Autor Téma: Břetislav Chrastina  (Přečteno 5353 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

pospec

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Břetislav Chrastina
« kdy: Březen 13, 2010, 04:12:21 »
Břetislav Chrastina
*25.května 1901 (Hodonín)  +11.červen 1971 (Vítkov)



Tento snad největší průšvihář, nejproblematičtější, tvrdohlavý, ale oprávněně nesporně zajímavý muž se narodil 25.května 1901 v Hodoníně. Ovšem jeho pozdější život, převážně puberta, je ovšem více spjata s Valašským Meziříčím, kde měl jeho otec František Chrastina knihtiskárnu.
Ve Valašském Meziříčí i navštěvoval obecnou školu a v roce 1920 odmaturoval na místním gymnáziu. Břetislav Charastina pocházel z dostatečně zabezpečené rodiny, jeho otec měl více než dobrou pověst a díky tomu mohl vystudovat jakoukoliv jinou vysokou školu (jeho otec si tajně přál, aby zdědil knihtiskárnu a pokračoval v rodinném podniku). Ovšem jeho syn si vybral kariéru důstojníka armády Republiky Československé.


V armádě a četnictvu RČS:
Do armády nastoupil 1.října 1920 (po povinném odvodu do armády 16.září) jako vojenský akademik na Vojenskou akademii v Hranicích. Zde se u závěrečných zkoušek umístil jako třetí ze 42 absolventů. Tím 30.září 1922 dokončil akademický kurz a po vyřazení z akademie v hodnosti poručíka nastoupil k pěšímu pluku č.32.
Postupně sloužil od 1.října 1922 do 1.srpna 1923 v posádce v Milovicích a od 2.srpna 1923 do 30.září 1923 v posádce ve městě Košice na Slovensku. Během svého pobytu v Milovicích si doplnil vzdělání v Učilišti pro pěší vojsko, které ukončil jako 5. ze 36.  Ovšem náhlou změnu mu přineslo přeřazení do Leteckého učiliště v Chebu.
Zde od 20.července do 13.prosince 1924 absolvoval IX.kurz pozorovatelů a po jeho ukončení kurzu nastoupil 15.prosince k jako nižší důstojník ke 4.letce leteckého puku č.1.

 1.května 1925 byl jmenován letcem-pozorovatelem.
V letech 1926 až 1927 se účastnil ještě několika (spíše více než méně) kurzů. Např.:
-Školu pro důstojníky spojovací služby všech zbraní-Učiliště pro telegrafní vojsko v K.Hoře
-Mechanický kurz pro důstojníky letectva při hlavních leteckých dílnách v Olomouci

Ovšem v Olomouci se projevil jeden jeho z později největších problémů, který ovšem měla většina vojáků i armád ostatních států-alkohol. Tyto průšvihy ho doprovázely po celou jeho dobu ve vojsku. Například během kurzu v Kutné Hoře 31.ledna 1926 se objevil v hlášení u velitele posádky, v kterém se uvádělo:
,,...byl policejním důstojníkem vyzván, aby opustil policejní stanici, ovšem tento rozkaz neuposlechl, na strážnici se odstrojil a usnul, přičemž byl v 1 hodinu ráno vzbuzen nadstrážníkem mající službu, kterého uhodil do obličeje, třikrát na zem povalil a rukama uhodil, čímž mu způsobil zranění. Na to židlí rozbil na chodbě strážnice čtyři velké okenní tabule, okenní trám vytrhl a záclony strhl, čímž městu Kutná Hora způsobil škodu ve výši 193kč.
Jeho sklony k alkoholu a stále častějším výtržnostem ovšem bohužel pokračovaly i během jeho působení v zahraničním odboji. I přesto byl stále hodnocen jako slušný a velmi schopný důstojník. V roce 1927 byl svými nadřízenými hodnocen jako důstojník:
...povahy vážné, sebevědomé, velmi svědomitý, snaživý a energický, důsledný a houževnatý. Odvážný, iniciativní pozorovatel-letec... .

Přestože v letech 1926-27 absolvoval s úspěchem Elementární a pokračovací školu při leteckém učilišti v Prostějově a později 1.listopadu 1927 jmenován pilotem-letcem, jeho služba u letectva nebyla dlouhá.


