Autor Téma: Čtvrtá bitva o Charkov - srpen 1943  (Přečteno 5869 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

petarb

  • Wehrmacht
    Unteroffizier - četař
  • Příspěvků: 107
Čtvrtá bitva o Charkov - srpen 1943
« kdy: Duben 29, 2009, 10:31:32 »
Charkov,
Druhé největší město Ukrajiny bylo založeno ukrajinskými kozáky roku 1656. Sloužilo jako pevnost bránící jižní hranice Ruské říše. V období druhé světové války zaručovala jeho strategická poloha,  permanentní pozornost stratégů a generálů obou válčících stran.
Tato pozornost se opět zvýšila po krachu Německé letní ofenzivy ( operace Zitadelle ), kdy se situační mapy Charkova a přilehlých oblastí začaly objevovat na nejvyšších velitelství Wehrmachtu i Rudé Armády. Charkov byl v té době důležitou zásobovací základnou skupiny armád jih, silniční a železniční křižovatkou, nehledě na množství těžkého vojenského průmyslu pracujícího na plné obrátky pro Němce. Ve městě samotném bylo umístěno mnoho velitelství, opravárenských základen, zásobovacích center, nemocnic a lazaretů. Organizace Todt stále ještě odstraňovala škody způsobené posledními boji z poloviny března kdy město dobyl zpět tankový sbor SS, přednostní pozornost byla věnována Charkovskému centrálnímu nádraží jež bylo důležitou železniční křižovatkou , a které po těchto bojích spíše než nádraží vypadalo jako vrakoviště s hromadami vlaků, a to se schylovalo už ke čtvrté bitvě o tuto ukrajinskou metropoli.
Plány:
Jedním z cílů  Sovětské letní ofenzivy s krycím názvem ( operace Rumjancev – viz můj topic v této sekci ) bylo samozřejmě znovudobytí Charkova. Plán na dobytí Charkova byl vcelku jednoduchý, vojska Voroněžského frontu pod velením generála Vatutina měla zaůtočit severozápadně od Bělgorodu  a  po prolomení německé obrany se stočit do týlu vojsk armádní skupiny Kempf bránící Charkov, současně vojska Stepního a Jihozápadního frontu pod velením generálů Koněva a Malinovského měla útočit na Charkov z východu a jihovýchodu a spojit se s vojsky Voroněžského frontu západně od města.
Německá obrana:
Přední frontová linie byla vybavena dvěma dobře vybudovanými obrannými pásmy, tvořené zákopy, opěrnými body krytých křížovou palbou kulometů a děl. Tato dvě pásma dosahovala hloubky až 18km.
Hlavní obranné pásmo vytvářelo dvě postavení z nichž každé dosahovalo hloubky 6 až 8km a tvořily je opevněné prostory spojené zákopy. Druhé pásmo obrany bylo hluboké 2 až 3km a tvořily je hlavně zákopy. Samotný Charkov byl obehnán dalšími dvěma obrannými pásmy. Vnější probíhalo od Roganu, 10km východně od města k jižnímu okraji vesnice Děrgači, vnitří - vzdálené 3 až 5km od města se opíralo o zalesněné kopce západně od Carkova  protínalo okrajové a tovární čtvrti až k městečku Osnovo ležící na jihozápadě, zděné a kamenné budovy okrajových čtvrtí byly využity jako protitankové a palebné posty. V samotném Charkově byly silnice přehraženy barikádami a tankovými léčkami. Ačkoli obranná linie vypadala impozantně Němci měli naprostý nedostatek sil a pěší divize armádní skupiny Kempf zaujímaly úseky každá v průměru o 13km.
Jak již bylo řečeno Německou obranu Charkova zajišťovala armádní skupina Kempf generála Wernera Kempfa jehož velitelské stanoviště bylo západně od města. Skupinu tvořily dva armádní sbory XI. generála Karla Streckera se čtyřmi pěšími divizemi ( 106, 168, 198 a 320 ) jež bránil severní přístupy k městu, XLII. sbor Hermanna Recknagela tvořený třemi pěšími divizemi ( 39, 161, 282 ) bránil východní a jižní přístupy k Charkovu. Oba sbory měly jako tankovou podporu 51 oddíl ( kap. Meyer ), 52 oddíl ( maj. von Sivers ) vybavených tanky Panther a 503 oddíl těžkých tanků Tiger  (kap. v. Kageneck ), tyto oddíly byly vybaveny pouze 50 až 60 ti tanky Panther a Tiger. Jako posilu XI. sboru mu přičlenilo Německé velení 3 oddíly útočných děl ( 202, 228 a 905 ), které disponovaly celkem 50ti útočnými děly. Armádní skupina Kempf měla tudíž k obraně Charkova na 80000 mužů a 100 až 110 tanků a útočných děl.
Sovětská letní ofenziva začala 3.8.1943, zatímco u Voroněžského frontu jde vše podle plánu, Stepní a Jihozápadní front zažívá mučivě pomalý postup na Charkov, Němci silně opevnili vesnice a městečka, které proměnili v uzly odporu, mezi těmito uzly byla hustě položena minová pole, protipěchotní a protitankové zátarysy a maximálně využili všechny přírodní překážky.
Samotná bitva o Charkov začíná 11.8.43 kdy se vojska Stepního a Jihozápadního frontu dostala na 10 až 15km k městu a zastavila se na první obranné linii.
Situace 11.8.1943
Do 11. srpna ustoupily za použití důmyslné taktiky opotřebení a zdržovacích bojů sbory a divize armádní skupiny Kempf na půlkruhovou linii vzdálenou 10 až 15km od Charkova, linie sahala od Olšan severovýchodně od Charkova k Severnímu Donci jižně od Čugujeva. XI. sbor bránil severozápadní a severní přístupy k městu s nově přisunutou 3. td rozvinutou severně od Olšan a bojovými skupinami vytvořenými ze zbytků 167. pd, 168. pd a 198. pd, které byly umístěny severně od Děrgač. Oblast na západ od silnice Bělgorod - Charkov bránily zbytky 106. pd a 320. pd.
XLII. sbor bránil východní a jihovýchodní přístupy k městu, jeho 282. pd byla v obanných pozicích podél řeky Roganka, 39. pd kryla její pravý bok severně od silnice Čugujev – Charkov a 161. pd bránila úsek přes řeku Uda až na jih od Zmijeva. 6. td byla umístěna severně a východně od města a byla připravena zasáhnout tam kde by ji bylo zapotřebí ( divize měla k 11.8.43 celkem 20 bojeschopných tanků ). Skupina armád Jih vyčlenila jako posilu Kempfovi 223. pd a 355. pd ty však byly ještě na pochodu a nebylo je možné zasadit do bojů.
Sovětské útoky 11. až 18. srpna: Stepní front.
Ačkoli bylo v plánu obejití Charkova 5.GTA a jeho obklíčení, nemohl gen. Koněv s touto armádou nadále počítat, ta měla plné ruce práce s odrážením Německých protiútoků u Bogoduchova.
     11.8.1943 první den bojů se armádám Stepního frontu 53.A a 1. mech. Sbor, které útočily směrem na Pěresečnoje podařilo postoupit pouze o 1km, ale linii neprolomily. 69.A útočící severovýchodně od Charkova dobyla po 12 hodinách tuhých bojů s německou 320. pd městečko Cirkun ležící 15km od Charkova. 7GA nepostoupila vůbec.
     12.8.1943 všechny armády Stepního frontu znovu zaútočily na Německou obranu po důkladné dělostřelecké přípravě. 28. gardová střelecká divize ( gsd ) 53.A se zachytila v silně bráněném městečku Děrgači i přes zuřivý odpor 6. td, která podpořila pěchotu 198. pd. jež město bránila. 84. střelecká divize ( sd ) a 299. sd postoupily o 3 až 4km do vnějšího pásma obrany Charkova. 69.A postoupila o 10km a podařilo se jí proniknout vnějším obranným pásmem, když 93. gsd dobyla městečko Bolšaja Danilovka ležící 2km od vnitřní linie, přičemž její průzkumné jedotky operovaly v průmyslové a severovýchodní části Charkova, poté jí ale také došly síly a armáda se začala přeskupovat. 7. GA pomáhala 69.A s dobytím města Bolšaja Danilovka a po bojích trvající dva dny postoupila o 10km a nyní stála 5km východně od Charkova.
