bojové tanky T-54 a T-55 (Sovětský svaz)

[TonyHazard]

Sovětská obrněná technika z období studené války
Sovětské základní bojové tanky typu T-54 a T-55

1. ÚVOD – PŘEDCHŮDCI TANKU T-54
Sovětský střední tank T-34 z období druhé světové války pravděpodobně nebyl nejlepším obrněným vozidlem s palebnou silou jmenovaného světového konfliktu jak jej označovala komunistická propaganda, ale v čem se odborníci shodují, bylo u tohoto stroje v době jeho nasazení nejlepší rovnovážné rozložení pancéřové ochrany, mobility a palebné síly. Nízké výrobní náklady a jednoduchá obsluha vozidla toto tvrzení jen podtrhovalo. První verze tanku T-34 byla vlastně zmodernizovaný rychlý tank typu BT, jen mohutnější, lépe pancéřovaný a vyzbrojený. V počátku sériové výroby bylo zamýšleno jeho další vylepšení, týkající se hlavně podvozku, to však velením armády nebylo povoleno, neboť veškeré kapacity se měly věnovat válečné výrobě. I tak vznikla prototypová vozidla T-34M a T-43, které měly standardní T-34 nahradit. Od podzimu 1943 však na projektu T-34M dále pracoval konstrukční tým závodu č. 183 v Nižném Tagilu, a na jeho základu vytvořil tank T-44 s továrním označením Objekt 136. Tank T-44 měl být vytvořen za účelem odstranění nedostatků tanku T-34. V listopadu přeložil šéfkonstruktér A.A.Morozov celkový projekt a již hotovou maketu tanku. Použitím širšího podvozku se podařilo zvětšit bojový prostor, čemuž napomohla i úprava motorového oddílu (příčné uložení motoru a převodové skříně), a věž byla posunuta do středu nástavby (lepší těžiště stroje). První prototyp byl zkompletován v lednu 1944 a k 28. únoru pak další dva.
Do vozidel byl instalován motor V-21S s výkonem 372,8 kW (500 HP). Testy vozidel probíhaly do května 1944, a našlo se na nich mnoho nedostatků. Mezitím byly vyrobeny další dva prototypy nového tanku (tzv. druhé modifikace) a první z nich byl na polygonu Kubinka testován v období června a července 1944. Tank byl vyzbrojen kanonem ZiS-S-53 ráže 85 mm a na čele věže měl tloušťku pancíře 115 mm (boky korby 75 mm), s celkovou hmotností stroje 31,3 t. Odpružení tanku T-44 na rozdíl od tanku T-34 bylo vyřešeno použitím torzních tyčí.
První prototypy T-44 měly na čele korby tloušťku pancéřování 75 mm a věže pancéřování o tloušťce 90 mm. Jelikož předchozí varianty měly hodně nedostatků, byl v létě 1944 postaven další prototyp, s označením T-44A s čelním pancířem o síle 90 mm, u čela věže pak 120 mm. Hmotnost tanku byla jen 30,7 t, a nový vznětový motor V-44 se shodným výkonem 372,8 kW (500 HP) vozidlo rozjel do rychlosti 60,5 km/h. Po testech v měsících srpen až září 1944 a samozřejmých úpravách byl tank T-44 ke dni 23. listopadu 1944 oficiálně převzat do výzbroje armády. Zámysl zahájit sériovou výrobu (s měsíční produkcí 300 tanků) k 18. červenci 1944 nebyl samozřejmě dodržen a tak do konce jmenovaného roku bylo zkompletováno pouze 25 strojů. Následující rok (1945) bylo vyrobeno 880 tanků a do zastavení výroby v roce 1947 se stav zastavil na počtu 1823 strojů T-44.
Mínusem tanku T-44 bylo vyzbrojení kanonem ZiS-S-53 ráže 85 mm (jako u T-34/85), což bylo pro tanky v roce 1944 nedostatečné a to byl také asi důvod, proč se nedostaly na frontu. Na řešení této situace byly dvě možnosti, první byla vyvinout kanon ráže 85 mm s vyšší úsťovou rychlostí, nebo instalovat kanon s větší ráží. Druhou možnost potvrdily testy v roce 1944, kdy byly zkoušeny kanony ráží 85, 100 a 122 mm. Testy s kanony jmenovaných ráží potvrdily, že obrněné vozidlo v polovině roku 1944 by mělo být vyzbrojeno nejméně kanonem ráže 100 mm (s délkou hlavně 56 ráží). Na konci roku 1944 tankový konstruktéři vyzkoušeli tři typy tankových kanonů ráže 100 mm. Později vybraný a osvědčený kanon D-10T (u samohybného děla SU-100), dále prototyp kanonu ZiS-100 a LB-1. Projekt tanku s kanonem ráže 100 mm byl nejprve označen jako T-44B. Vývoj začal v říjnu roku 1944 v konstrukční kanceláři závodu č.183 a už ke konci roku (prosinec 1944) byl projekt hotov. V únoru 1945 byl zhotoven také prototyp, který úspěšně prošel testováním v dalších dvou měsících, spokojenost se odrazila v rozhodnutí přijmout tento tank do výzbroje sovětské armády, s označením T-54.

 
< sovětské tanky T-44-122, T-44-85.
> sovětský tank T-44-100

2. VZNIK A VÝVOJ ZÁKLADNÍ VERZE TANKU T-54
Podle dokumentu „Informace o výrobě a testování prototypů T-54“ z roku 1946 byl první prototyp nového tanku označen jako T-54. Stroj byl zkompletován v únoru 1945 a ihned testován na polygonu Kubinka. (Jiný zdroj uvádí, že to byl již druhý prototyp, první prototyp T-54 Model 1945 měl být postaven už na konci roku 1944 a vyzkoušen na továrním polygonu). Tak jak tak, první prototypová vozidla T-54 byla podobná tanku T-44, rozdíl byl pouze ve větší věži (průměr základny věže zvýšen na 1800 mm) osazené kanonem D-10TK ráže 100 mm a tloušťkou pancíře. Sekundární výzbroj tvořily dva kulomety SGMT (DT) ráže 7,62 mm. Čelo věže mělo mít tloušťku až 180 mm, boky místy až 150 mm. Tvar věže zůstal převážně shodný, se sklonem 20°. Korba vozidla se nijak nezměnila, jen horní čelní deska byla navýšena na tloušťku 120 mm, dolní na 90 mm a boky a záď zůstaly shodné s tankem T-44. Čelo korby bylo jednolité, zmizela štěrbina průzoru řidiče a tank dostal nová pojezdová kola s vyšší gumovou bandáží. Nová pohonná jednotka V-54 zůstala s výkonem (387,7 kW- 520HP) téměř shodná, jen oproti tanku T-44 bylo vylepšeno chlazení motoru a zvýšen obsah palivových nádrží. Testy probíhaly od 11. března do 11. dubna 1945 a za tu dobu celkově ujel 1553 km. Ve zprávě zkušební komise se mimo jiné uvádí : „Stroj T-54 udělal na komisi celkově dobrý dojem, s parametry převyšující stávající střední tanky. O málo těžší než jeho předchůdce (35,5 t) má lepší pancéřování a je nižší. Průměrná rychlost zůstala stejná, maximální však klesla (z 51 na 45 km/h), ale navýšil se dojezd (asi o 70 km).“ Samozřejmě testy odhalily mnoho nedostatků, jako třeba nevhodný tvar věže a zastaralý pohonný systém, který snižuje dynamiku tanku. Vzhledem k vysokému nárůstu bojových vlastností tanku T-54 s porovnáním s jeho předchůdci komise doporučuje zařadit tank T-54 do výzbroje armády, ale až po odstraněním nedostatků. Dále se komise domnívá, že sériová výroba by mohla být zahájena, a v jejím průběhu by se zaváděly novinky a odstraňovaly nedostatky. Zde jsou některé výhrady a doporučení komise :
> modernizace převodové skříně
> zvýšit úhel sklonu desek korby
> instalovat otáčivou podlahu věže
> zavést nové, širší pásy
> zvýšit pozorovací možnosti velitele
> vylepšit podvozek, tlumiče na všechny pojezdová kola
> zajistit plynulejší otáčení věže
> instalace protiletadlového kulometu
> snížit množství plynů v bojovém prostoru při intenzívní palbě
> vyvinout výkonný hasicí systém


Tank T-54-2 nebo také T-54 Model 1949 (Objekt 137R)

Celkově se seznam skládal z 68 hlavních připomínek. Konstrukční kancelář závodu č.183 podle těchto připomínek postavila další dva prototypy, byly to vlastně korby sériových tanků T-44 s novými věžemi, jeden s kanonem D-10T a druhý s kanonem LB-1. Mimo tyto stroje byl v červenci vyroben další prototyp T-54 označený jako Objekt 137. Tank obdržel novou zaoblenou věž typu IP-3 s tloušťkou pancíře v čelní části 200 mm, na bocích proměnou od 160 do 125 mm, se sklonem 45°. Do věže byl usazen kanon LB-1 ráže 100 mm, spolu se spřaženým kulometem SGMT ráže 7,62 mm. Byl zvýšen obsah palivových nádrží, u vnitřních na 545 (z 530) litrů a u vnějších na 180 (ze 165) litrů. Vyšší obsah nádrží přes zvýšenou hmotnost 39,15 t udržel dojezd vozidla na 360 km. Výzbroj byla navýšena o dva kulomety SGMT umístěné ve pancéřových schránkách na blatnících (ovládané řidičem, bez možnosti přesného míření, se zásobou 500 nábojů) a velkorážného protiletadlového kulometu DŠK ráže 12,7 mm u průlezu nabíječe. Tyto změny se podepsaly na zvýšení hmotnosti na 39,5 t. V období od července až do listopadu 1945 byl stroj zkoušen na polygonu Kubinka. Sériová výroba byla opět doporučena, samozřejmě až po odstranění celé řady nedostatků. Přesto Rada ministrů Sovětského svazu rozhodnutím číslo 960-402 ze dne 29. června 1946 přijala tank T-54 do výzbroje armády.


