Autor Téma: Dewoitine D-520  (Přečteno 15176 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Hamerinski

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1716
    • Letadla, letci, osobnosti WW II
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 11. září 2008
Dewoitine D-520
« kdy: Červenec 12, 2007, 08:22:41 »
Dewoitine D-520

Rozpětí: 10,20 m
Délka: 8,60 m
Výška: 2,57 m
Nosná plocha: 15,97 m2
Váha prázdného letounu: 2 036 kg
Vzletová váha: 2 677 kg
Motor: Hispano-Suiza 12Y 45 o výkonu 935 koní
Maximální rychlost 534 km/h
Cestovní rychlost: 435 km/h
Dolet: 1 530 km
Dostup: 10 500 m
Stoupání: 690 m/min
Výzbroj: Jeden kanón HS 404 ráže 20 mm a čtyři kulomety MAC 34 M39 ráže 7,5 mm

     Do začátku německého útoku 10.května 1940 bylo vyrobeno jen 246 strojů. Továrna produkovala 100 letadel měsíčně, ale jen 76 se jich dostalo k letectvu, ale bojeschpných z nich bylo ještě méně.
     GC 1/3 měla ve výzbroji 34 stojů D 520 a 3 D 520 vybavené jako rychlé výškové fotoprůzkumníky.
Do 25.června bylo vyrobeno 438 kusů D520, 359 jich dostala armáda a námořnictvo. Zakázka zněla původně na 2 200 kusů letadel. Po kapitulaci byla výroba zastavena.

Sériový letoun



Ve službách Luftwaffe





Pilotní kabina


Tommy[Nau]

  • ČSR
  • Podporučík
  • Příspěvků: 218
Dewoitine D-520
« Odpověď #1 kdy: Červenec 13, 2007, 12:34:59 »
Pekny letadylko. Docela rychly a obratny. Skvely vyhled diky kabine za kridlem ale o tom horsi to pak bylo pri pojizdeni.
Urcity pocet letadel pak slouzilo v letectvu Vichisticke Francie v severni Africe. Par jich bylo sestreleno piloty FAA behem operace Torch.
"Jen mrtví se dočkají konce války." Platón

Hany

  • ČSR
  • Desátník
  • Příspěvků: 56
Dewoitine D-520
« Odpověď #2 kdy: Srpen 13, 2007, 07:09:35 »
Výrobce: SNCA du Midy

Historie: Prototyp D.520-01poprvé vzlétl 2.10 1938, sériová verze D.520-02 vzlétla 3.12 1939, do služby byly letouny zařazovány od 1.2 1940
Uživatelé: Francie,Itálie, Německo,Bulharsko,Madarsko

V květnu 1940 bylo dodáno 101 letadel a v červnu tempo výroby dosahovalo 10 letadel denně. První jednotkou vyzbrojenou kompletně D.520 byla GC I/3. Na konci května ji následovaly GC II/3, III/3, III/6 a ještě před kapitulací přibyla GC II/7.
Bojová bilance D.520- 147 zničených nepřátelských letounů k vlastním ztrátám 85 letadel a 44 pilotům.Výrobu D.520 později obnovila francouzská vláda ve Vichy.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #3 kdy: Únor 03, 2009, 05:17:21 »
..a možná to byl ještě důvod, že po invazi  Spojenců do Francie se objevilo pár D-520 s bíločernými pruhy na křídlech,ale s francouzskými znaky jako francouzská pomoc Spojencům při dalším postupu na Německo /holt Frantíci/. O jejich bojovém nasazení mně není mnoho známo.Ta jednotka se snad jmenovala letka Marcel Doret  / "Groupe Marcel Doret"/. Pokud máte přesnější info, prosím opravte.




Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #4 kdy: Únor 10, 2011, 03:21:39 »


D520C.1  s/n 408 v muzeu v Paris - Le Bourget (LBG / LFPB). Snímek byl pořízen při paris Air show v roce 1973.


Joe CSC

  • RAF
  • Sergeant
  • Příspěvků: 93
    • Czech Spitfire Club
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #5 kdy: Září 27, 2011, 08:04:10 »
Nejúspěšnější z našich byl na D-520 pilot Václav Cukr (Cooper)

Životopis: http://www.valka.cz/clanek_11042.html.
Další info: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/37075, http://aces.safarikovi.org/biography/cz/cz/cukr.html.