    13.8.1943 obnovila 53.A po 30ti minutové dělostřelecké přípravě útok a podařilo se jí navečer městečko Děrgači obsadit. Po 13.843 byly divize 53. A na 20 až 30% svých tabulkových stavů a po následujících 5 dní armáda prováděla jen průzkumnou činnost a přeskupovala se.
Sovětské útoky 12. až 18. srpna: Jihozápadní front.
   12. a 13. 8.1943 podpořil Jihozápadní front v útoku na město svého souseda Stepní front, jeho 57.A obnovila své útoky západně od Čugujeva podél silnice Charkov - Čugujev a 1.GA útočila přes Severní Doněc s cílem dobýtí Zmijeva a obejití Charkova z jihu. Německou obranu v této oblasti zajišťovaly 39. pd a 161. pd. Útok 57.A donutil k ústupu 39. pd která se stáhla do postavení řeky Rogan 15km východně od Charkova, zatímco 41. gsd a 118. sd zatlačily zpět 161. pd. Generál Kempf po těchto zprávách rozhodl o přesunutí zbytků 6.td do tohoto prostoru. 1.GA překročila Severní Doněc a připravovala se k útoku a  přerušení silnice Charkov – Zmyjev.
    14.8.1943  se podařilo 57.A a 1.GA prolomit linie 39. pd  ( 8. armády – na kterou byla 14.8.1943 armádní skupina Kempf přejmenována ) na řece Rogan a postoupit o 8 až 10km směrem na Osnovo.
    15.8.1943 do konce dne se podařilo 39. pd a nově přisunuté 6. td zastavit Ruské útoky a stabilizovat frontu ve vzdálenosti 8km východně od Charkova, avšak jižně od Charkova se podařilo 41. gsd dobýt Lizogubovku na silnici Charkov – Zmijev a 152. sd dobyla městečko Krasnaja Polana na téže silnici a následně Zmijev oblehla.
   16.8.1943 útok 57.A nepřinesl žádený výsledek, Německá obrana posílená o 6. td odrazila všechny útoky zato 1.GA rozvíjela svou ofenzivu na jih od řeky Uda v okolí Zmijeva.
   17.8.1943 dobyla 152. sd  57.A Zmijev. 1.GA útočila jižně od Zmijeva a prolomila linie 161. pd v šířce 10km a postupovala k Taranovce na železniční trati Charkov – Lozovaja.
   18.8.1943 Německé linie posílila nově příchozí 355. pd, a jezdecká divize SS,  které posílily obranu 161. pd. Obě pěší divize nakonec postup 1.GA zastavily 5km před Taranovou.
Operační situace 18.8.1943:
Od 11. do 18. srpna se Koněvovy jednotky Stepního frontu a Malinovského jednotky Jihozápadního frontu pokoušely dobýt Charkov přímo, když se to nepodařilo pokoušely se ho obchvátit 57.A a 1.GA z jihu, ani tato taktika nevyšla neboť byly jednotky 18.srpna zastaveny. Jednotky sice stály v předměstích Charkova, ale vnitřní obranné pásmo se jim prolomit nepodařilo, přičemž utrpěly obrovské ztráty. Proto nařídil Koněv krátkou operační přestávku k přeskupení a doplnění vojsk, která byla naprosto vyžádaná neboť např. divize 7. GA měly v průměru 2000 až 3000 mužů, a celé armádě zbývalo pro její podporu pouhých 20 tanků, síla 53.A klesla na 50 až 60% původních stavů a 1. mech. Sbor měl už jen 44 tanků. 69.A na tom byla ještě hůře než 7.GA.
Německé jednotky byly v ještě horším stavu jejich roty měly pouze 30 až 40 mužů, 3. td měla 10 tanků, 6. td jich měla pouze 4, 905. a 228. oddíl útočných děl disponoval 5ti respektive 17ti útočnými děly.

