bojové obrněné transportéry pěchoty typové řady BTR (Sovětský svaz/ Rusko)

[TonyHazard]

Bojové obrněné transportéry pěchoty typové řady BTR
(transportéry BTR-60, BTR-70, BTR-80, BRT-90, BTR-94)

1. PŘEDCHŮDCI OBRNĚNÉHO TRANSPORTÉRU BTR
Před druhou světovou válkou, a hlavně v jejím průběhu produkoval Sovětský velké množství obrněné techniky, převážně tanky, obrněná auta a později i samohybná děla, přičemž běžné transportéry pěchoty se prakticky nevyráběly. Rychleji jedoucím tankům pak pěchota nestačila a absence podpory pěchoty útočícím tankům se odrazila na zbytečných a velkých ztrátách. Některé jednotky používaly americké a britské transportéry pěchoty, například polopásová vozidla M3, M5, M9 dodané v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu (lend – lease), ale těchto strojů bylo katastrofálně málo. Samozřejmostí bylo využívání kořistní německé techniky, ty však používaly jen některé jednotky druhého sledu. Pěchota vezená na tancích byla jen nouzovým řešením (na tanky byly pro tento účel záměrně přivařovány úchyty), ale i tohle řešení se podepsalo na značných ztrátách na lidech.
Není však možné tvrdit, že by sovětské velení nemělo o transportéry zájem, sovětští konstruktéři se po dvakrát snažili vyvinout vlastní transportéry pěchoty.
Jako první byl rozjet projekt transportéru pěchoty v roce 1943. Jednalo se o transportér TB-42 na podvozku polopásového nákladního automobilu ZiS-42. Projekt se avšak dostal pouze do stádia dřevěné makety v poměru 1:1 uchyceném na původním podvozku.
Druhý projekt se dostal dále, v roce 1944 byl postaven prototyp transportéru B-3, kde byl použit podvozek nákladního automobilu ZiS-5. Stroj napodoboval německé vozidlo Sd.Kfz. 251, ale pouze pásovým pohonem. Podvozek využíval dílů z tanku T-70, avšak po neúspěšných testech byl projekt zastaven, neboť k výrobě takových vozidel chyběly nejen vhodné motory, ale i zkušenosti a výrobní prostředky.


Prototyp transportéru B-3 na podvozku nákladního automobilu Zis-5.

Po ukončení druhé světové války se pokračovalo ve stavbě transportérů pro pěchotu. Bylo postaveno několik prototypů, převážně však na pásových podvozcích. Na podvozku tanku vznikly dva prototypy, označené K-75 a K-78, na podvozku samohybného děla jeden, s názvem BTR-112.
Mimo tyto stroje vznikly transportéry na podvozku nákladních vozidel. Šlo o BTR-40, postaveného na podvozku nákladního automobilu GAZ-63 4x4 a BTR-152 vyvinutý na podvozku vozidla ZiS-151 6x6. Tyto transportéry však neposkytovaly žádnou ochranu pěšímu výsadku, neboť šlo o otevřené korby. I když byla rozjeta sériová výroba, velení sovětské armády si uvědomovalo, že vozidla jsou zastaralá a plně nevyhovují potřebám armády. Ne jinak to bylo v případě pásového transportéru BTR-50P (písmeno „P“ znamená plovoucí), který vznikl v roce 1952 na podvozku obojživelného tanku PT-76. Zde první verze měly otevřenou nástavbu, zakrytování dostaly až pozdější výrobní varianty. Tyto bojové „taxíky“, jak byly transportéry vhodně pojmenovány, byly vyvezeny do arabských států, kde se účastnily bojových akcí v arabsko-izraelských konfliktech, ve kterých se potvrdila jejich nízká bojová účinnost.

 
Obrněný transportér pěchoty BTR-40

Sovětské vrchní velení armády si uvědomovalo nutnost úplně nového stroje, který by splnil stále se zvyšující nároky moderního bojiště. Proto byly vyhlášeny požadavky na nové kolové obrněné vozidlo. Mezi základní vlastnosti měl být pohon na všechna kola, kde by dvě první nápravy měly být říditelné při nezávislém zavěšení. V součinnosti s tanky mělo být vozidlo dostatečně rychlé v terénu a překonáním překážek se částečně vyrovnat tankům, přičemž mělo být také obojživelné. Na konci padesátých let se sešlo k otestování několik postavených prototypů s tímto továrním označením : pohon 6x6 ZIL-153 a 8x8 GAZ-49, GAZ-560, GAZ-1015B a GAZ-1020B. Všechna vozidla prošla náročnými testy s dobrými výsledky, ale nejvýše byl hodnocen Objekt 1015-B, který měl vyzbrojenou věžičku a hydrodynamickou trysku. Poněvadž komise brala v úvahu výrobní možnosti a zkušenosti závodů GAZ, byl nakonec k masové výrobě vybrán prototyp GAZ-49. Rozhodování ovlivnil fakt, že vybraný prototypový stroj byl výrobně jednoduchý a levný, a že nebyl sestrojen pomocí moderních prvků, které by znesnadňovaly rozběhnutí sériové výroby. Na druhou stranu je třeba ocenit snahu konstruktérů, že kompletní konstrukce byla vyprojektována od základu. Označení BTR v originále (Rusky: бронетранспортер).

 
Obrněný transportér pěchoty BTR-152.

2. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR-60
Vývoj nového transportéru byl zahájen v listopadu 1956, v gorkijském závodě GAZ , kde za šéfkonstruktéra byl určen V.A. Dětkov. Velení však změnilo požadavky, v tom čase už armáda chtěla úplně krytý stroj, se kterým lze čelit útokům v městské zástavbě i po použití zbraní hromadného ničení. Prototypové vozidlo GAZ-49 s těmito požadavky nebylo postaveno a bylo nutno jej předělat, neboť vést střelbu z tak těsného prostoru by bylo problematické. Předchozí vozidla pro převoz pěchoty byla poháněna převážně jen jedním motorem, pro tyto nově konstruovaná vozidla byl naplánován zdvojený pohon a to dva šestiválcové motory GAZ-40P každý s výkonem 67,11 kW (90 HP), přičemž do sériových vozidel mělo jít o shodný motor, ale s výkonem 70 kW (92 HP). První a třetí nápravu roztáčel motor uložený vpravo, motor umístěný vlevo pak roztáčel druhou a čtvrtou nápravu. U každého motoru byla nainstalována čtyřstupňová převodová skříň s jednotalířovou hydraulickou spojkou. Převodovky jednotlivých mostů byly dvoustupňové, přičemž každá z převodových skříní měla redukci pohánějící společnou pohonnou jednotku a hydrodynamickou trysku s kormidlem o průměru 600 mm. S řízením kol na prvních dvou nápravách pomáhal hydraulický posilovač. Při testech vyvinulo prototypové vozidlo rychlost až 80 km/h a s plnými nádržemi, o obsahu 290 litrů, byl dosažen dojezd kolem 500 km.

VERZE transportéru BTR-60P : Svařovaná otevřená korba nového transportéru, spíše její spodní část měla tvar lodního trupu, na bocích se sklonem se po celou dobu produkce vozidla se prakticky nezměnila, maximálně její výška. Na její výrobu byly použity desky z válcované oceli o proměnné šířce 6 až 8 mm, poskytující ochranu před střelami ráže 7,62 mm nebo střepinami. Do přepravního oddílu se vešlo 14 vojáků, kteří používali k sezení lavice upevněné po bocích vozidla. Jelikož se na zádi transportéru nacházel motor, musela přepravovaná pěchota k nástupu a výstupu použít dva průlezy na bocích, nacházející se ovšem téměř v dvoumetrové výšce, což se počítalo k největším mínusům tohoto vozidla. Posádka transportéru byla dvojčlenná, velitel a řidič-mechanik, k obraně používali jeden kulomet SGMB ráže 7,62 mm. Podvozek vozidla tvořilo 8 poháněných kol, rovnoměrně rozložených, s větší mezerou mezi druhou a třetí nápravou, s centrálním tlakovým regulačním systémem.
Dne 13. listopadu 1959 byl rozkazem ministerstva obrany Sovětského svazu vzat do výzbroje armády transportér BTR-60P, s továrním označení GAZ-49. V průběhu roku 1960 byla vyrobena tzv. ověřovací předsérie. Závody GAZ se produkcí jmenovaného vozidla zabývaly do roku 1963 (poslední vozidlo opustilo výrobní linku asi v červenci téhož roku).
Pozdější verze byly vybaveny noktovizorem na stanovišti řidiče TVN-2 a noktovizorem TKN-1, spojeným s reflektorem OU-3 pro velitele vozidla. V posledních sériích mohl velitel také používat periskop TPKU-2B.

 
< Obrněný transportér pěchoty verze BTR-60P.
> Obrněný transportér pěchoty verze BTR-60PA.

VERZE transportéru BTR-60PA : Ve stejném roce (1963), kdy byla ukončena výroba verze BTR-60P, byla zahájena produkce modernizované varianty s továrním označením GAZ-49A. Tento transportér dostal označení BTR-60PA a od předchozího modelu se odlišoval především hermeticky uzavřenou převozní částí. Stroj byl vyvinut především z důvodu nebezpečí použití zbraní hromadného ničení. Na nástavbě transportéru přibyly čtyři průlezy, dva pro velitele a řidiče, další dva v bojovém oddíle výsadku. Změny avšak snížily počet převážených vojáků ze 14 na 12, a zvýšily celkovou hmotnost vozidla z 9,8 t na 10,2 t. Výzbroj, co se týká ráže a počtu zůstala shodná (jeden kulomet ráže 7,62 mm), typ kulometu SGMB nahradila zbraň PKT, také celková kvalita systémů a přístrojů byla navýšena.
VERZE transportéru BTR-60PA-1 : Na začátku roku 1965 byl u transportéru BTR-60 modernizován pohonný systém a systém převodu točného momentu. Vozidlo obdrželo označení BTR-60A-1, a mimo tyto novinky se mohlo pochlubit novější radiostanicí, kdy R-123 nahradila stávající R-113, změny se také projevily malým zvýšením hmotnosti, a to na 10,3 tuny. Výrobní linky závodů GAZ se verzemi BTR-60PA a -PA-1 pravděpodobně zaměstnaly do listopadu 1966. Stávající nedostatek v obtížnosti nástupu a výstupu pěchoty přetrvával, posádky si také stěžovaly na špatný rozhled ze stanoviště a nezakrytovanou výzbroj.

 
< Obrněný transportér BTR-60PA
> Obrněné transportéry BTR-60P, zde je vidět otevřená korba.

VERZE transportéru BTR-60PB : Rok předtím, přesněji 29. června 1964 byl dokončen vývoj nové varianty transportéru s továrním označením GAZ-49B (BTR-60PB), kde vývoj byl zaměřen na výrazné zesílení výzbroje, což umožnilo účinnou podporu výsadku a zapojení do šarvátek se podobnými stroji protivníka. Sériová výroba započala v roce 1966 a vozidla vyjížděla z výrobních linek závodu GAZ až do poloviny roku 1976.
Verze BTR-60PB se výrazně odlišovala od předchozích variant umístěním střelecké věžičky, která byla vytvořena koncem 60. let  konstrukční kanceláří v Tule pro průzkumné vozidlo BRDM-2. Věž byla usazena za řídící část vozidla a podepsala se na snížení výsadku na 8 vojáků a zablokovala stávající přední průlezy, proto byly vytvořeny nové velké průlezy na bocích vozidla. Výzbroj transportéru se skládal z velkorážného kulometu KPVT ráže 14,5 mm a spřaženého kulometu PKT ráže 7,62 mm. Nové vozidlo dostalo silnější čelní pancíř odolávající palbě zbraní do ráže 12,7 mm, modernější pozorovací přístroje a pohonný systém, přičemž celková hmotnost se nezvýšila (10,3 t). V přední části korby byl instalován naviják s délkou lana 50 m a maximální tažnou silou 4500 kg.
Technická data transportéru BTR-60PB :
> hmotnost : 10,3 t (bojová)
> posádka : 3 muži (velitel, řidič a střelec) a 8 členů výsadku
> rozměry : celková délka 7650 mm, šířka 2840 mm, výška (s věžičkou) 2310 mm, výška (bez věžičky) 2060 mm, světlost 480 mm
> výzbroj : kulomet KPVT ráže 14,5 mm (500 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 7 až 9 mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : dva šestiválcové zážehové, kapalinou chlazené motory GAZ -49B každý s výkonem  67 kW (90 HP) při 2600 ot./min.
> obsah nádrží : 290 litrů
> rychlost : silnice až 80 km/h, voda až 10 km/h
 dojezd : až 600 km
> překážky : příkop 2,0 m, kolmá stěna 0,40 m, stoupavost 60%, náklon 40%
> jiný zdroj : délka 7220 mm, šířka 2825 mm, výška 2955 mm (s věžičkou BM-30)

 
< Obrněný transportér pěchoty verze BTR-60PZ.
> Obrněný transportér pěchoty verze BTR-60PB.

3. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR-70
V roce 1966 se začaly elitní sovětské jednotky vyzbrojovat novým vozidlem pěchoty. Toto bojové vozidlo BMP-1, které v sobě obsahovalo vlastnost transportéru pěchoty a lehkého tanku mělo zprvu u tankových divizí nahradit BTR-50 a později i u motostřeleckých divizí BTR-60. Avšak jeho náročná konstrukce byla výrobně drahá a jeho provoz vykazoval velmi problémů. Tuto situaci vyřešil v roce 1970 vedoucí konstrukční kanceláře závodů GAZ I.S.Muchin předložením hotového projektu vylepšené varianty BTR-60. Prototyp s továrním označením GAZ-50 byl kompletně hotov v září 1971 a vznikl kombinací upravené korby BTR-60 (GAZ-49) s věžičkou z BMP-1. Ve střelecké věžičce byl instalován kanon 2A28 Grom ráže 73 mm, spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm, přičemž na hlavni kanonu se nacházela odpalovací rampa protitankových řízených střel PTUR 9K11 Maljutka. Jak už bylo uvedeno, původní korba byla změněna, snížení boků korby zapříčinily větší výklenky nad koly, vozidlo se celkově snížilo o 185 mm. Čelo korby se změněným sklonem pancíře dostalo nový vlnolam, který se skládal na horní část. Pro usnadnění nástupu a výstupu výsadku byly mezi druhou a třetí nápravou umístěny boční průlezy mnohem níže, pro rychlejší nastupování dostalo vozidlo na boky dvoje schůdky, a to mezi první dvojici a druhou dvojici náprav. Strop korby byl zjednodušen a střílny změnily místo.
Změny se projevily v instalaci dvou nezávislých brzdných systémech, automatickém systému ochrany před účinky zbraní hromadného ničení a palivové nádrže byly uloženy v izolovaných oddílech. Tento prototypový stroj poháněly dva šestiválcové zážehové motory GAZ-49B, každý s výkonem 93,2 kW (125 HP). Početní stav výsadku se nezměnil, rozdíl byl, že vojáci seděli zády k sobě, což usnadnilo vést palbu střílnami. Spojení posádky zajišťovala radiostanice R-123M, vnitřním spojením byla propojena posádka a jeden voják výsadku. Prototyp se nedočkal sériové výroby, ale zásadně pomohl vzniknout vozidlu s továrním označením GAZ-4905, který byl vyvinut shodnou konstrukční kanceláří.


Obrněný transportér BTR-70.

VERZE transportéru BTR-70 : Viditelnou změnou oproti prototypu GAZ-50 byla instalace střelecké věžičky z BTR-60PB. Testy probíhaly až do poloviny roku 1972 a k 21. srpnu téhož roku bylo vozidlo s označením BTR-70 začleněno do výzbroje armády. Na sériovou výrobu si musel BTR-70 počkat až do března roku 1976, kdy byla ukončena výroba BTR-60PB. Produkce BTR-70 trvala až do listopadu 1984, přičemž v průběhu roku 1980 převzala jeho výrobu filiálka závodu GAZ v Arzamasu. První výrobní série dostaly shodné motory jako verze BTR-60, pozdější byly pak osazeny motory GAZ-66 (ZMZ-4905), každý s výkonem 89,4 kW (120 HP). První veřejné představení si vozidlo BTR-70 prožilo v květnu 1980 při vojenské přehlídce. Samozřejmě i BTR-70 prošlo modernizací, na které se podepsalo nasazení předchozí verze BTR-60 v Afghánistánu. Boje v hornatém terénu zvedly náměr zbraní na 60°, vozidlo dostalo zadýmovací granátomety a střílna na bocích byly umístěny o několik centimetrů výše. Vlnolam na čele korby byl vylepšen a boky vozidla obdržely silnější pancéřování, což mělo za následek zvýšení celkové hmotnosti na 11,5 t. Část vozidel bylo navíc vyzbrojeno granátometem AG-17. V roce 1984 dostala věžička periskop TNPT-1, v roce 1986 pak TNP-205. I když byl transportér BTR-70 dobře hodnocen za svoji rychlost, mobilnost v terénu a obojživelnost, hodnocení srážel malý bojový prostor a slabé pancéřování.


Obrněný transportér pěchoty typu BTR-70 (čelní pohled) – je dobře vidět vlnolam, umístěný na jiném místě než u předchozího typu.