* 16. 10. 1915 Praha
Během bitvy o Francii získal 8 sestřelů a nalétal 45 operačních hodin.
8. 6. 1940 během souboje se Stukami byl těžce zraněn - dostal zásah od zadního střelce do hlavy, kulka se svezla po lebce a jen těsně nezasáhla mozek.
Bojoval v bitvě o Británii, později působil jako instruktor.
4. 7. 1943 do jeho testovaného Mustangu Mk. I narazil Spitfire. Stihl z padajícího stroje vyskočit v necelých 100 metrech, ale padák se plně neotevřel... Spadl naštěstí do koruny stromu, ale i tak utrpěl těžká zranění, zejména mnohočetné zlomeniny.
Po nástupu komunistů v roce 1948 emigroval.
† 24. 10. 1989 Nový Zéland.

Čs stíhací esa - přehled, základní info, mapa s rodišti: http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=stihaci_esa.
Čs účastníci bitvy o Británii - přehled, fotky, perutě: http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=ucastnici_bitvy_o_britanii

Na D-520 získal jeden potvrzený sestřel taky Karel Kuttelwascher (http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=kuttelwascher).

Joe CSC

  • RAF
  • Sergeant
  • Příspěvků: 93
    • Czech Spitfire Club
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #6 kdy: Duben 17, 2012, 08:26:28 »
Je to tak...
Bohužel i jejich omezená dostupnost pro bojové nasazení byla způsobena totálním výrobním a logistickým chaosem - např. kdesi v literatuře byly vzpomenuté "nachystané mašiny v hangáru, ale bez vrtulí, palubních zbraní, nebo jiných důležitých částí...".

Zmíněný Václav Cukr je i v Seznamu čs. stíhačů v RAF, který je nově uveden na našem webu: http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=cs_letci&sekce2=stihaci_v_raf&pismeno=c#cukr_vaclav.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #7 kdy: Září 29, 2012, 08:14:58 »
Dewoitine D-520        MONOGRAFIE


       Letadlo Dewoitine D-520 patřilo ve své době, obzvláště v době obrany Francie proti nacistickému Německu, za jedno z modernějších stíhacích letadel, se kterým se Armeé de l´Air postavila protivníkovi.

Vznik a vývoj

         Dne 21. dubna 1940, (v době „podivné války“), se na letišti Orléans-Bricy shromáždilo mnoho lidí, kteří měli co do činění něco s letectvím. Na tento den byl totiž připraven srovnávací test letadla Dewoitine  D-520 s Messerschmittem Bf-109 E, který nouzově přistál na francouzském území a zůstal letuschopný. Test potvrdil, že letoun Luftwaffe je oproti svému protivníkovi minimálně o 40 km/h rychlejší, je mohutněji vyzbrojen a také jeho dolet je větší. Naopak, čím malý francouzský letoun překvapil, byla jeho obratnost, za kterou mohutnější Messerscmitt silně zaostával.