Sovětské útoky 18. až 22. srpna:
    18.8.1943 zahájil Stepní front útoky po krátké operační přestávce v 16.45 a po dělostřelecké přípravě na styk 3.td a 168. pd. Sovětská 84., 299 a 116 sd  ( 53. A ) se podařilo  postoupit o 3km do hustých lesů severozápadně od Charkova. Německé 3. td zbývalo již jen 13 tanků, tak tento úder již nemohla odrazit a pomalu ustupovala. 57.A obnovila svůj útok jihozápadně od města, ale narazila na silný odpor a téměř nepostoupila.
    19.8.1943 Ruské jednotky 53.A dobyly předměstí Pěrresečina a přerušily silnici Děrgači – Charkov. 3.td nadále ustupuje západním směrem na Olšany. Nový útok 57.A proti dobře organizované německé obraně tvořené 39. pd a 6.td selhal.
    20.8.1943 Zuřivé boje probíhají po celou noc z 19. na 20. ráno dobyly jednotky 53.A ( 28. gsd )  Pěresečino a Gavrilovku a dostala se 5km západně od Charkova k řece Uda, ale kvůli silnému Německému odporu z jižní strany se jí řeku nepodařilo překročit. Vzhledem k úspěchu 53.A posílil Koněv tuto armádu o 48. střelecký sbor 69.A.
  20. srpna uvolnil konečně Žukov pro Koněva 5.GTA generála Rotmistrova. Koněv nařídil 5.GTA shromáždit všechny své dostupné tanky a udeřit na německá postavení a dobýt Krotič, Ljuboťin a  přerušit železniční trať Poltava – Charkov, měl tak zabránit Němcům v přesunu posil ze západu do Charkova. Po celý 20. srpen se 5.GTA přesunovala a reorganizovala do výchozích postavení a připravovala se na útok, který byl naplánován na 21.8.1943.
    21.8.1943 5. GTA se pokusila násilně překročit řeku Uda západně od Charkova, ale stálo ji to 15 tanků, které byly vyřazeny Německou obranou minami a neprostupným terénem. Úkol překročit řeku a vybudovat předmostí dostala tedy pěchota 28. gsd, 252. sd a 84. sd, navzdory silné palbě v noci řeku překročily a vybudovaly předmostí a postavily most u Gavrilovky 7km západně od Charkova. V zoufalém pokusu udržet silnice vedoucí z Charkova rozhoduje Německá 8.A o posílení obrany a stahuje do prostoru Ljubotina divizi 2.SS Das Reich ( ta má k dispozici ještě 38 tanků a 19 útočných děl ), 393. baterii útočných děl ( 2 děla ) a 905. oddíl ) útočných děl ( 6 děl ), a jednotku SS vybavenou 42 tanky Panter.
    22.8.1943 v raních hodinách překračují tankové sbory 5.GTA ( celkem 111 tanků ) řeku a útočí na linie XI. armádního sboru ( 106., 198., 168. pd ). 3. td  zbývá už jen 9 tanků a brání úsek od Olšan k Peresečnému s vypětím všech sil. Německé posily se také již zapojují do obrany a protiútoků, zvláště pak 2.SS Das Reich, která je podporována masami bitevních letounů. Nakonec se však 5.GTA podaří ve večerních hodinách přerušit silnici Poltava – Charkov.
Německé velení rezignuje na udržení města a nařizuje spořádaný ústup z Charkova, o Německém ústupu z města se doví Koněv v 18.00 hod. a nařizuje generální útok na město. V noci se podaří 53.A, 69.A a 7.GA prolomit vnitřní pásmo obrany Charkova a vstoupit do západních částí města. Ve 2.00 hod.  23.8.1943 stojí 183. sd na náměstí Dzeržinského a vyvěšují Ruskou vlajku na budově Gospromu symbolu Charkova. Město je celé obsazeno do 11. hod. 23.srpna, poté co se Německé zadní voje ztáhly a zaujaly obranu jižně od řeky Uda.
Závěr:
Po čtyřech těžkých bitvách leží Charkov v troskách, bylo zničeno téměř 70% města. Rudé armádě se konečně podařilo porazit Němce i v létě a chopit se definitivně iniciativy, kterou už do konce války nepustí. Naopak Němci si uvědomují fakt, že válka je prohraná a zbývá již jen urputná obrana a doufat v dohodnutí separátního míru nebo vzájemného konfliktu mezi spojenci.
Letní Sovětské úspěchy posílily i sebevědomí Stalina, který ještě před rokem, kdy 6.A pochodovala na Stalingrad úpěnlivě žadonil u spojenců, aby otevřeli druhou frontu, ale teď už na ně tolik nenaléhá a naopak to bude on, koho budou spojenci prosit aby urychlil sovětské ofenzivní plány a zmírnil  tlak Němců na západní frontě.
Organizace Německých vojsk k 3.8.1943:
Skupina armád Jih – generál polní maršál Erich von Lewinski-Manstein
Operační skupina Kempf ( později 8.A ) – generál tankového vojska Werner Kempf
    XI. armádní sbor – generál pěchoty Karl Strecker
            106. pěší divize, 168. pěší divize, 198. pěší divize, 320. pěší divize, 51. a 52 tankový oddíl,
            503. oddíl těžkých tanků, 202, 228 a 905 oddíl útočných děl
    XLII. armádní sbor – generál pěchoty Hermann Recknagel
           39. pěší divize, 161. pěší divize, 282. pěší divize
Posily: 3. tanková divize, 6. tanková divize, 2. SS Das Reich, 393. baterie útočných děl, 223 pěší divize, 355. pěší divize, jezdecká divize SS, jeden tankový oddíl SS s tanky Panter.
Organizace Ruských vojsk k 3.8.1943:
   Stepní front – armádní generál Ivan Stěpanovič Koněv
       7. gardová armáda – generálporučík Michail Stěpanovič Šumilov ( 61000 mužů, 80 tanků  )
               24. gardový střelecký sbor
                      36. gardová střelecká divize, 72. gsd, 213. střelecká divize ( dále již sd )
               25. gardový střelecký sbor
                     73. gardová střelecká divize ( dále již gsd ), 78. gsd, 81. gsd
             49. střelecký sbor
                      15. gsd, 111. sd, 27. gardová tanková brigáda
     53. armáda – generálporučík Ivan Měfoďjevič Managarov ( 77000 mužů, 291 tanků )
            35. gardový střelecký sbor
                      28. gsd, 93. gsd, 94. gsd,
            48. střelecký sbor
                     89. gsd, 305. sd, 375. sd, 116. sd,
            1. mechanizovaný sbor
                     19. mechanizovaná brigáda, 219. tanková brigáda
     
