Autor Téma: Zima na Ostfrontu a jiné aspekty každodennosti vojáka německé branné moci.  (Přečteno 11216 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Peterth

  • ČSR
  • Poručík
  • Příspěvků: 242
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. června 2009

Život v drsných zimních podmínkách závisel na přizpůsobivosti každého vojáka a to i za těch nejprimitivnějších metod. Nešlo jen o to nezmrznout, ale i o to nějak zafungovat v případě boje. Pokud bylo v úkrytu vlhko, tak bylo třeba počítat s tím, že vlhkost vnikne do zbraně a po vyjití na mráz sražená vlhkost zbraň znehybní. Noční mrazy a ledový vichr hrozily omrzlinami doslova každému, kdo neměl dostatečnou zimní výstroj, což v počátečních letech války se SSSR byl večlmi častý příklad. K vyčerpání přispíval i stress jako typický jev spojený s nepřerušovanou bojovou činností. Muže Wehrmachtu i Waffen-SS tak začaly kosit zdánlivě banální nemoce. Nejhůře na tom byli nováčci, ještě neadaptovaná na nové podmínky. Rota s tak mohla zmenšit až na velkost pouhé čety...
Následkem chladu dochází ke stažení cév a zblednutí kůže- začneme se klepat zimou a cvakat zuby. Při delším trvání chladu se kůže mění na modročervenou, pálí, chladne a stává se necitlivou. Dostavuje se pocit únavy spojený s nejistou chůzí. Dochází k potlačení tělesných funkcí. Pokračuje-li podchlazování dále, nastává při poklesu tělesné teploty na 20-24 stupňů Celsia smrt. Zákeřné jsou i tzv. neviditelné lokální omrzliny, např. tak při dlouhém stání v zaplaveném zákopu vzniká tzv. zákopová noha. Dojde k poškození podkožních cév (ucpání tromby), dochází k nekrozám, gangrénám a nohu je nutné urychleně amputovat...
Život na frontě byl nekonečnou serií nástupů do stráže a na hlídky. Z důvodu poklesu početních stavů v důsledku ztrát na muže vycházela řada častěli a prodloužily se tak i strážní úseky. Sněhové vánice pak byly utrpením. Nasazovat brýle nemělo ani tak cenu, jednak se v tomto případě ochranné brýle ihned zalepily vrstvou ledu a jednak mohlo dojít k jejich přimrznutí k obličeji. Náhlá slepota mohla zapříčinit strhnutí brýlí i s kusy obličele (rány se pak v mrazu těžko hojily). Nepřerušovaný spánek se stal luxusem. Odměnou za pobyt na mrazu byla chvilka osobního volna po službě. S nástupem zimy nastal další problém- byl konec s teplým jídlem. Než jídlo dopravili zásobovači do pozic, bylo už většinou ve várnici zmrzlé na kost. Bohužel panoval všeobecný nedostatek suchého lihu do vařičů Esbit a tak povětšinou nebylo ani jak si stravu přihřát. Vlastní zdroje potravy byly nepatrné. Například zmrzlý chleba se sekal sekerami.