VERZE transportéru BTR-70V : V druhé polovině 80. let byla základní verze BTR-70 modernizována střeleckou věžičkou z vozidla BTR-80.
VERZE transportéru BTR-70M : Rozsáhlá modernizace vozidel BTR-70, kde původní pohonný systém a zadní část korby byl nahrazen shodnými díly z vozidla BTR-80 (jiný zdroj uvádí, že verze BTR-70M byla poháněna jedním motorem UTD-20 s výkonem 223,7 kW (300 HP).
Technická data transportéru BTR-70 :
> hmotnost : 11,5 t (bojová)
> posádka : 3 muži a 8 členů výsadku
> rozměry : celková délka 7535 mm, šířka 2830 mm, výška (s věžičkou) 2235 mm, výška (bez věžičky) 1875 mm, světlost 480 mm
> výzbroj : kulomet KPVT ráže 14,5 mm (500 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), dvě ruční odpalovací rampy protiletadlových raket Igla nebo Strela, (ruční granátomety AGS-17)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 7 až 10 mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : dva šestiválcové zážehové, kapalinou chlazené motory GAZ-66 každý s výkonem  89,4 kW (120 HP) při 2600 ot./min. (pozdější výrobní série)
> obsah nádrží : 310 litrů
> rychlost : silnice až 80 km/h, voda až 10 km/h
 dojezd : až 700 km
> překážky : příkop 2,0 m, kolmá stěna 0,40 m, stoupavost 60%, náklon 40%
> jiný zdroj : délka 7550 mm, šířka 2800 mm,


Transportér BTR-70 na železničním vagonu. Je vidět boční výsadkové průlezy, které se však mohou používat pouze tehdy, když vozidlo stojí.

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 2. část


Obrněný transportér pěchoty ve verzi BTR-90

4. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR-80
Předchozí transportéry BTR-60 a BTR-70 byly poháněny dvěma motory, což bylo výhodné, neboť při poruše jednoho z nich mohlo vozidlo pokračovat v jízdě. Osazení stroje dvěma motory avšak přinášelo problémy ve výrobě a prodlužovalo údržbu a opravy vozidel. Jelikož nebyl vyvinut motor speciálně pro transportér, ale byly použity motory pro nákladní automobily, pracovaly tyto v náročných podmínkách a velmi často se porouchaly. Motory držené ve vysokých otáčkách měly vysokou spotřebu a stroj po zásahu začal rychle hořet. Další problém způsoboval pohon pro pohyb po hladině, a výsadek si stále stěžoval na složitý nástup a výstup z transportéru.
Nové vozidlo s továrním označením GAZ-5903, které si vzal na starost konstrukční tým A.Masjagina, začalo vznikat asi v polovině osmdesátých let (1984). Po náročných testech, které trvaly téměř celý rok, armáda v lednu 1986 vzala vozidlo do výzbroje pod označením BTR-80 a ve shodném roce (říjen 1986) začaly první stroje vyjíždět z výrobních hal závodu GAZ v Arzamasu (oblast Nižnyj Novgorod).
VERZE transportéru BTR-80 : Při porovnání s předchozím typem BTR-70 se jedná o celkově větší stroj, korba je delší o 115 mm, širší o 100 mm a také vyšší o 115 mm.
Nástavba vozidla je svařovaná z pancéřových desek, s tupým čelem, s boky se sklonem, svislou zadní částí a rovným stropem. Čelo korby odolává palbě zbraní ráže 12,7 mm a boky by neměly pustit projektily ráže 7,62 mm a střepiny ze vzdálenosti víc jak 100 metrů. Vozidlo je plně obojživelné, vybavené pumpami na odčerpání vody, na přídi je umístěn sklápěcí vlnolam. Mezi druhou a třetí nápravou jsou na bocích dvojdílné průlezy pro výsadek, přičemž spodní část se sklápí dolů, čímž tvoří nástupní rampu a vrchní část opatřená střílnou se otevírá směrem k čelu vozidla. Další průlezy na úrovni třetí nápravy se nachází ve stropě korby, osazené poklopy odklápěné k ose vozidla. Převážená pěchota může k palbě, i za jízdy, použít tři střílny na každém boku (počítána i uváděná ve dveřích rampy), které jsou natočeny směrem dopředu, což omezuje palbu na druhou stranu.
Výzbroj zůstala stejná, to znamená kulomet KPVT ráže 14,5 mm spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm, k tomu se ve vozidle převáží dvě odpalovací rampy raket 9K34M Strela-2, pancéřovka RPG-7 a k pasivní ochraně šest vrhačů dýmových granátů ZD6. Výsadek je tvořen až sedmi vojáky, sedící na lavicích zády k sobě, sedmý pak za velitelem vozidla. Posádka je tříčlenná, řidič sedí v přední části korby vlevo, velitel napravo od něho a k výhledu používají malý průzor opatřený sklopným pancéřovaným krytem a trojici periskopů. K opuštění stanoviště používají průlezy nad nimi, k pozorování bojiště pak přístroje s nočním viděním. Střelec se nachází za nimi a manuálně ovládá střeleckou věžičku.

 
Základní verze transportéru BTR-80.

U transportéru BTR-80, i když s díly z předchozího vozidla, byl použit nový pohonný systém a systém přenosu točivého momentu. Vozidlo poháněl osmiválcový vznětový motor KamAZ-7403 s výkonem 193,8 kW (260 HP) při 2600 ot./min, spojený s pětistupňovou převodovou skříní, u které je první stupeň rychlosti nesynchronizovaný. Spojka je suchá, dvoutalířová, hydraulicky řízená. Jsou zde umístěny dvoustupňové diferenciály s prvním mechanismem na první a třetí nápravě, s druhým mechanismem na druhé a čtvrté nápravě. Pohyb ve vodě byl prováděn převodem z převodové skříně na jednostupňovou hydrodynamickou trysku, s kormidlem o průměru 425 mm. Vozidlo je také vybaveno navijákem v čele korby pro případ samovyproštění.
Podvozek BTR-80 tvořily čtyři páry kol zavěšených na dvou vahadlech se dvěma olejově-pneumatickými tlumiči, přičemž dva přední páry jsou řízené. Kola mají bezdušové pneumatiky KI-128 s velmi nízkým tlakem o rozměrech 13x18 palců se zvýšenou odolností proti proražení a střelbě, v každém kole s redukcí otáček. Tlak v pneumatikách zajišťuje regulační centrální systém huštění, transportér BTR schopen pokračovat v jízdě i s několika průstřely (je doloženo i 24 průstřelů) nebo upravuje tlak v pneumatikách podle terénu. Dále se vozidlo může bez problémů pohybovat i při dvou úplně zničených kolech na každé straně. Samozřejmostí BTR-80 je automatický hasící systém a přetlakový systém OPZHN.
Technická data transportéru BTR-80 :
> hmotnost : 13,6 t (bojová)
> posádka : 3 muži a 8 členů výsadku
> rozměry : celková délka 7650 mm, šířka 2900 mm, výška 2350 mm, světlost 475 mm
> výzbroj : kulomet KPVT ráže 14,5 mm (500 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), 6 zadýmovacích granátometů ZD6, 2 útočné karabiny AK, 2 odpalovací rampy protitankových řízených střel ZRK 9K34M Strela-2, pancéřovka RPG-7 (5 nábojů)
> náměr KPVT : od -5° do +60°, odměr 360° (uložen v plně otočné věži)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 7 až 10 mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : osmiválcový vidlicový, vznětový, kapalinou chlazený motor KamAZ -7403 s výkonem 193,8 kW (260 HP) při 2600 ot./min.
> obsah nádrží : motorová nafta 300 litrů
> rychlost : silnice až 90 km/h, voda až 9,5 km/h
> dojezd : až 600 km
> přístroje : zaměřovač 1PZ-2, pozorovací TKN-3, 5 kusů TNPO-115 (v korbě), pozorovací TNPT-1 a TNP-205 (ve věži), reflektor OZ-ZGA2M
> překážky : příkop 2,0 m, kolmá stěna 0,50 m, stoupavost 30°, náklon 25°


Modernizovaná verze transportéru BTR-80A s novou střeleckou věžičkou BPPU s automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm.

VERZE transportéru BTR-80M : Vozidlo osazené motorem JaMZ-238M2 (ЯМЗ-238M2)  s výkonem 178,9 kW (240 HP). Ve výrobě od roku 1993, transportér měl nový typ pneumatik.
VERZE transportéru BTR-80A : V roce 1994 byla dokončena modernizace transportéru BTR-80A s továrním označením GAZ-59029. Vozidlo dostalo úplně novou střeleckou věžičku BPPU s automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Náměr kanonu byl zvýšen na 70°, palebný průměr je 300 nábojů, uložených ve dvou pásech, jednom tříštivo-trhavo-zápalné, v druhém protitankové. Změny se podepsaly na celkové výšce vozidla, vzrostla tímto na 2800 mm a na celkové hmotnosti, což bylo 14,5 tun. Ve dne k vedení palby posádka používá zaměřovač 1PZ-9, v noci pak TPN-3-42 Kristall. Veškeré činnosti jsou plně automatizované. Prvních pět vozidel tohoto typu bylo přiděleno k ochraně ruského prezidenta. Do roku 2000 ruská armáda dostala více než 200 transportérů BTR-80A. Vozidla byla vyvezena do Turecka a Maďarska.
VERZE transportéru BTR-80AK : Velitelská varianta BTR-80A se dvěma anténami na zadní části korby a pouze s jednou střílnou na pravé straně .
VERZE transportéru BTR-80S : Vozidlo určené pro export, s možností různých úprav a vylepšení podle přání zahraničního zákazníka. V základu vycházelo z verze BTR-80A.
V průběhu sériové výroby transportéru BTR-80 byly zaváděny různé změny a vylepšení. První výrobní série měly na bocích pro usnadnění nástupu výsadku dvě krátká madla, další vozidla pak jedno dlouhé madlo a ke konci výroby byly montována dvě dlouhá madla. Řidič dostal navíc pozorovací přístroj TNPO-115, u pozdějších sérií byl pro palbu v noci montován reflektor OU-ZGA2M, také se různě měnil tvar nárazníků.

 
Detailní záběry střelecké věžičky transportéru pěchoty typu BTR-80.

Charakteristické znaky BTR-80 :
> nový výsadkový průlez namontovaný mezi druhým a třetím párem kol, jehož horní polovina  se otvírá doprava, dolní část pak dolů, čímž vytvoří výsadkovou rampu.
> šest zadýmovacích granátometů, umístěných na zádi věžičky.
> takřka vodorovné výfuky na zádi korby.

 
< Jedna z velitelských variant BTR-80K2.
> Obrněný transportér pěchoty BTR-80M.

 
Obrněné transportéry BTR-90.

5. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR-90
VERZE transportéru BTR-90 : Obrněný transportér pěchoty BTR-90 vznikl rozsáhlou úpravou transportéru BTR-80, hlavní rozdíl je ve střelecké věžičce, neboť při stavbě prototypu byla použita věžička z vozidla BMP-2. Sériově vyráběné stroje jsou osazeny novou dvoumístnou věžičkou v přední části korby. Ve věžičce je stanoviště velitele, který má k dispozici zaměřovač 1P-13, a střelce, který používá denní/noční zaměřovač BPKZ-42, podle možnosti i termovizní BPK-M. Posádka používá ke spojení radiostanice R-163-50U, R-163UP a interkom R-174.
Změny si vynutily úpravu korby, ta byla rozšířena z 2900 mm na 3200 mm. Další změna se dotkla čela korby (uvádí se odolnost do ráže 14,5 mm) a jeho dna, které se tak stalo odolnější proti působení explozí min. Pancéřovou ochranu lze zvýšit instalací pasivního a aktivního pancíře. Vozidlo je celkově vyšší a veškeré změny se odrazily na vyšší hmotnosti, která se zastavila až na 20,6 tuny. Tento nárůst hmotnosti ale nijak neomezil rychlost vozidla, neboť dostalo turbodmychadlem vybavený vznětový motor 2V-06-2S s výkonem 380,3 kW (510 HP), který umožňuje dosáhnout na silnici rychlost až 100 km/h. V terénu se průměrnou rychlostí 50 km/h tento kolový transportér zcela vyrovná pásovým. Ve vodě se vozidlo pohybuje rychlostí 9 km/h, dojezd transportéru se zvýšil na 800 km. Přepracovaná střelecká věžička byla vyzbrojena automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Velitel může převzít palbu a má plnou kontrolu zbraňového systému. Řidič se může spolehnout na palubní informační systém řízení (OICS) s automatickou kontrolou motorového ústrojí a dalších důležitých částí BTR-90, což transportér řadí na první místo s využitím tohoto systému.  Nabízí se také sekundární výzbroj v podobě automatického granátometu AGS-17 ráže 30 mm. Ve vozidle se nachází 10 mužů, tříčlenná posádka a sedm mužů výsadku, před účinky zbraní hromadného ničení je chrání kolektivní přetlakový systém s možností doplnění klimatizací. Průlezy pro výsadek jsou téměř shodné s předchozím typem (rampa mezi druhou a třetí nápravou), k výstupu lze použít i čtveřici poklopů ve stropě korby. Účelem vozidla bylo tak jak u předchozích variant bezpečně dopravit pěchotu do první linie a podpořit ji palbou svých zbraní. Stroj je plně obojživelný, schopný námořního výsadku z lodí. Velikost a hmotnost vozidla umožňuje mimo námořní přepravu i převoz na přepravnících, po železnici i letecky.
Vývoj transportéru BTR-90 s továrním označením GAZ-5923 probíhal v konstrukční kanceláři závodů GAZ, byl ukončen v roce 1993 a následovaly zcela úspěšné testy. První veřejné představení se konalo ke konci roku 1994 a do výzbroje ruské armády bylo vozidlo pravděpodobně uvedeno v roce 1998. Dostatek předchozích vozidel (BTR-70 a BTR-80) posunul sériovou výrobu až k roku 2004, produkce nebyla nijak převratná, ke konci roku 2009 jich mělo být vyrobeno asi 350. Část vozidel převzaly jednotky ruského Ministerstva vnitra.

 
Ruské obrněné transportéry nejnovější typové řady BTR-90

Nadále bylo zkoušeno vyzbrojit toto nové vozidlo silnější výzbrojí. V roce 2001 byl sestrojen ukázkový prototypový stroj s upravenou střeleckou věžičkou z BMP-3, ale vyzbrojenou kanonem 2A70 ráže 100 mm s kanonem 2A72 ráže 30 mm, nebyl však zájem a vozidlo se nedočkalo sériové výroby. Byla plánována další verze BTR-90 se silnější výzbrojí měla nést kanon s hladkým vývrtem hlavně ráže 125 mm použitého u lehkého tanku 2S25 Sprut. Transportér BTR-90 používá také označení BTR-90 Rostok.
Technická data transportéru BTR-90 :
> hmotnost : 20,9 t (bojová)
> posádka : 3 muži a 7 členů výsadku (jiný zdroj uvádí 9 vojáků výsadku)
> rozměry : celková délka 7640 mm, šířka 3200 mm, výška (s věžičkou) 2980 mm, výška (bez věžičky) 2310 mm, světlost 500 mm (některé zdroje uvádí rozměry o 10 až 150 mm rozdílnější)
> výzbroj : automatický kanon „Šipunov“ 2A42 ráže 30 mm (500 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), automatický granátomet AGS-17 (400 nábojů), odpalovací zařízení protitankových řízených střel Konkurs-M
> náměr kanonu : od -5° do +75°, odměr 360° (plně otočná střelecká věžička)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 9 až 12 (čelo až 15) mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : turbodmychadlem vybavený vznětový motor 2V-06-2S s výkonem 380,3 kW (510 HP)
> obsah nádrží : 350 litrů
> rychlost : silnice až 100 km/h, voda až 10 km/h
 dojezd : až 800 km
> překážky : příkop 2,12 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupavost 60%, náklon 40%

 
Ukázkový prototyp obrněného transportu BTR-90 s kanonem ráže 100 mm.

6. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR-94
VERZE transportéru BTR-94 : Transportér BTR-94 je ukrajinská verze obrněného transportéru pěchoty a vznikl úpravou základního typu sovětského BTR-80. Na téměř nezměněnou korbu vozidla byla umístěna střelecká věžička BAU-23x2 místo původní BPU-1. Ve věžičce jsou uloženy dva kanony 2A7M ráže 23 mm a spřažený kulomet PTK ráže 7,62 mm. Na každé straně věžičky se nachází 3 vrhače dýmových granátů ráže 81 mm. Střelec k palbě používá optický zaměřovač 1PZ-7-23. Vozidlo je poháněno vznětovým motorem o výkonu 300 HP. Věžičku BAU-23x2 je možné bez výrazných úprav korby montovat také na vozidla BTR-70 a další vozidla. V průběhu roku 1997 uzavřela jordánská vláda s Ukrajinou objednávku na 50 vozidel, první stroje byly do Jordánska dovezeny v srpnu roku 2000. O čtyři roky (2004) veškerá vozidla byla jako dar předána nově zformované policejní brigádě v Iráku. S transportéry BTR-94 byly vyzbrojeny armády Ukrajiny, Jordánska a policejní brigáda v Iráku.

 
Ukrajinské modernizované obrněné transportéry pěchoty BTR-94.
 
Technická data transportéru BTR-94 :
> hmotnost : 13,6 t (bojová)
> posádka : 3 muži a 10 členů výsadku
> rozměry : celková délka 7650 mm, šířka 2900 mm, výška (s věžičkou) 2810 mm, světlost 475 mm
> výzbroj : dvojice automatických kanonů 2A7M ráže 23 mm (400 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2000 nábojů), 2x3 vrhače dýmových granátů ráže 81 mm
> kadence kanonu : maximální 850 ran za minutu
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 9 až 12 mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : vznětový motor s výkonem 224 kW (300 HP)
> obsah nádrží : 300 litrů
> rychlost : silnice až 85 km/h, voda až 9 km/h
 dojezd : až 600 km
> překážky : příkop 2,2 m, kolmá stěna 0,50 m, stoupavost 60%, náklon 40%

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 3. část


Obrněný transportér pěchoty typu BTR-80

7. VERZE A VARIANTY OBRNĚNÉHO TRANSPORTÉRU BTR
Verze a varianty transportérů BTR-60
ZIL-153 : neúspěšný prototyp transportéru s pohonem 6x6.
GAZ-560, GAZ-1015B, GAZ-1020B : neúspěšné prototypy transportéru s pohonem 8x8.
GAZ-49 : vybraný prototyp pro další vývoj transportéru BTR.
BTR-60P : základní verze transportéru, ještě s nepancéřovanou otevřenou převozní částí. Písmeno „P“ znamená plovoucí ( plavajušči).
BTR-60PA : následná modifikovaná verze, s opancéřovanou hermeticky uzavřenou nástavbou s kulomety ráže 12,7 a 7,62 mm.
BTR-60PA-1 : transportér BTR-60A s modernizovaným pohonným systémem a systémem převodu točného momentu (1967).
BTR-60PB : druhá modifikace vozidla BTR-60P, tato verze byla nejrozšířenější variantou, ze které vycházely další vozidla. Největší rozdíl od předchozích verzí byl v instalaci věžičky.
BTR-60PZ : vozidlo s novým pohonem a novou věžičkou (1972).
BTR-60PT : Nákladní vozidlo s upravenou korbou pro převoz materiálu, úchyty pro upevnění nákladu.
BTR-60PBK : verze velitelského vozidla, s rozšířenou spojovací technikou, určenou pro velitele rot.
BTR-60PU : verze velitelského vozidla od úrovně praporu a výše, vozidlo s rozšířenou spojovací technikou a bez střelecké věžičky.
BTR-60PU-12 (9S482) : mobilní velitelské stanoviště pro jednotky dělostřelectva a protiletadlové rakety.
BTR-60PU-12M (9S482M) : modernější verze BTR-60PU-12, pro novou generaci raket.
BTR-60 1V18 Javor-1 : vozidlo dělostřelectva pro pozorování a průzkum.
BTR-60 1V19 Javor-2 : modernější varianta předchozí verze, doplněna radiostanicí R-130M.
BTR-60 R-145BM : spojařské vozidlo bez střelecké věžičky.
BTR-60 R-975 : vozidlo protiletadlovému průzkumu bez střelecké věžičky s radiomajákem SMI-2KM a generátorem G-290B.
BTR-60 R-975M1 : shodné vozidlo, jako R-975 se shodnou výbavou, ale novějšího typu.
BTR-60 R-137B : spojovací vozidlo s výbavou radiostanic R-123 a R-405.
BTR-60 R-140BM : spojovací vozidlo s radiostanicemi R-140, R-405 a R-123.
BTR-60 R-145BM Čajka : velitelské vozidlo, bez střelecké věžičky s rozšířenou spojovací technikou.
BTR-60 R-145BM-1 : novější verze vozidla Čajka.
BTR-60 R-149BM : další verze vozidla Čajka.
BTR-60 R-156 : spojovací vozidlo s radiostanicí R-156 s vysokým kmitočtem (mimo jiné),  používané ke spojení na operační úrovni.
BTR-60 R-409BM : mobilní retranslační stanice s radiostanicí R-409.
BTR-60 R-419BM : shodná verze mobilní retranslační stanice, ale s radiostanicí R-419. (pozn. retranslace - opětovný přenos, dálkový přenos signálu)
BTR-60 E-351BR : polní elektrárna s agregátem o výkonu 20 kW.
BTR-60 P-238BT : telefonické vozidlo.
BTR-60 P-239BT : další verze telefonického vozidla.
BTR-60 P-240BT : další verze telefonického vozidla.
BTR-60 P-241BT : další verze telefonického vozidla.
BTR-60MS : velitelské vozidlo s velkou vysouvací anténou.
BTR-60MPB : vozidlo k ochraně odpalovacích ramp strategických raket s upravenou střeleckou věží s kulometem ráže 12,7 mm.
BTR-60MTP-2 : Vozidlo logistické podpory, byl určen na odtah, opravu a údržbu téměř všech obrněných transportérů.
BTR-60ICC-2 : Modernější opravárenské vozidlo ICC-2 se liší od předchozího stroje -MTP-2 výkonnějším jeřábem a navijákem.

 
 
Starší verze obrněného transportéru BTR-60 zmodernizovaného na verzi BTR-80A.

Verze a varianty transportérů BTR-70
GAZ-50 : prototyp BTR-70 poskládaný s upravené korby BTR-60 a střelecké věžičky z vozidla BMP-1.
BTR-70 : základní verze (GAZ-4905) vycházející z prototypu GAZ-50, ale s mírně upravenou střeleckou věžičkou BPU-1 z vozidla BTR-60PB.
BTR-70K : Velitelská varianta vozidla BTR-70 s dalším spojovacím zařízením.
BTR-70KŠM : Velitelsko-štábní varianta s radiostanicí R-123, radiolokačním převodníkem, navigačním přístrojem TNA-3 a dvojicí přenosných radiostanic R-107M.
BTR-70SA-22 : Velitelské vozidlo pro vyšší stupeň velení.
BTR-70SPR-2 : Vozidlo vybavené přístroji pro elektronický boj.
BTR-70SPR-2M : Modifikované vozidlo vybavené novějšími přístroji pro elektronický boj.
BTR-70MBP : Vozidlo určené k ochraně odpalovacích ramp strategických raket vyzbrojené kulometem NSVT ráže 12,7 mm a dalším zařízením.
BTR-70 2S14 : Prototyp stíhače tanků vyzbrojený kanonem ráže 85 mm.
BTR-70 NONA SVK : Podobný prototyp vyzbrojený kanonem / minometem 2A60 ráže 120 mm.
BTR-70V : základní verze BTR-70 mimo jiné modernizována střeleckou věžičkou z vozidla BTR-80 (po roce 1986).
BTR-70M : rozsáhlá modernizace vozidel BTR-70, kde původní pohonný systém a zadní část korby byl nahrazen shodnými díly z vozidla BTR-80.

 
Obrněné transportéry typu BTR-70.

Verze a varianty transportérů BTR-80
GAZ-5903 : Prototyp vozidla BTR-80 (tovární označení).
BTR-80 : Základní varianta vozidla
BTR-80M : Vozidlo osazené méně výkonným motorem JaMZ-238M2 s výkonem 178,9 kW (240 HP).
BTR-80A (GAZ-59029) : Modernizované vozidlo s novou věží s automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm se spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Zařazeno do výzbroje v roce 1994.
BTR-80AK : Velitelská varianta transportéru BTR-80A.
BTR-80S : Vývozní varianta postavená na verzi BTR-80A (možné označení vozidel pro jednotky ministerstva vnitra).
BTR-80K (GAZ-59031) : Velitelské vozidlo s teleskopickou anténou, navigačním systémem TNA-4 a radiostanicí R-168.
BTR-80PBKM : Modifikovaná verze velitelského vozidla.
BTR-80R-149B-MRA : Další verze velitelského vozidla.
BTR-80 Kušetka-B : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště.
BTR-80-1V118 : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště pro dělostřelectvo.
BTR-80 2S23 Nona-SVK : Vozidlo vyzbrojené kanonem / minometem 2A60 ráže 120 mm.
BREM-K (GAZ-59033) : Obrněný tahač na konstrukci BTR-80, vybavený jeřábem a navijákem.
BTR-80RChM-4 : Vozidlo ke zjišťování chemického zamoření (použití).
BTR-80RChM-4-01 : Vylepšené vozidlo BTR-80RChM-4 ke zjišťování chemického zamoření.
BTR-80RChM-4-02 : Modernizované vozidlo BTR-80RChM-4-01 ke zjišťování chemických škod.
BTR-80NKR : Vozidlo pro zjišťování radiologického napadení.
BTR-80R-439-MD2 : Vozidlo používané k satelitnímu spojení (první verze).
BTR-80R-439-BK1 : Vozidlo používané k satelitnímu spojení.
BTR-80R-439-BK Legenda 2BK : Modernější verze vozidla spojení přes satelit.
BTR-80ZS-88 : Vozidlo s výkonnými reproduktory (PSYOPS), pro psychologický boj.
BTR-80ZS-96 : Další vozidlo (jako -80ZS-88) s výkonnými reproduktory, modernější varianta.
BTR-80K1Š1 (GAZ-59032) : Velitelské vozidlo pro vyšší velitelství, se zvětšenou korbou a bez střelecké věžičky.
BTR-80E-351BrM : Vozidlo sloužící jako mobilní elektrárna, s generátorem.
BTR-80 PU-12M6 (9S482M6) : Mobilní stanoviště velení raketové baterie nebo protiletadlových děl.
BTR-80K1Š1 (GAZ-59032) : Velitelské vozidlo pro vyšší velitelství, se zvětšenou korbou a bez střelecké věžičky. Také označován jako UNŠ.
BTR-80 PU-12M7 (9S482M7) : Modernější varianta vozidla.
BTR-80-1V152 : Velitelské vozidlo polního dělostřelectva.
BTR-80 R-149MR : Vozidlo pro udržování rádiového spojení.
BTR-80 R-149BMR : Modernější vozidlo pro udržování rádiového spojení, jenže s rozsáhlejším vybavením.
BTR-80 R-165B : Vozidlo pro udržování rádiového spojení, s jiným vybavením.
BTR-80 P-240BTZ : Vozidlo pro zajištění telefonního spojení.
BTR-80 Tajfun : Vozidlo pro ochranu raketových odpalovacích ramp vyzbrojené kulometem ráže 7,62 mm v nové věži zůstalo pravděpodobně ve stádiu prototypu.
BMM-80 „Symfonia“ : Sanitní verze transportéru, uzpůsobená na převoz raněných. Existují tři varianty, BMM-1 (první pomoc a evakuace z bojiště), BMM-2 (první lékařské ošetření na praporní úrovni) a BMM-3 (mobilní polní nemocnice).
BTR-80NKR : Pojízdná rentgenová stanice s průzkumným systémem KRPI. Vozidlo zařazeno do služby v roce 2000.

 
<Transportér BTR-80 na přehlídce při příležitosti Dne vítězství.
> BTR-80A, verze transportéru BTR-80 vybavená novou věží s automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm a kulometem PKT ráže 7,62 mm.

Další verze transportéru BTR
BTR-90 : Rozsáhle modernizovaný transportér vycházející z předchozí verze BTR-80, s rozšířenou korbou a jinou střeleckou věžičkou vyzbrojenou kanonem 2A42 ráže 30 mm a kulometem PKT ráže 7,62 mm. Vozidlo pohání turbodmychadlem vybavený vznětový motor 2V-06-2S s výkonem 380,3 kW (510 HP).
BTR-90M : prototyp na základě BTR-90 s kanonem 100 mm se spřaženým kanonem ráže 30 mm.

 
< BTR-90, vývojová verze transportéru BTR-80.
> Jediným uživatelem vozidel BTR-90 je v současné době Rusko.

 
Vozidlo na přepravu osob s továrním označením GAZ-59037A postavené na konstrukci vozidla BTR při testování.

Verze vozidel BTR přestavěných pro civilní účely
GAZ-5903V Větluga : Požární vozidlo pro hašení ropných a plynových vrtů s odpalovací rampou s 22 hlavněmi speciálních raketových střel na likvidaci požáru.
GAZ-59402 : Požární vozidlo navržené pro rychlý zásah proti požárům v těžkém terénu v oblastech Sibiře a Dálného východu.
GAZ-5903Ž : Servisní vozidlo vyvinuté na konstrukci BTR-80, používané k rychlé opravě a údržbě kontaktních sítí elektrifikovaných železnic.
GAZ-59037 : Nákladní verze vozidla pro 5 tun nákladu.
GAZ 590401 : Obojživelné terénní vozidlo téměř shodné s předchozím typem GAZ-59037, jen s jeřábem BAKM-890.
GAZ-59038  : Servisní vozidlo na opravy a údržbu elektrického vedení a dalších prací v těžkém terénu s hydraulickým ramenem s manipulační plošinou.
GAZ-59037A : Speciální vozidlo používané pro přepravu osob.


Transportér BTR-60PB, první verze vybavená věžičkou, která byla používána i u průzkumných vozidel BRDM-2.

Pokračování ve 4. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 4. část


Ukrajinský obrněný transportér typu BTR-80.

Licenční a cizí označení transportérů BTR
RUMUNSKO
TAB-71 : rumunská licenční verze transportéru BTR-60PA, která byla vybavena dvěma zážehovými motory, každý s výkonem 104,3 kW (140 HP).
TAB-71M : shodná varianta transportéru jen s rozdílem, že byla poháněna dvěma vznětovými motory, každý s výkonem 96,9 kW (130 HP).
TAB-71AR : licenční varianta BTR-60PB doplněná o minomet ráže 81 mm.
TAB-77 : Základní rumunská licenční  verze BTR-70 se dvěma motory Saviem 797-05M1, každý s výkonem 98,4 kW (132 HP).
TAB-77COMA : Vozidlo řízení dělostřelecké palby.
TAB-77APCOMA : Obdobné vozidlo určené pro dělostřelecký průzkum.
TAB-77AR-82 : Vozidlo vyzbrojené minometem ráže 82 mm.
TAB-77RCH-84CRB : Průzkumná verze.
TAB-77AR-145/M : Velitelská verze s radiostanicemi R-1070 a R-1451M.
TAB-77AR-1452 : Velitelská verze vybavená radiostanicí R-1452, sedmi anténami, výsuvnou anténou a dvěma generátory.
Terra 771 : Víceúčelový stroj postavený na konstrukci BTR-70 osazený radlicí a zvedákem.
TAB Zimbru (B33) : V licenci vyráběná bojová varianta BTR-80 s motorem Model 1240 V8DTS s výkonem 197 kW (268 HP).
TAB Zimbru 2000 : Verze Zimbru 2000 se odlišuje větší korbou a má nainstalován motor Deutz BF6M 1013FC s výkonem 212 kW (285 HP) spojená s převodovkou Allison-MD 3060.
TAB Saur 1 : Tato verze dostala úplně novou korbu a pohon zajišťoval motor Cummins s výkonem 202,3 kW (275 HP) uložený uprostřed vozidla a byla vyvinuta nová věž. Obě vozidla (Zimbru 2000 a Saur1) existují jen jako předváděcí  prototypy pro vývoz. V plánu je také verze Saur-2.


Obrněný transportér OT-64AP vyrobený v československo-polské spolupráci, konkurent vozidel BTR. Zde je možnost porovnat výšku obou vozidel.

UKRAJINA
BTR-70D : Prototypové vozidlo se vznětovým motorem JAMZ-136D s výkonem 134,2 kW (180 HP).
BTR-70D1 : Variantu poháněl motor IVECO s výkonem 205,8 kW (276 HP) a vozidlo se dalo vybavit věžičkami BPU-1 nebo BAU-23x2 s různou výzbrojí.
BTR-70SM : Verze sanitního vozidla s upravenou korbou a bez střelecké věžičky.
BTR-80UP : Verze pro vývoz, s motorem D-80 o výkonu 220,6 kW (300 HP), korba dostala silnější pancíř, ale stroj není pravděpodobně obojživelný.
BTR-80UP-KB : Velitelské vozidlo (úroveň prapor).
BTR-80UP-KR : Velitelské vozidlo (úroveň pluk).
BTR-80UP-S : Vozidlo pro velitele rot.
BTR-80UP-M : Verze upravená jako sanitní vozidlo.
BTR-80UP-BREM : Vyprošťovací vozidlo.
BTR-80UP-R : Průzkumná varianta.
BTR-80UP-T : Nákladní verze transportéru.
BTR-80KŠM Kušetka-B : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště. Rusko-ukrajinská kooperace.
BTR-3 : Ukrajinský prototyp, ze kterého vyšel typ BTR-3U.
BTR-3U Gardian : Ukrajinská spolupráce se společností Adcom ze SAE (Spojené arabské emiráty). Pohání jej motor Deutz s výkonem 320 HP, novou věží Buran-N1 se střeleckým systémem Škval (automatický kanon 2A72 ráže 30 mm spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm. Základní typ je označen jako BTR-3U Ochotnik s původním označením BTR-94K.
BTR-94 : Verze obrněného transportéru postavená na konstrukci BTR-80 s věžičkou BAU-23x2 s dvojicí kanonů 2A7M ráže 23 mm a kulometem PKT ráže 7,62 mm.
BTR-4 : Ukrajinský ukázkový prototyp určený pro export. Prototypové vozidlo pravděpodobně existuje v několika kusech, osazené různou výzbrojí. Jsou plánovány další varianty (velitelská, podpůrná, sanitní a opravárenská).

 
< Obrněný transportér pěchoty BTR-80.

VÝCHODNÍ NĚMECKO
SPW 70 : Základní verze transportéru BTR-70.
SPW 70(S) : Verze velitelsko-štábního vozidla s dvojicí přídavných radiostanic a výsuvným stožárem.
SPE 70(SL) : Verze vozidla letecké kontroly s radiostanicí R-809M2 a čtyřmi anténami.
SPW 70(Ch) : Prototyp vozidla na zjišťování zasažení zbraněmi hromadného ničení.
BĚLORUSKO
BTR-70 Cobra-K : Vozidlo BTR-70 s věžičkou 2A42-Cobra, které poháněl motor KamAZ-7403.
BREM : Vyprošťovací transportér s nainstalovaným zvedákem.

 
< Fotografie vozidla BTR-80, na stropě výsadkového oddílu je vidět výfukový systém, který snižuje termickou signaturu vozidla.
> BTR-80 při dynamické ukázce, transportéry tohoto typu jsou známé svými výbornými jízdními vlastnostmi v terénu, pohyb je možný i jen se dvěma koly na jedné straně.

KOLUMBIE
BTR-80 Caribe : Exportní varianta pro kolumbijskou armádu s určitými vylepšeními a kulometem ráže 12,7 mm.
MAĎARSKO
BTR-80M : Bojová verze vozidla maďarské armády, s pozorovacím přístrojem KM-1M, úložnou schránkou na levé straně korby, vylepšeným ochranným systémem a modernější radiostanicí.
BTR-80 GKKO : Prototyp vozidla s novou menší střeleckou věžičkou a modernějšími pozorovacími přístroji.
BTR-80 MPAEJ : Ženijní vozidlo s upravenou korbou bez střelecké věžičky.
BTR-80 MPFJ : Neozbrojená bezvěžová varianta vozidla na odstraňování různých překážek vybavené hydraulickou rukou, možnost připojení radlice.
BTR-80 MVJ : Opravárenské a vyprošťovací vozidlo se zvedákem (jeřábem) a výkonným navijákem.
BTR-80 SKJ : Obrněná  ambulance určená na odvoz raněných z bojové linie, existuje více variant, modifikované verze se vyznačují vyšší kapacitou převážených vojáků.
BTR-80 VSF : Vozidlo pro  průzkumné jednotky, vycházející ze základního typu.

