichni rozumní lidé komunismem zklamáni. Zde je vývoj růstu cen:


_______Květen_____Červen_____Červenec

Kilo sýra  150-180 K  200-250 K  320-360 K 
Kilo másla 120-150 K  160-220 K  300-320 K 
Vejce  4-5 K  6-7 K  7-10 K 
Slepice  120-160 K  180-240 K  320-350 K 
Husa  - -  160-180 K  220-230 K 
Kilo cukru  100-120 K  120-140 K  150-160 K 
Kilo sádla  - -  20-25 K  20-25 K 
Kilo fazolí  - -  32-38 K  32-38 K 
Kilo bílé mouky  18-20 K  30-36 K  40-45 K 
Kilo brambor - -  50 K  40 K 
Kilo soli  20 K  30 K  50 K 
Kilo hovězího masa (oficiální cena)  24 K  26 K  30 K 
Kilo hovězího masa (prodejní cena)  40-50 K  60-80 K  100-120 K

Reformou prošlo i manželství. Kupříkladu ženy se mohly vdávat už v 16ti letech a muži v 18ti, navíc nebylo potřeba souhlasu rodičů. Byly zavedeny jednostranné rozvody a potraty. Ze škol byli vyhozeni učitelé, kteří pokud si chtěli udržet místo, museli absolvovat čtyř-týdenní kurz komunistické doktríny. Komunisté se také všelijak snažili propagovat volnou lásku, odmítali soukromý hřích a dokonce se snažili zapudit funkci rodin. O děti mělo být pečováno ve speciálních školkách. Zde se patrně inspirovali starověkou Spartou, obdobně jako později nacističtí ideologové. Největší bouři nevole ale znamenal zákaz konzumace alkoholu. Lidem také byly zabaveny soukromě držené zbraně a dokonce i staré vlajky. Novou vlajkou se stal rudý prapor. Nová republika rad ještě zhoršila již tak vysokou inflaci tím, že nechala natisknout více peněz a projevila se také jako neschopná řešit bytovou krizi. Aby byly zajištěny potraviny pro města, bylo rozhodnuto zabavit je na venkově pomocí pololegálních organizovaných band známých jako Leninovi chlapci, což byla obdoba ruské Čeky. Této organizaci velel Joseph Cserni. Většina příslušníkú těchto band byli rusští židé, ale nechyběli mezi nimi uprchlí trestaneci, vrazi, podvodníci, gauneři, zloději a kapsáři. Řádili jak ve městech tak i na vesnicích, kde nejšastěji v noci vyháněli lidi z domů nebo je rovnou věšeli. Mezi jejich nástroj teroru patřilo i mučení. Leninovi chlapci bodaly svým obětem jehly pod nehty, do úst, očí a nebo trhaly jazyk. V podstatě všechny mrtvoly byly znetvořeny a zohaveny. Jelikož se často stávalo, že oběť při mučení ztratila vědomí, byl všem akcím vždy přítomen lékař, který nebožáka opět vzkřísil, načež se v mušení pokračovalo. V Budapešti se popravení házeli rovnou do Dunaje. Jelikož nebylo vhodné, aby se ulicemi nesl křik a pláč obětí, probíhalo mučení vždy ve sklepech a na ulici byla vždy auta s nastartovanými motory, které měly přehlučit nežádoucí zvuky. Oficiální soudy probíhaly velice chaoticky a za sebemenší provinění náležela smrt. Leninovi chlapci jezdili po městě v opancéřovaném voze s kulometem. Uniformou jim byla kožená bunda, baret, zbraněmi pistole, granáty a různé dýky. Počty se odhadují zhruba na 600 můžů. Lidé se samozřejmě proti tomuto řádění snažili všemožně bránit. První taková zpoura proběhla v dobnu, leč byla krutě potlačena. Podobně dopadly i ostaní pokusy ozbrojený boj. Zpátky ale k zákonům.
         Vláda rovněž prosazovala zestátnění kultury a školství, zavedla stanné právo a revoluční teror s fyzickou likvidací odpůrců (odhaduje se, že tehdy bylo povražděno 450 nepohodlných osob). Také byla zřízena Maďarská Rudá armáda. Náčelníkem generálního štábu se stal bývalý plukovníkem rakousko-uherské armády, němec Aurél Stromfeld (1878-1927), který byl fakticky vrchním velitelem armády. Vojenským velitelem oblasti Kolozsvár (Cluj) byl jmenován generál Károly Kratochwill (1869-1946), který velice urputně vedl Székely Hadosztály (Székelyho divize). Již 26.dubna 1919 ale byla jeho jednotka rozprášena. Leč nepředbíhejme.

