Autor Téma: Tupolev Tu-2Š  (Přečteno 4005 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Tupolev Tu-2Š
« kdy: Září 01, 2008, 06:37:44 »
Tupolev Tu-2Š
Tu-2Š
Motor: dva vzduchem chlazené dvouhvězdicové čtrnáctiválce Švecov AŠ-82FN o výkonu 2x 1 850 koní
Rozpětí: 18,86 m
Délka: 13,80 m
Výška: 4,55 m
Nosná plocha: 48,80 m2
Hmotnost: 8 800 kg
Vzletová hmotnost: 11 780 kg
Maximální rychlost: 575 km/h
Cestovní rychlost: 504 km/h
Minimální rychlost: km/h
Maximální rychlost stoupání: 556 m/min
Dolet: 2 500 km
Dostup: 10 065 m
Posádka: 2
Výzbroj: jeden obranný kulomet UBT ráže 12,7 mm a různé varianty výzbroje
Náklad: Pumy do hmotnosti 1 000 kg
   V polovině 40.let OKB vypracovalo na základě Tu-2S s  AŠ-82FN několik bitevních Tu-2Š. Ale do sériové výroby se pro různé důvody nedostaly.
   Náčelník brigády výzbroje OKB A.V. Nadaškevič a vedoucí inženýr S.I. Saveljev v roce 1944 předložili využití samopalů zkonstruovaných G.S. Špaginem při bitevních útocích na nepřátelské pěchotní kolony. Pro tento cíl vyprojektovali rampu, do níž usadili 88 samopalů PPŠ (v 11 řadách po osmi kusech v každé). Celá soustava dostala název Baterie PPŠ. Každý samopal měl zásobník s 71 náboji ráže 7,62 mm. V bojovém postavení byla baterie pevně připevněna v pumovnici Tu-2.
Při útoku letec otevřel pumovnici a pomocí speciálního zaměřovače zahajoval prudkou palbu proti nepříteli. Pro přebití byla baterie s PPŠ spouštěna na lanech na zem.
   Řešení s ustavením tohoto systému padlo na dva Tu-2S, kde bylo 10.října 1944 přijato na konferenci u hlavního maršála letectva A.A. Novikova.
   Za deset dní se generálmajor IAS A.N. Tupolev obrátil s žádostí k hlavnímu inženýru VVS RKKA generálplukovníku IAS A.K. Repinovi o vydání rozkazu pro vydání 180 kusů PPŠ vzor 1941 se zásobníky a 15 000 náboji k nim ze závodu No.156.
   Na začátku února 1946 baterie PPŠ dostala neoficiální označení «ohnivý ježek», prošla letovým přezkoušením v tahu. Zkoušky ukázaly její velkou efektivnost. Avšak silný zpětný ráz po zahájení palby byl krátkodobý, ale bylo nutné vrátit se na základnu pro přebití samopalů což nebyla žádná přednost. Výsledky ukázaly, že je více použitelná jiná výzbroj. Proti živé síle protivníka bylo rozhodnuto používat malorážné pumy, umístěné v kazetě.
   V roce 1944 pro ničení železničních souprav OKB vyprojektovalo zkušební bitevní letoun Tu-2 s kanónem ráže 76,2 mm. Kanón byl namontován v trupu letadla, do osy letounu. Navigátor měl tak dvě povinnosti, byl ještě nabíječem. V pamětech veterána OKB vedoucího inženýra výzbroje I.I. Baranova je o těchto zkouškách pomlčeno. V důsledku velkého zpětného rázu při střelbě, jež působila na konstrukci letadla se toto zkoušení nedařilo, do letového přezkoušení se tato varianta nedostala.
   V roce 1946 byl vyroben dvoumístný zkušební šturmovik se silnou kulometno-kanónovou výzbrojí. V nose letadla byly zespodu umístěny dva kanóny NS-45 a dva kanóny NS-37. Kromě toho byly zachovány dva standartní kanóny ŠVAK v kořeni křídla a kulomet UBT ve vrchním střelišti pro ochranu zadní polosféry. Do sériové výroby se nedostal.
   Tupolev vždy s pozorností sledoval novinky v leteckých zbraních. A po jejich objevení je spěchal vyzkoušet na svém letadle. V druhé polovině 40.let OKB-16 ministerstva obrany vyvinulo automatický dvourážný (dvě výměnné hlavně) kanón RŠR-57/45. Svojí zkratku dostal na základě příjmení svých konstruktérů: S.E. Raškova, V.E. Sencova a S.S. Rozanova. Poté co závod No.535 postavil a odzkoušel zkušební sérii, ukázala se možnost zastavění nové zbraně do letadla. 
   Pro tyto zkoušky byla vyčleněná série letounů Tu-2 No.26/46 z výroby závodu No.23. Bylo rozhodnuto využít kanón s hlavní 57 mm. V OKB začaly práce na modifikaci Tu-2 na Tu-2 PŠR-57. Základní zadání směřovalo k následujícímu: pro umístění kanónu změnit tvar nosu letadla, zesílit konstrukci centrální části trupu letadla v místech upevnění RŠR-57, podrobit změnám křídlo v místě pumových vrat, upravit rozvod elektriky a rádia v přední kabině, byly sejmuty křídelní a pumovnicové závěsy VUS-1. 6.prosince 1946 byly všechny práce spojené s modifikací letadla dokončeny. Kanón byl zastavěn na pevnou oporu v pumovnicové části letadla. Hlaveň kanónu byla vytažena před nos letadla o 500 mm (trochu vlevo od osy letounu). Automatika zabezpečovala jeho automatické nabíjení. Toto dovolilo využít variantu dvoumístného letounu s pilotem v přední kabině a navigátorem v zadní kabině.
   Tovární zkoušky probíhaly od 9.prosince 1946 do 26.února 1947 s posádkou v sestavě: testovací pilot V.P. Marunov, vedoucí inženýr pro výzbroj M.L. Baženov, vedoucí inženýr pro výzbroj A. Gorochov.
Zkoušky ukázaly:
1. na odpal během továrního přezkoušení se pevnost ukázala dostatečná
2. vzduchový systém pracuje bez problémů
3. narušení v systému elektroinstalace, osvětlení a dalších se neprojevilo
4. při střelbě ve všech režimech je letoun stabilní a nevychyluje se z osy
5. ustavení RSR-57 v letadle nekomplikovalo pilotování letadla. Technika pilotáže se ve všech režimech během letu neodlišovala od pilotáže sériového stroje
6. střelba z kanonu RSR-57 ve vzduchu v horizontálním letu, stoupání, střemhlavém letu a v letu malé výšce (bitevním) techniku pilotáže letounu nekomplikovala, nebezpečí pro posádku nepředstavuje
Dále se doporučovalo, po odstranění zpozorovaných výsledných závad, předložit stroj k státnímu přezkoušení.
Tyto zkoušky proběhly v NII od 21.dubna do 30.května 1947.
Byl vypracován závěr:
Letecký automatický kanon RSR-57 ráže 57 mm z konstrukce a zhotovení v OKB-16 ministerstva obrany, státní letecké přezkoušení vydržel a může být zaveden do výzbroje přepadových stíhačů.
Nicméně se Tu-2 s RSR-57 do sériové výroby nedostalo. Základní důvod byl, že bojové střelby ukázaly malou efektivnost uplatnění leteckých kanonů velkých ráží.
Zdroj: archiv a ruské servery
© Hamerinski


Jerry.Gunman

  • ČSR
  • Desátník
  • Příspěvků: 48
  • King George the First von Milowitz
Re: Tupolev Tu-2Š
« Odpověď #1 kdy: Listopad 21, 2018, 11:41:10 »
Pane kolego, nerad bych vystupoval jako hnidopich, ale obávám se, že takto koncipovaný stroj byl možná efektní, ale nikoli efektivní.
PaPaŠu miluji, ale držme se reality:
- bubnový zásobník (71 ran) nebyl z nejspolehlivějších; mít jistotu, že se nikde nic nekousne, plnil se běžně na 60 ran
- PPŠ měl celkem vysokou kadenci - 850 - 900 ran za minutu, takže i plných 71 ran představovalo cca 4,5 vteřiny palby - a pak poklusem domů a přebíjet
- střelivo 7,62 Tula-Tokarev bylo (zejména v samopalové laboraci) velmi razantní a zajišťovalo smrtící účinek na cca 900 - 1.000 metrů, ale pořád se bavíme o pistolové munici
- navíc se mi zdá, že samopaly (alespoň podle toho, jak jsou v tom rámu vzájemně k sobě nasardinkovány) by si vzájemně brániyl ve střelbě - přece jen, při střelbě dávkou prázdné nábojnice doslova prší a podle toho, jak to foto vypadá, bych tak do 2 vteřin očekával, že se začnou hilzny "kousat" v závěrech

Ale vypadá to VELICE bojechtivě, to zase jako jo  :P
Post coitum omne anima triste est, praeter gallo, qui cantat