Problémem byly vši, ty po návratu ze služby do tepla úkrytu rozmrzly a dávaly o sobě hlasitě vědět. Svlíknout se a pochytat je v zimě nikoho ani nenapadlo. V podstatě ani nebylo spodní prádlo za co vyměnit. Voják tak měl na sobě několik vrstev oblečení, velká poptávka byla po oblečení mrtvých spolubojovníků i Sovětů - zde byly velmi populární ruské ušanky a válenky. Omrzliny byly následkem také nedostatku ponožek a punčoch- jakmile se látka z větší části rozpadla, nohu již od prochlazené kůže nedělilo nic.
Mráz měl negativní důsledky i při střelbě- na spoušti zůstávaly přimrzlé kusy pokožky. Z ran vytékala tmavě rudá krev. Díky podchlazení tekla krev jen pomalu a krvácení nakonec ustalo. Krev se však nestačila srazit, protože zmrzla. Proces zledovatění kolem rány pokračoval do jejího středu, až nakonec rána zamrzla. Rychlou pomoc v tomto případě představoval kapesník, který vyrovnal teplotu v okolí rány a krev se tak mohla normálně srazit. Led v ráně znamenal komplikace a hrozil snětí. Dlouhodobé i když slabé krvácení vyčerpávalo organismus vojáka. Gangréna pak obvykle končila amputací. Vojáci často trpěli úplavicí. I nepatrné známky krve ve stolici bývaly rozsudkem smrti...
Ochránit se před větrem bylo nejdůležitější. Němce provázel i pach z nemytých těl, zabalených do vrstev jakéhokoli oblečení. Mísily se zde výpary z moči, fekálií, hnisajících ran, tabáku, alkoholu, pachu vyhřezlých vnitřností a krve...
Problém se ukázal být i v mazacích prostředcích, neboť ty dosavadní se v mrazech ukázaly být neúčinné a mrzly. Německá armáda mrazu odolné mazací prostředky nevlastnila a vlastně až do roku 1941 nebyl k ničemu podobnému důvod. Vojáci proto zpravidla zbavovali své zbraně sebemenší stopy oleje či vazelíny. V nouzi pomáhal udržet hybnost zbraní najemno rozemletý střelný prach. Jedna jednotka Waffen SS dokonce objevila, že pro tyto účely lze použít rozemletý sirný květ. Nevyhovující mazadla mohl též plně nahradit obyčejný slunečnicový olej. Nemrznoucí směs byla naprosto k ničemu. Zamrzaly i akumulátory - aby se předešlo k zkroucení a destrukci akumulátorových desek, k čemuž díky zmrznutí elektroloytu docházelo, dávaly se akumulátory na noc do teplejší místnosti. Například dělostřelecké kanony díky velikosti nebylo možné umístit pod střechu. Zmrzlý tuk spojil závěr děla s nábojovou komoru v jeden celek. Hlaveň se v takovém případě odblokovala až po zdlouhavém nahřívání. Jistou prevenci představovaly balíky slámy, kterými se na noc dělo obkládalo. Optika však musela být tak i tak vyjmuta a uschována před nepohodou. Možná udiví fakt, že pryžové okuláry optik se díky mrazu drobily a rozpadávaly.
Velení armády OKW nechalo v dubnu 1942 vytisknou příručku Wademekum války v zimě (v orig. Taschenbuch fur Winterkrieg, celkem 372 s.). Slovy jednoho nejmenovaného důstojníka na jaře 1942 byla vojákům platná, jako mrtvému zimník. Knížka se k vojákům obracela s přesvědčením, že ruské zimě mohou se znalostí několika základních znalostí úspěšně vzdorovat. Důležitá měla být údajně už jen psychická připravenost na mráz. Zimě měl předcházet výcvik zaměřený na aklimatizaci a seznámení se s novou zimní výstrojí. Velký důraz byl kladen na morálku a sebedůvěru. Příručka se stala základem pro mnoho podobně orientovaných poválečných elaborátů různých armád.
Celá jedna kapitola se zabývala např. stavbou různých přístřešků. Autoři nezapomněli ani na eskymácká iglů, jenž ovšem nebyla moc oblíbená. Například místo pracného zjišťování výšky sněhu byly kolem cest natlučeny tyče o standartní délce, z nichž se dal požadovaný údaj okamžitě odečíst. Výhody sněhu byly daleko méně patrné (nevýhody znal každý voják z praxe). Sníh prý bylo možno využít k bariérám, chránícím před větrem (takto mohly být chráněny i motory, venku stojících vozidel). Silný a udusaný sněhový val měl chránít před kulkami stejně spolehlivě jako hliněná předprseň zákopu. Jeho vlastnosti umožnují též poměrně snadno vybudovat zákopy. Žádná vykopaná hlína navíc v tomto případě nedemaskovala postavení již na velkou vzdálenost. Zásoby a materiál bylo třeba neustále převážet i v zimě. K ulehčení dopravy tak vojáci u vozíků a povozů nahradili kola lyžinami. Saně poháněné větrem se ukázaly jako velmi výhodné. Sanicemi byla opatřena i lehčí děla. Pohyb pěších hlídek na lyžích se tak mnohonásobně zrychlil.
Zdroj: James Lucas, Válka na východní frontě.

Peterth

  • ČSR
  • Poručík
  • Příspěvků: 242
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. června 2009
II
« Odpověď #1 kdy: Duben 14, 2010, 08:28:24 »

" Vodotěsné půllitry ", návod z časopisu Unser Heer z roku 1942. Komentář: " Pahýly svíček a jiné zbytky vosku rozpustit - nic není jednoduššího ! ( Kuchařská knížka není nutná ). Přímo do  " půllitru ". Ale jen tolik, aby byly v botě utěsněny švy podrážek. A pak tam dát vložky ! " 

Jak zneškodnit záludnosti drsné přírody (z čas. Unser Heer, 1942)

Správné držení hlavy a dýchání za mrazu: vlevo špatně s otevřenými ústy, vpravo dobře (z čas Soldatenzeitung, 1942).

Takhle si představovali autoři předpisů přežití v ruské zimě: díra v 50cm sněhu. 

Správné sušení mokrých věcí u těla. Nevím, ale takhle by zřejmě byla vojákovi ještě větší zima... 

Jednoduchý ohřívač v podobě proděravěné plechovky, pověšené na polní lopatce zaražené ve sněhu.

