Prvním proudovým stíhačem na světě se stal He 280 V-1, neboť úspěšně vzlétl 2.dubna 1941 bez pomocí žádné přídavného motoru.
Ernest Heinkel byl jeden z prvních průkopníků proudového motoru. Jeho firma se zabývala tímto pohonem již před válkou. Se zkušenostmi z vývojem letadla He-178 V-1, kde se poprvé použil k pohonu letadla proudový motor, se Heinkel pustil do vývoje letadla He 280 V-1.
Tým Heinricha Hertela se pustil do práce. Místo šéfkonstruktéra projektu se zaujal Karl Schwärzler. Tento projekt byl odvážný, neboť kombinoval vše nejlepší z té doby. Jako prví byl od začátku projektován jako stíhací letadlo. Díky použití proudových motorů, si bezpečnost pilota vyžádala montáž vystřelovací sedačky. Tak se stal He 280 první letadlo možností katapultace. Také byl použit příďový podvozek a u sériových letadel se objevila i přetlaková kabina. Tento fakt umožňoval vystoupat letounům do mnohem vyšších letových hladin. Ale přetlaková kabina se moc neujala, neboť i když byla úspěšně instalována do mnoha prototypů letadel v průběhu Druhé světové války, tak finanční i časové faktory byly na prvním místě.
11. září z letiště zkušebního střediska v Rechlinu se poprvé uskutečnil bezmotorový let, kdy byl prototyp letounu vlečen za bombardérem He 111. Letadlo pro tento let bylo vybaveno pouze makety proudových motorů a také bylo zatíženo závažím odpovídající hmotnosti palivových nádrží umístěných v trupu letadla o objemu 1 067 l.Bylo uskutečněno 41 bezmotorový letů a poté byly do draku zamontovány motory HeS 8 A (580,5 kp).
2. dubna 1941 úspěšně vzlétl Fritz Schafer k prvnímu motorovému letu. Ještě v průběhu téhož roku byly postaveny dva prototypy He 280 V-2 (GJ+CA) a He 280 V-3 (GJ+CB). Motory byly přejmenovány na Heinkel-Hirth 001 a zamontováno přídavné spalování. Experimentovalo se také s pulsačními motory Argus As 014, které měly být použity u letounových střel Fieseler Fi 103 (zbraň V-1).
Vzhledem k př1iš malému tahu motorů Argus musel být He 280 V-1 vytažen do vzduchu jako kluzák. První z těchto letů proběhl 13. ledna 1942 ve sněžné bouři. Stroj pokryla námraza a stal se neovladatelným. Pilot se odpojil a katapultoval se, poprvé v dějinách letectví.
Pro finální úspěch letdla zbývalo přesvědčit RLM ( Římské letecké ministerstvo), že stroj je vhodný pro bojové použití. A také to dokázal vítězstvím ve simulovaném souboji s Focke-Wulfem Fw 190 A. Ale v létě 1942 RLM rozhodlo, že proudový motor Jumo 004 je nadějnější než Heinkel-Hirth 001 a nařídilo vybavit He 280 V-2 dvěma motory Jumo 004 A (832,5 kp). Vzletová hmotnost sice vzrostla na 5 164 kg, ale maximální rychlost činila 790 km/h. V červenci 1942 dostal tento prototyp také výzbroj tvořenou třemi 20 mm kanóny MG 151/20, zabudovanými v přídi.
Nadále vznikaly další prototypy: He 280 V-4 (GJ+CC) s motory BMW 003 A-0, He 280 V-5 (GJ+CD) s motory Heinkel-Hirth 001, He 280 V-6 (NU+EA) s motory Jumo 004 a výzbrojí měl být předlohou pro stíhací bombardér He 280 B-1 s vypočtenou rychlosti 880 km/h.
Připravovala se už sériová výroba, když RLM nařídilo všechny práce zastavit kvůli lepším výkonům konkurenčního Me 262.
PS: Môj názor je že nezáujem o toto lietadlo v roku 1942 hraničí až z debilitou nakoľko išlo o výnimočný letún ktorý by nasledujúce tri roky nemal na oblohe konkurenta a rovnako uprednostnenie Me262 na jeho úkor bolo krátkozraké nakoľko tieto letúny sa mohli efektívne dópĺňať vzhľadom na vyššiu manévrovateľnosť než Me262 a dokonca aj na FW190. Ešte raz si prosím uvedomte že išlo o rok 1942.
jeden zaujímavý odkaz
http://www.geocities.com/lastdingo/aviation/he280.htm