Autor Téma: bojový tank M1 Abrams (USA)  (Přečteno 25411 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
bojový tank M1 Abrams (USA)
« kdy: Červenec 06, 2009, 06:10:41 »
Americký základní bojový tank M1 Abrams



1. ÚVOD
V průběhu sériové výroby tanků M60 Patton, přesněji koncem 60. let se začalo velení amerických tankových jednotek rozhlížet po vhodném nástupci tohoto tanku. Jmenovaný tank M60 Patton byl rychlou, ale ne úplně důraznou odpovědí na kvalitní a ve velkých sériích vyráběné sovětské tanky typů T-54, T-55 a T-62. Základ tanku M60 Patton bychom mohli hledat už na konci druhé světové války v typu M26 Pershing, dále přes stroje M46 a M47.
Američané za tuto nepříjemnou situaci mohou děkovat výrobě atomové zbraně a následnému upřednostnění taktického letectva. Tank M60, vlastně modernizovaná verze M48-čky s kvalitním kanonem ráže 105 mm, byl jen přechodnou zbraní, než se podaří vyvinout nového a kvalitního protivníka stávajícím a nově vyvíjeným sovětským strojům.
Ne že by američtí konstruktéři zaháleli, v 50. letech byl vývoj amerických tanků rozdělen na dva směry,
V prvním směru bylo počítáno s modernizací prověřených konstrukcí. Například v období let 1952 až 1958 vzniklo mnoho experimentálních vozidel T54 (neplést se sov. T-54) na podvozku v té době vyráběného tanku M48. Zde jich pár uvedu :
- Prototyp T54, hmotnost 60 t, kanon T140E2 ráže 105 mm, testy kanonu potvrdily možnost zničení stávajících pancéřových strojů protivníka na vzdálenost 1830 m.
- Prototyp T54E1, kopie francouzského tanku AMX-13, kde část věže zajišťovalo pohyb hlavně.
- Prototyp T54E2, nová věž s kanonem T140E3 s delší hlavní.
Samozřejmě na konci tohoto snažení byl sestrojen tank M60, seskládaný z nové korby a upravené věže s britským kanonem L7 (licenční ozn. M68, původ. T254E2).
DRUHÝ směr se zabýval vývojem kompletně nové konstrukce s využitím nejnovějších prvků. Vývoj nového stroje s označením T95 spolkl v období let 1945 až 1960 na 30 milionů dolarů, a zde jsou jeho výsledky :
- Prototyp T95E1 (firma Ford jej označila jako TL1), kanon T208 ráže 90 mm se zaměřovačem Optar, úsťová rychlost střely 1524 m/s.
- Prototyp T95E2, věž M48A2, pohon osmiválec Continental AOI-1195-5 o výkonu 417 kW (560HP) s automatickou převodovkou XTG-410. Stroj měl vrstvený pancíř, hmotnost 37,86 t, rychlost 56 km/h.
- Prototyp T95E4, pohon plynovou turbínou Solar Saturn.
- Prototyp T95E8, nový tvar korby a vznětový motor.
Tyto prototypové stroje T95, a bylo jich postaveno asi třináct variant, využívalo hydropneumatické zavěšení a vyšší náměr kanonu. Vozidla byla různě vyzbrojena, část kanonem ráže 105 mm, ale našly by se zde i ráže 90 mm, 120 mm a dokonce 152 mm (raket. systém Shillelagh). Proč nakonec zvítězila přechodná varianta M60, je jasné, Američané dali přednost výrobně jednodušší konstrukci schopné okamžité sériové výroby před moderními systémy nabitou, ale neprověřenou, a na obsluhu a výrobu náročnou konstrukcí.
Sověti, možný nepřítel v rozpoutané tzv. studené válce jakoby nebral ohled na obrovské výdaje, rozjel začátkem 60. let sériovou výrobu tanku T-62. Tento stroj byl vlastně velkou modernizací tanku T-55. Tank T-62 osazený kanonem ráže 115 mm s hmotností 38 t se nevyvážel, byl určen jen pro vlastní elitní tankové jednotky. O dva roky později (1964) se rozběhla velkovýroba dalšího v pořadí, tanku T-64. Moderní vozidlo bylo zezačátku sice vyzbrojeno stejnou ráží jako T-62, ale nový kanon D-68 byl nabíjen automatem. Později byl kanon vyměněn za D-85 ráže 125 mm. Když pak američtí zpravodajci přinesli informace o prototypu s pohonem plynovou turbínou (T-64 v roce 1963), uvědomilo si americké velení, že když něco rychle nepodnikne, zastaví se sovětské tanky v případě útoku až na březích kanálu La Manche.

 
< Prototyp MBT-70
> Tank Abrams z počáteční výrobní série zachycený na zkušebním polygonu v Aberdeenu při provozních testech

2. PROJEKT MBT-70
Tato neutěšená situace donutila v roce 1963 velení americké armády spolupracovat na vývoji nového tanku se zkušeným výrobcem obrněné techniky, Německem. K projektu byla přizvána Velká Británie a Francie, ale oba spojenci už vyvíjeli vlastní konstrukce. Vzápětí byl odstartován program s označením MBT-70 (Main Battle Tank 70, neboli základní tank 70. let), jehož výsledným produktem měl být bojový stroj, splňující nejen požadavky americké armády, ale i jejich spojenců ve společenství NATO.
Požadavky na nový tank byly vysoké, jak se později ukázalo, staly se zataženou ruční brzdou celého projektu, neboť zde rozhodovala i cena. Podle vizí a plánů ministra McNamary a jeho pracovní skupiny zde byly navrženy neprověřené novinky, jejichž nedotažený vývoj bral čas i peníze. Podvozek pro zajištění vysokého jízdního komfortu, palby za jízdy a snížení stroje v obranném postavení měl být kombinací torzních tyčí s hydropneumatickými tlumiči. Plně stabilizovaný, automaticky nabíjený kanon v součinnosti s laserovým dálkoměrem a noktovizorem, stanoviště tříčlenné posádky ve věži a další novinky (dálkově ovládaný kanon ráže 20 mm, moderní systém řízení palby). Jako pohonná jednotka tanku MBT-70 bylo počítáno s vícepalivovým motorem Continental AVCR s výkonem 1100 kW (1 475 HP), který měl rozjet stroj do rychlosti 70 km/h a neshasnout asi při plném ponoření. V polovině roku 1968 byl konečně první prototyp postaven a ihned testován. Začátkem (březen) roku 1969 byla po delších průtazích vyčíslena cena a jelikož se vyhoupla na pětinásobek oproti plánované, německá strana zrušila svoji účast na projektu. Armáda ještě chvíli vyvíjela levnější verzi programu s názvem XM803, ale bez podpory vlády byl projekt v roce 1971 kompletně zastaven. Nyní pár čísel : Program MBT-70 stál 400 milionů dolarů, jeden tank byl vyšel na 1 milion dolarů, tank M60A2 se dal ,,koupit? za 458 000 dolarů, program XM803 do jeho zastavení pohřbil 20 milionů dolarů a nová koncepce dalších 20 milionů. Nakonec k zastavenému programu XM803, bylo plánováno postavit šest prototypů, ale byl zhotoven pouze jeden stroj MBT-70, s jednoduchým zavěšením a s novou věží s jiným kanonem. Pohon byl založen na kooperaci s německou firmou, ale stroj nenaplnil očekávání a program po zastavení financí zkrachoval.
Neveselý závěr : Američanům zůstal zastarávající M60, Britové v roce 1961 představili prototyp tanku Chieftain, o rok později pak Němci vytáhli prototyp Leopardu a Francouzi AMX-30. A co bylo nejhorší, sověti testovali na polygonu prototyp tanku T-72.

 
< První vyrobený Abrams byl 28. února 1980 pokřtěn vdovou po generálu Creightonu Abramsovi v závodě v Limě. Tento stroj nesl na věži bílý nápis Thunderbolt, stejně jako generálův tank v průběhu 2. světové války
> Prototyp tanku XM1

3. PROJEKT XM1 (XM815)
Projektovací skupina MBTTF (Main Battle Tank Task Force) vedená generálem W.R. Desobrym zhotovila do srpna 1972 tři návrhy nového tanku, přičemž MBTPMO (Main Battle Tank Project Manager's Office - Projektový úřad základního bojového tanku) vypracoval dalších pět koncepcí. S nimi spolupracovala komise od TACOMu ( Army Material ComAmand a Tank Automotive Command) a poprvé v historii vývoje nového vozidla byl také brán názor od možných výrobců, tedy společnosti Chrysler Corporation a (GM) General Motors Corporation. První zámysl byl následující, firma Chrysler měla zhodnotit možnosti modernizace stávajícího tanku M60 a GM by se zabývala vývojem nového stroje. Armáda vydala tyto požadavky : hmotnost od 44 do 52 t, vysoká rychlost ( i v terénu), dobrá manévrovatelnost, kanon ráže 105 mm, dva kulomety ráže 7,62 mm, velkorážný kulomet 12,7 mm nebo granátomet ráže 40 mm, kvalitní pancíř a moderní systémy a přístroje. Byla vytvořena řada projektů :
- Projekt LK10322 : únor 1972, (Chrysler)čtyřčlenná posádka, pohon turbínou AGT-1500, kanon M68 ráže 105 mm, vyhotoveno na čtrnáct variant s hmotností od 34 do 57 t (kterou vytvářela tloušťka pancíře). TACOM na bázi tohoto stroje vytvořil neskutečných 72 kombinací dílů tanku (např. kanony : americký M60 ráže 105 mm, britský 110 mm, německý 120 mm).
- Projekt LK10352 : červenec 1972 (TACOM), hmotnost 52 t, odolný vrstvený pancíř proti střelám APFDS ráže 115 mm (na 800 m), projekt měněn, hlavně tvar čela korby a věže.
- Projekt LK10372 : leden 1973 (dřevěná maketa), nízký profil, speciální kryt pro osádku při výbuchu munice, boky podvozku s přídavným pancířem, s kanonem spřažený malorážný kanon.
- Projekt LK10379 : únor 1973 (Chrysler), nový tvar pancíře, malorážný kanon na věži, sedm pojezdových kol, hmotnost asi 60t.
- Projekt LK10382 : březen 1973 (Chrysler), počet pojezdových kol snížen o jeden pár, snížena korba, ubrán obsah palivových nádrží a zmenšen věnec věže o 50 mm.
- Projekty 500K, 400K : (GM), dva projekty, jeden z nich označený 400K obsahoval dva motory GM-8V71T, se slabějším pancířem, a podvozek se šesticí pojezdových kol. Možná změna kanonu M68 za kanon ráže 120 mm, více doplňků a stanoviště velitele a střelce ve věži na levé straně.
V určité době se počet variant projektu vyhoupl na číslo 87, později po škrtech se ustálil na "pouhých" šestnácti. Pro vozidlo byly vybrány dva typy pohonu, německý motore Daimler-Benz s převodovkou Renk a americký AVCR-1100 se systémem X-1100. Užší výběr obsahoval čtyři projekty, dva od TACOMu, po jednom od Chrysleru a GM. Společnost do tohoto závěru poslala čtyřmístný stroj o hmotnosti 57 t s municí ve zvláštním výklenku věže a s podvozkem na torzních tyčích. Nový stroj obdržel označení XM815, které bylo později změněno na XM1. Dlouhá doba při projektování nerozhodla, na konečném tvaru se měly podepsat až testy prototypů. Objednávka na zhotovení prototypů byla vyhlášena 28. června 1973 (bez firmy Ford), kde si společnosti Chrysler (68 milionů dolarů) a GM (88 milionů dolarů) rozdělily zakázku. Mezitím došlo ke změnám, v červenci Britové Američanům předvedli výsledky vývoje vrstveného pancíře Cobham, a izraelsko-arabská válka v roce 1973 ovlivnila nepoužití malorážného kanonu Bushmaster při zvýšení vezené munice. Nutnost nového tanku popoháněla a vše se komplikovalo, armáda přišla s projektem MBT-75 na kterém spolupracovala s dalšími konstruktéry. Tato situace vyvrcholila v dokumentu DCP (Development Concept Paper) schváleným ministerstvem v lednu 1973. Zde nešlo o nejlepší bojový tank na světě, ale o kvalitní stroj, který se vejde do rozpočtového limitu (500 000 UDS / v ceně roku 1972). Dokument DCP uváděl doplněk na nutnost porovnávacích testů prototypů, kde oba dostaly symbolické označení XM1, které mělo znamenat nástup nové generace bojových vozidel.
Prototypové vozidla obou společností se tvarově shodovaly, velký rozdíl byl v pohonu, GM počítala se standardním vznětovým motorem, nebo vícepalivovým AVCR. Podvozek měl mít šest párů pojezdových kol na smíšeném zavěšení, třetí, čtvrtý a pátý pár na torzních tyčích, zbytek na hydropneumatických tlumičích. Stanoviště řidiče zde bylo umístěno na levé straně korby, posádka složená za čtyř mužů.
Prototyp Chrysleru měl pohánět turbohřídelový motor Avco Lycoming AGT-1500 spojený s převodovkou X-1100. Podvozek měl být složen ze sedmi párů pojezdových kol na torzních tyčích s hydraulickými lopatkovými tlumiči. Jelikož sovětské tanky byly vybaveny kanony větší ráže měly mít oba prototypové stroje ověřený kanon M68 ráže 105 mm střílející novou municí APFSDS a věž uspůsobenou k výměně za novou zbraň, která by se zařadila do standardu NATO. Sekundární výzbroj by tvořil velkorážný kulomet ráže 12,7 mm a dva kulomety ráže 7,62 mm, přičemž Chryslerův stroj navíc nesl granátomet ráže 40 mm nebo kanon ráže 20 mm (ten byl posléze vypuštěn). Plán počítal s 3-letým vývojem a testováním, po kterém bude určen vítěz, který se bude dál vylepšovat (další 3 roky). Takže z toho vyplývá, že než bude tank puštěn do sériové výroby, uplyne asi šest let. V průběhu vývoje by se testovaly novinky a využívaly zkušenosti z bojových nasazení, přičemž automatika nabíjení nebyla schválena. Odolnost pancéřování byla zkoušena v lednu 1974 na polygonu v Aberdeenu, kam dopravily firmy korby a věže. Za dva roky (leden 1976) byly již prototypy kompletní a veřejnost je uviděla už 3. února 1976. I když v květnu měla obě vozidla najeto přes 5000 km o vítězi nebylo rozhodnuto. Proto se v období od září do konce roku pořádaly další zkoušky, ke kterým byl přidělen německý tank Leopard 2AV (Amercan Version). Němci jej ale přivezli se zpožděním, byl sice testován (a velmi dobře hodnocen), ale jeho účast v soutěži nebyla počítána. Americké velení se snažilo přesvědčit Němce na standardu dílů všech účastněných tanků, spolupráce se avšak podařila jen u kanonu.
Protože oba prototypy měly na pár drobných vyjímek celkově shodné hodnocení, a vítěz nebyl opět určen, konečné rozhodnutí měly vyřešit náklady na sériovou výrobu. Společnosti se měly vyjádřit, na kolik je vyjde výroba 110 tanků v roce 1979 a 352 v roce 1980. Firma GM přišla s částkou 208 milionů dolarů a následoval Chrysler s 221 milionem. Velení armády by přistoupilo ke kterékoliv částce, ale zadalo si podmínky. První byla, že tank bude mít jako pohon turbínu a druhá byla možná výměna kanonu (za britský či německý) bez konstrukčních změn věže. Obě společnosti souhlasily se změnou a zanedlouho došly se svými nabídkami, společnost General Motors vypočítala náklady na 232 milionů, ale Chrysler přišel s nabídkou nižší než předtím, a to s 196 miliony dolarů. A bylo rozhodnuto, dne 12. listopadu 1976 byla vybrána jako výrobce společnost Chrysler. V průběhu roku 1977její filiálka DATP (Detroit Army Tank Plant) převzala zakázku na 11-kusovou předsérii pro další zkoušky, tanky byly zkompletovány v do července 1978. Vozidla testovací série XM1 měly jiný štít kanonu, zaměřovač a pojezdová kola, změna se dotkla také turbíny (prachové filtry). I když pásy a převodovka nevydržely předepsanou životnost, ministerstvo obrany zvýšilo objednávku na 54 tanků, kterou následně ,,zaokrouhlilo? na 110 strojů. Z továrny se vozidla převážela na polygon v Aberdeenu, kde každá účastnila technické prověrky. Prověřené stroje vyrobené v období od dubna 1978 do února 1979 si převzaly osádky 2. praporu 3. jezdeckého pluku ve Fort Blissu, které je prozměnu protáhly armádními testy. Průměrný bezporuchový provoz byl 522 km, a podle opotřebení byla vypočítána životnost : motor ? 9600 km, převodovka -24 000 km, podvozek ? 4424 km, pásy ? 12 480 km a boční převodovky až 168 000 km. Prověrky přinesly nutnost osadit hnací kolo odhrnovačen bláta a obručí proti sesmeknutí pásu. Poslední tank ověřovací série byl použit na postřelovací testy, a s překvapujícím výsledkem, pancíř odolal. Tank prokázal větší odolnost vůči minám a po odmontování poničené části a zkrácení pásu byl pojízdný. Veškerá vozidla byla vyzbrojena vylepšenou variantou kanonu M68.

 
< M1 Grizzly : ženijní vozidlo na podvozku tanku Abrams.
> M104 Wolverine : mostní tank na podvozku Abramse.

