Letectvo Slovenského štátuMalá vojnaKdyž 30.září 1938 byla podepsána představitely čtyř mocností v Evropě (Británie, Francie, Itálie a Německo) Mnichovská dohoda, řekli si sousední státy Československa jako Polsko a Maďarsko, že ,,Když Němci, tak i my´´. Už 2.listopadu 1938 Maďarsko zabralo více než
10 000 kilometrů čtverečných slovenského území. Když po tomto záboru si Maďaři usmysleli, že chtějí více, vyrazila maďarská armáda do útoku. V té době je dokázala ještě československá armáda zastavit. Nyní ovšem stál proti nepříteli mnohonárodností stát Československo rozpolcen a zmítající se na pokraji občanských nepokojů.
Nyní se proti maďarskému nepříteli mohl postavit pouze osamocený nově vzniklý Slovenský štát, jež sousedil na východních hranicích s autonomní oblastí Podkarpatská Rus. Na území Podkarpatské Rusy operovala ovšem československá 12.divize. Dýku do zad ovšem zasadilo velení této divize, když usoudilo, že další boj nemá smysl, když 15.března 1939 obsadila německá vojska území Čech a Moravy.
15. března 1939 je vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina. Zvolený představitel Karpatské Ukrajiny Augustin Vološin posílá do Bukurešti telegram. V něm se dovolává použití rumunské armády, následné obsazení území Karpatské Ukrajiny a vyhlášení protektorátu pod vedením Rumunska. Na tento telegram však nebylo odpovězeno.
Generál Svátek, pod něhož velení se ocitaly jednotky československých oddílů, nařídil evakuaci , jež byla ztěžována útoky jak Maďarské armády a povstalců maďarské národnosti, tak i povstalců ukrajinské národnosti. Československé jednotky ustupují ve spěchu na území Slovenska, Polska a Rumunska. 17.března 1939 se zastavila útočící maďarská armáda na hranicích s Polskem.
16.března obsazují maďarská vojska město Chust. V následujících dnech (18.března) zaniká stát Karpatská Ukrajina. Boje vedené menšími oddíly Čechoslováků ovšem pokračují až do 21.března, kdy přechází poslední oddíl vojáků bránících Bočkov do Rumunska.
Maďarsko získalo nejvýchodnější část východního Slovenska stéměř 70 000 obyvateli, z nichž ale Maďaři tvořili jen menšinu (méně než 4000 osob), většina byla slovenské a rusínské národnosti.
ČSR Nepřítel8000 vojáků 50 000 maďarských vojáků
500 příslušníků SOS 6000 maďarských teroristů
Menší množství ukrajinských teroristů
Ztráty40 mrtvých 72 mrtvých
120 raněných 2 nezvěstní a 240 zraněných
Jiné odhady: Minimálně 200 mrtvých a několik set raněných
Letecká válka v době Malé vojnySlovenské letectvo bylo po 15.březnu 1939 silně oslabeno hlavně odchodem vojáků a důstojníků české národnosti. V polovině března zde působilo pouze devět pilotů a tři důstojníci obou stíhacích letek.
Leteckou sílu na Slovensko tvořily čtyři letky. Celkově šlo o 40 strojů.
Těch 40 strojů ovšem je 20 stíhacích B-534, 15 průzkumných-bombardovacích Letov Š-328 a pět pozorovacích Ap-32. Ovšem počet a technický stav letadel ovšem odrazoval od přímých vzdušných soubojů a nabízel pouze podporu pozemních vojsk. Provokacím na hranicích s Rusí nedokázaly zabránit ani posily převelené do tohoto prostoru.
Již 16.března 1939 byly sestřeleny protiletadlovou palbou maďarských jednotek dvě Avie B.534. Další těžké ztráty následovaly 24.března kdy během 17 operačních vzletů byly sestřeleny dvě Avie B.534 a jeden Š-328. Tři slovenští letci byli zabiti.
Největšími protivníky se staly Fiaty CR-32 operující z letiště v Užhorodu. Těmito stroji byl napaden svaz tří B.534 a tří Š-328. Z tohoto střetnutí se stala jatka, když byly všechny tři Avie sestřeleny společně s jedním Š-328. Dva sestřelené Fiaty nebyly letcům uznány.