Proti všem

Vzhledem k faktu, že jim bolševická Rudá armáda nebyla schopna přímo pomoci, byly vyhlídky na úspěšný boj mizivé. Aby získal čas, pokoušel se Kun se Spojenci vyjednávat, v dubnu se v Budapešti setkal s jihoafrickým ministerským předsedou generálem Janem Cristiaanem Smutsem (1870-1950), leč tato jednání neměla úspěch. Je zajimavé, že se i v této neklidné době snažil Kun podporovat anarchistické povstání ve Vídni (duben 1919). Nespokojeny s politickým vývojem v Maďarsku, zahájily státy Malé dohody společnou ofensivu proti Maďarsku. Rumunské království zaútočilo 16.dubna a Československo jej následovalo 27.dubna. Již 20.května ale přešla Maďarská Rudá armáda do proti útoku a obsadila území jižního Slovenska. Při ústupu československé armády na západ bylo zastřeleno bez jakéhokoliv soudu 33 lidí za podezření z bolševismu. Jednalo se o případy při Slatine u Zvolena, ve Zvoleně, Fiľakove, Košicích, Bánské Štiavnici, Michalovcích a Pečovské Nové Vsi. Dne 16.června 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad a vytvořené její ústřední orgány: Revoluční výkonný výbor a Revoluční vládní rada (šlo vlastně o vládu) v čele s českým novinářem a komunistou Antonínem Janouškem (1877-1941). K této osobnosti opět něco zmíním. Koncem roku 1918 se zapojil do událostí během komunistického převratu v Maďarsku. V roce 1919 vedl českou a slovenskou sekci v ústředním výboru Maďarské komunistické strany. Po vpádu revolučních maďarských jednotek na Slovensko sa stal předsedou Revoluční vládní rady. Nová slovenská vláda vydala výnos o zespolečenštění výrobních prostředků, znárodnění továren nad 20 pracovníků, velkostatků a peněžních ústavů. Vypracovala plán na vytvoření nových výrobních vztahů v zemědělství, zastavila činnost normálních soudů a nahradila je revolučními tribunály, zestátnila školy, zřídila slovenskou Rudou armádu a bezpečnostní sbor Rudá stráž. Kvůli krátké době trvání se však tato komunistická opatření nemohla uskutečnit. Zmíněný stát se rozpadl již 7.července 1919. Janoušek se v roce 1920 dokonce snažil stát prezidentem Československa, leč získal pouhé dva hlasy. Později žil v Čuvašské socialistické republice. Jeho syn Jaroslav Janoušek (též pod jménem Pravoslav) byl znám jako krutý vyšetřovatel StB (do roku 1948 důstojník NKVD).