 
< Obrněný transportér pěchoty BTR-60 s otevřenými průlezy velitele a řidiče.
> Transportér BRT-60PB, při pohledu zepředu jsou vidět otevřené průlezy řidiče a velitele a rovněž složený vlnolam, umístěný pod přesahem čelní části korby.

Pokračování ve 5. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 5. část


Rumunská pěchota sesedající z obrněného transportéru TAB-71.

8. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR BTR VE SLUŽBĚ A JEHO POUŽITÍ V BOJI
Služba transportérů BTR
Služba transportérů BTR-60 : Obrněné transportéry BTR  s pohonem 8x8 zahájily svou činnost typem BTR-60P v roce 1960, a to v době největší produkce výzbroje pro sovětskou armádu, pozdější odhady zpravodajců NATO se pohybovaly kolem 25 tisíc těchto bojových vozidel. První veřejné představení vozidel BTR-60P se konalo při prvomájové vojenské přehlídce v roce 1961. Jelikož se tyto transportéry BTR dobře prodávaly, tvořily postupně výzbroj armád téměř na všech kontinentech. Mimo Sovětský svaz je vlastnily státy a země : Afghánistán, Alžírsko, Angola, Bhútán, Botswana, Bulharsko, Egypt, Estonsko, Jemen, Jugoslávie, Kambodža, KLDR. Kongo, Kuba, Džibuti, Eritrea, Etiopie, Finsko, Ghana, Guinea, Indie, Írán, Irák, Keňa, Laos, Libye,Maďarsko, Mali, Mexiko, Mongolsko, Mosambik, NDR, Nikaragua, Nigérie, Peru, Polsko, Rumunsko, Somálsko, Sýrie, Turecko, Uganda, Vietnam a Zambie (mezi vlastníky lze počítat i Izrael, který tyto vozidla ukořistil) a nejméně další desítka armád. První verze, vozidla BTR-60 v současné době pravděpodobně ještě slouží, je možné je najít v armádách států vzniklých po rozpadu Sovětského svazu. Tam, kde to bylo možné, je armády nahrazovaly novějšími verzemi, starší verze byly prodány, popřípadě předány, například ukrajinská vláda tak předala silám OSN v Sierra Leone 136 BTR-60PB a 34 BTR-70, které sloužily jednotkám z Nigérie, Ghany a Keni. Celkově prošly verze BTR asi přes šedesát států a zemí, a v části slouží doposud. V Rumunsku byly transportéry BTR-60 produkovány v licenci, kde v základu obdržely označení TAB-71.
I když to není nijak známo, sloužily transportéry BTR-60 i v československé a polské armádě, kde tento typ vozidel zastupoval OT-64 SKOT. Vozidlo bylo vyvinuto ve kooperaci těchto dvou armád. Československá armáda používala BTR-60PU-12 (PU-12M) jako pojízdné velitelské stanoviště mobilních protiletadlových jednotek při řízení jejich boje se vzdušným protivníkem. Polská armáda vozidla BTR-60PB pravděpodobně nepoužívala, vozidla převzaly do služby polské jednotky ZOMO, což byly zvláštní policejní jednotky k potlačení demonstrací. Následně vozidla dostala policie, zda-li jsou ještě ve službě, není známo. Polská armáda v roce 1980 dostala také vozidla BTR-60PU-12 spolu s raketovými odpalovacími rampami 9K33 Osa.


Jednotka sovětské námořní pěchoty při výcviku.

Služba transportérů BTR-70 : Obrněná vozidla novější varianty, BTR-70 byly vyráběny především pro sovětské jednotky, přednostně je dostala sovětská námořní pěchota. Tato novější varianta, BTR-70, nešla na vývoz jak předchozí verze, pravděpodobný nezájem lze spíše přičíst neochotě sovětské strany jmenované vozidlo prodávat. Z toho důvodu byla vozidla od roku 1980 vyvážena pouze do východního Německa, kde se počet zastavil na čísle 1316, pod označením SPW 70 a do Afghánistánu. Mimo to se tyto obrněná vozidla objevila i v Rumunsku, v licenční podobě jako TAB-77. Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly transportéry různých variant BTR-70 v majetku nástupnických států asi v těchto počtech : Rusko (2000), Ukrajina (1026), Bělorusko (446), Uzbekistán (240), Arménie (150), Kazachstán (129), Lotyšsko (120), Litva (92), Arménie (81), Estonsko (90), Ázerbájdžán (75) Gruzie (57), Abcházie (50) a menší počty v dalších nově vzniklých státech. Politické změny a celkové zklidnění napětí na evropském kontinentu dovolilo armádám snižovat počty obrněných vozidel a ty je pak rozprodávaly. Čína a Bangladéš byly mezi prvními zájemci a nakoupily téměř shodné počty, tedy asi 500 vozidel, íránská armáda zakoupila jako dvě předchozí, asi 1000 strojů. Sjednocené Německo se snažilo zbavit těchto strojů a vyvezlo transportéry BTR-70 (SPW 70) do Nepálu (135), Pákistánu (169), Makedonie (58) a Turecka. Část těchto vozidel se objevila ve službě mírových jednotek OSN v Bosně. Ruská armáda se také ráda zbavila těchto vozidel a prodala je mimo jiné do Vietnamu a Súdánu. Obrněné transportéry BTR-70 tak průběžně sloužily asi ve 24 armádách na třech kontinentech.


Nácvik bojové akce pěchoty po sesednutí z transportéru BTR.

Služba transportérů BTR-80 : Na rozdíl od předchozí varianty BTR-70 tento modernější transportér označením BTR-80 nabízeli a prodávali zahraničním zájemcům  Rusové velmi ochotně. Celkový odhad vyrobených obrněných transportérů pěchoty BTR-80 všech verzí je asi kolem 9500 strojů v různých verzích. Podle západních odhadů se v sovětské, následně ruské armádě nacházelo asi ke čtyřem tisícům vozidel BTR-80 a když by se nepočítala rumunská a ukrajinská licenční výroba, dosáhl export vozidel BTR-80 k pěti tisícům. Rozdělení sovětského impéria zanechalo v nástupnických státech také transportéry pěchoty a speciální vozidla typové řady BTR, počty techniky byly asi následující : Ukrajina (456), Bělorusko (194), Uzbekistán (290), Arménie (50), Ázerbájdžán (70), Gruzie (33),Tadžikistán (26),Turkmenistán (40) a Kazachstán s 99 stroji.
Obrněné transportéry BTR-80 se na rozdíl od svého předchůdce z důvodu zájmu objevily na čtyřech kontinentech světa, když o vozidla projevila zájem kolumbijská armáda a nakoupila rovnou stovku. Zde jsou další zájemci, s uvedenými počty : Bangladéš asi (110), Írán (850), Turecko (240), Srí Lanka (33), Súdán (30), Írán (850), Irák (98), Indonésie (20 verze -80A),Jižní Korea (20), Makedonie (12), Moldavsko (11), KLDR (10 verze -80A), Pobřeží Slonoviny (6 z Běloruska). Vozidla BTR-80 byla vyvezena (bez uvedení počtů) také do Alžírska, Džibuti, Estonska, Indie, Indonésie, Afghánistánu a Angoly.
Už jednou vzpomínaná licenční výroba BTR-80 probíhala v Rumunsku, kde pojmenovali vyráběnou základní verzi TAB Zimbru a na Ukrajině, kde ve spolupráci s firmou Adcom ze SAE a vznikla verze BTR-3U Gardian. Maďarsko dostalo od Ruska na vyrovnání dlužné částky 513 transportérů BTR-80 a 178 BTR-80A. Celkově sloužilo nebo slouží obrněné transportéry pěchoty všech variant BTR-80 asi ve 32 armádách a zemích.


Možnost porovnání ruského obrněného transportéru BTR-80 a amerického obrněného transportéru Bradley.

Pokračování ve 6. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 6. část


Nový bojový věžový modul (výzbroj) TKB-799 "Cleaver" na obrněném transportéru BTR-80 vyvinutý v roce 1996.

Obrněné transportéry BTR při použití v boji
Transportéry BTR byly součástí mnoha armád a proto se účastnily mnoha konfliktů počínaje rokem 1968 až do současnosti. Začalo to obsazením Československa v srpnu 1968, přes konflikt s Čínou, války na Středním Východě, Afghánistán, Čečensko, hraniční konflikty mezi státy bývalého Sovětského svazu až po mírové mise.
Intervence do Československa v roce 1968
> 21. srpen 1968 : zahájena operace Dunaj k potlačení tzv. pražského jara. V této operaci  byly poprvé bojově nasazeny obrněné transportéry BTR-60. Vojska Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily československé hranice a v průběhu dne obsadily téměř celé území.


Transportér BTR-80F, což byla varianta vozidla BTR-80 pro sovětskou námořní pěchotu.

Pohraniční konflikty na sovětsko-čínské hranici v 1969
> březen 1969 : Protože hlavní výzbrojí sovětských pohraničních jednotek byly transportéry BTR-60, stal se tento konflikt jejich prvním bojovým nasazením. Při pokusech zastavit čínský útok byly zničeny čtyři transportéry BTR-60P (mimo to byl také pravděpodobně (ztracen)ukořistěn tank T-62).
> srpen 1969 : K dalším provokacím ze strany Číny došlo průnikem na území Kazachstánu v srpnu 1969. I zde byly bojově použity transportéry BTR-60, ztráty potvrdily tvrzení, že pancéřování vozidel je nedostatečné.


Obrněný transportér BTR-80 při výjezdu z řeky.

Konflikt v říjnu roku 1973 (Izrael – Egypt, Sýrie)
Egyptská armáda v červnu roku 1967 vlastnila několik stovek transportérů BTR-152 a BTR-60, syrská armáda měla ve výzbroji 585 těchto vozidel. Před jmenovaným konfliktem to bylo již 2400 vozidel typu BTR-60, BTR-152 a BTR-50. Syrská jednotky obnášely 1300 vozidly typu BTR-60 a BTR-152.
> 6. říjen : překročení Suezského průplavu egyptskou armádou, převážně na obojživelných transportérech BTR-60. Následoval útok tří syrských pěchotních a dvou tankových divizí v oblasti Golanských výšin, mimo tanky přišli Syřané asi o 200 strojů BTR-60.
> 10. říjen : převzetí iniciativy izraelskou armádou.
> 25. říjen : Izraelská armáda zahájila postup na Káhiru, 100 km před tímto městem byla izraelská armáda zastavena rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Egyptské a syrské jednotky ztratily celkem asi 500 vozidel BTR-60.
(Syrská armáda použila obrněné transportéry BTR-60 ve válce v Libanonu, byla jimi vyzbrojena 85. samostatná brigáda.)


Obrněný transportér pěchoty BTR-80 při překonávání vodního toku.

Občanská válka v Angole v letech 1976-1978
>  V této válce Sovětský svaz a Kuba plně podporovaly angolskou levicovou vládu proti opozici. Sovětská armáda dopravila na 370 transportérů (převážně BTR-60) a 319 tanků, Kuba postupně přivezla do Angoly 40 tisíc mužů, přičemž pěchota používala taktéž stroje BTR-60. Transportéry byly mimo jiné použity i při operacích z moře. (pozn. Konflikt trval samozřejmě déle 1975 – 2002)


Arménské transportéry BTR-60PB.

Africký konflikt v letech 1977-1978 (Somálsko – Etiopie)
> od června roku 1977 do května 1978 : Téměř ve shodném čase jako předchozí občanská válka, byl rozpoután konflikt mezi „přáteli“, Somálskem a Etiopií. Obě armády použily proti sobě stejné zbraně a vozidla, neboť oběma dodával válečný materiál Sovětský svaz. Zde byly použity pro převoz pěchoty transportéry BTR-60.

Válka v Afghánistánu v letech 1979 až 1989
Přes deset let trvající válka v Afghánistánu začala podporou sovětské vlády vládnoucímu komunistickému režimu k udržení moci.
> Dne 27. prosince 1979 překročily tři sovětské motorizované divize afghánskou státní hranici. Jmenované divize byly převážně vyzbrojeny transportéry BTR-60, neboť s modernějšími transportéry typové řady BTR-70 byly přednostně vyzbrojovány elitní pluky motorizovaných divizí Západní skupiny vojsk ve východním Německu. Bojová účinnost této první typové řady BTR-60 se ukázala nedostatečná, neboť vozidla byla lehce zničitelná běžnými ručními nejen protitankovými zbraněmi a ihned začala hořet. Motory z nákladních automobilů instalované do vozidel BTR, se v hornatých oblastech Afghánistánu snadno přehřívaly a ztrácely výkon. Jelikož i výzbroj transportérů BTR-60 nebyla nijak účinná, byly tyto postupně zastoupeny modernějšími vozidly typové řady BTR-70, které už byly vylepšeny silnější ochranou palivových nádrží a větším náměrem zbraní. Avšak i modernější vozidla BTR-70 se v horském terénu neosvědčily, ke konci konfliktu byly nasazeny pak nasazeny transportéry BTR-80. Výkonnější motory v těchto vozidlech se s terénem už vypořádaly, také dojezd se výrazně protáhl. Posádky, pokud to přežily, si stěžovaly na neustálý problém vozidla BTR, kterým bylo velmi tenké pancéřování. To se také odrazilo na ztrátách, za celou dobu působení sovětská vojska přišla o 1314 obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty, ke kterým bylo také přičteno 147 tanků. V průběhu konfliktu se armáda snažila zabránit ztrátám používáním různých přídavných krytů a dodatečného pancéřování, ale tyto pomůcky navyšovaly celkovou hmotnost transportéru, někdy až o 2 tuny. Po roce 1986 byly transportéry BTR-80 doplňovány přídavnými kryty z vícevrstvých tkanin SVM nebo organického skla.
> V roce 1989 se sovětská vojska začala z Afghánistánu stahovat.


Dva transportéry během zastávky v sovětském městečku. Pravděpodobně se vracejí ze cvičení konaného v blízkosti posádky mateřské jednotky, jinak by se nacházely na železničním vagonu.

Íránsko-irácký konflikt v letech 1980 až 1988
> od 22. září 1980 do 20.srpna 1988 : V této válce byla vozidla sovětské výroby BTR-60 nasazena na obou stranách fronty. Irácká armáda neměla tak vysoké počty nakoupených vozidel BTR jako jeho protivník (Írán měl ve výzbroji až několik set vozidel typové řady BTR), ale velitelská vozidla BTR sloužila pravděpodobně až do roku 1991, tedy do zahájení operace Pouštní bouře.


Poškozené transportéry BTR-60PB kubánské armády, kořist amerických vojáků v průběhu invaze na ostrově Grenada.

Bojová akce na Grenadě v roce 1983
> říjen 1983 : Díky kubánské armádě se transportéry BTR-60 ocitly v boji i na americkém kontinentu. Šlo o akci v malém státě Grenada, nacházejícím na stejnojmenném ostrově v souostroví Malé Antily. Kuba zde měla postavit velké letiště, ale kubánská armáda učinila pokus o převzetí moci a přitom uvěznila americké studenty. Americká vláda pověřená prezidentem Reaganem poslala na jejich záchranu speciální vojenskou jednotku. Akce provedená dne 25. října 1983 se však nepodařila podle plánu, výsadek po několika pochybeních narazil na kubánský odpor. Kubánci v počtu asi 700 mužů, podporovaných několika transportéry BTR-60 a průzkumnými vozidly se pokoušeli o protiútok, ale po zničení tří vozidel ustoupili a další akce až neprovedli. Americké jednotky se z ostrova stáhly až v prosinci téhož roku.


Obrněný transportér BTR-70 s otevřeným motorovým prostorem.

Války v Čečensku (první od 1994 – 1996, druhá od 1999 ..)
> 11.prosince 1994 : Při prvním konfliktu použily transportéry BTR obě válčící strany, neboť v čečenské armádě po odchodu ruských zůstalo mimo 42 tanků T-62 a T-72, 36 strojů BMP-1 a BMP-2 také 30 strojů BTR-70. Čečenská vláda ale musela nakoupit obrněná vozidla v zahraničí, protože Rusové nahlásili k 8. únoru ? vyšší ztráty než byl stav zanechaných vozidel.
> čečenské ztráty : 64 tanků zničených, 14 ukořistěných, 71 BTR a BMP zničených a 61 BTR a BMP ukořistěných.
> ruské ztráty : 62 tanků a 163 BTR a BMP.
O nejvíce obrněných vozidel přišla ruská armáda při nepodařeném tankovém útoku na hlavní město Groznyj, Tankové jednotky však měly minimální podporu pěchoty, a čečenská armáda použila pro boj s tanky zvláštní taktiku. Byly vytvořeny malé jednotky v počtu 18 až 21 mužů, které se ještě rozdělily na bojové trojice. V té byl střelec z RPG, odstřelovač a střelec z kulometu. Na každé vozidlo v koloně vždy útočilo několik pancéřovníků z různých směrů a na začátku útoku zničili první a poslední vozidlo a následně zbytek kolony. Střelci z ručních zbraní se soustředili na posádky opouštějící vozidla a pěchotu. Zde se tragicky projevilo slabé pancéřování obrněných transportérů BTR.
> 1. října 1999 : Nedostatek vozidel způsobil nasazení transportérů BTR-70 a BTR-80 i v druhém čečenském konfliktu. Transportéry BTR-70 používaly jednotky v obsazených městech, vozidla BTR-80 využívaly mechanizované útvary v otevřeném terénu. Postupně byly transportéry BTR zastupovány vozidly BMP, a v prosinci 2000 tvořily kolová vozidla jen 28% všech lehce obrněných strojů. 


Transportéry BTR-60PB s demontovanou zbraní polské jednotky ZOMO, což byly zvláštní policejní jednotky k potlačení demonstrací.

Pohraniční šarvátky a další bojové nasazení transportérů BTR
V roce 1989 byl odchodem sovětských vojsk ukončen afghánský konflikt, ale transportéry BTR byly opět bojově nasazovány.
> březen až červen 1992 : V tomto roce za podpory Ruské vlády vyhlásila nezávislost Podněsterská republika na Moldavsku a 2. března se rozhořely boje s povstalci. Moldavská armáda měla ve stavu 27 strojů BTR-60PB a Rumunsko jí poslalo jako podporu 250 transportérů TAB Zimbru a bojových vozidel pěchoty, důvodem bylo, že většina obyvatelstva je rumunského původu.
Koncem března, při pokusu o přerušení spojení mezi Tiraspolem a Rybnicí, přišla moldavská armáda o pět vozidel BTR. V červnu zaútočilo na město Bendery několik desítek transportérů. Rusové povstalcům k boji s vládními jednotkami poslali 10 tanků T-64BV a 10 transportérů BTR-70.
> leden 1992 : válka o Abcházii. V tomto roce již nezávislá Gruzie se snažila kontrolovat Abcházii. Abcházští separatisté nevlastnili žádná obrněná vozidla, ale i gruzínská armáda na tom nebyla o moc lépe. Do Abcházie bylo posláno tři tisíce vojáků podporovaných pěti tanky T-55 a desítkou BMP-2 a BTR. V průběhu konfliktu byly tyto síly zvýšeny, ale i tak povstalci ukořistili několik obrněných vozidel (pravděpodobně čtyři tanky, později o ně přišli). Abcházští vzbouřenci však byli silně podporováni ruskou vládou a Gruzie prohrála a v roce 2008 Abcházii ztratila. Při posledním konfliktu vlastnila Gruzie asi 110 vozidel BTR (typové řady 70 a 80), shodné vozidla, jen o mnoho více použil protivník.
> Náhorní Karabach : Arménie a Ázerbájdžán se o jmenované území dohadují už delší dobu, ale v skutečnou válku spor přerostl až v 90. letech. Mimo těžkou techniku zde byly nasazeny i vozidla BTR. Nyní Náhorní Karabach kontroluje Arménie.
> Jižní Osetie : Zde byl rozpoután konflikt mezi Gruzií na jedné straně a Jižní Osetií silně podporovanou Ruskem na straně druhé. Započal na začátku srpna (z 2. na 3.) 2008 těžkými boji mezi gruzínskou armádou a jihoosetskými jednotkami. Transportéry BTR použily obě strany.
> duben 1989 : Vozidla BTR použity v Tbilisi k rozehnání manifestací.
> rok 1990 : Transportéry BTR figurovaly v litevském Vilniusu k potlačení osvobozeneckých reforem.
> Dále byly nasazeny v pohraničním konfliktu mezi Kyrgyzstánem a Uzbekistánem a různých konfliktech a šarvátkách.

 
Obrněné transportéry BTR-70 v mírových silách v bývalé Jugoslávii.

Mírová mise v bývalé Jugoslávii
Patrně jedinou skutečnou mírovou misí ruských vojsk byl dohled na klid zbraní v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Pod hlavičkou mezinárodních sil OSN se v Chorvatsku nacházel prapor vzdušných výsadkových vojsk, a v Bosně a Hercegovině vzdušná výsadková brigáda. Celkově šlo o kontingent v počtu 2277 mužů, používající 188 vozidel BTR a BMP. Stroje BTR-80, které zde byly nasazeny, se plně osvědčily.


Ruský BTR-70 mezinárodních mírových sil v Bosně a Hercegovině, umístěný v okolí Tuzly.

Pokračování ve 7. části

[TonyHazard]

Obrněné transportéry BTR - pokračování - 7. část


Verze velitelsko-štábního vozidla BTR-80K11UN vycházející z konstrukce GAZ-59032.

9. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE K TRANSPORTÉRU BTR
Protitankové zbraně na konstrukci BTR
V období let 1969 až 1970 se Sovětský svaz začalo pracovat na nových protitankových zbraních. Byly vybrány dvě možnosti, ráže 85 a 125 mm, obě zbraně měly být samohybné, umístěné na modernější verzi transportéru BTR-70. Kanon ráže 125 mm pro svoji hmotnost a délku měl být ve věži vyvažován.
Kanon ráže 85 mm byl rozpracován na dvě varianty, taženou, s označením „Stinger-B“ a samohybnou, s označením „Stinger-C“. Kanon ráže 85 mm měl mít kadenci 20 až 25 ran za minutu. Byla pro něj plánovaná velmi účinná úsťová brzda (účinnost 75 až 80%). Lafeta verze „B“ měla být vyrobena z lehkých slitin a tím nepřesáhnout přes 600 kg, což se projevilo při palbě nepříjemných „skákáním“. Nemožnost vyhovět všem požadavkům byly projekty „Stinger-B" a "Stinger-C" zastaveny. Jediný prototyp samohybného děla ráže 85 mm byl postaven na korbě BTR-70 s továrním označením „Stinger-S (2S14) a nachází se v muzeu obrněných sil v Kubince.


Prototypové vozidlo Stinger-S (2S14).

VERZE transportérů BTR-82 a BTR-82A
Tak jak každé vozidlo, tak i transportéry BTR-80 a BTR-80A se dočkaly modernizace, kterou si vynutily okolnosti vylepšování vozidel probíhající v jiných zemích. Modernizaci si vzala na starost výrobní firma AMZ (Арзамасский машиностроительный завод) regionu Nižnij Novgorod.
Modernizace se dotkla téměř všech prvků vozidla, motoru, hlavní zbraně a největší důraz byl kladen na ochranu, klimatizaci a pohodlí posádky a výsadku. Podle provedené modernizace se odborníci shodují v názoru, že koeficient bojové účinnosti je téměř dvojnásobný s porovnáním s vozidly BTR-80 (BTR-80A). Vozidla byla představena na konci minulého roku (přesněji 21. prosince), účastnil se ho také premiér Putin a přední představitelé vojensko-průmyslového komplexu Ruska.
Tím, že se stroje výrazně odlišují od původní verze BTR-80 (BTR-80A) bylo pro ně vybráno nové označení, BTR-82 (BTR-82A). Transportéry verzí BTR-82 převyšují původní stroje v palebné síle, mobilitě a ochraně. Palebná síla byla vylepšena jednotným bojovým modulem (střeleckou věžičkou) s elektrickým pohonem a s dvourovinným stabilizátorem, přičemž lze použít jak automatický kanon 2A72 ráže 30 mm nebo původní velkorážný kulomet KPVT ráže 14,5 mm (samozřejmě se spřaženým vylepšeným kulometem PKTM ráže 7,62 mm). Na rozdíl od předchozího typu BTR-80, kde hlavní zbraň je nabíjena z 10-ti pásů po 50 nábojích, nové nabíjení spojuje pouze jeden pás s 500 náboji. Účinnost střelby se zvedá s použitými modernějšími pozorovacími přístroji střelce TKN-4N (TKN-4N-02) se stabilizací zorného pole. Celkovou ochranu umocňuje nová balistická ochrana, nový tvar zesílené podlahy korby, speciální odpružené sedačky posádky a výsadku a moderní protipožární systém. Změny se odrazily ve snížení hmotnosti, i tak byly použity výkonnější vznětové motory (300 HP), mobilitu zvedlo nové zavěšení a nové komponenty (převodová skříň). Do vozidla byly nainstalovány nové komunikační prostředky, systém topografické orientace a pozorovací přístroj velitele vozidla TKN-AI.
Podle jednoho ze zdrojů mimo jmenovaná vozidla BTR-82 (BTR-82A) mělo být také pravděpodobně představeno víceúčelové obrněné vozidlo „Tiger“ s motorem o výkonu 420 HP. (nepotvrzeno od jiného zdroje)


Ukázková prototypová vozidla verze BTR-82 a BTR-82A.

Počty vyrobených a vyvezených transportérů BTR-80 (GAZ 5903) od jiného zdroje s celkovým počtem 5264 vozidel : Ázerbájdžán (11), Alžírsko (80), Arménie (50), Afghánistán (10), Bangladéš (58), Bělorusko (195), Maďarsko (437), Gruzie (26), Kazachstán (100),Kyrgyzstán (454), Severní Korea (10), Jižní Korea (30), Makedonie (60), Moldavsko (11), Rusko (2000), Súdán (30), Sierra Leone (20), Tadžikistán (40), Turkmenistán (728), Turecko (141), Uzbekistán (290), Ukrajina (444), Finsko (2), Srí Lanka (5) a Estonsko (32).
(převzato bez početních úprav – neověřeno)
Základní data konkurenčních vozidel (pro možnost porovnání)
Transportér Fahd-280-30 (Egypt) : hmotnost - 10,9 t, hlavní zbraň – kanon 2A42 ráže 30 mm, sekundární zbraň – kulomet FM MAG ráže 7,62 mm, protitankové řízené střely – 1P135M Konkurz (AT-5), dojezd – 700 km (430 mil), max. rychlost (silnice) - 100 km/h, posádka 3 + 7 výsadek.
Transportér BTR-3U (Ukrajina) : hmotnost - 16,4 t, hlavní zbraň – automatický kanon 2A42 ráže 30 mm, sekundární zbraň – kulomet ráže 7,62 mm, protitankové řízené střely – 1P135M Konkurz (AT-5), dojezd – 600 km (370 mil), max. rychlost (silnice) - 85 km/h, posádka 2 + 6 výsadek.
Transportér VBCI (Francie) :  hmotnost - 26 t, hlavní zbraň – protiletadlový dvojkanon ráže 25 mm, sekundární zbraň – kulomet ráže 7,62 mm, protitankové řízené střely – ne, dojezd – 750 km (470 mil), max. rychlost (silnice) - 100 km/h, posádka 2 + 9 výsadek.
Transportér Lav-25 (Spojené státy) :  hmotnost - 12,8 t, hlavní zbraň - protiletadlový dvojkanon ráže 25 mm, sekundární zbraň – kulomet ráže 7,62 mm, protitankové řízené střely – ne, dojezd – 660 km (410 mil), max. rychlost (silnice) - 100 km/h, posádka 3 + 6 výsadek.
Transportér Type-92 (Japonsko) : hmotnost - 12,5 t, hlavní zbraň – automatická kanon M242 ráže 30 mm, sekundární zbraň – kulomet M240 ráže 7,62 mm, protitankové řízené střely – ne, dojezd – 800 km (500 mil), max. rychlost (silnice) - 85 km/h, posádka 3 + 9 výsadek.
Transportér BTR-90 (Rusko) : hmotnost - 20,9 t, hlavní zbraň - automatický kanon 2A42 ráže 30 mm, sekundární zbraň – kulomet PKT ráže 7,62 mm, 1P135M Konkurz (AT-5), dojezd – 800 km (500 mil), max. rychlost (silnice) - 100 km/h, posádka 3 + 9 výsadek.

Kamufláže

Obrněný transportér BTR-80 s kamufláží neznámé ruské mechanizované jednotky, rok 2006.
Vozidlo má kamufláž , která spočívá v nanesení nepravidelných velkých skvrn tmavě zelené a vybledlé černé barvy. Na boku pod věžičkou je vidět taktické číslo 193 v bílé barvě, na věži pak znak gardových jednotek.

Obrněný transportér BTR-80 v kamufláži typické pro jednotky ruského ministerstva vnitra, konec devadesátých let 20. století.
Transportér má úplný nástřik tmavě zelenou barvou, chybí jakákoli taktická označení.

Obrněný transportér BTR-80 jednotek rychlého nasazení ministerstva vnitra Ruské federace, rok 1995.

Obrněný transportér BTR-80 mezinárodních mírových sil v bývalé Jugoslávii, 2.ruský prapor (Русбат-2), Sarajevo, duben 1994.

Obrněný transportér BTR-80 ve standardní kamufláži 2. gardové motostřelecké Tamanské divize, Moskva, 19. srpna 1991.

Modely transportérů BTR-60, BTR-70, BTR-80
 
< BTR-80SSS (Satelite Communation vehicle)
> BTR-70 Ambulance (ukrajin.armáda), Bosna

 
< BTR-80A
> BTR-70

Střípky z tématu
> Konstrukcí BTR-70 (GAZ-4905) se zabývala stejná konstrukční kancelář, jako v případě předchozí verze, ale vedená I.S.Muchinem, plavebními prvky vozidla se zabývali V.G.Lazarev a V.V.Tukmakov.
> Ve východním bloku používaly vozidla BTR všechny armády, ale československá a polská armáda si ve společném projektu vyvinuly vlastní vozidlo s označením OT-64 SKOT (Střední Kolový Obrněný Transportér - Średni Kołowy Opancerzony Transporter).
> S použitím upravené korby BTR-80A bylo vytvořeno průzkumné BRDM-3 (bronirovannaja razvedivatel'no-dozornaja mašína), s plánovanou činností až 120 km za obrannou linií protivníka. Vozidlo BRDM-3 disponuje shodnou výzbrojí, ale k průzkumu používá stanicí radiolokačního průzkumu, laser, přístroje ke zjišťování chemického zasažení a navigační přístroje TNA-4-6. Spojovací zařízení je složeno z krátkovlnné radiostanice, čtyř VKV radiostanic a dvou telefonů. Vozidlo si veze zařízení na zjišťování min a je poháněno motorem KamAZ-7403. Posádka vozidla je šestičlenná.
> Začátkem 90. let byl závod KamAZ ochromen požárem, v roce 1993 začal dodávat motory JaMZ-238M2 (ЯМЗ-238M2) o výkonu 178,9 kW (240 HP) výrobce v Jaroslavli (Ярославский моторный завод)
> BREM-K (GAZ-59033) (bronirovannaja remontno-evakuatsionnaja mašína).
> RChM-4 (razvedivatel'naja chimičeskaja Mashina).
> NKR (nazemnij kompleks radiatsionnoj razvedki).
> ZS-88 (zvukovešatel'naja stancija) – taktéž verze (ZS-96)
> BMM-80 "Simfoniya" (GAZ-59039) (bronirovannaja mnogofunktsionalnaja medicinskaja mašína).
> Súdánská armáda nakoupené vozidla BTR-80A pojmenovala jako Shareef.
> Indonésie – Indonéská armáda nakoupila transportéry BTR-80 pro svoji námořní pěchotu. Od roku 2006 vozidla ve verzi BTR-80A také využívají indonéské jednotky v rámci mezinárodních sil UNIFIL v Libanonu.


Nejnovější obrněný transportér pěchoty BTR-90 ve službě ruských jednotek.

Zdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, Chris Chant, 2006
wikipedia, army.cz, vojsko.net, military.cz,
lvisingr.czveb, mainbattletanks.czweb,
(překlad z angličtiny) wikipedia.info.
wapedia.mob, fas.org, russianwarrior.com,
wwpbooks.com, battle-fleet.com, (překlad z ruštiny)
worldweapon.ru, amor.kiev.ua, snariad.ru, nnm.ru,
thetankmaster.com, soldiering.ru, legion.wplus.net,
Fotozdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C, wikipedia,
legion.wplus.net, worldweapon.ru, amor.kiev.ua,
Snariad.ru, thetankmaster.com, soldiering.ru, nnm.ru.
tankpedia.ru

[TonyHazard]

Následují vozidla na konstrukci transportéru BTR.


Obrněný transportér BTR-70 ruského kontingentu mírových sil KFOR

[TonyHazard]

Další informace k úvodnímu článku

Vozidla postavená na konstrukci transportérů BTR


Ukrajinský obrněný transportér pěchoty BTR-3U „Guardian“.

Speciální vozidla postavená na konstrukci transportéru BTR-60.
VERZE transportéru BTR-60PBK : Velitelské vozidlo verze BTR-60PB se dvěma radiostanicemi R-123 a jednou radiostanicí R-148. Vzato do výzbroje 5. května 1975. Od roku 1976 bylo vozidlo označováno BTR-60PVK.
VERZE transportéru BTR-60PZ : V roce 1967 byl zahájen vývoj nového pohonu pro pohyb po hladině, sestávající ze dvou proudnic o průměru 340 mm. V roce 1971 byl úspěšně otestován na prototypu vycházejícího z verze PB, o půl roku později, ale už v roce 1972 byla na vozidle vyzkoušena nová věžička přizpůsobená protiletadlové palbě. U hlavní zbraně byl navýšen náměr na 60°. Vozidlo obdrželo označení BTR-60PZ.
Tak jak každé vozidlo, které je sériově produkováno, je použito k výrobě dalších a speciálních variant, převážně pro spojení a velení. Tomuto procesu se nevyhnul ani transportér BTR, který se rozvinul do mnoha variant, což ulehčovalo logistice.
VERZE transportéru BTR-60 1V18 Javor-1 : Verze pro určité jednotky dělostřelectva, kde vozidlo bylo využíváno pro pozorování a průzkum. Stroj sice měl střeleckou věžičku, ale ta byla zbavena výzbroje na úkor pozorovacích přístrojů a dálkoměru, přičemž přibylo několik pozorovacích otvorů.
VERZE transportéru BTR-60 1V19 Javor-2 : Modernější varianta předchozí verze, určená k řízení palby dělostřelecké jednotky na úrovni praporu, doplněna radiostanicí R-130M.
VERZE transportéru BTR-60 R-145BM : Spojařské vozidlo bez střelecké věžičky, s přepravním prostorem naplněným spojovací technikou. Nacházely se zde radiostanice, dvě R-111 (nebo R-171), jedna R-123 (nebo R-173), jedna R-130M a jedna R-012.
VERZE transportéru BTR-60PU-12 (9S482) : Na tuto verzi byla použita varianta bez střelecké věžičky, kterou nahradila výsuvná anténa. Verze byla vyvinuta v průběhu roku 1972 a sloužila jako mobilní velitelské stanoviště pro jednotky dělostřelectva a protiletadlové rakety.
VERZE transportéru BTR-60PU-12M (9S482M) : Začátkem 80. let byla vytvořena modernější varianta, která se používala pro novější generaci raket.
VERZE transportéru BTR-60 R-975 : Jmenované vozidlo s výbavou radiostanic R-123, R-134, R-853, R-864, radiomajákem SMI-2KM a generátorem G-290B sloužilo protiletadlovému průzkumu. Vznikla modernější varianta s označením  BTR-60 R-975M1, která v sobě nesla shodnou výbavu, ale novějšího typu.
VERZE transportéru BTR-60 R-137B : Spojovací vozidlo s výbavou radiostanic R-123 a R-405.
VERZE transportéru BTR-60 R-140BM : Další spojovací vozidlo s radiostanicemi R-140, R-405 a R-123.
VERZE transportéru BTR-60 R-145BM Čajka : Jedno z dalších variant velitelských vozidel, samozřejmě bez střelecké věžičky s radiostanicemi R-123MT, R-130, R-111 a R-012. Tento velitelský stroj byl následně modifikován novější výbavou a vznikly verze s označením BTR-60 R-145BM-1 a BTR-60 R-149BM.


