Autor Téma: Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche  (Přečteno 8536 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Peter

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1943
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. července 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 16. července 2008
Po obsazení Sicílie bylo jasné, že dalším cílem bude invaze do samotné Itálie, s hlavním cílem vyřadit Itálii z války. V táboře Spojenců vládla nejednotnost, zatímco Montgomery viděl nejlepší způsob vstoupit do Itálie zespodu překročením Messinské úžiny, jeho oponenti, hlavně z amerických štábů, právem vytýkali nevhodnost terénu pro postup většího uskupení vojsk. Nakonec vrchní velitel ve Středomoří britský maršál H. Alexander rozhodl provést obě navrhované varianty,"skok" přes Messinskou úžinu v provedení britské 8. armády (operace Baytown) a vylodění v Salernském zálivu v provedení americké 5.armády (operace Avalanche). Výsledkem těchto dvou operací mělo byt jednak vylodění na pevnině a z vojenského hlediska odříznutí a likvidace německého LXXVI. tankového sboru, který by byl obklíčen z jihu a ze severu.









Operace Baytown



Spojenecké síly :

8. armáda (maršál B. Montgomery)

* Britský XIII. sbor (generál Leese)

 - 1. kanadská pěší divize

 - 5. britská pěší divize



Německé síly :

10. armáda (generálplukovník H. von Vietinghoff)

* LXXVI. tankový sbor (generál tankových vojsk T. Herr)

 - 26. tanková divize

 - 29. divize pancéřových granátníků



Vylodění bylo provedeno 3. září 1943 kdy se první jednotky 5. britské pěší divize vylodily u Reggio di Calabria. Jednotky německého LXXVI. tankového sboru však boj nepřijaly, a podle předem připraveného plánu vedli účinný obranný boj a pomalu se stahovaly k severu. Už tak těžko prostupný terén proměnili němečtí ženisté doslova v "čertovy zahrady". Každá cesta, každá silnice, každá křižovatka byla zatarasena, každý most či mostek důkladně zničen a zdánlivě volnější průchody byly zaminovány nejrůznějšími druhy min a pastmi. Postup 8. britské armády byl zoufale pomalý, spíše než o otevřený boj se tedy jednalo o  boj mezi ženisty obou stran. Cíl, kterým bylo upoutat německé sbor do bojů, aby mohl být později obklíčen vyloděním u Salerna se nezdařil. V rámci této operace byl proveden ještě výsadek 1. vzdušné výsadkové divize v Talentu, cílem bylo zajištění tamních lodí. Operace byla však tak špatně naplánována a když byla jednotka 9. září vysazena z torpédoborců Royal Navy nalezla jen prázdný přístav, většina italských lodí již byla na cestě k Maltě či na sever do, němci ovládaných přístavů.





Operace Avalanche



Spojenecké síly :

5. armáda (generál Mark W. Clark)

* Britský X. sbor (generál Richard L. McCreery)

 - 46. britská pěší divize

 - 56. britská pěší divize

Americký VI. sbor (generál Ernest J. Dawley)

36. americká pěší divize

45. americká pěší divize

7. britská obrněná divize (vyloděna v druhé fázi)



Německé síly :

10. armáda (generálplukovník H. von Vietinghoff)

* XIV. tankový sbor (generál tankových vojsk Hermann Balck)

 - 16. tanková divize

 - 15. divize pancéřových granátníků

 - divize Hermann Goring (do bojů zasáhla jen její část)



V oblasti vylodění působila pouze 16. tanková divize, její velitel Generalmajor Rudolf Sieckenius tedy fakticky velel všem operacím které Němci proti předmostí provedli. Sieckenius sestavil ke krytí pláží čtyři bojové skupiny :

- Bojová skupina Dornemann - v britském sektoru v oblasti Baronissi - Salerno

- Bojová skupina Stempel  - v britském sektoru v oblasti letiště Montecorvino - Battipaglia

