Autor Téma: Askarijské koloniální jednotky (GER)  (Přečteno 3772 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

rase

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Askarijské koloniální jednotky (GER)
« kdy: Duben 03, 2011, 10:24:06 »



Askarijské koloniální jednotky ve Freikorpsu

Než se ale dostaneme k našemu tématu, je třeba zmínit něco o samotné historii. Německá koloniální armáda (Schutztruppe) se zkládala především z domorodců zvaných Askariové, kteří sloužili pod vevelením německých důstojníků a poddůstojníků. Nejvyšší koncentrace těchto místních vojáků byla v Německé východní Africe (nyní Tanzanie). První askarijové byli do armády verbováni již kolem roku 1888. Nicméně se stali chloubou německé říše.
Příběh německé východní Afriky je v podstatě příběhem generála Paula Emila von Lettow-Vorbeck. Tento důmyslný stratég dokázal s nepatrným počtem vojáků (3500 Evropanů a 12000 domorodých Askariů) klást odpor čtyřicetitisícové armádě britského impéria vedené Janem Smutsem.
Askariové byli tvrdě disciplinovaní, tak jako všichni němečtí vojáci té doby, ale byli také výtečně placení. Dostávali dvojnásobné platy než jejich britské protějšky a navíc získali nejrůznější specializace od německých důstojníků, ktěří sami byli pečlivě vybíráni. Rozkazy byly doplňovány i o místní jazyk, popřípadě řečí Ruga-Ruga. Vojsko dislokované v německé východní Africe se nazývalo zkráceně Schutztruppe a dělilo na dvě velice podobné části:

Feldkompanie (FK)
Čítala 6 až 7 německých důstojníků (včetně lékaře), 9 až 11 nižších velitelů a 160 až 200 vojáků, jednotka byla obvykle vybavena dvěma kulomety. Po propuknutí války v roce 1914 byly založeny ještě:

Schützenkompanie-k (SCHK)
Měla v podstatě stejnou strukturu jako Feldkompanie, jen v nich sloužili vojáci z Evropy a k dispozici měli 700 nosičů. Do vypuknutí války totiž nebylo možné sehnat dostatečný počet evropanů pro službu v koloniálním vojsku.

Již 1.listopadu 1914 bylo Schutztruppe v plné síle a čítalo celkem dvacet (FK a SCHK) Z tohoto počtu bylo 14 oddílů při severní hranici, v oblasti u Kilimandžára. Kapitán Tom von Prince operoval s třemi Feldkompaniemi v Tavetában západně od Kilimandžára, další čtyři jednotky pod velením poručíka von Merensky Moschiban byly připraveny nedaleko. Kapitán Baumstark velel čtyřem feldkompaniím, které měly na starost ochranu pobřeží. Jedna feldkompanie byla dislokována v Dodomában a druhá v Kigomában kde měla na starost ochranu železnice. Zbývající čtyři feldkompanie se nacházely v hlavním městě Wahl. Na zbytku hranice se neočekával nepřátelský útok, tak byly ponechány bez ostrahy.
Během bojů od 3. - 5.listopadu 1914, generál von Lettow-Vorbeckem odrazil britský obojživelný útok na přístav Tanga a porazil zde osminásobnou přesilu nepřítele. Během bojů v kolonii způsobily německé koloniální jednotky nepříteli ztráty kolem 10000 mužů. Kvůli zdrcující přesile se ale musel stáhnout do Mozambiku a nakonec až do Severní Rhodésie, kde se v Abercornu vzdal spojeneckým silám. Byl totiž opožděně informován o konci války v Evropě (11.listopad, kapitulace Německa). Jeho síly, které dokázaly dlouho vést úspěšnou partyzánskou válku proti ohromné převaze spojenců o síle asi 130.000 mužů, se v okamžiku kapitulace skládaly ze 175 Evropanů a 3.000 Askariů.


 
Paul Emil von Lettow-Vorbeck byl po válce oslavován jako hrdina. Jeho Schutztruppe totiž nebyla nikdy poražena v boji (ač často musela před velkou přesilou ustoupit). Je také třeba zmínit, že u pobřeží východní Afriky bojoval i německý lehký křižník SMS Königsberg, který byl později potopen (vlastní osádkou po vypotřebování veškerého uhlí) v deltě řeky Rufiji v červenci roku 1915. Po té co osádka odmontovala veškerá děla, připojila se k pozemním vojskům, které tak výrazně posílila.
Je ale zajimavé, že konec války neznamenal pro Askarijce úplný konec bojů. Někteří totiž sloužili i v pravidelné imperiální armádě mezi nimi byl i Elo Sambo z Kamerunu, který sloužil jako bubeník v kapele husarského pluku, byl mu udělen Železný kříž 1. a 2. třídy a později sloužil v 4. pluku kavalérie Reichswehru. Dalším byl Josef Mambow, který byl bubeník u 3. Dragounského pluku jízdních granátníků. Je také známá fotografie jednoho Askarije účastnícího se v roce 1919 bojů v ulicích Mnichova (při bojích proti komunistům) v jednotce von Letowova freikorpsu jako generálův osobní řidič !
Askarijští vojáci, kteří se účastnili bojů ( i ve východní Africe), dostávali výsluhu jak od Výmarské republiky, tak i později Spolkové republiky Německo (SRN).

Ps. Tak mě napadá, jestli Hitler nemyslel tou vyvolenou rasou místo Arijců právě Askarie

Mapa: http://en.wikipedia.org/wiki/File:East_Africa_WWI_as_at_August_1915.png

Zdroje:
http://toriblog.blog.hu/2010/04/12/a_nagy_haboru_afrikaban_a_mehek_csataja
http://www.militaryphotos.net/forums/showthread.php?156983-Imperial-German-army-in-East-Africa-(early-20th-century)/page5
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2900
http://www.suite101.com/content/black-africans-fought-for-kaiser-and-germany-in-world-war-i-a324213
http://en.wikipedia.org/wiki/East_African_Campaign_(World_War_I)
http://en.wikipedia.org/wiki/German_East_Africa


Askarij slavnostně pózuje s Německým praporem


Askarij pózuje mezi německými vojáky (na Západní frontě nebo již po válce)


Fransouzští vojáci se zajatým Askarie na Západní frontě (!)


Askarijští vojáci v roce 1906
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757