Divize lidových granátníků (Volksgrenadier Divisionen) byly zakládány na podzim 1944 podle jednotného schématu: jejich jádro tvořili zkušení vojáci i důstojníci, bývalí příslušníci pěších divizí, které byly zničeny během bojů v Normandii a během operace Bagration i následných bojů. Zbývajícími vojáky byli velmi mladí branci (velmi často ročník 1927 - tedy 17-letí hoši), muži, kteří dosud nebyli odvedeni a bývalí příslušníci válečného námořnictva a letectva. Většina divizí byla postavena v rámci 32. vlny stavby divizí německé armády, několik v rámci 33 vlny z celkových 35. Další divize lidových granátníků vznikly tak, že pěší divize byly přejmenovány v březnu či dubnu 1945.
Stav těchto divizí byl oproti jiným jednotkám velmi zredukován. Počet praporů v pluku byl omezen ze tří na dva, divize byly tvořeny třemi granátnickými a jedním dělostřeleckým plukem. Dvoupraporové pluky nebyly v německé armádě za 2. světové války žádnou zvláštností, prapory divizí lidových granátníků však měly nižší stavy.
Samotný název "lidový" (Volks-) byl dílem německé propagandy. Koncem války dostaly slovo "lidový" do názvu i jiné jednotky, např. 1. horská divize.
Další Achillovou patou těchto jednotek byl velký nedostatek těžkých zbraní, zejména protitankových děl. Dále měly divize lidových granátníků nedostatek vozidel, ať obrněných, nákladních či osobních. Průzkumné oddíly nedisponovaly žádnými vozidly, musely se přesunovat na jízdních kolech. V tabulkových stavech divizí je zanesen protitankový oddíl, který měl disponovat rotou se 14 stíhači tanků či samohybnými děly. Obvyklým strojem těchto útvarů byl stíhač tanků Hetzer, mnohé divize však žádnou obrněnou techniku neměly a místo ní dostaly další tažená děla.
Deficit v technice i početních stavech se snažilo německé vrchní velení řešit nasazením velkého množství ručních protitankových a automatických zbraní. V tabulkových stavech divizí bylo 72 kusů protitankové zbraně Panzerschreck a dále byly masově používány pancéřové pěsti. Část vojáků granátnických pluků byla vyzbrojena útočnými puškami Stg 44, obvykle dvě ze tří čet v rotě.
Dalším velkým problémem divizí lidových granátníků byl velmi špatný výcvik velké většiny jeho vojáků. Většina mladistvých branců prošla pouze několikatýdenním základním výcvikem v RAD, bývalí příslušníci letectva a námořnictva na tom nebyli lépe. Jeden zdroj tvrdí, že vojákům těchto divizí bylo razeno, aby se v boji drželi zkušených veteránů a snažili se je napodobit.
Tyto divize byly nasazeny na západní i východní frontě, na západě jich 10 bojovalo v Ardenské ofenzivě, další se zúčastnili bojů v Alsasku.
Na východní frontě byla většina divizí lidových granátníků soustředěna na severní části fronty, většinou ve Východním Prusku. Většina divizí poté ustupovala na západ, ale některé byly ve Východním Prusku či u Gdaňska obklíčeny Rudou armádou a vzdaly se jí.
Tabulkové stavy divizí lidových granátníků 32. vlny:
Štáb divize
Kartografický a tiskařský oddíl
Oddíl polního četnictva (částečně motorizovaný)
3 granátnické pluky, každý s
štábem pluku + štábní rotou se zpravodajskou, ženijní a cyklistickou četou
2 prapory, tvořenými 3 roty (každá rota s 9 lehkými kulomety a dvěma četami vyzbrojenými Stg 44 a jednou četou vyzbrojenou puškami) a těžkou rotou (s 8 těžkými kulomety, 6 minomety a 4 lehkými pěchotními děly)
rotou pěchotních děl vyzbrojenou 4 lehkými pěchotními děly a 8 těžkými minomety
rotou ničitelů tanků s 72 Panzerschrecky, z toho 18 rezervními, pro které nebyla obsluha
Divizní pěší rota (stejná výzbroj jako granátnická rota, ale navíc vybavená jízdními koly)
Protitankový oddíl s
1. rotou vyzbrojenou 9 protitankovými děly ráže 75 mm
2. rotou se stíhači tanků či samohybnými děly, v některých případech byla tato rota bez obrněné techniky, místo ní byly vybaveny dalšími protitankovými děly
3. rotou s 9 flaky ráže 37 mm
Vybavení protitankových oddílů bylo extrémně různorodé.
Dělostřelecký pluk s
štábní baterií
1 lehkým oddílem s jednou štábní baterií a třemi bateriemi, každá s 6 polními nebo protitankovými děly ráže 75 mm
2 lehkými oddíly se štábní baterií a dvěma bateriemi, každá s 6 lehkými polními houfnicemi ráže 105 mm
1 těžkým oddílem se štábní baterií a 2 bateriemi, každá s 6 těžkými polními houfnicemi ráže 150 mm
Ženijní prapor se dvěma rotami (částečně motorizovanými)
Zpravodajský oddíl (zmenšený) s
rotou telefonistů
rotou radistů
zásobovací rotou
Rezervní prapor (4-5 rot)
Zdravotnická rota
Rota sanitních automobilů
Zásobovací oddíly
správní rota, obsahující pekařskou a jateční četu
automobilní rota
rota tažených vozů
zásobovací rota
opravárenská rota
Veterinářská rota
Polní poštovní úřad