- Bojová skupina von Döering - americkém sektoru Albanella - Paestum

- Bojová skupina von Holte - v oblasti Battapaglia - Eboli







Vylodění bylo zahájeno za tmy, brzy ráno 9. září 1943. Od samého počátku se na plážích projevila nezkušenost, hlavně amerických, jednotek VI. sboru. Jednotlivé jednotky se na plážích navzájem promíchali a bylo velmi obtížné tento houf centrálně řídit. Během dopoledne postoupily několik set metrů od pláží kde byly zastaveny protiútokem bojové skupiny von Doering u Paestumu kde se následně zakopaly. V sektoru britského X. sboru probíhalo vylodění pro Spojence úspěšněji. Hlavním cílem v britském sektoru bylo letiště Montecorvino, vyloďujícím jednotkám se podařilo překvapit bojovou skupinu Stempel v okamžiku když se formovala k protiútoku, a podařilo se jí vytlačit za hranice letiště, které tak padlo do britských rukou během dopoledne. Po obědě se podařilo část letiště dobít Němcům zpět. Na konci dne tak bylo letiště částečně obsazeno oběma stranami, frontovou linii tvořila vzletová a přistávací dráha, letiště se spojencům podařilo ovládnout až po třech dnech bojů. 46. pěší divize postupovala směrem na klíčový komunikační bod Battipaglia.. Velitel skupiny von Holte vyslal na průzkum skupinu nadporučíka Meierkorda o síle cca 100 mužů a tří tanků. Tato skupina narazila na čelní jednotku 46. pěší divize, na 5. prapor hamphirského pluku. Po krátkém, ale urputném střetnutí byl 5. prapor prakticky zničen. Z 500 mužů, jich přes 100 padlo, 300 bylo zajato, ustoupit se podařilo pouze třicetičlenné skupince. Odpoledne se již Britové k dalšímu postupu neodhodlali. Postup spojenců během prvního dne byl tedy zastaven.







Během následcích dvou dní (10. a 11. září) se nesl v duchu nepříliš dobře koordinovaných útoku amerického VI. sboru, Američanům se podařilo postoupit do oblasti Altavilla a k Tabákové továrně. Němci praktikovali obranný způsob boje, tudíž postup Američanů do vnitrozemí byl dán spíše tím, že Němci bojovali operativně a některé prostory záměrně vyklidili. Jejich cílem bylo vyčerpat Američany a zdržet je než budou přisunuty posily k hlavnímu protiútoku. A to se jim dařilo, velitel VI. sboru byl 11. září večer nucen ohlásit, že jeho jednotky utrpěli takové ztráty, že v následujících dnech nebude ofenzivní postup možný. V britském sektoru pokračovali urputné boje o letiště a, boje o uzel Battipaglia a u Belizzi se střídavými úspěchy.



Mark Wayne Clark, velitel 5. armády





Mezitím v německém táboře došlo k přesunutí pravomocí, oblast vylodění bylo nově svěřena LXXVI. tankovému sboru což nutně muselo přinést střet rozkazů. Sieckeniusův nový nadřízený, T. Herr již vydával rozkazy, nicméně ty se k Sieckeniusovi zpočátku nedostávaly, protože byl na předsunutém velitelství a spojení měl jen se svým původním nadřízeným H. Balckem. Herr proto vyslal osobně na Sieckeniusovo velitelství svého zástupce plukovníka Fritze Ruenkela. Zároveň byli co nejrychleji přesunovány posily, šlo hlavně o 29. divizi pancéřových granátníků a 26. tankovou divizi. Pro protiútok byly vytvořeny čtyři bojové skupiny : původní skupina von Doering, bojová skupina Limburg, bojová skupina Kruger a bojová skupina Ullich. Generálmajor Sieckenius chtěl vyčkat až dorazí všechny posily, ale Herrův vyslanec Fritz Ruenkel trval na tom, že útok začne 12.září. Jeho cílem byl americký VI. sbor, který zaujal po debaklu z 10. a 11. září obranné pozice a čekal na vylodění dalších posil. Britský X. sbor měl být prozatím pouze blokován.