       Vývoj „pětsetdvacítky“ se datuje začátkem listopadu 1936 jako, „soukromý projekt“ Emile Dewoitina, ředitele a majitele firmy Les Avions Dewoitine, tedy bez oficiálního požadavku ministerstva letectví. Ten přišel k 13. červnu 1936 a byl vypsán za účelem náhrady starších typů letadel, mezi nimiž měl Dewoitine v řadách francouzského letectva své typy. Byly to D-500, D-501 a D-510. V předešlé soutěži, kterou ministerství letectva vypsalo, Dewoitinův typ D-513  prohrál. Soutěž tehdy vyhrál konkurenční Morane Saulnier MS-405, později vyráběný jako MS-406. Francouzské ministerstvo letectví si začalo být vědomo svých nedostatků, posléze, co z Německa začaly docházet různými cestami, včetně špionážní sítě, informace o vzniku nových stíhacích letadel.
      Hlavní konstruktér firmy Robert Castello se rozhodl neztrácet čas a jít cestou modernizace dříve neúspěšného typu D-513. Trup byl přepracován, zachoval si původní ocasní plochy, byl zkrácen a poněkud zvětšen v průřezu. Křídlo bylo zcela nové. Kratší, širší a s menším rozpětím. Zvýšilo se sice poměrné zatížení, paradoxně však, zmenšením rozpětí se očekávala větší úhlová rychlost zatáčení. Ministerská specifikace udávala jako hlavní podmínku rychlost přes 500km/h. Proto byl vybrán vidlicový, vodou chlazený dvanáctiválec Hispano-Suiza 12Y-21 o výkonu 662 kW (900 k). Mezitím Ministerstvo letectva změnilo své požadavky (18. září 1936) na maximální rychlost minimálně 520 km/h a projekt musel být přepracován. Dewoitine projekt upravil a v lednu 1937 předložil nový návrh označený D-520 (jestli název nového letounu byl podle požadované max. rychlosti, nevíme, lze se domnívat, že ano). Přepracovaný letoun měl opět upraveno rozpětí a bylo uvažováno s novým motorem firmy Hispano – Suiza, který měl být zakrátko k dispozici.
      V lednu 1937 vypsalo Ministerstvo letectví technický program své specifikace pod názvem A.23.
V březnu 1937 se Dewoitinova továrna stala součástí státního podniku SNCAM. De facto byla znárodněna. Vláda své kroky (stalo se to též dalším leteckým továrnám) zdůvodňovala potřebou zvýšení rychlosti produkce letadel a toto „sjednocení“ pod státní držení mělo být jednou z možných cest, jak zefektivnit práci leteckého průmyslu. Dodejme pouze, že Francie se tehdy zmítala v různých sociálních bouřích. A též ve změnách zákonů, jimiž se často střídající levicové vlády snažily zachránit, co se dalo. Naproti tomu, přísně organizované a státem podporované vývoje a produkce letadel v Německu měly za důsledek, že Francie začala se svou Armée de l´Air oproti Luftwaffe silně zaostávat. Nicméně, Emile Dewoitine, jako uznávaný odborník se vrátil do křesla vedení své továrny a na svou zodpovědnost nařídil v březnu 1937 urychleně pokračovat na technickém vývoji nového stroje, s konečnou stavbou dvou prototypů. Jeden na letové, druhy pro pevnostní (tzv. „lámací“) zkoušky. Oba stroje měl pohánět motor Hispano-Suiza 12Y-29 (603/820 kW/k) a pro výzbroj byl určen kanón Hispano-Suiza HS-9 (ráže 20 mm, zásoba 60 nábojů) a dva kulomety MAC 34M39 (7,5 mm, zásoba 300 nábojů na zbraň).

   Nejprve byla dokončena 27 června 1938 celodřevěná maketa (tzv. mock-up), posléze prototyp s označením D.520-01. Ten provedl svůj první let 2. října 1938. Letoun řídil tovární zalétávací pilot Marcel Doret a byl proveden z letiště v Toulouse - Francazal.
____________________________________
Pro upřesnění není to dnešní letiště pro pravidelnou dopravu společné s firmou Airbus (to má označení Toulouse – Blanac), Francazal dnes slouží tzv. „malé dopravě a je na něm umístěno Muzeum letectví a kosmonautiky.
http://www.cite-espace.com/#accueil
____________________________________


      Stroj byl vybaven motorem H.S. 12Y21, který poháněl „provizorní“ pevnou dvoulistou dřevěnou vrtulí, byl bez střední části pilotního překrytu a nebyl vyzbrojen. 8. října 1939 M.Doret s ním dosáhl maximální rychlosti 480 km/h. Motor se neustále přehříval, chladiče byly umístěné pod křídly. Bylo zřejmé, že toto řešení je neuspokojivé. Byly tedy nahrazeny jediným velkým průběžným chladičem, umístěným pod trupem.  Pro zlepšení směrové stability byla zvětšena svislá ocasní plocha. Při letu dne 28. listopadu 1938 M.Doret nevysunul před přistáním podvozek a přistál „na břicho“. Díky robustní konstrukci nebyl letoun téměř poškozen a opravy se využilo k instalaci nového motoru 12Y-29 s ejektorovými výfuky. Nový motor umožnil stroji konečně 13. ledna 1939 dosáhnout požadované rychlosti 520 km/h. Jako zajímavost, dne 7. února 1939 ve střemhlavém letu pilot Leopold Galy dosáhl rychlosti 825 km/h. Tato rychlost je poměrně důležitá, neboť potvrdila tuhost a pevnost konstrukce, byla potvrzena (nebo dokonce zvětšena?) maximální rychlost, které může být za letu dosaženo. Letoun již byl v té době kamuflován, létal s kompletním krytem kabiny a obdržel označení F – 317, které bylo namalováno na spodní straně křídel.
      Dokončený druhý prototyp byl poprvé zalétnut 28 ledna 1939 a oproti D-520.01 obdržel vyšší svislou ocasní plochou, odsunovatelný překryt kabiny. Lišil se též montáží jiné výzbroje - kanón H.S. 404 (20mm) v ose vrtule a 2 kulomety v gondolách pod křídly (podobně jako v té době již „standardně“ létající MS – 406).
Následně byl předán do zkušebního střediska CEMA ve Villacoublay. Zde s ním C. Rozanoff dosáhl největší rychlost 527 km/h ve výši 5000 m, vystoupil do 8000 m za 13 minut a 45 sekund a největší dolet 950 km byl při rychlosti 305 km/h. Letoun byl kladně hodnocen, obzvláště obratnost a ovladatelnost tohoto letounu byla hodnocena velice vysoko, objednávka na sebe nenechala dlouho čekat.
     Druhý prototyp byl poté vybaven novým motorem HS 12Y-31, s nímž  byla dosažena rychlost 550 km/h ve výšce 5200 metrů. Doba stoupání do výšky 8000m byla zkrácena na 12 minut 53 sekund
      Třetí prototyp (až na malé detaily shodný s druhým) zalétl opět M. Doret 15. března 1939. V září 1939 převzalo také tento stroj CEMA, kde byl používán při zkouškách výzbroje. První objednávka na 200 kusů přišla 14. dubna 1939. Letouny měly být dodány s motorem H.S.-12Y31, později nahrazeny novým, v plánech zapracovaným 12Y45. Letouny měly být dodány v rozmezí září 1939 až prosinec 1939.
     K 5. červnu 1939 již bylo objednáno kontraktem No.912/9 celkem 600 ks D-520, v červenci redukováno na 510 kusů. Pod hrozbou válečného stavu, byl objednávkou No 1949/9 ze dne 12.září 1939 rozšířen počet strojů pro francouzské letectvo na celkem 1280 letadel
D-520 - a to vše do května 1940. Sériová letadla měla opět další změny vzhledem k prototypům. Byl použit motoru Hispano-Suiza 12Y-45 (687/935 kW/k) s kompresorem Szydlowski-Planiol S39-H3 a třílistá, elektricky stavitelná vrtule Ratier 1606M. Kromě motoru H-S 12Y-45 byly sériové stroje vybaveny dalšími dvěma nádržemi paliva (za náběžnými hranami křídla) a pancéřováním pilotního sedadla. Výzbroj byla rozšířena o další dva kulomety v křídlech a zásoba nábojů se zvýšila na 675 ks nábojů na zbraň. Výroba se rozbíhala pomalu a k 1. lednu 1940 bylo dodáno jen 13 D-520.

     14. ledna 1940 byl doručen do Bricy letoun, který byl neozbrojenou dvoumístnou variantou, určenou pro výcvik.
      Dle dostupných pramenů, 10.května 1940, proti záplavě letounům Luftwaffe, mohla Armeě de l ´Air postavit celkem 609 prvoliniových strojů, z toho 542 jednomístných stíhaček. V tomto celkovém počtu bylo letadlo Dewoitine D 520 zastoupeno jenom 36 stroji…
     Ke dni 25 června 1940, bylo vyrobeno již celkem 437 letadel, z tohoto počtu bylo zničeno celkem 106 letadel. Ztraceno v bojích s Luftwaffe, nebo při různých dalších nehodách. 34 strojů zůstalo nepřevzatých na továrním letišti Toulouse-Francazal..
     V neokupované části Francie zůstalo celkem 153 strojů, v severní Africe 175 letadel a 3 stroje se nacházely na území Velké Británie po úletu z Francie, po podepsání kapitulace. Údajně měly být zařazeny do jednotky „Svobodných Francouzů“ generála de Gaulla, zformované na RAF stanici Odiham 29. srpna 1940. O jejich další činnosti mě není nic známo.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #8 kdy: Září 29, 2012, 08:25:09 »

