Při popisu další elitní divize SS, tentokrát estonské, můžeme najít mnoho podobných rysů s jejich lotyšskými kamarády. Obě země spolu s Litvou postihla v červnu 1940 sovětská okupace. V zemi také proběhla vlna zatýkání, která však byla ještě horší než v Lotyšsku a na Litvě. Celkem 59 317 estonských občanů bylo zavražděno nebo odvlečeno do sibiřských lágrů. Šlo však většinou o společenské elity - politiky, učitele, duchovní a důstojníky. Mnoho osob se navíc zachránilo útěkem do lesů nebo do blízkého Finska. Těchto lidí se přirozeně chytil Abwehr, který je začal cvičit, protože v zimě 1940-41 se Německo už připravovalo na válku se SSSR. Velká chvíle těchto dobrovolníků přišla v červnu 1941 v souvislosti s německým postupem, protože Estonsko leželo na jednom z hlavních směrů německého postupu - na Leningrad. K obnovení estonské suverenity však bohužel nedošlo, můžeme však říct, že z pobaltských zemí stáli Estonci na německé straně nejvíce. Je však nutné přiznat, že okupační správa byla v Estonsku mnohem měkčí než v jiných částech SSSR. Himmler o Estoncích prohlásil, že jsou rasově plně vyhovující a mohou se klidně smísit s Němci.
Estonské jednotky vznikaly už od srpna 1941. Nejprve to byly Schuma bataliony, dobrovolníci v nich bojovali pouze rok, poté byli propuštěni. Estonské bataliony měly čísla 182-186. Ze zbytků byly v roce 1942 zformovány tzv. Ostbataliony s čísly 658, 659 a 660, které byly určeny pro frontovou službu. Zúčastnili se velmi těžkých bojů v okolí Leningradu, na řece Volchov. V lednu 1944 vedl velitel 658. praporu, major Alfons Rebane velmi odhodlaný a statečný protiútok, kterým významně přispěl ke stabilizaci fronty. Za svoje velitelské schopnosti obdržel poté Rytířský kříž. Dále Estonci vytvořily 11 policejních a 1 ženijní prapor. V únoru 1944 pak vzniklo 6 pohraničních pluků jako reakce na přímé ohrožení Estonska.
Nebyl by to však Heinrich Himmler, aby k Estonsku neobrátil svou pozornost. V červnu 1942 byl zahájen nábor do estonského SS-Legionu, který probíhal velmi dobře. Mnozí estonští důstojníci si byli sice vědomi pověsti oddílů SS, nebylo to však nic platné. Byly vytvořeny 3 prapory, které byly odeslány do Debice v Polsku. I. prapor byl však legionu v březnu 1943 odebrán a odeslán k elitní divizi Wiking, kde bojoval pod názvem Narwa. Tento estonský prapor nahradil finský prapor, který se vrátil do vlasti. V rámci divize absolvoval prapor ústup přes jižní Rusko a Ukrajinu, odvedl divizi výborné služby ve Čerkasské kapse, odkud vyvázlo pouze 157 příslušníků praporu nezraněných. Estonci ale v kapse zneškodnili 7 000 rudoarmějců, zničili asi 100 sovětských tanků a získali přes 40 Železných křížů. Estonský legion měl stále dostatek dobrovolníků a tak byl brzy rozšířen na brigádu - 3. SS Estonskou brigádu. Ta byla nasazena u Leningradu. Velitelem legionu, brigády a později divize byl Rakušan Franz Augsberger. Nejvýznamnější Estoncem byl SS-Brigadeführer Johannes Soodla, generální inspektor estonských SS.
Na sklonku roku 1943 bylo rozhodnuto o rozšíření na divizi, k čemuž byl zapotřebí větší počet vojáků. Brigádě byl proto vrácen prapor Narwa, do SS byly převeleny Ostbataliony 658, 659 a 660 + 287. policejní pěší prapor, v této sestavě měla 13 500 mužů. Byla však brzy posílena 2 500 Estonci, kteří se vrátili do vlasti z Finska, kam utekli z obav před totálním nasazením v Německu. Divize byla samozřejmě doplněna určitým počtem nových branců, protože 1. února 1944 vyhlásila správa v Estonsku mobilizaci, čímž získala asi 38 000 vojáků, které většinou použila na sestavení pohraničních pluků, které byly mizerně vyzbrojeny. Divize byla ihned vržena do prudkých bojů na hranicích své země, u Narvy. V těchto bojích byl vyznamenán Rytířským křížem Waffen-Unterscharführer der SS Harald Nugiseks za svou příkladnou statečnost, protože vedl německý protiútok proti sovětskému předmostí v Siivertsi, čímž ho zlikvidoval. Divize proti předmostí bojovala 9 dnů a porazila početně silnějšího protivníka. Bojovou morálku divize posilovala i zodpovědnost vůči vlastnímu národu. V červenci 1944 musela divize stejně ustoupit na Tannenberskou linni, ani ta však nešla udržet věčně. Esesmani si srdnatě bránili každou píď své vlasti, byli však postupně vytlačováni. V září 1944 byl vydán rozkaz ke generálnímu ústupu. Ještě předtím byla divize naposledy doplněna navrátilci z Finska, kteří jednak přispěchali na pomoc ohroženému Estonsku a jednak si už asi nebyli moc jistí finským azylem. Mnoho Estonců se pokusilo zemi opustit, byli však nelítostně vražděni sovětskými hloubkaři, kteří měli radost z toho, že mají poprvé za celou válku vzdušnou převahu.
Divize ustoupila do Východního Pruska, odkud byla odeslána k přezbrojení do Neuhammeru v dolním Slezsku. Po sovětské ofenzivě se divize přesunula do prostoru Glogówek - Niemodlin (Obergloggau - Falkenberg), kde byla v březnu 1945 také obklíčena, probojovala se však zpět k německým liniím. Během toho však padl v boji velitel divize, SS-Brigadeführer Augsberger. Stalo se to u města Neustadt (dnes Prudnik) nedaleko české hranice. V dubnu 1945 bojovali v prostoru Hirschberg (Jelenia Góra). Konec války je zastihl v Čechách, měli bránit linii Mělník-Litoměřice, mezitím však skončila válka. Velká většina divize padla do zajetí Rudá armády a mnoho vojáků bylo na místě popraveno. To je smutný konec divize, která byla vytrvalá v obraně i v útoku, a která hrdinně bránila svojí vlast, za což obdržela 5 Rytířských křížů.
Velitelé divize:
SS-Brigadeführer Franz Augsberger (20.srpen 1942 - 19.březen 1945)
SS-Brigadeführer Berthold Maack (20. březen 1945 - 8. květen 1945)
Držitelé RK:
SS-Brigadeführer Franz Augsberger - 31.3.1945 (in memoriam)
SS-Sturmbannführer Bernhard Langhorst - 5.4.1945
Waffen-Hauptsturmführer der SS Paul Maitla - 23.8.1944
Waffen-Unterscharführer der SS Harald Nugiseks - 9.4.1944
Waffen-Standartenführer der SS Alfons Rebane - 23.2.1944 RK, 9.5.1945 Dubové listy
Waffen-Obersturmbannführer der SS Harald Riipalu - 23.8.1944
Složení:
3.Estnische SS-Freiwilligen-Brigade, říjen 1943
42. SS-Freiwilligen Regiment (přečíslován na 45. v listopadu 1943)
43. SS-Freiwilligen Regiment (přečíslován na 46. v listopadu 1943)
SS-Flak-Abteilung 53
SS-Panzerjäger-Abteilung 53
SS-Nachrichten-Kompanie 53
SS-Feldersatz-Batallion 53
SS-Ausbildung- und Ersatz-Regiment 33
SS-Artillerie-Abteilung 53 20.Waffen-Grenadier-Division der SS (Estnische Nr. 1
Složení pluků Narva 1944:
Waffen-Grenadier Regiment der SS 45 Estland (Estnische Nr.1) SS-Obersturmbannführer Harald Riipalu
1. Battalion - SS-Hauptsturmführer Paul Maitla
2. Battalion - SS-Hauptsturmführer Ludvig Kiisk
3. Battalion - ve fázi formování
Waffen-Grenadier Regiment der SS 46 (Estnische Nr. 2) SS-Standartenführer Juhan Tuuling
1. Battalion - SS-Hauptsturmführer Heino Rannik
2. Battalion - SS-Sturmbannführer Friedrich Kurg
3. Battalion - SS-Obersturmführer Arseni Korp. Prapor byl postaven na základě 660. praporu
Waffen-Grenadier Regiment der SS 47 (Estnische Nr.3) SS-Obersturmbannführer Paul Vent
1. Battalion - SS-Sturmbannführer Georg Sooden. Prapor byl postaven na základě 658. praporu
2. Battalion - SS-Sturmbannführer Alfons Rebane. Prapor byl postaven na základě 658. praporu
3. Battalion - SS-Hauptsturmführer Eduard Hints. Zformován z odvedenců, v tu dobu na cestě na frontu
Waffen-Artillerie Regiment der SS 20 - SS-Obersturmbannführer Aleksandr Sobolev.
SS-Waffen Füsilier Batallion 20 - SS-Hauptsturmführer Wallner. Zraněn 25. července, nahrazen SS-Obersturmbannführerem Oskarem Ruutem.Ten byl zabit 3. srpna. Poté převzal prapor SS-Hauptsturmführer Hando Ruus. Prapor byl postaven na základě praporu Narwa, ale byl doplněn odvedenci. SS-Waffen Pionier Batallion 20
SS-Feldersatz Batallion 20
SS-Waffen Nachrichten Abteilung 20
SS-Ausbildungs- und Ersatz Regiment 20
Někteří estonští příslušníci divize:
Waffen Brigadeführer Johannes Soodla (1897-1965) - velitel pluku v legionu, později Gen. inspektor estonských SS. Zemřel v NSR
Waffen Obersturmbannführer Aleksandr Sobolev (1891-1944) - velitel 20. děl. pluku, zabit ve Východním Prusku
Waffen Obersturmbannfüher Ain-Ervin Mere (1903-1969) - velitel estonského Sipo a SD, později velitel praporu v 46. pluku, v roce 1961 o něho zažádal SSSR, ale V. Británie ho nevydala
Waffen Obersturmbannführer Juhan Vermet (1897-1966) - velitel 2. pohraničního pluku, později 47. pluku SS
Waffen Standartenführer Alfons Rebane (1908-1976) - velitel 46. pluku, jediný Estonec dekorovaný Dubovými listy, zemřel v NSR
Waffen Obersturmbannführer Harald Riipalu (1912-1961) - velitel 45. pluku, držitel RK, zemřel v Anglii
Waffen Sturmbannführer Paul Maitla (1913-1945) - velitel roty v 45. pluku, držitel RK, 10. května 1945 zavražděn u Mělníka českými "partyzány".
Znak:
