Autor Téma: Historie Tangeru za druhé světové války (1939-1945)  (Přečteno 3644 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Historie Tangeru za druhé světové války (1939-1945)
« kdy: Prosinec 22, 2008, 11:26:13 »

Ve stínu vrcholícího německého tažení na západě obsadily španělské marokánské útvary mezinárodní pásmo v Tangeru, jehož neutralitu měly chránit.

Tanger, Tangier nebo Tandža je město v severoafrickém Maroku. Historie města Tanger sahá až do 2. tisíciletí př. n. l., kdy zde byla fénická osada. Roku 1471 se zmocnili města Portugalci, kteří jej drželi až do roku 1580. V letech 1580–1640 bylo město sjednoceno se Španělskem. V letech 1640–1661 patřilo město opět Portugalcům. Roku 1661 po svatbě Karla II. Stuarta s Kateřinou Henriettou připadl Tanger Angličanům jako součást věna. Tanger získal však práva jako ostatní anglická města.

V roce 1679 se sultán Moulay Ismail neúspěšně pokusil Tanger dobít. I přes neúspěch však ochromil britskou obranu. Ti následkem toho Tanger zničili a v roce 1684 přenechali město Maročanům.
Moulay Ismail nechal město zrekonstruovat, ale i přes to počet obyvatel postupně klesal až do roku 1810, kdy ve městě nežilo více než 5 000 lidí.
V roce 1821 získali Američané jako dar od sultána Moulaye Sulimana budovu, která se stala prvním americkým vyslanectvím. Tato budova byla bombardována francouzským princem de Joinvillem roku 1844. Dnes tato budova slouží jako muzeum místní americké historie.

Díky své geografické poloze se stal Tanger na přelomu 19. a 20. století hlavním diplomatickým centrem pro obchodní aktivity s Evropou. Na počátku 20. století měl Tanger okolo 40 000 obyvatel, z nichž polovina byla Muslimů, cca 10 000 Židů a 9 000 Evropanů (z toho přibližně 7 500 Španělů). Tanger byl bodem pří mezi Francií, Španělskem, Itálií, Velkou Británií a Německem - tyto všechny státy si dělaly na Tanger nárok. Spory byly urovnány dohodou z roku 1906, podle které Velké Británii připadl Egypt a Itálii Libye. Zbývající tři mocnosti však stále bojovaly o Tanger.
Po tajných jednáních si sféry vlivu roku 1912 mezi sebe rozdělila Francie se Španělskem. Tanger a jeho okolí o rozloze 363 km2 bylo však od roku 1923 demilitarizovanou mezinárodní zónou spravovanou mezinárodním kontrolním výborem (Francie, Španělsko a Velká Británie a od roku 1928 také Itálie).


Přestože Španělsko bylo od března 1939 členem Paktu proti Komminiterně, vyhlásilo 4.září 1939 neutralitu. Pakt proti Kominterně byl pakt uzavřený 25. listopadu 1936 v Berlíně mezi Třetí říší a Japonskem. O rok později se přidala Itálie. Postupně se přidaly státy jako Maďarsko (1939), Rumunsko (1941), Slovensko (1941), Bulharsko (1941), Chorvatsko (1941), Dánsko (1941), Finsko (1941), Španělsko (1939) a dvě japonské loutkové vlády: Mandžusko a Čína (1939).

Vyhlášení neutrality v nové válce sice Španělsko zachránilo od hrůz války ve větším měřítku než z občanské války. Přesto ale Franco lavíroval mezi názory o připojení do války na straně Osy a neutralitou a obchodní spolupráci se západními Spojenci. Ovšem překvapivý pád Belgie, Holandska, Norska a Dánska během čtvrt roku pod německou okupaci, dohnalo španělského vůdce taky k nějakému kroku expanze.

Ochranu před vojenskou agresí zaručovaly Tangeru španělské marokánské oddíly - na mezinárodní scéně byl Tanger uznáván jako svobodné město pod mezinárodní kontrolou. Ovšem právě tyto oddíly stály za následným zničením Tangeru jako svobodného státu, když jej vojensky v červnu 1940 přičlenily ke Španělsku. Spojené státy americké společně s Velkou Británií proti španělskému kroku protestovaly, ovšem bez výsledku. V lednu 1941 se velká Británie dohodla se Španělskem, že bude Británie respektovat španělskou správní moc nad Tangerem za podmínky, když španělská armáda nebude přistupovat k vojenskému posilování jednotek v Tangeru a jeho opevnění.

Vylodění spojeneckých jednotek v západní části Afriky v listopadu 1942 známé jako Operace Torch (Pochodeň) byla dána i dohodou o neutralitě španělských jednotek a uznání území Tangeru pod správou neutrální země. v lednu 1943 dokonce Tanger navštívil generál Patton, kde podepsal dohodu o pravidelné spojenecké dodávce od května 1943, zatímco španělské úřady umožnily spojenecké přesuny a zásobování přes své území. v květnu 1944 uzavřely španělské úřady zdejší německé konzuláty (na nátlak Spojenců). 1. září 1945 byla mezi spojeneckými státy a Španělskem podepsána dohoda o odchodu španělských útvarů ze země, kteří odešli do 7.září téhož roku.

Roku 1956 opustily Tanger i francouzské jednotky, Maroku byla uznána nezávislost a mezinárodní pásmo Tanger bylo včleněno do nového království.

Zdroje:
Kronika druhé světové války (Fortuna Print)
http://cs.wikipedia.org
http://www.zum.de
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/