Panzernet fórum

První světová válka => Dělostřelectvo => Téma založeno: pospec Září 16, 2012, 03:44:11

Název: Polní houfnice 10 cm vzor 1914 a vzor 1914/19
Přispěvatel: pospec Září 16, 2012, 03:44:11
České podnikové označení: Polní houfnice 10 cm vzor 1914 nebo též:
-10 cm M. 14 Feldhaubitze ("100mm Model 1914 Field Howitzer") - rakousko-uherské označení 1914-1918
-Obice da 100/17 modelo 14 - italské označení 1919 - 1943
-10cm leichte Feld-Haubitze 315 (Italienische) nebo 10 cm leFH315 (i) - německé označení italských děl v něm. armádě 1943-1945

(http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz/img/picture/95/27.jpg)

Vývoj a nasazení v letech 1914-19

Škodovy závody v Plzni od svého vzniku si vydobyly pověst úspěšné zbrojovky, hlavně díky výrobě námořních děl. Ovšem ohledně polích děl nebyla u rakousko-uherské armády moc úspěšná při zavedení nového lehkého kanónu do výzbroje. Po zavedení kanónů vzor 5 a modernizované verze vzor 5/8 vídeňské zbrojovky, se plzeňský podnik zaměřil na výrobu horských kanónů a houfnic.  Názor na zavedení tohoto druhu zbraně do výzbroje přesvědčilo rakousko-uherské velení i výkony kanónů těchto typů i rozmáhající se zahraniční zájem o tyto zbraně - Turecko objednalo v roce 1913 lehké houfnice v ráži 10.4 cm, označené jako typ T v počtu 48 kusů a Čína 18 houfnic v ráži 10.5 cm, označené jako typ CH.

Po vypuknutí války v červenci roku 1914 si rakousko - uherské velení uvědomilo, že přestože jsou kanóny vzor 5 a 5/8 poměrně účinným dělem, nejsou schopny zastáti funkce houfnicového typu. První bitvy v Srbsku prokázaly, že armádě scházejí moderní děla schopná paleb vrchní skupinou úhlů, umožňující palbu ze zakrytých postavení s dostatečným účinkem, přitom však lehká a mobilní, aby mohla sledovat pěchotu. Shodou náhod se zde již ovšem podobné dělo objevilo - a to dokonce před válkou!

Proto došlo k zabavení dodávek pro Turecko a Čínu a houfnice staly se výzbrojí dělostřeleckého oddílu, přičemž se na frontě velmi osvědčily. Proto bylo rozhodnuto o výrobě pro R-U armádu pod označením 10 cm Feldhaubitze M.14. Tím dostalo Rakousko-uherské dělostřelectvo nejlepší lehkou houfnici té doby. Měla všechny atributy moderní dělostřelecké konstrukce:
-kapalinovou zákluzovou brzdu
-zpruhový vratník s vyvažovači
-lafetový štít
-nezávislý bubínkový zaměřovač
-vodorovný klínový závěr

Jedinou nevýhodou byla hlaveň z ocelového bronzu vyráběná vídeňským Arsenálem, kterou prosadila vojenská zpráva. Od roku 1916 do konce války však byly v důsledku nedostatku barevných kovů již osazovány pouze ocelové hlavně s vyměnitelnou duší firmy Škoda. Rovněž paleta munice pro dělo byla rozmanitá:
-granáty vz.14/9
-G-šrapnely vz 14 s olověnými nebo ocelovými kuličkami
-časovaný granát vz. 15

V plzeňské Škodovce bylo v době války vyrobeno 6458 hlavní a 4077 lafet a další stovky kusů byly vyrobeny v uherské dělovce v Rábu. Houfnice vz.14 se výrazně podílely na bojích až do závěru války. Po skončení války zařadila do výzbroje tuto houfnici řada států, hlavně nástupnických po Rakousku-Uhersku:
-Československo
-Itálie
-Maďarsko
-Polsko
-Rakousko
-Rumunsko

(http://hosting06.imagecross.com/image-hosting-12/9266-268-S.-voj-ci-u-maskovan-Poln-houfnice-10cm-vzor-1914-19.JPG)
Polní houfnice 10 cm vzor 1914/19

Československé houfnice 1914/19

Krátce po vzniku Československa se rozjela výroba děla pro československou armádu v počtu 85 kusů. Než přišly první kusy, dorazily do mladé republiky čs. legie z Itálie, které ve své výzbroji měly jak italské Obice da 100/17 modelo 14, tak původní rakousko-uherské typy vzor 1914. Hlavních bojů se zúčastnily na Těšínsku, kde pomohly zadržet polský útok, tak hlavně na Slovensku. Zde se houfnice vz.14 objevily na obou stranách fronty. Několik maďarských děl se dokonce československým jednotkám podařilo ukořistit.

Další křest ohněm si československé houfnice prodělaly po útoku maďarských bolševiků na Slovensko v květnu a červnu roku 1919. Část děl byla ztracena, několik kusů bylo naopak ukořistěno nepříteli. Po ukončení bojů na slovenském bojišti se lehké polní houfnice vz.14 v nové mírové organizaci, platné od 15. června 1920, staly výzbrojí druhého a později třetího oddílu dělostřeleckých pluků 1-12 a oddílů dělostřeleckých pluků 51.-54.

V průběhu 30. let se rozjel výrobní program na náhradu za vz.14/19, z čehož vyšel vz.30. Přesto až do září 1938 k jejímu nahrazení nedošlo.Na podzim onoho osudového roku se 10 cm Houfnice vz 14/19 nacházela ve výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19 a 202. Osádky byly údajně připraveny ihned zasáhnout do bojů a morálka a výzbroj byly na vysoké úrovni.

Houfnice v jiných zemích

Polní houfnici vzor 1914 využívala Itálie pod označením Obice da 100/22 modello 14/19 až do roku 1943, přičemž je využila během bojů ve Španělsku (1936-39), kde ji získali i španělští nacionalisté (jako kořistní i málo kusů Republikáni), Africe (1940-43) a kontinentální Evropě od Francie po Sovětský svaz. Těchto houfnic bylo použito i proti Spojeneckým jednotkám v Itálii, po italské kapitulaci je využívali jak Spojenci, tak jednotky Italské sociální republiky (severní Itálie) i jednotky německé.

V samotné německé armádě v letech 1938-1945 sloužilo několik různých verzí tohoto děla:
-Obice da 100/22 modello 14/19 (italská)
-10cm leichte Feld-Haubitze 14/19 (Tschechische) (československá)
-10cm leFH 14/19 (p) (polské)
-10cm leFH 318 (g)  (řecké)
-10cm leFH 316 (j)  (jugoslávské)
-10 cm leFH 14(ö) (rakouské)

Německá armáda tyto děla využívala od roku 1938 (rakouská a čs. výzbroj), během napadení Polska (1939), Západního tažení (1940), přepadení Balkánu a SSSR (1941) až do konce války. V knize o generálu Karlu Klapálkovi "Muž který velel mužům" je zmínka, že naši našli někde v nějaké opuštěné stodole, baterii těchto houfnic.

Po anšlusu Rakousko získala německá branná moc několik desítek kusů děl z rakouského arzenálu:
-typ M14 Feldhaubitzen  55ks
-typ M14/37 Feldhaubitzen  76ks

Jinak polská armáda ještě v září roku 1939 používala cca. 900 houfnic w.1914/19 (modernizované v Československu či podle československých plánů) a nasadila je do bojů na západě a po 17.září i do bojů na východě.


Úspěšná  modernizace

Potřeba modernizace tohoto děla byla zřejmá v čs. armádě ihned po vzniku republiky. Hlavní úpravy spočívaly v prodloužení hlavně na z 19 na 24 ráží, čímž byl za použití nové munice vz.21 prodloužen dostřel z 8100 m na 9900 m. Mimo jiné byl kanón opatřen regulátorem zákluzu, vyvažovačem se zpruhami, rozvodovou kulisou a regulátorem předkluzu. Došlo také k některým drobným zlepšením, jako například k zesílení nápravy, náměrového hřídele a nápravových sedátek.

Modernizace proběhla v letech 1919-1921 a výroba vyprodukovala během let 1921 - 1934 více než 2000 kusů. Domácí armáda si ponechala 605 kusů, zbytek šel na export do států Malé dohody (Jugoslávie, Rumunsko). Tato houfnice byla od poloviny třicátých let v Čs. armádě nahrazována 10 cm lehkou houfnicí vz. 30, ale na podzim osudového roku 1938 se 10 cm Houfnice vz 14/19 nacházela ve výzbroji Dělostřeleckých pluků 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19 a 202.

Po březnu 1939  ukořistila německá armáda 381 kusů houfnice, na Slovensku zůstalo rovných 221kusů. Houfnici vz.14/19 využívaly rovněž státy jako: Maďarsko, Řecko, Německo. Tři kusy z výzbroje bývalé čs. armády měly ukořistit maďarské jednotky během války v březnu 1939.

Slovenská armáda rovněž využila děla vz.14/19, hlavně na východní frontě. Zajímavostí je, že s tímto dělem slovenská armáda udělala postřelovací zkoušky proti sovětské technice, konkrétně proti lehkému tanky řady BT a slavnému T-34 za použití novější munice vz.30. Přestože houfnice oběma strojům zničila podvozek, postřelovací zkoušky proti pancíři nebyly učiněny.
Posledního bojového využití na Slovensku se zřejmě dočkala v Národním Povstání.

Po skončení války se ještě využívala krátce u poválečné armády. Byla zařazena na stupni vojenská oblast nebo tzv. zálohy Hlavního velení.
Ještě k 1. únoru 1949 jich bylo ve výzbroji 24 kusů, to by naplnilo přibližně:
- jeden dělostřelecký pluk (případně brigádu bez plukovního stupně) po 3 oddílech
každý oddíl : 2 baterie po 4 houfnicích.
Třetí baterie byla rámcovaná bez techniky.


(http://www.crielmodel.it/immagini/modelli/mezzi/r038.gif)
Italská verze Obice da 100/17 modello 14


Střelivo :
původní pro vzor 14 : Granáty ostré 10 cm vz .14/9
                                 Granáty ostré 10 cm vz . 15   
                                 ( hmotnost 13.76 kg, 1505 g.litý tritol )
                                 G. – šrapnely ostré 10 cm vz . 14         
                                 ( hmotnost 13.6 kg,,263 g.litý tritol)
                                     
                                  Nábojky ostré 10 cm vzor 14
                                      ( šest náplní )
 
Nové pro vzor 21:       10 cm ostrý minový granát vz.21           
                                 10 cm ostrý g.- šrapnel vz.21                 
                                 10 cm ostrá nábojka vzor 14
                                                    ( šest náplní)   
                             
 
Nové vzor 30 :             10 cm ostré nárazové granáty vz..30
                                  10 cm ostré časovací granáty vz.30
                                  10 cm ostré šrapnely vz.30
                                  10 cm ostré nábojky vz.30
                            ( sedm náplní ,nálpně číslo sedm se nesmělo užít)



 Hlaveň                                             vzor 14          vzor 14/19
Ráže mm                                              100               100
Délka hlavně                                       1930             2400
Délka drážkované části mm                 1511,5         1899
Velikost spalovacího prostoru              1,33              1,6
Počet rýh                                              36                 36
Hlouba rýh mm                                     1,1                1,1
Šířka rýh mm                                        6,2                 6,2


Šířka polí mm              2,526                   2,526
Hmotnost hlavně
se závěrem kg              386                    430
Hmotnost závěru kg          37                  37
        

Lafeta   
Hmotnost houfnice s výstrojí  kg            1412         1510
Hmotnost houfnice bez výstroje kg         1372           1430
Palná výška mm        1018              1018

Délka děla od ústí hlavně ke konci tůčky mm                      5490
Vzdálenost středu kola a chobotu mm         2900               2900
Šířka lafety mezi nápravovými čepy mm         1848               1848

Šířka lafetového štítu mm         1625               1625

Náměr stupňů
+ 48 , - 7
+ 48 , - 7

Odměr stupňů
 6                     6

Hmotnost lafetového štítu kg
245

Tloušťka lafetového štítu mm
4,7                     4,7

Rozchod kol mm
1530               1530

Průměr kol mm
1300                   1300

Šířka obruče kola mm
80                   80

Hmotnost jednoho kola kg
82                    82

Hmotnost výstroje lafety kg
40                   80

Hmotnost zaměřovače bez dalekohledu kg             
17,2

Hmotnost dělového dalekohledu 8/14 kg
2,7                      2,7

Hmotnost úplného truhlíku s mířidly kg
26                 26



Zdroje: en.wikipedia.org, forum.vojsko.net
delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
panzernet.net, network54.com