Aero A-300

[stevosk]

Aero A-300

     V roku 1936 oddelenie letectva na ministerstve národnej obrany vypracovalo program modernizácie letectva tak stíhacieho ako bombardovacieho. V rámci uvedeného bola stanovená propozícia pre stredný bombardér tzv. Typ IV. Ako prvá zareagovala firma Aero, ktorá už v máji 1936 predstavila projekt A-206 vychádzajceho s civilného A-204. Avšak ministerstvo malo určité pripomienky k predstavenému projektu a upravilo následne svoje požiadavky na nový stredný bombardér. Na základe týchto podkladov sa do súťaže pustili všetky letecké továrne v ČSR a to s prípravou prototypov Letov Š-43, Avia B-36 a B-158, Praga E-48, Aero A-206 a  nová konštrukcia A-300.
     V roku 1937 bol prvý krát predstavený verejnosti roku model A-300. Lietadlo vychádzalo z Aero A-204  s upraveným trupom a zadnými plochami. Lietadlo poháňali dva motory "Mercury" IX, pričom do ich motorových gondol sa zaťahoval podvozok. Požité boli staviteľné vrtule De Havilland. Práce na lietadle sa však preťahovali, nakoľko veľké problémy spôsoboval zaťahovací podvozok typu Pantof.
     Prototyp bol zalietaný v máji 1938 roku skúšobným pilotom továrňe Aero Karlom Vaněkom.
     Následné skúšky ukázali mimoriadne výkony tohto lietadla, ktoré v maximaálnej rýchlosti 470 km/h jasne prekonával stíhacie lietadlá armády a nebol ani ďaleko od pripravovaného lietadla Avia B-35. Ako ďalšia výhoda sa ukazoval jeho lacnejšia a jednoduchšia výroba ako u B-71 (ruské SB-2). A tak ministerstvo ešte v roku 1938 roku objednalo prvých 15 lietadiel s armádnym značením B-72. Aero mala participovať na výrobe v spolupráci s firmou ČKD-Praga, kde sa mali vyrábať krídla. Záujem o licenčnú výrobu prejavilo aj Grécko. Všetko prerušila okupácia ČSR. Po nej ešte prototypy testovala firma Focke-Wulf. Aero A-300 bol najkvalitnejším predvojnovým bombardérom v ČSR a  zároveň je to posledné významné dielo konštruktéra Antonína Husníka. S najväčšou pravdepodobnosťou by sa stal kostrou bombardovacieho letectva ČSR na začiatku 40-tych rokov minulého storočia.





Dvojmotorový jednoplošný stredný bombardér
Rozpätie 19,2 m
Dĺžka 13,5 m
Nosná plocha 45,50 m2
Posádka: 4 muži (pilot, bombometčík a 2 strelci)
Motorová jednotka: 2x  Bristol Mercury IX o výkone 830 koní každý
Hmotnosť prázdna 3 955 kg
Hmotnosť vzletová  6040 kg
Max. rýchlosť 470 km/h
Dostup do 5000 m za 9 minút 6 sekúnd
Dostup 9400 m
Dolet 900 km (plne naložený bombami) až 2200 km (plne naložený palivom)
Výzbroj:   3 guľomety 7,92mm vzor 30 (predné (300 nábojov), spodné a zadné strelište (obe po 400 nábojov))
               1 000 kg bômb (v pumovnici)

[Páter]

Konecne A-300. Vcera som rozmyslal, ze nieco o nom napisem...  :wink:

Mam jednu malu vyhradu, tych 470km/h A-300 nikdy neletelo, maximalka pri testoch bola 456km/h. Aj tak vsak bola vyssia ako u sudobych strojov podobnych parametrov. Aj stupavost bola vysoka, dosahovala az 9,60m/s v 4000m, co bolo viac, ako u mnohych stihaciek.

Konstrukcia reflektovala cs. materialove moznosti, s minimom duralu, celodrevenym kridlom (okrem vztlakovych klapiek a krideliek). Na jednu vec sa vsak zabudlo: Cr-Mo trubky pouzite na vyrobu priehradovej konstrukcie trupu boli dovezene zo Svedska, domaci material obdobnej kvality nebol dostupny.

Dalsou nevyhodou boli motory. Samotne motory Mercury boli sice svetovou spickou, ale v tejto verzii sa u nas nevyrabali a neboli usposobene na pohon cs. zmesou BiBoLi, vyzadovali vysokooktanovy benzin (o.c. 87).

Absentovala akakolvek pasivna ochrana. Tiez aktivna obrana tvorena tromi gulometmi vz.30 by bola absolutne nedostacujuca v konfrontacii s kanonovou vyzbrojou nemeckych stihacov (i ked kanony sa objavili az neskor).

Bol to krasny stroj, mozno by vsak na pohon boli vyhodnejsie domace motory HS-12 Ydrs, hoci by asi vykony klesli, na druhej strane by nebol problem s palivom a nemusela by sa zavadzat vyroba noveho motora. A vo vyhlade bola aj ich domaca 1000k verzia... V kazdom pripade by potreboval takych 500kg na pancierovanie a zosilnenu vyzbroj. Rezerva tu bola.

[Peter]

Tento stroj nezapře fakt, že byl původně konstruován jako civilní dopravní letoun a proto na něj jako na potenciální bombardér hledím trochu s rezervou. Na druhou stranu uznávám jeho velmi dobré výkony, ale jak píše Páter, pro (úspěšné) bojové nasazení by to chtělo stroj radikálně doplnit pancéřováním a silnější výzbrojí. A pak by zůstávalo otázkou jak by jeho výkony vypadaly poté.

Drohoválečné zkušenosti navíc ukázaly, že zatahovací střelecké věže jsou spíše přítěží než výhodou. Jinak vážný zájem o letoun prý projevilo Řecko, ale okupace zabránila dalším kontaktům a jednáním.

[Páter]

On nebol povodne konstruovany ako civilne lietadlo, len vychadzal zo skusenosti/konstrukcie s A-204... ale od zaciatku bol navrhovany ako bombarder.

K zatahovacej vezi: ta horna bola tak dokladne vyriesena, ze ani vo vysunutej polohe vraj nemala vplyv na letove charakteristiky lietadla. Spodne vysuvne strelisko mal napr. aj Pe-2 a vyhovovalo. Hoci je to samozrejme obmedzujuci faktor, ked musis vezu pred bojom vysuvat...

Vykony boli velmi dobre, najma ked porovnas s nemeckymi strojmi. Mozno ak by mal menej tlste kridlo a nejake mensie zjemnenia v aerodynamike (ako vrtulove kuzele, plne zatahovatelnu ostruhu etc.) bol by v tejto konfiguracii dosiahol aj 480km/h.

V danej dobe ani nemecke ani ine stroje nemali pancierovanie, maximalnou ochranou boli dost neucinne ochranne obaly nadrzi...

V celku to bol velmi nadejny stroj a nase letectvo ho planovalo zaradit ako standardny stroj (a vyradit SB-2).

[Peter]

On nebol povodne konstruovany ako civilne lietadlo, len vychadzal zo skusenosti/konstrukcie s A-204... ale od zaciatku bol navrhovany ako bombarder.

Ano, ale měli hodně společného. Měl jsem spíše použít slovo "vycházel" než "byl konstruován"

K zatahovacej vezi: ta horna bola tak dokladne vyriesena, ze ani vo vysunutej polohe vraj nemala vplyv na letove charakteristiky lietadla.

  Měl jsem tím hlavně na mysli fakt, že vysouvací střeliště velmi často osádky v boji nevysouvaly a spoléhaly na mírně zvýšenou rychlost.

V danej dobe ani nemecke ani ine stroje nemali pancierovanie, maximalnou ochranou boli dost neucinne ochranne obaly nadrzi...

  Tak to už je téma delší diskuzi, konkrétně typ od typu, ale faktem zůstává, že pro úspěšné bojové nasazení by bylo potřeba stroj více vyzbrojit. Konstatování, že "ani protivník to neměl" může být pravdivé, ale v boji by se to krutě vymstilo.

[Páter]

Ono dany stav bol este akceptovatelny v suboji s nemeckymi stihacmi do Bf-109C, ktore prekonaval/vyrovnal sa v rychlosti a ani ich palebna sila (3-4 MG 7,92mm) nebola nijak prevratna. Horsie by to dopadlo pri stretnuti s Bf-109D alebo Me-110C...

[Peter]

Ono daný stav bol este akceptovatelny v suboji s nemeckymi stihacmi do Bf-109C, ktore prekonaval/vyrovnal sa v rychlosti a ani ich palebna sila (3-4 MG 7,92mm) nebola nijak prevratna. Horsie by to dopadlo pri stretnuti s Bf-109D alebo Me-110C...

Souhlas, ale toto složení by bylo v roce 1938. Pokud by vše podle plánu a bez problémů tak by první stroje mohla armáda přejímat někdy od druhé poloviny roku 1939. V té době již hrály prim verze D a E a A-300 by nutně potřebovalo ony kilogramy výstroje navíc.

[Páter]

Ano, plne suhlasim, a prave z toho dovodu by bolo vyhodnejsie projektovat stroj s inymi motormi, napr. s HS 12Ydrs, pricom sa neskor mohli pouzit domace vykonne motory Avia 12-Y1000, ktore by dany narast hmotnosti kompenzovali, i ked samotna zastavba vodou chladenych vidlicovych motorov by priniesla zvysenie hmotnosti:
Pre porovnanie:
Hmotnost sucheho motora: Mercury - 480-485kg, 12-Y1000 - 550kg
Extra hmotnost chladiacej sustavy (aj s naplnou) pre 12-Y1000 - odhadom asi 250kg
Celkovy narast hmotnosti: asi 400kg
Pri existujucej konfiguracii by museli byt chladice kvapaliny umistnene pod kridlom, ak by boli umiestnene v motorovych gondolach, s najvacsou pravdepodobnostou by doslo k posunu taziska smerom vpred.
      Pri aplikacii danych zmien by vzletova hmotnost s 1000kg bomb dosiahla takmer 8000kg. To by ani vykonnejsie jednotky neboli schopne kompenzovat, takze rychlost by klesla asi o 10-15km/h, stale by to vsak bolo na velmi dobrej urovni. Zmensil by sa vsak aj dolet, dostup a stupavost, zvysila by sa startovna rychlost etc. Ale bol by to hodnotny stroj.
      Vsetky udaje su len hrube odhady, nemam po ruke ziadne seriozne podklady na vypocty...

[Sláma]

Tento topic je zpracován pěkně, já bych se připojil asi tímto: Pokud by se letoun "přemotoroval", nevím, jak by dopadlo těžiště. Podíváte-li se na křídlo, poměrně úzké, štíhlé, dlouhé. Tyto problémy nejsou s typem křídla jako měla např.SB-2,či B-17.Tedy s vysokou těžištní zásobou. Navíc pokud uvádíte nárůst hmotnosti, nevím z hlavy poměr výkonů, tuším byly téměř totožné... Takže "výdělek" by byl opravdu jen a jen v možnostech úplné domácí konstrukce. Nevím,j ak bychom Mercury k nám v té době dováželi...Nevěřím ,že tato varianta konstruktéry v Avii nenapadla....Na prototypu nebyla vůbec žádná pasívní ochrana posádky, tedy pancíř. atd atd.
Samozřejmě, že vše o čem tady píšeme je jen v hypotetické rovině.

[QVAK]

Uvědomme si, že přezbrojení letectva typem dle stavu průmyslu a vývoje by bylo ukončeno cca v r. 1945 a porovnejme výkony lehkých bombardérů té doby (1945). Ve službě zůstali jen dva + jeden, Petlakov Pe 2, Douglas A 18 na vedlejších frontách a De Havilland Mosquito. Letadlo jako všechny požadované typy přišli o 4 - 5 let později než bylo potřeba. Tomu odpovídala i zastaralost typu v době dopřezbrojení. Připomínám, že zde byla zaváděna licenční výroba B 71, shodné kategorie které nebylo problémem přemotorovat na 1 000 k motor. Jednalo se o typ který měl být ve VVS nahrazen typem Pe 2 (již létal a začala se připravovat sériová výroba) a zde se jednalo o nejmodernější naše letadlo na které si průmysl musel osvojovat výrobní technologie.