Autor Téma: První bitva na Sommě (1916)  (Přečteno 10322 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Walther Model

  • Host
První bitva na Sommě (1916)
« kdy: Prosinec 18, 2007, 04:31:23 »
První bitva na Sommě:

Na konferenci v Chantilly v prosinci roku 1915 se Spojenci dohodli, že novou ofenzivu povedou ve Francii. Velitel francouzské armády požadoval, aby místem ofenzivi byla oblast na řece Somma. Ofenziva měla začít v srpnu a měli ji vést Francouzi s 39 divizemi. Také se mělo zapojit dalších 25 až 30 britských divizí. Náhle ale zaútočili Němci u Verdunu a Francouzi tam museli poslat většinu svých mužů takže hlavní část útoku na Sommě měla spadat pod Brity. Datum ofenzivy bylo odloženo na 29.června a dodatečně na 1.července. Podle Haigova (Velitel BEF) původního plánu měli dvě divize 3.armády odvést německé zálohy na sever, zatímco by britská 4.armáda (Ravwlinson) a francouzské divize pod vedením Focheho prolomili síť německých zakopů v šířce 30 km. Pak se měly útoky stočit na sever a odlákat německá vojska. Tím by vznikla mezera pro britské jezdectvo.

Velká většina britksých jednotek byla tvořena z nezkušených vojáků (dobrovolníků), kteří o zákopové válce nevěděli nic. Ale jejich sebevědomí pozvedla britská dělostřelecká příprava, která začala 24.června a trvala celý týden. Celkem bylo vypáleno 1 500 000 dělostřeleckých granátů. Spojenecký útok měl začít 29.června, byl však kvůli dešti a zjištění úderných skupin, že dělostřelecká příprava není tak účiná jak se myslelo, odložen.

Dne 1.července začalo v 6:25 poslední britské ostřelování. Trvalo celou jednu hodinu a prý byl hluk slyšet až v Anglii. Britové vylezli ze zákopů, vyrovnali se a pochodovali přes území nikoho. Byl ale krásný, sluneční den, což jasně zvýhodňovalo obránce. V okamžiku kdy se Němci vynořili ze svých zákopů, byli již Britové u ostnatých drátů. Němci rychle umístili své kulomety, které mnohokrát nadřeným způsobem umisťovali do palebných pozic a začali pálit. Britský pomalý útok se zastavil. Britové se pod palbou kulometů káceli k zemi a zamotávali se do německých ostatnatých drátů. V tu chívly začalo pálit i německé dělostřelectvo a šrapnely začali soupeřit s kulomety o to, kdo zkosí více protivníků. Celé britské prapory tak byli redukovány na počet okolo sta mužů. Na několika místech se britům podařilo dobýt německé zákopy. Ale bez posil byli zase Britové rychle vyhnáni.

1.července vstoupilo do akce celkem 13 britských divizí. Na konci dne napočítali tyto divize 57 000 obětí, z toho třetina mrtvých. Na jihu se podařilo dobýt vesnice Mametz a Montauban. Cíl Bapaume ale nebyl dobyt ani za dalších pět měsíců. Pěti francouzských divizím, které se nacházeli na jih od Sommy, se podařilo zajmout tři tísíce němců. Jejich cíl: Péronne ale nebyl dobyt.

Po neúspěšném německém pokusu dobýt 2.července zpět vesnici Montauban Britové obnovili ofenzivu. Útok se ale znovu setkal s neúspěchem a byl odražen. Jenom Francouzům na jihu se znovu vedlo lépe a prorazili německou druhou linii obrany. Ale francouzská cizinecká legie ztratila třetinu svých mužů. Dne 6. a 7. července dobyli Britové La Boiselle a Contalmasion, ale Němci je o pár hodin později dobyli zpět. Britský útok na Mametzký les byl odražen a byl dobyt až o týden později. Po deseti dnech bojů byli Němci vytlačeni o pouhé dva kilometry.     

Dne 13.července prolomili britové překvapivým útokem německé linie a dobyli Bazentin-le-Petit. Haig nasadil své oblíbené jezdectvo, protože to vypadalo, že může být celá německá fronta prolomena. Němci ale obnovili svá postavení a bránili se, nakonec ale museli ustoupit až k Devilleskému lesu. V této oblasti bojovala Jihoafrická pěší divize a dál na jih působila Novozálandská a Australsá divize. Ty zaútočili na německá postavení. Měli ztráty o počtu: 2100 mrtvých, 4000 raněných  a 500 zajatých. Nadále bylo krásné počasí a to se nezměnilo až do začátku podzimu. Přišli deště a s nimi všudypřítomné bahno. Nakonec bylo 15.září dobyto Ginchy (Které dobyli Irové), Devillenský les  a Guillemont. Britské tanky vyhnali Němce z vesnice Flers a Courcelette. Pak byl dobyt i Velký les a fronta se posunula o necelé dva kilometry dopředu. Dne 25.září podnikli Britové další útok a dobyli Combles. Další den byl dobyt za pomoci tanků Tviepval, obležení od 1.července. Meztím začalo pršet a krátery, vytvořené britským dělostřelectvem se proměnili v bažiny. Tím se britské zásobovací problémy ještě zvýšili. V říjnu zahájili Britové poslední sérii útoků. Dobyli Beamont-Hamelu a Beacourtu. V noci ze 17. na 18. listopadu ale napadl sníh a první bitva na Sommě skončila. Další postup byl naplánován na jaro roku 1917.


Ztráty:
Němci: cca. 660 000 mužů

Spojenci: cca. 630 000 mužů

Zdroj:

Kniha: První světová válka
Autor: H.R. Willmott
Nakladetelství: Universum
Rok vydání: 2003 (V Česku 2005)




Brtiský velitel BEF - Haig



Britští vojáci v zákopech





Britští vojáci běží přes zemi nikoho

stevosk

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 869
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 29. září 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 18. dubna 2008
První bitva na Sommě (1916)
« Odpověď #1 kdy: Prosinec 18, 2007, 07:32:28 »
Vina generála Rawlinsona



Inak hlavnú vinu za ohromné jatky, ktoré táto operácia priniesla nesie vrchné velenie najmä veliteľ britskej 4. armády generál sir Henry Rawlinson. V čase keď  túto operáciu plánoval generál Douglas Haig a Henry Rawlinson, sa predpokladalo úplné zničenie nemeckých zákopových línií dlhotrvajúcou palebnou prípravou. Lenže kvalita súdobého britského delostrelectva bola nevalná. Veď  z celkového počtu 1.437 diel bolo iba 467 ťažkých diel a z nich iba 34 ráže 233 mm či vyššej. Na každý kilometer fronty tak dopadlo v priemere 20 tun výbušnín. To bolo vzhĺadom na výnimočný nemecký zákopový systém pri Somme úplne nedostatočné. Nemci tu mali betónové kryty v hĺbke až 10m, dokonca s poĺným lazaretom. Línia zákopov bol 12 násobná a sieť ostnatého drôtu bola výnimočná. Podľa názoru renomovaného vojenského historika Johna Keegana by si takáto mocná obrana v dnešnej dobe vyžiadala použitie niekoľkých taktických jadrových hlavíc, ab došlo k absolútnej deštrukcii pozíciíí. Eště horšie než samotná tonáž streliva však bola jeho skladba. Skoro 2/3 boli trieštivé granáty absolútne nevhodné na likvidáciu zakopaných pozícií. Napr. v poslednom júnovom týždni 1916 predstavovali priebojné granáty schopné zničit i nejhlbšie německé obranné postavenia iba 900 ton z celkovej hmotnosti 12 000 ton všetkých vystrelených granátov. To malo za následok často úplne neporušené obranné línie a prakticky celistvé zátarasy s ostnatým drôtom. Generál Henry Rawlinson o tom všetkom vedel. Letecký prieskum to jasne dokumentoval, lenže generál sa zachoval ako srab a skutočnosť , že jeho taktika zlyhala nepriznal sebe ani madriadeným. Napriek tomu že určite vedel čo čaká jeho vojakov vydal príkaz k útoku. To čo potom nasledovalo, najlepšie dokumentuje osud  34. divize. Tisíce jej mužov postupovalo proti súvislému pásu ostnatého drôtu o celkovej hĺbke až 6m s obyčajnými štipačkami.  Nemali žiadnu šancu dostať sa k nemeckým zákopom. Mohli iba spokojne kráčať na smrť. Celkom bolo u tejto divízie zabitých 6 380 mužov t.j.  75 % straty počas jedného jediného dňa. Rawlinson určite vedel, čo sa stane. Ale cynicky poslal mužov na smrť veď, kto by se pýtal u bitky trvajúcej 5 mesiacov na straty počas jedného dňa. Keď sa však ukázala z hlásení krutá pravda,  Rawlinson  rozkázal svojmu štábu zničit všetky poznámky vydané ako inštrukcie pro dôstojníkov veliacim útoku. Štáb 4. armády neskôr "upravil" údaje zaznamenané do vojnového denníku armády a odstránil všetky dôkazy, ktoré by mohly ukazovať na Rawlinsonove chyby. Lenže straty boli natoĺko alarmujúce že nikdy neboli zabudnuté.



generál Henry Rawlinson





zdroj: http://temneuzemi.webzdarma.cz/Historie/Bitva_na_Somme_1916.htm