Mým cílem není zde dlouze rozepisovat události na bojištích, ale je třeba zmínit že válka s Rumunským královstvím se vyvíjel ještě méně příznivě a Maďarská republika rad utrpěla několik porážek. V polovině července se Kun rozhodl vsadit vše na útok proti Rumunům. Spojenecký velitel na Balkáně, francouzský maršál Louis Franchet d'Esperey napsal 21.července 1919 maršálu Ferdinandu Fochovi:
"Jsme přesvědčeni, že Maďarská ofenziva se zhroutí sama od sebe. Jakmile bude zahájen maďarský útok, ustoupíme na demarkační čáru a odtamtud podnikneme protiútok. Podle slibu generála Fertianu nastoupí v příštích dnech na frontu dvě rumunské brigády. Jak sám vidíte pane maršále, nemáme se ze strany maďarské armády čeho bát. Mohu vás ujistit, že Maďarská republika rad nebude trvat déle než dva nebo tři týdny. A pokud nesvrhne Kunův režim naše ofenziva, udělá to zajisté jeho neudržitelná vnitřní situace." Bolševická Rudá armáda slíbila, že napadne Rumunské království a spojí se s Kunem a málem se tak opravdu stalo. Zabránila tomu vojenská porážka, kterou utrpěla Rudá armáda na Ukrajině, invaze do Rumunského království tak byla zastavena dříve než vůbec začala. Rumuni se souhlasem Trojdohody vstoupili do Maďarska a v krátké době se přes slabý odpor demoralizované maďarské Rudé armády dostali do vnitrozemí. V létě roku 1919 se Maďarská republika hroutí. Znárodnění podniků, kolektivizace a zákaz alkoholu vyvolaly velkou nespokojenost u mnoha lidí. Navíc došlo k nepříjemným problémům s alkoholem. 2.května 1919 se 1. a 5. divize, stáhly ze severní části řeky Tisy směrem na Budapešť. Vojáci byli natolik opilí, že je bylo nutné odzbrojit a odebrat jim i veškerou munici. V podstatě tak obě divize zanikly. Navíc se útok rumunské armády v červenci 1919 nepodařilo zastavit. Rumunští vojáci vstoupili do Budapešti 3.srpna 1919. Pro Maďarský lid byla tato potupa ještě tíživější, že "Volokh", jak byli Rumuni posměšně nazýváni, vyvěsili na parlamentu rumunské vlajky a chodili po budově ve svých sandálech. Béla Kun spolu s dalšími exponenty komunistického režimu včetně Tibora Szamuelyho uprchl 1.srpna do Vídně. 3.srpna vstoupila rumunská armáda do Budapešti a donutila komunisty odevzdat moc sociálně demokratické straně. Tím Maďarská republika rad skončila. Nyní se hodí citovat jeden ze starších Kunových projevů:
"Jsme maďarští proletáři pod ochranou mezinárodního socialismu a jsme odhodláni se bránit do poslední kapky krve, proti jakémukoliv útoku". Jászi emigroval z Maďarska 1.května 1919, poměrně dobře vystihnul problém komunistické vlády, když tvrdil že komunistický režim zcela popírala práva na svobodu myšlení a svědomí. 1.srpna 1919 předala Maďarská republika rad vládu do rukou sociálních demokratů.

Béla Kun po válce

Počátkem listopadu se rumunská vojska stáhla zpět na své území a 16.listopadu 1919 vstoupil v čele národní armády do Budapešti bývalý admirál námořnictva Rakousko-uherské armády Miklós Horthy (1868-1957). Situace byla stabilizována 1.března 1920, kdy parlament vyhlásil Maďarské království, jeho regentem se stal Miklós Horthy. Deprese z porážky a konce jeho 143 denní vlády nad Maďarskem, dovedly Kuna až do Vídeňské psychiatrické léčebny. V době, kdy uprchl do Vídně, již ale rakousko neovládali anarchisté, ale sociální demokraté. Kun byl tedy zajat a internován. Dokonce zde byl i představen před soud. Rakouská vláda se totiž obávala že hodlá svrhnout konzervativní vládou Rakouska. Zde je obsáhlý popis dění u soudu ze 7.května:

Před dvěma měsíci byl Béla Kun zatčen ve Vídni a minulý týden započal soud. Kun měl na sobě rudou kravatu, jakož to symbol militantního komunismu. Byl cítět dřevitou vání fialek, což soudcům připomělo, že tento parfém byl nejoblíbenějším parfémem bývalého císaře Wilhelma II. Kun byl obviněn ze spiknutí proti státu, načež vyskočil ze židle a rozkřikl se na soudce.
"Vše jsem činil pro blaho Sovětského svazu, který nyní triumfuje nad buržoazní byrokracií. Moje činnost byla vždy čistě politického charakteru a není tedy na ní nic trestného!" Kunovo vystupování u soudu si vysloužilo úsměšky ze strany vídeňských radikálů a komunistů. Velký posměch třeba zbudilo, když se Kun rozkřičel na prokurátora:
"Nesnaž se mě šikanovat, nebo já začnu šikanovat tebe!" Soudní dvůr byl natolik vyveden z míry, že proces byl náhle ukončen a Kun odešel pouze s triviálním trestem jednoho měsíce odnětí svobody, navíc předtím čekal dva měsíce ve vězení, než vůbec započne proces. Někteří lidé požadovali aby byl Kun vrácen do Maďarska, kde měl být souzen za popravu 144 lidí, během jeho  diktatury, která trvala 143 dní. Rakouský premiér Ignaz Seipel si ale byl vědom, že pokud by byl Kun vydán do Maďarska, začaly by v rakousku další nepokoje, jelikož místním anarchistům a komunistům dodávali zbraně Rusové a hrozily tedy občanské nepokoje. Museli se nepohodlného vězně ale co nejrychleji zbavit. Rakouský ministr spravedlnosti Franz Seraph Dinghofer (1873-1956) se rozhodl, že bude Kun po té, co si odsedí třicetidenní trest, deportován do Mďarska, kde se narodil. Ignaz Seipel se poté stal prezidentem nejvysšího soudu a po hádky s Dinghoferem začaly nabírat na obrátkách. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude Kun deportován do Ruska. Tak se stalo v červenci 1920 kdy byl propuštěn výměnou za rakouské vězně v Rusku. V Rusku Kun znovu vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků). Někteří jej dokonce označují za strůjce rozpadu aliance bolševiků s anarchistou Nestorem Machnem (1889-1934), jehož černá armáda bojovala spolu s rudou armádou proti bílým. Zraněný machno pak musel uprchnout do Rumunska a následně Francie. Kun byl postaven do čela regionálního revolučního výboru na Krymu. Z této pozice údajně přikázal zabít tisíce příslušníků etnických menšin na Krymu. Údajně také nechal pozabíjet deset tisíc zajatých Bělogvardějců, konkrétně vojenské jednotky generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela (1878-1928), kterým byla slíbena amnestie v případě že se vzdají, ale slib nebyl dodržen a vojáci byli v zajetí pozabíjeni. Spolu s desítkami tisíci zajatců bylo pobito 60000 Rusů, Tatarů a pravoslavných kněží. Krymské masakry vedené proti Rusům způsobily v komunistické straně Ruska velké pobouření, rozhořčení posilovala skutečnost, že byly spáchány cizincem, Maďarem, a vedly k tomu, že Lenin Kuna zavrhl. Kun se jako blízký spojenec Grigorije Zinověva stal vedoucím činitelem Kominterny. V březnu 1921 byl Kun poslán do Německa jako poradce Komunistické strany Německa (KPD). Povzbuzoval její představitele, aby se řídili "Teorií útoku". 27.března se představitelé KPD rozhodli zahájit revoluční útok na podporu horníků ve středním Německu, hnací silou celé akce byl Kun. Pokus o puč ovšem skončil naprostým neúspěchem. Počátkem dubna vydal Otto Horsing (1874-1937), Oberpräsident německé sociální demokracie v Sasku pokyny policii a polovojenským jednotkám, aby obsadily měděné doly a chemické továrny v okolí Halle (v Sasku-Anhaltsku), a ochránily je před útoky teroristů. Skutečným důvodem těchto opatření bylo ovšem zamezit komunistům v získání kontroly nad doly a továrnami, uklidnit situaci v oblasti, pokud by bylo potřeba i silou, a zbavit místní odborové organizace a sdružení vlivu komunistů. Pod vedením anarchisty a profesionálního revolucionáře Maxe Hoelzela (1889-1933), zvaného Rudý Max, se začala tvořit ozbrojená opozice.

KPD vyzvala pracující třídu v celém Německu, aby se solidárně k této opozici také vyzbrojila. KPD ale nesprávně posoudila většinovou náladu Němců, takže vzpoura zůstala omezena především na střední Německo. I když se Hoelzlovi anarchisté a KPD spojili, nezískali většinovou podporu a vládní ozbrojené síly zaujaly místa bez významnějšího odporu. Byly dokonce případy, například v továrnách Krupp nebo v hamburských loděnicích, kdy dělníci zahnali komunistické agitátory s holemi v rukách. Lenin nakonec vinil sám sebe, že jmenoval Kuna, a obvinil ho z odpovědnosti za neúspěch Německé revoluce. Kunovy akce a nezdar při zajištění všeobecného povstání v Německu Lenina přímo rozzuřily. Na nejbližším sjezdu Operační výboru označil jeho akce jako idiotské. Kun nebyl vyhozen ze stranických funkcí, ale neúspěšná březnová akce znamenala konec radikální opozice. Ve dvacátých letech byl Kun přední operativec Kominterny, sloužil především v Německu, Rakousku a Československu, ale kvůli své nechvalně proslulosti byl nepoužitelný pro tajné a špionážní úkoly. V roce 1928 byl zatčen ve Vídni místní policií, když se snažil používat falešný pas. Během Stalinových čistek, na konci 30.let, byl Béla Kun obviněn z trockismu a popraven. Obvinění z trockismu bylo naprosto nezasloužené, protože Kun byl v tom čase fanatický stalinista, který až do svého zatčení v květnu 1937, mocně podporoval Stalinovo působení. Kolem jeho smrti existují i dnes mnohé nejasnosti, jasné ale je to, že zavražděním Bély Kuna skončilo jedno krátké, ale pozoruhodné období vlády radikálního komunismu nad střední Evropou.

