Autor Téma: Zakarpatská ukrajina 1939  (Přečteno 9510 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« kdy: Březen 15, 2008, 11:38:04 »

PATRIMONIUM
Nikdy mě nenapadlo, že se Bojovalo v na zakarpatské ukrajině (o kratkych bojich ve Fridku mistku (nebo tam někde) vim, to ale bylo jen par hodin) ale že češi Branili Zakarpatskou ukrajinu několik dni, to je celkem uspěch.
Když sem o tom něco malo slyšel v televiz, tak sem o tom začal hledat nějake informace. Našel sem toto : 
zdroj http://members.tripod.com/~pf_cz/zu/#5
Doporučuju přečist...  (klidně přeskakujte) pro uplnost sem nechal puvodni delku.
V noci ze 14. na 15. března 1939 vtrhli Maďaři přes podkarpatské hranice, když předtím poslali do Prahy ultimátum, aby československé vojsko vyklidilo do 24 hodin Podkarpatskou Rus.
        Kolem třetí hodiny ranní podepisuje v Berlíně v říšském kancléřství nešťastný prezident Hácha protokol o okupaci Čech a Moravy "posilněn" dvěma injekcemi Hitlerova osobního lékaře Morella.
        Místním rozhlasem v Chustu vyhlašuje tři hodiny po půlnoci Vološinova vláda mobilizaci.
        Ráno vypukly boje nad Mukačevem, které patřilo Maďarsku již od listopadu 1938, a před Sevljuší, odkud byl přístup k hlavnímu městu Chustu. Maďaři se snažili uzavřít západní hranici se Slovenskem a znemožnit tak případný přechod československých oddílů.
        Brzy se bojovalo i u Fančikova, Vrbovců, Činaděva, Svaljavy, Onkovce a Iršavy. V údolí řeky Už a podél železniční trati se snažilo maďarské vojsko pronikat k Perečínu a Užockému průsmyku.
        Ministerský předseda A. Vološin dopoledne posílá telegram hlavnímu štábu v Praze, aby armáda dál bránila Karpatskou Ukrajinu. Po poledni přichází odpověď z ministerstva zahraničí, které vyřizuje vzkaz 3. oddělení generálního štábu: "Generál Prchala(g) pokračuje v evakuaci, vláda Podkarpatské Rusi nechť se sama obrátí v této věci na hlavní německý konzulát..." Telegramy o pomoc směřují i do Berlína. Vološin žádá o ochranu. Zůstávají však bez odpovědi. Bez ohledu na to vše českoslovenští vojáci bojují všude, kde se objeví okupační armáda.
        Na zasedání sněmu 15. března v tělocvičně chustského gymnázia přichází německý konzul Hoffmann a sděluje, že "německá vláda radí neklást odpor." Po 17 hodině vyhlašuje sněm samostatný stát Karpatskou Ukrajinu. Nově zvolený prezident Karpatské Ukrajiny A. Vološin posílá do Bukurešti telegram a požaduje vojenské obsazení země a zřízení rumunského protektorátu. Na tento telegram však nikdo neodpovídá.
        Ke slovu se dostala pouze Budapešť. Vološin na výzvu ministra zahraničí hraběte Czákyho, aby předal vládu veliteli maďarské armády, oznamuje, že posílá do Maďarska tříčlennou delegaci, která má projednat zastavení vojenských operací. Na to Czáky odpovídá: "Přijmeme delegaci se známou maďarskou pohostinností, zastavit však vojenské operace, které jsou již v proudu, není možné z technických důvodů. . . " Okolo 17 hodiny se sestavuje první evakuační vlak, který odváží přes 500 osob. Některé vojenské jednotky přecházejí k ústupům: na Slovensko a do Rumunska, případně i do Polska.         V 19 hodin přichází do Prahy Vološinův telegram poslaný ministru zahraničních věcí F. Chvalkovskému(h) : " Jménem vlády Karpatské Ukrajiny sděluji, že po prohlášení samostatnosti Slovenska se nám znemožnilo setrvat nadále ve federaci Česko-Slovenska. Proto naše vláda vyhlásila ve shodě s poslanci sněmu samostatnost Karpatské Ukrajiny... Současně vláda děkuje za dvacetiletou spolupráci, která nám pomohla povznést národní uvědomění a kulturní vývoj."
        V Chustu zajišťuje československé vojsko hladký odchod z města, na vojenská auta se nakládají důležité dokumenty, peníze a doklady poštovních úřadů. U hraničního mostu do Rumunska stojí kolona nákladních aut se stovkami českých lidí. Prosí o pomoc do Bukurešti. Československý vyslanec však nechce jít k telefonu, je prý nemocen.
        "Žádáme o intervenci německých vojenských jednotek," sděluje A. Vološin v dalším telegramu, tentokrát Ribbentropovi. Jeho telegram zůstal bez odezvy.
        Také 16. března se Podkarpatsko brání všude, kde jen může. Ve zbrani stojí vojáci, příslušníci stráže obrany státu i civilisté. Maďaři později přiznají velké ztráty: padlo 200 maďarských vojáků. Počet obětí na československé straně dosahuje několika set. Ten den má projev v maďarském parlamentu ministerský předseda P. Teleki(i). "Maďarská vláda vyhověla žádosti karpatoukrajinského obyvatelstva a jeho vůdců," vymýšlí si, "aby ihned vojensky obsadila území Karpatské Ukrajiny a obnovila klid a pořádek." Vláda tomuto "přání" vyhověla."Národu Karpatské Ukrajiny bude poskytnuta autonomie."
        V týchž hodinách Július Révay, který odjel do Berlína bez pověření vlády, posílá všem vyslancům v Německu toto sdělení: "Na hranicích Karpatské Ukrajiny se prolévá krev ve válce bez vypovězení. Jménem karpatoukrajinské vlády žádám o zakročení vaší vysoké vlády u maďarské královské vlády, aby se otázka Karpatské Ukrajiny řešila diplomatickou cestou a nikoliv ozbrojenou mocí. Je to zločin prolévat bez důvodu lidskou krev!"
        Boje na Podkarpatsku však nekončí. Mnozí tu ještě brání na poslední výspě svůj stát - Československou republiku, jiní snad pokládají život za iluzi samotného Podkarpatska.
        Ani 17. března a v příštích dnech neutichnou zbraně. Ještě 21. března se brání oddíl československých vojáků u Bočkova a pak přechází do Rumunska; jiné skupiny prchají do hor. To už první transporty československých občanů a vojáků odjíždějí do Rumunska a přes Jugoslávii domů do Čech - touto cestou se později vracejí asi čtyři tisíce lidí. Nově obsazené území je nazýváno Karpátalja a úřední řečí je tu maďarština a rusínština. Oběti maďarské okupace budou velmi kruté. V koncentračních táborech a vězeních zahynou tisíce lidí.
        Na XVIII. sjezdu komunistické strany, který se konal v Moskvě od 10. do 21. března 1939, se Stalin jen s posměchem zmínil o plánech Velké Ukrajiny, nic víc. Konstatoval - už v duchu orientace, která záhy vyvrcholí smlouvou s Německem -, že SSSR se "nedá zatáhnout do konfliktů s válečnými provokatéry".
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #1 kdy: Březen 15, 2008, 01:00:02 »
Jiným zdrojem pro tuhle tématiku může být kniha Dobrovolníci - Evropská politika a druhá světová válka od Stanislava Auského.

Osudy jednoho z účastníků bojů jsou stručně popsány tady: http://www.panzernet.net/php/viewtopic.php?t=1155

K Raseho zdroji: s mými zdroji se většinou shoduje, pouze mě zaujalo, že v něm není ani zmínka o bojích čs. armády a četnictva proti místním nacionalistům, kteří ale většinou bojovali s maďarskou armádou, tzv. Karpatské síči.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

Schleitr

  • Rudá armáda - RKKA
  • старшина - Staršina
  • Příspěvků: 148
  • Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 24. dubna 2009
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #2 kdy: Březen 15, 2008, 05:19:56 »
Článek o sičovcích

http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12336.html



Ještě mohu doporučit knihy od Karla Richtera Přes krvavé řeky a Apoklaypsa v Karpatech které se věnují čs. východnímu odboji ale Zakarpatské Ukrajině je zde věnován docela velký prostor(útěky a nálsedná perzekuce Rusínů v SSSR po maďarském záboru a ukradení Zak.Ukrajiny SSSR v roce 45).

Od stejného autora pak ještě Stalo se na předmostí,životopis Štěpana Vajdy čs.tankisty a hrdiny SSSR který byl rusínské národnostni.

Thornwald

  • Host
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #3 kdy: Březen 15, 2008, 11:42:30 »
Když už jsme u těch doporučeních. Tak já bych přidal : Hraničářská Kalvárie ; JIndřich Marek.

Je o bojích v celém pohraničí po Mnichovské zradě až do okupace zbytku Československa 15. Března 1939.

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #4 kdy: Březen 16, 2008, 12:24:26 »
no to tedy koukám, myslel jsem, že je docela známé, že čechoslováci bránili P. R. v březnu 39 a to i v době, kdy již Československo neexistovalo!



Vřele doporučuji přečíst si již zde inserovanou knihu Jindry Marka "Hraničářská kalvárie". Kniha, která se velice dobře čte!



Hezká je i kniha "Financem na Podkarpatské Rusi" - vydal Codyprint a jsou to vzpomínky finance Josefa Nevyhoštěného.



Velice dobrý přehled bojů v datech s mnoho detaily je ve sborníku Hraničáři pod Luží ´38 v článku Vládi Pohorského "O hranice se nejedná, o hranice se střílí".



stručný přehled bojů na Podkarpandě je i v knize Jaroslava Beneše "Stráž obrany státu 1936 - 1939", ale hlavně jsou v té knize moc pěkné fotky z té doby.





Já se velice těším na třetí díl Jednotky určení SOS, který bude cele věnován Podkarpatské Rusi.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #5 kdy: Květen 03, 2008, 11:32:25 »
Mam takovy blby dotaz, ale jak je možné, že se k zemím První Republiky přidala i Zakarpatská Ukrajina ?

Rusíni byli přeci kulturně uplně jiní než Češi a Slováci.

V podstatě nam byli uplně k ničemu. nebo ne ?
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Hans

  • ČSR
  • Podplukovník
  • Příspěvků: 1847
    • http://www.krieg.estranky.cz
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 29. května 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 17. října 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #6 kdy: Květen 03, 2008, 12:35:31 »
Bylo dohodnuto, že bude součástí Československá i Podkarpastká Rus. V podstatě jsme tak zdědili po Maďarech nejzbídačenější část bývalého R-U.
>> http://www.krieg.estranky.cz <<
>> http://www.pistecesky.ic.cz/<<

Durch Krieg zum Sieg.
Si vis pacem, para bellum.
Inter arma silent musae.
Fortes fortuna adivuat.

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #7 kdy: Květen 03, 2008, 12:50:21 »
Pokud vím, tak o připojení k ČSR požádala mocnosti Rusínská národní rada v USA, protože rusínská emigrace v USA byla velmi početná. Rusíni se přirozeně obávali dalšího kola maďarizace.

Podkarpatská Rus byla využívána zejména jako zdroj surovin - hlavně dřeva a také soli.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #8 kdy: Květen 03, 2008, 01:43:09 »
co si budeme povídat, Podkarpatská Rus byla pro Československo přítěží.



připojení P.-R. k ČSR byl dlouhý proces. Ještě v červnu 1918 představitelé rusínské emigrace o připojení k ČSR neuvažovali, změna začala až v září 1938 s příchodem Grigorije Žatkoviče. Ještě koncem října 1918 ale nebyla varianta připojení k ČSR definitivní, byla to pouze jedna z více varinat budoucnosti Rusínů. Až 26. října konferoval Žatkovič s Masarykem a zde se začalo připojení k nám rýsovat. Teprve 12. listopadu Americká národní rada Uhro-Rusínů prohlásila za optimální připojení k ČSR.



Po celou tuto dobu a ještě mnoho dní dál ale domácí představitelé Rusínů o připojené k ČSR vúbec neuvažovali - buď chtěli zůstat v Maďarsku, nebo připojit k Ukrajině. Jednou ze sporných, nikdy řádně nevyřešených, otázek Rusínů vůči ČSR byla nejasná hranice mezi P.-R. a Slovenskem.



Masaryk sledoval připojením P.-R. k ČSR především strategické cle - hranice se spojeneckým Rumunskem.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #9 kdy: Květen 03, 2008, 03:31:08 »
O životě na Ukrajině se dozvite dost v Knižce Nikola Šuhal loupežník.

Jednou ho naháněli Maďarští žandáři, pak čeští četníci. Jinak se nic moc nezměnilo.

V praxi to byli přeci Ukrajinci (Rusíni), ale moc se jim nedivim, že nechtěli k Rusum, když tam řadili Bolševici a komunisti.

Citace
Podkarpatská Rus byla využívána zejména jako zdroj surovin - hlavně dřeva a také soli.


Otázkou ale zůstává, jestli se tim zaplatily vydaje na zpravu te země.

Myslim, že ne.



Rozhodně mam ale radši Rusíny než Slováky... bohužel.

Rusíni si aspon trochu váží toho, že jsme jim za První republiky pomáhali, Slováci by tu dobu nejradši vymazali z historie.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #10 kdy: Květen 03, 2008, 03:38:08 »
Co se týče primárních výdajů, tak se to určitě nevyplatilo, ale takhle se to podle mě brát nedá.

V Užhorodu nebo v Mukačevě se sice dá dodnes snadno rozeznat, které domy byly postaveny za éry ČSR, ale jako největší přínos ČSR v téhle zemi považuji obrovský rozvoj infrastruktury a zvýšení vzdělanosti tamějšího obyvatelstva.



PS: pokud někdo hodlá opět začít česko-slovenskou hádku, tak ať ji laskavě realizuje v pokecu nebo ať je nejlépe nezačíná vůbec :)
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

mbbb

  • ČSR
  • Štábní kapitán
  • Příspěvků: 496
    • Finanční stráž
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 28. září 2008
Zakarpatská ukrajina 1939
« Odpověď #11 kdy: Květen 03, 2008, 07:02:16 »
hezká kniha o P.R. je i "Financem na Podkarpatské Rusi" - vzpomínky finance Josefa Nevyhoštěného.



Československo bylo pro P.R. požehnáním, i když nám Rusíni zazlvali, že sme je podvedli a že neměli autonomii takovou, jaká jim byla slíbena. To byl jeden z jejich hlavních motivů, proč jednali v roce 1939 tak, jak jednali.



Byla to děsně zanedbaná země. Kam se na to hrabalo Slovensko.