Verze transportéru BTR-60 R-145BM Čajka.

VERZE transportéru BTR-60 R-156 : Jmenované spojovací vozidlo obsahovalo radiostanice R-405, R-123 a radiostanici R-156 s vysokým kmitočtem (označení radiostanice R-156 se pak odrazilo v označení vozidla). Stroj byl používán ke spojení na operační úrovni.
VERZE transportéru BTR-60 R-409BM : Mobilní retranslační stanice s radiostanicí R-409.
VERZE transportéru BTR-60 R-419BM : Shodná verze mobilní retranslační stanice, ale s radiostanicí R-419.
VERZE transportéru BTR-60 E-351BR : Obrněný transportér sloužící jako polní elektrárna s agregátem o výkonu 20 kW.
VERZE transportéru BTR-60 P-238BT : Vozidlo BTR, které armáda používá jako telefonický vůz. Existují další verze s označením  BTR-60 P-239BT, BTR-60 P-240BT, BTR-60 P-241BT.
VERZE transportéru BTR-60MS : Velitelské vozidlo s velkou vysouvací anténou.
VERZE transportéru BTR-60MPB : K ochraně odpalovacích ramp strategických raket  sloužil transportér BTR-60MPB s upravenou střeleckou věží s kulometem ráže 12,7 mm.
VERZE transportéru BTR-60MTP-2 : Vozidlo logistické podpory, byl určen na odtah, opravu a údržbu téměř všech obrněných transportérů (BTR 40, BTR-152, BTR-60PA, BTR-60PB, BRDM a BRDM-2). Stroj byl postaven na podvozku BTR-60P a přijat do výzbroje rozkazem ministra obrany Sovětského svazu ze dne 25. července 1975, sériová výroba stroje se rozjela v roce 1976.


Verze transportéru BTR-60MTP-2.

VERZE transportéru BTR-60ICC-2 : Modernější servisní vozidlo ICC-2 se liší od předchozího stroje výkonnějším jeřábem a navijákem. Vezl i plynovou svařovací soupravu, základní náhradní díly a další nářadí. Stroj měl i systém ochrany proti zbraním hromadného ničení.
Jednotlivé armády, které nakoupily obrněné transportéry BTR-60 se tyto bojové stroje snažily různě modifikovat nebo upravovat.
BULHARSKO :
Zde se technici zaměřili na pohon vozidla a vyměnili dva motory za jeden výkonnější, tím byl vznětový motor Cummins ISB 25.30 s výkonem 186,4 kW (250HP). Tímto způsobem bylo upraveno na 150 transportérů BTR-60.
KUBA :
Kubánská armáda prováděla pokusy vyzbrojit vozidla větší ráží, a tak byla na korbu transportéru BTR-60 instalována kompletní věžička z bojového vozidla BMP-1. Dále to byly pokusy osadit korbu transportéru automatickými protiletadlovými kanony ráže 25 nebo 37 mm (není zjištěno, zda-li v uzavřené věži či na otevřené plošině), později dokonce mělo dojít k montáži věže s kanonem ráže 100 mm.
DŽIBUTI :
V Džibutsku se vojenští konstruktéři snažili umístit na korbu transportéru věž obrněného automobilu Panhard AML s kanonem ráže 90 mm. Jak daleko se to podařilo není známo.
FINSKO :
Finská armáda si vytvořila vlastní velitelskou variantu.
NDR :
Východoněmecká armáda modifikovala téměř všechny nakoupené verze přizpůsobením určeným jednotkám.
IZRAEL :
Izraelská armáda vylepšila kořistní transportéry montáží minometů CAR-DOM 120/81.
ČÍNA :
Čínská armáda začala vyrábět vlastní variantu, která byla téměř shodná s kořistními vozidly, ale po náročných testech armádní komise hodnotila stroje jako nevhodné pro místní podmínky a projekt byl po vyrobení malého počtu zastaven.
RUMUNSKO :
Při nákupu vozidel BTR-60 koupilo také licenci na jeho výrobu a doma vyrobené stroje označila jako TAB-71.
VERZE transportéru TAB-71 : Základní verze transportéru (BTR-60PA), která byla vybavena dvěma zážehovými motory, každý s výkonem 104,3 kW (140 HP).
VERZE transportéru TAB-71M : Shodná varianta transportéru jen s rozdílem, že byla poháněna dvěma vznětovými motory, každý s výkonem 96,9 kW (130 HP).
VERZE transportéru TAB-71AR : Licenční varianta BTR-60PB doplněná o minomet ráže 81 mm.


Verze licenčního transportéru TAB-71M.

Speciální vozidla postavená na konstrukci transportéru BTR-70.
Také na konstrukci transportéru BTR-70 bylo postaveno větší množství speciálních vozidel.
VERZE transportéru BTR-70K : Velitelská varianta vozidla BTR-70 doplněná o další spojovací techniku.
VERZE transportéru BTR-70KŠM : Na stejném základu postavená velitelsko-štábní varianta s radiostanicí R-123, radiolokačním převodníkem, navigačním přístrojem TNA-3 a dvojicí přenosných radiostanic R-107M. Mimo trojčlennou posádku se zde nacházeli čtyři členové štábu, kteří měli na starost veškeré přístroje uložené v převozním prostoru.
VERZE transportéru BTR-70SA-22 : Velitelské vozidlo pro vyšší stupeň velení.
VERZE transportéru BTR-70SPR-2 : Vozidlo vybavené přístroji pro elektronický boj.
VERZE transportéru BTR-70SPR-2M : Modifikované vozidlo vybavené novějšími přístroji pro elektronický boj.
VERZE transportéru BTR-70MBP : Tato verze se používala k ochraně odpalovacích ramp strategických raket, byla vyzbrojena kulometem NSVT ráže 12,7 mm a její výbava se skládala ze zaměřovače 1PN22M1, megafonu, infračerveného vyhledávacího reflektoru OU-3GA-2 a periskopu TNPO-170.
V závěru sedmdesátých let byla na konstrukci vozidla BTR-70 vyvinuty dva stroje osazené výkonnými zbraněmi.
VERZE transportéru BTR-70 2S14 : Toto vozidlo s hmotností 12,5 t mělo plnit funkci jako stíhač tanků. Na rozdíl od standardních vozidel mělo věž posazenou ve středu korby (těžiště) a jeho výzbroj tvořil kanon Žalo-S ráže 85 mm. I když prošlo testy s uspokojivým výsledkem, projekt byl zastaven ve stádiu prototypu.
VERZE transportéru BTR-70 NONA SVK : Podobné vozidlo vyzbrojené výkonnější výzbrojí, kde ve věži, převzaté ze samohybného děla výsadkových jednotek 2S9 Anona-S byl umístěn kanon / minomet 2A60 ráže 120 mm. Náměr zbraně činil až +80°, při testech byl doložen dostřel do vzdálenosti až 8700 m a vozidlo s hmotností 13,5 t mohlo převážet 30 kusů munice. Protože v době dokončení prototypu byla už vyvinuta pojízdná korba vozidla BTR-80, projekt byl zastaven a vozidlo postaveno na konstrukci BTR-80.


Modernizovaný obrněný transportér BTR-70 s novou střeleckou věžičkou s kanonem ráže 30 mm.

Samozřejmě že i transportér BTR-70 byl vyvážen a také licenčně vyráběn, zahraniční výrobci si vozidla různě upravovali a prováděli na nich určitá vylepšení.

UKRAJINA :
Ukrajinská armáda se zaměřila na pohon a vozidla a jeho výzbroj.
VERZE transportéru BTR-70D : Prototypové vozidlo se vznětovým motorem JAMZ-136D s výkonem 134,2 kW (180 HP). Stroj novými dvířky na bocích korby napodoboval BTR-80.
VERZE transportéru BTR-70D1 : Tuto variantu poháněl motor IVECO s výkonem 205,8 kW (276 HP) a vozidlo se dalo vybavit systémem aktivní obrany Zaslon. Výzbroj transportéru kanon 2A28 Grom ráže 73 mm, spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm je možné instalovat do věžičky BPU-1 nebo BAU-23x2. 
VERZE transportéru BTR-70SM : Vyráběná varianta sanitního vozidla s upravenou korbou a bez střelecké věžičky.
NDR :
V bývalé východoněmecké armádě si BTR pojmenovali SPW (Schützenpanzerwagen) a vyvíjeli si vlastní verze velitelských vozidel.
VERZE transportéru SPW 70(S) : Verze velitelsko-štábního vozidla s dvojicí přídavných radiostanic a výsuvným stožárem.
VERZE transportéru SPE 70(SL) : Verze vozidla letecké kontroly s radiostanicí R-809M2 a čtyřmi anténami.
VERZE transportéru SPW 70(Ch) : Verze vozidla na zjišťování zasažení zbraněmi hromadného ničení, projekt po postavení prototypového stroje zastaven.


SPW 70 (Schūtzenpanzerwagen) licenční BTR-70 Národní lidové armády Německé demokratické republiky.

BĚLORUSKO :
VERZE transportéru BTR-70 Cobra-K : Slovenští konstruktéři pro běloruskou armádu vyvinuli vozidlo, kde na nástavbu BTR-70 umístili věžičkou 2A42-Cobra, vyzbrojenou automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm a spřaženým kulometem PKT ráže 7,62 mm. Transportér poháněl motor KamAZ-7403.
VERZE transportéru BREM : V roce 2007 byl běloruskou armádou předveden vyprošťovací transportér BREM, která mimo jiné pomůcky měla místo věžičky instalovaný jeřáb (zvedák).
RUMUNSKO :
Rumunská vláda nakoupila mimo transportérů BTR-70 také licenci na jejich produkci. S využitím konstrukce transportéru BTR bylo rumunskými konstruktéry vyvinuto obrněné vozidlo s kratší korbou na podvozku 4x4, které se dočkalo sériové výroby.
VERZE transportéru TAB-77 : Základní licenční verze byla označena TAB-77 a jejich sériová výroba započala asi v červenci 1977. Vozidla byla plánována pro vývoz a jejich výzbroj byla shodná s předchozí verzí TAB-71. Celkový počet vyrobených licenčních strojů se zastavil na 154 kusech a poháněly je dva motory Saviem 797-05M1, každý s výkonem 98,4 kW (132 HP).
VERZE transportéru TAB-77COMA : Vozidlo řízení dělostřelecké palby.
VERZE transportéru TAB-77APCOMA : Obdobné vozidlo určené pro dělostřelecký průzkum.
VERZE transportéru TAB-77AR-82 : Základní verze vozidla bez střelecké věžičky s minometem ráže 82 mm uloženým v přepravním prostoru.
VERZE transportéru TAB-77RCH-84CRB : Základní varianta upravená pro průzkumné jednotky.
VERZE transportéru TAB-77AR-145/M : Velitelská verze s radiostanicemi R-1070 a R-1451M.
VERZE transportéru TAB-77AR-1452 : Další velitelská verze vybavená radiostanicí R-1452, sedmi anténami, výsuvnou anténou a dvěma generátory. Tato varianta byla vyzbrojena kulometem ráže 7,62 mm upevněném na korbě. Stroj měl také atrapu věžičky, která však byla poněkud menší než věžička základní verze.
VERZE transportéru Terra 771 : Víceúčelový stroj osazený radlicí a zvedákem.
ČÍNA :
Čínská vláda v roce 1980 uzavřela s Rumunskem smlouvu o dodání několika desítek transportéru TAB-77 v několika verzích, objednávka byla vykryta téhož roku. O čtyři roky později už Čína vyráběla vozidla TAB-77 v licenci, bližší informace nejsou známy, jen to, že stroje měly hmotnost 13 tun.

Speciální vozidla postavená na konstrukci transportéru BTR-80.
Samozřejmě také transportér BTR-80 byl využit na stavbu speciálních vozidel.
VERZE transportéru BTR-80K (GAZ-59031) : Velitelské vozidlo s teleskopickou anténou, navigačním systémem TNA-4 a radiostanicí R-168. 
VERZE transportéru BTR-80PBKM : Modifikovaná verze velitelského vozidla doplněné spojovací technikou.
VERZE transportéru BTR-80R-149B-MRA : Další verze velitelského vozidla.
VERZE transportéru BTR-80 Kušetka-B : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště.
VERZE transportéru BTR-80-1V118 : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště pro dělostřelectvo.
VERZE transportéru BTR-80 2S23 Nona-SVK : Vozidlo vyzbrojené kanonem / minometem 2A60 ráže 120 mm (jako 2S6 Anona). Stroj obsluhuje čtyřčlenná posádka.

 
Verze transportéru BTR-80 2S23 Nona-SVK.

VERZE transportéru BREM-K (GAZ-59033) : Obrněné vyprošťovací vozidlo na konstrukci BTR-80 je určené na vyproštění a odtah uvízlých a poškozených vozidel, posádka provádí opravu a údržbu vozidel verze BTR-60, -70 a -80. Stroj byl vyvinut v gorkijské konstrukční kanceláři pod vedením Masjagina a do výzbroje armády přijato v roce 1993. Na upravené korbě jsou umístěny dva zvedáky (jeřáby) s nosností 1,5 t. Vozidlo má vlastní elektrický generátor, a naviják s tahem do 6 t (délka lana 75 m). Vozidlo veze sadu tažných zařízení (mimo jiné dvě tažné lana s délkou 5 m) a svařovací soupravu.

 
Verze vyprošťovacího a servisního transportéru BREM-K (GAZ-59033).

VERZE transportéru BTR-80RChM-4 : Průzkumné vozidlo ke zjišťování chemických škod (použití), vybavené detekčním zařízením včetně IMD-21BA a DP-5V, automatického chemického alarmu GSA-12, detektor KPChR-3, MK-3M meteočidla, KPO-1, automatický detektor ASP a KZO-2, jenž vlajkami vytyčoval kontaminované oblasti.
VERZE transportéru BTR-80RChM-4-01 : Vylepšené vozidlo ke zjišťování chemických škod s modernějším vybavením, včetně systémů GSA-13, IMD1-R, ASP-12, polo-automatickým detekčním zařízením PGO-11 a radiostanicemi R-171M a R-173M místo starší R-123M.

 
< Verze transportéru BTR-80RChM-4-01.
> Verze transportéru BTR-80R-439-MD2.

VERZE transportéru BTR-80RChM-4-02 : Modernizované vozidlo ke zjišťování chemických škod, ve službě od roku 2000.
VERZE transportéru BTR-80NKR : Vozidlo pro zjišťování radiologického napadení.
VERZE transportéru BTR-80R-439-MD2 : Vozidlo používané k satelitnímu spojení (první verze).
VERZE transportéru BTR-80R-439-BK1 : Vozidlo používané k satelitnímu spojení.
VERZE transportéru BTR-80R-439-BK Legenda 2BK : Modernější verze vozidla spojení přes satelit. Působí v rámci 3400-3900 MHz a 5725-6225 MHz (přenos).
VERZE transportéru BTR-80ZS-88 : Vozidlo s výkonnými reproduktory.
VERZE transportéru BTR-80ZS-96 : Další vozidlo s výkonnými reproduktory, modernější varianta.

 
< Verze transportéru BTR-80R-439-BK1.
> Verze transportéru BTR-80ZS-96.

VERZE transportéru BTR-80K1Š1 (GAZ-59032) : Velitelské vozidlo pro vyšší velitelství, se zvětšenou korbou a bez střelecké věžičky. Také označován jako UNŠ (unifitsirovannyj šassi). Tato verze slouží jako základ pro několik specializovaných vozidel. Estonsko používá vozidlo osazené věží s kulometem.
VERZE transportéru BTR-80E-351BrM : Vozidlo sloužící jako mobilní elektrárna, s generátorem. Vozidlo je vybaveno diesel-elektrickým generátorem AD-30T/400 , který může napájet až 15 speciálních (velitelsko-štábních) vozidel. Vozidlo má dvoučlennou posádku.
VERZE transportéru BTR-80 PU-12M6 (9S482M6) : Mobilní stanoviště velení raketové baterie nebo protiletadlových děl. Zkratka vozidla PU (punkt upravlenia) bývá někdy nahrazena zkratkou (BKP - batarejnyj kommandnyj punkt). Vozidly jsou vybaveny jednotky protivzdušné obrany s výzbrojí "Strela-1M" (SA-9), "Strela-10M2 (SA-13)," Osa -AK "(SA-8), 2S6" Tunguska "a ZSU-23-4" Šilka ".

 
< Verze transportéru BTR-80K1Š1 (GAZ-59032).
> Verze transportéru BTR-80 PU-12M6 (9S482M6).

VERZE transportéru BTR-80 PU-12M7 (9S482M7) : Modernější varianta vozidla.
VERZE transportéru BTR-80-1V152 : Velitelské a pozorovací vozidlo polního dělostřelectva. Standardní vybavení se skládá z dálkoměrů, zařízení pro noční vidění, navigačního zařízení. Vozidlo 1V152 spolupracuje (je vybaveno nebo je v soupravě) se speciálním vozidlem 1V153 na podvozku nákladního automobilu Ural-4320, který je vybaven systémem řízení palby ASU "Kapustnik-B".
VERZE transportéru BTR-80 R-149MR : Vozidlo pro udržování rádiového spojení.
VERZE transportéru BTR-80 R-149BMR : Vylepšené vozidlo radiového spojení, s výbavou spojovací techniky například  R-168-100kA "Akveduk-100kA", R-168-100U, R-163-25U, R-163-10V a R-163-1V "Arbalet", intercom AVSK, videosystém P-338, generátorem AD-3, 5U-28, 5 a teleskopickými stožáry AŠ-4, AZI a ŠDA-50.

