Člověk až žasne, že se s tou hromadou železa někdo tahá z bahna. To tam v Rusku vykupují kovy tak draze?
No oni rusové prvotně nechtěli tento stroj vytáhnout z Něvy, armáda odmítla půjčit těžkou ženijní techniku. Naštěstí pomohli členové klubu vojenské historie
Nález (Poisk) z Běloruska.
Jejich metoda spočívala v použití 5t navijáku, opravdu pouze 5000kg, či 50kN, nákladního Zilu-157. Síla navijáku byla zvětšena pomocí soustavy kladek, takže poté dávalo sílu 150 tun (1500kN). Práce začali až v březnu 2003, silně mrzlo, ale o led na Něvě se postarala kirovská elektrárna, vypouštějící do řeky ohřátou vodu ze svého chladícího okruhu. Potápěči nejprve očistili tlakovou vodou nánosy od písku a jílu tak, aby mohli upevnit lana na tažné háky. Očištovací práce trvaly týden. Byla použita lana o průměru 40mm. Na 20 m lana se tank posunul pouze o 0.5m vpřed, takže se musela soustava zafixovat a celé to opakovat. Tank neměl naštěstí zařazenou rychlost (tak tomu podle pokynů posádkám mělo být) a pásy se kupodivu protáčely.
Každý záběr trval hodinu až dvě po 40 dnech byla operace hotová. Spotřebovalo se 600 litrů paliva pro čerpadla a pohon navijáku.
Na břehu byl KV-1 lépe očištěn a z jeho vnitřku bylo vyneseno vybavení: 136granátů do kanonu, 3kulomety DT se 33 zásobníky, 16obranných granátů F-1, radiostanice, drobné věci osádky, která stačila tank opustit dříve než se potopil.
Stav tanku byl shledán jako velmi dobrý, kromě prorezavělých blatníku a schránek j
aščiků. Stroj byl shledán vhodným k rekonstrukci a dopraven vyproštovacím tankem T-72 (to už se ruská armáda přestala zdráhat) do opravárenského závodu č.61 ve Strelni. Byl kompletně zrekonstruován a dán do pojízdného stavu, ale díky motoru z T-55.
Stal se exponátem Muzea blokády Leningradu a vyjel na své příští místo vlastní silou, ovšem je poněkud absurdní, že je pod širým nebem.
Pjatačok podle místních prý ukrývá ještě jeden KV, T-26, T-34, T-37 a BT.
Pár obrázků ještě:
Toto všechno se dá najít v okolí:
