Osobnosti > SSSR

Volodymyr Ščyhelskyj - Burlak

(1/1)

Peter Steindl:
Volodymyr Ščyhelskyj (Szcygielski) známý jako Burlak se narodil 8. srpna 1920 ve Lvově a byl zastřelen popravčí četou 7. dubna 1949 ve 20:15 ve věznici v Rzeszowě.
Setník a velitel nejslavnějšího banderovského oddílu se narodil do rodiny řeckokatolického duchovního. Jeho rodiče byli Omeljan a Maria Ščyhelští. V roce 1927 začal v tehdy převážně polském Lvově navštěvovat ukrajinskou obecnou školu, v roce 1931 byl přijat na ukrajinské gymnázium. Brzy se stal nadšeným sportovcem a taky nacionalistou. Často se údajně účastnil bitek s polskou mládeží. V sextě gymnázia propadl a školu musel opustit. Nějaký čas proto pracoval jako příručí v obchodě s látkami. Velmi brzy poté však s několika kamarády utekl do Československa, kde se hodlal připojit k nacionalistické organizaci Karpatská síč, která byla věrná republice. Brzy byl však za nelegální přechod hranic zatčen četníky a uvězněn v Užhorodu, po Vídeňské arbitráži v Chustu. V březnu 1939 byl již na svobodě, při pokusu o získání zbraní absolvoval přestřelku s československými vojáky a poté krátce bojoval proti maďarské armádě. Se zbytky Síče poté ustoupil do Rumunska, Rumuni je však vydali do Maďarska. V zajateckém táboře se nechal naverbovat do Ukrajinské legie, která se zúčastnila tažení proti Polsku, k jejich velkému zklamání však Halič obsadila Rudá armáda. Ukrajinské prapory se měly v Polsku dopustit mnoha ukrutností hlavně proti Židům, přímé zprávy o Burlakovi z té doby nejsou. Jako všichni banderovští emigranti se účastnil operace Barbarossa, po obsazení západní Ukrajiny se stal příslušníkem Ukrajinské policie v několika obcích. V říjnu 1941 se oženil s dcerou řeckokatolického duchovního Teodóziou Tricieckou, která mu v lednu 1944 porodila syna Leona. Když se přes Halič přešla fronta, Burlak neodešel jako většina jeho kolegů s Němci, ale utekl s celou svou stanicí do lesů. Tam se připojil k jednotce Ukrajinské povstalecké armády, která ho zanedlouho zvolila za svého velitele. Po zorganizování dvoutisícového praporu se stal Burlak jedním z velitelů sotně. Oddíl operoval na polsko-ukrajinském pomezí, terorizoval Poláky a sváděl těžké boje s jejich armádou. Při tom boji si často banderovci "odskočili" na území ČSR, kam je Poláci nemohli pronásledovat. Varšavská vláda nejdřív vystěhovala ukrajinské obyvatelstvo z oblasti na sever od Dukly, čímž zbavila povstalce přirozené základny. Současně v součinnosti se Sověty zahájila operaci Visla, kterou chtěla Banderovce definitivně zničit. Za této situace bylo rozhodnuto o přesunu do Bavorska. Přes ČSR procházely sotně Chromenko, Brodyč a právě Burlak. Právě sotňa Burlak byla považována za nejnebezpečnější, protože ji tvořili zkušení veteráni partyzánské války a navíc byla plně vyzbrojena automatickými zbraněmi + 10 kulometů. Při přechodu čs. hranice měla asi 120 mužů, tento počet se však během bojů snižoval.
Otázku banderovců zneužila KSČ ke své propagandě, líčila je jako nepřátele všech slušných lidí, fašisty a hrdlořezy, kteří přicházejí z východu v tisícových zástupech. Ve skutečnosti procházelo přes ČSR asi 500 bojovníků, přibližně 70 z nich dorazilo k Američanům. Komunisté tvrdili, že banderovci cestou pálí a vraždí, zapomněli však dodat, že vraždí  obvykle pouze funkcionáře KSČ, obyčejným lidem banderovci většinou neubližovali. Je však zaznamenán případ, kdy jednotka banderovců na sklonku roku 1945 napadla usedlost obývanou Židy, přeživšími koncentrační tábor. Všech 18 Židů bylo zavražděno, ženy před smrtí znásilněny. Podle historika Jána Mlynárika, který se otázkou banderovců dlouhodobě zabývá, se však jednalo o ojedinělý, avšak o to odpornější exces.
Od samého počátku své přítomnosti na Slovensku musel Burlak vzdorovat ohromné přesile, na jednoho banderovce bylo nasazeno asi 12 vojáků nebo příslušníků SNB. Sotňa měla sice ztráty, ale oklikami stále postupovala vpřed. Je nutné říct, vesničané obvykle stále na straně banderovců než na straně Čechů. Povstalci většinou dostávali potraviny i informace bez odporu, někdy za ně dokonce platili. Sotňa Burlak byla ze všech oddílů nejbojovnější, proto také zabila suverénně nejvíc čs. vojáků nebo členů SNB. Zatímco sotňa Chromenko málokdy opětovala střelbu (možná právě proto dorazila do bezpečí), snažili se Burlakovci bojovat, dokud byla nějaká naděje na vítězství. To sebou ale přinášelo stálý nedostatek střeliva, kterým oddíl trpěl. Sotňa dokázala v horském terénu urazit i 40 km za den. Cestou stále bojovala, asi nejznámější je střetnutí v Maguře, kdy banderovci narazili na 18-členný oddíl frekventantů, ozbrojený pouze lehkými zbraněmi a naprosto překvapený. V bitce padlo 6 čs. vojáků, další tři byli zranění zajati. Ke cti Burlaka však můžeme říct, že nechal zajatce ošetřit a zanechal je v nejbližší hájovně.
Nakonec byl Burlak zahnán do Nízkých Tater. Čs. vojáci obsadili každou samotu, každou hájovny, měli oddíl v každé vesnici. Je třeba podotknout, že v této fázi měli Čechoslováci nad Burlakem početní převahu 50 až 60:1. Burlak se pokusil prorazit obklíčení u vesnice Krasňany, byl však odražen s těžkými ztrátami. V zoufalé situaci dal velitel rozkaz rozptýlit se a pokusit se dosáhnout svobody na vlastní pěst. Sám byl zajat 3. září 1947 na samotě Jánošíkovo. Spolu s ním padli do zajetí i Zenko - vlastním jménem Lubomír Bechtalovskyj, funkcionář UPA a Olga Chanasová, zvaná Ofélie, údajná Burlakova milenka, podle jiného pramene však milenka velitele 1. družstva 1. čety Kučerjavého, který padl 20. srpna 1947 u Krasňan.
Burlak byl převezen do vězení v Košicích, kde byl přísně střežen, přesto se mu ale podařilo 12. února 1948 z vězení utéct. O několik dní později byl zadržen nedaleko místa útěku. Poté byl předán Polsku, kde byl souzen a za zločiny spáchané na občanech Polska popraven zastřelením.
I přes 40 letech komunistické propagandy musíme obdivovat šikovnost, s jakou Burlak pronikal československými léčkami a oddíly. Podle jednoho pramene pocházeli jeho znalosti z roku 1939, kdy Ukrajinská legie cvičila u Kežmaroku. Podle jiných byl Burlak přirozený talent a navíc vždy dbal, aby měl k dispozici kvalitní mapy terénu.
I dnes se o Burlakovi a banderovcích povídá mnoho lží a fám, např. že byl Burlak členem SS, výše zmíněné výmysly o banditech atd. Dále se také říká, že Olga Chanasová byla ve skutečnosti agentka NKVD.
Volodymyr Ščyhelskyj vystupuje i v čs. filmu Akce B, který je však ovlivněn režimem. Část jeho příběhu byla zpracována i v pořadu ČT Osudové okamžiky - Magura 1947, kde však byli banderovci vylíčeni velmi negativně.

Burlak:

WILIAM:
sotňa "Burlaka".
21.-22.júna-prekročila čs.hranice v údolí Udavy( na tom istom mieste len o 5 dní neskôr ako sotňa "Hromenko").Už 22.júna vyrabovala osadu Osadné. V tom istom dni napadla aj stanicu Národnej bezpečnosti v Parihuzovcich. Dňa 24.júna sotňu prekvapila vojen. hliadka a zajala jedného jej príslušníka. Okolo 26. júna sotňa zajala  pri obci Pichné  voj. hliadku. Sotňa sa objavila až 30.júna v obci Dedačovo,1.júla v obci Hrubove a 3.júla v obci Kvakovce. Dňa 7.júla jednotky ZNB odrazili pokus "Burlaku" o obsadenie obce Zlatá Baňa. Následne "Burlaka" prekročila Torysu pri Drieňovej, kde sa prebila cez prápor ZNB "osika". Z 13. na 14. júla "Burlaka" obsadila obec Zlatá Idka pri Košiciach. Sotňa "Burlaka" 15.júla prechádzala južne od Spišskej Novej Vsi kde ich napadla vojenská hliadka.Dňa 26.júla  pri prechode čierneho Váhu a 26.júla pri Lipt. Tepličke sa sotňa "Burlaka" dostala do potičiek s vojskom.Potom sotňa pokračovala na západ cez masív Nízkych Tatier. K ďalšej prestrelke došlo 28. júla pod Veľ.Vápenicou. O tri dni neskôr pri Malužinej došlo k prestrelke s vojskom. Po Malužinú sotňa postupovala viac-menej bez strát. Od Malužinej sa jej situácia,kvôli taktike uzatváracích kordónov veľmi skomplikovala. Keďže sotňa nemohla postupovať na západ ,pokračovala smerom na juh-na Doroš,kde aj zostala do 4.augusta. Dňa 5.augusta sa sotňa pokúsila prekročiť riečku Lubčanku, kde ho odrazilo vojsko.Po tejto zrážke sotňa zmenila smer a zamierila na sever, prekročila Váh severne od Partizánskej Lubče a unikla do Chočského pohoria, kde sa zdržala do 7.augusta potom zamierila smerom na Ružomberok.Dňa 13.augusta Burlaka zistil,že cesta medzi Párnicou a Zázrivou nieje obsadená vojskom išiel tade smerom na Veľký Rosutec(Malá Fatra).Sotňa sa 14.augusta presunula na Sedlo a ďalej na severozápad. Zistili však,že cesta Belá-Terchová je už obsadená vojskom a preto sa vrátili do pohoria. Zatiaľ vojsko obkľučovalo pohorie Malá Fatra na čiare Varín-Belá-Terchová-Zázrivá-Párnica-Šutovo-Turany-Sučany-Vrútky-Strečno-Varín. Burlaka nato sotňu 16.augusta rozdelil na sedem časti. Dňa 18.augusta sa štyri skupiny spojili a pokúsili sa prebiť k Žiline. Nato sa Burlaka stiahol ku Krasňanom,kde sa 20.-21.augusta zrazil s čs.voj.jednotkami. Vojenským jednotkám sa podarilo udržať sotňu v pohorí a rozbiť ju. Vojenské jednotky neustále prečesávali pohorie. Burlaka sa rozhodol vzdať. Stalo sa tak 3.septembra v osade Jánošíkovo v Strečianskom priesmyku. Podľa československej vyšetrovacej komisie bolo na území ČSR z Burlakovej sotne 53 mužov zajatých, 11 padlo v boji a 37-39 sa dostalo do amerického pásma.Od júna 1947 padlo(po bojoch aj s inými sotňami) 13 vojakov, 8 príslušníkov ZNB, 5 príslušníkov FS a 2 civilné osoby, 26 bolo zranených. Mimo bojov zomrelo 99 osôb(dôsledok autonehôd, zlého zaobchádzania zo zbraňou atď.
 Burlaku väznili v Žiline potom v Brezne a nakoniec v Košiciach odkiaľ 12.februára 1948 ušiel. Chytili ho pri Kopalovej horárni(?) a 29.júla 1948 ho eskortovali do Poľska. Dňa 7.apríla 1949 veliteľa "najsilnejšej a najelitnejšej sotne v Zakerzoni popravili.
 zdroj-kniha "Banderovci na Slovensku"                    

Navigace

[0] Index zpráv

Přejít na plnou verzi