První varianty tanku T-54 (z roku 1946, 1949 a 1951)

Verze tanku T-54-1 : Sériová výroba tanku T-54 Model 1946 (Objekt 137) byla naplánována na rok 1946 a měla probíhat ve třech podnicích, v závodě č.183 v Nižném Tagilu, v charkovském č.75 a v omském podniku č.174. Ve zbytku roku 1946 měl závod č.183 zkompletovat na 165 strojů, ale ve skutečnosti vyrobil pouze tři a to dva v červenci a jeden v říjnu jmenovaného roku. Po provedených testech i k těmto strojům měla státní komise výhrady, požadovala nižší hmotnost, předělat instalaci zbraní, podvozku a motoru. Konstrukční kancelář závodu č.183 dostala seznam na 649 změn a návrhů. Plán výroby v roce 1947 byl snížen na 400 tanků, ze kterých měl závod č.183 v Nižném Tagilu vyrobit 250,  závod č.75 v Charkově 100 vozidel a Omský závod č.174 pak 50 tanků. Ani tentokrát nebyl plán dodržen, první dva kusy ze závodu č.183 se účastnily testů v dubnu (provoz) a květnu (výzbroj), kterými sice prošly, ale státní komise rozšířila seznam změn na neuvěřitelných 1490 položek. Výroba byla opět posunuta a závod č.183 vyrobil do konce roku 1947 pouze 20 tanků, tzv. předsérie. Tanky T-54-1 nesly kanon D-10T, korba na jeho bocích měla tloušťku pancíře 80 mm, strop 30 mm a dno pak 20 mm. V roce 1948 bylo zhotoveno celkově 593 tanků, z toho v závodě č.183 v Nižném Tagilu 285 vozidel, Charkovském 218 a v Omském pak 90 strojů. Provozní testy prokázaly velké množství závad, velmi často byly tanky mimo provoz, zastřelovací zkoušky také nedopadly dobře a tak v lednu 1949 byla výroba tanků zastavena.
Verze tanku T-54-2 : Jelikož verzi tanku T-54-1 odborníci vytýkali velkou hmotnost, varianta z roku 1949, označená také jako T-54 Model 1949 (Objekt 137R) se od předchozího modelu odlišovala nejen nižší hmotností (o 1,70 t), dosaženou použitím tenčího pancíře ale i novou věží, vyvinutou v roce 1948 konstruktéry ze závodu č.183. Nová věž se zakulaceným tvarem přední části a plochými boky (inspirace od tanku JS-3) poskytovala s nižší tloušťkou pancíře lepší balistickou ochranu. K 29. srpnu 1949 byly postaveny dva prototypy, které se v září předvedly komisi. Po provedených testech v měsíci listopadu komise udělila povolení zahájit sériovou výrobu. Ta začala v březnu 1950 a sériové tanky se od předchozích verzí odlišovaly především novou věží, sklonem spodní desky čelního pancíře, tloušťkou čela korby pouze 100 mm. Další změny se týkaly odstraněním kulometů na blatnících (pouze jeden v čele korby) a úpravou podvozku s instalací nových pásů o šířce 580 mm, což snížilo tlak na půdu na únosnou úroveň. Celkově bylo v této verzi vyrobeno 423 tanků v roce 1950 a v roce 1951 na 800 strojů.
Verze tanku T-54-3 : V roce 1951 byl tank T-54 modernizován, varianta nesla označení T-54 Model 1951 (Objekt 137Š) nebo také jen T-54. Vozidlo dostalo novou kupovitou věž, už bez plochých boků a bez bočních průzorů. Na stanoviště střelce byl místo teleskopického zaměřovače TŠ-2 umístěn nový zaměřovač TŠ-2-22. Sériová výroba jmenované verze (T-54-3) byla zahájena v roce 1952 a ukončena v roce 1954, verze vyráběna také licenčně v Polsku. V této variantě byl v nevelkých počtech vyráběn také velitelský tank, označovaný jako T-54K (Komandirskij), doplněný o radiostanici R-112, navigační systém TNA-2 a nabíjecí zařízení AB-1-P/30.
Technická data základního tanku T-54 :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 36 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 (6370) mm, šířka 3270 mm, výška 2400 (2350) mm, světlost 425 mm
> sériová výroba : 1948 až 1979
> zařazen : 1948
> výzbroj : kanon D-10T1 ráže 100 mm (34 nábojů), spřažený kulomet DT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm
> délka kanonu : 56 ráží
> pohon : vznětový dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor V-54 s výkonem 387,7 kW (520 HP)
> rychlost : silnice až 50 km/h
> dojezd : silnice 360 až 400 km
> měrný tlak : 0,82 kg/cm2
> překážky : kolmá stěna 0,73 m, příkop 2,70 m, brod (bez přípravy) 1,40 m, s přípravou 5,0 m
(jiné zdroje uvádí jiná data :
> délka : 6200 mm, výška 2350 mm, další kulomet DT ráže 7,62 mm)


Raná verze tanku T-54, bezprostřední předchůdce tanku T-55, který byl koncem 40. let jedním z nejmodernějších tanků na světě.

3. DALŠÍ VARIANTY TANKU T-54
Na počátku padesátých let došlo v závodě č.183 UVZ (Uralvagonzavod) v Nižném Tagilu v konstrukční kanceláři OKB-520 k výrazným personálním změnám, A.A.Morozov byl zprvu nahrazen šéfkonstruktérem Kolesnikovem, který byl následně, v březnu 1953 vyměněn za Leonida N. Kartseva.
Verze tanku T-54A : Nový šéfkonstruktér navrhl modernizaci 100 mm tankového kanonu D-10T, svislou stabilizací STP-1 „Horizont“. Nový kanon, nyní s označením D-10G byl bez problémů umístěn do stávající věže. Nejprve byla na hlavni kanonu zkoušena úsťová brzda, nakonec však byla hlaveň opatřena ejektorem pro odvod spalin. Další modernizační prvky tanku, nyní s označením T-54A (Objekt 137G) zahrnovaly nový teleskopický zaměřovač TŠ-2A-22 pro střelce, infračervený periskop TVN-1 pro řidiče, radiostanici R-113, infrareflektor a další novinky v motorové části (elektrické olejové čerpadlo, vzduchový filtr), přídavné palivové nádrže, automatický hasící systém a zařízení na překonání vodních překážek na dně (OPVT- šnorchl). Tank T-54A byl do výzbroje sovětské armády přijat koncem (listopad) roku 1954, první obrněná vozidla této varianty začala z výrobních hal podniku UVZ vyjíždět asi v březnu roku 1955 a ukončena v dalším roce (1956). Téměř současně byly produkovány velitelské tanky T-54AK, které měly také navíc radiostanici R-112 a navigační zařízení TNA-2 a benzínový generátor AB-1-P/30. Toto příslušenství se však podepsalo na snížení vezené munice pro kanon o 5 nábojů.
Poláci vyrobili v období let 1956 až 1964 v licenci asi 3000 tanků ve verzích T-54A a T-54AM. V Československu se tank vyráběl v rozmezí let 1957 -1966, za tu dobu bylo zhotoveno 2480 T-54A a 120 velitelských vozidel T-54AK. Čína se také podílela na produkci jmenované verze, ale pod označením Type 59. Šlo o téměř nezměněnou kopii a v letech 1961 až 1987 bylo vyrobeno asi 6000 vozidel. Modernizované tanky později převzaly označení Type 69 a Type 80. Tanky základní varianty T-54 se kompletovaly také v Pákistánu.


Tank T-54 sovětské výroby ve verzi "A"
 
Verze tanku T-54B : Tato varianta modernizace tanku T-54 (Objekt 137G2), dostala nový dvojrovinný stabilizátor STP-2 „Cyklon“, který změnil označení kanonu na D-10T2S. Věž byla opatřena otočnou podlahou. Do tanku bylo namontováno zařízení pro jízdu pod vodou a došlo na zvýšení obsahu nádrží, které protáhly dojezd na zpevněném povrchu na 430 km. Na vozidla této varianty byly poprvé (v roce 1959) montovány infračervené zaměřovače TPN-1-22-11ve spojení s reflektorem L-2 „Luna“ (na čele věže) a světlometem OC-3 (na velitelské věžičce). Vývoj verze byl zahájen v roce 1955 a k její výrobě došlo asi v polovině (červen) roku 1957, která trvala do dubna 1959. Na výrobě se podílely závody č.183 UVZ, č. 75 a č.174. (Pro kanon byla také vyvinuta nová munice APFSDS, která zvýšila výkon zbraně a pomohla tak držet krok s tanky společenství NATO. Samozřejmostí byla omezená výroba velitelských tanků T-54BK, které byly obdobně vybaveny jako velitelská verze T-54AK. V polovině 70. let bylo několik set tanků verzí T-54 přestavěno na standard T-55 a označeno T-54M.
Verze tanku T-54C : Tyto varianty vycházely základem z verze T-54A, u verze T-54C byla odstraněna věžička střelce a na její místo byl dán pouze průlez s poklopem otvíraným dopředu.
 

Tank T-54, pravděpodobně ukořistěný egyptské armádě v roce 1969. Izrael tato vozidla zmodernizoval a označil jako Tiran-4.

Verze tanku T-54X : Verze T-54M (Objekt 139) sloužily jako testovací vozidla s prototypem kanonů D-54T a D-54TS ráže 100 mm se stabilizátory „Raduga“ a „Molnija“ (byly později použity v tanku T-62). Jelikož testy neprobíhaly podle plánu, byly v dalších verzích použity kanony typu D-10T. Stroje byly také využity na zkoušky nového motoru V-54-6 s výkonem 426,7 kW (580 HP). Verze T-54C a T-54X nebyly nikdy vyráběny sériově. Prototypové stroje T-54M byly po modernizaci tanků T-54 na verzi T-55 (které pak převzaly označení T-54M) označeny jako T-54X.
Verze tanku T-54M : Verze tanku T-54 modernizované na standard tanku T-55. Velitelské tanky těchto verzí obdržely označení T-54MK.
Na podvozku a konstrukci tanku T-54 byly postaveny zabezpečovací stroje a různé bojové speciály. Například : plamenometný tank OT-54, ženijní tank MTP-3, vyprošťovací tank BTS-2, samohybný těžký jeřáb SPK-12G, mostní tank MTY-12, protiletadlový tank ZSU-57-2 , samohybné dělo SEU-122-54 a mnoho dalších vozidel.

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Bojové tanky typu T-54 a T-55 – pokračování - 2. část


Tank verze T-55AM2

4. VZNIK A VÝVOJ ZÁKLADNÍ VERZE TANKU T-55
Veze tanku T-55 byla vlastně rozsáhlá modernizace tanku T-54, ale z politických a propagačních důvodů jí bylo přiděleno nové typové označení T-55. Začalo to vývojem systému ochrany proti zbraním hromadného ničení, a při plánování jeho instalace bylo rozhodnuto o celkové modernizaci konstrukce i výrobní technologie tanku, což mělo zvednou jeho bojové možnosti. Některé moderní prvky byly již testovány na zkušebních prototypech T-54M (Objekt 139). Samotný tank T-54, jak bylo dokázáno při prvních testech jaderných zbraní menších hodnot (2 -15 kilotun, jen pro srovnání, jaderná puma shozená v roce 1945 na Hirošimu měla přibližnou hodnotu 20 kilotun TNT) je provozuschopný, nachází-li se nejméně 300 m od epicentra výbuchu. Posádka má šanci přežít pokud je tato vzdálenost víc jak dvojnásobná, což je nejméně 750 m od epicentra výbuchu. Na tomto systému začala počátkem padesátých let pracovat konstrukční kancelář KB-60 charkovského závodu, s ukončením v roce 1956, kdy předala materiály UVZ v Nižném Tagilu. Šlo o systém hermetického uzavření tanku, který by za 0,3 sekundy od zjištění záření gama, provedl uzavření bojového prostoru posádky (tzn. hermetické uzavření korby a věže, uzavření všech otvorů nasávající vzduch a vypnutí motoru). Systém byl označen jako Paz (Protivoatomnaya zashchita), ale nebyl účinný proti radiaci a plynům, chránil posádku proti tlakové vlně a radioaktivnímu spadu.

