M3 Stuart

[Jerry.Gunman]

A k čemu podle vás slouží lehký tank? Ke "generální" bitvě? Protože narozdíl od Pz. II, T-60 a T-70 k ní M-3 projektován byl a selhal. Pz. II je o nějakých šest let starší, v době zahájení výroby tanku M-3 byl již Pz. II stahován z první linie a přestavován na stíhače tanků (na M-3 žádný veleúspěšný stíhač, pokud vím, nevzniknul. Naopak Mardery se staly postrachem).

Lehké tanky měly sloužit k průzkumu a boji proti nekryté pěchotě či lehce zodolněným prostředkům nepřítele. Kdysi jsem slyšel krásnou definici, že "lehlý tank má být takovým ovádem, který lítá okolo, hodně bzučí, všechny znervózňuje a když se do toho dá, dokáže přinutit k útěku i milionkrát větší krávu. Jenom se holt tou krávou nesmí nechat rozplesknout"

A tuto "definici" Stuart naplňoval navýsost. Navíc, v počáteční fázi konfliktu v severní Africe svou práci odvedl - a pro tažení Pacifikem nebylo lepšího stroje. Tam kde těžší (výkonnější, lépe vyzbrojené a lépe chráněné) Shermany zapadly nebo se vůbec nedaly vyložit, Stuarty projely a dokázaly Japoncům obstojně znesnadnit život

Ale jak jsem se juž byl vyjádřil, nehodlám zde rozpoutávat jakýkoli flame

[QVAK]

Souhlas ale pouze pro Tichomoří a hlavně USMC. Při dobývání atolů a menších ostrovů byl M3 výhodnější. US Army i v Tichomoří spoléhala na Shermany. Hlavně ve druhé fázi války kdy dobývali velké územní celky (Filipíny, Okinawa). M3 na Evropské frontě přestali vyhovovat v době po Spojeneckém vítězství v Africe a v té době i US Army započala s přezbrojením z M3 na M24.

[Tempik]

Tuším v itálii si také nevedli špatně a svoji úlohu sehráli na výbornou. Je to lehký tank a svoji úlohu splnil dobře. Ostatně o tom svědčí i mnoho verzí a následník M5, který byl jen jeho evolucí.

[QVAK]

Itálie je hornatá země kde vynikly shodné vlastnosti tanku (pohyblivost, schopnost boje s pěchotou "na blízko" a tím podpora vlastní pěchoty) pro které si jej tak cenila USMC. Vše ale dokázalo přebít dostatečné množství PTK na straně nepřítele. Ty se v horách (i menších ostrovech) používají výjimečně a většinou jen na blokování silnic. M5 byl vrcholem typové řady a vyráběl se včetně derivátů (samochodek a M22) v letech 1942 až 1944. I v Itálii byl základním bojovým typem tanku US Army M4 Sherman.

P.S. Kdyby byl svými vlastnostmi vyhovujícím typem tak by se nezastavila jeho výroba již během války a nezačala výroba a zavádění náhrady (M24).

http://cs.wikipedia.org/wiki/M5_Stuart

[TonyHazard]

Souhlas ale pouze pro Tichomoří a hlavně USMC. Při dobývání atolů a menších ostrovů byl M3 výhodnější. US Army i v Tichomoří spoléhala na Shermany. Hlavně ve druhé fázi války kdy dobývali velké územní celky (Filipíny, Okinawa). M3 na Evropské frontě přestali vyhovovat v době po Spojeneckém vítězství v Africe a v té době i US Army započala s přezbrojením z M3 na M24.

Tuším v itálii si také nevedli špatně a svoji úlohu sehráli na výbornou. Je to lehký tank a svoji úlohu splnil dobře. Ostatně o tom svědčí i mnoho verzí a následník M5, který byl jen jeho evolucí.

Nechci zde zavádět "reklamu" na svůj poslední článek "Lehký tank M24 Chaffee", ale pár informací o lehkém tanku M3 se tam dá najít. Jinak už delší dobu (bohužel) zpracovávám článek o lehkých tancích M3 a M5. Doufám, že ho letos dotáhnu do konce. Ještě nevím, zda-li bude sólo či v kompletu s tankem M5.
Jinak souhlas s předchozími příspěvky, můj názor je, že velitelé bohužel často posílali lehké tanky do akcí, na které nebyly určeny.

[QVAK]

Já si myslím, že M3 i M5 (M22) je jedna typová řada asi tak jako např. T 34 ve variantách 76 a 85, PzKpfw IV Ausf. A až Ausf. J, nebo Scherman M4 až M4A6. Prostě typ se na základě zkušeností z provozu vyvíjí tak aby stále splňoval požadavky armády vyplývající z nových bojových zkušeností.

P.S. Článek je perfektní. Připomíná jak M 24 byla nadčasová konstrukce, vlastně patřící svými vlastnostmi až do další, poválečné generace tankové techniky. Proto vydržel tolik let ve službě.

[Tempik]

Tak to že se nahradil modernější M 24 neznamená, že předtím na svoji roli nedostačoval. M 24 byl pravděpodobně nejlepší lehký tank války a možná i dlouho po válce.

[QVAK]

M 4 Scherman byl nahrazován až po válce i když byl M 26 Pershing vyráběn a bojově odzkoušen již za války, cca ve stejné době jako M 24. M 26 Pershing přitom přinášel obdobný technický a technologický pokrok v kategorii středních tanků jako u lehkých tanků přinášel M 24. Důvod dle mě byl jediný. U středních tanků byla dána přednost zaběhlé masové výrobě protože US Army tolik nelimitovali bojové vlastnosti (kanon, silueta) typu a armádní plánovači dali logicky přednost kvantitě před kvalitou. V kategorii lehkých tanků tomu bylo přesně naopak. Proto byli logicky v Evropě M 3 (M 5) přesměrovány na vedlejší frontu (Itálie) kde se tento hendikep (kanon, pancíř) tolik neprojevoval a bylo možno využít jejich předností (pohyblivost, stoupavost, váha). U USMC byl M 3 (M 5) hlavním bojovým tankem do konce války. Musíme si ale uvědomit, že požadavky na bojový tank byli v Evropě na hlavních frontách (Východoevropské a Západoevropské) min. o řád vyšší než na ostatních bojištích WW II. Asi takový, že si dovolím tuto rovnici. Scherman v Tichomoří = Tiger v Evropě.

[pospec]

Brazílie jako spousta jiných zemí provozovala lehké tanky typu M3 Stuart (verzí A3 a A5) a to v počtu 350 kusů. Tyto tanky v různých stupních opotřebení přežily až do 70. let, kdy bylo jasné, že je třeba je nahradit či méně reálná možnost modernizovat. Ač se to zdá překvapivé, tak Brazílie se rozhodla pro rekonstrukci - v roce 1970 brazilská společnost Bernardini předvedla 3 konstrukční řešení pro lehké tanky M3 Stuart:

první verzí byl typ X1A (na fotce) s dieselovým motorem Saab-Scania o výkonu 280 hp (210 kW), zdokonaleným odpružením podvozku, novým pancéřováním horních partií, novým hlásičem požárů a hlavně 90 mm kanónem DEFA ve zcela nové věži. Těchto vozidel bylo vyrobeno 90 kusů.

Druhým konstrukčním řešením byl typ X1A1 se třemi zdvojenými podvozkovými košíky a kladkami zvětšenými v průměru. Tato úprava pouze zůstala na konstrukčních papírech.

Na základě neúspěšného projektu ovšem vznikl třetí typ X1A2 a od základní verze M3 Stuart si prakticky již nic shodného nezachoval. Hmotnost stoupla na 17 tun, výzbroj tvořil 90 mm kanón a byl poháněn novým motorem Saab-Scania o výkonu 300 kW. V letech 1979 - 1983 bylo takto upraveno 30 vozidel.