Je 1. září 1945, první školní den po strašlivé válce. Paní učitelka se ptá dětí, jak prožívaly poslední dny války, plné nebezpečí, ale přeci tak krásné, neboť přišla svoboda.
Vašíček říká: "Prosím, já jsem ukazoval americkým vojákům cestu !"
Učitelka : "A co ti říkali?"
Vašíček : "Thank You, boy," a pak mi dali čokoládu.
Anička : "Sím, já jsem nosila partyzánům do lesa chleba ! A říkali mi : "Spasibo, děvočka," a pak mi vzali hodinky.
Pepíček : "A já jsem pomáhal nosit vojákům náboje do protitankového kanónu, když zadržovali útok !"
Učitelka . "ÓÓ ! To muselo bát nebezpečné ! A co říkali, ti vojáci?"
Pepíček : "Sehr gut, Hans, sehr gut !!"