Odchod z armády:
Břetislav Chrastina odešel v hodnosti nadporučíka letectva na přání otce (jež mu mimochodem shromáždil obrovské jmění) 31.prosince 1929 do zálohy. V obchodu se mu dařilo, ovšem v roce 1931 začal studovat na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Tu ukončil roku 1937 s úspěchem.
Od října 1937 se živil jako advokát u advokátní kanceláře Dr.M.Leissera v Praze, a od 1.července 1938 do 31.března 1939 na státním policejním úřadě v Náchodě jako policejní koncipista.

Odchod do ciziny a jeho působení v exilové čs.armádě:
V noci ze 17. na 18.června pochmurného roku 1939 přijíždí z Přívozu do nyní již polského Bohumína nákladní vlak, v němž se před německými hlídkami krčí Chrastina. Vlak pomalu pokračuje a Chrastina se už 19.června hlásí na čs.konzulátě v Krakově. Odtud odjel 28.července 1939 společně se skupinou nezařazených čs.důstojníků do Francie.

Po příjezdu byl společně s několika čs.letci v St. Cyru, později byl umístěn k čs.letecké skupině, kde se nacházel až do 23.září 1939, později byl na vlastní žádost přeložen od francouzského ministerstva letectví na československé velvyslanectví v Paříži. Resp. k čs. vojenské správě.
24.října 1939 byl odeslán jako velitel transportu do výcvikového tábora čs.jednotek v Agde, kde byl jmenován velitelem 5.roty pěšího pluku č.1, později byl velitelem chemické roty a 2.roty pěšího pluku č.1.

Od 1.května 1940 se stal opět velitelem 5.roty pěšího pluku č.1, s kterým se účastnil prvních bojů na frontě v roce 1940. Během těchto bojů byl nadmíru hodnocen velmi kladně a k jeho službě na frontě ve Francii napsal velitel II.praporu pplk.Antonín Barovský (30.června 1940):
,,...Dobrý velitel pěší roty po stránce taktické i administrativní. V jednání s podřízenými je poněkud břitký a tvrdý. Stará se za každých okolností o materiální potřeby své jednotky. Vedl jednotku při výcviku i v boji velmi dobře..."

Ve stejném hlášení se i uvádělo:
,,...Čestný, upřímný a poctivý. Velká vada je, že se někdy opije a v tomto stavu je pak hrubý vůči druhým. Dbá dobře o svůj zevnějšek, chování ve službě i mimo službu dobré. Velký vlastenec, má na mysli vždy věc národní a československou..."

Plukovník J.Kratochvíl, velitel pěšího pluku č.1, toto hlášení doplnil o: ,,...Souhlasím, na frontě byl obětavý a statečný. Když se napije, je nesnášenlivý zejména vůči židovské národnosti..."


V Británii:
12.července 1940 připlouvá na palubě lodi Rod el Farag do Británie. 1.srpna je povýšen na kapitána pěchoty v záloze a je vyznamenán francouzským křížem za statečnost a plnění bojových úkolů. 28.října 1940 k francouzskému vyznamenání přibývá i Čs. válečný kříž 1939 od div. gen. S. Ingra za vynikající a úspěšný čin výkonný nebo velitelský, přičemž byl osobně vystaven nebezpečí života.

Břetislav Chrastina nastoupil 27.září 1940 v Británii k brigádní kulometné rotě, jež byla složena převážně z čs. důstojníků, pro něž nebylo v jiných jednotkách uplatnění z důvodů jejich velkého počtu. Zde zastával funkci velitele 3.čety. V červnu 1942 se zapojil spolu se zástupcem velitele roty mjr. jez. F. Vovsem do cvičení v tzv. ,,Battle scholl" v Haytor Vale. Zde předváděly ukázky s ostrým střelivem, granáty a minami. Cvičení přihlíželo 100 britských důstojníků.

V červenci 1942 se stal předsedou pro zpracování předpisu pro kulomet, společně s npor. F.Bogatajem, npor. O.Hirschem, npor. J.Baumgartenem, npor. J.Langem a por. J.Kavalem.

I přes jeho úspěchy se průšvihy stále hrnuly. V noci z 21. na 22.září 1940 v opilosti tropil hluk a dopustil se urážek důstojníků. Výsledkem byla pokuta 3 Liber. Ze 7. na 8.ledna 1941 byl nalezen v jídelně opilí a podle přítomných byl velmi agresivní. V pátek 26.prosince 1941 zase během debaty s mužstvem otevřeně urazil prezidenta Masaryka. Po tomto incidentu se o Chrastinu začalo zajímat i čs. MNO.Dva před tím zase před židovskými důstojníky pronesl ,,..Židi jsou mými kamarády.." Ovšem většina jednotky znala jeho smýšlení a židovští důstojníci se nezúčastňovali společného stravování několik dní.

Pár dní na to v opilosti napadl fyzicky a slovně ppor. JUDr. Freundu, když na jeho účet poslala ,,...Žide, Germáne". To ukončilo jeho pobyt u kulometné roty. Tato situace je popsána v deníku kulometné roty:
,,...Včera došlo k nedorozumění mezi kpt. pěch. v zál. B.Chrastinou a npor. jezd. z pov. Kunclem Leopoldem. Npor. Kuncl zbil kpt. Chrastinu na chodbě v důstojnické jídelně....Později se oba na rozkaz velitele roty usmířili, ovšem oba byli od roty přeloženi.

Dne 27.ledna 1943 nastoupil k praporu č.1 a ujal se velení 1.roty. 12.července 1943 byl přeložen ke Zvláštní skupině D. II (zpravodajského) odboru MNO.  Dne 7.srpna 1944 byl přeložen k SIS a podstoupil znovu parakurz, tělovýchovný a mikroskopický. Největší změnou ovšem bylo, že po přeložení již nepil a styl jeho chování se změnil k lepšímu. K návrhu na povýšení bylo připsáno:
,,...U II.odboru je od 12.7.43 ve zvláštním přidělení ZÚ. Po celou dobu u vědomí odpovědnosti svěřeného mu úkolu choval se bezvadně..." Od té doby je hodnocen jako výtečný a chytře uvažující důstojník.


Výsadek SPELTER:
9.červenec 1943 je považován za vznik skupiny, když byli kpt. E. Strankmuller a kpt. Chrastina (později velitel výsadku) společně s rtn. O. Pelcem, des. J. Vavrdů, por. J. Bartejsem, rtn. S. Zuvačem a des. J. Šimečkem vybráni pro potřeby SIS.

15.září 1943 byla oznámena ,přednostou Zvláštní skupiny D, plk. K. palečkem, konečná sestava skupiny. S Chrastinou měli do Itálie odletět ještě rtn. Kotásek, rtn. Novotný a des. Vavrda. Skupina odletěla 17.dubna 1944 do Alžíru a odtud po dvou dnech do Itálie.
Skupina se usídlila ve vile nedaleko Bari, kde tato skupina trávila společný čas se skupinou POTASCH.

Obě skupiny se 3.května 1944 přesunuly na letiště Campo Cassale v Brindisi, kde obě skupiny nastoupily do letadla 148.perutě zvláštního určení. Po vzlétnutí opustila letoun kolem půlnoci jako první Chrastinova skupina, která byla vysazena na střední Moravě poblíž Kramolína u Třebíče.

Přestože výsadek proběhl bez potíží, tak byla následována jednou chybou za druhou. Nehodou zůstal jeden padák zaháknut v koruně stromu a nebylo jej možné odstranit. samotný Chrastina se dopustil hned několika chyb:
-ve tmě si zapálil cigaretu, jež byla silně viditelná ve tmě
-nebyly zakopány kombinézy
-kovovou svítilnou způsobil vychýlení buzoly, díky čemuž vyrazila skupina opačným směrem
-poblíž Kramolína nařídil obyvatelům jednoho stavení, aby odstranili padáky bez ohledu na utajení skupiny.
-během brodění přes řeku mu uplavaly boty a nařídil skupině aby pokračovala dokud si neopatří nové. Jako místo srazu určil místo kříže u Nové Říše, kde se měli sejít do 10 dnů. Vzal si jednu vysílačku a rozdělil mezi ostatní peníze. Ovšem po 10 dnech se na místo určení dostavil a nikoho nenalezl ani na záchytných adresách.
Odešel na Slovensko, kde se spojil s odbojovou skupinou Flóra. Odtud se spojil s Londýnem, jež odpověděl, že zmíněná historka s botami mu není zcela jasná a má se připojit ke zmíněné skupině.