     69. armáda – generálporučík Vasilij Dmitrijevič Solomatin ( 60000 mužů, 70 tanků )
             74. střelecký sbor
                     84. sd, 107. sd, 183. sd, 214. sd, 233. sd, 252. sd.
                     
Jihozápadní front – generál Rodin Jakovlevič Malinovskij
       57. armáda – generálporučík Nikolaj Alexandrovi Gagen ( 60000 mužů, 109 tanků )
              64. střelecký sbor
                      41. gsd, 52. sd, 113. sd,
              68. střelecký sbor
                      19. sd, 38. sd, 48. sd, 173. a 179. tanková brigáda.
Podpora z Voroněžského frontu:
      5. gardová tanková armáda – generálporučík Pavel Alexejevič  Rotmistrov ( 37000 mužů, 503 tanků )
            5. gardový mechanizovaný sbor
                     10, 11, 12 gardová mechanizovaná brigáda, 24. gardová tanková brigáda
            18. tankový sbor
                     32. motostřelecká brigáda, 110, 170 a 181. tanková brigáda
            29. tankový sbor
                     53. motostřelecká brigáda, 25, 31 a 32. tanková brigáda

Použité prameny:
Internet, knihy: Spálená země – Paul Carell, Od Donu k Dněpru – David M. Glantz, Panther vs T34 – Robert Forczyk.