 
< Verze transportéru BTR-80-1V152.
> Verze transportéru BTR-80 R-149BMR.

VERZE transportéru BTR-80 R-165B : Vozidlo pro udržování rádiového spojení, s jiným vybavením. například rozhlasovými přijímači "Arbalet-500K", R-163-10V a -50, R-163-AR, R-016V a generátorem AB-4U-P28.5-1V. Radiostanice mají při pohybu vozidla rozsah 20-350 km a při stání pak 40-100 km.
VERZE transportéru BTR-80 P-240BTZ : Vozidlo pro zajištění telefonního spojení se zařízením "Zenit". Vozidlo nahrazuje starší telefonní stroje BTR-60 P-240BT.

 
< Verze transportéru BTR-80 R-165B.
> Verze transportéru BTR-80 P-240BTZ.

VERZE transportéru BTR-80 Tajfun : Vozidlo pro ochranu raketových odpalovacích ramp zvláštních jednotek RVSN vyzbrojené kulometem ráže 7,62 mm v nové věži zůstalo pravděpodobně ve stádiu prototypu. Vozidlo mělo nahradit předcházející verze na konstrukci BTR-60 a BTR-70. Výbava měla být vylepšena o nový pozorovací přístroj TKN-4S a radar Kredo-1.
VERZE transportéru BMM-80 Symfonia (GAZ-59039) : Vozidlo bylo vyvinuto pro potřebu vyhledávat, shromažďovat a evakuovat raněné z oblasti bojové činnosti i při možném zasažení zbraněmi hromadného ničení a poskytovat první lékařskou pomoc. Vozidlo je navrženo tak, aby bylo použitelné v různých klimatických oblastech s těžkým terénem, v každém ročním období, bez rozdílu či je den nebo noc. Mimo samozřejmé zdravotnické přístroje a pomůcky má vozidlo nádrž na pitnou vodu, trezor a nosítka (lůžka) pro raněné s šestibodovými bezpečnostními pásy. Tato obrněná ambulance se vyrábí ve třech variantách :
BMM-1 : vozidlo první pomoci, které zajišťuje odvoz raněných z bojiště.
BMM-2 : posádka vozidla zajišťuje první lékařské ošetření na praporní úrovni.
BMM-3 : vozidlo mobilní polní nemocnice. Každé vozidlo je schopno přepravit 9 pacientů, včetně dvou na nosítkách umístěných na zadní části korby. Verze se dostaly do výroby v průběhu roku 1993.
Technická data vozidla BMM-1 :
> hmotnost : 13,6 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka 7700 mm, šířka 2900 mm, výška 2630 mm, světlost 475 mm
> kapacita : 9 raněných (7 uvnitř, 2 na stropě korby)
> pohon : vznětový motor KamAZ-7403 s výkonem 260 HP


Verze sanitního transportéru BMM-80 Symfonia (GAZ-59039) asi ve variantě BMM-1.
BTR-80NKR : Pojízdná rentgenová stanice s průzkumným systémem KRPI. Vozidlo zařazeno do služby v roce 2000.

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Vozidla na konstrukci transportérů BTR - pokračování - 2. část


Prototypové (základní) vozidlo BTR-4 bez střelecké věžičky.

Transportér BTR-80 byl vyvážen do mnohých států, v Rumunsku a Ukrajině byl také vyráběn v licenci, některé armády jej modifikovaly a vylepšovaly, někdy v mezinárodní spolupráci.
KOLUMBIE
VERZE transportéru BTR-80 Caribe : Exportní varianta pro kolumbijskou armádu s určitými vylepšeními a kulometem ráže 12,7 mm. Zakázka zněla na 100 vozidel.
MAĎARSKO
VERZE transportéru BTR-80M : Bojová verze vozidla maďarské armády, s pozorovacím přístrojem KM-1M, úložnou schránkou na levé straně korby, vylepšeným ochranným systémem a modernější radiostanicí.
VERZE transportéru BTR-80 GKKO : Prototyp vozidla s novou menší střeleckou věžičkou a modernějšími pozorovacími přístroji.
VERZE transportéru BTR-80 MPAEJ (műszaki páncélozott akadály elháritó jármű) : Ženijní vozidlo s upravenou korbou bez střelecké věžičky.
VERZE transportéru BTR-80 MPFJ (műszaki páncélozott felderitő jármű) : Neozbrojená bezvěžová varianta vozidla na odstraňování různých překážek vybavené hydraulickou rukou, možnost připojení radlice.
VERZE transportéru BTR-80 MVJ (mento-vontató jármű) : Opravárenské a vyprošťovací vozidlo se zvedákem (jeřábem) a výkonným navijákem.
VERZE transportéru BTR-80 SKJ (sebesült kihordó jármű) : Obrněná  ambulance určená na odvoz raněných z bojové linie, existuje více variant, modifikované verze se vyznačují vyšší kapacitou převážených vojáků.
VERZE transportéru BTR-80 VSF (vegyi-sugár felderítő jármű) : Vozidlo pro  průzkumné jednotky, vycházející ze základního typu.

 
< Stanoviště řidiče obrněného transportéru BTR-60.
> Nástupní rampa transportéru BTR-80.

RUMUNSKO
VERZE transportéru TAB Zimbru (B33) : V licenci vyráběná bojová varianta s motorem Model 1240 V8DTS s výkonem 197 kW (268 HP). Vozidlo má novější typ radiostanice R-1231B a navíc veze 500 nábojů do spřaženého kulometu. Zkratka označení TAB (Transportorul Amfibiu Blindat).
VERZE transportéru TAB Zimbru 2000 : Verze Zimbru 2000 se odlišuje větší korbou a má nainstalován motor Deutz BF6M 1013FC s výkonem 212 kW (285 HP) spojená s převodovkou Allison-MD 3060. Pro vozidlo byla vyvinuta nová střelecká věžička OWS 25R.
VERZE transportéru TAB Saur 1 : Tato verze dostala úplně novou korbu a pohon zajišťoval motor Cummins s výkonem 202,3 kW (275 HP) uložený uprostřed vozidla a byla vyvinuta nová věž (typ ROSS). Obě vozidla (Zimbru 2000 a Saur1) existují jen jako předváděcí  prototypy pro vývoz. Verze Saur-1 byla kompletně postavena v průběhu roku 2006.

 
Detaily podvozku obrněného transportéru BTR-60PB.

UKRAJINA
VERZE transportéru BTR-80UP : Ukrajina ve spolupráci s Polskem tuto verzi upravila pro vývoz, zájem projevila irácká armáda. Modernizováno bylo asi 98 strojů. Do vozidla byl instalován motor D-80 s výkonem 220,6 kW (300 HP), korba dostala silnější pancíř, ale stroj není obojživelný.
VERZE transportéru BTR-80UP-KB : Velitelské vozidlo s rozšířenou spojovací technikou. Používáno od úrovně velitele praporu.
VERZE transportéru BTR-80UP-KR : Velitelské vozidlo s rozšířenou spojovací technikou. Používáno od úrovně velitele pluku. 
VERZE transportéru BTR-80UP-S : Vozidlo určené pro velitele rot.
VERZE transportéru BTR-80UP-M : Vozidlo upravené jako obrněná ambulance pro odvoz raněných z bojiště. Je možné přepravit až 9 ležících vojáků.
VERZE transportéru BTR-80UP-BREM :  Vyprošťovací varianta vozidla se zvedákem a navijákem.
VERZE transportéru BTR-80UP-R : Průzkumná verze vozidla.
VERZE transportéru BTR-80UP-T : Nákladní varianta vozidla, na stropě korby se nachází úchyty pro převoz různého materiálu a náhradních dílů.
VERZE transportéru BTR-3 : Prototyp vozidla, ze kterého později vzešel typ BTR-3U.
VERZE transportéru BTR-80KŠM Kušetka-B : Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště. Na vylepšení tohoto vozidla spolupracovalo Rusko s Ukrajinou (firma Radiopribor). Vozidlo vycházelo z podvozku K1Š1, vybavené radiosoupravou HF "Berkut-M", VHF soupravy R-171M, R-173M "Abzats-M", R-163-50U, R-163-10V a R-163-1V "Arbalet" ( s rozsahem 5 až 350 km). Je vybaveno pravděpodobně navigačním přístrojem TNA-4-6, generátorem AB-1-P28 ,5-B-V1 a teleskopickými anténami DLYa4.115.002 a DLYa2.091.008.
VERZE transportéru BTR-3U Ochotnik : Ukrajina v průběhu let 2000 a 2001 na tomto vozidle spolupracovala se společností Adcom ze SAE (Spojené arabské emiráty). Stroj je shodný se sovětskou konstrukcí, ale není to jen modernizace typu BTR-80. Vývoj byl ukončen v druhé polovině roku 2000, Výroba byla zahájena v roce 2001.
Transportér je osazen jednomístnou střeleckou věžičkou KBA-105 „Škval“ vybavenou automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm spřaženým s kulometem PKT ráže 7,62 mm. Věžový modul je na levé straně doplněn automatickým granátometem AG-17 ráže 30 mm a protitankovým systémem Konkurs-M nebo Kornet upevněném na pravé straně. Na bocích věžičky jsou instalovány tři vrhače dýmových granátů Six ráže 81 mm. Modul vyvinulo Státní vědecko-technické středisko dělostřelectva & pěchotních zbraní na Ukrajině. Věžový modul Škval je velmi flexibilní, je možné bez problémů nahradit hlavní zbraň. Velitel používá zaměřovač 1PZ-3 a pozorovací přístroj TKN-4S Agat, který je spojen s kontrolním systémem protitankových řízených střel.
Podvozek je standardní s typovou řadou, hydraulický posilovač řízení předních čtyř kol a řidič přes centrální systém regulace tlaku nastavuje tlak v pneumatikách podle projížděného terénu. Vozidlo BTR-3U je osazeno pneumatikami francouzské firmy Michelin.
Transportér BTR-3U pohání vznětový motor Deutz B6M1015 s výkonem 243 Kw (326 HP), spojený s plně automatickou převodovou skříní Allison MD3066. Motorový oddíl je vybaven zdvojeným automatickým hasícím systémem. Vozidlo je plně obojživelné, pohon zajišťuje proudnice v zadní části korby, před nájezdem do vody řidič spouští vlnolam a čerpadla umístěná v nástavbě. Bojový prostor je určen pro šest vojáků výsadku a ti opouští vozidlo dvěma průlezy na bocích. Kryty dvojdílného průlezu, při otevření vytváří rampu, spodní část směrem dolů a vrchní směrem k čelu vozidla. Ve stropě korby  se nachází další poklopy, na bocích jsou vytvořeny tři střílny. Ke standardu patří klimatizace, zajišťující úlevu v horkém podnebí. Původní označení vozidla bylo BTR-94K.
Technická data transportéru BTR-3U :
> hmotnost : 16,4 t (bojová)
> posádka : 3 muži a 6 členů výsadku
> rozměry : celková délka 7650 mm, šířka 2900 mm, výška (s věžičkou) 2800 mm, světlost 500 mm
> výzbroj : automatický kanon 2A72 ráže 30 mm (350 nábojů), kulomet PKT ráže 7,62 mm (2500 nábojů), automatický granátomet AG-17 (116 nábojů), odpalovací zařízení protitankových řízených střel Konkurs-M (Kornet)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 9 až 12 (čelo až 15) mm (s odolností čela do ráže 12,7 mm, boky pak do ráže 7,62 mm)
> pohon : vznětový motor Deutz AG s výkonem 243 kW (326 HP)
> obsah nádrží : 350 litrů
> rychlost : silnice až 85 km/h, voda až 9 km/h
 dojezd : až 600 km
> překážky : příkop 2,2 m, kolmá stěna 0,50 m, stoupavost 60%, náklon 40%
> přístroje : zaměřovač 1PZ-2, pozorovací TKN-3, 5 kusů TNPO-115 (v korbě), pozorovací TNPT-1 a TNP-205 (ve věži), reflektor OZ-ZGA2M


Verze ukrajinského obrněného transportéru pěchoty BTR-3U „Guardian“, pravděpodobně v předváděcí kamufláži pro jednotky námořní pěchoty SAE.

VERZE transportéru BTR-3U „Guardian“ : Verze shodná s předchozím typem, jen je osazená střeleckou věžičkou "Buran-N1". Armáda Spojených arabských emirátů je nakoupila pro svoji námořní pěchotu.
VERZE transportéru BTR-3E : Vozidlo BTR-80U pravděpodobně jen s méně výkonným motorem UTD-20.
VERZE transportéru BTR-3E1 : Modernější verze transportéru BTR-3E se střeleckou věžičkou BM-3 "Šturm" a novým motorem.
VERZE transportéru BTR-3E ARV : Vyprošťovací vozidlo s navijákem, jeřábem a radlicí.
VERZE transportéru BTR-4 : Transportér BTR-4 je kolové vozidlo vzhledem téměř shodné s předchozími vozidly typové řady BTR s tím rozdílem, že pohonný systém je uložený ve středu vozidla například jako německý TPZ Fuchs nebo československý OT-64. Výsadek je tak více chráněn při výstupu, neboť používá zadní dveře nebo stropní průlezy. Řidič a velitel vozidla mají k opuštění vozidla mimo stropní průlezy také dveře na boku korby. Vozidlo navrhla a vyvinula nyní už soukromá ukrajinská firma SOE KMDB (původní závod č.75 CHPZ v Charkově) na začátku roku 2006 a téměř následně v červnu 2006 byl ukázkový prototyp představen na domácím veletrhu Aeroasvit-21. Nové vozidlo BTR-4 je flexibilnější než typová řada BTR (60, 70, 80, 90), určuje to jeho nové prostorové uspořádání, umožňující všestranné využití.
Transportér BTR-4 má možnost být vyzbrojen různými zbraňovými systémy, určující je přání zahraničního zákazníka. Standardní výzbroj je jeden automatický kanon ráže 30 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. Sekundární výzbroj obsahuje buď čtyři protitankové řízené střely 9P135M Konkurz (Baryer) umístěné po dvou na každé straně věžičky nebo dvojici jmenovaných střel a druhou dvojici zastupuje automatický granátomet ráže 30 mm. Verze výzbroje montované na BTR-4 jsou věžové moduly GROM, ŠKVAL nebo BAU 23x2.
Věžový modul GROM : jeden automatický kanón ráže 30 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm, jeden automatický granátomet ráže 30 mm, čtyři protitankové řízené střely 9P135M Konkurs nebo Baryer.
Věžový modul ŠKVAL : jeden automatický kanon ráže 30 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. Volitelná výzbroj obsahuje buď čtyři protitankové řízené střely 9P135M Konkurz (Baryer) umístěné po dvou na každé straně věžičky nebo dvojici jmenovaných střel a druhou dvojici zastupuje automatický granátomet ráže 30 mm.
Věžový modul BAU 23x2 : dva protiletadlové automatické kanony 23x115 mm se spřaženým kulometem ráže 7.62 mm
Irácké ministerstvo obrany nedávno objednalo 420 vozidel (nezjištěny verze) pro vnitřní bezpečnostní jednotky. Ukrajina počítá těmito vozidly vybavit armádní útvary, kde by nahradily stávající vozidla BTR, zatím bylo pravděpodobně vyrobeno 10 strojů. Makedonská armáda projevila zájem o 200 vozidel, z toho asi 150 v základní verzi. 
Technická data transportéru BTR-4 :
> hmotnost : 17,5 t (bojová), 25 t (s dodatečnou pancéřovou ochranou)
> posádka : 3 muži a až 8 členů výsadku
> rozměry odhad : celková délka 7640 mm, šířka 2800 mm, výška (s standardní věžičkou) 2750 mm, světlost 500 mm
> výzbroj (více možností) : standard : automatický kanon ráže 30 mm (400 nábojů), kulomet ráže 7,62 mm (3000 nábojů), automatický granátomet (400 nábojů), odpalovací zařízení protitankových řízených střel Konkurs-M (Baryer)
> pancíř : svařovaný s pancéřových desek o tloušťce 10 až 15 mm (s odolností čela do ráže 14,5 mm, boky pak do ráže 12,7 mm) s možností dodatečného pancéřování
> pohon : vznětový motor 3TD s výkonem 378.4 kW (500 HP)
> obsah nádrží : 350 litrů
> rychlost : silnice až 110 km/h, voda až 10 km/h
 dojezd : až 690 km
> překážky : příkop 2,20 m, kolmá stěna 0,80 m, stoupavost 60%, náklon 40%


Moderní obrněný transportér BTR-4 při ukázce plavby.

Verze transportéru BTR-4 (mimo základní verzi ostatní pravděpodobně pouze v plánu)
BTR-4 : základní verze vozidla, vyrobeno asi 10 vozidel
BTR-4K : Velitelské vozidlo s rozšířenou spojovací technikou.
BTR-4KŠ : Velitelsko-štábní vozidlo s rozšířenou výbavou. Transportér je na místo kanonu ráže 30 mm vyzbrojen kulometem TKB-01-1 ráže 12,7 mm, posádka vozidla je sedmičlenná (velitel (jednotky), 4 důstojníci, velitel vozidla, řidič- mechanik).
BRM-4K : Průzkumné vozidlo.
MOP-4K : Podpůrné vozidlo tankových jednotek, plánovaná výzbroj kanon ráže 120 mm a protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm. Posádka by měla být pravděpodobně čtyřčlenná (jako u tanku- velitel, řidič, střelec a nabíječ).
BREM-4K : Upravené vozidlo určené pro opravy a odtah, pravděpodobně bez střelecké věžičky a nutnými pomůckami (zvedák, naviják aj).
BSEM-4K : Sanitní varianta vozidla určená pro odvoz raněných.