PŘEHLED VERZÍ tanku M1 Abrams
- XM1 : prototyp firmy Chrysler, který byl vybrán jako vzor pro první výrobní sérii.
- M1 : první sériová varianta s kanónem M68 (licenční britský L7), vyráběná od roku 1978.
- IPM1 : modifikace verze M1, předstupeň k verzi M1A1, zvýšená pancéřová ochrana, nová převodovka a zavěšení kol.
- M1E1 : testovací varianta pro verzi M1A1.
- M1A1 : nová verze s kanonem M256 ráže 120 mm (Rheinmetall L44), nová pancéřová ochrana, modernější systémy apod., vyráběná od roku 1986.
- M1A1 HA (Heavy Armor) : verze vylepšená o pancéřování, s ochuzeným uranem.
- M1A1 HC (Heavy Armor - Common) : zlepšená varianta verze M1A1 HA, s dalším elektronickým vybavením (hlavně řízení spotřeby).
- M1A1 D (Digital) : dále vylepšená varianta verze M1A1 HC, předstupeň k verzi M1A2.
- M1A1 KVT (Krasnovian Variant Tank) : vizuálně modifikovaná verze sloužící při vojenských cvičeních NATO.
- M1A2 : rozsáhlejší modifikace verze tanku M1A1, nové elektronické vybavení, (CITV), pancéřová ochrana (DU pancíř 2. generace), vyráběná od roku 1992.
- M1A2 SEP (System Enhancment Package) : verze tanku Abrams s nejnovějším elektronickým vybavením, DU pancířem 3. generace (pravděpodobně).
- M1A2 TUSK (Tank Urban Survival Kit) : speciální verze tanku Abrams určeného pro městský boj, (přídavným reaktivním pancéřováním, vylepšeným termovizním vybavením optimalizovaným pro městský boj aj).
- M1 Grizzly : ženijní vozidlo na podvozku tanku Abrams. Mezi vybavením je i radlice sloužící k zarovnávání terénních nerovností či vyhrabávání min. Dále slouží k odstraňování násypů, sutě, drátů, protitankových příkopů, betonových jehlanů apod.
- M1 Panther II : dálkově řízená odminovací verze na podvozku tanku Abrams (podobně jako M60 Panther)
- M104 Wolverine : mostní tank na podvozku Abramse.


M1 Panther II : dálkově řízená odminovací verze na podvozku tanku Abrams

Pokračování v 2. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americký základní bojový tank M1 Abrams
« Odpověď #1 kdy: Červenec 06, 2009, 06:39:20 »
Americký základní bojový tank M1 Abrams - 2. část

CHARAKTERISTIKA tanku M1 Abrams :
- skoro vodorovná čelní deska korby, průlez řidiče uprostřed horní desky čela korby, věž umístěná ve středu, motorový oddíl poněkud vyšší než zbytek korby.
- velká věž s takřka vodorovnými velkými plochami čelního pancíře, velký koš na výstroj upevněný kolem jejich boků, zaměřovač střelce na stropě věže, charakteristický ejektor přibližně ve středu délky hlavně
- sedm pojezdových kol, dvě nosné kladky horní části pásu, horní část podvozku chráněná pancéřovými zástěrami.

 
Detailní záběry tanku M1 Abrams

4. ZÁKLADNÍ VERZE tanku M1
Sériová výroba tanku M1 Abrams byla rozjeta dne 7. května 1979, na rozkaz ministerstva obrany. První dva stroje z 110-ti kusové série byly hotovy (vyrobeny v Limě) 28. února 1980, a také toho dne byl tanku přiděleno oficiální jméno M1 ABRAMS. Jak už se stalo zvykem, patronem byl určen generál Creighton Williams Abrams, tankový velitel z 2. světové války a velitel amerických sil ve Vietnamu. Ceremoniálu se účastnila vdova po generálovi a osobně pokřtila toto bojové vozidlo. Tank historicky zpodobnil Abramsův stroj z 2. světové války, i s nápisem Thunderbolt na čele korby a kresbou rozťatého mraku.
U první výrobní sérií se nepočítalo s bojovým nasazením, ale měla se účastnit všemožných testů a provozních zkoušek. Prověrky stroje měly probíhat v náročných meteorologických a klimatických podmínkách, také i v kryogenní komoře, a měla být odolná proti záření. Výroba této ,,zaváděcí? série měla trvat do září 1981.
Hlavní výrobce společnost Chrysler se dostal do finančních problémů a musel prodat výrobní prostředky a práva společnosti DTLS (současný výrobce - General Dynamics Land Systems). Výměna výrobce se kladně odrazila na počtu vyrobených tanků. Do té doby bylo zhotoveno za jeden měsíc 30 strojů, nový výrobce za tu samou dobu vyprodukoval (v letech 1982 a 1983) dvojnásobek (60) a později v roce 1984 dosáhla měsíční výroba na 70 strojů. Tanky byly vyráběny také v závodech ATP (Arsenal Tank Plant) v Detroitu (Michigan) a Limě (Ohio) s kooperaci dalších jedenácti firem. Celková produkce vykázala do prvního měsíce 1985 na 2374 tanků základní verze M1.
Sériové tanky se jen málo odlišovaly od první předsérie, rozdíl byl jen v delší věži a instalaci infrasvětel. Tank verze M1 má podvozek složený z sedmi párů pojezdových kol, dvě napínací kola vpředu a dvě hnací vzadu, obdařené krytem proti sesmeknutí. Na čele korby se nachází dva hlavní reflektory, vzadu pak koncová světla. Na podvozku je umístěna pětiboká věž, se stěnami lehce skosenými. Průlezy velitele a nabíječe jsou ve stropě věže, řidičův pak na na čele korby opatřen průzory. Plně otočná věž tanku je osazena kanonem stabilizovaným ve dvou rovinách, vzadu se nachází klimatizační výfuk a spojovací antény, na bocích zadýmovací granátomety. Vezená munice má své místo vzadu věže, ve speciálních zásobnících. Pohon tanku zajišťuje vícepalivová dvoukompresorová plynová turbína Avco Lycoming AGT1500C, s výkonem 1119 kW (1500 HP), která umožňuje zrychlit z 0 na 32 km/h za pouhé 7,2 s. Vyznačuje se především velmi tichým provozem, vysokou dynamikou, jednoduchou výměnou, ale vysokou spotřebou. Turbína je spojena s 4-rychlostní převodovkou DDA X1100-3B, se zpátečkou a otočením na místě.
Jelikož vrstvený pancíř se nesnadně tvaruje, pancéřování tanku je převážně rovné. Na slabě chráněná místa byl intalován pancíř typu DU, čímž se mírně zvedla hmotnost, která se odrazila na rychlosti a pohyblivosti.
Technická data tanku M1 Abrams :
> přijat do výzbroje : únor 1980
> výrobce : společnost Chrysler
> vyrobeno : 2374 kusů
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ)
> hmotnost : 57 t (pohotovostní), 60 t (bojová)
> rozměry : délka korby 7917 mm, délka (s kanonem) 9776 mm, šířka (s kryty pásů) 3653 mm, výška (po věž) 2475 mm, celk. výška 2885 mm, světlost 483 mm
> hlavní výzbroj : kanon M68A1 ráže 105 mm (55 nábojů)
> náměr : +20° až -10° (odměr 360°) - plně otočná věž
> sekundární výzbroj : s kanonem spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, další kulomet M240 ráže 7,62 mm (11400 nábojů), velkorážný (protiletadlový) kulomet M2HB ráže 12,7 mm (900 nábojů),
> pohon : plynová turbína Avco Lycoming AGT 1500 s výkonem 1119 kW spojená s automatickou převodovkou DDA X1100-3B
> obsah nádrží : 1908 l
> měrný hmotný výkon : 18,6 kW/t
> měrný tlak : 0,96 kg/cm2
> max. rychlost : silnice 72,3 km/h, terén až 48 km/h (prům. 35 km/h)
> dojezd : silnice 499 km, terén 350 km
> stoupavost : 60%
> náklon : 30%
> překážky : příkop 2,74 m, kolmá stěna 1,20 m, brod 1,22 m (s příp. 2,38 m)
> pancéřování : čelo korba vrstvené ekv. až 780 mm (KE), přes 1000 mm (HEAT), kryty pásů 50-70 mm
> pásy : typ T156 šířka 640 mm

 
  Technický nákres tanku verze M1A1

5. DALŠÍ VERZE tanku Abrams
VERZE tanku IPM1
Během sériové produkce došlo ke změnám, zlepšena pancéřová ochrana, upraveno zavěšení a boční převodovky, věž dostala prostornější koš na výstroj. Takto vylepšená varianta byla nazvána IPM1 (Improved Performance), a zhotovilo se jich na 894 kusů.
Od března 1983 se konstruktéři věnovali modifikaci kanonu M68, protáhli hlaveň o 1,5 m (jiný zdroj 1,6 m) a vyvinuli novou munici. Instalací v době 1987 - 1988 do tanku měla vzniknout nová verze, M1E2, která by postihovala stávající M1, a starší M60. Projekt nebyl nakonec schválen, neboť se dala přednost větší ráži, a to 120 mm (přezbrojení od 1985).
Technická data tanku IPM1 Abrams (Improved Performance) :
> přijat do výzbroje : říjen 1984
> výrobce : společnost GDLS (General Dynamics Land Systems)
> vyrobeno : 894 kusů
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ)
> hmotnost : 55,3 t (pohot.), 59,4 t (bojová)
> rozměry : délka korby 7917 mm, délka (s kanonem) 9776 mm, šířka (s kryty pásů) 3653 mm, výška (po věž) 2475 mm, celk. výška 2885 mm, světlost 483 mm
> hlavní výzbroj : kanon M68A1 ráže 105 mm (55 nábojů)
> náměr : +20° až -10° (odměr 360°) - plně otočná věž
> sekundární výzbroj : s kanonem spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, další kulomet M240 ráže 7,62 mm (11400 nábojů), velkorážný (protiletadlový) kulomet M2HB ráže 12,7 mm (900 nábojů),
> pohon : plynová turbína Avco Lycoming AGT 1500 s výkonem 1119 kW (1500 HP) spojená s automatickou převodovkou Allison X1100-3B
> obsah nádrží : 1908 l
> měrný hmotný výkon : 17,74 kW/t
> měrný tlak : 1,08 kg/cm2
> max. rychlost : silnice 72,1 km/h, terén až 48 km/h (prům. 35 km/h)
> dojezd : silnice 490 km, terén 345 km
> stoupavost : 60%
> náklon : 30%
> překážky : příkop 2,74 m, kolmá stěna 1,20 m, brod 1,22 m (s příp. 2,38 m)