Povstání na Slovensku:
Kpt. Krátký uvažoval na konci září o vyslání Chrastiny na Slovensko do prostoru Bílých Karpat společně se skupinou MANGANESE a odtud by pronikli na Moravu. nakonec se souhlasem J.Goliána byl odeslán do prostoru Myjavy, aby zde pomáhal s vytvářením partyzánských skupin. Chrastina se stal velitelem 3.roty partyzánského oddílu Pavel složeného z 300 mužů (utečenců z Baťových závodů). Zde se účastnila rota obrany údolí Nitry.

Od 2.října 1944 se stal oddíl Pavel součástí 2.čs. paradesantní skupiny v SSSR a ve dnech 20.-21.října 1944 byl nasazen na obranné linii Sása-Dobrá Niva. Po ústupu přešla část skupiny pod velením Chrastiny pod velení 1.čs. partyzánské brigády. Oddíl byl přesunut na západní Slovensko, kde se stal v prosinci 1944 součástí Nitranské partyzánské brigády.


Poslední dny války:
Od 2.února 1945 se stal Chrastina po spojení s jednotkami 1.čs. sboru v SSSR velitelem lyžařského praporu. Zde znovu navázal na průšvihy z Británie, když během bojů ze 7. na 8.dubna 1945 o slovenskou osadu Podhradie bezdůvodně po prvním kontaktu s nepřítelem ustoupil. Během toho se mu celý prapor rozutekl a on zůstal sám se svou spojkou za bojištěm, kde byl ráno 8.dubna 1945 nalezen bez toho, aby o svém praporu něco věděl.

Podobná situace se mu opakovala 19.dubna, když bezdůvodně ustoupil s jeho jednotkou z výšiny 765. Vojáci jeho jednotky utekli do Turčianského sv. Martina k 1.čs. brigádě, jež byla vzdálena celých 6 kilometrů od bojiště.


Poválečný život:
Poválce byl 15.července 1945 na vlastní žádost přeložen do zálohy. Po odchodu z armády dostal do národní správy pivovar v Jindřichově. Po jeho předání v roce 1947 do vlastnictví ministerstva zemědělství dostal od MNO trafiku v Javorníku.

24.května 1948 byl zatčen SNB a postaven před vrchní vojenský soud v Brně. Zde dostal 6 měsíců vězení za opuštění skupiny SPELTER. Ve stejném procesu byl zase zproštěn obžaloby z dvojnásobného zločinu zbabělosti, když jeho lyžařský prapor utekl před nepřítelem. Po jeho návratu 17.září 1948 z vězení, mu trafiku v Javorníku odebralo MNO. Později nastoupil jako traktorista do státní traktorové stanice v Javorníku a odtud přešel do strojní traktorové stanice v Olomouci.

Zde byl 24.listopadu 1949 zatčen, kdy byl protiprávně a bez rozsudku na rozhodnutí komise č.14 v Olomouci uvězněn na 2 roky do tábora nucených prací Mírov. 23.září 1949 mu byla odebrána hodnost štábního kapitána a v hodnosti vojína přeložen do stavu mužstva.

Při revizním řízení bylo zjištěno smíšenou komisí, že jeho internace v TNP Mírov je neoprávněná a byl 19.července 1951 propuštěn. V polovině 60.let se rozjelo vyšetřování nezákonností z 50.let a MNO začalo jednat o navrácení hodnosti a současně byla 28.dubna 1965 Chrastinovi poskytnuta jednorázná pomoc ve výši 6000Kčs.

Ovšem v té době již byl Chrastina velmi vážně nemocen a byl umístěn na plicním středisku v Budišově. Jeho příběh se ukončil 11.června 1971 ve Vítkově ve Slezsku.


Zdroj:
Článek byl mírně upraven z publikace Hodonín ve válce a okupaci
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/