Autor Téma: Dragoljub Mihailović  (Přečteno 3274 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Peter Steindl

  • Luftwaffe
  • Oberstleutnant - podplukovník
  • Příspěvků: 790
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 12. května 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. května 2009
Dragoljub Mihailović
« kdy: Červen 19, 2007, 08:14:37 »
Dragoljub (Draža) Mihailović, zvaný také Ćića (Strýček) se narodil 27. dubna 1893 v Ivanjici v jihozápadním Srbsku a byl popraven 17. července 1946 v Bělehradě.

Generál Mihailović se narodil do rodiny úředníka Mihaila Mihailoviće, jeho matka se jmenovala Smiljana. Měl dvě sestry, jedna ale zemřela jako dítě. Když byly Dražovi 2 roky, zemřel jeho otec, když mu bylo 7, zemřela jeho matka. Dražu poté vychovával jeho strýc Vladimír, důstojník srbské armády, což ovlivnilo výběr jeho budoucího povolání. Po absolvování šesti let gymnázia proto nastoupil do kadetky, jako kadet se účastnil i balkánských válek v letech 1912-1913 Ve vojenské škole měl výborný prospěch. V roce 1913 se stal poručíkem. V této hodnosti se účastnil i první světové války, na začátku války bojoval v rámci 3. pluku na Drině. V roce 1915 srbskou armádou absolvoval ústup do Albánie, poté bojoval v Řecku, kde si vysloužil několik vyznamenání, mimo jiné Řád bílého orla. V lednu 1918 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1919 začala jeho služba v Královské gardě. V roce 1920 se oženil s Jelicou Lazarevićovou, se kterou měl čtyři děti: Branka, Ljubivoje, Vojislava a Gordanu. Vojislav padnul v roce 1945, Branko zemřel v roce 1995, Ljubivoj zemřel jako dítě a Gordana, dětská lékařka, je stále naživu.

Mezi lety 1921-23 studoval na Vysoké škole vojenské akademie, úspěšně ji absolvoval, v roce 1923 byl povýšen na kapitána, v roce 1925 na majora a stal se velitelem praporu Královské gardy. Od roku 1926 sloužil na generálním štábu. Byl vyslán na několik zahraničních stáží, ve Francii se spřátelil s Charlesem de Gaullem. V roce 1935 byl povýšen na plukovníka a stal se jugoslávským vojenským atašé v Sofii, na žádost bulharské vlády byl však převelen, protože se stýkal s důstojníky podezřelými ze spiknutí proti carovi. Poté byl vyslán jako atašé do ČSR, kde obdržel Řád bílého lva II. stupně. Do Bělehradu se vrátil v roce 1939 a začal přednášet na vojenské akademii.

Ještě toho roku byl přeložen do Celje ve Slovinsku a začal si uvědomovat sílu Německa a nebezpečí, které znamená. Tušil, že Němci mohou na Jugoslávii zaútočit. Proto nejprve navrhoval, aby byly jugoslávské oddíly rozděleny podle národnostního principu. Návrh byl smeten ze stolu a Mihailović dostal 30 dní vězení. Poté si uvědomil výhodnost partyzánského boje v horách a pro případ války navrhl opustit města a pokračovat v boji na venkově až do příchodu spojenců. Návrh byl smeten ze stolu a Mihailović dostal 30 dní vězení. V roce 1940 dostal za protiněmecké řeči jako už tradičně 30 dní vězení. Současně byl vyhozen z akademie a byl převelen na bezvýznamné štábní místo v Bosně. Za německého útoku působil jako zástupce velitele štábu 2. armády. Kapitulace ho zastihla v Bosně. Se skupinou vojáků věrných králi se rozhodl nevzdát se a přesunout se do Srbska. Z 80 vojáků dorazilo do Ravne Gory 31 a 8. května 1941 bylo založeno Jugoslávské královské vojsko ve vlasti, známé jako četnici. Organizace stejného názvu už existovala pod velením Kosti Pećanaće, byla vyloženě proněmecká, Pećanać byl nakonec Mihailovićovými vojáky popraven.

Organizace se postupně rozrůstala a začala působit Němcům vážné škody, v té době dokonce větší než partyzáni. Mihailović se na podzim 1941 dvakrát setkal s Titem, aby vyjednal příměří mezi oběma organizacemi. To však trvalo pouze velmi krátce. Od počátku roku 1942 spolu partyzáni a četnici zuřivě bojovali. Od ledna 1942 byl Mihailović ministrem obrany v exilové vládě krále Petara a zároveň byl jmenován generálem. Většina četnických vojsk byla soustředěna v Srbsku, kde měli podporu místního obyvatelstva. Po většinu roku 1942 byl Mihailović štědře zásobován západními spojenci, na konci roku 1942 však začal kohoutek vysychat. Partyzáni totiž rostli dynamičtěji a začali být pro Němce mnohem vážnějším protivníkem než četnici. Mihailovićovi začalo být vytýkáno, že se bratří s fašistickou Itálií a v západních médií začal být prezentován vyloženě negativně, protože spojenectví s komunisty nyní už nevadilo. BBC prezentovala všechny protiněmecké četnické akce jako akce hodných a statečných partyzánů. Od roku 1943 nedostával od Spojenců nic a v Teheránu bylo rozhodnuto, že v této linii bude pokračováno. Četnici se zúčastnili několika ofenziv na straně Němců a velmi sblížili se srbskými proněmeckými silami, reprezentovanými gen. Nedićem, premiérem srbské loutkové vlády. Němci jim však příliš nevěřili, protože počítali s tím, že v případě spojeneckého vylodění by proti nim začali bojovat. Podle mínění většiny historiků si to mysleli správně. Ještě v létě 1943 vyhlásili Němci na Dražovu hlavu odměnu 100 000 RM ve zlatě, mimochodem stejnou sumu jako na Tita.

Draža se pokusil ještě jednou získat přízeň Spojenců. Při náletech na Ploješť bylo nad Jugoslávií sestřeleno mnoho amerických pilotů. 513 z nich se dostalo do rukou četniků. Ti je v pořádku předali Spojencům, vděku se však nedočkali.

Když se blížil konec války, tak vliv Mihailoviće stále klesal. Ve všech fázích války nebyla jeho moc tak velká, protože velitelé jednotlivých oddílů obvykle jednali samostatně, ale nyní byly jeho oddíly demoralizované a poznamenané dezercemi.

V březnu 1945 se 35 000 četniků přesunulo do Istrie a odtud do severního Slovinska, většinu z nich však Britové vrátili do Jugoslávii a byli zmasakrováni. Sám Draža se ukryl ve východní Bosně a zatčen byl agenty tajné služby až 24. března 1946.

V červenci 1946 se odehrál soud, proti kterému protestovalo mnoho zemí i osobností, protože Mihailović byl obžalován z velezrady a válečných zvěrstev. 15. července 1946 byl spolu s dalšími lidmi odsouzen k trestu smrti, který byl o dva dny později vykonán zastřelením. Na přímý rozkaz Tita byl uložen do neoznačeného hrobu.

V roce 1948 byl prezidentem Trumanem in memoriam vyznamenán Záslužnou legií, za záchranu amerických leteckých posádek.

Mihailović je pro historiky velmi kontroverzní osobností. Někdy (hlavně za minulého režimu) byl líčen jako spojenec nacistů a válečný zločinec. Mnohými, hlavně srbskými historiky je nyní obhajován jako srbský vlastenec, který začal spolupracovat s Němci pouze z krajní nouze. Vycházejí z předpokladu, že částečně nezávislí velitelé spolupracovali s Němci z vlastní vůli, i když přes Mihailovićův zákaz by to asi neudělali. Také je neoddiskutovatelná jeho vazba na srbské kolaboranty Dále se tvrdí, že k válečným zločinům proti bosenským muslimům nedal rozkaz.. Každopádně byla jeho poprava velkou nespravedlností, kterou si Tito pouze znepřátelil Západ.


leták s odměnou:
Lepší pít coca-colu, než vodu z louže, ve které jsou červi.