Autor Téma: Operace Fall Gelb-tažení na západ  (Přečteno 17086 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Hugo Primozic

  • Host
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« kdy: Srpen 10, 2006, 04:43:40 »
V roce 1940 zahájila německá vojska tažení proti západní evropě,mohli se státy beneluxu, Anglie a Francie vítězně ubránit německému utoku a pokračovat v boji proti samotnému německu.Co si myslíte?



http://www.arikah.net/commons/en/2/24/Adolf_Hitler_in_Paris.jpg

Peter

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1943
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. července 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 16. července 2008
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #1 kdy: Srpen 10, 2006, 10:01:26 »
Citace: Hugo Primozic
V roce 1940 zahájila německá vojska tažení proti západní evropě,mohli se státy beneluxu, Anglie a Francie vítězně ubránit německému utoku a pokračovat v boji proti samotnému německu.Co si myslíte?

Anglii bych uplne vynechal, a zabyval se pouze kontinentalni evropou. Staty beneluxu, by se sami neubranili v zadnem pripade. Nejvetsim problemem zapadnich spojencu bylo jednoznacne "zkostnatele" veleni. Ac byli (mysleno v pozemni technice) v mnohem vybaveni lepsi technikou (predevsim tanky) tak spatne veleni na vsech stupnich (predevsim v francouzske armade) znamenalo, ze tato mirna technicka prisla vnivec. Je samozrejme nutno ocenit vyborny Mansteinuv plan, na utok skrz Ardeny, ale kdyby spojenecke veleni nevysunulo jadro svych armad na sever, urcite by to Guderian mel mnohem slozitejsi. O Dankerque se toho namluvilo dost a dost, samozrejme ten znamy STOP rozkaz byl chybou. Zajimave je to, ze zachraneni francouzsti vojaci dopraveni do anglie byli az na vyjimky opet vraceni zpet do Francie, kde vetsina padla do zajeti. A nasledujici utok nemcu na zbytek Francie, jiz byl zcela v jejich rezii a francouzi jiz nemeli sanci neco zvratit.

Jeste poznamecka k tomu "zkostnatelemu veleni", je to sice trochu off topic,ale neda mi to se nerozepsat. Vzdy v historii lidskych konfliktu, kde valcili spolecne 2 a vice statu jsou napadne podobne problemy s tzv.mnohonarodnostnim velenim. V podstate nikdy to nefungovalo jak by melo (viz Francie 1940, Dalny vychod konec 1941 - zacatek 1942, Italie 1943-44 atd). A ty problemy pretrvavaji do dneska, sice uz ne jako "problem mnohonarodnostiniho veleni" ale dam priklad. napr. Nyni akce "Izrael" OSN se uz 4.tydny snazi prijmout rezuluci, ktera !!ma odsoudit!! izraelske operace, Kdyz se neshodnou na tomhle, jak tam chteji proboha vyslat jednotky OSN, ktere by prevzali kontrolu nad jiznim Libanonem. A to neni jen tento pripad, muze uvest dalsi. napr. Rwanda 1993 nebo Jugoslavie a Kosovo (tusim) 1999.


Jen pro zajimavost, uvedu pocty tanku, kterymi disponovala francouzska armada :

300ks - Char B1

250ks - Somua

800ks - Hotchkiss H35 / H39

1000ks - Renault R35

2500ks - Renault FT (castecne pouze k vycviku)

+  cca 300 britskych tanku Matilda


suma sumarum pres 4000 spojeneckych tanku stalo proti 2600 nemeckym. Krome Renaultu FT, byly vsechny stroje lepsi nez nemecke.
"Es gibt keine verzweifelten Lagen, es gibt nur verzweifelte Menschen. "

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #2 kdy: Srpen 30, 2006, 06:28:34 »
No tak ja bych to s Francii nevidel az tak cerne. Francie udavala krok ve svete po staleti. A ve valecnych konfliktech take nezaostavala. Kdyz vynecham novodobou historii a Napoleona, tak napriklad ve stredoveku stoleta valka, kdy zlomena Franci dokazala vyhnat anglicke okupanty pomoci Johanky z Arku a urcite by se naslo mnoho dalsich prikladu, ktere by ukazovali, ze toto rceni neplati uplne. Btw nase zeme nema teda moc narok co rikat. Cesky narod je povazovan za narod velmi pasivni. Coz je urcite skoda.



von Kageneck
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Peter

  • Čestný moderator
  • Příspěvků: 1943
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. července 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 16. července 2008
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #3 kdy: Říjen 19, 2006, 02:01:30 »
Dovolil jsem si, vyjmout cast prispevku pana Fidlera od "Dukly" protoze si myslim, ze do tohoto topicu vice nez patri a muze trochu rozhybat tuto diskuzi.



Citace: "Jiří Fidler"
Problém francouzské porážky byl problémem politickým. Francouzská socialistická vláda nedovolila svým vojákům, aby na jaře 1936 reagovali na německé obsazování Porýní. Francouzská socialistická vláda nedovolila svým vojákům, aby na podzim 1938 realizovali plán "Rhénnais". Asi Vás udiví, že i velitel francouzského letectva Vuillemin (u nás je ukazován jako generál, který se po návštěvě Německa v létě 1938 "znečistil" a odmítal vést bojové akce) nechal v posledním zářijovém týdnu připravit konkrétní plán bombardovacích útoků na shromaždiště německých vojsk na čs. hranicích (jeho rozkaz jsem měl v ruce a někde mám xerokopii).

Francouzi se připravili na dvě alternativy:

1) německý přímý útok na Francii - postavili Maginotovu linii;

2) německý útok na Francii přes Belgii - připravili operační rozvinutí "D".

Nebýt Mansteina, Němci by postupovali podle alternativy 2 a je docela možné, že by v tomto případě dostali přes nos.

Mansteinův plán by velkým rizikem, že se tankové jednotky utrhnou od pěchoty a budou izolovány (i když Manstein v pamětech, ale samozřejmě až po realizaci, tvrdil, že šlo o riziko vykalkulované). Hlavní příčinou francouzské porážky v této etapě bojových akcí bylo naprosté překvapení, že Němci riskují přechod Maasy v úzkém údolí u Sedanu, a následná panika v hlubokém týlu, která rozložila systém komunikace.

Což byly prvky, se kterými ve svých plánech nepočítala ani jedna strana. A právě takovýmto způsobem se vyhrávají války. Řeči ex post, co se mělo dělat, již nepomohou.

Francouzi se dle daných možností na válku připravovali a nikdo jim nemůže vytknout, že by něco viditelného zanedbali. Maginotova linie jim ušetřila cca 20 divizí pro operační zálohy navíc. Měli pět divizí tankových, osm zcela motorizovaných a dalších 12 částečně motorizovaných (to bylo 25 % svazků). Britové poslali do Francie pět motorizovaných a pět zčásti motorizovaných divizí. Němci naproti tomu měli sice 10 tankových divizí, ale pouze šest divizí motorizovaných. Takže mobilní převaha byla na straně Francouzů a Britů, přičemž jejich motorizované divize měly - na rozdíl od německých - ve své sestavě tanky. Takže střet mobilních sil v Belgii podle původního německého plánu by zcela jistě nebyl jednoznačný.



P.S. Abych se hned vyhnul případné kritice - označení francouzská tanková divize není samozřejmě přesné. Oněch pět divizí, ač označených jinak, však charakter tankových divizí mělo a svému německému protějšku byly vcelku vyrovnaným soupeřem.
"Es gibt keine verzweifelten Lagen, es gibt nur verzweifelte Menschen. "

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #4 kdy: Duben 08, 2007, 01:32:35 »
Doplním zráty Britů na technice po evakuaci u Dunkerque:

2 472 děl

400 tanků

63 879 vozidel a veškeré zásoby (hlavní část veškerého materiálu, ktzerý Britové měli)

243 lodí (6 zničených a 19 poškozených torpédoborců)

asi 85 pilotů stíhaček



Evakuováno bylo kolem 330 000 vojáků.



Německá zpravodajská služba při květnové isnepkci zjistila, že bylo zničeno 85% nejlepších motorizovaných a 24 pěších francouzských divizí.



A ještě mapa plánu operace Fall Gelb: :arrow: http://www.jeux-strategie.com/upload/sudden/cg-cartebelgique.jpg :arrow:
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Jiří Fidler

  • Wehrmacht
    Feldwebel - praporčík
  • Příspěvků: 179
Gelb
« Odpověď #5 kdy: Duben 15, 2007, 01:42:36 »
Náš největší problém ohledně této operace tkví v tom, že o tom známe jen několikavětná klišé. A já přiznávám, že nejsem informován o moc lépe  :D . Největší francouzský problém byl v tom, že Němci proti nim udeřili s celou svojí silou a udeřili v nečekaném místě.

V létě budu pro Naše vojsko překládat knihu bratří Kaufmannů, Hitler´s Blitzkrieg Campaigns. Co jsem se zatím do ní díval, tak tam je mnoho zajímavých a u nás ještě nepublikovaných údajů ohledně poměru sil, zámyslů, realizace apod. Mělo by to vyjít před Vánoci, takže si řekněte o zajímavý dárek. Myslím, že by to mohlo stát za to.

JF

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #6 kdy: Duben 16, 2007, 08:52:10 »
Teď jsem v novinách viděl fotku pana Jiřího Fidlera. Takhle jsem si Vás vůbec nepředstavoval.......... :D  :D  :D



Jinak u tažení na západ je krásně vidět, že válku nevyhrává technika, ale lidé...........protože jak už zde bylo uváděno, např. francouzské tanky překonávaly německé ve všech kategoriích.



Byly dokonce vytvořeny plány, že v případě napadení ČSR by se československá armáda bránila za opevněním a pak by vyrazila na jihozápad, francouzská na severovýchod a vytvořily by koridor, kterým by se francouzská vojska probila až k nám a zde bojovala proti Němcům. jak to dopadlo, všichni víme.....
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Walther Model

  • Host
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #7 kdy: Květen 30, 2007, 05:08:10 »
Fall Gelb opravdu nerozhodla technika ale generálové.Nad Belgií spadlo letadlo s mapou plánu invaze do Francie.Ale Manstein plán zmněnil, pocital s ivazí pres Ardeny.Kdyby se Britové a Francouzi nepohli ze svých pozic, k Dungergue by nikdy nedošlo.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #8 kdy: Květen 31, 2007, 09:58:51 »
Citace: "Erwin Rommel"
Fall Gelb opravdu nerozhodla technika ale generálové.Nad Belgií spadlo letadlo s mapou plánu invaze do Francie.Ale Mainstain plan zmnenil pocitajici s ivazi pres Ardeny.Kdyby se Britové a Francouzi nehli ze svích pozic k Dungergu by nikidy nedošlo.




Fall Gelb opravdu nerozhodla technika, ale generálové. Nad Belgií spadlo letadlo s mapou plánu invaze do Francie. Ale Manstein plán změnil, počítal (počítav, počítaje) s invazí přes Ardeny. Kdyby se Britové a Francouzi nehnuli ze svých pozic, k Dunkerque by nikdy nedošlo.



Na čtyřech řádkách 7 pravopisných chyb. Už jsme to sice dlouho neřešili, ale sorry, co je moc, to je moc. Pak tenhle příspěvek smažte.



Do přechodníků, ať přítomných či minulých, není radno se bez předchozí přípravy pouštěti.
"пуля дура, штык молодěц!!!"

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #9 kdy: Prosinec 11, 2008, 05:24:07 »
Fall Gelb opravdu nerozhodla technika ale generálové.Nad Belgií spadlo letadlo s mapou plánu invaze do Francie.Ale Manstein plán zmněnil, pocital s ivazí pres Ardeny.Kdyby se Britové a Francouzi nepohli ze svých pozic, k Dungergue by nikdy nedošlo.
Spojenci počítali s útokem přes Belgii, Holandsko a Nizozemsko. Na tom vyvinuli taktiku zavírajících se dveří jež měli po útoku Německa na Belgii a spol. přenést váhu bojů zpět do Belgie, ale díku útoku v Ardenách tyto dveře vylomily z pantů......
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #10 kdy: Říjen 22, 2009, 06:52:18 »
Úvod

Tzv. „podivná vojna“ trvajúca po porážke Poľska bola náhle prerušená začiatkom apríla 1940 nemeckou inváziou do Dánska a Nórska. Pohľad sveta sa na chvíľu upriamil na sever Európy, kde však bol nasadený len zlomok Wehrmachtu. Väčšina sa stále nachádzala na západnom fronte a pripravovala sa na útok proti Francúzsku a jeho britským spojencom, ktorí sa uspokojili s tým, že nečinne vyčkávali za mohutnou Maginotovou líniou. Netrvalo dlho a nemecké jednotky zahájili dlho očakávanú ofenzívu, bolo 10. mája 1940.

Nemecké plány a jednotky

Pôvodný plán nemeckého útoku, predpokladal klasický prienik cez Belgicko, obsadenie krajín Beneluxu a čelný stret so spojeneckými silami, ktoré mali byť zatlačené k rieke Somma a to všetko za pomerne veľkých strát. Nie je veľkým prekvapením, že Hitler, ktorý sníval o rozhodujúcom víťazstve proti Západným krajinám, nebol týmto plánom vôbec nadšený. Kriticky sa k predloženému plánu stavali aj niektorí vojenskí velitelia. S novým návrhom útoku nakoniec prišiel generálporučík Erich von Manstein. Podľa neho sa malo ťažisko presunúť z armádnej skupiny B k skupine A, ktorá mala podniknúť hlavný úder cez oblasť Arden, preraziť stred zostavy spojeneckých armád, odrezať ich severné zoskupenie a následne ho zničiť. Potom malo dôjsť k preskupeniu nemeckých jednotiek a k finálnej ofenzíve proti zvyšným nepriateľským armádam z línie riek Aisne, Oise a Somma. Manstein postupne odoslal 7 memoránd, v ktorom sa snažil presadiť svoj plán avšak neúspešne. Rozhodujúce slovo mal však nakoniec Hitler, ktorý mal dostatočne silnú pozíciu, aby jeho realizáciu presadil proti silnej opozícii konzervatívnych dôstojníkov v najvyššom velení. Konečná verzia vyzerala nakoniec takto : prvý úder mala zasadiť armádna skupina B (rozmiestnená na línii od Severného mora po Cáchy), ktorá mala s dvomi armádami a s podporou výsadkárov napadnúť Belgicko a Holandsko. Jej hlavnou úlohou však bolo pútať na seba anglo-francúzsko-belgické vojská. Ako neskôr povedal generál von Mellenthin: „Postup armádnej skupiny B mal byť impozantný, hlučný a okázalý.“ Rozhodujúcu úlohu však mala zohrať armádna skupina A (rozmiestnená južne od Cách až po spoločné hranice Luxemburska, Nemecka a Francúzska). Jej úlohou bol preniknúť Ardenami na území Belgicka a Luxemburska, doraziť k rieke Máse a medzi Sedanom a Dinantom ju prekročiť. Následne prelomiť obranné línie francúzskych jednotiek a postupovať na severozápad smerom k Lamanšskému prielivu. Južné krídlo nemeckých jednotiek mala zaisťovať armádna skupina C (rozmiestnená až po švajčiarske hranice). Jej úlohou bola aktívna prieskumná činnosť a pútanie, čo najväčšieho počtu francúzskych divízii na Maginotovej línii.

Skupina armád B (Fedor von Bock)
* 18. armáda (Kuchler)
* 6. armáda (Reichenau)
(celkovo disponovala 29 divíziami : z toho boli 3 tankové)

Skupina armád A (Gerd von Rundstedt)
* 4. armáda (Kluge, vrátane XV. obrneného zboru)
* 12. armáda (List)
* 16. armáda (Busch)
* Panzergruppe Kleist (XXXXI. obrnený, XIX. obrnený, XIV. motorizovaný zbor)
(celkovo disponovala 45 divíziami : z toho bolo 7 tankových)

Skupina armád C (Wilhelm von Leeb)
* 1. armáda (Witzleben)
* 7. armáda (Dollman)
(celkovo disponovala 18 divíziami)

Armádnu skupinu A mala zo vzduchu podporovať 3. letecká armáda, zatiaľ čo armádnej skupine B mala podobnú podporu poskytovať 2. letecká armáda. Celkovo sústredila nemecká armáda k uskutočneniu Žltého plánu 141 divízii (vrátane rezervných a tých, ktoré boli mobilizované do konca júna). Tie pozostávali z 3,3 miliónov mužov, 2580 tankov, cez 5600 lietadiel (z toho viac ako 3800 bojových) a 7378 diel.

Spojenecké plány a jednotky

Spojenci samozrejme rátali s tým, že napriek niekoľko mesačnému pokojnému obdobiu,  Nemci skôr alebo neskôr podniknú proti Francúzsku rozsiahlu ofenzívu. Vrchný veliteľ francúzskej armády generál Gamelin považoval za nereálne, aby sa Nemci pokúsili preniknúť cez hranice v miestach, kde sa nachádzala Maginotova línia. Zostávala teda klasická invázna cesta cez Belgicko alebo potom na juhu cez Švajčiarsko (taktiež veľmi nepravdepodobná). Keďže možnosť útoku cez Belgicko sa javila ako najreálnejšia, zameralo sa spojenecké plánovanie týmto smerom. Štáty Beneluxu síce vystupovali ako neutrálne, v snahe vyhnúť sa nemeckému útoku, francúzsko-britské velenie ich však považovali za prirodzených spojencov v prípade invázie. Z vojenského ani politické hľadiska nebolo možné tieto štáty ponechať ich osudu. Strategickým plánom spojeneckého velenie sa teda stalo vysunutie francúzsko-britských síl do Belgicka, pričom boli skúmané tri varianty tohto manévru : podľa 1. variantu sa mali jednotky vysunúť až k Albertovmu  kanálu. To sa však dalo uskutočniť pred samotným nemeckým útokom, po jeho začiatku sa dalo očakávať, že nepriateľ zabráni dosiahnutiu tejto pozície. 2. variant (krycí názov Escaut) zase predpokladal postup iba k rieke Šelde, čím by sa však takmer celé belgické územie prenechalo nepriateľovi. Posledný 3. variant (krycí názov plán D) bol kompromisom medzi oboma predchádzajúcimi, spojenci sa mali vysunúť k prístavu Antverpy a zaujať obrannú líniu na rieke Dyle a potom pozdĺž Másy až k Sedanu. Gamelin sa čoraz viacej začal prikláňať k 3. variantu a nakoniec do plánu zahrnul špeciálnu úlohu pre 7. armádu, ktorá bola doteraz v rezerve. Mala postupovať pozdĺž pobrežia a spojiť sa s Holanďanmi, ktorí ustúpia do tzv. „pevnosti Holandsko“ a vytvoriť tak súvislí líniu. Nie všetci však boli so schváleným plánom spokojný, veliteľ 1. armády vyložil svoj názor, že v tak krátkej dobe nebude možné na rieke Dyle vybudovať pevnú obranu, veliteľ celej severovýchodnej fronty generál Georges sa obával nemeckého útoku medzi Másou a Moselou a nedostatku záloh v danej oblasti. Gamelin však tieto námietky odmietol vziať do úvahy. Spojenci nezabudli vziať do úvahy ani možný vstup Talianska do vojny, zhodli sa však na tom, že bude účelné sa v napadnutých oblastiach obmedziť na obranu. Realizáciou plánu D bola poverená 1. skupina armád. 2. skupina armád mala zatiaľ zaujať pozície pozdĺž Maginotovej línie, a nakoniec 3. skupina armád pozdĺž horného toku Rýna až po švajčiarske hranice.

1.skupina armád (generál Gaston-Henry Billot)
* 7. armáda (Giraud)
* Britské expedičné sily (Gort)
* 1. armáda (Blanchard)
* 9. armáda (Norap)
* 2. armáda (Huntziger)

2. skupina armád (generál Gastone Pretelat)
* 3. armáda (Conde)
* 4. armáda (Requin)
* 5. armáda (Bourret)

3. skupina armád (generál Antoine Besson)
* 8 armáda (Garchery)
* samostatný armádny zbor

Celkom mali Spojenci v severovýchodnom sektore k dispozícii 134 divízii (nerátajúc rezervné jednotky povolané po začiatku kampane, z toho bolo 93 francúzskych, 10 britských, 9 holandských, 22 belgických, ekvivalent niekoľkých ďalších divízii mali Francúzi aj Holanďania vo forme samostatných brigád). Predstavovali silu 3,3 milióna mužov, asi 3200 tankov (nerátajúc do tohto počtu zastaraný typ Renault FT, z toho bolo asi 310 britských), asi 3000 lietadiel (z toho 2200 bojových, približne 500 britských) a 14 500 diel (francúzskych, britských, belgických, holandských).

Priebeh operácie :

Nemecký útok začal v ranných hodinách dňa 10. mája 1940 náletom Luftwaffe na spojenecké letiská. V 5.35 ráno potom pozemné vojská prekročili hranice Belgicka, Holandska a Luxemburska. Spojenci zareagovali takmer okamžite a začali realizovať plán D. Presne ako si to na Nemci želali, sa najlepšie jednotky presúvali do Belgicka a smerovali od oblasti, kam mierili hlavné sily nemeckej armády.

Útok armádnej skupiny B
V Holandsku boli na niekoľkých miestach vysadení nemeckí výsadkári, aby zabezpečili rýchly postup 18. armády, obsadením mostov cez rieky Mása a Waal. Ďalšia skupina obsadila tri letiská v okolí Haagu, avšak v dôsledku silného odporu holandských jednotiek sa im nepodarilo splniť ich hlavnú úlohu, zajať kráľovnú s rodinou a vládu. Utrpeli množstvo strát a nakoniec museli kapitulovať. Ťažké straty si táto operácia vyžiadala aj medzi dopravnými lietadlami Luftwaffe. Napriek tomu sa operácia ako celok vyvíjala dobre, obranné línie boli prelomené a Holanďania sa stiahli do „pevnosti Holadnsko“. Južnejšie rovnako úspešne prenikala 6. armáda, v ktorej sektore sa výsadkári vyznamenali eliminovaním pevnosti Eben Emael a obsadením významných mostov cez Másu, čím umožnili prelomiť silné belgické pozície na Albertovom kanáli len s malým časovým oneskorením. 7. francúzska armáda zatiaľ podľa rozkazu prešla Belgickom a vstúpila na holandské územie, pričom obsadila ostrov Walcheren a polostrov Zuid Beveland. Do čela útoku armádnej skupiny B sa postavil XVI.  Hoepnerov obrnený zbor (2 obrnené divízie) a namieril si to smerom ku Gambleux, čím v Spojencoch utvrdzoval dojem hlavného smeru útoku. Aby kryli armády zaujímajúce svoje pozície postavili sa Hoepnerovým tankistom 2 francúzske ľahké mechanizované divízie (2. a 3. DLM), v prvej veľkej tankovej bitke tejto vojny. Nemecké jednotky (3. a 4. obrnená divízia) stratili asi 164 tankov (mnohé z nich boli neskôr opravené a vrátené do služby), Francúzi museli odpísať asi 120 tankov. Potom sa francúzske jednotky stiahli a 6. armády naviazala styk s hlavnými spojeneckými silami. Dráma však mala byť rozuzlená na inom mieste.



Útok armádnej skupiny A

Po zahájení postupu bol ľahko a rýchlo prekonaný odpor nepočetných pohraničných oddielov na nemecko-belgických hraniciach. Hlavný problém predstavoval presun po zle upravených cestách, ktorých bolo navyše málo. Netrvalo dlho a vytvárali sa kolóny vozidiel dlhé niekoľko kilometrov. Spojenecké letectvo však ponúkanú príležitosť premeškalo a tak napriek všetkým zdržaniam prekonali motorizované jednotky Ardeny, na ktorých nepriestupnosť sa Francúzi veľmi spoliehali, a 12. mája v neskorých poobedňajších hodinách dorazili k brehom rieky Másy. Nasledujúceho dňa po prudkých náletoch 3. leteckej armády boli na ľavom brehu vytvorené tri malé izolované predmostia : na juhu pri Sedane (Guderianov zbor), severnejšie pri Monthermé (Reinhardtov zbor) a ešte viac na sever pri Dinante (Hothov zbor).V nočných hodinách ženisti vystavali pontónové mosty a začali na opačný breh prepravovať tanky. Dňa 14. mája potom presunuté jednotky zahájili útok, pričom francúzska obrana sa rýchlo rozpadla, jednotky začali prepadať panike a záloh sa zúfalo nedostávalo. Guderianovým obrneným divíziam sa podarilo preraziť cez pozície 2. armády a jej veliteľ generál Huntziger stiahol svoje jednotky smerom na juh, čím stratil spojenie s 9. armádou a vytvoril takmer 30 km medzeru. V ten deň vyvinulo spojenecké letectvo ohromnú snahu pri útokoch na prechody cez Másu, avšak jediným výsledkom bolo zostrelenie polovice so 170 nasadených lietadiel. Aby toho nebolo málo 14. mája po brutálnom nálete na Rotterdam kapitulovalo Holandsko a kráľovná spolu s vládou utiekli do Londýna. Generál Winkelman nariadil zastaviť odpor. Situácia sa pre Spojencov stávala čoraz kritickejšou, nemecké obrnené zbory rýchlo v oblasti prielomu prekonali odpor jednotiek 9. armády a vydali sa smerom k Lamanšskému prielivu odrezávajúc tak ústupové cesty severnému uskupeniu francúzskych armád a BEF. 16. mája hlásil generál Gamelin, že nepriateľovi sa podarilo prelomiť ich obranu, že nemá žiadne zálohy a zbavuje sa akejkoľvek zodpovednosti za bezpečnosť Paríža. 9. armáda bola v rozklade a jej nový veliteľ generál Giraud padol do zajatia. Nemci mali cestu voľnú a zbesilo sa hnali k pobrežiu. Rýchly postup obrnených jednotiek bez zabezpečených krídiel a podpory peších divízii vyvolával v najvyšších miestach (najmä u Hitlera obavy). Napriek niekoľkým snahám Guderiana zastaviť, bol postup obnovený resp. pokračoval ďalej. Halder si 18. mája do denníka poznamenal: „Vodca ma nepochopiteľné obavy o južné krídlo.“ Toho dňa došlo k zmenám na francúzskej politickej scéne aj vo vedení armády. Z výslužby bol povolaný maršál Pétain, ktorý sa stal súčasťou novej vlády, zatiaľ čo generál Weygand nahradil Gamelina vo funkcii vrchného veliteľa pozemných vojsk.



Nemci zatiaľ posilnili armádnu skupinu B o jednotky zo zvyšných dvoch skupín. Guderian spoločne s Reinhardtom si to smerovali rovno k Abbeville, Hoth na ich pravom krídle zase k Arrasu. Guderian dosiahol brehy Lamanšškého prielivu 20. mája čím dokončil obkľúčenie hlavných spojeneckých síl. Kleist mu nariadil stočiť sa a pozdĺž pobrežia zamieriť na Sever. Hothove divízie sa v tom čase (21. mája) stali terčom jediného pokusu spojencov preraziť skrz nemecké obrnené divízie smerom k vlastným jednotkám na juhu. Tzv. Frankforce (zmiešaná britská jednotky zložená z tankov a niekoľkých práporov pechoty pod velením generálmajora Franklyna) zaútočili pri Arrase na krídlo 7. Rommelovej obrnenej divízie a na chvíľu zastavila jej postup a uviedla ju do zmätku. Útok bol síce odrazený, ale iba posilnil Hitlerovo presvedčenei o hrozbe, ktorá hrozí jeho tankovým skupinám. 24. mája prišiel slávny rozkaz zastaviť nemecké divízie na Aaskom kanáli, len krok od posledného prístavu v oblasti vhodného na evakuáciu takého množstva jednotiek, Dunkerque (Calais bolo obkľúčene 22. mája a padlo o 5 dní neskôr). Keď bol rozkaz 26. mája odvolaný a na nasledujúci deň nariadený útok, mali už Spojenci vybudovanú obrannú líniu, pod ochranou ktorej sa 27. mája začala evakuácia s krycím názvom operácia Dynamo. Nasledujúci deň kapitulovalo Belgicko a na línii bolo nutné nahradiť belgické jednotky. Napriek tomu a  nepretržitým náletom Luftwaffe, bolo do 4. júna evakuovaných 200 000 britských a 140 000 francúzskych (väčšina z nich bola urýchlene repatriovaná späť do Francúzska) mužov, zanechávajúc na pobreží celú ťažkú výzbroj.

Evakuovaním BEF a dobytím prístavu Dunkerque sa úspešne skončila strategická operácia Wehrmachtu s cieľom zničiť spojenecké vojská v Belgicku a Severnom Francúzsku. Nasledovať mala strategické ofenzíva z postavení na riekach Oisna, Aisna a Somma s cieľom definitívnej porážky Francúzska (operácia Fall Rot). Jeho postavenie bolo beznádejné, v práve ukončenej bitke stratila svoje najlepšie jednotky a väčšinu tankov a bola len otázka času kedy bude donútené zložiť zbrane a prijať nemecké podmienky.



PS: uvedené počty berte prosím vás s rezervou, nenašiel som totiž dva zdroje, ktoré udávali totožné čísla preto som musel mierne improvizovať
The only easy day was yesterday.

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #11 kdy: Říjen 22, 2009, 07:55:51 »
Sahidko tleskám ti!
Doplním jen pár drobností.
Původně vypracovaný plán pro útok na Francii byl od počátku špatný. V podstatě se jednalo jen o aktualizovany von Schlieffenův plán z první světové války. Dost možná by došlo k jeho realizaci a válka by se vyvíjela diametrálně odlišným způsobem. Naneštěstí se Hitler dozvěděl, že tento vypracovaný plán padl do rukou Spojenců při přistání německého letadla na nepřátelské straně. Nejsem si teď jistý, jestli se podařilo důstojníkovi plány zničit, nebo je Spojenci pokládaly za podvrh. Faktem je, že to spojenecké velení nijak neovlivnilo.
Byl to ovšem potřebný impuls pro Mansteinův plán. Hitler jím byl nadšen a začal ho v podstatě vydávat za vlastní. To není tak podstatné. Podstatné je, že díky shodě náhod dostala válka zcela jiný průběh.
K bombardování Rotterdamu. Aby nedošlo k nějaké mýlce. Nejednalo se o nějaký velký nálet. Nálet podnikla eskadra KG 54. Je to v podstatě jeden velký omyl. Nálet měl proběhnout v případě, že nizozemská vláda a město Rotterdam nebudou chtít kapitulovat. Shodou okolností však v momentě vyhlášení příměří byly letouny již nad nizozemsko-německou hranicí, tedy na nepřátelském území a piloti zatáhli vlečené antény. Tak nebyla zpráva o odložení útoku přijata a nálet proběhl. Pokud si správně pamatuju tak se jednalo o nálet ze tří stran. Svůj náklad odhodilo pouze 57 bombardérů ze 100 (díky iniciativě nekterých velitelů, kteří zaregistrovali mírovou situaci ve městě). Celkem na město dopadlo 97 tun pum o hmotnosti 250 a 50 kilogramů. Tedy v podstatě nic oproti tomu, co zažil Londýn, Coventry... natož německá města. Šlo spíš o efekt prvního takového útoku.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #12 kdy: Říjen 22, 2009, 08:21:45 »
Vďaka :)
Pokiaľ viem major Luftwaffe po núdzovom prístatí zničil iba časť plánov, zvyšok sa podarilo Belgičanom zachrániť a predať Spojencom. Ich reakcia mi však nie je známa. Čo sa týka revízie plánu v dôsledku tohto incidentu si taktiež nie som istý. Jeden zo zdrojov tvrdí, že to bol jeden z hlavných dôvodov prepracovania plánu, ale napr. taká wikipédia (v tomto prípade myslím, že je táto téma pomerne dosť dobre spracovaná) naopak tvrdí, že nový návrh plánu z 30. januára (k núdzovému pristátiu došlo 10. januára) v podstate len potvrdzoval jeho predchádzajúcu verziu a že k zásadnej zmene došlo v dôsledku osobného stretnutiu Mansteina s Hitlerom.
K tomu náletu nešlo síce o veľký nálet ale pomerne veľký bol počet mŕtvych (takmer 1000). Ináč myslím, že to bolo práve v Rotterdame, kde bol veliteľ nemeckých výsadkových jednotiek generál Kurt Student zasiahnutý guľkou do hlavy, pričom táto "zásluha" sa pripisuje jednotkám SS.
The only easy day was yesterday.

Kageneck

  • Administrátor
  • Příspěvků: 2615
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 15. června 2007 Za zásluhy o rozvoj fóra. Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 22. června 2008 Za 3 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno. 22. června 2009
Fall Gelb
« Odpověď #13 kdy: Říjen 22, 2009, 09:28:48 »
Je vůbec otázkou, co si od tažení do Francie Hitler předstaoval. Četl jsem již totiž názory, podle kterých Hitlerovi vůbec nešlo o kapitulaci Francie, ale jen a čistě o zabezpečení Porůří. K podložení tohoto argumentu využiji citace z knihy Ztracená vítězství - svazek 1: Tento záměr byl následující: porazit silné svazky francouzské armády a jejích spojenců a zároveň obsadit rozsáhlé nizozemské, belgické a severofrancouzské oblasti jako základu pro vedení válečných akcí proti Velké Británii ve vzduchu i na moři, přičemž zároveň bude vytvořeno předpolí pro zabezpečení Porůří. Nikde ani zmínka o absolutní porážce Francie. Hitler se dále zmiňuje o jakémsi vytvoření "vhodných podmínek pro vedení války proti VB a Francii", ovšem zcela bez konkrétních představ. Celkově by se dal operační záměr zhodnotit tím, že po ukončení prvního úderu nebylo rozhodnuto, co by mělo následovat. Že se nedal von Schlieffenův plán realizovat roku 1940 je dále rozepsáno na straně 130, 131 (pokud by byl zájem rozepíši to v dalších příspěvcích).
Manstein a veliteství skupiny armád A posílalo své návrhy a memoranda Hlavnímu velitelství pozemního vojska. Základní myšlenky nového plánu jsou zachyceny již 31. října 1939 v návrhu na způsob vedení akcí v případě německého útoku. Dost dlouhou dobu se nic nedělo, Hitler vydával rozkazy k zaujmutí pozic k útoku každou chvíli, podle toho jaká byla předpověď počasí. 12. listopadu však došlo ke změně. Hitler nařídil vytvořit třetí skupiny rychlých svazků (dvě zbývající skupiny se nacházely ve stavu Skupiny armád B). Tak došlo k první změně v případu Gelb: Skupina armád A byla posílena. Proč to Hitler učinil je otázkou. Je možné, že k tomu došlo na základě rozhovoru AH s Ernstem Buschem (velitel 16. armády), který byl s Mansteinovými představami obeznámen. Možné také je, že na to přišel sám (dle Mansteina měl Hitler cit pro taktiku a trávil spoustu času nad mapami). Došlo by tak ovšem k tříštění tankových sil, v tomto případě pomůže Mansteinovi Guderian, který všechny ujistil, že tankový útok přes Ardeny je proveditelný.
Hitler se touto myšlenkou začal zabývat a přemýšlel, jak posílit Guderianovy síly. Stále však považoval Skupinu armád B za hlavní útočící jednotku. XIV. motorizovaný sbor měl být v případě neúspěchu Sk. armád B poskytnut Sk.armád A. Byl tedy umístěn za nástupní prostor Sk.armád A, ovšem zůstal v záloze Hlavního velitelství pozemního vojska. Pomalu se tak přenášelo těžiště na jih...  17. února přednesl Manstein osobně Hitlerovi koncepci vedení útočné operace na západní frontě. Zatím bylo vše stanoveno tak, že v případě úspěšného průlomu Ardenami bude těžiště útoku přeneseno na Skupinu armád A. Tedy stále jako druhá varianta.
Jak čas běžel, ukázalo se, že to byl Hitler, který se nedokázal rozhodnout. V podstatě by se dalo říct, že celá armáda souhlasila s von Mansteinovým plánem vyjma Hitlera. Poté co došlo k prozrazení německého plánu se von Manstein vyjadřuje tak, že to nebylo hlavním důvodem změny operačního plánu.
17. února byl von Manstein společně s dalšími nově jmenovanými veliteli armádních sborů pozván do Berlína na setkání s Hitlerem (27. ledna byl jmenován velitelem XXXVIII. armádního sboru). Hitler požádal von Mansteina o přednes svých myšlenek. A s jeho názory nakonec naprosto souhlasil. 20. února byla vydána nová Hitlerova směrnice upravující Fall Gelb. Těžiště útoku bylo konečně přesunuto na Skupinu armád A.
Doufám, že je to aspoň trochu přehledné.
„Afrika, der Krieg ohne Hass“ Erwin Rommel

Sahidko

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 1545
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 26. července 2008
Re: Operace Fall Gelb-tažení na západ
« Odpověď #14 kdy: Říjen 23, 2009, 08:41:41 »
Citace
Že se nedal von Schlieffenův plán realizovat roku 1940 je dále rozepsáno na straně 130, 131 (pokud by byl zájem rozepíši to v dalších příspěvcích).
Do toho ;)
Že celá armáda nakoniec súhlasila s Mansteinovou koncepciou hlavného úderu vedeného armádnou skupinou A je síce pravda, ale veľké rozpory pokračovali v otázke ako tento útok viesť. Halder tvrdil, že je nezmysel, aby nemecké jednotky dorazili k Máse a prekročili ju skôr ako za asi 8 dní (v tomto bode sa  jeho odhad zhodoval s tým, ktorý malo francúzske vrchné velenie),  Guderian naopak tvrdil, že je schopný dosiahnúť rieku za 3 či 4 dni a nasledujúci deň ju prekročiť, ak nebude musieť čakať na pomalé pešie divízie. Bez nich si však prekročenie rieky a následný prielom Halder nedokázal predstaviť. Keď došlo na otázku ako ďalej, navrhol Guderian postupovať smerom na Amiens a následne k pobrežiu Lamanšského prielivu. Halder to označil  za absurdné a diskusia uviazla na mŕtvom bode. Niektorí vyšší dôstojníci dokonca označili túto debatu za "nechutnú".
The only easy day was yesterday.