Autor Téma: Max Hoelz (GER)  (Přečteno 2511 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Max Hoelz (GER)
« kdy: Duben 05, 2009, 11:29:21 »
Max Hoelz

Před delší dobou sem oběvil zajimavou osobnost evropských dějin pusobící těsně po První světové válce.
Podle mého je Hoelz typickým přikladem člověka sve doby. Doby, v niž se najednou zhroutily staré pořádky a spontálně začalo docházet k ruznym experimentům.
Době kdy se evropou šiřila Komunistická revoluce a hrozilo, že ji celou zachvátí.
Dnes již víme, že komunismus byl slepou linií historie, leč v době, kdy Hoelz začal svuj boj se systémem, nikdo nemohl tušit, jak se situace vyvrbí.
Tehdy to byla totiž jedna z mála odpovědí na utlak a hrozivé podmínky dělníků a nejnižších tříd společnosti.
Tato doba zkrátka přála idealistům a ruzným extrémům.
A přesně takový byl Max Hoelz...

rase
_________________________
Max Hoelz se narodil 14. října 1889 v Moritz bei Riesa. Jako syn zemědělského dělníka musel začít pracovat již od útlého věku, aby přispěl k rodinnému příjmu. Po ukončení obecné školy pracoval od roku 1903 jako nádeník u různých statkářů.
Při vyšetřování záložáků mu byla diagnostikována náchylnost k tuberkulóze.
Na začátku první světové války se dobrovolně přihlásil k saským královským husarům a bojoval na východní i západní frontě.
Válka mu otevřela oči a on pochopil, jaký je kapitalistický systém. Říjnová revoluce roku 1917 v Rusku a kontakt s Georgem Schumannem, členem socialistického Spartakusbundu, jej radikalizovaly.
V roce 1919 se přidal ke Komunistické straně Německa (KPD). Jakožto předseda Rady nezaměstnaných dělníků rekvíroval potraviny a otop pro nezaměstnané, chudé a ožebračené. Když starosta nazval nezaměstnané „práce se štítícími parazity“, byl přímo na radnici vzat jako rukojmí i s radními. Při potlačování vzpour armáda několikrát Falkenstein obsadila. Hoelz musel uprchnout, navštěvoval stranickou školu KPD ve Walsrode na lunebergské pláni a byl aktivní jako agitátor ve středním Německu a Bavorsku.

V březnu 1920, po pravicovém Kappově puči, se Hoelz vrátil do Vogtlandu a organizoval dělníky z Falkensteinu a Oelsnitzu do Rudé gardy. Proslavil se svojí heroickou organizací efektivních ozbrojených band proti policii, armádě a krajně pravicovým polovojenským Freikorpsům. Jeden člen Komunistické dělnické strany Německa (KAPD – radikálnější radovecký odštěpek z KPD) zanechal následující popis:
„Motorizované komando čítá 60 až 200 mužů. V čele byla průzkumná skupina se strojními puškami či lehčími zbraněmi. Následovaly silně ozbrojené náklaďáky. Pak „velitel“ v motorovém vozidle „s hotovostí“ doprovázenou jeho „ministrem financí“. Jako krytí další těžce ozbrojený náklaďák. Všechny vyzdobeny rudými prapory. Jakmile někam přijedou, začne rekvírování potravin a plenění pošt a bank. Je vyhlášena generální stávka, za kterou platí zaměstnavatelé, na něž je uvalena „daň“. Řezníci a pekaři dostanou nařízeno prodávat své zboží o 30 až 60 procent levněji. Jakýkoli odpor je okamžitě a násilně rozdrcen…“
Tyto skupiny byly velice aktivní v Sasku.
Jelikož lpěl na nezávislosti ozbrojených skupin, které vedl, spolupracoval i s KPD a dalšími skupinami tak, jak se mu to hodilo.

Díky tomu, že „bohatým bral a chudým dával,“ se stal velice populárním. Často jej vyhledávali dělníci, kteří ve svých továrnách museli snášet špatné podmínky. On pak od jejich zaměstnavatelů vybral peníze pod pohrůžkou odvetnými opatřeními. Osvobozoval vězně, ničil právní listiny, policejní a soudní archivy, vypaloval vily boháčů atd. Populární byl rovněž díky tomu, že se mu neustále dařilo unikat policejnímu zatčení. V dubnu 1919 byla na jeho hlavu vypsána odměna 30 000 marek.
Poté, co rozdrtila porúrské povstání, armáda postupovala na Vogtland. Po několikadenních bojích byla Rudá garda poražena. Ti, kdo nebyli dopadeni či zastřeleni, uprchli přes hranici do Československa. Hoelz sám byl zatčen československou policií a odsouzen k čtyřměsíčnímu vězení. Vrátil se do Německa a pracoval v utajení.
KAPD a její Komunistický dělnický deník oslavovaly zničení Vítězného sloupu v Berlíně, 21. března 1921, do nějž byl Hoelz nepřímo zapleten. 22. a 23. března došlo k podobným útokům na policejní a soudní budovy a kanceláře ve Falkensteinu, Drážďanech, Freibergu, Lipsku, Plauen atd. Provedly je Hoelzovy skupiny a bojové skupiny KPD a KAPD. Ve všech těchto městech ale dělníci nepovstali. Do akce se dělníci vrhli jen v Porúří, Berlíně a Hamburku.

Několik dní po konci dění v Berlíně byl dopaden a odsouzen na doživotí. Jeho obhajobu nejprve organizovala komunistická levice a po jejím zhroucení KPD, přičemž osobnosti levice seděly ve výboru zřízeném KPD (Hoelz odešel z KAPD v listopadu 1921, aby ihned zase vstoupil do KPD). Ta jej postavila na čelní místo své volební kandidátky, aby tak dosáhla jeho propuštění, ale stát jeho nominaci nepřijal. Po rozvodu s Klarou si na návrh KPD vzal Traute Loebingerovou, aby skrze ni mohl se stranou udržovat pravidelný kontakt.
V roce 1926 anarchista Erich Mühsam vydal svůj oslavovaný pamflet Spravedlnost pro Maxe Hoelze. Roku 1927 vedl kampaň za obnovu soudního procesu s Hoelzem a za jeho propuštění Neutrální výbor pro Maxe Hoelze, v němž byl i Thomas Mann a Albert Einstein. Hoelz sám přispíval k vytváření svého vlastního kultu osobnosti. Pošty ve městech, kde seděl ve vězení, byly zaplaveny dopisy z celého Německa.
V červenci 1928 Reichstag rozhodl o amnestii pro politické vězně. Hoelz byl konečně volný. Manželství s Traute Loebingerovou skončilo. Hoelz promlouval na řadě různých demonstrací ve středním Německu.
Roku 1929 Hoelz napsal svůj životopis Od Bílého kříže k Rudému praporu. V srpnu poprvé navštívil Sovětský svaz. Po svém návratu se účastnil různých akcí KPD jako řečník. V září jej napadli nacisté, když mluvil ve vogtlandském Bad Elsteru. Po několikerém vyhrožování smrtí mu strana poradila, aby odjel do Sovětského svazu. KPD jej totiž chvíli vystavovala jako hvězdu, ale když pak svojí upřímností působil přílišné nepříjemnosti, chtěla se jej zbavit.
V Moskvě a Leningradě navštěvoval učební kursy na Mezinárodní Leninově škole.
V letech 1931 až 1933 pracoval v různých dolech, továrnách a zemědělských podnicích. Znovu se oženil. Začal kritizovat špatné podmníky dělníků. Když si jej NKVD (pokračovatelka komunistické tajné policie Čeka, jen s jiným jménem) v roce 1932 pozvala na kus řeči do svého sídla na Lubjance, zabarikádoval se ve svém pokoji v Hotelu Lux, což byla ubytovna Kominterny. NKVD dočasně ustoupila.
Byl zapleten do fiktivního protirežimního spiknutí Wollenberg-Hoelz, které si vymyslela paranoidní představivost NKVD (Wollenberg byl vojenským velitelem dělnických rad v Bavorsku, za svoji kritiku komunistické strany byl v roce 1933 vyloučen). GPU-NKVD si vymyslela spiknutí, do nějž později zatáhla i Zensl, vdovu po zavražděném anarchistovi Mühsamovi. 15. září 1933 Hoelz zemřel, když se mu stala „nehoda při projížďce na loďce“ – tj. zavraždila jej NKVD – poblíž Gorek (Nižnyj Novgorod).

Hoelz nebyl žádný anarchista, jak lživě tvrdí teoretik britské trockistické Socialistické dělnické strany, Duncan Hallas. Hoelz měl výrazné autoritářské sklony a nikterak se mu nepříčilo vytvářet si kolem sebe kult hrdiny. KAPD i KPD jej v tom jen podporovaly. Komunistický dělnický deník, list KAPD, deklamoval: „Max Hoelz by nám měl být příkladem! Symbolem! Velitelem!“ Byl to spíše muž činu než myslitel. Nicméně jeho ochota pustit se do přímé akce na obranu dělníků – jak na pracovištích tak mezi nezaměstnanými – a jeho odvaha, s níž za Stalinovy vlády kritizoval ruský režim, jsou obdivuhodné.
http://akmk.ic.cz/?text=73-max-hoelz-rudy-robin-hood
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757