Autor Téma: Výpověď jediného přeživšího z Ploštinských pasek  (Přečteno 4832 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Dandy.DG.

  • ČSR
  • Poručík
  • Příspěvků: 238
  • V boji pro vlast si nechám poslední kulku pro sebe
    • http://www.obecprlov.cz/
Dne 19.4 1945 byla vypálena pasekářská osada Ploština. Byla to dlouhou dobu základna partyzánské skupiny stejného jména "Ploštinský oddíl" byl částí 1.Čs.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Den před tím se větší část partyzánů soustředila na blízkém zámečku Trubiska, kde plánovali akci v Lidečku. Na Ploštině zůstala malá skupina cca dvaceti až třiceti bojovníků. Byli předem varováni ve chvíli, kdy právě zpracovávali čerstvě zabitou krávu, kterou též potom Němci našli. Proběhla rychlá porada, padaly různé názory, partyzáni chtěli i bojovat proti přesile, ale na naléhání pasekářů, kteří je prosili aby odešli a po zvážení marnosti takového boje, stáhli se do blízkého lesa odkud celou tragédii pozorovali. V ploštinském oddílu sloužil i Slovenský spisovatel Ladislav Mňačko, který toto téma zpracoval ve své známé knize Smrt si říká Engelchen, nikdy se nikdo nedozví, kdo Engelchen byl. Existuje kniha publicisty a historika Luďka Navary Smrt si říká Tutter, kde se touto otázkou autor detailně zabývá a vybírá z velitele komanda z Vizovic Ericha Wieneckeho a dvou příslušníků Einheit Josef - SS Jagdeinsatz Slovakei Kurta Wernera Tuttera, později Československého agenta v NSR a Dr. Waltera Pavlovského, velitele Einhait Josef. Ploština však byla zrazena dvěma českými konfidenty Machů a Baťou, jenž se vetřeli do oddílu a po čtrnácti dnech z hlídky utekli a zúčastnili se rovněž akce proti Ploštině. Zahynulo zde 27 lidí z nichž jednomu se podařilo uprchnout. Detailnější článek o Ploštině se chystá, zde vám předkládám výpověď jediného přeživšího z onoho dne Jana Machů. Se zrádcem Machů nemá společného nic než jméno.

Protokol
Sepsaný dne 13.ledna 1947 s Janem Machů 25.9 1907 ve Vysokém Poli okres Uh.Brod , bytem tamtéž čp.42
Předmět výslechu: Vypálení Ploštinských pasek a zavraždění 27 osob dne 19.4 1945 esesmany a gestapáky.
Vyslýchaný byl upozorněn aby mluvil pravdu, vypovídá:
Dne 19.4 1945 kolem půl druhé jsem se vracel z pole domů do Vysokého Pole. U samé obce narazil jsem na 3 člennou hlídku gestapáků, která mě zadržela a žádala po mně legitimaci, kterou jsem při sobě neměl. V tu dobu vracel se do obce Vys.Pole František Trčka, František Machů a bratři František a Josef Zvonkovi, všichni z V.Pole. Jmenovaní byli rovněž hlídkou gestapa zadrženi a společně se mnou vedeni na Ploštinu. Dále cestou potkali jsme Jana Rašku a potom jeho synovce Františka Rašku, kteří rovněž museli s námi jíti na paseky Ploštiny. Jelikož někteří ze zadržených neměli u sebe žádných osobních průkazů, poslal jsem svého syna Jana pro legitimace do V.Pole. Zatím všichni byli jsme hlídkou gestapa dovedeni na paseky Ploštiny, kde nám bylo nařízeno postaviti se do kruhu zády k sobě a sepnouti ruce a dáti je za hlavu. V tom přinesl můj 13 –ti letý syn Jan legitimaci a gestapáci přezkoušeli si naši totožnost. Syn jan byl ihned propuštěn a odešel domů. Ihned nato počal výslech, který prováděli jednotlivě členové gestapa, z nichž první se nás tázal, zda víme něco o partyzánech nebo o zbraních ukrytých na pasekách Ploštiny, přičemž ukázal na obytné stavení Josefa Zichy. Tento gestapák přitom k nám pronesl: „ Vy nevíte, že tady jsou ukryté zbraně? Vy nevíte, že je tam munice, vy nevíte, že tady bývali partyzáni a že je tu přechovávali?“ Po tomto výslechu počal vyslýchati druhý gestapák, který nařídil vyslýchaným mezi nimiž jsem byl i já, abychom si lehli obličejem k zemi. Nato přišel další gestapák, který nám nařídil vztyk a počal na nás řváti:  „ Tak co, vy nevíte nic o partyzánech, vy se nechcete přiznat, že tu byli partyzáni?“ Když jsme všichni mlčeli uchopil mne gestapák za ramena a zařval na mne : „  Marsch,  herain , tys první partyzán“, přičemž se mnou strčil dopředu a ukázal rukou do hořícího stavení. Vyraženým oknem od obytného stavení Františka Šašiny skočil jsem již do hořícího domu a počal jsem klidně ležeti na podlaze pod oknem. Po chvíli nato byl do tohoto domu  dveřmi  vhozen František Trčka, který mně padl na nohy, při čemž mu vyhřezl mozek na moje kalhoty. Z tohoto jsem usoudil, že byl gestapáky střelen přímo do hlavy. Ihned po pádu Františka Trčky byly na nás vystřeleny tři rány z automatu a hozen ruční granát. Z uvedených tří výstřelů nebyl jsem zasažen a granát, který dopadl na dosah ruky od mého těla, jsem ještě před explozí uchopil a hodil do sousední místnosti, kde vybuchl. Ihned nato slyšel jsem velký nářek ostatních osob přivlečených gestapáky na Ploštinu. Tito velmi naříkali a volali : „ Kdo jste dobří pomozte, Bože můj, Bože můj, Ježíši, Marie,Josef“, Když strop místnosti v níž jsem ležel počal prohořívati a řítiti se dovnitř, vplížil jsem se po břiše do vedlejší síně a komory, kde jsem hledal záchranu před upálením. Jelikož i zde se strop již řítil, vyplížil jsem se do dveří vedoucích z domu na dvůr a když jsem nikoho s Němců neviděl na blízku, skočil jsem do blízkého hnojiště a hořící oděv na sobě jsem uhasil. Z hnojiště poča jsem se váleti po dvoře a jsa kryt kouřem z hořících pasek, dokoulel jsem se k blízké polní cestě, vedoucí mírným úvozem do lesního podrostu, vzáleného asi 130 m od hořícího domu Františka Šašiny. Z tohoto podrostu doplížil jsem se do vysokého lesa, kde jsem se ukry a zůstal ležeti do 23 hodiny, načež jsem odešel domů.
Příštího dne šel jsem se podívati na paseky Ploštiny a našel jsem v domě Františka Šašiny spálenou mrtvolu Františka Trčky, před oknem jimž jsem do hořícího domu skočil, nalezl jsem ohořelou mrtvolu Františka Vašíčka z Tichova, u  okna kde byl vchod do domu, ležely dvě ohořelé mrtvoly Jana Františka Raškových a ve sklepě při vchodu do domu ležela ohořelá mrtvola Josefa Zvonka. Mimo toho nalezl jsem čtyři zhořelé mrtvoly ve vyhořelé komoře Josefa Častulíka, souseda Šašinových a jednu uhořelou mrtvolu u stodoly stodoly Josefa Častulíka. Ostatní uhořelé mrtvoly byly nalezeny ve spálené pasece Josefa Zichy.
Celé akce proti Ploštinským pasekám zůčastnilo se asi 400-500 gestapáků a esesmanů, kteří s sebou měli asi 70-80 cvičených policejních psů. Ze všech osob hozených do hořících pasek zachránil jsem se sám.
Po sepsání přečteno, schváleno a podepsáno.
DANDY D.G