VERZE tanku M1E1 (testovací)
Jak uvádělo velení amerických tankových sil, verze M1 byla prohlášena jako provizorium, neboť modernější verze M1A1 měla následovat zanedlouho. Americké velení aby urychlilo přezbrojení tanku na ráži 120 mm (vlastní vývoj by trval nejméně 4 roky) využilo nabídky od společnosti Watervliet Arsenal, která koupila od německé firmy Rheinmetall za 80 milionů dolarů licenci na výrobu kanonu Rh-120 ráže 120 mm. Kanon bylo nutno upravit, prototyp dostal označení XM256 a schválený do výzbroje pak M256. Kanon s hladkou hlavní dlouhou 44 kalibry a o hmotnosti 1 995 kg měl životnost 1 800 výstřelů. Tlak plynů v hlavni byl vyšší než u kanonu M68, což se projevilo v rychlosti střely a účinnosti palby na vzdálenost až 4000 m. Americká armáda nechala pro nový kanon vyvinout dva typy kompaktního protitankového střeliva : podkaliberní APFSDS-T, s jádrem z ochuzeného uranu, a kumulativní HEAT-MP-T. Zásoba vezené munice se zvýšením ráže snížila z 55 střel na 40.
Novým kanonem modifikovaný tank dostal označení M1E1 a kompletní vylepšení pak Block I. První dvě varianty M1E1 byly hotovy k 18. září 1981 a ihned se zařadily do zkoušek na polygonu v Aberdeenu a na testovací dráze společnosti. Modifikace Block I se dotkla : systému řízení palby, ručního naváděcího systému, rychlosti otáčení věže (i zvedání kanonu) a krytu pro posádku. Počet takto upravených vozidel vzniklo jen 14.

 
< Tank Abrams verze M1A1
> Vozidlo M1 ABV 01

VERZE tanku M1A1
Jak zde bylo už uvedeno, nová verze M1A1 s kanonem ráže 120 mm měla co nejdříve následovat základní verzi M1, ale průtahy (pravděpodobně nový kanon ráže 120 mm) posunuly rozhodnutí o výrobě na prosinec 1984. Sériová produkce byla zahájena v srpnu 1985. Hlavní změna oproti předchozím variantám byla mimo jiné v pancéřování a podvozku stroje. Byla zvýšena tloušťka pancíře : dno korby, štít hlavně, u věže boky, čelo a strop. To se podepsalo na hmotnosti (57,1 t) a přineslo to změny na podvozku : silnější torzní tyče, nové tlumiče, snížena bandáž na pojezdových kolech, odstraněna obruč hnacího kola. Následovala modifikace systémů OPZHN (signalizátor M8A1) a vytápění. Jednotky námořní pěchoty měly pak dostal verzi M1A1 s možností jízdy pod vodou, ale s omezením do hloubky 2,38 m. Tanky M1A1 byly také určeny nahradit zastaralé M60A1 v poměru 716 M60A1 za 564 M1A1.
Po dobu velkovýroby vzniklo v USA 4802 tanků M1A1 a od roku 1988 vláda Spojených států dohodla s Egyptem na výrobě 555 tanků. Výroba byla v kompetenci egyptského průmyslu, přičemž 60% systémů bude americké výroby, v roce 2001 se počet na egyptskou žádost navýšil ještě o sto tanků. Nejnápadnějším prvkem zjistitelným zvenku rozpoznávající verze M1 a M1A1 je ejektor na hlavni (rozšířená část kanónu, zabraňující horkým plynům dostat se do prostoru posádky). Ve výzbroji americké armády se nachází pravděpodobně nejvíce verze M1A1, ale v posledních letech bylo modernizováno asi 1000 tanků této verze na modernější verzi M1A2 (popř. M1A2 SEP).
Technická data tanku M1A1 Abrams :
> přijat do výzbroje : srpen 1985
> výrobce : společnost GDLS (General Dynamics Land Systems)
> vyrobeno : 5572 kusů
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ)
> hmotnost : 57,1 t (pohotovostní), 63 t (bojová)
> rozměry : délka korby 7917 mm, délka (s kanonem) 9830 mm, šířka (s kryty pásů) 3658 mm, výška (po věž) 2475 mm, světlost 483 mm
> hlavní výzbroj : kanon s hladkým vývrtem M256 ráže 120 mm (40 nábojů)
> náměr : +20° až -10° (odměr 360°) - plně otočná věž
> sekundární výzbroj : s kanonem spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, další kulomet M240 ráže 7,62 mm (11400 nábojů), velkorážný (protiletadlový) kulomet M2HB ráže 12,7 mm (900 nábojů), 2x6 granátomety M239 ráže 76 mm
> pohon : plynová turbína Avco Lycoming AGT 1500 s výkonem 1119 kW spojená s automatickou převodovkou DDA X1100-3B
> obsah nádrží : 1908 l
> měrný hmotný výkon : 17,8 kW/t
> měrný tlak : 1,01 kg/cm2
> max. rychlost : silnice 67,5 km/h, terén až 42 km/h (prům. 35 km/h)
> dojezd : silnice 465 km, terén 340 km
> stoupavost : 60%
> náklon : 30%
> překážky : příkop 2,74 m, kolmá stěna 1,20 m, brod 1,22 m (s příp. 2,38 m)
> pancéřování : čelo korba vrstvené ekv. až 780 mm (KE), přes 1000 mm (HEAT), kryty pásů 50-70 mm
> zaměřovací přístroje : laserový dálkoměr Nd-YAG, přístroj pro noční vidění střelce AN/VSG-X, přístroj pro noční vidění řidiče AN/VAS3
> podvozek : sedm párů dvojitých hliníkových pojezdových kol průměr 0,635 m, dva páry nosných ocelových kladek o průměru 278 mm, pár ozubených hnacích kol a pár napínacích kol


VERZE tanku M1A1HA
Další modernizace z důvodu zvýšení bojeschopnosti tanku Abrams na sebe nenechala dlouho čekat. Sada Block II začala být do obrněných vozidel montována 1. února 1985 a dala verzi označení M1A1HA (Heavy Armor). Podle německého Leopardu 2 dostal velitel tanku otáčivou pozorovací hlavici CITV, která byla plánována již dříve, ale montáž nedovolil nedostatek peněz. Málo místa ji umístily před průlez nabíječe a odtud spojena s velitelským stanovištěm. Z věže byla odstraněna otáčivá věžička velitele, instalován větší průlez a počet periskopů se ustálil na osmi.


Boční pohledy verzí tanku M1 Abrams

VERZE tanku M1A1HC
Za tři roky po poslední modernizace tanku Abrams tj. říjen 1988 byl pancíř vylepšován vrstvou ochuzeného uranu, celkově pak pancíř představoval tloušťku 1300 mm oceli. Shodné pancéřování později dostaly starší verze tanků nasazené za bojů v Iráku v operaci ,,Pouštní bouře? v roce 1991. Instalaci prováděly polní dílny, verze obdržely označení M1A1HC (Heavy Common).
VERZE M1A1-D
Do verzí M1A1HC byly při jejich modifikaci na tuto verzi montovány další moderní systémy. Šlo o laserový dálkoměr, počítačový systém předávání informací mezi vozidly, řídící termovizor, systém identifikace vlastní-nepřítel a systém pozemní navigace, přičemž se změnil její název na M1A1-D. Tato varianta byla následně testována jako předstupeň verze M1A2.

Pokračování v 3. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americký základní bojový tank M1 Abrams
« Odpověď #2 kdy: Červenec 06, 2009, 07:14:20 »
Americký základní bojový tank M1 Abrams - 3. část