 
< Přepravní oddíl transportéru pěchoty BTR-90.
> Obrněný transportér pěchoty BTR-80 při nácviku výjezdu z transportní lodi a plavbě.

Zvláštní (civilní) vozidla postavená na konstrukci BTR-80
(Hasičská, zásahová, účelová, nákladní, osobní a jiná)
Obojživelné požární vozidlo GAZ-5903V Větluga
Počátkem devadesátých let vyvinuly závody GAZ na základě transportéru BTR-80 obojživelné požární vozidlo „Větluga“ určené k hašení požárů ropných a plynových vrtů. Vozidlo je plně obojživelné, má zachovány veškeré terénní vlastnosti. Na korbě byla umístěna odpalovací rampa s 22 hlavněmi speciálních raketových střel, které dokázaly sfouknout plameny. Zásoba střeliva umožňuje vypálit 44 střel s účinným dostřelem 50 – 300 m. Vozidlo je navíc vybaveno pumpou s průtokem 1000 litrů za minutu a navijákem s tahem na háku 4,4 – 6 t a obsluhuje ho dvojčlenná posádka. Vozidlo je vybaveno komunikačním a filtračním zařízením.


Obojživelné požární vozidlo GAZ-5903V Větluga.

Obojživelné požární vozidlo GAZ-59402
Další požární vozidlo navržené pro rychlý zásah proti požárům v těžkém terénu v oblastech Sibiře a Dálného východu. K hašení posádka používá vodu a hasící pěnu. Vozidlo s pohonem 8x8 by mělo sloužit (slouží) v požárních jednotkách ruských železnic. Zařízení na tvorbu pěny trefně pojmenované „sněhová bouře“ umožňuje hašení požáru na ploše 1000 m2 mezi 1 až 2 minutami.
Technická data vozidla GAZ 59402 :
> hmotnost : 15 t
> posádka : 3 až 5 osob
> rozměry : délka 8300 mm, šířka 2900 mm, výška 2800 mm, světlost 450 mm
> rychlost : až 80 km/h


Obojživelné požární vozidlo GAZ-59402.

Servisní terénní vozidlo GAZ-5903Ž
Vozidlo bylo vyvinuto na konstrukci BTR-80, používá se k rychlé opravě kontaktních sítí elektrifikovaných železnic (trolej). Vozidlo je schopno se pomocí speciálního podvozku pohybovat mimo silnic a terénu také po kolejích. Na upravené korbě se nachází hydraulická plošina s nosností 500 kg a se zdvihem do výše 8 m. Vozidlo neztratilo svoje terénní schopnosti a po kolejích se pohybuje rychlostí 50 km/h. Tento speciál uveze až 8 osob.


Servisní terénní vozidlo GAZ-5903Ž.

Obojživelné nákladní vozidlo GAZ-59037
Prvním civilním obojživelným strojem vzniklým na konstrukci bojového vozidla BTR-80 byla nákladní verze označená GAZ-59037. Korba vozidla byla upravena jako nákladní prostor pro 5 tun nákladu. Bývalé vlastnosti vozidla, což je pohon 8x8, nezávislé zavěšení, pneumatiky s nastavitelným tlakem, světlost 475 mm a naviják na samovyproštění pomáhá vozidlu projet těžkým terénem. Zůstala mu také schopnost plavání a vozidlo má uzavřený nákladní prostor, pravděpodobně s hydraulickou nakládací rampou.
Technická data vozidla GAZ-59037 :
> hmotnost : 14 t
> posádka : 2 osoby
> rozměry : délka 7600 mm, šířka 2900 mm, výška korby 1910 mm, ložná výška 1400 mm
> pohon : vznětový motor KamAZ s výkonem 260 HP
> rychlost : silnice až 80 km/h, voda 9 km/h
> dojezd : silnice až 600 km
> stoupavost : 30%


Obojživelné nákladní vozidlo GAZ-59037.

Obojživelný terénní jeřáb GAZ 590401
Obojživelné terénní vozidlo téměř shodné s předchozím typem GAZ-59037, jen s upevněným jeřábem (zvedákem) BAKM-890 na místě nákladního prostoru.


Obojživelný terénní jeřáb GAZ 590401.

Obojživelné servisní vozidlo GAZ-59038
Další verzí na způsob vozidla GAZ-59037 bylo servisní vozidlo GAZ-59038. Šlo o terénní vozidlo na opravy a údržbu elektrického vedení a dalších prací v těžkém terénu v různých nadmořských výškách. V nákladním prostoru je upevněno hydraulické rameno s manipulační plošinou s nosností 250 kg. Rameno se zvedne do výšky 18 metrů a manipulační koš pojme dvě osoby.


Obojživelné servisní vozidlo GAZ-59038.

Obojživelné terénní vozidlo na přepravu osob GAZ-59037A
Speciálně upravené vozidlo pro přepravu osob. Vozidlo obsluhuje dvoučlenná posádka a je uzpůsobeno při plném komfortu převést až 8 cestujících. O vozidla se zajímala Austrálie a některé africké země (safari).


Obojživelné terénní vozidlo na přepravu osob GAZ-59037A.

Střípky z tématu
> Vlastníci transportéru typové řady BTR-3 : Ázerbájdžán - 6 BTR-3 (vyzbrojené kulometem ráže 12,7 mm), Čad - 8 BTR-3U, Ekvádor - 3 BTR-3U (objednáno), Kazachstán - 2 BTR-3E, Myanmar (bývalá Barma) - 210 BTR-3U (objednáno), Nigérie - 30 BTR-3UN, 6 BTR-3UK, 4 BTR-3UR a 7 BTR-3E („UN, UK, UR“ místní označení), Thajsko - 96 BTR-3E1 (objednáno), Spojené arabské emiráty – 90 BTR-3U Guardian, Ukrajina – Vozidla postupně nahradí starší varianty transportéru BTR.
> Transportér BTR-80R-439-MD2 je vozidlo používané k satelitnímu spojení. Станция спутниковой связи мобильная Р-439-МД2.
> Víceúčelový transportér BMM "Symfonija" (GAZ-59039) Многоцелевая бронированная медицинская машина БММ «Симфония.
> Obrněné vyprošťovací vozidlo BREM-K (GAZ-59033) Бронированная ремонтно-эвакуационная машина БРЭМ-К (ГАЗ-59033) slouží jako odtahové a opravárenské vozidlo.
> Transportér BTR-80 R-165B : Vozidlo pro udržování rádiového spojení. КВ радиостанция средней мощности Р-165Б.
> BTR-80-1V152 je víceúčelové velitelské vozidlo polního dělostřelectva vybavené systémem řízení palby "Kapustnik-B. Унифицированный командно-наблюдательный пункт (КНП) 1В152 АСУ управления огнем «Капустник-Б»
> Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště.  BTR-80 R-149BMR "Kušetka-B Командно-штабная машина (КШМ) Р-149БМР «Кушетка-Б».
> Vozidlo pro telefonní spojení označované BTR-60 P-240BR Комплексная аппаратная телефонной связи П-240БР (v jiných zdrojích je vozidlo označeno jako BTR-60 P-240BT).
> Chemický průzkumný transportér BTR-80RChM-4-01 bylo vylepšené vozidlo určené ke zjišťování chemického zamoření. Разведывательная химическая машина РХМ-4-01
>  Vozidlo s výkonnými reproduktory pro psychologický boj bylo označeno BTR-80ZS-88 Звуковещательная станция ЗС-88.
> S použitím některých dílů podvozku GAZ-5903 bylo sestrojeno terénní vozidlo GAS-39371 Vodnik, označované jako Humvee z východu.

 
Pokusy o dodatečné pancéřování u obrněných transportérů BTR-80.

Zdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, Chris Chant, 2006
wikipedia, army.cz, vojsko.net, military.cz,
lvisingr.czveb, mainbattletanks.czweb,
(překlad z angličtiny) wikipedia.info.
wapedia.mob, fas.org, russianwarrior.com,
wwpbooks.com, battle-fleet.com, (překlad z ruštiny)
worldweapon.ru, amor.kiev.ua, snariad.ru,
thetankmaster.com, soldiering.ru, nnm.ru,
legion.wplus.net, milindcom.ru, amz.ru
Fotozdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C, wikipedia,
legion.wplus.net, worldweapon.ru, amor.kiev.ua,
Snariad.ru, thetankmaster.com, soldiering.ru, nnm.ru,

[TonyHazard]

Pár nákresů vozidel BTR, co se nevešly do článku


Podrobný nákres obrněného transportéru BTR-80.


Nákres obrněného transportéru BTR-60PB.


Nákres verze velitelského vozidla BTR-60PU používané od úrovně prapor a výše, vozidlo s rozšířenou spojovací technikou a bez střelecké věžičky.

 
< (GAZ-59032) Velitelské vozidlo pro vyšší velitelství, se zvětšenou korbou a bez střelecké věžičky. Také označováno jako UNŠ (univerzální konstrukce pro stavbu dalších vozidel).
> Velitelské vozidlo BTR-80K.
 
< BTR-80RChM-4 Vozidlo ke zjišťování chemického zamoření (použití).
> BTR-80-1V118 Mobilní velitelsko-pozorovatelské stanoviště pro dělostřelectvo.
 
< BTR-80R-439-BK1 Vozidlo používané k satelitnímu spojení.
> Obrněný transportér verze BTR-80S, což byla vývozní varianta postavená na verzi BTR-80A
 
< Obrněný transportér modernizované verze BTR-80A.
> GAZ-59037 Nákladní verze vozidla pro 5 tun nákladu.
 
< Sanitní verze transportéru BMM-1, uzpůsobená na převoz raněných.
> BTR-80R-439-MD2 Vozidlo používané k satelitnímu spojení.
 
< Obrněný transportér BTR-70 s továrním označením GAZ-4905.
> BTR-80K1Š1 (GAZ-59032) Velitelsko-štábní vozidlo pro vyšší velitelství, se zvětšenou korbou.

Zdroj : worldweapon.ru, amor.kiev.ua,
Snariad.ru, thetankmaster.com, soldiering.ru, nnm.ru, (jeden z uvedených).

[TonyHazard]

Doplnění k tématu
(přesněji k ukrajinskému BTR-4)



V poslední době figuruje ukrajinské vozidlo BTR-4 jako hlavní projekt firmy KMDB (Харьковским конструкторским бюро по машиностроению им. Морозова (ХКБМ). Projekt byl zahájen už počátkem roku 2000 a první prototyp byl veřejnosti představen na výstavě "Aerosvit-21" pořádaném na Ukrajině, Výrobou vozidel BTR-4 se měla zaobírat firma VA Malyšev.
Vozidlo BTR-4 je moderní vozidlo splňujicí mezinárodní standard "Euro-3", jak motorem, tak pohodlím pro 11 člennou posádku. Vozidlo lze všemožně upravovat a tím vytvořit různé verze a varianty.

BSEM-4K (Sanitní vozidlo) Бронированная санитарно-эвакуационная машина БСЭМ-4К
Sanitní varianta vozidla určená pro odvoz raněných. Posádku tvoří velitel vozidla, řidič a zdravotník. Hmotnost vozidla se předpokládá 18,6 t. (+3%)
  BSEM-4K (Sanitní vozidlo)

BTR-4K (velitelské vozidlo) Командирская машина БТР-4К
Velitelské vozidlo s rozšířenou spojovací technikou. Posádku vozidla tvoří velitel vozidla, řidič, střelec, elektromechanik, velitel jednotky a tři důstojníci. Vozidlo je vybaveno radiostanicemi R-173M, R173PM, R-163-50, R-163-KP, R-159, Severok-k, satelitním navigačním systémem TIUS-NM, CH-3003, telefon TA-57-U a další systémy a pomůcky pro komunikaci a pozorování.
  BTR-4K (velitelské vozidlo)

BTR-4KŠ (velitelsko-štábní vozidlo) Командно-штабная машина БТР-4КШ
Velitelsko-štábní vozidlo s rozšířenou výbavou. Transportér je na místo kanonu ráže 30 mm vyzbrojen kulometem TKB-01-1 ráže 12,7 mm, posádka vozidla je sedmičlenná velitel (jednotky), 4 důstojníci, velitel vozidla, řidič- mechanik. Hmotnost vozidla je pravděpodobně 18,5 t (+3%). Spojovací výbava je téměř shodná s velitelským vozidlem, vozidlo by mělo mít i pomocný generátor na výrobu elektrického proudu.
  BTR-4KŠ (velitelsko-štábní vozidlo)

BREM-4K (opravárenské a servisní vozidlo) Ремонтно-эвакуационная машина БРЭМ-4К
Upravené vozidlo určené pro opravy a odtah, bez střelecké věžičky a nutnými pomůckami (zvedák, naviják aj). Hmotnost vozidla se odhaduje na 19 t (+3%), a jeho posádku tvoří velitel vozu, řidič, mechanik-strojník, svářeč. Jeřáb (zvedák) má nosnost 3t.
  BREM-4K (opravárenské a servisní vozidlo)

BRM-4K (Bojové průzkumné vozidlo) Боевая разведывательная машина БРМ-4К
Posádku tvoří 6 mužů - velitel, řidič, střelec, navigátor, dva průzkumníci. Spojovací techniku zde zastupují radiostanice Rádio R-173M, R-173PM, R-163, P-392/A, Severok-K, dále je vozidlo vybaveno kombinovaným pozorovacím přístrojem TKN-3MU a dalšími systémy (např. satelitní navigace CH-3003, radarovou stanicí PSN Credo-M). Dále vozidlo veze přístroje radiačního a chemického průzkumu PRHR-M a detektor min.
  BRM-4K (Bojové průzkumné vozidlo)

MOP-4K (Vozidlo palebné podpory) Машина огневой поддержки МОП-4К
Podpůrné vozidlo tankových jednotek, plánovaná výzbroj kanon ráže 120 mm (40 nábojů) a protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm (450 nábojů). Posádka by měla být pravděpodobně čtyřčlenná (jako u tanku- velitel, řidič, střelec a nabíječ). Hmotnost asi 21 t (+3%).
  MOP-4K (Vozidlo palebné podpory)

BTR-4 (s bojovým modulem GROM) Бронетранспортер БТР-4 с боевым модулем ГРОМ
Vozidlo má zvýšenou pancéřovou ochranu a sníženou hmotnost oproti běžným strojům BTR. Výzbroj tvoří jeden automatický kanón 2A42 (ZTM-2) ráže 30 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm, jeden automatický granátomet AG-17 ráže 30 mm, čtyři protitankové řízené střely 9P135M Konkurs nebo Baryer. Počet vezené munice pro kanon je 700 nábojů, pro spřažený kulomet 1200 nábojů a pro granátomet 150 granátů. Kanon má měnitelnou kadenci, od 200 do 550 ran za minutu. Dostřel různou municí je od 2000 do 4000 m, na vzdušné cíle pak 2500 m. Náměr modulu je od -10° do +60°, odměr 360° (plně otočná věž), na věži se nachází také 2x4 vrhače dýmových granátů.
Technická data modulu Grom :
> délka : 3303 mm
> šířka : 1540 mm
> poloměr otáčení : 2250 mm
> hmotnost : bojová 1,8 t, prázdná 1,28 t

  BTR-4 (s bojovým modulem GROM)

BTR-4 (s bojovým modulem ŠKVAL) Бронетранспортер БТР-4 с боевым модулем ШКВАЛ
Výzbroj tvoří jeden automatický kanon ráže 30 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. Volitelná výzbroj obsahuje buď čtyři protitankové řízené střely 9P135M Konkurz (Baryer) umístěné po dvou na každé straně věžičky nebo dvojici jmenovaných střel a druhou dvojici zastupuje automatický granátomet ráže 30 mm. Vozidlo veze 700 nábojů pro kanon ráže 30 mm, 2500 nábojů pro spřažený kulomet ráže 7,62 mm, verze s granátometem 29 granátů k okamžitému použití a další 3 zásobníky po 29 granátech.
Na věži se nachází také šest vrhačů dýmových granátů ráže 81 mm (3 na každé straně) a vozidla tohoto typu jsou vybavena moderním systémem řízení palby, zaměřovacím systémem ULP-20, spojeným se systémem řízení palby řízených střel a stabilizátorem zbraní APC-500.
Ve vývoji je už modernější verze modulu s novým systémem řízení palby (optický vícekanálový systém televizního pozorování s přístroji nočního vidění a laserovým naváděním.

  BTR-4 (s bojovým modulem ŠKVAL)

Zdroje : tankpedia.ru, morozov.com.ua,
tbu.com.ua, snariad.ru, novaya.com.ua.
Fotozdroj : tankpedia.ru, morozov.com.ua

[Werner Mölders]

Jedno pěkné video se střelbami modernizovaného BTR-60. Pěkně to demonstruje palebnou sílu. Je tam i BRDM, ale to snad nevadí  .
http://www.youtube.com/watch?v=Gs9m5-k_vro&feature=PlayList&p=16A53171CF53C8F5&playnext_from=PL&playnext=1&index=71

[TonyHazard]

Tak to video je fakt solidní, pokusím se část přetáhnout do telefonu jako vyzvánění. 
Těch videí je tam povícero, např. BTR-80, BTR-90 a další, velmi zajímavé

[goshawk]

...veľmi pekne urobená štúdia, dalo mi to veľa, lebo priznám sa - mašiny od BTR 70 vyššie boli pre mňa španielská dedina. Rusi a Ukrajinci robia veľa vo vývoji "bronevikov"-teraz už z komerčných dôvodov a nie z vojensko politických. Zaujímavé by bolo porovnanie s ich západnými protejškami. Osobne si myslím, že suché  porovnávanie podľa tabuliek parametrov uvádzaných výrobcom by nebolo to pravé orechové. Snáď si vymenili nejaké "pozdravy" v Iráku alebo v Afgáne. Ak ma niekto  nejaké poznatky z ich "plamenného dialógu",bolo by vhodné, keby to tu zverejnil. Ďakujem