" Byli jsme nyní v pozici muže, který uchopil vlka za uši a neodvažuje se ho pustit."
Generálmajor von Mellenthin o situaci na východní frontě.

"Neměli jsme k dispozici nic srovnatelného."
Generálmajor von Mellenthin o tanku T34.

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Re: Čtvrtá bitva o Charkov - srpen 1943
« Odpověď #1 kdy: Květen 02, 2009, 04:11:30 »
Dobrý článek. Pro mě osobně je rok 1943 nejzajímavějším rokem války.
Použiju pár citací z knihy Spálená země:
V případě Kolchozu Feski se tohle projevilo pozitivně. Během dvou dnů naložil trén zhruba tuctu divizí větší část cnných zásob a dovezl je k operační skupině Kempf. Ta byla v těch dnech přejmenována na 8. armádu, jejíž velení převzal bývalý Mansteinův náčelník štábu Wöhler. Pouze o obrovské balonové lahve naplněné vodkou se vojáci nezajímali. Nechali je ležet, protože měli už tak těžkou volbu mezi francouzským koňakem, španělským portským a italským chianti. K čemu vodka?
To, že by se opovrhovaná ruská "vodečka" mohla ještě stát účinnou zbaní, nikdo netušil. Ale stalo se. Když se Rusové dostali ke skladu, byl s útočným duchem jejich pluků konec. Potřebovali asi tři dny na to, aby "balony" s vodkou vyprázdnili. A to byl úctyhodný výkon.
Otto Tennig si zapsal do deníku: Zatímco se naši kamarádi od jiné polní pošty oddávali opojení z vodky a zapomněli na tuhle prokletou vojnu, využila nově přivedená tanková divize SS Wiking čas k tomu, aby se na vyvšenm terénu za kolchozem Feski nerušené zakopala. Tak se podařilo zabránit obejití jednotek generála Rause od severu. Charkov byl na čtyřicet osm hodin zachráněný. A to bylo hodně v Mansteinových obtížných výpočtech.

(Spálená země - str. 254)
Něco k tankovým soubojům 19. srpna:
Ráno 19. srpna se za německé přehradné palby blíží jeho tanky ve třech klínech přes kotliny a slunečnicová pole k velké silnici z Achtyrky do Charkova. Zaútočí. Dostanou se do palby protitankových a protiletadlových kanonů. Co se před několika týdny přihodilo německým tankovým plukům a oddílům samohybných děl v kurské bitvě, to nyní zažijí sovětské tankové prapory před Charkovem - rafinovaný protitankový obranný systém je rozptýlí a masově likviduje. Poslední skupiny, které si vynutí průlom, napadnou, rozbijí a zaženou všude kolem číhající tanky Panther, Tiger a samohybná děla. Na bitevním poli stojí 184 zničených T-34.
Jenže Stalin chce Charkov.
Příští ráno změní Šikovatelov taktiku. Mohutným tankovým klínem - dvě stě tanků, vše T-34 zaútočí podél železniční tratě. Obraněná Armada zmizí v pěti stech jitrech slunečnicového pole. Je vidět vysoké slunečnicové stvoly mizící pod pásy tanků jako pod kosou neviditelného žence. Ocelová lavina se valí stále blíž. Ale na okraji slunečnicového moče číhají lovci - falanga složená z tanků Panther, Tiger a ze samohybných děl Ferdinand. A mezi nimi baterie nepřekonatelných "88".
Šikovatelovovy tanky vyjedou z pole.
"Pal!"
Dunivý hřmot. Záblesky a oheň. Praskot, jakoby pukaly zvony. Sto padesát ruských tanků padne za oběť dramatu na okraji slunečnicového moře. Ale Šikovatelov má v záloze ještě sto šedesát tanků. A Stalin chce Charkov.....

(Spálená země - str. 256)
Mapa:

Kdo vlastní knihu Spálená země od Paula Carella, tak na straně 252 je také mapa.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel