Od roku 1940 koncentrovali Němci polské Židy do ghett v polských městech, největší z nich bylo ve Varšavě, kde se jich v zoufalých podmínkách tísnilo asi 380 000. Nacisté je tam původně chtěli nechat zemřít hlady, Židé však podle jejich názoru umírali příliš pomalu, a tak bylo rozhodnuto o jejich likvidaci v táborech smrti, ve varšavském případě to byla Treblinka na severovýchod od města. Masové deportace do tohoto lágru začaly 22. července 1942, předseda Židovské rady Ing. Czerniaków spáchal druhého dne sebevraždu. Tyto deportace probíhali po několik týdnů, každý den bylo odvezeno 5 000 - 6000 Židů, kteří byli v Treblince ihned zavražděni.
Němci ovšem poté nevěděli, kolik Židů v ghettu zbylo, protože správa byla značně zkorumpovaná, a proto si Němci mysleli, že Židů zbylo podstatně méně. V lednu 1943 se pokusili odsunout zbytek ghetta, prakticky nikdo však do transportu nešel, protože Židé už znali krutou pravdu. Tento pokus alespoň Židy informoval o německé aktivitě. V ghettu začaly horečné stavební práce. Stavěly se bunkry různé velikosti, (celkem jich prý bylo asi 630) a také se probourávaly stěny mezi jednotlivými části domů i domy celými nebo hloubily tunely ze sklepů, ústící do kanalizace.
Podobně se připravovaly i obě židovské organizace v ghettu - Żydowska Organizacja Bojowa (ŻOB) a Żydowski Związek Wojskowy (ŻZW). Zatímco ŻOB byla socialistická organizace, tak ŻZW byl spolek vedený bývalými důstojníky polské armády. Obě měly nějakou výhodu: ŻOB byla podstatně početnější, ŻZW byla lépe vyzbrojená a měla zkušenější vedení. Např. příslušníci ŻOB měli na začátku bojů pouze pistole a Molotovovy koktejly, členové ŻZW disponovali puškami, granáty a dokonce několika kulomety. Obě organizace byli podporovány Armiou Krajowou i Gwardiou Ludowou, které jim předávaly zbraně, a zároveň je učily, jak zbraně nebo výbušniny vyrábět podomácku.
Německá akce začala 19. dubna 1943 v 5 hodin ráno. 850 esesmanů pod vedením SS-Oberführera Ferdinanda von Sammern-Frankenegga vniklo do ghetta. Byli přivítáni silnou palbou z pistolí a Molotovovými koktejly, které zasáhly tank francouzské výroby i dva obrněné transportéry.
Němci utrpěli obrovský šok. Absolutně nepočítali se soustředěným židovským odporem. Zejména je překvapila fyzická zdatnost a bojové mistrovství povstalců, mezi kterými byli i Poláci z AK, velkou většinu bojovníků však samozřejmě tvořili Židé. Mladí povstalci dokázali hodit zápalnou láhev na velkou vzdálenost s nevídanou přesností. Protože měli velký nedostatek munice, tak se drželi pravidla Jeden náboj - Jeden Němec. To se jim dařilo výborně a esesmani utrpěli toho dne těžké ztráty. Byla to další velká rána jejich učení o nadlidech a podlidech.
Heinrich Himmler zuřil. Hodlal totiž dát "vyčištěné" ghetto Hitlerovi k narozeninám. Von Sammern byl ihned odvolán z funkce a nahrazen mužem, který měl i v SS pověst bezohledného a krutého individua - SS-Brigadeführerem Jürgenem Stroopem.
Ten pod své velení soustředil veškeré možné jednotky - tři záložní prapory SS, armádní ženijní oddíl, oddíl SD, jednotku německé policie a Litevce, Lotyše a Ukrajince, kteří také spadali pod policii. Zejména posledně jmenovaní měli mizerný výcvik i výzbroj, nenávist k Židům jim však rozhodně nechyběla. Němci jim obvykle říkali Askariové, podle muslimských vojáků v koloniích a často je posílali na nejhorší úseky. Stroopovou pravou rukou byl Obersturmbannführer Dr. Ludwig Hahn, velitel varšavského Sicherheitsdienstu a znalec místních poměrů.
Celkem měl Stroop asi 2 000 ozbrojenců. Dále se mu podařilo získat nový tank a děla. Oficiálně se tvrdí, že Stroop disponoval jedním dělem ráže 105 mm, on sám však přiznal, že jich z různých zdrojů měli 3 až 5. Dále byli použity flaky ráže 20 mm a plamenomety.
Stroop věděl, že má příliš málo mužů na to, aby dobyl ghetto naráz, takže se spokojil s postupným obsazováním jednotlivých domů. Hned na začátku bojů Němci zjistili, že Židé se přesunují sítí kanálů, často proto dovnitř pouštěli buď vodu nebo dokonce dýmovnice a chlór.
Nad jedním domem byly vztyčeny dva prapory - polský a modrobílý s Davidovou hvězdou, jako symbol odporu a věrnosti Polské republice. Němcům se po několika dnech podařilo dům dobýt a vlajky zničit. Zaplatili za to těžkými ztrátami.
Němci velmi rychle přešli k nesmírně ničivé a brutální, zato však velmi účinné taktice. Začali pomocí plamenometů vypalovat jednotlivé části varšavského ghetta. Při těchto zahynulo obrovské množství Židů v plamenech, mnoho tisíc jich bylo zajato, když prchali z bunkrů, kde jim hrozilo udušení. Jejich další osud byl jasný: část byla zmasakrována na místě, zbytek byl odvezen do Treblinky.
Armia Krajowa i Gwardia Ludowa se snažily i v průběhu bojů pomáhat obránců ghetta, útočili v ulicích vedle ghetta na Němce, posílali zbraně i munici a v poslední fázi povstání pomohli několika skupinám povstalců k útěku.
Postupem času se stával nedostatek munice stále naléhavějším. Židé proto přestali bojovat ve dne s Němci na ulicích a soustředili se na obranu v kanálech a bunkrech. Mnohokrát se stalo, že hlavně zajatí příslušníci židovské mládeže měli u sebe granát a při své smrti zabili několik Němců. V noci docházelo k zásobováním židovských bojovníků nebo předávání zpráv. Němci proto vytvořili speciální noční komanda, která tomu měla bránit, příliš úspěšní však nebyli.
V průběhu května začali Němci systematicky pročesávat podzemí ghetta, kde bylo stále mnoho bunkrů s ženami, dětmi, ale i bojovníky. Při takovéto akci přišel 8. května 1943 o život i velitel ŻOB Mordechaj Anielewicz, který spáchal sebevraždu spolu se svou dívkou Mirou Fuchrerovou a zástupcem Ariem Wilnerem. Jeden z velitelů ŻZW Pawel Frenkel padl 11. května v boji, další velitel Dawid Apfelbaum padl už 28. dubna. Obě strany měli velmi těžké ztráty, odvaha židovských bojovníků však postupem času ještě rostla.
Podle Němců skončilo povstání oficiálně skončilo 16. května 1943 ve 20:15, kdy Němci vyhodili do povětří velkou varšavskou synagogu. Odpor však neustával ani poté. V průběhu následujících měsíců nebyl den, aby Němci nenarazili na nějaký bunkr nebo se nestřetli s židovskými příslušníky hnutí odporu. Někteří z bojovníků přežili až do srpnové povstání v roce 1944 a zůčastnili se bojů v rámi Armii Krajowem.
Židovské ghetto bylo srovnáno se zemí. Na jeho místě Němci plánovali postavit novou čtvrť, za tímto účelem tam byl 19. července 1943 založen KL Gęsiówka, který byl v srpnu 1944 osvobozen povstalci a mnoho Židů se poté zapojilo do velkého povstání. Ruiny také využívali příslušníci Gestapa k popravám polských odbojářů.
Němci v ghettu zabavili 4,4 mil. zlotých, 9 200 dolarů a mnoho dalších cizích měn. Dále velké množství zlata a klenotů.
Ztráty na životech byli obrovské. Němci uváděli, že v akcích padlo 16 jejich vojáků a dalších 85 bylo zraněno, to je však směšné, vzhledem k odvaze a bojovému mistrovství povstalců. Uvádí se tedy, že padlo 300 až 500 Němců a další 1 000 jich bylo zraněno.
Ztráty Židů byli mnohem větší. 56 065 osob bylo zajato a posléze zavražděno Němci. Nikdo však již nespočítá, kolik bojovníků padlo nebo se udusilo či uhořilo. Stroop odhadoval celkové židovské ztráty na 71 nebo 72 000 osob.
Židé od samého počátku věděli, že jejich povstání nemá sebemenší naději na úspěch, ale bojovali, aby získali zpět jedno ze základních lidských práv: právo na důstojnou smrt. Zároveň svým nesmírně dlouhým (28-denním) odporem dali příkladem dalších hnutím odporu v okupované Evropě.
Němci:
SS-Gruppenführer Jürgen Stroop (1895-1952) - policejní velitel v Sudetech, Ukrajině, Polsku, Řecku a západním Německu. Všude kam přišel se dopouštěl válečných zločinů proti civilistům, byl několikrát odsouzen k trestu smrti a v roce 1952 ve varšavské věznici Motoków oběšen.
SS-Brigadeführer Ferdinand von Sammern-Frankenegg (1897-1944) policejní velitel, pro svůj neúspěch a korupční jednání byl z Polska odvolán a přeložen na místo policejního velitele v Osijeku, 20. listopadu 1944 zabit v boji
SS-Obergruppenführer Friedrich Wilhelm Krüger (1894-1945) účastník konference ve Wannsee, vyšší vedoucí SS a policie v Generálním gouvermentu. Pro neustálé spory s Hansem Frankem přeložen k Waffen-SS, kde získal RK. Nejprve byl u 7. divize, poté velel 6. divizi, na konci války spáchal v Kuronské kapse sebevraždu.
Židé:
Mordechaj Anielewicz (1919-1943) velitel ŻOB, člen Hashomer Hatzair - sionistické organizace, toužící po návratu Židů do Palestiny. V roce 1939 se dostal do SSSR, poté se ilegálně vrátil do Polska, od roku 1941 byl v odboji, po deportacích do Treblinky se vrátil do Varšavy a stal se velitelem ŻOB.
Dawid Moryc Apfelbaum (+28.4.1943) předválečný poručík polské armády, v roce 1939 založil spolu s Pawlem Frenkelem ŻZW, díky bohatým vazbám na AK organizoval přísun zbraní, padl při obraně sídla ŻZW.
Další fotografie je možné nalézt na těchto stránkách:
http://fcit.usf.edu/holocaust/resource/gallery/G1941WGU.htmhttp://fcit.usf.edu/holocaust/resource/gallery/G1941W2.htmhttp://fcit.coedu.usf.edu/holocaust/RESOURCE/GALLERY/WGU2.HTMZdroje:
Asi nejlepším zdrojem je kniha od příslušníka AK Kazimierze Moczarského Rozhovory s katem, což je velmi přesná biografie Jürgena Stroopa. Dále mi posloužily některé anglické a polské internetové stránky.
