Autor Téma: samohybná houfnice M109 (USA)  (Přečteno 10020 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1741
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
samohybná houfnice M109 (USA)
« kdy: Srpen 11, 2009, 09:06:22 »
Americká samohybná houfnice M109 Paladin



1. ÚVOD
Za druhé světové války podporou tanků při jejich ofenzívní a defenzívní bojové činnosti bylo polní dělostřelectvo, jelikož tažené zbraně omezoval čas přípravy palebných postů a dopravy, hledala americká armáda vhodnou náhradu. Ve jmenovaných letech tuto podpůrnou funkci plnila vozidla s výzbrojí ráže 105 mm. Po bojových zkušenostech byl vysloven požadavek na stroje s hlavní zbraní ráže 155 mm. Jelikož americké velení v rámci úspor času a prostředků velmi rádo využívalo právě vyráběnou techniku, použily na výrobu samohybných děl podvozek lehkého tanku M41 Walker Bulldog. Stroje, které vznikly ještě za druhého světového konfliktu byly pro službu v padesátých letech již nevhodné a zastaralé. Převážně šlo o samohybné houfnice, a to M52 s houfnicí ráže 105 mm a M44 s hlavní zbraní ráže 155 mm. Když byl pro tyto bojové stroje komisí vybrán zde již uvedený podvozek lehkého tanku, konstruktéři byli při vývoji vozidel omezeni jeho možnostmi, jak co nosnosti podvozku tak i velikostí věže, která zase redukovala velikost ráže lafetované zbraně. Samohybná houfnice M52 byla při provozních zkouškách pronásledována velkým množstvím závad a u samohybné houfnice M44 se nedokázal nedostatečný podvozek vyrovnat s hmotností hlavní zbraně. Situace se stávala neudržitelnou a proto nejvyšší armádní velení vyhlásilo konkurz na nové bojové vozidlo, s tím rozdílem, že při vývoji úplně nového stroje nebudou použity žádné konstrukční díly z předcházejích typů.

2. VZNIK A VÝVOJ SAMOHYBNÉ HOUFNICE
Kancelář úřadu OTAC (Ordonance Tank-Automoive Command) na konci dubna 1953 předložil požadavky a podmínky ohledně projektu samohybných houfnic. Zprvu byly vyhlášeny projekty na zhotovení vozidel s ráže 110 mm (projekt T195) a ráže 156 mm (projekt T196). Jelikož došlo na úřad mnoho výtek ke zvoleným rážím, byly návrhy změněny na ráži 105 a 155 mm. Další změny se pak týkaly hmotnosti vozidel a jejich možnosti, například překonávání vodních toků. Při následném setkání představitelů armád společenství NATO byly tyto uvedené ráže (105 a 155 mm) zadány jako standardní pro všechny armády společenství.
Počínaje říjnem 1956 se začalo s vývojem samohybných houfnic, kdy byly sestrojeny dva prototypy a následně pak další dva prototypové stroje. Oba prototypy byly zkompletovány v následném roce (1957), první s konstrukčním označením T195 na jaře (březen) a složitější s označením T196 o půl roku později (říjen). Ihned se započalo s testy na polygonu, a zde se projevily první problémy, které se týkaly kompletně pohonné jednotky, to znamená, že závady se objevily na motoru i na převodovce. Protože se americké velení v té době zabývalo vývojem vznětových motorů, které by mohly nahradit tradiční motory zážehové, byly prováděny další testy s využitím těchto motorů při vývoji nových obrněných vozidel. Jelikož se problémy s pohonem prototypových strojů nepodařilo úplně zažehnat, obrátil se úřad OTAC na výrobce s tím aby sestrojil další vozidla, ale s pohonem dieselovým. Na nové vznětové motory mimo stroje T195E1 a T196E1 byly přepracované i první prototypové stroje T195 a T196. Protože americké armádní velení nechtělo nechat nic náhodě, byly všechny prototypy zkoušeny po následující tři roky, a každá součást vozidel, kde se vyskytly závady, byla zpětně prověřována. Nakonec bylo v roce 1960 z takto prověřených konstrukčních dílů postaveno úplně nové vozidlo, které s prvními prototypy mělo velmi málo společného, přičemž velmi dobře byly zhodnoceny použité dieselové pohonné agregáty. Protože výrobce nebyl ničím omezován, věnoval všechen čas kvalitě výroby. Zkompletováné prototypy prošly náročnými zkouškami na aberdeenském polygonu, mezi kterými byly dlouhé přejezdy, celkově v délce 4000 km. Testy takto připravených strojů podle očekávání dopadly velmi dobře a velení pustilo stroje do předsériové výroby na konci roku (prosinec) 1961. Obě samohybné houfnice byly ke konci roku (listopad) 1962 zařazeny do výzbroje americké armády jako standardní stroje s označením M108 105 mm a M109 155 mm.

 
< Samohybná houfnice v základní verzi M109, krátká hlaveň hlavní zbraně, houfnice M126.
> Samohybná houfnice ve verzi M109A1, od základní verze se odlišovala především instalací nové houfnice M183 s delší hlavní.
 
