Sturmpanzerwagen Oberschlesien

Patrně překvapí, že před válkou se i němečtí konstruktéři zaobírali myšlenkou sestrojení pancéřového vozidla. V roce 1914 navrhl Frederich Goebel šestinohé kráčející vozidlo. Byl postaven i zmenšený model, ale po vypuknutí války práce na projektu ustaly. Obnoveny byly až v roce 1915, kdy byla uvolněna dotace na stavbu prototypu. Celkem se jednalo o 50 000 marek a práce byly dokončeny v lednu 1916. Při prvním pokusu o vykročení, se ale stroji zlámaly nohy a výzbrojní úřad další práce zastavil. Lépe nedopadl ani pokus Huga Bremera, nahradit všechna čtyři kola obrněného automobilu pásy. Základem bylo vozidlo Daimler Marienwagen, přičemž zadní pár pásů byl poháněný a přední se jen volně otáčel. Ministerstvo války rovnou objednalo 20 vozidel. Výsledkem ale bylo vysoké vozidlo se značně poddimenzovaným motorem. Bremerovo vozidlo mělo problémy i v únosném terénu a jakmile se dostalo na měkčí podklad, hrozilo poškození hnacího nebo pojezdového ústrojí, případně i převrácení vozidla. Zástupci císařské armády dlouho neprojevovali vážnější zájem o tanky. Přístup se změnil, až když Britové nasadili tanky v září 1916 u Flers. Mezi vojáky se začala šířit panika a zvýšil se tlak na vlastní vývoj obdobného vozidla.
Dne 30. října byla svolána Verkehrstechnische Prüfungs-Kommision, pod vedením generála Friedricha. Komise se skládala ze zástupců automobilového průmyslu a měla sdělit svůj názor na konstrukci podobného vozidla, jakým disponovali Angličané. V listopadu komise stanovila základní požadavky na terénní obrněný vůz - Geländepanzerwagen. Zvítězil návrh automobilového konstruktéra, kapitána Josepha Vollmera (1871–1955), který byl inspirován tanky francouzskými a využíval jako podvozku pásového traktoru Holt. Na tento podvozek byla usazena masivní korba, do které se muselo vejít 18 členů obsluhy vozidla. Výsledkem byl tank s masivní výzbrojí a pancéřováním - Sturmpanzerwagen A7V. Jelikož byl německý průmysl značně vytížený válečnou výrobou, probíhala výroba jen pomalu. Celkem bylo vyrobeno pouze 21 těchto, né příliš praktických vozidel a koncem války měly být nahrazeny levnější konstrukcí, kterou by bylo možno sériově vyrábět. O tento tendr se ucházelo celkem třináct společností a nejzajímavější je projekt tanku Sturmpanzerwagen Oberschlesien z poloviny roku 1918. Název pochází od továrny Oberschlesischen Hüttenwerke ze městě Gleiwitz v Horním Slezsku. Tank navrhl kapitán Müller. Výhodou tohoto tanku byla především mnohem menší počet mužů osádky oproti jeho předchůdci - pouze pět vojáků. Rozměry byly: délka 6,7 m, šířka 2,34 m a výška 2,97 m. Pancéřování dosahovalo tloušťky 14 mm. Tank o hmotnosti 19 tun poháněl motor Argus petrol o výkonu 180 hp (132 kW). Rychlost činila 16 km/h na silnici a 9 km/h v terénu, dojezd 60 km. Pokročilým prvkem bylo oddělení motorové části od bojového prostoru. Hlavní výzbroj v podobě rychlopalného kanónu ráže 3,7 cm nebo 5,7 cm se nacházela v horní otočné věžičce. Sekundární výzbroj tvořily dva kulomety MG 08 ráže 7,92×57 mm. Později vznikl i návrh vylepšeného vozidla zvané Oberschlesien II. Do října 1918 ale nebyly dokončeny ani dva rozestavěné prototypy určené pro vojskové zkoušky. Po válce byly patrně sešrotovány.
Ještě dodám, že zmíněný kapitán Joseph Vollmer, navrhl v období první světové války, krom tanku A7V i těžký tank K-Wagen a lehké tanky LK I a II - k nim se ale vrátíme až jindy.

Technické parametry:
Název: Sturmpanzerwagen Oberschlesien
Výrobce: Oberschlesischen Hüttenwerke
Vyrobeno: nedokončené dva prototypy
Délka: 6,7 m
Výška: 2,9 m
Šířka: 2,34 m
Váha: 19 t
Posádka: 5 mužů
Pancíř: 14 mm
Motor: Argus petrol
Výkon: 180 HP, 132 kW
Dojezd: 60 km
Rychlost: 16 km/h na silnici, 9 km/h v terénu
Výzbroj: 57 mm nebo 37 mm dělo, 2x kulomet

Zdroje:
https://www.valka.cz/clanek_14699.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/topic,5670.0.html
http://www.achtungpanzer.com/first-panzers-1917-1918.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Sturmpanzerwagen_Oberschlesien
https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Vollmer

Obrněný automobil Austro-Daimler

Obrněný automobil Austro-Daimler navrhl Paul Daimler (1869-1945) nejstarší syn Gottlieba Wilhelma Daimler (1834-1900), na popud rakouského arcivévody Leopolda Salvátora Rakousko-Toskánského (1863-1931), který rozpoznal vojenský potenciál motorových vozidel. Leopold Salvátor se věnoval vývoji nových vojenských zařízení a zbraní, díky kterým velmi zbohatl, mimo jiné vynalezl pohon na všechna čtyři kola pro tažná dělostřelecká vozidla. Věnoval se rozvoji a modernizaci dělostřelectva, létal balónem, podílel se na rozvoji vzduchoplavby a jak již bylo zmíněno, inicioval vznik pakticky prvního obrněného automobilu. Paul Daimler tedy v roce 1903 navrhl vlastní konstrukci obrněného automobilu. Práce na vozidle probíhaly v továrně Austro-Daimler ve Vídeňském Novém Městě a výsledek byl představen po třech letech prací. Vozidlo poháněl vodou chlazený čtyřválcový motor od společnosti Ottomotor o výkonu 40 koní. Pro pohyb v terénu měl podvozek pohon na všechna čtyři kola a jednal ose o teprve druhý automobil s tímto řešením (po závodním voze Spyker 60 HP). Vozidlo vážilo téměř tři tuny, dojezd měl být až 250 km a maximální rychlost dosahovala údajně až 45 km/h, reálně však necelých 25 km/h. Řízení, sedačky řidiče a spolujezdce byly sníženy. Pancéřování bylo tvořeno ocelovými pláty o tloušťce 3-4 mm. Zajímavostí je použití otočné věže, do níž mohl být namontovány až dva kulomety Maxim ráže 7,62 mm nebo lehký kanón ráže 37 mm.
Prototyp vozidla se účastnil císařských manévrů v Těšíně, v roce 1906, kde jej řídil pozdější automobilový inženýr a závodník Heinrich Schönfeldt (1884-1963). Oproti očekávání konstruktérů, se vozidlo ukázalo být v terénu až neskutečně pomalé, téměř nejelo, jeho motor kouřil, byl velice hlučný a plašil koně poblíž, splašil koně náčelníka generálního štábu Friedricha von Beck-Rzikowsky (1830-1920), který shodil svého jezdce. Císař František Josef I. vozidlo zhodnotil, že je pro vojenské účely nepoužitelné, což spečetilo jeho osud. Prototyp přesto generály zaujal a výrobce dostal roční lhůtu na "vychytání much". Druhá ukázka ale dopadla podobně jako ta první, a tak z výroby sešlo. Ač tento obrněný automobil u armády neuspěl, společnost Škoda očividně vycítila příležitost a nabízet jej na světových trzích. Navázala tedy v roce 1905 spolupráci se společností Daimler a pokusila se sestrojit vlastní obrněný automobil Škoda-Daimler, leč výsledek byl obdobně neuspokojivý.

Zdroj:
http://palba.cz/viewtopic.php?f=209&t=7637&p=253679&sid=35aecd211303cefc14933682dcb695e9#p253679

No, zkusil jsem, pročetl jsem ale bohužel nenašel jsem

Po dlouhé době zdravím všechny zde přítomné (i nepřítomné),
Potřeboval bych pomoct s identifikací bunkru. V roce 2014 jsem byl na týden v Dánsku a byl jsem i jeden den na západním pobřeží. Tenkrát mobilem s dnes už mizerným foťákem (tenkrát asi taky ) jsem si vyfotil tenhle bunkr:
Nachází se na souřadnicích 56.5150642N, 8.1177975E a má šestiúhelníkový půdorys. Dole je jen jedna malá místnost, nahoře takový ochoz, snad pozorovatelna nebo palpost. Zbytek snad vidíte na fotce.
Proč to ale chci vědět. Nedávno jsem se rozhodl udělat si pár malých modelů bunkrů a napadl mě taky tenhle, jelikož by nemusel být těžký na vymodelování. Nicméně z jedné fotky těžko něco dovedu. Zkoušel jsem, jestli bych to nenašel v knize Pevnosti-Atlantický val, ale bohužel jsem nenašel a na netu jsem v hledání nijak zvlášť neexceloval. Pomůžete mi?
PS: Možná že pak ještě založím téma v modelech, kam ty "výtvory" hodím 

Další dobrý nákup modelů do sbírky:

Lehký tank M551 Sheridan







Plovoucí tank PT-76B







Samohybný protiletadlový dvojkanon M42 Duster







Pokračování příště