Škoda-Kauba P.14.01/0.2

[Matouš]

Škoda- Kauba SK P.14.01/0.2
Na začátku r. 1945 začali pracovat konstruktér Škoda a něm. Konstruktér Kauba na vývoji stíhače s tryskovým pohonem jménem SK P.14.01. Pohonnou jednotku tvoří tryskový motor dr. Sangera o průměru 1,5m a délce 9,5 m. Motor tvoří velkou část struktury trupu.  Stěny spalovací komory a trysky byly ponechány vně, kvůli proudění vzduchu, který je bude ochlazovat. Kokpit byl až úplně na nose, kde pilot ležel na začátku tryskového motoru. Za kabinou pilota byly 2 palivové nádrže a  jedna malá nádrž byla v každém křídle. Ocasní plochy ležely až úplně na konci stroje. Křídla byla malá a mírně šikmá. Letadlo mělo odhazovací tříkolový podvozek a k dosáhnutí vzletové rychlosti mu pomohly pomocné  strartovací rakety. Letoun přistával na lyži jako Me 163. Letoun nesl jeden 30mm kanón nad kokpitem,který vyčníval ven. Škoda a Kauba taky navrhli 2. verzi P.14.02., která měla jen povrchní rozdíly, např.: více ven vyčnívající motor. Žádný prototyp ani sériový letoun nebyl dokončen.

Základní údaje:
Rozpětí: 7m
Délka: 9,85m
Nosná plocha: 12,45 m²
Vzletová hmotnost: 2884- 3094 kg
Max. rychlost: 10 058m- 998 km/h
                          14 935m- 877 km/h
Dostup: 18 288m
Stoupavost: 6 096m za 1,7 min.
                   14 935m za 6,3 min.
Výzbroj: jeden 30mm kanón Mk 108



Originální nákres:


Zdroj: Luft46.com

[rase]

Velice zvláštní nápad. Bylo by zvláštv, kdyby z motoru neslo moc velké horko - přeci jen pilot ležel nad leteckým motorem (!). Už samotná poloha pilota je dost nešťastná - šetří místo, ale zase může dojít k tuhnutí šíje a dalším problémům. Umístění kanónu nad pilota je hodně netradiční a chytré, ale zase strašně trpí lidský faktor - kanón nad hlavou je kanón nad hlavou.
Zajimavé jsou ale i verze, které byly vybaveny klasickou vrtulí - myslím V-6 a V-7

[Werner Mölders]

Umístění kanónu nad pilota je hodně netradiční a chytré, ale zase strašně trpí lidský faktor - kanón nad hlavou je kanón nad hlavou.

Tohle je snad úplně nejblbější. Vždyť by pilot musel trpět strachem ze střelby. Hřmoucí třicítka nad hlavou by určitě nebyl med.

[Ghola]

Tá výzbroj sa mi zdá nedostatočná- len jeden 30 mm kanón? Veď Me 163 mal dva a ukázalo sa, že to nestačí. Me 262 mal štyri kanóny a navyše mohol niesť rakety typu vzduch-vzduch- to ja osobne považujem za dostatočnú výzbroj. Plánovaní nástupcovia Me 262- Messerschmitt P.1101 Focke Wulf Ta 183 mali taktiež 4 30 mm kanóny a mohli niesť riadené protilietadlové rakety vzduch-vzduch Ruhrstahl X-4. Na druhej strane s jedným kanónom sa ušetrila hmotnosť. To je ale asi jediné plus.

Inak je to ale zaujímavý projekt. Dôvodom jeho ukončenia bolo, že RLM odmietlo podporovať vývoj motora, na ktorom pracoval Eugen Sägner. Sägnerove motory sa skúšali na stroji Do 17Z, resp. Do 217E:











Odporúčam prečítať si aj tento anglický článok:
http://www.histaviation.com/Skoda-Kauba.html

[Werner Mölders]

První čtyři obrázky se nezobrazují, nicméně ten poslední určitě není Do 17Z, ale Do 217 pravděpodobně E.

[Bambi]

Letadlo s ležícím pilotem zkoušeli němci ještě jednou, a to na prototypu střemhlavého bombardéru, neboť zjistili, že v této poloze se lépe vybírá střemhlavý let. Proti tuhnutí šíje měl pilot opěrku brady. Letadlo ale nepřekročilo stadium prototypu. Z hlavy teď nedám jméno tohoto letadla.

[Werner Mölders]

Henschel Hs 132

[Villi]

   Úctyhodné stroje  , bohužel je přes dokumenty posílané přes moře (ponorkami) skopírovali Japonci,  ale co už to tak je.

[Tempik]

No oni ti němci japoncům posílali tyhle plány úmyslně, takže nevím proč bohužel. Na druhou stranu jsem si 100% jistý, že zrovna tenhle stroj japonci zcela jistě neokopírovali. Vlastně se k nim nikdy nedostala celá dokumentace a jediný bojově nasazený prostředek s reaktivním pohonem byla Jokosuka Ohka, která bez debat byla vlastní konstrukcí, byť s motorem, který měl původ v německu.