Malá vojna skončila na nátlak Německa příměřím a formálně 31.března 1939, kdy byla podepsána smlouva o maďarsko-slovenské hranici. Slovenské letecké ztráty za toto období jsou:
-devět B.534
-čtyři Š.328
1)Území obsazené Maďarském po listopadu 1938
2)Území připojené k Polsku
3)Území připojené k Německu
4)Území Slovenska po 14.3.1939
SVZ vstupují do světové válkyPolsko 1939
Území zabrané Slovenskem na Polsku:
- zelená barva - území zabrané Polskem po Mnichovském diktátu
- červená barva - území zabrané Slovenskem v září 1939
Slovenské letectvo se při přepadení Polska moc neosvědčilo. Slovenští letci měli podporovat akce německých a slovenských pozemních jednotek a sloužit při doprovodu německých svazů Ju-87 Stuka.
Největším problémem slovenských pilotů bylo, že se setkávali s protivníkem, jehož letadla byla zaměřena taktéž na manévrový, tzv. horizontální boj. Tím se staly výsledky SVZ v Polsku mizivé:
-1 sestřelený cvičný RWD-8 (pilot s letadlem prchal do Maďarska)
-2 ztracené stíhačky B-534 (jedna odepsána po havárii a druhá po sestřelení PVO)
Do akce se zapojily:37., 39., 45., 49. stíhací letka
9., 10., 12., 16. pozorovací letka
64. výzvědná letka
Po skončení tažení v Polsku bylo jasné, že slovenské letectvo potřebuje reorganizaci. Ta probíhala po více etapách.
Z celkově pěti letek (37. 38. 39. a 45.) byly vytvořeny letky tři:
-11.letka (Piešťany)
-12.letka (Spišská Nová Ves)
-13.letka (Piešťany)
Citace Slámy:
SVZ v SSSR 1941-1943SVZ již bojovaly v SSSR v létě 1941 ,nejprve jako frontové letectvo a posléze jako letka zajištění,tzn.plnila spojovací a dopravní úkoly,tedy nebojovala.Němci ale na Slovenský štát tlačili,aby se opět aktivně zúčastnili bojů.K tomu ale logicky potřebovali "Tatranští orli" nová letadla,neboť ta původní, československé Avie B-534 a Šmolíky Š-328, byla již beznadějně zastaralá.
Na frontu se přesouvaly od 7.července 1941 I.pozorovací peruť /celkem tři letky/ dohromady asi 30 Š-328 a II.stíhací peruť,tvořená letkami 11.,12. a 13.stíhací letkou, s celkem 33 Aviemi B-534.Letadla pozorovací perutě bombardovala ustupující jednotky Rudé armády,stíhací Avie doprovázeli vlastní i německé stroje při podobných úkolech. Po pár dnech ale byla 11.stíhací letka odeslána zpět na Slovensko k obraně údolí Váhu,kde byly zbrojovky.
Dokumenty hovoří o soubojích Avií s Polikarpovy I-153 i I-16, ale nenalezl jsem konkrétní výsledky, pouze to, že "Tatranští orlové" uskutečnili dohromady 3275 operačních letů a sestřelili celkem 6 sovětských letadel (bez udání typu) beze vlastních ztrát.
Avia B-534 S-18 SVZ, východní fronta 1941 začátek tažení proti SSSR
V únoru 1942 je tedy skupina 18 slovenských letců vyslána do Schulle-Staffel v Dánsku na přeškolení a výcvik v létání na strojích Bf-109 E. 13.letka byla vybavena celkem 27 letadly tohoto typu (tato letadla byla slovenskou vládou zakoupena a plně uhrazena).
Na frontě se 13.stíhací letka SVZ objevila 27.října 1942. Celkem postupně bojovala s počtem 12 strojů. V tomto období ale již letka neměla za úkol podporovat vlastní vojáky v boji, ale zúčastnila se bojů v Jagdgeschwader 52, která byla součástí Luftflotte 4. Jejich soupeři byli letci sovětské 4. a 5. letecké armády.
Jelikož i Emily byly zastaralé, obdržela 13.Staffel (Slowakei) nové varianty Bf-109 G /Gustav/. Tato letadla ale byla pouze Německem zapůjčena (!), a slovenští letci s nimi létali v normálním německém markingu, tj.označení černými kříži. Jen na vrtulových kuželech byla trojbarevná trikolora.
Po dobu svého působení letka nalétala okolo 2000 operačních hodin a měla potvrzeno 210 sestřelů ruských letadel. Vlastní ztráty byly 7 letců. Němci letku hodnotili nejprve veskrze kladně a několik pilotů bylo i vyznamenáno.Ovšem po začínajících úletech byla letka /"šupito presto"/ odeslána domů,jako nespolehlivá. Domů na Slovensko se letka opět vrátila se zbylými stroji Bf-109 E.