3. KONSTRUKCE A VÝROBA SAMOHYBNÝCH HOUFNIC
VERZE M109
Od základu nově konstrukčně vyvinuté obrněné vozidlo, jakým byla samohybná houfnice M109 mělo tu výhodu, že při projektování se konstruktéři nemuseli držet limitů použitých dílů stávajích nebo předcházejících strojů. Tím pádem neřešili žádný kompromis a mohli plně vykrýt požadavky na vozidlo dané velením armády. Nový podvozek umožnil použít prostornou věž, která skýtala možné varianty hlavní zbraně a následnou modernizaci. Tyto možnosti se také kladně odrazily na zvýšení účinnosti, zjednodušení obsluhy a pohodlí osádky.
CHARAKTERISTIKA samohybné houfnice M109
Korba nového vozidla dostala tvar ležatého hranolu se sklonem v čelní části s bočními pláty postavenými kolmo. Mohutná věž uložená na zadní části měla nakloněné čelo, boky a záď byly svislé. Ve věži byla lafetována těžká houfnice ráže 155 mm, na jejíž dlouhé hlavni byl uprostřed umístěn ejektor a na konci dvojitá úsťová brzda. Na střeše věže měl místo i velkorážný protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm. Na zajištění proti posunu dozadu při palbě sloužily dvě stabilizační radlice, které se nacházely každá na jedné straně zadních dveří. Podvozek byl složen ze sedmi párů pojezdových kol, hnací kola opatřená 10 zuby. Pojezdová kola byla nasazena na torzní tyče, první a poslední pár byl pro klidnější jízdu opatřen tlumiči. Pásy o šířce 380 mm se skládaly ze 79 článků. Kompletní soupravu ovládalo 10 mužů, z toho byla 6-tičlenná osádka samohybné houfnice a 4 muži sloužili na muničním vozidle M548, který doplňoval municí bojový palebný stroj M109. Je samozřejmé, že se řidič nacházel v korbě vepředu, zbytek osádky měl stanoviště v prostorné věži. V levé přední části, u kontrolních přístrojů složil střelec, jeho pomocník pak seděl vpravo a za nimi pomocní dělostřelci. Velitel kompletu, aby dohlížel na osádku muničního vozidla se nacházel v zadní části věže vpravo.
V základní verzi M109 bylo zhotoveno na 2111 samohybných houfnic, armádní jednotky odebraly 1961 strojů a zbylými 150-ti byla vyzbrojena námořní pěchota. Sériovou výrobou byla pověřena společnost CTP (Cleveland Tank Plant), která v roce 1969 výrobu zastavila.
První bojové stroje M109 se dostaly k dělostřeleckým útvarům koncem června 1963 a po prvním tisíci kilometrů provozu se dočkaly velkého uznání od svých posádek, protože předcházející typy se s novou samohybnou houfnici nemohly vůbec srovnávat. Toto uznání prosáklo ke spojencům ve společenství NATO a o vozidlo se začali zajímat. Nejvyšší zájem projevila německá armáda, která hodlala nahradit vozidlem M109 zastarávající samohybné houfnice M44A1 v předpokládaném počtu 124 strojů. Tato modernizace samohybného dělostřelectva Bundeswehru byla součástí programu Heerenstruktur 2, západoněmecká armáda vyjádřila spokojenost nad stroji M109 tím, že místo plánovaných 124 kusů odkoupila na 609 strojů.
Dobré hodnocení M109 nekopírovala její menší sestra, samohybná houfnice M108 ráže 105, její provoz nebyl využit, na tom se částečně podepsalo rozhodnutí velení americké armády o standardu ráže stávajících děl a houfnic na ráži 155 mm. Celkově sjelo z výrobních linek 355 strojů a v roce 1963 byla produkce ukončena.
Technická data samohybné houfnice M109
> výrobce : Chrysler, GM (Cadillac, Allison), CTP (Cleveland Tank Plant)
> vzata do výzbroje : listopad 1962
> hmotnost : 23,76 t
> osádka : 6 muži
> rozměry : délka celkem 6614 mm, délka korby 6114 mm, šířka 3150 mm, výška 3279 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 450 mm, průměr základny věže 2500 mm
> výzbroj : houfnice M126 / 126A1 ráže 155 mm (28 nábojů), protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> náměr houfnice : +75° až -3°, motoricky plně otočná věž (360°)
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-2A
> obsah nádrží : 511 litrů (135 gal)
> tlak na podloží : 0,797 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 56 km/h
> maximální dojezd : silnice 346 km
> objem palivových nádrží : 503 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm


 
Technické nákresy samohybné houfnice M109

VERZE M109A1
Jako první požadavek modifikace základní verze samohybné houfnice M109 se stalo její zvýšení dostřelu, dosavadní byl uznán jako nedostatečný, i když byla splněna norma delšího dostřelu než u typu M44. Také později to potvrdily bojové zkušenosti z vietnamského konfliktu, kde sovětské typy děl posílaly své projektily dále než americká M109-ka. Projekt zvýšení dostřelu byl zahájen asi v polovině roku 1965 a opíral se o zvýšení výbušné náplně náboje. Problém však nastal při palebných testech, kde navýšený zpětný ráz poškozoval součásti houfnice, výmečně také docházelo ke zranění osádky. Ve vývoji se však pokračovalo, neboť bylo nutno, když ne překonat, tak dotáhnout dostřel sovětských zbraní. Konstruktéři však problém se zpětným rázem vyřešili rychle a jednoduše, a to prodloužením hlavně. Původní zbraň s hlavní o délce 20 kalibrů nahradila nová houfnice M185, která měla hlaveň s délkou 39 kalibrů, touto výměnou byl navýšen dostřel ze 14,6 km na 18 kilometrů. Americká armáda převzala tuto modifikovanou houfnici s označením M109A1 do své výzbroje srpnem 1970. Rokem 1973 se rozjel náročný program kompletní modernizace základní verze M109A0 na verzi M109A1, který byl ukončen v dubnu 1981. Mimo změny hlavní zbraně byly provedeny u verze A1 další změny, výměna stabilizátoru, nahrazen hydraulický zvedák hlavně za výkonnější, zpevněna přední část podvozku a vyměněna podpěra delší hlavně. Velkovýroba začala ihned po schválení do výzbroje, tj v září 1970 a do ukončení v prosinci roku 1972 bylo vyprodukováno na 1500 strojů. Zakázka se týkala nejen vlastní armády, ale o samohybnou houfnici měly zájem i spojenci z řad společenství NATO.
Technická data samohybné houfnice M109A1
> výrobce : Chrysler, GM (Cadillac, Allison)
> vzata do výzbroje : 1973
> hmotnost : 24,07 t
> osádka : 6 muži
> rozměry : délka celkem 9050 mm, délka korby 6114 mm, šířka 3150 mm, výška 3279 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 450 mm, průměr základny věže 2500 mm
> výzbroj : houfnice M185 ráže 155 mm (28 nábojů), protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> náměr houfnice : +75° až -3°, motoricky plně otočná věž (360°)
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-2A
> obsah nádrží : 511 litrů (135 gal)
> tlak na podloží : 0,800 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 56 km/h
> maximální dojezd : silnice 346 km
> objem palivových nádrží : 503 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm


 
< Samohybná houfnice M109 různých verzí je již více než čtyřicet let součástí výzbroje armád zemí NATO.
> Samohybná houfnice M109A6 Paladin při cvičení v Camp Shelby ve státě Missouri, duben 2007. Houfnice náleží k 1. praporu 113. pluku polního dělostřelectva, působícího v rámci 30. rozšířené těžké samostatné brigády.

VERZE M109A2
Další modernizace samohybných houfnic čerpala ze získaných zkušeností desetiletého provozu a započala už v průběhu programu přeměny základní varianty A0 na verzi A1. Hlavní změny modifikace se dotkly původní lafety, které byla vyměněna za typ M178, lépe zkonstruovaným pro ochranu proti zpětnému rázu, dále krytu periskopového zaměřovače a navždy byl odstraněn systém překonání vodních toků (speciální vzduchové nádrže). Modifikované vozidlo dostalo také výkonnější motor s novými vstřikovači paliva a turbokompresorem. Tovární zpracování modifikace určilo samohybné houfnici označení M109A2 a sériová výroba jmenovaného stroje se rozjela v listopadu 1972. Prvními samohybnými houfnicemi verze A2 byly v únoru roku 1980 vyzbrojeny jednotky 24. mechanizované pěší divize.
Technická data samohybné houfnice M109A2
> výrobce : Chrysler, GM (Cadillac, Allison)
> vzata do výzbroje : 1976
> hmotnost : 25,0 t (55 000 liber)
> osádka : 6 muži
> rozměry : délka celkem 9129 mm, délka korby 6193 mm, šířka 3150 mm, výška 3279 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 450 mm, průměr základny věže 2500 mm
> výzbroj : houfnice M185 ráže 155 mm (36 nábojů), protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> náměr houfnice : +75° až -3°, motoricky plně otočná věž (360°)
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-2A
> obsah nádrží : 511 litrů (135 gal)
> tlak na podloží : 0,800 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 56 km/h
> maximální dojezd : silnice 346 km
> objem palivových nádrží : 503 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm


Pokračování ve 2. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1741
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americká samohybná houfnice M109
« Odpověď #1 kdy: Srpen 11, 2009, 09:21:58 »
Americká samohybná houfnice M109 - 2. část


Samohybná houfnice M109A6 z 2. praporu 222. pluku polního dělostřelectva 45. polní dělostřelecké brigády Národní gardy státu Utah při střelbě na polygonu Dugway během přehlídky u příležitosti amerického národního svátku.

VERZE M109A3
Zvýšená poptávka po modifikovaných samohybných houfnicích způsobila, že se velení americké armády rozhodlo rozšířit řady těchto strojů instalací modernizačních balíků. Bylo to prováděno při opravách a generálních prohlídkách, takto modifikované vozidla verzí A0 a A1 převzala označení M109A3, přičemž mezi variantou M109A2 a M109A3 nebyl při pohledu zvenku téměř žádný rozdíl. Americké velení poslalo v období let 1976 až 1985 na tuto přestavbu celkem 823 samohybných houfnic, přeměna varianty A1 na A3 se uskutečnila továrně v Bowen-McLaughin-York (BMY) v Yorku v době od října 1979 do dubna 1983.
VERZE M109A1B / VERZE M109A3B
Dobré hodnocení, které provázelo od prvních kroků samohybné houfnice M109, drželo stálý zájem o tyto vozidla. Objednávky nejen od spojenců v alianci dovolily opět rozjet sériovou výrobu verze M109A1 určenou pro tyto zájemce. Od standardní verze M109A1 se stroje na vývoz odlišovaly především odstraněním vzduchových nádrží umožňující překonání vodní překážky. Verze obdržela označení M109A1B a i když v té době probíhala modernizace starších vozidel na verzi M109A3, tato vývozní verze neobsahovala ani veškeré vylepšení varianty M109A2. K tomu došlo o něco později, jak je zde uvedeno sériová výroba začala rokem 1979 a byla po vyčerpání objednávek ukončena až v roce 1993. Za tu dobu bylo celkem zhotoveno 2741 samohybných houfnic, které byly později podle požadavků zákazníků pomocí modernizačních balíků upravovány na standard verze A2. Tyto vozidla dostaly název M109A3B.

 
< Voják ze 662. skupiny řízení dopravy 25. přepravního praporu navádí samohybnou houfnici M109A6 , sjíždějící z nákladního vagonu v Camp Casey v Jižní Koreji, březen 2007.
> Samohybná houfnice M109A6 Paladin na železničním vagonu před zahájením cvičení Foal Eagle 2007 v Jižní Koreji.

VERZE M109A4
Koncem 70. let ale i začátkem 80. let panoval mezi velením armád společenství NATO rozdílný názor na budoucí samohybné dělostřelectvo, jakým směr vývoje bude nejpotřebnější, hlavně bylo probíráno zvýšení účinnosti stávajících systémů (zvýšení dostřelu, přesnosti palby či mobilita a ochrana osádek). Německé velení podporované většinou evropských partnerů žádalo rozjet vývoj úplně nového typu, se kterým v žádném případě nesouhlasilo americké velení. To navrhovalo rozsáhlou modernizací stávající výzbroje, kde se samozřejmě nacházela i samohybná houfnice M109.
Již delší dobu před tímto nekonečným diskutováním byl koncem 60. let spuštěn prověřovací výzkumný program, který probíhal na polygonech po dobu několika let. Závěr tohoto programu potvrdil, že není potřeba automatizovat nabíjecí systémy, ale zaměřit se na vylepšení systému nalezení a zaměření cílů a vyvinout nové vozidlo doplňování munice. Když se tyto podmínky podařilo víceméně splnit, a to v roce 1979 vytvořením systému M981 FIST-V a vytvořením nového muničního vozidla typu M992 FASV. Provozem bylo ale doloženo, že tento postup nezvýšil kvalitu  vozidla a že je nutno přistoupit na vývoj úplně nové samohybná houfnice. Na čtvrt století zaměstnal konstruktéry projekt náhrady stávající samohybné houfnice, aby po rozpadu východního bloku byl zastaven. Americká armáda nakonec rozhodla M109 modernizovat a k tomu měly posloužit tři programy. První z nich HELP (Howitzer Extended Life Program), druhý HIP (Howitzer Improvement Program) a třetím byla dalekosáhlá konverze spojená s modernizací. Výsledkem byl projekt houfnice Crusader, zastavený po roce 2000. Jako první prošel program HELP, ale uskutečněný až v roce 1990 a provedenou modifikací prošly pouze stroje Národní gardy a rezervy. Jinak, jako vzor posloužil prototyp M109E4 a vozidla dostala označení M109A4.
VERZE M109A5
Výroba nové verze stroje započala až v roce 1996 s ujasněním standardu. Americká armáda obdržela 164 nových strojů varianty M109A6 Paladin a kongres schválil další finance na modernizaci 957 vozidel starších verzí (do 2003). Zbytek starších vozidel varianty A2 a A3 Národní gardy a záloh (ne verze M109A4) dostalo pouze novou lafetu a houfnici M284 z nového stroje M109A6. Takto vylepšená samohybná houfnice byla označena M109A5, s tím, že zbytek modernizačních prvků M109A6-tky nebylo nainstalováno. Při pohledu zvenku se varianty A2, A3 a A5 nijak neodlišují.
VERZE M109A6 PALADIN
Úplně novou variantu samohybné houfnice M109A6 Paladin se americké velení usneslo vyrábět už v únoru 1990, přičemž se na tomto stroji významně podepsal ucelenější program HIP. Program obnášel výzkum nejen hlavní výzbroje, ale i výměnu lafety a dalších potřebných součástí vozidla. Jelikož americká armáda už vlastnila dělostřelecký systém MLRS, nepotřebovala už zvýšit dostřel, ale mohla se zabývat palbou za jízdy a rychlou změnou palpostů. Výzkum programu HIP přinesl miniaturizovaný digitální navigační systém MAPS (Modular Azimuth Positioning System), schopný přesné lokalizace každého vozidla baterie. Systém, který se digitálně propojil se systémy dalších houfnic, propočítával po vydání rozkazu k palbě na základě údajů ze spojených vozidel všechny parametry, takže houfnice byly automaticky naváděly na určený cíl. Nové samohybné houfnice byly obdařeny nově vyvinutou věží s modernější variantou hlavní zbraně. I když stroje M109A6 začaly sjíždět z výrobních linek v srpnu 1991, první jednotky (2. prapor 17. pluku polního dělostřelectva) je dostaly do výzbroje až v červnu 1993.
Technická data samohybné houfnice M109A Paladin
> výrobce : United Defense LP, BMY Combat Systems
> vzata do výzbroje : duben 1992
> hmotnost : 28,80 t (bojová), 25,6 t (pohotovostní)
> osádka : 4 muži (u muničního vozidla M992 : 5 mužů)
> rozměry : délka celkem 9754 mm (s houfnicí v cestovní poloze), délka korby 6894 mm, šířka 3922 mm, výška 3236 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 434 mm, průměr základny věže 2500 mm
> výzbroj : houfnice M284 ráže 155 mm (36 nábojů), protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> náměr houfnice : +75° až -3°, motoricky plně otočná věž (360°)
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-4
> obsah nádrží : 503 litrů (133 gal)
> tlak na podloží : 0,955 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 56 km/h, terén 31 km/h
> maximální dojezd : silnice 346 km (215 mil)
> objem palivových nádrží : 503 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm


 
< Samohybné houfnice M109A6 na nákladním vagonu v Camp Casey v Jižní Koreji, březen 2007, účast na cvičení Foal Eagle 2007.
> Samohybná houfnice M109A6 Paladin z roty B 1. praporu 82. pluku polního dělostřelectva 1. brigády 1. jízdní divize, Irák, červen 2007.

VERZE M109 KAWEST (PzHb 88/95 nebo M109L47)
(„Kawest“ : Kampwertsteigerung, PzHb :  Panzerhaubitze)
Na začátku 90. let se švýcarská armáda rozhodla modernizovat svůj samohybný dělostřelecký vozový park složený z typové řady M109 (A0 a A1). Zakázku dostala společnost Ruag, která do roku 1995 postavila tři prototypy. Modernizace se týkala výměny hlavní zbraně, kde původní houfnici nahradil kanon L47 ráže 155 mm, vycházející ze švýcarského Bizona. Nová zbraň je schopna dostřelu do 36 kilometrů, úpravy zvýšily rychlost střelby, buď tři rány za 15 sekund, nebo konstantní palba 1 výstřel za minutu a to po dobu 24 hodin. Dále byly do vozidla instalovány, inerciální navigační  a lokalizační systém, dále novější systém řízení palby a modernější protipožární. Nové uspořádání zvedlo počet vezené munice na 40 kusů. Na zvýšení spolehlivosti se podepsal nový elektrický systém, také změny v pohonu a podvozku. Pro lepší ochranu byl použit Camouflage. V plánu bylo předělat na 348 strojů, zatím vyvezla(nepotvrzeno) do Spojených arabských emirátů 40 těchto vozidel (2004) a do Chile později 48 vozidel (2006). Tyto modifikované verze jsou mimo označení M109 „Kawest“ známé také jako PzHb 79/95 (M109A0) a PzHb 88/95 (M109A1).

Pokračování ve 3. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1741
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americká samohybná houfnice M109
« Odpověď #2 kdy: Srpen 11, 2009, 09:34:31 »
Americká samohybná houfnice M109 - 3. část



4. MUNICE DO SAMOHYBNÝCH HOUFNIC
Dělostřelecké komplety mají technologicky delší životnost jako tankové zbraně. Zvýšení účinnosti nebo modernizaci je možné provádět náhle, změnou zaměřovacích systémů, zbraně nebo obměnou munice. S nově vyvinutou samohybnou houfnicí M109, výkonnější a účinnější než předchůdce přišel také nový typ munice.
- M107 ( HE : High Explosive – tříštivotrhavý) standardní granát, vážící 42 kg (nálož 14,6 kg). Vylepšen v 70 . letech, označen M549A1 RAP, postaral se o zvýšení palebné síly.
- M549A1 RAP (HERA : High Explosive Rocket Assisted - tříštivý s raketovou podporou), zvýšil dostřel z 18 na 30 km.
- M449 (APICM : Anti-Personnel Improved Conventional Munition - zlepšená konvenční munice proti živé síle), submunice zavedená v polovině 60. let, složená asi z 60 tříštivých granátů.
- M483 (DPICM : Dual Purpose Improved Conventional Munition - dvojí zlepšená konvenční munice proti živé síle), vrhající dva druhy granátů, dělící se na větší (se zvýšenou průbojností) a menší střepiny.
- M864 DPICM, vybavená raketovým urychlovačem na zvýšení dostřelu, vyvinutá o něco později než M483.
Na základě zkušeností s používáním ICM vyvinuty čtyři další druhy munice :
- M692 ADAM (Area Denial Anti-Personnel Mine - protipěchotní minový uzávěr oblasti).
- M731 ADAM : oba typy (ADAM) obsahují 36 protipěchotních min.
- M741 RAAM (Remote Anti-Armor Mine - dálkové protitankové minování.
-  M718 RAAM : oba typy (RAAM) jsou složeny z 9-ti protitankových min.
Jedna houfnice M109 je schopna vytvořit za 60 minut minové pole z 2400 protipěchotních nebo 600 protitankových min. Standardní minové pole má rozsah 400 x 400 m, baterie (šest) samohybných houfnic M109 to zvládne za dvě minuty, tím že každá vypálí pět krát šest nábojů ADAM a RAAM.
- M712 Copperhead (CLGP : Cannon Launched Guided Projectile - kanonem vystřelovaná naváděná střela) tzv. inteligentní munice ze začátku 80. let. Má laserové navádění (vrtulník, pěchota), ale pro malou účinnost zrušena, v operaci Pouštní bouře vypáleno pouze 100 střel.
- M898 SADARM (Sense And Destroy Armor - ,,najdi a znič pancíř''), vystřelován k větší skupině obrněných vozidel, neboť si nacházel cíl sám, za pomoci milimetrového radaru. Vyrobeno jen 2000 nábojů, část použita v druhé operaci ,,Iraqi Freedom" ( Svoboda Iráku) v roce 2003.
- XM892 Excalibur (ER DPICM : Extended Range Dual Purpose Improved Conventional Munitions - dvojí zlepšená konvenční munice proti živé síle s prodlouženým doletem), Je přesnější než klasická munice, není samonáváděcí, ale bere data z vojenské varianty GPS. Zatím pouze testována.
- M454 (AFAP : Artillery-Fired Atomic Projectile - dělostřelecká atomová střela), pro ráži 155 mm vyrobena kolem roku 1956 v počtu 300 kusů. Bojová hodnota 0,072 kt TNT, v roce 1991 stažena z výzbroje.
- M110 : granát s obsahem hořčičného plynu.
- M121A1 / M122 : obsah střely tvořil GB (Sarin) nebo plyn VX, zrušeny v roce 1971.M687 : obsah binární chemická náplň. Náhrada za granáty M121A1 / M122, vyráběna od roku 1987, po deseti letech stažena, USA podepsalo mezinárodní smlouvu o zákazu používání chemických zbraní.

 
< Dělostřelec z baterie B 1. praporu 41. pluku polního dělostřelectva 1. brigádní bojové skupiny taktického uskupení Liberty ukládá do muničního vozíku "červený náboj", jeden z nejsilnějších, používaný v houfnici M109A6 Paladin.
> Dělostřelec z 1. praporu 41. pluku polního dělostřelectva po ukončení mise v Kosovu, Camp Bondsteel II. Za ním zadní část korby samohybné houfnice.

5. SLUŽBA A NASAZENÍ SAMOHYBNÝCH HOUFNIC
Samohybná houfnice pro její rozšířenost byla nasazena ve velkém počtu válek a incidentů, avšak její vznik a vývoj byl plánován pro evropský kontinent, kde se měla podílet na zastavení sovětských tankových svazů směřujících na západ.

VIETNAM
I když členitá vietnamská krajina nebyla příhodná pro nasazení samohybného dělostřelectva, přece do tohoto konfliktu bylo několik útvarů vyzbrojených samohybnými houfnicemi M109 posláno. Mimo kompletní prapory se také samohybné houfnice M109 v počtu 6 strojů nacházely v samostatných oddílech dislokovaných ve švadronách obrněné jízdy v dělostřeleckých bateriích.
- Oblast Xuan Loc, červen roku 1966
23.dělostřelecká skupina, 2. prapor 35. dělostřeleckého pluku
- Základna US Army u Dong Ha, říjen 1966
108. dělostřelecká skupina, 1. prapor 40. dělostřeleckého pluku
V roce 1966 bylo celkově na vietnamském bojišti nasazeno pět praporů vyzbrojených vozidly M109, odsunuty byly asi v listopadu 1971. Velitelé amerických a jihovietnamských jednotek si tuto pomoc pochvalovali, neboť houfnice byly schopny zahájit palbu okamžitě a různými směry. Námořní pěchota naopak používala klasické děla, neboť je v rámci svých úkolů přesunovala letecky.
Ztráty : byly, například : 8. - 9. dubna 1968, palebná základna Mauri 1. zničeno 5 M109 a 2 M548 (převážně z RPG).

BLÍZKÝ VÝCHOD
- Arabsko-izraelská válka, říjen 1973.
Stroje M109 Izraelcům posloužily velmi dobře, z 24 kusů v roce 1973 se stav vozidel zvýšil na 369 (prosinec 1982).
- Libanonská válka, březen 1978
Izraelem využívané houfnice M109, byly nasazeny na podporu tankových jednotek bojujících ve městě, opevněné bunkry, horní patra budov.
- Iránsko-irácký konflikt, září 1980 až srpen 1988
Během bojů irácká armáda ukořistila a úspěšně použila velký počet samohybných houfnic M109 proti původním majitelům.
- Operace „Pouštní bouře“, 1991
Nasazeno celkově 25 praporů samohybných houfnic, verze M109A2 a M109A3, 15 praporů dislokovaných v pěších a tankových divizích, 7 praporů v brigádách polního dělostřelectva a 3 pak v plucích obrněné jízdy. Vystřeleno na 43 tisíc granátů (M483, M42 a M46). Námořní pěchota použila pouze 3 baterie M109-tek. Britové svých 60 samohybných houfnic zařadili do tří pluků polního dělostřelectva, dislokovaných v 1. obrněné divizi. Koaliční M109 (Egypt, Saudská Arábie) do bojů pravděpodobně nezasáhly. Celkově spokojenost, výtka se týkala snížené mobility.
- Operace " Svoboda Iráku" ( Iraqi Freedom ), 2003
Stroje verze M109A6 Paladin v rámci 3. mechanizované pěší divize,
Použitá munice -  M898 SADARM a M795
Vozidla M109A6 byla vysoce hodnocena.


Samohybná houfnice M109A6 Paladin na irácké dálnici v březnu 1993.

Pokračování ve 4. části
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!

Tony eM

  • Administrátor
  • Příspěvků: 1741
  • Kvalitními příspěvky podporuj forum Panzernet!
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 30. června 2009
Re: Americká samohybná houfnice M109
« Odpověď #3 kdy: Srpen 11, 2009, 10:16:36 »
Americká samohybná houfnice M109 - 4 část


Samohybná houfnice M109A6 Paladin z 1. praporu 41. pluku polního dělostřelectva americké armády při palbě na polygonu.

6. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE
SAMOHYBNÁ HOUFNICE M108
Rozdíl mezi samohybnou houfnicí M108 a M109 je pouze v hlavní zbrani, ostatní je shodné (podvozek, pohon, velikost korby, pancéřování). Tak jak u typu M109 nachází se věž v zadní části korby, vpředu je umístěn motor vozidla. Hlaveň houfnice je krátká, s ejektorem téměř na konci. Celkově bylo vyrobeno pouze 335 vozidel, na zastavení výroby se podepsala její mohutnější verze M109 ráže 155 mm.
Technická data samohybné houfnice M108
> vzata do výzbroje : říjen 1962
> osádka : 5 mužů (velitel stroje, řidič, střelec a dva dělostřelci – nabíječi)
> společnost GM, divize CMC (Cadillac Motor Car)
> hmotnost : 20,96 t
> rozměry : délka 6114 mm, šířka 3150 mm, výška 3279 mm, světlost 450 mm, průměr základny věže 2500 mm
> výzbroj : houfnice M103 ráže 105 mm (86 nábojů), protiletadlový velkorážný kulomet M2HB ráže 12,7 mm (500 nábojů)
> náměr houfnice : od 75° do -3°, odměr 360° (plně otočná motoricky poháněná věž)
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-2A
> obsah nádrží : 511 litrů (135 gal)
> tlak na podloží : 0,690 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 58 km/h
> maximální dojezd : silnice 380 km
> objem palivových nádrží : 511 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm



Samohybná houfnice typu M108 při nasazení ve Vietnamu.

MUNIČNÍ DOPROVODNÉ VOZIDLO M992 FAASV
(FAASV :  Field Artillery Ammunition Supply Vehicle)
Obrněné pásové muniční vozidlo bylo vyvinuto a postaveno, aby nahradilo stávající stroje M548, k doplnění munice nejen samohybných houfnic typové řady M109. Prototyp byl označen XM992 a po provedených testech byl vzat do výzbroje armády v roce 1983 jako M992 FAASV. Vozidlo se podvozkem a pohonem shoduje s M109-kou, je srovnatelné s M109A6 co se týká rychlosti, mobility a přežití na bojišti. Uzavřená nástavba je zvýšena v místě věže, kde se nachází úložný prostor pro převáženou munici. Je zde místo pro 90 standardních nábojů (ve dvou regálech) a 3 kusy typu M712. Vozidlo může přepravovat munici různých ráží, například 175 mm, 203 mm, 120 mm a 105 mm.  Hydraulický pohon dopravníku je uzpůsoben tak, aby ulehčil nakládání a doplnění M109-tek. Zkušenost je však taková, že dopravník bývá odmontován, protože ruční překládání je rychlejší, dopravník přesune 8 nábojů za minutu. U pozdějších modelů dopravní  zařízení není instalováno a zadní dveře mají vertikální otvírání místo horizontálního, kde zadní dveře slouží jako ochrana. Mechanismus je uzpůsoben pro doplňování jednoho M109, ze dvou M992. Vývozní muniční vozy mají ve standardu v nástavbě namontován jeřáb, sloužící k nakládání, americké vozidla jím obdařena nejsou. Stroj  je vyzbrojen velkorážným protiletadlovým kulometem M2HB ráže 12,7 mm instalovaným na nástavbě, který slouží proti pěchotě a lehce pancéřovaným vozidlům. V základní verzi M992A0 jich bylo vyrobeno 664 a část byla nasazena v operaci „Pouštní bouře“, kde doplňovaly samohybné houfnice M109. Po operaci „Pouštní bouře“ se v polovině 90. let vývoj muničních vozidel dal dvěma směry, rozjela se výroba modernějších vozidel verze M992A1, kterých bylo zhotoveno na 125 kusů. Při provozních testech samohybných houfnic M109A6 Paladin v kooperaci s muničními vozidly M992A1 došlo ke změnám a vytvořením novějších systémů. Instalací těchto vylepšení do základní verze M992A0 vznikla verze M992A2. Je v plánu modifikovat i těch 125 vozidel verze M992A1 na variantu M992A2. Varianta M992A2 obsahuje mimo jiné : úpravu korby na snížení tepelné stopy motoru, změněné zadní dveře a dopravník munice pro lepší spolupráci s M109A6.
Technická data muničního vozidla M992
> vzata do výzbroje : 1983
> hmotnost : 25,9 t
> osádka : 3 + 5 mužů
> rozměry : délka korby 6193 mm, šířka 3150 mm, výška 3470 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 450 mm,
> výzbroj : protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm, osobní zbraně osádky M16
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 302 kW (405 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-2A
> obsah nádrží : 511 litrů (135 gal)
> tlak na podloží : 0,800 kg/cm2
> maximální rychlost : silnice 56 km/h
> maximální dojezd : silnice 380 km
> objem palivových nádrží : 510 l
> překonávání překážek : voda do 1,10 m, svislé do 0,53 m, příkop do šířky 1,80 m, stoupavost 60%, boční sklon 40%
> pancéřování : slitina hliníku 5083, převážně o tloušťce 31,8 mm



Částí soupravy M109 je muniční vozidlo M992 FAASV. Je schopno doplňovat houfnici rychlostí 8 nábojů za minutu.

Technická data muničních vozidel verzí M992A1 (M992A2)
> osádka : 3 + 2 muži
> délka : 6600 mm, výška 3630 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor GM 8V71T o výkonu 328 kW (440 HP) při 2300 ot./min s převodovkou Allison XTG-411-4
> maximální dojezd : silnice 354 km
> počet převážené munice : 90 (95)


Jsou vyvíjeny projekty na celou řadu vozidel vycházejících z typu M992. Například :
- M992 CVP : pojízdné velitelské stanoviště
- M992 MEV : zdravotní evakuační vozidlo
- M992 MAV : vozidlo technické pomoci
- M992 AFARV : vozidlo oprav a výměny výzbroje


Muniční vozidlo M992.

POČTY M109 VE VÝZBROJI ARMÁD
(Nyní nemusí souhlasit, stav k 31. 12. 2005)
VERZE M109A0 / M109A1
Dánsko - 76 M109A1 (moder. na M109A3DK)
Etiopie - 17 M109A1
Řecko - 51 M109A1B
Kuvajt - 5 M109A1B
Libye - 18 M109A0
Omán - 15 M109A0
Peru - 12 M109A1
Saúdská Arábie – 110 M109A1 (část M109A3)
Tunisko – 11 M109A1
Írán - 390 M109A1
Irák – nezjištěný počet kořistních M109
VERZE M109A2 / A3
Belgie – 127 M109A2 ( 64 modernizace na verzi M109A4BE, v tomto čase vše vyřazeno z provozu), 40 M109A3 (prodány do Brazílie)
Německo - 570 M109A3GE (nahrazovány stroji PzH 2000 – prodávány do Řecka)
Řecko - 84 M109A2, 246 M109A3GE ( + další stroje z Německa )
Egypt - 279 M109A2
Jižní Korea - 1040 M109A2 (K55)
Maroko - 84 M109A2
Norsko - 56 M109A3G (14 modif. na A3GN, 9 z nich předěláno na A3GNM – spec. zimní verze)
Pákistán - 200 M109A2
Portugalsko – 20 M109A2
Thajsko – 20 M109A2
Nizozemsko - 126 M109A2 90 nahrazováno PzH 2000 
Brazílie - 40 M109A3 (z Belgie)
Čínská republika (Tchaj-wan) – 225 M109A2
Jordánsko – 253 M109A3 (část A1)
Kuvajt – 53 M109A3
VERZE M109A4
Belgie - 64 M109A4BE
Kanada - 76 M109A4B
VERZE M109A5
Egypt - 201 M109A5
Izrael - 600  M109A5"Doher"
Portugalsko - 20 M109A5
Thajsko - 20 M109A5
Maroko - 60 M109A5
Saúdská Arábie - 48 M109A5
Bahrajn - 20 M109A5
Itálie - 192 M109A5
Řecko - 12 M109A5
Španělsko - 96 M109A5
Rakousko - 80 M109A5Ö (z toho je nezjištěný počet verze M109A2)
VERZE M109A6 Paladin 
Spojené státy – 950 M109A6 (další verze A1 a A2 do celk. počtu 2087)
M109 KAWEST 
Chile - 48 (ze Švýcarska, moderniz. spol. RUAG.)
M108
Brazílie – 72


Samohybná houfnice M109 byla dlouho základní zbraní tohoto typu armád společenství NATO, její
konstrukce měla silný vliv i na jiná vozidla podobného určení.

DALŠÍ VERZE A OZNAČENÍ (nejsou všechny)
 (pro velké množství vyvezených strojů existuje více označení jedné verze)
M109A2G, M109A2G2, M109A3G : německé modifikované verze M109 
M109L : italská verze M109 – s použitím FH-70 dostřel až 24 km
M109AL, -Rochev : izraelské verze (M109A1C)
M109A1B – M109A4B : vývozní verze M109
M109A3E2, M109E1, M109E4 : prototypy M109
M109BE, M109A2BE : belgické označení M109
M109A1NL, M109A3NL : modernizovaná nizozemská verze
M109A3NO : norské označení M109
M109A5Ö, M109A5OeE : rakouské označení verzí M109
M109UK, M109A2UK : britské označení M109
XT-69, -A1 : tchaiwanské M109A0/ A1 mají upravenou otevřenou věž.
K55 : jihokorejské označení M109 (KM109A2)
M109A5E : španělské označení M109
PzHb 66/74, -74/88, -88/95 Bizon : švýcarské označení M109 (M109U)
SPOLEČNOSTI A FIRMY (výroba M109)
- CTP (Cleveland Tank Plant) : 1962 - 1969
- GM (divize Cadillac MC) : 1962 - 1963
- Chrysler Corp. : 1964
- GM (divize Allison) : 1965 - 1696
- BMY Combat Systems (dříve Bowen-McLaughlin, nyní United Defense LP) : od 1991

 
Modely samohybné houfnice M109A6 Paladin.

KAMUFLÁŽE

Vozidlo M109, baterie A 1. praporu 14 pluku polního dělostřelectva, 2. obrněné divize, Fort Hood, 1976. Vozidlo nese čtyřbarevnou kamufláž používanou v US Army od roku 1973 (tzv. kamufláž MERDC). V závislosti na ročním období byly na vozidle měněny vždy dvě ze čtyř barev. Houfnice má kamufláž v barvách letní zeleně (FS 34079), olivové (FS 30118), s doplněním o pískovou (FS 30277) a černou (FS 37038).

Stroj M109A3 z britského 40. pluku královského dělostřelectva 7. obrněné brigády 1. obrněné divize, operace Granby, Irák, 1991. Vozidlo je celé natřeno písečnou barvou. Použitá barva je odolná vůči chemickým prostředkům. Zřetelné je jen taktické číslo 300. Před zahájením bojové činnosti se na korby britských houfnic přidávalo ještě velké černé, vzhůru otočené ,,V", jež bylo označením koaličních vozidel.

STŘÍPKY Z TÉMATU
> Během operace "Svoboda Iráku" byla většina bojových vozidel USA natřena pískovou barvou CARC Tan 686, tedy stejnou která byla používána během první války v Perském zálivu.
> Jednou z největších změn u houfnice M109A1 ve srovnání s verzí M109 byla montáž nové houfnice M185 se značně delší hlavní (z 22 na 39 kalibrů).
> Součást kompletu samohybné houfnice M109 tvoří muniční vozidlo M992 FAASV. Vozidlo M992 je schopno doplnit houfnici pomocí speciálního pásového dopravníku rychlostí asi 8 nábojů za minutu.
> Dne 24. května 2000 projevila egyptská vláda zájem o koupi samohybných houfnic starších verzí. Zakázka bude pravděpodobně vyšší než 50 milionů dolarů. Skládala by se z 279 strojů verzí M109A2/A3, různých náhradních dílů a proškolení personálu. Egyptská armáda chce těmito samohybnými houfnicemi nahradit zastarávající sovětské tažené dělostřelectvo a tím modernizovat svůj vozový park v souladu s tankovými divizemi vyzbrojenými tanky M1A1/M60A3. (Později Egypt nakoupil ještě 201 samohybných houfnic verze M109A5)
 

Samohybná houfnice M109 se svým muničním vozidlem M992.

Zdroje informací :
čas. Tanky nakl. PMA.C, Palba.cz, wikipedia,
brigadýr, scienceweek, český rozhlas, periskope, aj.
Zdroj foto : Palba.cz, google imag. (brigadyr, lukyhonza, aj.)
Zdroj modely : track.links.

Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!