Peterth

  • ČSR
  • Poručík
  • Příspěvků: 242
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. června 2009
Tak, po delší době přidávám zase malý článeček. Snad se bude líbit  ;)
Cokoliv k tomuto zajímavému tématu vítám.
Pěkný den P.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Tak nějak mě nenapadá co víc zmínit.
Jenom podotknu, že při bojích v zimě se často stávalo, že došlo k jakémusi klidu zbraní. Ani jedna ze stran totiž neměla moc chuť opustit chatrč nebo okop (ochranu před studeným větrem). Pokud se podařilo protivníkovi zničit váši chatrč, nebo ukryt (třea zapálit) tak již to samo o sobě znamenalo veliký problém. Vojáci se pak často museli přesunout zpět, nebo se pokusit obsadit chatrč nepřítele.
Je zajimavé, že ti lidé vůbec dokázali přežít čtyřiceti stupňové mrazy jen v roztrhaných letních uniformách.
 
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Tahle problematika je opravdu zajímavá.
Pamatuji si na rozhovor s českým polárníkem, který vypravoval, že třeba v Antarktidě polárníci močí do lahve, kterou si dají ve spacáku na nohy, aby využili veškeré teplo.....
Ještě bych zmínil jeden problém, který v zimě trápil německé vojáky: jejich boty. V Evropě se lidé snaží nosit boty, které jim sedí, což se v podmínkách ruské zimy ukázalo jako fatální. Boty, které jsou třeba o dvě čísla větší se totiž dají vycpat slámou nebo novinami a snižují pravděpodobnost omrznutí prstů i celého chodidla.
Jako nouzovou obranu proti mrazu nosili vojáci pod uniformami noviny a slámu - výhoda více vrstev. Tato praxe byla s chutí probírána sovětskou propagandou, která si z jejich mizivého vybavení dělala legraci.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Ještě něco málo k botám. Německé boty měly podrážku pobíjenou kovovými hřeby (z této definice se asi každému ševcovi ježí vlasy na hlavě, ale nám to snad postačí). Kov samozřejmě vede dobře teplo. Chlad se tak do bot dostal o to rychleji.
Trochu výhodu měli vojáci bojující na finsko-sovětské straně. Ti nemuseli čekat na příručku až do dubna a mohli využít rad Finů, kteří již byli na tyto podmínky aklimatizováni.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Těm hřebům se když tak říká cvočky.
K tomu Finsku: muselo to mít nevýhody i výhody. Výhoda byly ty rady, nevýhoda to, že tam obvykle byli horští myslivci a ti měli v podstatě kovové celé podrážky.
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.

Monty

  • Rudá armáda - RKKA
  • майор - Major
  • Příspěvků: 435

Tohle se zkutečně používalo?
Mě to přijde jako kravina, vedle vás se to zasype a vy nevylezete a vršek na vás v noci spadne a udusíte se.
PS: To by se mělo patentovat jako sebevražedný lůžko.

hrdina sovietskeho zvazu

  • Rudá armáda - RKKA
  • сержант - Seržant
  • Příspěvků: 72
  • Ani krok spat....
Pre nemeckych vojakov bojucich pri stalingrade sa stali ruske ,,valenky" symbolom blaha .
Hned ako sa im naskytla prilezitost stahovali z mrtvich ruskych vojakov valenky a vatovane kabaty.
Muselo byt hrozne bojovat za takych podmienok.

Werner Mölders

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 1006
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 9. března 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.    Uděleno: 9. března 2009
Citace
Silný a udusaný sněhový val měl chránít před kulkami stejně spolehlivě jako hliněná předprseň zákopu.
Tohle bude pravda. Četl jsem příručku k ruské mině MON-50 (Claymore) a je tam uvedeno, že maximální vrstva sněhu pro skrytí miny má být tak 10 cm (když si to tak vezmete to nic není), jinak účinek rapidně klesá.
Ampulle !!!

zelezny kriz

  • Wehrmacht
    Oberstleutenant - podplukovník
  • Příspěvků: 1443
Vždy si na ně vzpomenu,když je mi zima a nadávám..a je třeba -15 stupňů ..Dodneška nechápu,jak udrželi bojeschopnost  a morálku....A narodit se jako mladý němec v této době,to se Ti otčina pěkně pomstila,když Tě poslala do Ruska..Jinak moc pěkný článek...

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1540
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Všeobecne známy je rozhovor, ktorý sa mal uskutočniť medzi Hitlerom a Guderianom počas operácie Tajfún. Keď Hitlerovi oznámil, že má v úmysle stiahnúť svoje jednotky. Hitler samozrejme akýkoľvek ústup zakázal. Guderian mu nato odpovedal, že jednotky už ustupujú a nie je možné ich zastaviť. Hitler zúril a rozkázal, aby sa jednotky zakopali tam kde práve sú. Guderian mu nato odpovedal, že zem je zamrznutá do takej hĺbky, že ich vybavenie na to nestačí. Hitler mu doporučil, aby použil ťažké húfnice na vyhĺbenie krátera, tak ako to robili oni počas WW1 vo Flandroch. Guderian oponoval, že nie len nemá dostatok húfnic a munície do nich, ale podobný výstrel zanechá len smiešne plytkú dieru obklopenú čiernym kruhom.
The only easy day was yesterday.