rozpracované stroje v továrně


údajně D-520.01, ale již přepracovaná verze s chladičem pod trupem


Předchůdce D-520, typ Dewoitine D-513.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #9 kdy: Říjen 02, 2012, 05:39:30 »
     V dalším pokračování se nebudu podrobně zabývat bojovou činností jednotlivých perutí a letek francouzského letectva, neboť tato historie je určena daleko hlubšímu studiu a zkoumání, než jsem schopen v současné době provést.
Řekněme si pouze, že v den napadení Francie Německem, byly Dewoitine D-520 ve výzbroji GC I/3, která byla plně vyzbrojena počtem 36 letounů. Ostatní perutě (GC-Groupe de Chasse) byly vyzbrojeny pouze částečně. Jednalo se o tyto jednotky:
GC II/3
GC III/3
GC II/7
GC III/7
GC II/6
Námořní jednotka 1st Flotille de Chasse

Českoslovenští piloti, létající na Dewoitinách D-520

Groupe de Chasse GC I/3
     npor. O. Korec, npor. J. Bartoš a rt. F. Glauder.
Groupe de Chasse GC II/3
     Stíhací skupina GC II/3 se na záčátku německého útoku nacházela na letišti Le Luc v jižní Francii. 20. května 1940 se přemístila na polní letiště v Bouillancy V té době sloužilo u jednotky 6 československých pilotů: npor. A. Mikolášek, npor. J. Gleich, rt. V. Cukr, rt. S. Peroutka, čet. K. Körber, čet. O. Pavlů.
Groupe de Chasse GC III/3
     U této jednotky sloužilo 10 československých pilotů již od prosince 1939: škpt. E. Čížek, por. J. Čermák, por. T. Kruml, ppor. F. Běhal, rtm. J. Keprt, rt. J. Stehlík, rt. V. Šlouf, rt. B. Krátkoruký, rt. K. Kuttelwascher, rt. J. Novák.
 Pro rt. Nováka se bouhužel D-520 stala osudnou, když s ní při přejímání na továrním letišti v Toulouse dne 2. června 1940 havaroval a zahynul.

      Po podepsání francouzské kapitulace veškeré zdroje mlčí o osudu letounů, které nyní přešly pod správu okupantů. Lze se jenom domnívat, že je Němci vyzkoušeli, tak jak to dělali ve všech jimi obsazených zemích. 25. června 1940, v den kapitulace Francie, mělo být v prvoliniových jednotkách Armée de l´Air dohromady 351 letadel, dalších 52 letadel ve službách l´Aeronavale, tedy letectva francouzského námořnictva.
Němci povolili části neokupované Francie pod správou vlády ve Vichy vytvořit dohromady 14 stíhacích jednotek (Groupe de Chasse), další 3 Escadrille a 2 Aéronavale Escadrille. Ve výzbroji těchto jednotek mělo zůstat 153 letounů D520 (na území pod správou Vichy), dalších 175 strojů v severní Africe. Tyto jednotky převzaly taktéž stroje, které sem přelétli letci, prchající před nacisty, včetně československých pilotů.
      V dubnu 1941 byl zahájen program, odsouhlasený Němci, o výrobě dalších letounů, včetně typu D 520. Nově vyrobené letouny měly nahradit stávající, neboť systém údržby a oprav silně pokulhával. Tento program hovořil, že v průběhu let 1941 až 1943 má být dodáno letectvu, mající žlutočervené označení na přídi a ocasních plochách, až 1074 nových letadel, včetně typu D-520.
       V červnu a červenci 1941 se Dewoitiny D 520 zúčastnily operací proti svému bývalému spojenci – Angličanům – v Sýrii. Letouny sem byly přeletěny z Francie, ale také ze severní Afriky. Dewoitiny měly v této oblasti bojovat proti typům RAF- Glloster Gladiator, Hawker Hurricane, P-40 Tomahawk, Bristol Blenheim. Je uváděno číslo 31 vítězných sestřelů, proti vlastním ztrátám v bojích - 11 letounů. Avšak dalších 7 letadel D 520 bylo zničeno na zemi, 12 „odepsáno" při různých nehodách a dva neschopné letouny byly ponechány svému osudu při odletu nazpět.
     V listopadu 1942, se nad územím severní Afriky Spojencům (operace Torch) postavily stroje D-520 opět. Prameny hovoří, že v této době se zde nacházelo 173 strojů, z nichž pouze 142 bylo letuschopných, v západní Africe to bylo dalších 30 letadel. Na území Francie (Vichy) bylo v té době umístěno 234 letounů, z nichž bylo k okamžitému použití pouze 93 strojů. 89 letadel bylo deponováno v „zásobách“.
       Na základě událostí při operaci Torch, se Německo rozhodlo okupovat i zbylou část Francie. 27. listopadu 1942 bylo vichistické letectvo demobilizováno a veškerá jeho letadla (zdroje hovoří až o celkově 1876 letounech) převzala Luftwaffe. Pozornosti neušla ani Dewoitine D-520. Údajně mělo být několik D-520 předisponováno do Ruska, jako cvičné letadlo, potvrzení této informace jsem nikde nenašel. (Internetové servery pouze neustále přepisují tuto informaci). Že letoun byl mimořádně obratný a pro pilotáž náročný svědčí fakt, že při zkouškách ve Francii se jeden z testovaných letounů zřítil okamžitě po vzletu přetažením a následným pádem po ztrátě rychlosti. Německý testovací pilot v jeho troskách zahynul.
      Testovací pilot Brown měl údajně po válce prohlásit, že D-520 byl „nestabilní“ letoun, který se stal bezpečným pro pilota až po vypnutí motoru před hangárem. Ovšem tato nestabilita, byla naopak výhodou a „příčinou“ obratnosti Dewoitin.
      Historikové hovoří o umístění Dewoitin D520 v německých výcvikových jednotkách, popřípadě částech jednotek. Jako byly JG 105, působíví v Chartres a na několika letištích v okolí Paříže, JG 103 v Zeltwegu v Rakousku a JG 101 blízko Pau-Long. Zde měl údajně pilotovat Dewoitine  D-520 též Walter Nowotny.
 
      V roce 1943, bulharské letectvo obdrželo celkem 120 letadel Dewoitine D-520. Byly jimi vyzbrojeny dvě yatos (letky) z 6. Orlyak Istrebitelen, sídlem nedaleko hlavního města Sofie, na letišti v Karlovo. Jejich úkolem bylo bránit hlavní město před nálety Spojenců. V průběhu bojů, ale většina z nich byla sestřelena doprovodnými  P-38 Lightning  z 9th army USAAF.
      Též Itálie obdržela z množství letounů, převzatých od Vichy, celkem 60 letounů. V roce 1943, kdy tyto stroje obdržela, se jednalo o jedny z modernějších letadel v ochraně severní Itálii.

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #10 kdy: Říjen 02, 2012, 05:56:10 »

D.520 n° 300 -  Pierre Le Gloan - Alžír 1942 (francouzské Vichystické letectvo)


D 520 v Reggia Aeronautica v roce 1943.


 D.520 NE+HZ "94", JG 101, Pau (France), 1944  (v barvách Luftwaffe)