Rok 1944-Hřebík do rakve:V roce 1944 byla již 13.stíhací letka byla již umístěna v Piešťanech s hlavním úkolem obrany Bratislavy. Počátkem roku byla ještě vyzbrojena Bf-109 E, ale již v dubnu byla přezbrojena na "Gustavy" a zařazena do systému Obrany říše a spadala přímo pod kontrolu 8.Jagddivision. Byla vysílána proti bombardérům Spojenců, obzvláště USAAF, ale boji se zpravidla vyhnula. Údajně na tajný rozkaz gen.Čatloše a pplk.Goliána, kteří již v té době plánovali celonárodní povstání a letadla chtěli uchránit pro budoucí boj. Pasivita letky byla Němci ovšem ostře kritizována.
26.června 1944 na signál leteckého poplachu odstartovalo 8 strojů 13.letky proti útočícím americkým svazům, směřujícím proti rafineriím Apollo v Bratislavě. Zřejmě "Tatranští orlové" chtěli Němcům dokázat, že jsou dobrými letci a bojovníky a na Američany se vrhli s takovou vervou, že sestřelili 1x B-24 a 2x B-17.Další B-17 údajně poškodili.
V tom se ale na ně vrhly doprovodné Mustangy a Ligthningy a tímto okamžikem letka v podstatě přestala existovat. Z 8 Bf-109 jich bylo pět sestřeleno a dva těžce poškozeny. 3 slovenští piloti byli zabiti a jeden těžce zraněn. Na letišti zůstaly jen 2 Bf-109 G-6......
Posléze piešťanské letisko začala využívat hlavně německá Luftwaffe.
Tímto dnem přestala 13.stíhací letka existovat jako bojová jednotka...
Marné sny povstalců:Když vypuklo koncem srpna 1944 na Slovensku protifašistické povstání, bylo povstalecké letectvo beznadějně slabé a disponovalo pouze zastaralým leteckým parkem. To bylo převážně složeno z několika kusů zastaralých Avií B-534 a Š-328 Letov. Nejmodernějším strojem byl na povstalecké straně Messerschmitt Bf-109, ovšem rána do zad byla, že Mesíků bylo pouze pár-doslova dva kusy.
Na počátku povstání povstalecké velitelství dávalo největší úlohu dvěma pěším divizím, jež měly navázat kontakt s Rudou armádou a usnadnit průběh proniknutí spojeneckých vojsk na Slovensko.
Ale málokdo ví to, že součástí oněch dvou pěších divizí byla i součást SVZ, konkrétně 1.zvědná letka, 2.pozorovací letka a 12.stíhací letka, která byla vyzbrojena 5x B-534, 4x Bf-109G-6, Fi-156, Junkers W-34 (1x). Skupina měla celkem 37 letadel a dohromady 550 mužů. (citace Slámy)
Když se letci dozvěděli, že Němci chtějí v srpnu 1944 odzbrojit ony dvě divize, rozhodli se přeletět i se svými stroji na stranu Rudé armády a neriskovat německé zajetí. A tak se stalo, že do 31.srpna 1944 přeletělo k Rudé armádě celkem 26 slovenských letadel s 81 letci na palubě.
Ti se později stali kmenovými příslušníky 1.čs.smíšené letecké divize v SSSR. Byla škoda ,že tito letci neměli spojení s organizátory SNP, tato letadla v pozdějších bojích chyběla. Na Slovensku tak pro potřeby povstání (v tzv.Československém letectvu) zůstalo pouze 5 x Š-328, 4 stíhačky B-534 (z toho jedna Bk-534), 2x Bf-109E, většinou umístěných na letišti Tri Duby.
La-5 1. čs. stíhacího pluku v SSSR, letiště Tri Duby
Letecké úspěchy slovenských letců:Ján Režňák 32
Izidor Kovárik 28
Ján Gerthofer 26
Frantisek Cyprich 15
Frantisek Brezina 14
Jozef Stauder 12
Pavol Zelenák 12
Anton Matúsek 12
Rudolf Božík 12
Vladimír Krisko 9
Alexander Geric 9
Jozef Jancovic 7
Rudolf Palaticky 6
Frantisek Hanovec 6
Juraj Puškár 5
Stefan Ocvirk 5
Stefan Martis 5
Sláma, doufám, že nevadí, že jsem použil citace z tvých článků. Přišlo mi zbytečné to psát znovu, když si to popsal tak výtečně. POSPEC
*použil jsem i zde zmíněné info, tak se nezlobte, že to tady je třeba dvakrát. Lepší to je pohromady.