Zdroje:
http://www.hazafiasgondolatok.eoldal.hu/cikkek/antikommunizmus/a-kommun-terroristai.html
http://www.aszabadsag.hu/cikkek/2010/18/tortenelem.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,3803.0.html
http://www.worldwar2.ro/forum/index.php?showtopic=4398
http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,723473-1,00.html
http://www.hotnews.ro/stiri-arhiva-1253167-trupele_romane_desfiintat_dictatura_bela_kuhn.htm
http://cs.wikipedia.org/ - pro detaily o různých osobách



Oslavy prvního máje v Budapešti (!)

Mapka:
růžová - uzemí obsazené na československu
hnědá - uzemí obsazené Rumuny
modré - uzemí obsazené Srbo-Francouzskými jednotkami

Maďarští revolucionáři Astrové revoluce

Rumunské jednotky v Budapešti



"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #1 kdy: Březen 12, 2010, 09:50:56 »


Karel I.
Pár zajimavých informací co sem se dozvěděl.
- Krátce po válce se Karel I. Habsburský, za pomoci madarských monarchistů, znovu získat moc v Madarsku. Tehdy ale neuspěšně.Později svůj pokus opakoval, nyní ale již silou (vojsko sebral kdo ví kde) ale během krátkého boje u Budapešti byly jeho jednotky poraženy a Karel musel utéct do exilu.
- Maďarská rudá armáda byla malá dobrovolná armáda čítající zhruba 53,000 mužů. Byla složena z ozbrojených továrních dělníků z Budapešti.
-  Jednotkám mymochodem velel geniální stratég plukovník Aurél Stromfeld, který dokázl porážet československé vojáky na Slovensku a později plánoval pochod proti Rumunským vojkům.
- Velká část představitelů Vlády, byli židé, což později vedlo k velkému odporu Madarské populace vůči tomuto etniku - lidé je vinili za neuspěch a následnou politickou krizi.
- Komunistická uprchla do Rakouska, po 6. Srpnu, kdy byla Budapešť okupována Rumunskými jednotkami.
- Kontrarevolučním silám velel István Bethlen, aristokrat ze Sedmihradka (Transylvánie) a známý admirál Miklósz Horthy, pozdější Regent Maďarského Království (admirál bez moře, království bez krále - soudobá ironická prupovídka)

Stromfeld
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #2 kdy: Duben 04, 2010, 01:37:46 »
- Krátce po válce se Karel I. Habsburský, za pomoci madarských monarchistů, znovu získat moc v Madarsku. Tehdy ale neuspěšně.Později svůj pokus opakoval, nyní ale již silou (vojsko sebral kdo ví kde) ale během krátkého boje u Budapešti byly jeho jednotky poraženy a Karel musel utéct do exilu.
Kdysi jsem na ČT2 viděl dokument o Karlu I. a tam zazněla ohledně tohoto pokusu zajímavá informace: vojákům, kteří zasahovali proti Karlovi bylo údajně řečeno, že se jedná o československé vojsko, které vpadlo do Maďarska. Velitelé se údajně báli že, vojáci odmítnou proti korunovanému uherskému králi bojovat.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #3 kdy: Duben 04, 2010, 02:59:00 »
To je zajimavé.
Musim podotknout, že není znám puvod onoho Karlova vojska.
Jediná zmínka co sem našel zní:
"Kdesi sebral vojsko a u Budapešti byl poražen"
Podle mého se jednalo o směsku monarchistů, zbrojených různými zbraněmi a částečně demilitarizovanými vojáky. Puvod ale není jistý. Podle meho byla většina madaři (kontrarevolucionáři, kterým později velel Horthy) nebo také rakušany a směsicí lidí z bývalého R-U.
O jejich bojové kvalitě ale svědčí to, že Rudá armáda, která je tehdy u Budapešti zahnala, byla složená z ozbrojených továrních dělníků. (!)
Ti sice asi měli bojové zkušenosti z války, ale i tak.
Kupříkladu bavorská rudá armáda, která měla stejný původ, byla v té době rozdrcena Freikorpsem bez větších potíží. Karlovy jednotky tedy byly opravdu dost špatné. Možná ale měly jen špatnou morálku a mysleli si, že dobyjí Budapešt bez boje... zkrátka je Stromfeld překvapil a oni utekli.
Taky musim podotknout, že po WW1 se v ČSR přemýšlelo o zrušení armády a její nahrazení domobranou. Taky je třeba říct, že na slovensku, bojovali proti Madarské rudé armádě v odstatě jen Italští legionáři, částečně i Francouzstí a především Sokolové (takový, nacionálně, tělocvičný, civilní spolek)
+ dobrovolníci (civilisté)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #4 kdy: Duben 04, 2010, 03:24:47 »
Tak jsem koukal na wikipedii a tam v podstatě píšou toto:
- Karlovo vojsko bylo na začátku složeno z příslušníků burgenlandské milice (takže v podstatě v rakouských polovojenských jednotek) a 1 500 vojáků pravidelné armády, celkem měl na začátku asi 3 000 mužů, jak ale táhlo na Budapešť (neboť přiletěl do západomaďarské Šoproně), tak se k němu spontánně přidávaly Horthyho jednotky, dost to připomíná Napoleonův pochod z Elby v roce 1814
- nabírání dalších sil a přísahy místních autorit se možná Karlovi staly osudnými - na Budapešť postupoval žalostně pomalu (50 km do Györu urazil za 10 hodin) - kdyby jednal rychle, možná by obsadil Budapešť
- vyděšený Horthy na předměstí Budapešti shromaždil jen malé síly - něco pravidelné armády, zbytek studentskou domobranu - velitel Gömbös argumentoval možností nové poroby pro Maďary)
- při bitce u Budaörszu zahynulo 19 lidí, Karel raději ustoupil z několika důvodů
a) nechtěl rozpoutat novou občanskou válku
b) obával se reakce sousedů, kteří mobilizovali a hrozili vpádem do země
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #5 kdy: Duben 04, 2010, 04:03:53 »

Výtečně, tohle sem nevěděl.
Děkuju.
Tady sem vyštrachal pár podrobností (mohou tam byt nepřesnosti, jelikož vycházím z anglického článku)
Postup spomalila udajně i Císařovna Zita, která trvala na mši svaté (jelikož byla neděle). Kněží ze Sopronu udajně provedli bohoslužbu pod širým nebem i když se již ozývala střelba.

Gömbös udajně provedl uspěšný uder, Honvédskou kavaleií, na postavení monarchistů a podařilo se mu rozdělit jejich vojsko na dvě skupiny. Severní skupina se zakopala, ale její ustup se změnil v debakl.
Ranění byli nakládání na automobily (i dokonce na karlův automobil) a chvatně odvážení.
Jižní skupina nebyla dost silná, aby dokázala situaci zvrátit a brzy musela také začít ustupovat.
Karel se při ustupu udajně zastavil na obrovské panství knížete Ference Eszterhazy von Tata. Kníže tehdy nabídnul královskému páru azyl. Eszterhazy byl později, udajně, prohozen zavřeným oknem a zabit. Horty nechal zatknout i některé maďarské Magnáty, kteří puč podporovali: Stefan von Rakovszky a Gyula Andrassy. Jakmile se československý premier Eduard Beneš dozvěděl o Karlově pokusu o puč, mobilizioval vojska na Maďarské hranici a 30. Října poslal Horthymu ultimatum. Pokud nebude tento problém neprodleně vyřešen, vstoupí vojska Malé dohody do maďarska za účelem konečného vyřešení problému Habsburků v Maďarsku. A eliminovat jednou a provždy nebezpečí, které představují Habsburkové ve střední Evropě.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #6 kdy: Duben 05, 2010, 10:36:35 »
Doplnil bych historickou perličku: na sklonku 2. světové války plánovali nacisté pojmenovat po Gyulovi Gömbösovi jednu z maďarských divizí SS - 33. Waffen Grenadier Division der SS (ung. Nr. 3), která nikdy nevznikla. Tak alespoň hovoří některé prameny.
Tohle je velmi zajímavé téma - co by, kdyby.... Jelikož jsme ve faktografické sekci, tak založím topic ve Volném tématu.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #7 kdy: Duben 05, 2010, 02:35:22 »
Osobně si myslím, že ani většina maďarských historiků vubec neví, co se dělo v této době. Tudiž, když si budeme něco domýšlet, tak to snad tak moc nevadí. Jestli máš nějaký nápad, tak sem s ním.
Jenom doplním, že z vojsk Malé dohody měli maďaři oprávněný strach. Přeci jen Rumunské jednotky dlouho okupovaly Budapešť.
(rozdrtili Maďarskou rudou armádu a donutili Maďary přijmout Trianonskou smluvu)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Rastislaus