Rudolf Sieckenius, velitel 16. tankové divize





Útok zahájený 12. září zpočátku Američany překvapil a jejich již tak pošramocené jednotky byly pomalu zatlačovány zpět. Zvláště zle byla zasažena texaská 36. pěší divize, která zcela pozbyla 2. prapory 143. pěšího pluku. Nicméně průlom se Němcům zatím nepodařil. Během 13. září pokračovaly těžké boje, americké linie se začali zle prohýbat v oblasti Persama , jedinou možností jak zabránit průlomu bylo stáhnout linii za řeku La Cossa. V noci ze 13. na 14. byl do sektoru VI. sboru vysazen 504. výsadkový pluk 82. výsadkové divize. To byla vítaná posila pro zle zkoušené a demoralizované pěší jednotky. Německé bojové skupiny se dostali na vzdálenost 4 mil od velitelství 5. armády a k moři jim zbývalo jen 11km. To donutilo Clarka k žádosti aby námořní velitelé připravili alternativní možnost evakuace jeho VI. sboru. Nicméně i Němci byly vyčerpáni, jejich bojové skupiny nebyly silnější než prapory, navíc čím více se přibližovali k pobřeží tím více se projevovali důsledky zničující dělostřelecké palby vedené jak námořnictvem tak samohybným dělostřelectvem na pobřeží. 14. září večer byl útok pozastaven, 15. září se Němci pokusili ještě jednou útok rozběhnout, ale byly již odraženi. 16. září znamenal poslední pokus, právě dorazivší 26. tanková divize z Kalábrie se naposledy pokusila zahnat Američany do moře, ale ti již byly značně posíleni a i tento poslední útok odrazili. 16. večer von Vietinghoff nařídil postupně se odpoutat od nepřítele a zahájit předem naplánovaný ústup do připravané linie "Volturno".  



Celkově shrnuto do řečí čísel, od 9. do 16. září pozbyly jednotky 5. armády 8 659 vojáků (Graham, Bidwell ? Boje o Itálii). Jiný zdroj uvádí ztráty na 12 600 (2000 mrtvých, 7100 zraněných a 3500 zajatých). Ve ztrátách Wehrmachtu se zdroje shodují na čísle 3472 (3500) vojáků, z čehož bylo 630 zajatých.



Z dnešního pohledu hodnoceno, i přes mnohé hrubé chyby v plánování i v samotném provedení vylodění byla operace úspěšná. Kdyby vojáci nepromarnili první den na plážích mohlo být předmostí zajištěno mnohem dříve bez většího odporu ze strany Němců. Fakt, že se tak nestalo dalo Němcům šanci na Američany zatlačit a připravit jím nejednu horkou chvilku. Ale jejich možnosti nelze přeceňovat, jejich síly stály vždy proti přesile a jednotlivé bojové skupiny nebyly silnější než prapor přičemž bojovaly proti plnohodnotným divizím podporovaných množstvím samohybných děl a námořním dělostřelectvem. Pověstná "krize u Salerna" je spíše nedorozuměním a propagandou vytvořený mýtus než skutečně kritická situace. Clark skutečně nechal připravit plán pro případnou evakuaci předmostí, ale tehdy nevěděl přesně jaké síle čelí. Ve skutečnosti jeho VI. sbor přitlačilo k plážím jen několik německých praporů, které jakmile se dostaly na dostřel námořního dělostřelectva tak svůj postup zastavily kvůli vlastním nezanedbatelným ztrátám a následujícího dne byly již odraženy. Krátce řečeno, německé síly k úplném eliminaci předmostí byly příliš slabé. Ale jak se říká, šance, byť malá, zde je vždy. Zmatky a dílčí neúspěchy, které vylodění provázelo si přirozeně vynutily změny. Ač za většinou z nich stál sám Clark, obětním beránkem se stal velitel VI. sboru Ernest J. Dawley jehož nahradil John P. Lucas. Ani on však nevydržel ve velení sboru příliš dlouho, ona služba pod Clarkem, který měl neustále tendence zasahovat do velení velitelům sborů, byla obtížná.
"Es gibt keine verzweifelten Lagen, es gibt nur verzweifelte Menschen. "

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche
« Odpověď #1 kdy: Únor 12, 2008, 07:51:45 »
K článku nemám z hlavy co dodat.

Zde fotky některých německých velitelů:



von Vietinghoff





Hermann Balck



V bojích se ukázalo, co dokáží dobře vedené, vycvičené i když méně početné jednotky proti nezkušeným Američanům.



Clark skutečně nebyl zrovna dobrým velitelem. Ohlížel se především na svou vlastní kariéru, nápaditý také zrovna nebyl. Jak píšeš, tak navíc často zasahoval do velení svým nižším velitelům. Tedy úplný opak vojenské filosofie Wehrmachtu.