 
Tanky verze M1A1 Abrams

VERZE tanku M1A2
S použitím nově vyvinutých systémů byla v roce 1988 naplánována nejrozsáhlejší modernizace tanku Abrams. Po odebrání všech prvků a systémů by z původního tanku zůstala jen základní nástavba s věží a motorem. Verze dostala označení M1A2 a vozidla byla na jmenovanou verzi předělávána v závodech společnosti General Dynamics od začátku roku 1992.
Tank verze M1A2 má instalován vícevrstvý pancíř 2. generace. Je složen tak, že ve středu se nachází deska z ochuzeného uranu obložená z každé strany vrstvou speciálního plastu, zpevněného uhlíkovými vlákny a deskou z oceli. Pancíř verze M1A1 měl dvě vrstvy keramiky. Verze M1A2 dostala z důvodu vyšší ochrany na čelo korby a věže díly z ochuzeného uranu a přídavnou protikumulativní ochranu stropu věže. Čelo po této úpravě odolalo zásahu kinetickou municí do ráže 125 mm (např. T-72). Tomu napomáhá sklon pancíře a boky opatřené pancéřovými deskami, přičemž je zde možnost upevnění bloků reaktivního pancíře. Tato výměna pancéřování zvýšila hmotnost tanku o 1,5 t. Pásy typu T156 s životností 1200 km byly nahrazeny pásy typu T158 s životností 4425 km, s gumovými spojkami s životností 1850km, což vedlo k navýšení o 900 kg. V plánu byly kvalitnější a lehčí pásy německé firmy Dishl, ale instalace by žádala kompletní přestavbu podvozku, což nebylo schváleno. Do tanků byly umístěny nové systémy a přístroje : ve dvou rovinách stabilizovaný panoramatický denně-noční termovizní pozorovací přístroj CITV spřažený s integrovaným zaměřovačem, elektronický systém řízení palby FCEU s laserovým dálkoměrem na základě CO2 a vylepšený balistický počítač. Dále se zde nachází informační systém IVIS prověřující činnost subsystémů vozidla, dává tyto informace posádce a zasílá je nadřízeným složkám. Odpadá použití hlasového spojení, tento systém také každých 15 minut nebo po ujetí 100 m předává informace o pozici vozidla. Je zde také možnost připojení systému IVIS k GPS. Zpracované informace jsou přenášeny na monitor velitele a řidiče. Instalace informačního systému bylo zamýšleno už v roce 1996, ale pro nedostatek financí to nebylo schváleno. Zavádění IVIS vykazovalo mnoho závad, testy v roce 1994 doložily, že stroje s tímto systémem nepřevyšují standardní tanky a že je potřeba IVIS přepracovat. Tanky verze M1A2 dostaly nové elektronické zařízení, které hlídá vysokou přesnost kanónu (senzory směru a síly větru, laserové dálkoměry) a má na starost snížení spotřeby plynové turbíny řízeným spalováním. Systémem CITV (infrakamera) se násobí možnosti sledování cílů za různého počasí, kvalitnější je i komunikace s ostatními vozidly na bojišti. Digitální zařízení plně nahradilo analogové, a je vzájemně propojeno v posádce tanku, které je hlavně využíváno velitelem a střelcem. Rozpad východního bloku se odrazil také na množství vyrobených tanků M1A2, americká armáda dostala v roce 1993 jen 77 kusů, výroba plnila zakázku pro Saudskou Arábii v počtu 315 tanků, a pro Kuvajt v počtu 218 strojů. Produkce verze M1A2 byla po splnění vývozu zastavena, společnosti však modernizovaly 600 armádních tanků verze M1 na M1A2.
Technická data tanku M1A2 Abrams :
> přijat do výzbroje : prosinec 1991
> výrobce : společnost GDLS (General Dynamics Land Systems)
> vyrobeno : ? kusů
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ)
> hmotnost : 63,1 t (pohotovostní), 65,2 t (bojová)
> rozměry : délka korby 7917 mm, délka (s kanonem) 9830 mm, šířka (s kryty pásů) 3658 mm, výška (po věž) 2475 mm, světlost 483 mm
> hlavní výzbroj : kanon s hladkým vývrtem M256 ráže 120 mm (42 nábojů)
> náměr : +20° až -10° (odměr 360°) - plně otočná věž
> sekundární výzbroj : s kanonem spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, další kulomet M240 ráže 7,62 mm (11400 nábojů), velkorážný (protiletadlový) kulomet M2HB ráže 12,7 mm (1000 nábojů), 2x6 granátomety M239 ráže 76 mm
> pohon : plynová turbína Avco Lycoming AGT 1500 s výkonem 1119 kW spojená s automatickou převodovkou DDA X1100-3B
> obsah nádrží : 1908 l
> měrný hmotný výkon : 17,2 kW/t
> měrný tlak : 1,04 kg/cm2
> max. rychlost : silnice 67 km/h, terén až 42 km/h (prům. 35 km/h)
> dojezd : silnice 465 km, terén 340 km
> stoupavost : 60%
> náklon : 30%
> překážky : příkop 2,74 m, kolmá stěna 1,20 m, brod 1,22 m (s příp. 2,38 m)
pancéřování : čelo korba vrstvené ekv. až 780 mm (KE), přes 1000 mm (HEAT), kryty pásů 50-70 mm,


 
< Tank Abrams M1A2 v irácké poušti, operace Iraqi Freedom, září 2003
> Tank verze M1A2 při provozních testech

VERZE tanku M1A2SEP
Vozidlo varianty M1A2SEP (System Enhancment Package) je poslední verzí tanku Abrams, s nejnovějším elektronickým vybavením. Měla by mít vrstvený pancíř 3. generace (není doloženo), většina původních elektronických systémů je doplněno novým barevným displejem. Výroba zkompletovala 240 nových vozidel a na standard M1A2SEP bylo později modifikováno asi 300 armádních tanků M1A2.
VERZE tanku M1A2TUSK
Konflikty z poslední doby se podepsaly na vzniku speciální verze tanku Abrams. Jedná se verzi M1A2TUSK (Tank Urban Survival Kit), která je určena pro boj ve městech. Verze M1A2 je vylepšena o přídavné reaktivní pancéřování, dálkové ovládání kulometu velitele, přístroj nočního vidění pro nabíječe, modernější termovizní vybavení přizpůsobené pro vedení městských střetů, pancéřový štít pro kulomet nabíječe, přídavnou ochranu zadní části tanku (kovová mříž) a dalšími, z hlediska technického, důležitými detaily. V zadní části korby je instalován telefon pro pěchotu, se kterým se spojí s velitelem tanku.

   
< Tank Abrams verze M1A2SEP
> Tank Abrams verze M1A1HA

DALŠÍ VERZE ? M1A3, zatím ne!
Nové možnosti modernizace tanku Abrams jsou ovlivněny situací ve světě (rozpad východního bloku, nový členové NATO), a značně přibrzdily tempo vývoje nových systémů. Již od roku 1984 se společnost GEAE (General Electric Aircraft Engines) zabývá příčně uloženou turbínou nebo firma CEC (Cummins Engine Company) vývíjí nový dieselový agregát. Americké velení také zvažovalo modifikovat tanky sadou Block III, která by vyústila ve verzi M1A3 (co by se použilo, není známo).
Pro zrychlení, a sladění manévrů při bojových operací se americké velení zabývalo projekty bojových vozidel pěchoty a dalších speciálních vozidel na podvozku tanku Abrams. Projektanti si vzali inspiraci asi z Izraele, který tak předělává starší tanky Merkava.
Pro zvýšení zájmu o tank Abrams a jeho vývoz byla vyslovena myšlenka použít jiný, osvědčený pohon, za turbínu, jejiž velká spotřeba odhání možné zájemce. A náhrada by tu byla, jedná se o německý motor MTU 883 s převodovkou Renk HSWL 295 TM, pohánějící francouzský tank Leclec. Dále byl prověřen nový německý kanon s delší hlavní ráže 120 mm.
Nejen nyní, ale i dříve byly zkoumány různé projekty, jako v roce 1980 byl proveden pokus v rámci programu TTB, jehož cílem bylo umístit na podvozek M1 věž bez posádky, toto testovací vozidlo bylo označeno jako SRV. Další etapu výzkumu představoval ještě dvoumístný ATD, sloužící k testování nových technických řešení.

Pokračování v 4. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americký základní bojový tank M1 Abrams
« Odpověď #3 kdy: Červenec 06, 2009, 07:46:38 »
Americký základní bojový tank M1 Abrams - 4. část

6. SLUŽBA A BOJOVÉ POUŽITÍ tanku Abrams
PŘEZBROJENÍ armády USA tanky Abrams
Přezbrojení bylo zahájeno v roce 1981, kdy tanky M1 Abrams začaly nahrazovat zastaralé tanky M60 různých verzí. První jednotkou, která zároveň zastupovala provozní prověrky byla 1. jezdecká divize. Následovala 2. obrněná divize, která se na plné tabulkové počty dostala v roce 1982. Ostatní tankové prapory dostaly tanky Abrams do konce roku 1989. Námořní pěchota dostala svých 221 tanků ve verzi M1A1 do konce roku 1992.
Celkově bylo do konce roku 1991 pro americké tankové jednotky vyrobeno na 8153 tanků všech verzí, i když objednaných bylo pouze 8077 strojů. V roce 1990 byl rozjet modernizační program, označený jako Blocky, rozdělený na osm etap s písmeny A-H. První Blocky vykazovaly jen drobné vylepšení. Z těch náročnějších to byl Block D, který modernizoval 400 tanků M1A1 na verzi M1A2, zahájen v červenci 1992. Tyto tanky (bez naistalovaného systému CITV) byly označeny M1A1-D. Block G zavedený od ledna 1995 předpokládal montáž nového pancíře na M1A2 a Block H plánoval přestavbu tanku M1A1 na standard M1A2. I když vše nešlo podle rozvrhu, byl plán postupně uskutečněn a navzdory dlouhému období, kdy tanky Abrams sužovaly nejrůznější problémy, byly tyto průběžně řešeny, a tímž je tank Abrams ve svých nejnovějších verzích stále brán jako moderní stroj se kterým se počítá v činné službě pravděpodobně až do roku 2020.

 
< Tank M1 Abrams australské armády při cvičení
> Tank Abrams z 8. obrněné divize před útokem v severozápadním Kuvajtu

STAVY tanků Abrams v americké armádě
(stav ke konci roku 2006, pravděpodobně už nesouhlasí)
Americká armáda vykázala 4393 tanků verze M1A1, 586 strojů verze M1A2, 588 verze M1A1SEP a 44 mostních tanků M104 Wolverine. Další tanky prvních verzí byly později modernizovány na standard M1A2 (popřípadně M1A2SEP), nových tanků M1A2 bylo zkompletováno pouze 77 kusů. Je zamýšlena další modernizace starších tanků M1A1 a zařazení mostních tanků Wolverine, jejichž výroba byla zastavena v počtu 465 strojů. Námořní pěchota si odebrala od roku 1988 celkově 403 tanků verze M1A1HC s úpravami pro vylodění. Velení USCM v roce 2005 schválilo v rámci programu FEP modifikovat svoje stroje senzorem vzdálených cílů a termovizním systémem 2. generace. Exportní verzi tanku Abrams nepohání turbína, ale vznětový motor a od standardní verze se v ostatním příliš neodlišuje.
SLUŽBA tanku Abrams
Jak už zde bylo uvedeno, testovacími jednotkami nových tanků M1 Abrams byla 1. jezdecká divize, která zasílala zjištěné poznatky v průběžných hlášeních nadřízeným, kteří je okamžitě předaly výrobci, což se s dobrým výsledkem odrazilo na dalším postupu. Na evropském kontinentu první tanky Abrams převzaly tankové jednotky 3. mechanizované divize, i když je jejich ,,kvalitativní" hodnocení od spojenců předběhlo, dokázaly jej změnit. O svých kvalitách přesvědčily své ,,protivníky" v září 1982, při cvičení Reforger jednotek NATO. Tanky Abrams 64. obrněné brigády 3. mechanizované divize zde na hlavu porazily kanadské Leopardy 1. Kanaďany především zaskočila rychlost tanku Abrams a ty si tak vysloužily přezdívku Whispering Death? (Šeptající smrt).
Údržba tanku byla také vcelku dobře vyřešena, například kompletní "power pack" Abramse může obsluha polních dílen vyměnit za necelou hodinu, přičemž u M60A3 shodná výměna trvá až 4 hodiny. Turbína je menší než standardní motor, složená z modulů, které se dají vyměnit bez demontáže turbíny z vozidla. Její životnost je třikrát vyšší než dieselový agregát tanku M60. Jediný, ale důležitý zádrhel je obrovská spotřeba turbíny a tím vytvářela zásobovacím jednotkám problém s doplněním paliva. Pro porovnání tank M60A3 měl dojezd 483 km se zásobou 1420 litrů paliva zatímco M1 s 1908 litry v nádržích ujel 499 km.
Na základě tvrzení předních odborníků na válečné konflikty zůstávají moderní bojové tanky prioritními bojovými prostředky na budoucím bojišti. Samozřejmě se předpokládá jejich kooperace s bojovými vozidly pěchoty, samohybným dělostřelectvem a bitevními vrtulníky. S moderních tanků byly skutečně bojově prověřeny tanky Abrams a Challenger, účastí v konfliktu v Perském zálivu. Byly také nasazeny v bojové službě v bývalé Jugoslávii, kde
spolu s německými Leopardy byly součástí mírových jednotek OSN (IFOR/SFOR). Jako paradox se jeví výzbroj NATO, zastupující tanky typové řady ,,T? sovětské výroby, které přinesly nový členové tohoto společenství.

 
Tanky Abrams verze M1A1 z 1. obrněné divize při útoku

BOJOVÉ POUŽITÍ tanku Abrams
Na vývoji nového tanku Abrams se také podepsaly předchozí konflikty, kterých se účastnila americká technika (tanky typové řady M46 až M60). Nejvíce zapůsobila a ovlivnila vývoj jomkipurská válka v říjnu 1973, kde se střetly síly Sýrie a Egypta proti jednotkám Izraele. Úvodní střet tohoto konfliktu potvrdil důležité skutečnosti. Izraelské tankové útvary byly zdecimovány velkým nasazením moderních protitankových zbraní, převážně RPG-7 a 9M14 Maljutka. I když bylo později doloženo, že tyto zbraně si připsaly pouze 10% tanků, byla dána přednost kvalitní pancéřové ochraně nového tanku (vrstvený pancíř Burlingeton), tento finančně náročný pancíř zavinil odložení montáže systému CITV. Rychlost a lepší manévrovatelnost pak dala přednost turbíně před standardními motory, silueta a náročnost zásobování palivem byly prohlášeny jako vedlejší. Jako další zkušenosti z tohoto konfliktu se stalo prioritní přežití osádky, a vývoj se soustředil na možnosti zásahu v větší vzdálenosti a pokud možno první ranou. To se projevilo na instalaci kanonu vyšší ráže, vývoji nové munice a nových systémů (SŘP).
Ve skutečné válce byly z moderních tanků nasazeny mimo britské Challengery pouze americké Abramsy, nelze počítat mírové sbory v bývalé Jugoslávii nebo lokální použití ruských tanků v bývalých republikách sovětského impéria.
PRVNÍ skutečné použití amerických tanků M1 Abrams se odehrálo v operaci ,,Pouští bouře?.
Po obsazení Kuvajtu v létě 1990 iráckými jednotkami, zareagovaly Spojené státy vysláním 24. pěší divize do sousední Saudské Arábie. Zde bylo do konce listopadu dovezeno 580 tanků M1 a 123 tanků M1A1. Byly přiváženy další tanky, mezitím se technika upravovala na použití v pouštních podmínkách. Stroje M1A1 v počtu 865 kusů dostaly přídavný pancíř a systém satelitní navigace, štíty proti osvitu laserem a nové pásy do zahájení operace však nebyly instalovány na všechny stroje.
Stavy tanků k 15. únoru 1991 :
Americká armáda : 1223 tanků verze M1A1HC, 733 tanků verze M1A1 (jiný zdroj uvádí 1178 M1A1 a 594 M1A1HC), dále v záloze 538 tanků neupřesněné verze. Námořní pěchota v síle 5-ti praporů disponovala mimo jiné 60 stroji verze M1A1HA a 16 M1A1HC.
Irácká armáda : 4110 tanků a 2570 bojových vozidel. Tankové divize měly převážně ve výzbroji tanky T-55, Type 59 a Type 69. Elitní revoluční gardy pak disponovaly tanky T-72.
Pozemní bojová činnost vypukla dnem 24. února 1991. (pár informací)
- Neupřesněná oblast, 25. 2. 1991
Americký 2. obrněný jezdecký pluk zničil irácký prapor vyzbrojený T-55.
- Severozápadní Kuvajt, 26. 2. 1991
Americký VII. sbor proti irácké 2. divizi r. g. Al-Medina a 3. divizi r. g. Tawakalna
irácké ztráty : 24 tanků T-72, 17 BVP
pozn. Boje pokračovaly i v noci, tanky T-72 ničeny ze vzdálenosti 2100 m (střely s jádrem z ochuzeného uranu)

 
< Abrams při prújezdu iráckým městem Tal Afar.
> Tank Abrams při nakládání do letounu C-17.

- Severní oblast Kuvajtu, 26. 2. 1991
Americká 3. obrněná divize proti irácké 3. divizi r. g. Tawakalna
irácké ztráty : 21. tanků T-72,
amer. ztráty : 4 poškozené M1
pozn. Ve dnech 26.-27. 2. si americká 3. obrněná připsala na konto zničení 324 tanků a 244 obrněných vozidel (spotřeba 744 nábojů ráže 120 mm).
- Oblast západně od naftových polí Rumalyah, 27. 2. 1991
Americká 1. obrněná divize proti části irácké 3. divize r. g. Al-Medina
irácké ztráty : 186 tanků a obrněných vozidel
pozn. Palba zahájena ze vzdálenosti 3000 m, (v první fázi útoku, za 40 minut zničeno iráckých 60 T-72 a 9 T-55). Za celou bojovou činnost si americký VII. sbor připsal zničení 1350 tanků a 1224 obrněných vozidel, při ztrátě 9 nenávratně zničených a 4 poškozených (převážně miny a ,,přátelská? palba)
- Oblast silnice z Al-Džahry do Iráku, 25. 2. 1991
Americký 2. pluk námořní pěchoty proti jednotkám z irácké 3. tankové divize Saladin
irácké ztráty : 35 tanků T-72
- Oblast silnice z Al-Džahry do Iráku, 27. 2. 1991
Americká 2. tanková divize proti ustupujícím tankům Type 59 a Type 69
irácké ztráty : asi 100 vozidel
- Neurčená oblast, 2. 3. 1991 (po uzavření příměří)
Americká 24. pěší (mechanizovaná) divize proti části irácké 4. divize r. g. Hammurabi
irácké ztráty : 32 tanků T-72, asi 100 obrněných vozidel
pozn. Vozidla 24. divize uzavírala obklíčení, irácké tanky zahájily palbu na bvp Bradley, byly povolány vrtulníky Apache.
- Oblast naftových polí Rumalyah, 2. 3. 1991 (po uzavření příměří)
Americký 4. a 64. tankový pluk proti zbytku irácké 4. divize r. g. Hammurabi
irácké ztráty : 187 obrněných vozidel, 34 děl, 400 ostatních vozidel
americké ztráty : 1 tank M1A1
 
 
Tanky Abrams v operaci "Pouštní bouře", únor 1991

Celkově Američané přišly o 14 tanků M1A1, přičemž bylo doloženo jen sedm zásahů z kanonu tanku T-72 (pancíř však neprorazil ani jediný). Abramsy se podílely na zničení asi 500 tanků T-72.
Druhé bojové nasazení zažily Abramsy dne 20. března 2003, tentokrát ve verzi M1A2.
Připravenost irácké armády byla ještě na horším stupni než před 12-ti lety. Střety amerických Abramsů s iráckými tanky bylo jen ojedinělé, ale pro Abramsy méně příjemné. Při této operaci padl mýtus o "nezranitelnosti" tanků Abrams, neboť irácká armáda doplnila své zásoby kinetické (průbojné) munice. V průběhu této operace došlo ke zničení amerických tanků jen vzácně, zato při následném střežení jich bylo zničeno relativně dost. Jelikož se tanky pohybují v městské zástavbě jsou ničeny ručními protitankovými prostředky (RPG-7) a to převážně z boku nebo zezadu. V současnosti se americké tanky stávají terčem teroristických útoků s použitím moderních protitankových prostředků ruské výroby nebo výrobou IED (Improvised Explosion Device; improvizované zařízení využívající dostupné výbušniny; jeden tank Abrams byl dokonce zničen IED, které bylo vyrobené z třech kusů 155 mm munice).
- Jižní část hlavního města Bagdádu, 5. 4. 2003
25 tanků Abrams proti iráckým tankům T-72
ztráty : shodné na obou stranách, asi 5 tanků
(pozn. počty nasazení a ztrát se v různých zdrojích rozcházejí, proto berte tuto část jen jako nezávaznou informaci)

Pokračování v 5. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1739
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americký základní bojový tank M1 Abrams
« Odpověď #4 kdy: Červenec 06, 2009, 08:00:47 »
Americký základní bojový tank M1 Abrams - 5. část

7. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE
VÝVOZ tanku M1 Abrams
Americký tank M1 Abrams je pro většimu zájemců nadstandardním bojovým strojem, který se pro svoji vysokou cenu nachází v tankových útvarech arabských států. Některé kupce silně ovlivnila úspěšnost jmenovaných vozidel účastněných v operaci ,,Pouštní bouře“. Jako první se ozvala Saudská Arábie, která zamýšlela vyzbrojit své tankové jednotky 700 tanky Abrams ve verzi M1A2. Vláda Spojených států prodej schválila a první tanky putovaly k novému vlastníkovi v letech 1993, zbytek měl být dodán do roku 2000. Následující objednávka přišla ze Sjednocených arabských emirátů v počtu 337 tanků, také od verze M1A2.
Z amerických spojenců se ke koupi odhodlala pouze Austrálie, která zamýšlela vyměnit Abramsy za zastarávající tanky Leopard 1. Koupě byla dohodnuta v roce 2004 a výměna by se měla uskutečnit do konce roku 2007. Tanky ve verzi M1A1-D v počtu 59 strojů vyšly Austrálii na 550 milionů australských dolarů (415 milionů $). Jako další se přihlásil Pakistán, ale pro nechuť omezit atomový program z koupi sešlo.
Na evropském kontinentu a Kanadě přebírá zájem o Abramsy německý tank Leopard 2, který má určitě levnější provoz a v porovnávacích testech je úspěšnější.
Vlastníci tanků Abrams : (mimo USA)
- Egypt (777 kusů M1A1) výroba v licenci, plán až 1500 strojů
- Austrálie (59 strojů M1A1) náhrada za Leopardy
- Kuvajt (218 kusů M1A2) náhrada za zničené tanky
- Saudská Arábie (315 tanků M1A2)
Tanky Abrams také testovaly armády Švédska a Řecka. Švýcarsko a Pakistán projevily zájem, švýcarská armáda nakonec nakoupila tanky Leopard 2 a Pakistánu nebyl prodej schválen.

 
Tanky M1 Abrams

MUNICE POUŽÍVANÁ tanky Abrams
APFSDS (křidélky stabilizovaná podkaliberní střela s oddělitelnými vodícími prvky) - je vyráběna nejčastěji z ochuzeného uranu (starší verze obsahovaly wolfram, který již na modernější pancíře nestačil) a likviduje cíl svou kinetickou (pohybovou) energií (bývá nazývána také kinetickou municí). Dosahuje až šestinásobek rychlosti zvuku. Ochuzený uran se také lehce vzplane a působí ničivě ještě uvnitř. Její efektivita se snižuje s rostoucí vzdáleností.
HEAT (vysoce explozivní protitanková střela) - vyprodukuje kumulativní paprsek o vysoké teplotě, který má tendenci „protavit“ pancíř. Proti moderním vrstveným pancířům nebo pancířům, které jsou doplněny reaktivním pancéřováním, je skoro bezmocná, využívá se prakticky k likvidaci slabě obrněných či neobrněných vozidel. Vzdálenost cíle neovlivňuje efektivitu střely.
MPAT (víceúčelová protitanková střela) - exploduje v blízkosti cíle, proto se používá nejen proti pohybujícím se cílům, ale také proti vrtulníkům. Tak jako střela HEAT nemá vzdálenost cíle vliv na efektivitu střely.
STAFF (chytrá střela typu vystřel-a-zapomeň) - je určena pro zasažení cíle ukrývajícího se za terénní překážkou. Nad cílem odpaluje směrem dolů vysoce explozivní nálož ničící cíl v jeho horní části, která obyčejně bývá jednou z nejslabších (zvláště pak u tanků). Také ji lze použít, obdobně jakou u MPAT, proti vrtulníkům, kde tank nemusí trefit přímo vrtulník, ale stačí, aby střela přelétla nad ním. Podobně jako 2 předcházející střely (HEAT, MPAT) nemá vzdálenost cíle vliv na efektivitu střely.
HLAVNÍ PALUBNÍ SYSTÉMY verze tanku M1A2
CITV (Commander's Independent Thermal Viewer) : infrakamera, která není závislá na denní době nebo na počasí. Zajišťuje výhled 360° a slouží hlavně pro vyhledávání a identifikaci cílů pro střelce. Systém je také obsahuje záložní ovládání střelby.
GPS (Gunner's Primary Sight) - hlavní zařízení střelce, je to soubor laserového dálkoměru, systému nočního vidění a také systému automatického řízení palby.
GAS (Gunner's Auxilliary Sight) - záložní zaměřovací vybavení střelce. Při použití GAS střelec je nucen manuálně nastavovat odměr a náměr.
IVIS (Inter-Vehiclular Information System) - umožňuje komunikaci všech tanků na bojišti, vykresluje mapu terénu a pozice vlastních i známých cizích tanků. Také je určen pro spojení s dalšími druhy vojsk ( velitelstvím, dělostřelectvem či vzdušnou podporou).
DECU (Digital Electronics Control Unit) - systém pro řízení spotřeby paliva, zmírňuje spotřebu velmi kritizované plynové turbíny.
PLRS (Position Location Reporting Systems) - systém pro určování geografické polohy (varianta GPS - Global Position System)
Battlefield Override - systém pro mapování bojiště; tento systém je schopen předávat informace o pozicích protivníka ostatním jednotkám na bojišti.

 
Modely tanků M1 : verze M1A1 MCRS a M1 Panther II

STŘÍPKY Z TÉMATU
> Vícevrstvý pancíř XM1 se skládá z buněk s hliníkovými stěnami, zesílenými uhlíkovými vlákny, vyplněnými keramickými destičkami a pojivem. Vnější a vnitřní vrstvu zastupuje ocelové desky různé tloušťky. Pancíř obnáší v čele korby ekvivalent 680 mm oceli pro horní desku a 314 mm pro dolní desku, na bočních deskách pak 53 mm. U čela věže pak 300 mm oceli a 150 mm na bocích.
> V roku 2000 se cena za jeden stroj M1 Abrams (samozřejmě podle vybavení, verze) pohybovala mezi 2 350 000 až 4 300 000 dolary, nejnovější M1A2 SEP ještě víc. Uvedení projektu FCS (Future Combat Systems) do výzbroje se podepsalo na útlumu výroby, Americké velení prosazuje modernizaci dosavadních tanků na variantu M1A2, popřípadně na M1A2 SEP. Je naplánována instalace modernizačního balíčku TUSK (Tank Urban Survival Kit), který napomáhá obstát při pouličních bojích. Jako samozřejmost je zde možnost montáže odminovacího pluhu na tank M1 Abrams.
> V licenci koupený německý kanon L44 byl dále upravován a nebylo to jednoduché, američtí konstruktéři prohlásili německý závěr za velmi složitý a choulostivý, tak ho upravili (asi to byl správný postup, neboť jej následně upravili i Němci). Tito také vyřešili problém kolem polospalitelných nábojnic. Prototyp nové zbraně dostal označení XM256 a byl v roce 1980 podroben testům ve zkušebním středisku v Aberdeenu. Nakonec kanón potvrdil své kvality, s názvem M256 byl dán do výzbroje a je pravděpodobně se jedná o jednu z nejvýkonnějších zbraní na světě.
> Tanky Abrams mohou být převáženy námořní cestou, s ohledem na situaci a čas, také i letecky. Námořní způsob řeší zásobovací lodě, které dovezou stroje k pobřeží, kde je přeloží na obojživelná nákladní vznášedla LCAC (Landing Craft Air Cushioned), které vozidla dovezou na pevninu (v případě nebezpečí, se tanky upraví pro hluboké brodění a část cesty přejedou). Letecká varianta počítá se dvěma letadly schopnými přepravit tank M1 Abrams. Jedná se o C-5 Galaxy a C-17 Globemaster III, kde je možné přepravit jeden bojeschopný tank, nebo u C-5 tanky dva, ale jen pohotovostní hmotnosti.
> Na podporu celého programu tanku M1 byly tyto testovány kořistní municí východní výroby (dodal Izrael). Při použití různé munice (dnové i tlakové miny, dělostřelecké granáty různých ráží, pancéřovky, protitankové řízené střely ale i kompletní tanky s ostrou municí) byly prototypy XM1 (prototyp PV11), M1E1 i IP M1 vystaveny balistickým zkouškám, zároveň s tanky M60. Zásahy, které by zničily tank M60 i s osádkou, M1 ani nezastavily. Filmové záběry byly pak využity na přeškolení tankových osádek a na přesvědčení váhajících členů senátu.
> První tanky měly být námořní pěchotě doplněny na konci roku 1988, jenže firmy nestíhaly   vyrábět pro armádu, která navíc sama začala uvažovat o používání souprav pro hluboké brodění. Nakonec se našel kompromis. Armáda půjčila „mariňákům“ několik strojů pro výcvik osádek a ti na oplátku uvolnili „wading kit“, jehož vývoj financovali. Tak se do výroby dostala verze s označením „C“ Common (společný).

Zdroje :
čas. Tanky, nakl. PMA., Palba.cz,
válka.cz., český rozhlas, navajo,
wikipedie, military.com, vojsko.net.
kn. Tanky, Chris Chant, Naše vojsko, 2006
Fotozdroje : Palba.cz., válka.cz.,
čas. Tanky, nakl. PMA,
google image s.: (afvdb50megs, tonyrogers,
desktop.wz, military).
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: bojový tank M1 Abrams (USA)
« Odpověď #5 kdy: Červenec 19, 2011, 06:09:17 »
Tank M1A2 SEP s prvým prototypom TUSKu.



Zdroj: M1A1 / M1A2 SEP ABRAMS TUSK - C. Schulze
The only easy day was yesterday.

Uwe Los

  • Wehrmacht
    Obergefreiter - desátník
  • Příspěvků: 43
Re: bojový tank M1 Abrams (USA)
« Odpověď #6 kdy: Červenec 19, 2011, 08:15:44 »
Fú čítal som dobrú pol hodinu. Skvelý článok.  8)
„Mŕtvy Hitler je nebezpečnejší ako živý.“ Erwin Rommel

jugen

  • Wehrmacht
    Hauptmann - kapitán
  • Příspěvků: 536
Re: bojový tank M1 Abrams (USA)
« Odpověď #7 kdy: Srpen 23, 2011, 09:30:09 »
Dnes som videl výrobný proces tohto tanku

Predstavte si že korby sú zhrdzavené pretože od roku 1990 sa s tými korbami nič nerobilo preto túto korbu musia očistiť.Najprv orežú všetko čo pri terajších verziách nie je potrebné a následne pridajú to čo je potrebné,potom dajú tank na niečo ako o pieskovanie len miesto piesku je tam kov pri tomto kroku sa odstráni hrdza.Následne dávali motor kde vysvetlili že stačí nech sa tam dostane trochu špinky a tank už nejazdí preto už je samočistiaci. Interiér tanku je bielou alebo slonovinovou.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: bojový tank M1 Abrams (USA)
« Odpověď #8 kdy: Březen 14, 2014, 01:26:33 »
Dnes jsem s kamarádem diskutoval na téma M1 Abrams a přestože téměř americké poválečné technice nerozumím a nevěnuji se jí, tak jsem si stál za tím, že Abrams není tank dokonalý a už ne vůbec nezničitelný, jak kamarád tvrdil (tvrdí). Proto na svou obhajobu posílám pár důkazních materiálů:

M1A1 - 2nd Squadron, 11th Armored Cavalry Regiment "Eaglehorse" , Kuvajt 1991

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/IrakKriegM1A1USA.jpg
M1A1 - US Marine Corps (USMC) - 5.dubna 2003, Irák

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1e/DM-SD-04-07075.jpg/1280px-DM-SD-04-07075.jpg
A další zničený drobeček od US Marine Corps - též Irák 2003


A opět Irák....
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Michal.Kozmon

  • Wehrmacht
    Schütze - vojín
  • Příspěvků: 2
  • Prispôsob sa, prekonaj a improvizuj
Re: Podkaliberná munícia M829A2
« Odpověď #9 kdy: Září 14, 2015, 08:38:56 »
http://www.steelbeasts.com/sbwiki/images/thumb/f/fd/M829A2.jpg/600px-M829A2.jpg
Primex Technologies 120mm M829A2 APFSDS-T

Po zistení, že hlavná proti-pancierová munícia amerických tankov M1A1 Abrams, M829A1 „Silver Bullet“ nedokáže prekonať sovietsku dynamickú ochranu Kontakt-5, bol urýchlene spustený program na vývoj novej podkalibernej munície ktorá by tento problém odstránila. Vďaka rozpadu ZSSR začiatkom 90. rokov sa západu naskytla možnosť obstarať si niekoľko kusov bývalej sovietskej techniky, vrátane tankov vybavenými Kontaktom-5.

Analýzou sa veľmi rýchlo prišlo s viacerými riešeniami. V prípade novej munície išlo o kombináciu dvoch základných metód, prvou bolo pridať na špic projektilu takzvaný „Bodec“ zakrytý pod balistickou čiapkou. Tento bodec má tvar valca asi 50mm dlhý a s priemerom 13mm a jeho úlohou je simulovať strelu malého kalibru a postupne rozširovať penetračnú dieru bez toho aby odpálila výbušné prvky v reaktívnom pancierovaní. Druhou bolo obaliť jadro penetrátora do zliatiny z vysokopevnostnej ocele. Takto obalené projektily majú malú pravdepodobnosť roztrieštenia pri zásahu doskou ERA, môžu síce zmeniť svoj smer a znížiť svoju prieraznú silu, ale nezlomia sa.

M829A2 bola vyrábaná americkou spoločnosťou Primex Technologies (dnes General Dynamics Ordnance and Tactical Systems (GD-OTS)). Zavedená bola do výzbroje v roku 1992, malosériová výroba sa začala v 1993, do roku 2000 bolo vyrobených viac ako 150 000 kusov, cena jedného kusu je 4000$ (údaj z roku 2000).

M829A2 dosahuje oveľa väčšieho výkonu než jej predchodca M829A1 vďaka niekoľkým vylepšeniam. Vďaka novému výrobnému procesu prierazného jadra zo super DU, zapusteného v oceľovom plášti sa značne zlepšila štrukturálna kvalita celého projektilu. Penetrátor je dlhý 698mm (670), s priemerom 22mm, a DU jadro má hmotnosť skoro 5kg.  Prachová náplň JA-2 je zapaľovaná elektrickou zápalkou M129, špeciálny výrobný proces umožnil rozdeliť tyčinkovú prachovú náplň na malé časti, to jej dovoľuje udržať si balistické vlastnosti granulátu. M829A2 bola celosvetovo prvá ktorá používala kompozitný oddeliteľný vodiaci plášť (SABOT) na projektil APFSDS takejto veľkosti. Trojdielny vodiaci plášť je vyrobený z kompozitu grafitu posilneného uhlíkovo-epoxidovými vláknami, ten redukuje parazitickú hmotnosť projektilu o 30% a umožňuje tak použitie dlhšieho penetrátora. Syntetické gumové tesnenie na konci vodiacej zostavy zabraňuje úniku horúcich plynov z horiacej prachovej náplne. Kombináciou týchto vlastností sa podarilo zvýšiť úsťovú rýchlosť M829A2 o 100m/s oproti M829A1, a to na 1,680 m/s (5,500 ft/s), a zároveň znížiť tlak plynov v nábojovej komore.

Predpokladaná prieraznosť M829A2 v mm RHAe:
Pri ústí [1670m/s] = 790mm ± 120mm pri 0° & 410mm ± 60mm pri 60°
1000m [1610m/s ]= 750mm ± 110mm pri 0° & 390mm ± 60mm pri 60°
2000m [1551m/s] = 700mm ± 100mm pri 0° & 360mm ± 50mm pri 60°
3000m [1491m/s] = 650mm ± 100mm pri 0° & 330mm ± 50mm pri 60°
4000m [1432m/s] = 590mm ± 90mm pri 0° & 307mm ± 40mm pri 60°

Aj keď bola M829A2 prekonaná novou M829A3 v roku 2003, stále bola naskladňovaná vo veľkých množstvách. V polovicu roku 2014 dostala spoločnosť General Dynamics od americkej armády 12 000 000$ na demilitarizáciu a likvidáciu 78 000 kusov tankovej munície z ochudobneného uránu, vrátane M829A1 a M829A2.

TTÚ M829A2:
•   Dĺžka granátu: 984 mm
•   Hmotnosť granátu: 20.4 kg
•   Hmotnosť projektilu: 8.35kg
•   Dĺžka projektilu: 794mm
•   Dĺžka penetrátora: 698mm
•   Dĺžka vnútorného jadra: 670mm
•   Hmotnosť penetrátora: 4.92kg
•   Efektívny dostrel: 4000m
•   Hmotnosť prachovej náplne: 8.6 kg
•   Generovaný tlak: 5600 bar pri + 21°C
•   Prieraznosť: ±750mm RHAe (2000m)
•   Úsťová rýchlosť: 1680m/s
Lean, mean fighting machine