Autor Téma: Grumman F3F  (Přečteno 3817 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

jíra

  • ČSR
  • Rotmistr
  • Příspěvků: 148
Grumman F3F
« kdy: Srpen 11, 2009, 10:38:02 »
Grumman F3F

Poslední dvouplošný stíhací letoun US Navy, třetí z řady Grummanových dvouplošných konstrukcí pro Navy a Marine Corps, známý jako "Flying Barrel".

1) Historie letounu

V polovině 30. let 20. století provozovalo US NAVY na svých letadlových lodí palubní stíhačku F2F od firmy Grumman. Jednalo se dvouplošný stíhací letoun se zatahovacím podvozkem. F2F nebyl ideální letoun - trpěl špatnou směrovou stabilitou a měl sklony k přecházení do vývrtky (to bylo zapříčiněno z velké části kvůli krátkému trupu), proto objednalo námořnictvo jeho nástupce u firmy Grumman.
Prototyp nového stroje s označením XF3F-1 se od F2F lišil především prodloužením trupu o 56 cm a zvětšením plochy křídel o 2,8 čtverečních metrů. Pohon zajišťoval motor Pratt & Whitney R-1535-72, který dával výkon 650 koní při 2200 otáčkách za minutu. Vrtule byla dvoulistá.
Prototyp vzlétl poprvé 20. března 1935. Pilotoval jej zkušební pilot Jimmy Collins, který o dva dny později v letouny zahynul při nehodě během testování odolnosti ve střemhlavém letu.
Druhý prototyp vzlétl 9. května téhož roku a byl taktéž ztracen při nehodě, když se letoun dostal do vývrtky. Pilot nehodu přežil včasným opuštěním na padáku. Třetí prototyp, který byl tentokrát vybaven motorem Pratt & Whitney R-1535-84 o výkonu 700 koní, se vznesl 7. června 1935. Testy probíhaly úspěšně a námořnictvo tak 24. srpna 1935 objednalo 54 kusů F3F-1
V lednu 1936 se první letouny dostaly do služby, nejprve jimi byla vybavena stíhací letka VF-5B na letadlové lodi USS Ranger.
Jelikož si později námořnictvo začalo uvědomovat, že dvouplošné stíhací stroje jsou již zastaralé, zadalo další požadavek na jednoplošný stroj (F4F). V mezičase než bude nový typ hotový, objednalo vylepšený F3F 25. července 1936. Grumman představil prototyp XF3F-2, který dostal nový výkonný motor Wright R-1820-22, který dával výkon 950 koní. Také byla vyměněna vrtule a to za stavitelnou třílistou Hamilton-Standard. Letoun s tímto motorem dosahoval rychlost 425 km/h. Objednáno bylo 81 kusů.
Nové F3F byly přiděleny k stíhací letce VF-6 na USS Enterprise a k letkám námořní pěchoty VMF-1 a VMF-2.
Kvůli zpožděním s vývojem F4F, objednalo námořnictvo další vylepšený model: F3F-3. Ten měl mimo jiné menší průměr vrtule a překryt kabiny podobný s F4F. Těchto strojů bylo dodáno jen 27 kusů v průběhu let 1937 – 1939. Se zavedením F3F-3 byly starší F2F-2 od 65. stroje z předešlé objednávky upravovány na standard F3F-3.
Ani jeden stroj se nedočkal bojového nasazení. Všechny byly od stíhacích letek staženy do konce roku 1941 a poté jich 117 sloužilo po území spojených států jako školní, nebo kurýrní stroje. Poslední F3F, konkrétně F3F-2, byl vyřazen v listopadu 1943.
Firma Grumman vyrobila také tři civilní verze tohoto letounu. První, označená G-22, byla prodána firmě Gulf-Oil. Jednalo se vlastně o hybrid trupu F3F a křídel ze staršího F2F. Taktéž byla zvětšena směrovka. Stroj byl poháněn motorem Wright R-1820-G, se kterým letěl nejvyšší rychlostí 467 km/h. Pod jménem Gulfhawk II se stroj předváděl v roce 1938 po Evropě a během války na rozkaz generála Hapa Arnolda předváděl akrobacii na výcvikových leteckých základnách.
Poslední civilní typ, G-32A, byl postaven přímo pro Grumman v roce 1938. Dostal firemní nátěr a byl používán k marketingovým účelům, nebo k dopravě VIP. Během války se používal k výcviku pilotů.

2) Konstrukce letounu
Grumman F3F byl jednomístný jednomotorový dvouplošník se zatahovacím podvozkem určený pro službu na letadlových lodích. Trup byl celokovový, křídla potažená plátnem na kovové kostře, ocasní plochy kovové, potažené plátnem. Dvojice křídel byla zpevněna vzpěrami ve tvaru N mezi sebou a dvěma páry vzpěr mezi křídly a trupem. Dále byl použit ke zpevnění křídel systém drátů. Samotný trup byl charakteristického tvaru alá „létající soudek“ s vodotěsnými přepážkami, které měly stroj chránit před rychlým potopením v případě nouzového přistání na vodní hladině.

Technické údaje
(Platí pro verzi F3F-3)
Výrobce: Grumman Aircraft Engineering Corporation
Rozpětí: 9,75 m
Délka: 7,01 m
Výška 2,84 m
Nosná plocha: 24,21 m2
Hmotnost prázdného letounu: 1490 kg
Hmotnost vzletová maximální: 2175 kg
Motor: Wright R-1820-22 Cyclone, hvězdicový,9ti válcový, vzduchem chlazený o max. výkonu 950 k
Kapacita palivových nadrží: 492 l + 178 l rezerva

Výkony
Max. rychlosti: 384 km/h na úrovni moře
                     425 km/h ve výšce 4653 m
Dolet: 1577 km při 206 km/h
Stoupavost: 13,9 m/s

Výzbroj
1x kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm (200 ks střeliva)
1x kulomet Browning ráže 7,62 mm (500 ks střeliva)
2x 116 lb bomb (52 kg)
Tux - tux - tux - tux - ta - ta - ta - ta - zavírá všem virům vrata  /  www.ubuntu.cz

jíra

  • ČSR
  • Rotmistr
  • Příspěvků: 148
Re: Grumman F3F
« Odpověď #1 kdy: Srpen 11, 2009, 10:54:38 »
3)Fotografie
F3F-2, je vidět charakteristické zbarvení letounů a tvarová podobnost s jeho následovníkem F4F
 Bokorys F3F-3
Třípohledový náčrtek F3F-1: http://www.aviastar.org/pictures/usa/grumman_f3f.gif

Zdroje: An illustrated anatomy of the world's fighters (google books), US wikipedia, česká wikipedie, google images, vlastní poznámky
Tux - tux - tux - tux - ta - ta - ta - ta - zavírá všem virům vrata  /  www.ubuntu.cz