10,5cm leichte Feldhaubitze 18

[Sahidko]

Chvíľu to trvalo ale toto je ten článok, ktorý som kedysi čítal: http://www.winterwar.com/Weapons/artyinfo.htm

[Thor Herman]

Sice angličtinou nevládnu, (a strejda googl není nejlepším překladatelem), ale je tím spíše míněna vzdálenost kterou doletí kusy půdy vymrštěné výbuchem, nikoliv střepiny střely.
Co pamatuji, tak když jsem střílel plnou ráž z T72 tříštivotrhavou municí, tak by to tak asi odpovídalo. Samotná hlína vyhozená výbuchem opravdu doletěla asi tak nějak. Ale střepiny mnohem dále.

[Sahidko]

No podľa mňa sa výrazom fragmentation myslia črepiny granátu a nie kusy zeminy.

[Thor Herman]

Pokusím se ve svých "chytrých knihách" najít nějaké tabulky.

[Sahidko]

105 mm HE strela z húfnice M2A1
Výška explózie: 30 ft. (cca. 10 metrov)
Zostávajúca rýchlosť: 800 f/s
Vzdialenosť streľby: 7000 yd (cca 6400 metrov)

At least 1 hit per 4 sq. ft. = aspoň jeden zásah na 4 štvorcové stopy
At least 1 hit per 10 sq. ft. = aspoň jeden zásah na 10 štvorcových stôp
At least 1 hit per 25 sq. ft. = aspoň jeden zásah na 25 štvorcových stôp

Podľa obrázku, najväčšia vzdialenosť je medzi 100 a 120 stopami: 30.5 - 36. metra. Niektoré ojedinelé črepiny samozrejme doletia aj ďalej, ale jednoducho už sa nepovažujú sa nebezpečné resp. šanca niečo zasiahnúť je vďaka ich rozptylu minimálna.

[Thor Herman]

Nebudu se hádat, jediné čeho jsem si všimnul je to, že tebou uváděné celkové vzdálenosti jsou ve skutečnosti pouze poloměry. Já rozuměl, že myslíš celkový rozsah. Ale i tak se mi to zdá málo. A podle osobních vzpomínek to opravdu létalo víc než 100 m na obě strany od výbuchu.

[Thor Herman]

.......... A ještě jaký je rozdíl mezi trhavým a tříštivým?

Tříštivý granát exploduje ihned po nárazu na překážku a roztříští se na střepiny, které se rozletí kolem a způsobují zranění. Trhavý granát exploduje po průniku překážkou - stěna budovy, slabě pancéřované vozidlo....atd - a tím ji prakticky roztrhne zevnitř. Tedy spíše než samotné střepiny působí samotná tlaková vlna způsobená explozí. Většinou se jedná o jeden typ granátu a jeho účinek se volí nastavením nárazového zapalovače.

[Thor Herman]

Takže abych to shrnul: marně jsem hledal v knihách nějaké tabulky, nakonec mne napadlo to nejlehčí řešení - můj otec je kanonýr v důchodě - tak jsem mu zavolal. Jak říkal, z téhle zbraně střílel naposledy asi v roce 1963 ale co pamatuje, smrtící rozsah byl asi  v kruhu o průměru 100 metrů. Což se mi zdá velmi málo, čekal jsem víc.

P.S. jak říkal, pak jim zavedli rakety a učil se střílet na západ.  Pak byl vyhozen z armády (nepodepsal souhlas se vstupem vojsk) a v roce 1990 se vrátil, to zase rakety mířili na východ. Později jim je vzali.

[rimmer]

Nechápu proč ta houfnice měla rozsah náměru jenom 40°. Střela z houfnice má přece letět obloukem. Nechce se mi to teď počítat ale s tak malým náměrem máte poměrně velké slepé místo. A přijde mi nesmyslný se přesouvat kvůli takový blbosti. Udělat si alespoň 80° náměr nemohlo být pro Němce přece nic složitého.
Je pravda, že u tříštivých nebo trhavých granátů se dalo nastavit zpoždění zapalovače?

[rimmer]

Takže jsem zjistil, že tuhle nevýhodu nějak kompanzovali s tim jak mohli do tý nábojnice nastrkat 1-6 prachových dávek. Ono to možná vypadá promyšleně ale já bych řekl, že je to pěkně blbý 1) Je mnohem jednodušší udělat tý houfnici větší náměr a používat jednu standartní prachovou nálož, protože pak nemusíte dělostřelce zaškolovat v tom kolik dávek maj použít
                                                         2) Děsí mě už jenom ta představa jak zdlouhavě to nabíjeli. nejdřív tam museli strčit granát potom ještě museli připravit nábojnici obojí tam strčit a pak teprve střílet. Spojenci prostě vzali jeden granát s už nadávkovanou náloží vložili a stříleli. Výsledek je, že němci vystřelí 3 střely za minutu zato spojenci 10 střel za minutu ale granát má pořád stejnou účinnost
To bude asi ten důvod proč bylo Britské, Americké a Ruské dělostřelectvo několikrát lepší. Je vidět jak byli němci líný vyrobit moderní děla

[pan.sup]

Mńo, říká se tomu dělená munice. To, co popisujete, je munice pro rychlopalné dělo. V případě dělostřelectva není kadence zas tak akutní, jako je tomu u protitankových či proti "torpédočlunových" kanónů. Toto řešení naopak šetří spotřebu prachu.

[rimmer]

Ale stejně je lepší mít 2 děla vystřelit stejně střel jako když jich máte 6.

[pan.sup]

Tak zavolal jsem dědovi kanonýrovi (holt geodet.) a dospěl jsem k následujícím výsledkům.
Střelba dělenou municí umožňovala (v tomto případě ČSR 80mm) výstřel cca 3x za minutu. V porovnání s PT děly 76, která střílela až 10x za minutu je to skutečně podstatně slabší kadence. Ale. Úspora prachu (plnění hilzen zajišťovali podavači munice) byla znatelná. Kadence u tohoto děla skutečně nebyla akutní, pokud se nejednalo a masivní cca pětiminutový přepad před atakem. Naopak nižší zahřívání hlavně umožňovalo vyšší přesnost. Manipulace s municí byla snažší a bezpečnější, stejně tak její přeprava.

[QVAK]

Jste dost mimo. U 152,4 tříštivého granátu je účinek střepin do průměru 80 m (poloměr od výbuchu 40 m). Smrtící po celé dráze letu. Na tu plochu ale není střepin dostatečné množství (i když v dalekohledu dopad střepin vypadá jako déšť). Hlavním účinkem výbuchu je tlaková vlna jež v tomto průměru nekryté pěchotě smrtelně poškodí plíce (potrhá). Proto se u této ráže na nekrytou pěchotu střílí s rozestupem granátů v cíli 50 m. Většinou palebnou přehradnou palbou. Tak zastavuje dělostřelectvo pěchotu (nebo pěchotu vezenou na tancích). Na pěchotu v OT se střílí po sesednutí na čáře zteče (cca 200 m před zákopy). Na zakopanou pěchotu se střílí zapalovačem zpožděným o 0,05 s. Granát vybuchuje cca 0,5 - 1 m v zemi, boří zákopy a zabíjí hlavně střepinami (tlaková vlna je zde málo účinná). Způsob palby, prostorový palebný přepad (baterie 200x200) s následnou palbou 2 rány/min. U ráže 100 mm budou účinky cca 1/2, u 122 - 130 cca 2/3.

Bezpečnostní předpis pro střelbu zakazoval střílet blíže jak 800 m od pozorovatelny a 400 m před obrněná vozidla.