Jen mě mrzí, že nemám u sebe příslušnou literaturu, abych mohl svůj příspěvek více roznést. Bez materiálu je nejsem schopen podpořit jednoznačnými fakty.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1535
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche
« Odpověď #2 kdy: Říjen 18, 2009, 05:20:59 »
Súčasťou Spojeneckej invázie v Taliansku bola aj operácia "Slaptick", tzn. námorný výsadok v prístave Taranto. Invázna flotila vyplávala 8. septembra z prístavu Bizerta. Pozostávala z britských krížnikov HMS Aurora, Penelope, Sirius, Dido, amerického ľahkého krížniku USS Boise a rýchlej mínonosky Abdiel. Na jej palube sa nachádzali muži britskej 1. výsadkovej divízie. Krytie tomuto zväzu poskytovali bitevné lode Howe a King George V. s eskortou torpédoborcou. K večeru dňa 9. septembra potom lode prenikli priamo do prístavu a vylodili svoj výsadok. Ciele operácie boli dosiahnuté takmer okamžite a len s malými stratami. V oblasti sa totiž nachádzalo len málo nemeckých jednotiek a Taliani väčšinou utiekli bez boja. Najväčšie obete si nakoniec pripísalo potopenie mínonosky Abdiel na míne, pričom zahynulo 101 námorníkov a 58 parašutistov.
The only easy day was yesterday.

Por. Iko

  • Rudá armáda - RKKA
  • капитан - Kapitan
  • Příspěvků: 299
  • Realita je tvrdá.
Re: Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche
« Odpověď #3 kdy: Říjen 18, 2009, 09:18:52 »
Já četl že aby se Spojenci vylodili v Itálii tak doslova přesvědčili němce že se určitě vylodí v Řecku. Co je na tom pravdy?
,,Užívejte si života protože mrtví budete dlouho."

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1535
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche
« Odpověď #4 kdy: Říjen 19, 2009, 12:16:13 »
Já četl že aby se Spojenci vylodili v Itálii tak doslova přesvědčili němce že se určitě vylodí v Řecku. Co je na tom pravdy?
Je to tak. Kvôli tomu naplánovali a uskutočnili jednu z pomerne známych tajných operácií, konkrétne operáciu Mincemeat (viacej tu http://panzernet.net/php/index.php?topic=1835.0).
The only easy day was yesterday.

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1535
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Vylodění v Itálii - operace Baytown / operace Avalanche
« Odpověď #5 kdy: Květen 28, 2010, 04:55:04 »
Americkú 5. armádu dopravil k Salernu Západný invázny zväz (viceadmirál H. K. Hewitt), ktorý pozostával z asi 700 transportných a prepravných lodí. Vzdušnú ochranu mu zabezpečoval zväz V (kontradmirál Vian) s ľahkou lietadlovou loďou Unicor, eskortnými lietadlovými loďami Attacker, Battler, Hunter, Stalker, protilietadlovými krížnikmi Euyalus, Scylla, Charybdis a 8 eskortnými torpédoborcami. Vzdialené krytie poskytoval zväz H (viceadmirál A. U. Willis) pozostávajúci z bitevných lodí Nelson, Rodney, Warspite, Valiant, lietadlových lodí Illustrious, Formidable a doprovodných krížnikov a torpédoborcov.
Námorné delostrelectvo zohralo rozhodujúcu úlohu pri odrazení nemeckých protiútokov. Lode sa však stali vítaným terčom Luftwaffe, vyzbrojenej riadenými pumami SD-1400-X. 11. septembra 1943 bol ľahko poškodený krížnik USS Philadelphia a ťažké škody utrpeli krížniky USS Savannah a HMS Uganda. Rôzne stupne poškodenia utrpeli aj torpédoborce Loyal a Nubian. S-bootom sa podarilo potopiť torpédoborec Rowan. 15. semptebra najprv dve bomby tesne minuli bitevnú loď Warspite, tretia však loď zasiahla naplno a spôsobila ťažké škody a zaplavanie 5 kotolní. Loď bolo nutné odtiahnúť na Maltu.

škody, ktoré Warspite utrpela boli veľmi vážne, fotka zachytáva Warspite ako bombarduje pobrežie počas operácie Overlord, všimnite si remorkéra v pozadí, ktorý pomáhal lodi pri manévrovaní, pretože poškodenie ešte nebolo ani po trištvrte roku opravené
The only easy day was yesterday.