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #11 kdy: Říjen 04, 2012, 12:47:51 »
       Jakmile  byl v roce 1944 osvobozen jih a jihozápad Francie, vznikly FFI – Forces Francaise de l´Interieur. Byly to vpodstatě improvizované letecké jednotky, do jejichž čela se dostal nám již známý Marcel Doret a které byly vybaveny letouny Dewoitine D-520. Byly zformovány 2 escadrilly, které byly umístěny na letištích Tarbes–Ossun a Toulouse–Francazal. Jejich nejznámější akcí je doprovod spojeneckých bombardérů na Royan a Point de Grave.
     1.prosince 1944 byly tyto jednotky již reorganizovány v řádné jednotky Armée de l´Air, z Groupé Doret se stala Groupe de Chasse GC II/18  „Saintogne“  a stále byla vybavena D-520.
     1.března 1945 byla již vyzbrojena letouny Supermarine Spitfire Mk.Vb (mnohé lze z tohoto transferu vyčíst - snad jen, že šlo o politickou akci v samém závěru války, neboť verze Mk Vb byla v té době již dost zastaralá) a Dewoitiny byly přemístěny zpět na letiště Toulouse-Francazal k jednotce GCB I/18 „Vendée“ a k nové vzniklé cvičné jednotce, vzniklé na tomto letišti.
      Když na jaře 1945 Spojenci postupovali do hloubi Německa a okupanti opustili území Francie, nová Armée de l´Air si převzala nazpět asi 55 strojů z okupované části území, které byly předisponovány do Meknés k CIC – Centré d´Instruction de Chasse
       V červnu 1945 vzniká v Tours u Paříže No.704 Unit de formation, jejíž výzbroj je rozmanitá, ale Dewoitine D-520 jsou zde v počtu 17 strojů zastoupeny také. Zde je mechaniky jednotky provedena technická adaptace pro tréninkové lety a vzniká verze, která je později označena jako D-520 DC („double command- dvojí řízení“). Dalších dvacet strojů je již přestavěno ve středisku s názvem L´Atelier Aéronautique de Colombes, které se mimo jiné zaobíralo různým repasemi německých letounů, dopravovaných sem z různých koutů Francie, zanechavšími zde ustupujícími Němci.
      Ke dni 31. srpna 1947 bylo letuschopných z celkového počtu Dewoitin D-520 nyní již jenom 6 letadel.
Poslední let typu Dewoitine D.520 No.474, se uskutečnil dne 3. září 1953. Stalo se tak slavnostně v jednotce EPAA – Escadrille de Presentation de l´Armeé de ´l Air, která jimi až do roku 1848 byla „vyzbrojena“, poté stroje D-520 byly nahrazeny Jaky 3, na kterých do Francie přiletěla slavná Escadrille Normandie – Niemen. Udržovat v této době přestárlé a již nevyhovující stroje bylo přeci jenom nad sílu příslušníků francouzského letectva. V té době ve Francii ve výzbroji letectva létala nejen řada kořistních strojů, jako FW-190, Ju-52, nebo Ju-88. Ale též letadla ze spojeneckých dodávek, obzvláště P-47 Thunderboldt a DH Mosquito…


Vývojové varianty a verze letounu Dewoitine D-520


Dewoitine D-521
     Jako alternativa k motorům Hispano–Siuiza bylo v říjnu 1939 navrhováno, aby  byl na drak D-520 montován britský motor Rolls-Royce Merlin III. Montáž měla začít na strojích od sériového čísla 251. Letoun měl být označen jako Dewoitine D-521. Projekt byl již v listopadu 1939 zrušen a motory Merlin III byly užity pro výrobu bombardérů Amiot 353/356. Přesto byl do D-520  No.041 jeden Merlin III s vrtulí de Havilland namontován. M.Doret s ním poprvé vzlétl 9. února 1940. Stroj trpěl posunem těžiště a směrovou nestabilitou, ale při dalších letech s ním Léopold Galy dosáhl rychlosti 570 km/h. Posléze bylo letadlo přestavěno na standart D-520.

Dewoitine D-522
     Francouzi s americkou vládou vyjednávali o použití, popř. licenční výrobě, dvanáctiválce Allison V-1710C-15 o výkonu 764 kW (1040 k)  ve výrobě D-520. Projekt verze s tímto motorem dostal označení Dewoitine D-522. Jednání však byla přerušena po kapitulaci Francie v červnu 1940.

Dewoitine D-523
      Jak šel čas, v Dewoitinově konstrukční kanceláři uvažovali o celkové modernizace letounu. Nová verze měla být poháněna motorem Hispano-Suiza 12Y-51 s kompresorem Szydlowski-Planiol o výkonu 735 kW (1000 k) a měla nést označení  Dewoitine D-551. Tento nový motor byl namontován na typ D-520 No.45 k provádění zkoušek. Tovární označení, prototypové číslo, obdržel D-523.01. Proto někdy v literatuře tento letoun bývá označován jako D-523. Pilot M. Doret s ním poprvé vzlétl 9. května 1940. Výsledky letů a veškeré záznamy, požadované zkušebními středisky se nedochovaly.Typ byl opět přestavěn zpět do původní verze.

Dewoitine D-524
     Vestavěním motoru Hispano-Suiza 12Z89ter (882 kW / 1200 k) do draku D-520 No.41 měl vzniknout „Dewoitine D-524“. Maximální vypočtená rychlost činila 616 km/h v 7000 m při vzletové hmotnosti 2910 kg,.Letoun ale nikdy nevzlétl a tak nemohla být nikdy ověřena. Taktéž tato verze byla opět přemontována do podoby D.520.

Dewoitine D-520Z
     Koncem září 1941 byla k SNCASE přeletěna Dewoitine D520-465 (No.465) ke speciálním testům a změnám, které měly napomoci lepším výkonům. Byly upraveny výfukové trysky na motoru, upraven a mírně rozšířen podvozek Messier, byl nainstalován teplotní výměník, namísto původního chladiče oleje a letadlo bylo vybaveno motorem Hispano Suiza 12z. S těmito úpravami letadlo dosáhlo maximální rychlosti 560 km/h a jeho výroba sice dostala od Němců zelenou, nicméně ve víru události se nakonec program neuskutečnil.

Dewoitine D-550/551
      Verze D-550 byla projektována Emilem Dewoitine již v roce 1938 a nejprve označena jako verze pro letecké závody. Prototyp byl vybaven motorem Hispano Suiza 12 ycrs (jako naše Avia B-534. Tento motor měl hřídel vrtule upravenu k zástavbě 20mm kanonu. Již toto nasvědčuje faktu, že E.D nekonstruoval jenom závodní letoun…) Letadlo pilotoval dne 23. června 1939 při prvním vzletu opět Marcel Doret.
Vojenskou verzi D-551 poháněl nový motor HS 12Y51. Předpokládaná rychlost měla být až 662 km/h. Francouzským letectvem mělo být objednáno 17 prototypů, ale došlo jenom ke stavbě 5 kusů. Němci nakonec uvolili letové zloušky dvou neozbrojených letadel jako civilních strojů pod označením D-560. Tato letadla byla převezena do Saint Martin du Touch, ale není vůbec jisté, létala –li vůbec.

Dewoitine D-520DC
      O této verzi letadla D 520 jsme již hovořili.  Francouzské letectvo je používalo pro výcvik pilotů. Není mně známo, zda a jak tato verze byla ozbrojena, neboť zástavbou a váhou dalšího pilota byla značně posunuta centráž letounu.

______________________________________ 
Tolik krátce o stroji, který byl dlouho symbolem technické zdatnosti letecké konstrukční školy Francie. Bohužel politická situace země, tak jako v mnoha jiných případech, nachystala tomuto letadlu zcela jiný osud, než ke kterému bylo původně zkonstruováno. Ve svém článku jsem se nezabýval podrobně vojenskými operacemi, chtěl jsem pouze nastínit cestu a oblasti bojového použití tohoto hezkého a na svou dobu poměrně výkonného letadla

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #12 kdy: Říjen 04, 2012, 12:58:38 »


Dewoitine D-520 DC


Dewoitine D-520 DC


D-520 Groupe Doret


prototyp D-550


Tovární snímek prvního prototypu D-550


Dewoitine D-520Z

Sláma

  • Moderator
  • Group Captain
  • Příspěvků: 1016
Re: Dewoitine D-520
« Odpověď #13 kdy: Říjen 04, 2012, 01:05:53 »
Materiály a zdroje:

Uvádím nejobsažnější, neboť po zadání typu letadla ve vyhledávači, se objeví velké množství zdrojů. Záhy ovšem zjistíme, že mnoho z nich píší stejná fakta, vybral jsem tedy opravdu ty, z nichž jsem čerpal. Fotografie jsou též převážně z níže jmenovaných zdrojů.

Aircraft Profile   -    Dewoitine D-520 - Profile publication Ltd., Windsor, England,
                              November 1971
Passion Aviation -  http://aviationww2.e-monsite.com/
Dewoitine D-520 - Wikipedia - free encyklopedia 
                              http://en.wikipedia.org/wiki/Dewoitine_D.520
Guerra abierta: Real Fuerza Aérea búlgara 1939-1944 (VIII)   
                              http://guerra-abierta.blogspot.com/2011/10/real-fuerza-aerea-bulgara-1939-1944.html