  • Slovenská armáda
  • Major
  • Příspěvků: 622
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 25. listopadu 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #8 kdy: Duben 19, 2010, 09:16:55 »
V prvom príspevku je spomenuté, že bolo obsadené južné Slovensko, čo je síce pravda, ale Maďari sa dostali až k Prešovu, kde bola vyhlásená Slovenská republika rád na čele s Janouškom (mimochodom Čech, čo však vzhľadom na vtedajšiu situáciu nie je asi nič nezvyčajné).
Ak si ešte dobre pamätám, keď sa začala karta obracať, Béla Kun navrhol mier (status quo), čo teda Rumuni neakceptovali, obsadili Budapešť a Kuna popravili.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #9 kdy: Duben 20, 2010, 12:57:55 »
Kun utekl do Ruska, kde nechal povraždit zbytek bílé armády. Popravili ho až Rudoarmějci.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #10 kdy: Duben 20, 2010, 07:29:53 »
Popravili ho až Rudoarmějci.
Popravila ho NKVD někdy mezi lety 1937-1939. Jeho rodina - manželka, dcera a zeť taky skončili v gulagu. A pro zajímavost - v roce 1956 byl Kun rehabilitován.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #11 kdy: Duben 20, 2010, 09:54:31 »
Dovolím si ocitovat zajimavý článek z Wikipedie:
V Rusku Kun znovu vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků) a byl postaven do čela regionálního revolučního výboru na Krymu. Z této pozice údajně přikázal zabít tisíce příslušníků etnických menšin na Krymu. Údajně také nechal pozabíjet deset tisíc zajatých Bělogvardějců, konkrétně vojenské jednotky generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela, kterým byla slíbena amnestie v případě že se vzdají, ale slib nebyl dodržen a vojáci byli v zajetí pozabíjeni. Krymské masakry vedené proti Rusům způsobily v komunistické straně Ruska velké pobouření, rozhořčení posilovala skutečnost, že byly spáchány cizincem, Maďarem, a vedly k tomu, že Lenin Kuna zavrhl.
Ať je vidět, jaký "patvor" byl tehdy rehabilitován. Je zajimavé, že byl příliš krutý i na poměry mezi Bolševiky. Kteří zrovna nebyli krotkými beránky.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #12 kdy: Duben 20, 2010, 10:54:56 »
spíš by mne zajímalo, zda existuje ještě a v jakém stavu je tento památník:
http://sk.wikipedia.org/wiki/S%C3%BAbor:Slovakia_Town_Presov_248.jpg
jestli to tedy zde někdo ví.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #13 kdy: Leden 02, 2011, 08:27:01 »
Podrobnější informace o bojích v Horních Uhrách jsem našel tady:
http://www.minimuzeum.com/periskop/3hist_armady2.htm
Jsou zde i podrobné mapy, popis událostí a fotografie.


První dobrovolníci na pomoc Slovensku - ozbrojení příslušníci pražského Sokola

Ztráty Maďarské rudé armády:
450 mrtvých důstojníků a vojínů
3 691 raněných
6 977 nemocných
471 zajatých.

Ztráty československé armády:
148 důstojníků, 6 723 vojínů
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

FrantisekPalacky

  • k.k. Landwehr
  • Korporal
  • Příspěvků: 52
Re: Maďarská republika Rad (1919)
« Odpověď #14 kdy: Červen 01, 2011, 08:42:14 »
Doporučuji přečíst knihu Karel I. Poslední český král
od  Jana Galandauera, tam jsou o tom podrobnosti jak to bylo s tím postupem na Uhry.
Tato válka by nikdy nemohla vypuknout, kdybychom nebyli vyhnali Habsburky z Rakouska-Uherska a Hohenzollerny z Německa. Vytvořením tohoto mocenského vakua jsme otevřeli prostor pro Hitlerovské a Bolševické monstrum, aby vylezlo ze své žumpy a zmocnilo se opuštěných trůnů.
Winston Churchill