1942

[pospec]

1942
Pří výletu nad Francií se stal pospec obětí nenadálého útoku Wernera Molderse. Ovšem geier, Sláma a Josef nenechali svého kamaráda ve štychu. Wernerovo číslo padlo v plamenech do vln kanálu a Werner doletěl domů s kouřem od motoru. Pospec, sice nezraněn, byl ovšem donucen vyskočit nad územím okupované Francie. Přistál celkem bezpečně. Když se snažil si sundat padák, zezadu se ozvalo: Hande hoch!

Moldersův Bf-109, jeho číslo v pozadí
Pomalu dal ruce nahoru a zakřičel anglicky: ,,Nestřílejte, please."
,,Britský pilot?´´ pokračoval onen hlas. Pospec přikývl. ,,Chlapci to je náš!"

Pospec se otočil a před ním stála skupina deseti partyzánů. Pospecovi se viditelně ulevilo. ,,Sestřelen?" pokračoval onen muž lámanou angličtinou během cesty. Pospec jen přikyvoval. ,,Brit?´´pokračoval onen muž. Pospec pouze zakroutil hlavou a ukázala na svoji uniformu s nápis na rameni: Czechoslovakia

,,Czech?" podivil se muž. A zakroutil ale hrdě hlavou: ,,Good Job" ukazujíc směrem nahoru.
Co se dělo ,,doma" v Británii?

,,Kde je pospec?" zahřměl Alligator, pospecův kamarád z Moravy, jež ho přijel zrovna navštívit.
,,Někde ve Francii...." zabrblal zasmušile Josef.
,,Co? Jak?" pokračoval Alli. Sláma se jen podíval dlouze k pobřeží, jako by se snažil přehlédnout přes ty bílé útesy, přes rozbouřený kanál, a najít očima pospeca tam někde ve Francii.


Pospec mezi tím se svými ochránci šlapal po úzké lesní pěšině. Přesto, že mu poskytovali ochranu, mu jeho ochránci připadali podezřelí. Poctivě vyleštěné holínky, nedávno namazané zbraně, dostatek munice a granátů. Na to, že podle rozvědky jsou partyzáni většinou civilisté, tihle doslova pochodují v přísných rozestupech.

Pospecovi se tento výlet přestával líbit čím dál více. ,,Halt!" zařval německý voják stojící u závory přehraničující lesní silnici do ústí lesa. ,,SS-kapitán Helmut Wolk. Vedem britského zajatce." V Pospecovi přeskočilo podezření v děs. Jeho ochránci nebyli skuteční partyzáni ale vojáci SS.
,,Ano, pane kapitáne Wolku" pokrčoval strážný u závory ,,ale stále vás nemůžeme pustit, nemáte povolení."  Důstojník se rozčílil: ,,Okamžitě nás pusťte nebo se neznám!"

,,Dobrá, vyřešíme to u nás ve vrátnici. Zajatec  k vrátnici..." ukázal onen voják ke svému kolegovi. Ten jej okamžitě tam odvedl, když se ozval výstřel a důstojník  SS padl mrtev k zemi. Ve stejnou chvíli se spustila palba ze svahu a komando SS bylo zničeno. Německá strážnice byla lest skutečných partyzánů. Pospec hleděl na své skutečné ochránce. Ze svahu sestoupilo asi 20 lidí, ozbrojených různými zbraněmi.
K pospecovu překvapení se všichni seřadili a v pozoru zasalutovali. Pospec rovněž na oplátku zasalutoval a s úsměvem na tváři jim poděkoval za skutečnou záchranu.


,,Nemůžeme ho tam jen tak nechat!" hřměl Alligator přes stůl na anglického velitele základny, zatímco všichni ostatní pouze stáli v rohu a snažili se býti zticha aby nepadl Alligatorův hněv i na ně.
,,V rámci našich možností je to nesmyslné" odpovídal stále klidný britský velitel.
,,To se ještě uvidí" zašeptal Alligator při svém odchodu a neustále si poklepával na pouzdro své pistole Colt 0.45. ,,I kdybych měl ten pitomý kanál přeplavat..." brumlal si stále pod vousy svou.


Pospec v čele partyzánů zatím dorazil do malé vesničky. Prošli po silnici, vedle níž se houpala na dřevěném kůlu cedule s názvem obce-St. Morley. ,,Tak to je ta vesnice, kde padl můj otec za války? Jaká náhoda...´´*

Obyvatelé vesnice se zdržovali stále v kamenných domcích. Kontaktu s partyzány se báli. Ne kvůli partyzánům, ale kvůli možné německé pomstě, která byla pouze v jedné formě způsobu-kulka. Pouze kolem skupinky partyzánů poskakovali kluci (10-12let) a stále žádali na partyzánech, aby jim ukázali zbraně. Vyjímku snad tvořila holčička v předškolním věku, jíž zaujala pospecova tmavě modrá uniforma s hodnostmi a označením RAF . Pospec se na ni usmál a poklekl si. Holčička jej objala a utíkala zpět k ženě, jež ji čekala poblíž domu na opačné straně.
Žena mávnutím ruky naznačila aby k nim přišel....

Pospec, jež se probudil na posteli v nějakém domě, si prohmatal tvář. Když se rozkoukal, všiml si, že ležel v pečlivě upravené posteli uprostřed místnosti, jež byla plná podvečerního slunce. Přes nos ho přímo praštila vůně přicházející z místnosti vedle. Pospec, jež vstal si všiml páru očí, jež ho zpoza rohu u dveří pozorovaly: ,,Pilot! Pilot se probudil!´´ zakřičelo děvčátko a zmizelo někam pryč.
Pospec se instinktivně vydal za ní. Uprostřed cesty se málem srazil s ženou, u níž přespal. ,,Promiňte ,že vás probudila. Měl by jste ještě odpočívat." začala se za svou dcerku omlouvat žena, když ji pospec zarazil mile, že byl již stejně vzhůru. ,,Dáte si Galettes? Jak vy to Angličané říkat? Tearfully (placky)?"

,,Yes, but very a paucity...´´ odpověděl pospec, ale pochyboval, že mu to rozuměla správně, jelikož se před ním objevily na talíři hned tři placky.


Skupina vedená Allim

Mezitím na letišti v Duxfordu běhaly tam a zpět osoby, mezi nimi Alligator. ,,Ne, tu bazooku a náboje přímo do Décéčka! (DC-3) Kam s tím kulometem utíkáš? Ten půjde naposled!" Komu to ovšem vlastně říkal? Osoby, jež vlastně pobíhaly po letišti nebyl žádný speciální britský Commandos, ale parašutistický diverzní oddíl vytvořený z Čechů a Slováků. To vše kvůli jednomu pilotovi.

,,Jak to vlastně uděláme? Určitě máš nějaký plán už dopředu, že?" zeptal se Sláma Alliho, když se jak duch objevil vedle něho. ,,Jo, jasně že mám. Seznámím vás s ním těsně před startem až....Co to děláš? Chceš nás vyhodit do povětří místo Němců?" rozkřičel se Alli na jednoho vojáka jemuž vypadl bágl s TNT.

Blížila se 6.hodina večerní. Všichni se pomalu slézali do hlavního hangáru, kde již byly připraveny lavice a tabule. ,,Takže náš úkol: s pomocí partyzánů se dostat do vesnice, kde se má podle posledních instruktáží od partyzánů nalézá náš pilot. Podařilo se jim ho zachránit před Němci a náš úkol je tím jasný: dostat ho domů. Není to jen tak nějaký úkol. Nejen jeho hodnost zde hraje roli. Patří k důležitým osobám ohledně situace poválečné ČSR. Tím hraje důležitou roli při poválečném chodu území Moravy a zná důležité informace, včetně jmen. Tím, pokud by ho Němci zajali, by byly desítky našich lidí odsouzeny k smrti."

Půl deváté večer. Z letištní plochy se postupně zvedla jedna Dakota v doprovodu 5 Spitfirů. ,,Tady blue section, voláme Daku, nad pobřežím se od vás odpoutáme, čili ani ne za 15 minut. potom je to pouze na vašich střelcích u kulometů." Cesta ubíhala poněkud klidně. Jen tu a tam se ozval lehký flak z Atlantického valu, pro něhož ovšem to bylo moc vysoko. Sláma se poněkud trpce rozhlédl kolem sebe. Dnes nebyl ve své kůži. Směrem od slunce se cosi zablesklo. Sláma se s pokrouceným obličejem, jež oslněn dávkou světla z Slunce, podíval směrem k němu. Uprostřed té ohnivé koule objevily tři černé tečky. ,,Tak je máme tady chlapci!"


Josef před akcí s krycím názvem: Domů

*Pospecův otec byl jedním z mnoha legionářů ve Francii za velké války. Ve skutečnosti je toto ovšem jen fikce.

[pospec]

Jako na povel se rozštěkal kulomet na přídi DéCéčka. ,,Pánové, jdeme na to" ozval se v rádiu něčí hlas. Od skupiny se oddělila trojice Spitů a proti Slunci spustila palbu na černé tečky, jež se stále zvětšovaly.

Svist kulek, výkřiky: ,,Hansi, máš ho za sebou!" řval do rádia Molders když se zahryzávaly kulky do Bf-109 mladého pilota, jehož tělo bylo následným výbuchem spálenější, než Londýn po velkém požáru roku 1666. Molders si to vzal osobně. Hans znal od kadetní školy, vycvičil ho, dostával ho z průšvihů-byli skoro jako bratři. Z tohoto problému mu již ale nepomůže.
Z očí mu ukápla kapka. Potom druhá. Pilotní brýle se mu začínaly plnit slzami.

,,Jak jste na tom chlapci? Všichni OK?" ozval se ve sluchátkách Slámův hlas. ,,Tady bílá 9-kolem nás pořád krouží ti dva náckovští šmejdi. Mějte se na pozoru."

,,Pozor, snaží se o přepadení od slunce, provádím úhybný manévr!" zařval Josef a skutečně trhl svým Spitem proti směru kulek stodevítky a ty pouze nad ním proletěly. ,,Bezva Josef, mám ho. Pálím!´´ ozval se Sláma a skutečně se jeho krátká dávka zaryla do trupu mesíka, ovšem nějaké poškození či zasažení pilota nebylo vidět. Z rádia bylo slyšet pouze Slámovo: ,,K*rva!, k*rva! Já ho snad nedostanu." Na což se z rádia ozvalo: ,,Speak english please..."


Werner, jež se vzpamatoval ze zásahů střelby Slámy, zjistil, že žádné významné škody, kromě pár dírek v trupu neutrpěl. Otočil to a pokusil se to vzít střemhlav proti décéčku, jež pálilo za svého kulometu ve věži po útočníkovi. Jeho kulky se odrážely od pancéřování trupu a křídel, téměř by se dalo říci, že střelec si něčeho lokl a teď se snaží zjistit který z těch dvou kulometů, co vidí, je ten pravý.

Molders se pokusil vystřelit, ovšem místo očekávané dávky z kulometů, jež měli dopravák přeměnit v hořící trosky směřující do kanálu, se ozvalo pouze nevýrazné: ,,Cvak!" Zřejmě si toho všiml i Josef, jež se objevil před ním a téměř by se dalo říci, že si oba protivníci hledí do očí. Josef vystřelil dávku, jež prolétla kolem Mesíka, jež udělal úhybný manévr doleva, zatímco se Josef silným výkrutem směřujícím pro změnu doprava (od Wernera). Přidal plyn  a rychle si to nasměřoval domů. Nikoho nenapadlo ho pronásledovat, odtrhávat se od skupiny nad nepřátelským územím bylo nebezpečné.


Zbytek Luftwaffe se vrací domů


Nikdo od skupiny netušil, že taká nepřehledná přestřelka donesla Wernerovi mnoho potíží. Sotva, že se odpoutal z boje, namířil si to přímo na nejbližší letiště Luftwaffe. Měl být asi 10 minut letu od letiště u Cean, když mu začala vynechávat vrtule až vyhodila úplně. ,,Ale vždyť kontrolka ukazuje poloplnou!" pomyslel si, když kombinézu na nohou mu zajiskřil drát. ,,Domovské letiště! Domovské letiště! Tady Werner Molders! Ubývá mi palivo a hrozí možnost výbuchu z důvodů poškození elektrotechniky,  prosím o instrukce."

,,Wernere, tady Galland! Hrozí, že bys k nám nedoletěl živý, přistaň na letišti u Mole de Vige. Okamžitě, to je rozkaz! Kurz jihovýchod. Hodně štěstí!"
Letiště u Mole de Vige. Poklidný život bombardovací eskadry s bombardéry He-111 přerušil škytavý hluk směřující od pobřeží. ,,Tam! To je naše 109! A pořádně se jí čoudí od motoru."  hned zavolal jeden z mechaniků, jež z nudy chytal bronz u přistávací plochy.

Werner se i přes možnost výbuchu, rozhodl sednout si normálně na podvozek a nepoškozovat letadlo více, než je třeba. S kouřícím letadlem se snesl k přistávací ploše. Jakmile se dotkl země, mírně poskočil a opět dosedl na zem. Okamžitě se z letadla soukal, ovšem to již mířil k němu hasičský sbor, jež okamžitě oheň u motoru uhasil.
,,To bylo o fous, pane..." konstatoval hasič-mechanik.


Molders po návratu z akce


,,Nechcete mi potom pomoci dát tu šunku dohromady?" zeptal se Werner. ,,Rád pane!" zazářil mladý mechanik.
Pomalou chůzí se vydali k ubykacím mužstva a místní nálevně. Pomalu navázali debatu.
,,Jak jste dlouho u letectva?" nedalo to Wernerovi, když najednou jeho stodevítka za nimi vybuchla.
Když se vzpamatovali, mechanik pouze drze dodal: ,,Ne moc dlouho, ale určitě vím, že tohle už dohromady nedáme."



,,Takže pánové, je přesně 22.00! Jdeme na to..." V kabině přepravního DC-3 se rozsvítilo červené a následně zelené světýlko, na což skupina deseti parašutistů vyskákala do černé tmy. ,,Good luck, boys..." popřál jim v duchu britský pilot DC-3 a otočil s doprovodem zpět domů.