   
< Tank sovětské výroby ve verzi T-55A
> Tank peruánské armády verze T-55M1 (Leon 1)

Verze tanku T-55 : Mimo instalace zmíněného systému bylo plánováno použít jako pohon motor V-55 s výkonem 432,5 kW (580 HP), kde se na vyšším výkonu odrazilo zvýšení tlaku paliva. Dále bylo zamýšleno zahřívání klikové skříně motoru, montáž odstředivého olejového filtru, použití dvoustupňových bočních planetových převodovek a opět zvýšení palivových nádrží na 680 l. Modernizace odstranila láhev se stlačeným vzduchem na startování (nahrazena kompresorem AK-150S s elektrickým startérem), zvýšila počet vezené munice z 34 na 43 granátů (18 uložených v tzv. mokrých schránkách ve vnitřních palivových nádržích), periskopy TPKU nahradila typem TPKUB/ TPKU-2B. Střelec využíval k pozorování přístroj TNP-165. Do nového tanku měl být dále instalováno zařízení TBA vytvářející kouřové krytí a hasící systém Rosa, odstraněn by měl být kulomet DŠK ráže 12,7 mm, neboť byl málo účinný (úprava věžičky). Základní verze tanku T-55 byla přijata do výzbroje sovětské armády 3. května 1958.
Jak už zde bylo uvedeno, základní bojový tank T-55 je vlastně silně modernizovaná varianta tanku T-54, který vznikl vývojem tanku T-44 a tak se nijak neodlišuje od standardu, a to s řídící sekcí vpředu, bojovým oddílem uprostřed a motorovým prostorem v zadní části korby. Posádka tanku je čtyřčlenná, řidič v přední části korby vlevo, zbytek pak ve věži, střelec s velitelem (za střelcem) po levé straně kanonu, nabíječ vpravo. Korba tanku T-54/55 je svařovaná z válcovaných desek z homogenní oceli. Odlévaná věž tanku je uložena ve středu korby, s tloušťkou pancíře čela 200 mm. Ve věžích tanků variant T-54/55 jsou lafetovány verze kanonů D-10T ráže 100 mm s délkou hlavně 56 ráží. Sekundární výzbroj tvoří převážně kulomety SGMT/PKT ráže 7,62 mm doplňované protiletadlovými kulomety DŠK/DŠK-M ráže 12,7 mm (později KPVT). Podvozek je složen z pěti párů pojezdových kol s kovovými ráfky opatřené gumovou bandáží. Na prvním a posledním páru pojezdových kol by se měl nacházet kapalinový tlumič na zmírnění nárazu při najetí na překážku. Hnací kola jsou vzadu, napínací vpředu, pojezdová kola jsou upevněna na torzních tyčích, s větším odstupem mezi prvním a druhým kolem než u ostatních kol. Ochrana horní větve pásu byla zavedena až u pozdějších verzí. Výfuk motoru je vyveden u levého blatníku. Tanky T-54 a T-55 jsou na první pohled velmi podobné a je těžké je od sebe odlišit neboť hodně tanků T-54 bylo upraveno na standard tanku T-55, rozdíly jsou tak snižovány shodným označením T-54/55.
Po dobu sériové výroby a armádní služby byly tanky T-55 neustále vylepšovány a modernizovány. Již na začátku velkovýroby dostaly tanky T-55 nové zaměřovače TŠ-2B32P, v roce 1959 byla část vozidel přizpůsobena na montáž kolových odminovacích zařízení PT-55, později pak na uchycení buldozerové radlice BTU s hmotností 2,3 t nebo BTU-55 s hmotností 1,4 t. Na začátku 70. let proběhla v závodě UVZ další modernizace přidáním protiletadlových kulometů DŠK-M nebo KPVT. Rokem 1974 byly tanky T-55 vylepšeny o laserové dálkoměry KTD-1 či KTD-2 a radiostanice R-123 či R-123M. Neustále se však konstruktéři snažili modernizovat nebo jinak prodloužit životnost tankového pojezdu. Počátek 80. let se podepsal na celkové modernizaci tanků typu T-54 a T-55.
Přestavba strojů T-54 na standard T-55 si vyžádala výměnu pohonu, hlavních zbraní, nádrží a optických přístrojů. Takto upravené varianty se měly co nejvíce přiblížit bojovým kvalitám moderních tankům jakým byl například tank T-72. Československá varianta převzala označení T-54AM, polské tanky pak T-55U. Program modernizace Rada ministrů Sovětského svazu oficiálně schválila 25. července 1981, modernizace se rozběhla v dubnu 1983, předtím jej však vypracovala skupina odborníků z omského KBTM.
Technická data tanku T-55 :
> hmotnost : 36,6 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 425 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55 s výkonem 433 kW (580 HP)
> výzbroj : kanon D-10T ráže 100 mm s drážkovanou hlavní, spřažený s kulometem SGMT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm ( PLK 35/46 ráže 12,7 mm)
> rychlost : silnice 50 km/h
> dojezd : silnice až 501 km (s přídavnými nádržemi až 600 km
> obsah nádrží : 961 litrů
> pancíř : 30 až 203 mm (čelo věže)

 
< Tank T-55 byl vytvořen klasickým způsobem, svařovaná korba je rozdělena na tři sekce, řídící vpředu, bojová ve středu a pohonná v zadní části vozidla.
> Muzejní exemplář tanku T-55. Třebaže byla výroba tohoto vozidla započata před více než padesáti lety, jeho různé varianty se účastní četných lokálních válečných konfliktů i v současnosti.

5. DALŠÍ VARIANTY TANKU T-55
Verze tanku T-55A : Kolektiv šéfkonstruktéra L.N. Karceva v Nižném Tagilu vyvinul v roce 1961 vozidlo Objekt 155A, které obsahovalo vnitřní obložení POV, Tento systém ochrany posádky tanku před proudem rychlých neutronů doplňoval systém PAZ (ochrana před gama paprsky a tlakovou vlnou). Tento systém ochrany nejen plnil požadovanou funkci a chránil celý vnitřek tanku před tímto druhem záření, ale i chránil posádku před úlomky prostřeleného pancíře. Verze s tímto druhem ochrany převzala označení T-55A a armáda ji přijala do výzbroje k 16. červenci 1962. Mimo doplnění systémem POV byla u této verze prodloužena korba z 6040 na 6200 mm a tank přišel o kulomet umístěný v přídi korby. Změny se podepsaly na zvýšení celkové hmotnosti na 38 t. Tanky verze T-54A začaly vyjíždět z výrobních hal UVZ  a charkovského podniku v roce 1963, v Nižném Tagilu byla výroba ukončena v roce 1977, v Charkově už v roce 1967. I tato varianta byla v průběhu výroby a provozu modernizována, například v roce 1965 byly stroje osazovány novými pásy s předpokládaným dojezdem 2000 až 3000 km, přičemž dostaly nová hnací 14-tizubá kola (místo 13-tizubých). Vozidla byla opět doplněna velkorážným kulometem DŠK-M ráže 12,7 mm (od roku 1970), instalace kvantového topografického dálkoměru KTD-1 Něva a zaměřovače TŠM-32PM (od roku 1974). Zastaralé radiostanice R-113 byly vyměněny za novější radiostanice R-123 a pozdější výrobní série obdržely gumové zástěry na boky, chránící horní větev pásu a prosklené průzory využívané řidičem při delších přesunech. Na zadní desku pancíře korby bylo nyní možné upevnit dva dvěstělitrové sudy s palivem.
 Samozřejmostí byla také malá produkce velitelských tanků s označením T-55K a T-55AK vybavené navíc radiostanicí, navigačním zařízením TNA-2 a benzínovým generátorem AB-1-P/30. Toto příslušenství snížilo vezenou munici pro kanon o 5 nábojů.
Tanky T-55 se v licenci vyráběly v Polsku a Československu, kde výroba probíhala od roku 1964 do konce roku 1967 ( verze T-55), od roku 1967 do 1982 v závodech ZTS Martin (verze T-55A, T-55AK), v celkové produkci 3820 strojů, ze kterých byla větší část exportována do NDR, Maďarska a Jugoslávie.
Technická data tanku T-55A :
> hmotnost : 36 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2350 mm, světlost 425 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55A
> výzbroj : kanon D-10T2S ráže 100 mm s drážkovanou hlavní, spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet PLK 35/46 ráže 12,7 mm
> dostřel (výška cíle 2 m) : 1000 až 1100 m
Verze tanku T-55M : U této verze šlo o modernizaci starší verze T-55 se zaměřením na pancéřovou ochranu. Na čelo korby a věže přibyly přídavné kompozitní pancéřové desky, které navýšily tloušťku čelního pancíře korby na 250 mm (celkově tři vrstvy 30+120+100 mm), čela věže na tloušťku 490 mm (tři vrstvy 60+230+200). Dále byla zesílena podlaha korby a upevněny gumové protikumulativní zástěry na ochranu horní větve pásů. Na zadní část korby byly uchyceny dva dvěstělitrové barely s palivem. Stávající výzbroj zůstala, ale byl instalován systém řízení palby SUO Volna a střelecký systém 9K116 Bastion. Vybavení tanku se navýšilo o stabilizátor kanonu Cyklon M1, laserový dálkoměr KTD-2, dálkové zaměřovače TŠSM-32PV a 1K13, přístroj pro noční vidění TNP-1-22-11, radiostanici R-173 a balistický počítač BV-55. Pohon tanku s hmotností 40,9 t zajišťoval motor V-55U s výkonem 456 kW (620 HP), který dal vozidlu rychlost 54 km/h.
Verze tanku T-55M1 : Stejně modernizovaná verze jako T-55M, jen o pohon tanku se postaral výkonnější motor V-56-5M s výkonem 507,5 kW (690 HP).
Verze tanku T-55AM : Toto označení připadlo na shodně provedenou modernizaci tanku T-55A. Zde byl zvýšen obsah nádrží na 680 l, což vytáhlo dojezd tanku jen na vnitřní nádrže na 290 km. Úpravy se podepsaly na zvýšení hmotnosti na 41,5 t, ale i tak jel tank po zpevněném povrchu rychlostí až 50 km/h.

 
< Polský tank verze T-55AM
> Tank verze T-55AMV

Verze tanku T-55AM1 : Shodná varianta jako T-55AM, odlišnost je pouze v motoru, zde byl použit motor V-46-5M s výkonem 515 kW (691 HP).
Od této varianty byly odvozeny další verze : T-55AM2, T-55AM2P, T-55AM2PB a T-55AM2B upravené pro armádu Německé demokratické republiky. 
Verze tanku T-55MV : Omská konstrukční kancelář v roce 1985 navrhla verzi s reaktivním pancířem označenou jako T-55MV, která vycházela z typu T-55M. Tento modernizovaný tank měl na čelní části korby a věže upevněny bloky reaktivního pancíře. Tyto výbušné nálože se nacházely také na bočních přídavných deskách (zástěrách) přes celý řídící a bojový prostor. Tank i ze zesíleným dnem korby dosahoval hmotnost 37,4 t. Jinak se od verze T-55M zvláště neodlišoval, měl s ní shodnou motorovou jednotku i výzbroj. Odlišná varianta tanku T-55MV existovala také s motorem V-46-5M z tanku T-72, označená jako T-55MV1.
Verze tanku T-55AMV : Reaktivním pancířem doplněná verze tanku verze T-55A. Zde byl také vyzkoušen motor V-46-5M (popřípadě V-46-6 s výkonem 582 kW (780 HP) , verze pak přijala název T-55AMV1.
Verze tanku T-55M5 : Jednalo se o standardní tanky T-55M s reaktivním pancéřováním, novým systémem řízení palby a modernějším stabilizátorem.
Verze tanku T-55M6 : se od předchozího typu viditelně odlišovala neboť prodloužená korba dostala podvozek se šesti páry pojezdových kol, úplně novou věž a byla bez nabíječe, protože tento typ měl automaticky nabíjený kanon 2A46M. S předchozí verzí T-55M5 byly určeny převážně pro export, podle přání zákazníka bylo možné instalovat do tanku moderní systémy (z tanků T-72B, T-80U) jako třeba systém řízení palby 1A40-1, systém 9K120 Svir a jiné. Samozřejmostí byl motor V-46-5M.
Verze tanku T-55AD : Zde se jedná o rozsáhlou modernizaci tanku T-55A, s výzbrojí a výstrojí z tanku verze T-55M. Tento tank měl zesílenou čelní část korby na tloušťku pancíře 250 mm a čelo věže na tloušťku až 460 mm. Mimo zesílené dno korby se tento stroj vyznačoval uchycením aktivní ochrany „Drozd“, schopným reagovat proti řízeným střelám v úhlu 40° před tankem. Díly reaktivního pancéřování se skládaly z výbušek ZUOF 14, přičemž část vyrobených strojů byla navíc doplněna vrhači dýmových granátů. Mimo tuto verzi byly k pohonu použity jiné motory (V-46-5 nebo V-46-6) a verze převzaly označení T-55AMD a T-55AMD1.
Na podvozku a konstrukci tanku T-55 byly postaveny zabezpečovací stroje a různé bojové speciály. Například : plamenometný tank TO-55, těžký obrněné transportér BRT-T, dále ženijní, vyprošťovací a mostní tanky.

   
< Sovětský tank T-55AM2, nad hlavní kanonu je dobře vidět laserový dálkoměr, který byl součástí vylepšeného systému řízení palby. 
> Finský tank T-55M, při vojenském cvičení na konci 70. let.

6. CELKOVÁ PRODUKCE A VARIANTY TANKU T-54 A T-55
Produkce tanků T-54 a T-55
(jen odhad, i s čínskými verzemi)
Přesný počet vyrobených tanků typu T-54 a T-55 se nepodařilo doložit, předpokládá se, že i čínskými kopiemi by se měl pohybovat kolem čísla 95 000 těchto obrněnců, což tento typ tanku usazuje na první místo v počtu vyrobených vozidel, před jeho předchůdce, tank T-34 i americký M4 Sherman.
(výroba byla uskutečněna : závod č.183 UVZ v Nižném Tagilu, závod č.75 CHPZ v Charkově, závod č.174 v Omsku)
> T-54-1 : v roce 1946 jen 3 stroje, v roce 1947 dva testovací a 22 předsériových, v roce 1948 to bylo celkem 593 vozidel. (v závodě č.183 zastavena výroba tanků T-44)
> T-54-2 : v roce 1950 vyrobeno 423 tanků, v roce 1951 už asi 800 strojů. (v závodě 174. zastavena výroba tanků T-34)
> T-54-3 (T-54) : verze vyráběná od roku 1952 do roku 1954.
> T-54A : výroba od roku 1955 až do konce roku 1957.
> T-54B : výroba od roku 1957 až do dubna roku 1959.
Zbytek verzí byl vyráběn do konce roku 1958, celkově se zhotovilo asi 17 500 bojových tanků různých variant typu T-54. (Jiný zdroj uvádí až 35 tisíc kusů, pravděpodobně i licenční a speciální verze)
> T-55 : vyráběn v závodě č.183 od roku 1958 do 1962.
> T-55K : tato velitelská verze vyráběna v roce 1959.
> TO-55 : plamenometný tank kompletován v roce 1962.
V době od roku 1955 do roku 1981 bylo celkově zhotoveno asi 27 500 kusů všech variant tanku typu T-55. (Jiný zdroj uvádí až 40 tisíc kusů, pravděpodobně i licenční a speciální verze)
> V československé licenci bylo vyrobeno v letech 1957 až 1966 asi 2700 vozidel ve verzích T-54A, T-54AM, T-54AK, T-54AMK. Dále v letech 1958 až 1983 zhotoveno asi 8300 tanků ve verzích T-55 a T-55A (verze T-55A se vyráběla od roku 1964 pouze pro vývoz).
> V polské licenci bylo vyrobeno v letech 1956 až 1964 asi 3000 vozidel ve verzích T-54, T-54A, T-54AD a T-54AM. V letech 1958 až 1964 se vyráběla základní verze T-55, následovaly verze T-55L, T-55AD-1 a T-55AD-2 od roku 1964 do 1979, celkově asi 5000 tanků.
> Čína v licenci vyrobila asi 9500 tanků, ze začátku šlo typ T-54A. První tanky byly zkompletovány v roce 1958, přijat do provozu v roce 1959, odtud označení Typ 59, přičemž sériová výroba se skutečně rozjela až v roce 1963.


Průřez tanku verze T55, vybaveného laserovým dálkoměrem a protiradiační ochranou.

Verze tanku T-54
Prototypy a bojové varianty tanku T-54
T-44 první, druhá modifikace : předprototypová vozidla T-54.
T-44B : třetí modifikace, prototyp T-54.
prototypy T-54 : korby T-44 s novými věžemi, osazené kanony ráže 100 mm.
T-54-1 (Objekt 137) : první varianta tanku T-54 označovaná také jako T-54 Model 1946. Obsahuje první testovací stroje v počtu tří kusů.
T-54-2 (Objekt 137R) : druhá varianta tanku T-54 označovaná také jako T-54 Model 1949. Snížena hmotnost o 1700 kg a vyvinuta nová věž.
T-54-3 (Objekt 137Š) : základní verze (značená převážně T-54) nebo také T-54 Model 1951. Instalace nové kupovité věže.
T-54K : verze velitelského tanku T-54, doplněného o radiostanici R-112, navigační systém TNA-2 a nabíjecí zařízení AB-1-P/30.
T-54K1 / T- 54K2-T : verze velitelského tanku s přidanou radiostanicí R-113 (R-123) pro velitele pluků a výše.
T-54A (Objekt 137G) : verze T-54 s kanonem D-10TG osazeným ejektorem, stabilizátorem a s vybavením pro překonávání vodních překážek jízdou pod vodou.
T-54AK : verze velitelského tanku T-54A (navíc vybavení jako u T-54K).
T-54AK1 / T-54AK2 : verze velitelského tanku s přidanou radiostanicí R-113 (R-123) pro velitele pluků a výše. Verze K2 měla navíc teleskopický stožár (10 m).
T-54B (Objekt 137G2) : první verze s infračervenými pozorovacími přístroji (infrasvětlomet L-2 Luna, OU-3). U kanonu D-10T2S stabilizátor STP-2 Cyklon. V kódu NATO označován jako T-54 (M).
T-54BK : verze velitelského tanku T-54B.
T-54BK1 / T-54BK2 : verze velitelského tanku s přidanou radiostanicí R-113 (R-123) pro velitele pluků a výše. Verze K2 měla navíc teleskopický stožár (10 m).
T-54M (Objekt 137M – Model 1960) :  : verze s motorem o výkonu 580 ks bez věžičky nabíječe, se stabilizovaným kanonem a se zvýšenou zásobou střeliva (modernizace T-54 na standard T-55).
T-54M (Objekt 137M – Model 1970) : přidáno zařízení umožňující jízdu po dně OPVT KTD-1 a laserový dálkoměr.
T-54AM (Objekt 137M) (Model 1960) : Další modernizace , zvýšení munice, novější radiostanice, nový motor V-55 aj (modernizace T-54A na standard T-55A)
T-54MK : verze velitelského tanku T-54M.
T-54MK1 / T-54MK2 : verze velitelského tanku s přidanou radiostanicí R-113 (R-123) pro velitele pluků a výše. Verze K2 měla navíc teleskopický stožár (10 m).
T-54C : prototyp tanku T-54 s úpravou věže (odstraněna věžička střelce).
T-54X : zkušební prototypy tanku T-54, využity na testy výzbroje (kanony D-54 a D-54TS) a pohonu ( motor V-54-6 s výkonem 426,7 (580 HP). Zprvu označené jako T-54M)
Objekt 137ML : prototyp T-54 s protitankovým systémem 9M14 "Maljutka" (kód NATO: AT-3 Sagger).


Jedna z nejkurióznějších variant tanku T-55. Na korbě tanku T-55 je umístěna protiletadlová věž Marksman se dvěma protiletadlovými automatickými kanony ráže 35 mm. Stroj byl nabízen na prodej do arabských států, avšak jediným uživatelem bylo Finsko.

Varianty postavené na konstrukci tanku T-54
ZSU-57-2 (Objekt 500) : protiletadlový dvojkanon ráže 57 mm na podvozku T-54 s otevřenou věží.
OT-54 (Objekt 481) : Plamenometný tank s plamenometem ATO-54 místo spřaženého kulometu. (jiný zdroj uvádí, že plamenometem byl nahrazen kanon tanku).
Objekt 483 : prototyp plamenometného tanku na podvozku T-54B. Plamenomet ATO-1 byl instalován místo hlavní zbraně.
MTP-3 : Ženijní tank, ve výzbroji armády od roku 1973, několik vozidel SU-122-54 bylo přepracováno na vozidlo technické podpory vozidla. (v kódu NATO označeno ARV M1977)
BMR-1 : ve výzbroji od roku 1975, některé stroje MTP-3 byly upravené jako odminovací tanky opatřená věžičkou s kulometem.
BTS-1 : je označován jako vyprošťovací tank, ale je to spíše obrněný tahač. Je to v podstatě bezvěžový tank T-54A s nákladní plošinou (ve volném překladu “obrněný traktor”). Pravděpodobně existovala vylepšená verze BTS-1M.
BTS-2 (Objekt 9) : vozidlo BTS-1 doplněné kladkostrojem, malým skládacím jeřábem s nosností 3000 kg a zadní podpěrou.
BTS-3 : vybaven hydraulickým jeřábem s teleskopickým výložníkem, který je umístěn vpředu na pravé straně, vzadu opěrnou a navijákem.
MTU-12 : mostní tank na podvozku T-54 s pevným mostem o délce 12 m s nosností 50 t.
MTU-20 (Objekt 602) :  mostní tank na podvozku T-54 s rozkládací mostovkou o celkové délce 20 m (složený 11,6 m) s nosností 50 t.
SEU-122-54 (Objekt 600) : samohybné dělo na podvozku T-54A.
GPM-54 : požární vozidlo na podvozku T-54.
IMR : ženijní tank na podvozku T-54 vybavený buldozerovou radlicí pro úpravu terénu.

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Bojové tanky typu T-54 a T-55 – pokračování - 3. část



Verze tanku T-55
Prototypy a bojové varianty tanku T-55
T-55 (Objekt 155) : základní verze T-55 je v podstatě modifikovaný tank T-54 s novou věží a dalším vylepšením.
T-55K : verze velitelského tanku T-55. Počet vezené munice pro kanon snížen o 5 nábojů.
T-55K1 (Objekt 155K1), T-55K2 (Objekt 155K2), T-55K3 (Objekt 155K3) : velitelské tanky, verze K1 a K2 doplněné dvěma radiostanicemi R-123 (R-123M) používané do úrovně velitele praporu. Verze K3 určená pro velitele pluku a výše vybavena radiostanicemi R-130M, R-123M (první verze byly vybaveny R-112 a R-113), skládacím teleskopickým stožárem a generátorem AB-1-P/30. Počet vezené munice snížen o 12 nábojů pro kanon (verze K3).
T-55A (Objekt 155A) : verze doplněná vnitřním zařízením proti zbraním hromadného ničení POV.
T-55AK (Objekt 155AK), T-55AK1 (Objekt 155AK1), T-55AK2 (Objekt 155AK2), T-55AK3 (Objekt 155AK3) : verze velitelského tanku T-55A. Verze K1, K2 a K3 jako u  varianty T-55K.
T-55M (Objekt 155M) : modernizovaná verze T-55 s protitankovým systémem 9K116 Bastion s laserovým naváděním vypouštěným z kanonu, se systémem řízení palby Volna (a další novinky)
T-55AM (Objekt 155AM) : modernizovaná verze T-55A jako verze T-55M
T-55M-1 (Objekt 155M-1) : verze T-55M osazená motorem V-46-5M o výkonu 515 kW (691 HP).
T-55AM-1 (Objekt 155AM-1) : verze T-55AM s motorem jako verze T-55M-1.
T-55MK (Objekt 155MK), T-55MK1 (Objekt 155MK1), T-55MK2 (Objekt 155MK2), T-55MK3 (Objekt 155MK3) : velitelské tanky, verze K1 a K2 doplněné dvěma radiostanicemi R-123 (R-123M) používané do úrovně velitele praporu. Verze K3 určená pro velitele pluku a výše vybavena radiostanicemi R-130M, R-123M, skládacím teleskopickým stožárem a generátorem AB-1-P/30. Počet vezené munice snížen o 12 nábojů pro kanon (verze K3). Tanky verze M obsahují radiostanice R-173 a R-143T2.
T-55MV (Objekt 155MV) : verze T-55M s reaktivním pancířem Kontakt-1 (ERA : EDZ -  elementi dinamicheskoj zashchity), "V": vzryvnoj (výbušné).
T-55AMV (Objekt 155AMV) : je shodně modernizovaný T-55AM.
T-55MVK (Objekt 155MVK) : verze velitelského tanku T-55MV
T-55MV-1 (Objekt 155MV-1) / T-55AMV-1 (Objekt 155AMV-1) : verze T-55MV a T-55AMV poháněné motorem V-46-5M.
T-55AD (Objekt 155AD) : verze tanku T-55A s aktivním obranným systémem Drozd (KAZ - kompleks aktivnoj zashchity).
T-55AD-1 (Objekt 155AD-1) : verze T-55AD s novým motorem V-46-5M.
T-55M5 (Objekt 155M5) : vývozní verze s reaktivním pancířem Kontakt-5, modernějším systémem řízení palby, stabilizátorem kanonu a novějším motorem V-55U (V-46-5M).
T-55M6 (Objekt 155M6) : vývozní verze tanku T-55 s prodlouženou korbou, s podvozkem se šesti páry pojezdových kol, modernější věž a automatické nabíjení kanonu (podle potřeby doplněné systémy z tanků T-72B, T-80U).
T-55K Uran : verze velitelského tanku testovaná na pozorování bojiště televizní aparaturou Uran, vybranou pro pozorování bojiště. Projekt zrušen.
T-55 Almaz : prototyp pozorovacího tanku osazený třemi televizními kamerami.
Objekt 612 : prototyp tanku T-55 automatickou převodovku řízenou elektricko-hydraulickým zařízením (1962 až 1965).
Objekt 155ML : ve shodném období byl testován tank T-55 s naváděcím zařízením pro tři protitankové střely 9M14 Maljutka (kod NATO : U-3 Sagger), instalované na věži.
 
 
< Obrovskou výhodou tanku T-55 byla jeho jednoduchá obsluha bez podrobných technických předpisů nutných k udržení bojové pohotovosti. Vozidla tohoto typu stále slouží v mnoha armádách.
> Tank T-55 používající různé maskování a krytí.

Varianty postavené na konstrukci tanku T-55
TO-55 : plamenometný tank na podvozku tanku T-55.
BRT-T : těžký obrněný transportér, korba T-55, kulomet 12,7 mm (více variant výzbroje)
BMR-2 : odminovací vozidlo na podvozku T-55 (více variant odminovacích zařízení)
BTS-4 : vyprošťovací (odtahové) vozidlo, téměř shodné s typem BTS-2 (z konstrukce T-54), ale z konstrukce T-55 a se šnorchlem. V kódu NATO jako T-54T.
BTS-4B : vozidlo BTS-4 s buldozerovou radlicí.
BTS-4BM : experimentální verze BTS-4B s navijákem na přední části vozidla.
MTU-20 : mostní tank na podvozku tanku T-55, s rozkládací mostovkou o délce 20 m.
MTU-55 : československý mostní tank na podvozku T-55, kvalitněji provedená přestavba, vývoz do SSSR.
ALT-55 : ženijní  vozidlo s úhlovou dozerovou radlicí, nastavba T-55 (bez věže) s bagrovým ramenem a pancéřovanou kabinou.
T-55 Marrs : prototyp vyprošťovacího vozidla ve spolupráci britské firmy Vickers, s jeřábem a radlicí.
IMR (Objekt 616) : ženijní speciál s jeřábovým ramenem a hydraulicky ovládanou radlicí.
SPK-12G : těžký jeřáb instalovaný na podvozku T-55. Vyrobeny pouze dva stroje.


Tank verze T-55 Dyna

Licenční a modernizované varianty tanku T-54 a T-55 (mimo SSSR)
(určitě zde nejsou uvedeny všechny verze, u některých států bych se opakoval, například T-54A, T-54AM, T-55AM)
ČESKOSLOVENSKO
T-54A : licenční verze tanku T-54A.
T-54AR : verze T-54A modernizovaná šnorchlem ((R – řeka).
T-54AK : licenční verze velitelského tanku T-54AK, upravena pro uchycení 10 m stožáru.
T-54AM : licenční verze tanku T-54B.
T-54AMK : licenční verze velitelského tanku T-54BK
T-55 : licenční verze tanku T-55.
T-55A : licenční verze tanku T-55A, určena převážně pro vývoz.
T-55AK : licenční velitelská verze tanku T-55AK.
T-55AMB : československé modernizované T-55A (laserový dálkoměr, systém řízení palby aj).
T-55AM1, T-55AM2 : modernizované verze tanku T-55AM (přídavné pancéřování na věži a čela korby, nový motor V-55U s výkonem 620 HP, radiostanice R-173P, dýmové granátomety). Verze AM2 má navíc dalšími předními reflektory.
T-55AM2 Dyna-1 : verze T-55AM2 vybaveny novým pancéřováním.
T-55AM2B : verze T-55AM2 s možností palby střelami 9M117 (AT-10 Stabber) s dalšími doplňky.
T-55AM2K1 : velitelský tank s další rádiostanicí R-173.
T-55AM2K2 : velitelský tank s další rádiostanicí R-173 (úroveň praporu).
T-55AM2K3 : velitelský tank s dalšími rádiostanicemi R-173, R-143T2 (úroveň pluku) navíc generátor NS1250B a skládaná teleskopická 10 m anténa (o 12 kusů se snížil počet vezené munice).
VT-55A (Vyprošt'ovací Tank) : československý vyprošťovací tank na podvozku T-55A s jeřábem s nosností 15 tun (hlavní naviják s tahem 44 t a pomocný naviják s tahem 800 kg).
VT-55KS : exportní verze VT-55A mimo státy VS ( např. Irák a Sýrie). V letech 1967 až 1983 vyrobeno 2321 strojů.
ZS-55A (Ženijní Stroj) : verze VT-55A vybavena radlicí BTU-55 a dalšími ženijními pomůckami.
MT-55 (Mostní Tank) : mostní tank na podvozku T-55 s rozkládací mostovkou (jiný zdroj uvádí verze MT-55K a MT-55L lišící se od sebe délkou mostovky. V období let 1969 až 1983 vyrobeno 1278 těchto mobilních mostů.
MT-55A : československá modernější verze MT-55 (MT-55K).
MT-55KS : exportní verze MT-55A mimo státy VS (Indie, Irák a Sýrie). Od roku 1971 vyrobeno 183 vozidel.
JVBT-55A (Jeřábový-Vyprošťovací-Buldozerový Tank) : modernější československý víceúčelový tank, s jeřábem o nosnosti 15 t, naviják a radlicí BTU-55. Bojová hmotnost je 42 tun, od roku 1967 bylo vyrobeno 508 vozidel.
JVBT-55KS : exportní verze JVBT-55A mimo státy VS (Irák). Vyrobeno 172 vozidel.
T-55C-1 "Bublina" : výcviková verze tanku T-55 bez věže s radlicí BTU-55.
T-55C-2 Favorit : československá výcviková verze s nízkou hranatou neozbrojenou věží.
SPOT-55 (Speciální protiPOžární Tank) : hasičské vozidlo na podvozku T-55 s nádržemi o obsahu 11.000 litrů a radlicí. Hmonost vozidla je 45 t.

 
Vyprošťovací tank VT-55A

VÝCHODNÍ NĚMECKO
T-54Z : východoněmecká modernizace tanků T-54. (“Z” - Zusatzausrüstung - přídavné zařízení)
T-54AZ : východoněmecká modernizace T-54A.
T-54AMZ : východoněmecká modernizace T-54B.
T-54T (Panzerzugmaschine ohne Bergesatz) : východoněmecká verze BTS-2 (vyprošťovací tank). Nástavby s podvozkem T-54B byly dovezeny z Polska. V kódu NATO označeno jako T-54 (A).
T-54TB (Panzerzugmaschine mit Bergesatz) : Modernější verze vyprošťovacího tanku. V kódu NATO označeno jako T-54 (B).
T-55AM Minenräumladung : východoněmecké tanky T-55A přizpůsobené pro odminování.
T-55AM2 : modernizovaná verze tanku T-55AM
T-55AM2P : modernizovaná verze tanku T-55AM (dovoz z Polska)
T-55AM2B : modernizovaná verze tanku T-55AM, doplněno přídavné pancéřování boku věže, neoficiálně pojmenované „chomout“. Tank nesl pět laserem naváděných protitankových střel 9K116 / 9M117 Bastion (AT-10 Stabber) vypouštěných hlavní kanonu. Střelba byla doporučena jen při stání stroje, dolet byl v rozmezí 200 až 4000 m. (dovoz z ČSSR)
T-55AM2PB : modernizovaná verze tanku T-55AM (dovezená polská licence československé verze).
T-55 NAL NRD : modernizace T-55. Neprovedena z důvodu politických změn v roce 1990.
T-55T : východoněmecké označení československého vyprošťovacího tanku VT-55A. V kódu NATO označená jako T-55T. Později přidána modernější radlice.
Orchidee (Minenräumladung WLWD) : Prototyp odminovacího vozidla vyvinutého ve východním Německu a vybavené zařízením KMT-6 M2 a raketovým odminovacím kompletem PW-LWD.
T-54 M1975 / 1 : experimentální tank s východoněmeckým odminovacím zařízením (kombinace cepového  a válcového odminovače).
T-54 M1975 / 2 : jiná varianta cepového odminovače M1975 / 1.
T-55TK : východoněmecké označení československého JVBT-55A. V letech 1968 až 1979 odebráno 119 vozidel a označeno jako Kranpanzer T-55TK.
BLG-60 (Brückenlegegerät) : východoněmecko-polská spolupráce na projektu. Vývoj tohoto mostního tanku začal v roce 1965 a první vozidlo se skládací mostovkou bylo dodáno v roce 1967. Bylo vyrobeno téměř 200 mostních tanků BLG-60. (existovala také výcviková verze).
BLG-60M : modernější verze, díky které je možné spojit 3 mosty přes překážku o šířce až 52 m. Vzata do služby od roku 1973.
BLG-60M2 : z důvodu vyzbrojení armády tanky T-72, bylo upraveno asi 30 mostních tanků BLG-60, jejichž mostovky byly na každé straně rozšířeny o 20 cm.
BLG-67 : novější varianta mostního tanku.
BLG-67M : modifikace mostního tanku BLG-67.
BLG-67M2 : modernizace mostního tanku BLG-67M.


Německá varianta tanku T-55AM2B

POLSKO
T-54 : licenční verze tanku T-54.
T-54A : licenční verze tanku T-54A.
T-54AD : licenční verze velitelského tanku T-54AK, doplněno ve standardu sovětské verze.
T-54AM „Merida“ : polská verze tanku T-54AM, vybavená novým systémem řízení palby Merida, meteočidly, denním/nočním dálkoměrem CCDN-1, dodatečným pancéřováním na čele korby a věže a novým systémem ochrany, skládající se z varovného systému proti osvitu laserem WPL-1 Bobrawa, WWGD-1 Erb a WPD-1 Tellur (dýmové granátomety ráže 81 mm v počtu 8 na každé straně věže). Tank poháněl výkonnější motor W-55 WAX s výkonem 457 kW (613 HP), část strojů vybaveno radiostanicemi R-123, R-173).
T-55AMS : Verze bez dodatečného pancíře na čele korby, ale s možností uchycení odminovacích zařízení ZB/WLWD nebo KMT-5 či radlice USCz-55.
T-55AD-1M, T-55AD-2M : velitelské tanky na základě tanků T-55AM "Merida" s další radiostanicí R-130 (počet vezené munice pouze 38 nábojů).
T-55AM2BP : polská licence čs. verze T-55AM2B. Pouze pro export.
W-125SC : upravená vozidla (T-55A, WZT-1, BLG-67) na samohybný protiletadlový raketový systém S-125SC "Newa-SC". Plně otočné 4 odpalovací zařízení pro rakety 5V27 na místě věže. Dva vnější raketomety jsou při přesunu složeny, v pohotovosti jsou jen dvě a při stání v postavení jsou v pohotovosti všechny čtyři.
Polské zkratky : CCDN : celownik-dalmierz dzienno-nocny. WPL : Wykrywacz promieniowania Laserowego.  WWGD : Wyrzutnia Wybuchowych Granatów Dymnych. WPD : Wyrzutnia Pocisków Dymnych.
T-55 : licenční verze tanku T-55 (bez výrazných změn)
T-55L : polská verze tanku T-55A
T-55LD : verze T-54 modernizované na standard T-55A. V roce 1975 takto upraveno asi 200 vozidel.
T-55AD-1, T-55AD-2 : varianty velitelských tanků.
WZT-1 / -2 / : vyprošťovací tanky podobné VT-55 / VT-55A.
Polské licenční tanky se od standardu odlišovaly především uložnými schránkami a boxy, umístěnými na levé straně věže. Při modernizaci tanků T-54 byl přidán přídavný pancíř na čelo korby a okolo věže upevněny zábrany z drátěného pletiva.
BLG-60 : východoněmecko-polská spolupráce na projektu. Vývoj tohoto mostního tanku začal v roce 1965 a první vozidlo se skládací mostovkou bylo dodáno v roce 1967. Bylo vyrobeno téměř 200 mostních tanků BLG-60. (existovala také výcviková verze). Tyto mostní tanky se nacházely v obou armádách (polské i východoněmecké)
EGYPT
T55E Mk 0 : standardní tank T-55 modernizovaný německým infrareflektorem a jugoslávským laserovým dálkoměrem, doplněný o protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm (“E” - egyptská verze).
T-55E Mk I : modernizovaný T-55E (motor s výkonem 650 kW, systém řízení palby aj).
T-55E Mk II : modernizace v roce 1990 (německý motor 880 kW, kanon M68 ráže 105 mm, italský systém řízení palby aj).
Ramses II (T-54E) : rozsáhlá modernizace tanku T-54E (ve spolupráci s americkou Teledyne Continental Motors Corporation).


V roce 1967 ukořistili Izraelci větší množství tanků T-55, které pak zmodernizovali a pojmenovali Tiran 5. Výměna se dotkla převážně hlavní výzbroje a pohonu.

IZRAEL
Tiran-1 : izraelské označení kořistních tanků T-54 s drobnými úpravami.
Tiran-2 : izraelské označení kořistních tanků T-55 s drobnými úpravami.
Tiran-4 : rozsáhle modernizovaný kořistní tank T-54 (ponechán kanon ráže 100 mm).
Tiran-4Š : rozsáhle modernizovaný kořistní tank T-54 (kanon Sharir ráže 105 mm, infrareflektor, kulomet ráže 12,7 mm aj).
Tiran-5 : rozsáhle modernizovaný kořistní tank T-55. První přestavěné tanky Tiran 4 a 5 byly k tankovým jednotkám dovezeny v průběhu roku 1969. Tanky Tiran 5 obdržely místo původního kanonu D-10T ráže 100 mm britský kanon L7 ráže 105 mm a část vozidel byly doplněna také o minomet ráže 60 mm. U části těchto strojů (Tiran 5) byly vyměněny motory (General Motors) a také komunikační přístroje a infračervené zaměřovače. Na odlišení od shodných vozidel nepřítele dostaly stroje různé schránky, boxy a další drobnosti (zástěrky, světlomety). Tyto úpravy nebyly standardizovány, tak existuje mnoho různých podob.
Ti-67 (Tank Izraeli 1967) : společné označení pro modernizované tanky T-54 a T-55 (ukořistěné v konfliktech z let 1967 a 1973). Jiný zdroj uvádí, že tak byl označen celkový projekt přestavby tanků T-54 a T-55.
Tiran-5Š : rozsáhle modernizovaný kořistní tank T-55 (kanon Sharir ráže 105 mm, infrareflektor, kulomety Browning ráže 7,62 a 12,7 mm aj).
Achzarit : tank T-55 přestavěný na těžký obrněný transportér.
Tiran (T-54 APC) : tanky T-54 upravené na obrněný transportér pěchoty.
Dále byly pro potřebu izraelské armády náležitě upraveny kořistní speciální vozidla VT-55KS a MT-55KS, pravděpodobně bez změny označení.
ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA
(podrobněji rozpracováno v tématu “čínský bojový tank Typ 59”, zde uvedeno z důvodu , že se jedná o verzi (kopii) tanku T-54A)
Typ 59 :  téměř shodná kopie tanku verze T-54A z roku 1957 (bez infrareflektoru).
Typ 59 (WZ-120) : už licenční tank T-54A (zahájení výroby v roce 1959 – odtud označení typu).
Typ 59-I (WZ-120A) : modernizovaná verze Typ 59 na standard Typ 69-II. (toto označení skrývá několik variant).
Typ 59-II (WZ-120B) : verze s kanonem Typ 81 ráže 105 mm, s dalšími novinkami.
Typ 59-IIA : modifikovaná verze Typ 59-II ( například kompozitní pancíř).
Typ 59 Gai (B59G): experimentální varianta na testy různé západní technologie. Vyrobeny dva stroje B59G a BW120K. Vozidlo BW120K je shodný stroj, ale vyzbrojený čínským kanonem ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně.
Typ 59D (WZ-120C) : Typ 59D byl vyvinut v roce 1990. Použito mnoho moderních prvků. Varianty vozidel jsou Typ 59D a Typ 59D1 (podle vybavení).
Typ 59P : vývozní verze tanku Typ 59D.
Typ 62 : lehký tank vyvinutý na základě tanku Typ 59 (menší a tím s nižší hmotností).
Typ 69 : modernější varianta Typ 59, další vylepšení typu přineslo verze Typ 69-I, -II, -IIA, -IIB, -IIC. (jiný zdroj uvádí i verzi Typ 69-III)
Typ 73 : vyprošťovací tank na podvozku tanku Typ 59.
Typ 59 Marksman : protiletadlový komplex s dvěma kanony ráže 35 mm, řízený radary.
Typ 84 : mostní tank na podvozku Typ 69.
Typ 79 : vylepšená verze tanku Typ 69-II.


Čínská varianta tanku (T-55A) s označením Typ 59

FINSKO
T-55M / MK : zmodernizované tanky verze T-55 ( nové systémy, vrhače dýmových granátů ráže 76 mm, minomet ráže 71 mm aj)
KAM-1 : finský vyprošťovací tank na podvozku T-54 z roku 1984. Pouze prototyp.
KAM-2 : finský vyprošťovací tank na podvozku T-54 z roku 1985. Pouze prototyp.
T-55 Marksman (ItPsv 90) : protiletadlový systém Marksman (V. Británie) se dvěma automatickými kanony ráže 35 mm s vyhledávacím a naváděcím radarem, upevněný na podvozku T-55.
Dále byl na podvozku T-55 vyroben prototyp s hounicí ráže 155 mm (experiment).
IRÁK
T-55 Enigma : vylepšený tank T-55, např. použitím vrstveného pancíře, OPZHN aj.
T-55QM : verze tanku T-55, kde byl původní kanon ráže 100 mm nahrazen kanony M68 / L7 ráže 105 mm (přestavba proběhla do konce roku 1980). Vyměněny také některé systémy a přístroje).
T-55QM2 : tanky T-55 modernizované kanonem 2A46 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně a dalšími přístroji (1986-1991).
Typ 69-QM : Také známý jako T-55B uvnitř irácké armády. Tank verze Typ 69-II s kanonem ráže 100 mm, dodatečným pancířen na čele korby (některé vybavené minometem ráže 160 mm). Stroje také využívány jako velitelské tanky s reaktivních pancířem (podobně jako T-55 Enigma). Změny provedené v průběhu let 1986 -1988.
Typ 69-QM1: tanky Typ 69-II modernizované kanonem ráže 105 mm a laserovým dálkoměrem. Vylepšení proběhlo v letech 1984 - 1988.
Typ 69-QM2: tanky Typ 69-II modernizované kanonem ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně a laserovým dálkoměrem. Vylepšení provedeno v letech 1986 -1991.
T-72Z : silně modernizovaná varianta T-55, označení uvedlo v omyl zahraniční odborníky, že se jedná o tank na základě T-72 (přitom číslo “72” je odvozeno od roku modernizace – muslimský kalendář 1372). Nekteré části (systémy) jsou převzaty z tanku T-72 (kanon 2A46 ráže 125 mm, nabíjecí zařízení). Tank byl vystaven na mezinárodní výstavě zbraní, která se konala v Bagdádu od 28. dubna 1989. Předpokládá se, že na standard T-72Z bylo přestavěno na 200 tanků T-54/T-55 tanků a 150 čínských tanků Typ 59.
BTS-Saddam : irácké obrněné vyprošťovací vozidlo na podvozku T-54 (podoba BTS-2).  Podobně jako většina iráckých zařízení bylo vozidlo pojmenováno na počest Saddam Hussein.
Dále bylo zkompletováno vozidlo (tank T-55) s upravenou otvíratelnou věží, kde místo kanonu byl instalován několikahlavňový raketomet ráže 122 mm (nepotvrzena výroba).


Izraelský tank varianty Tiran-5

ÍRÁN
T-72Z : íranskou armádou modernizované tanky T-55.
Typ 72Z : modernizované tanky Typ 59.
Safir-74 : modernizovaná tanky T-54. Modernizace těchto tří verzí  měla obsahovat instalaci nového systému řízení palby Fotona EFCS-3B, kanonu ráže 105 mm, motoru V-46-6 s výkonem 788 HP a dalších novinek, ale není potvrzen její průběh. Také byl plán doplnit vozidlo kanonem 2A46 ráže 125 mm (nepotvrzeno).
Safir-86 : standardní tanky T-55 doplněné reaktivním pancířem vyvinutým Íránem.
(Jiný zdroj uvádí shodné označení T-72Z na modernizované tanky T-55 a Typ 59, označení de netýká žádné verze tanku T-72)
PERU
T-55M1 Leon 1 : plánovaná modernizace tanku T-55 (Projekt byl označen DIEDE 2005). Peruánská armáda projekt od začátku podporovala (nový systém řízení palby, laserový dálkoměr a protitankové zařízení 9M14-2T Maljutka 2M na každé straně věže). Postaveny tři prototypy, ale projekt zamýtnut.
T-55M2A1 Leon 2 : návrh modernizace (nový systém řízení palby a optické přístroje, nová munice M-43A1/M-43A3 APFSDS, odpalovací zařízení 9M117 (3UBK23-1) Bastion laserovým naváděním, nový motor s výkonem 630 HP a další). Opět tři testovací stroje, opět zamýtnuto.
T-55M8A2 Tifón-2 : Rozsáhlá modernizace tanku T-55, na které spolupracovaly domácí společnosti (Desarrollos Casanave Industriales, DICSA, Casanave S.) s charkovskou firmou Morozov. Tank vychází z ukrajinského T-55AGM (mimo motoru a kanonu se téměř shoduje). Tank je poháněn novým vícepalivovým přeplňovaným motorem 5TDFMA s výkonem 1050 HP, který vozidlu dává maximální rychlost přes 70 km/h na silnici. Stroj je osazen kanonem KBM 48-1M ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně, který může střílet konvenční municí s vylepšeným výkonem, která může zničit moderní tanky na vzdálenost až 3500 m (APFSDS, HEAT a HE-FRAG). Tifón znamená v překladu – tajfun.
RUMUNSKO
TR-580 : nově vyvinutý tank s prodlouženou korbou (6 párů pojezdových kol aj).
TR-85 : tanky této verze jsou modernizované sovětské tanky T-55. Odlišují se jiným pojezdovým ústrojím, prodlouženou korbou a výkonnějším motorem (z tanku Leopard 1).Vývoj probíhal v období let 1978 až 1985, sériová výroba započala v roce 1986.
TR-85M : modernizovaná verze tanku TR-85 s upravenou prodlouženou věží.
TR-85M1 : rozsáhlejší modernizace za účasti zahraničních firem.
TR-85M2 : probíhá testování prototypu.
TM-800 : vylepšená varianta TR-580 určená pro vývoz.
TER-800 : vyprošťovací vozidlo na základě exportního tanku TM-800.
TCz-580 : vyprošťovací vozidlo na základě VT-55A.
PÁKISTÁN
Typ 59 MII : vylepšený tank Typ 59, bývá označován také jako T-59 MII. Vzat do výzbroje armády v roce 1998.
Al Zarrar : modernizace tanku Typ 59.
SRBSKO
VIU-55 Munja : ženijní vozidlo na podvozku tanku T-55, ale doplněné moderními prvky a systémy.
T-55H : rozsáhlá modernizace tanku T-55, obsahující nový výkonnější motor, instalaci kulometu M-84 ráže 7,62 mm a kulometu M-87 ráže 12,7 mm. Dále doplnění přídavného pancéřování, modernizace hasícího systému, systému jaderné a aktivní ochrany (vrhače dýmových granátů), možnost připojení odminovacích prostředků aj.
SLOVINSKO
T-55S (M-55 S1) : rozsáhlá modernizace tanku T-55, bývá označena také jako T-55S1.
SLOVENSKO
UOS-155 "Belarty": slovenské ženijní vozidlo na podvozku tanku T-55 s upravenou nástavbou. Na korbě je instalováno hydraulické rameno s bagrovou lžicí UDS-214. Označení UOS  znamená „Univerzálny Odtarasovací Stroj“.
UOS-155B : modernizované vozidlo UOS-155 "Belarty" s možností připojení (uchycení) odminovacích zařízení.
UKRAJINA
T-55AGM : rozsáhlá modernizace tank T-55, doplněná vybavením na standard tanku T-80.
BANGLADÉŠ
Type 69-IIG : Bangladéšskou armádou vylepšený tank verze Typ 69II, (kanon s hladkým vývrtem hlavně ráže 120 mm, poloautomatické nabíjení, nové systémy, reaktivní pancíř aj)
SEVERNÍ KOREA
Koksan : houfnice ráže 170 mm na podvozku tanku Typ 59.


Jugoslávský vyprošťovací speciál T-55TZI

JUGOSLÁVIE
TZI-JVBT : označení československých JVBT-55A
T-55TZI : jugoslávská úprava československých vyprošťovacích vozidel VT-55A
T-55AI "Igman" : jugoslávská modernizace tanků T-55A, za použití sofistikovaných komponentů z tanků M-84 (motor z T-72, nový systém řízení palby, meteočidla, laserové dálkoměry z M-84, dodatečné pancéřování čela korby a věže, vrhače dýmových granátů aj) Než došlo k rozpadu Jugoslávie bylo přestavěno asi 20 vozidel. I když modernizovaná vozidla byla přidělena k jednotkám, nejsou žádné zprávy, že by byla nasazena v boji. Byla naplánována i vývozní verze, kde by byl instalován kanon L7A1 ráže 105 mm.
Ještě je možné uvést tyto nepotvrzené modernizace, označení a úpravy tanků T-54 a T-55 :
> Bosna a Hercegovina : SO 76 M-18 Mod : podvozky T-55 s věží ze stíhače tanků M18 Hellcat, určené pro výcvik.
> Chorvatsko : T-55 Minocistac : taky T-55 vybavené odminovacím zařízením UZR-3.
> Kuba : S-75 Dvina TEL / S-125 TEL : kubánské označení tanků T-55 / T-55A.
> Německo : německá armáda se po roce 1991 chtěla zbavit zastaralých tanků T-54 a modernizovala pro Egypt několik těchto strojů (přídavné pancéřování, nová převodovka, chlazení motoru, dodatečné palivové nádrže, vrhače dýmových granátů ráže 76 mm aj), avšak z egyptské strany ke koupi nedošlo.
> Velká Británie : spolupracovala na modernizaci egyptských tanků T-54 (kanon ráže 105 mm) a T-55 (motor Perkins Condor 800TCA, převodovka XTG-411-5, systém řízení palby Pilkington). Finsko odkoupilo britský protiletadlový komplex Marksman (finské označení ItPsv 90).
> Indie : po zkušenostech v konfliktu s pákistánskými tanky Typ 59 doplnila na kanony svých tanků T-54/T-55 imitaci ejektoru.
> verze tanků vycházející z čínského tanku Typ 59 rozpracovány ve jmenovaném tématu (Typ 72Z, Al Zarrar, Koksan)

Pokračování ve 4. části

[TonyHazard]

Bojové tanky typu T-54 a T-55 - pokračování - 4. část



7. SLUŽBA A BOJOVÉ POUŽITÍ TANKŮ T-54 A T-55
SLUŽBA TANKŮ T-54 a T-55
Tanky typu T-54, T-55 a T-62 byly nejpočetnější tanky ve výzbroji sovětských tankových jednotek, v 70. letech zahrnovaly přibližně 85 % všech sovětských armádních tanků. Tanky T-55 i jejich starší varianta T-54 se mimo Austrálie objevily na všech kontinentech. Průběžně sloužily v armádách několika desítek států a zemí (asi 70).
(Použity pouze vybrané evropské země, zbytek bude uveden v samostatném příspěvku, u většiny vozidel nejsou uvedeny jednotlivé verze)
Albánie :  Nakoupeno 75 tanků T-54 a 300 T-55, v dnešní době je stav asi 50 provozních  strojů typu T-54 a T-55.
Bělorusko : Tanky postupně vyřazovány, v roce 1995 bylo uvedeno ve stavu 381 tanků T-55, v roce bylo ve službě ještě 49 strojů a v roce 2006 mělo být posledních 29 vyřazeno.
Bosna a Hercegovina : 10 tanků T-55 objednáno v roce 1997 z Egypta a dodáno v tom samém roce (tanky pochází z egyptských rezerv). V roce 2001 byl stav 170 tanků ( T-34, T-55, M60, AMX-30). V roce 2003 stav tanků 192 (T-34, T-54, T-55, M60, M-84, AMX-30).  V roce 2005 bylo v provozu 69 tanků T-55 a 13 T-54, v roce 2006 stav 75 provozních tanků.
Bulharsko :  900 tanků T-54 bylo objednáno v roce 1953 (Sovětský svaz) a dodáno v letech 1954 a 1959. Na 900 T-55 bylo objednáno v roce 1961 (Sovětský svaz) a dodáno v letech 1962 a 1970. V roce 2001 byl stav 1475 tanků T-54, T-55 a T-72. V roce 2006 bylo ve stavu 1042 tanků T-54 a T-55. V současné době by mělo být 430 tanků v rezervě.
Chorvatsko : Přibližně 209 provozních tanků T-55 v roce 1998 a 222 strojů v roce 2003. 2004, 2006,2749 v současné době asi 140 provozních tanků T-55 (část uložených).
Gruzie : 120 tanků T-55AM2 a nezjištěný počet T-54 bylo objednáno v roce 1998 (Česká republika), 10 T-55AM2  dodáno v roce 2000, zbytek v roce 2001 ( provozní vozidla). Jinak 40 tanků T-55 v provozu v roce 1992, 48 v roce 2000, 59 v roce 2002, 55 v roce 2005 a jen 23 strojů T-55 v roce 2008. V roce 2008 ve stavu také 3 tanky T-54.
Maďarsko : Na 300 tanků T-54 bylo objednáno v roce 1958 (Sovětský svaz) a dodáno v letech 1959 a 1960. Objednáno 800 tanků T-55 v roce 1963 (Sovětský svaz) a dodáno v letech 1964 až 1965. V roce 2001 bylo 359 provozních tanků T-55 a 209 uložených. V roce byl stav 505 tanků (provoz i v rezervě), v roce 2005 to bylo 466 vozidel. Část tanků, asi 90 bylo později odvezeno do České republiky k sešrotování.
Lotyšsko : 5 tanků T-55AM2 bylo objednáno v roce 1999 (Česká republika), dodáno v roce 2001 (provozní stroje) a slouží k výcviku. V současné době byly vykázány 3 provozní tanky T-55AM2.
Makedonie : V roce 1999 bylo od Bulharska odkoupeno asi 114 provozních tanků T-55 (z toho 56 na náhradní díly). V roce 2001 v provozu  94 tanků T-55, v roce 2003 to bylo 125 tanků  T-55 a T-72, v roce 2006 vykazoval stav asi 30 tanků T-55A.
Černá Hora : Převzato asi 62 tanků T-55, v současné době již vyřazeny. Jeden stroj bude uložen v technickém muzeu.
Rumunsko : Na  850 tanků T-55 bylo objednáno v roce 1969 (Sovětský svaz), dodáno v letech 1970 a 1977. V letech 1977 až 1981 vyrobeno asi 400 tanků TR-580, dalších 150 exportováno do Iráku. Zmodernizováno 632 vozidel na verzi TR-85, získán nezjištěný počet tanků T-54 (jako rezerva). Stav v roce 1993 byl asi 398 tanků TR-580, 632 vozidel TR-85, v roce 2003 vykazuje armáda asi 1031 strojů (T-55, TR-85M1, TR-580), v roce 2006 to bylo 268 tanků T-55, 43 TR-580, 157 TR-85M1. Mimo tyto počty vykazují rumunské námořní síly 120 vozidel TR-580 ke konci roku 2003.
Rusko : Po rozpadu Sovětského svazu měla armáda asi 3000 vozidel typu T-54 a T-55. V roce 1995 to bylo 412 provozních tanků tohoto typu a v roce 2000 už jen 20. Do roku 2008 bylo v rezervách drženo na 1200 tanků T-54 a T-55, v současné době je zakonzervováno asi 100 tanků T-55. (Jiný zdroj uvádí, že mimo rezervy, je asi 1000 tanků určeno na prodej)
Srbsko : V roce 2006 bylo v provozu asi 694 tanků T-55 (v rezervě neznámý počet), později 510 vyřazeno, 210 vozidel předěláváno na vyprošťovací tank VIU-55 Munja.
Slovensko : Po rozpadu Československa převzato asi 210 tanků T-55AM2B (asi ne všechny v této verzi), šlo také o vyprošťovací tanky VT-55A. V roce 1999 vykázáno na 275 provozních tanků T-55 a T-72 byly v provozu v 1999. (Podle dalšího zdroje měla slovenská armáda na konci roku 2001 pouze 3 tanky T-55).
Slovinsko : V roce 1998 uváděn stav 46 provozních tanků T-55 (14 v rezervě) a 12 vozidel typu M-55S a M-55 S1. Zmodernizováno 30 tanků T-55 na verze M-55S / M-55 S1 (verze M-55S / M-55 S1 byly také značeny jako T-55S / T-55S1. V roce 2003 byl stav 30 provozních strojů M-55S / M-55S1, tento stav v současné době trvá, ale je plánována náhrada.
Ukrajina :  Dědictví po Sovětském svazu bylo asi 700 tanků typu T-54 a T-55. V roce 1995 vykazovala Ukrajina 680 provozních tanků T-54 a T-55, a ke konci roku 2000 to bylo jen 149 vozidel. V současné době bude v rezervě asi 120 tanků T-55, jinak stále slouží neznámý počet zabezpečovacích vozidel (ženijní a mostní tanky).
Česká republika : Posledních 247 vozidel bylo vyřazeno z provozu na začátku roku 2000.
Po rozdělení Československé republiky v roce 1993 se uvádí stavy provozních (ne uložených) tanků, 296 T-54 a T-55 (+ MT-55, VT-55). Podle registru OSN konvenčních zbraní ozbrojených sil České republiky je uváděn stav 948 vozidel T-55 a T-72 v roce 1997, 938 v roce 1998, 792 v roce 1999 a 652 k 1. lednu 2001. (pravděpodobně uložené, nadbytečné stroje)
Finsko : V roce 1960 objednáno 50 tanků T-54 ze Sovětského svazu, dodány v letech 1960 a 1961. V roce 1965 objednáno 70 tanků T-55, dodány v letech 1965 a 1967. Deset tanků T-55 bylo později předěláno na T-55AM Marksman (v letech 1991 a 1993). V roce 2001 vykazovalo Finsko 230 provozních vozidel typu T-55 a T-72., v roce 2003 to bylo 74 provozních tanků T-55, od roku 2005 vyřazeny a uloženy (74 tanků T-55M)
Německo : Veškeré tanky typu T-54 a T-55 převzaté z výzbrojí armády NDR byly vyřazeny, buď prodány nebo sešrotovány (pár se jich dostalo do muzeí).
Východní Německo : V roce 1956 objednáno 500 tanků T-54 ze Sovětského svazu, dodány v letech 1957 a 1960. V roce 1962 objednáno na 1800 vozidel T-55, T-55A ze Sovětského svazu, dodávány v průběhu let 1962 až 1970 (na výrobě se podílely i výrobní linky v Polsku). V roce 1964 objednáno ze Sovětského svazu 362 VT-55, dodány v letech 1965 a 1969 (vyrobeny pravděpodobně v Československu).
Polsko : V roce 1980 měla polská armáda asi 2200 vozidel ( např. T-55L, T-55LD, T-55U, T-54A, T 54AD, T-54AM). Velké množství tanků bylo modernizováno na verzi T-55AM "Merida". Posledních 839 tanků bylo staženo z provozu v roce 2002, byly prodány nebo jinak využity (jako pevné terče).
Jugoslávie : Asi 1000 tanků T-54 a t-55, po rozpadu státu stroje přechází na nástupnické země.

 
< Tanky T-55 Lidové armády NDR během cvičení. Podobně jako většina ostatních států Varšavské smlouvy používala rovněž východoněmecká armáda ve vyšším počtu tanky T-54 a T-55. Ještě v roce 1989 patřily tanky T-55 do výzbroje jednotek druhého sledu této armády.
> Irácký tank T-55, zaminovaný a opuštěný posádkou v první válce v Perském zálivu v roce 1991.
 
BOJOVÉ POUŽITÍ TANKŮ T-54 a T-55
Tato obrněná vozidla se účastnily mnoha konfliktů a akcí jako třeba Maďarsko 1956, Středně-východních válek 1967 a 1973 (Izrael, Egypt, Sýrie), Československo 1968, Vietnam, Afganistan, Indicko-pákistánská válka, Irácko-íránský konflikt a další (válka v Perském zálivu a války v bývalé Jugoslávii nebo mezi bývalými republikami Sovětského svazu).
Konflikt v roce 1967 (Izrael – Egypt)
První bojové nasazení tanků T-55 na egyptské straně, jenž byly dodány v roce 1965. Na Sinaji začátkem června 1967 měli Egypťané k dispozici pět obrněných divizí s 935 tanky a samohybnými děly.
> 5. červen : izraelský nečekaný útok na vojenská letiště.
> 6. červen : prolomena obrana egyptských jednotek na Sinaji.
> 8. červen : spěšný ústup egyptské armády k Suezskému průplavu.
Izraelské ztráty : 122 tanků, Egyptské ztráty : 820 obrněných vozidel, z toho 82 tanků T-55 a 200 tanků T-54 (provozuschopné stroje Izraelci modernizovali (Tiran 4 a 5).
Konflikt v roce 1973 (Izrael – Egypt, Sýrie)
Za ztracené tanky v roce 1967 Egypt v průběhu šesti let nakoupil na 1260 tanků typu T-54 a T-55. Do války v říjnu 1973 mohl nasadit před 2200 bojových vozidel, z toho 850 tanků T-54 a T-55. Sýrie nasadila 1350 tanků.
> 6. říjen : překročení Suezského průplavu egyptskou armádou. Útok syrských tanků T-54 a T-55 v oblasti Golanských výšin, později ve večerních hodinách zvýhodněných zaměřovači s nočním vidění, ničily izraelské M48 a Centuriony, které je neměly a musely ustoupit.
> 7. říjen : tanková bitva u města Al-Qantara, izraelská armáda utrpěla těžké ztráty, pod ně se podepsaly převážně řízené protitankové střely vystřelované ze země a z vrtulníků Mi-4 (162. obrněná divize 120 tanků, 252. obrněná divize 170 tanků, 600. obrněná divize za 18 minut boje 24 tanků, 190. obrněná divize téměř přestala existovat). Podrobnější arabské ztráty nejsou známi (pravděpodobně 200 tanků).
> 10. říjen : zvrat v bojích o Golanské výšiny, izraelské jednotky se náhlým útokem vrátily do původních postavení.
> 12.říjen :  následné prolomení syrské obrany a zahájen postup na Damašek. Syrské jednotky pomocí irácké obrněné divize postup zastavily, ale za cenu 120 tanků.
> 14. říjen : pravděpodobné největší tanková bitva od bitvy u Kurska. Na egyptské straně vysláno na 1200 tanků proti 750 izraelským. V hlavním úseku fronty pálily na útočící egyptské stroje T-55 izraelské M48 z velké vzdálenosti (jen 140. izraelský pluk zničil za necelou hodinu boje na 50 tanků) a do večera byli egyptské tankové jednotky rozprášeny a jejich ztráty byly přes 260 tanků.
> 15. říjen : na jih od Velkého hořkého jezera provedli Izraelci protiútok a překročili Suezský průplav.
> 24. říjen : obklíčeno a částečně obsazeno město Suez.
> 25. říjen : zahájeno tažení na Káhiru, 100 km před tímto městem byla izraelská armáda zastavena rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

 
< Tank T-55 sovětské námořní pěchoty na baltské pláži po ukončení nácviku námořního výsadku.
> Výsadek sovětské pěchoty v četě tanků T-55 během cvičení na polygonu. Vozidla jsou opatřena smývatelnou bílou barvou, nad štíty kanonů jsou vidět infračervené reflektory.

Intervence v roce 1968 (Československo)
Bylo to první ostré nasazení nejen sovětských tanků T-55.
> 21. srpen 1968 : zahájena operace Dunaj, potlačení tzv. pražského jara. Podílelo se na ní 2000 tanků T-54 a T-55 z 9. a 31. tankové divize, dále jednotky 11., 13. a 15. gardové tankové divize, mimo ně také tanky T-55 armád Polska, Maďarska a NDR.
(Nasazením tanků řešili podobnou situaci komunisté v Polsku dne 13. prosince 1981)
Operace „Mír pro Galileu“ v roce 1982 (Izrael – Sýrie, OOP)
Tanky T-54 a T-55 bojovaly na obou stranách fronty. Syrská armáda disponovala asi 3700 obrněných vozidel, z toho 2200 tanků, několik desítek měla také OOP (organizace pro osvobození Palestiny). Izrael mohl do konfliktu nasadit 2260 tanků (250 Tiran 4 a 5, 150 Tiran 6, dále tanky M60 a Merkava).
> 6. listopad : izraelská armáda do prvního útoku nasadila 1200 tanků, v průběhu tvrdých bojů ztratily syrské jednotky na 334 tanků T-54 a T-55, ale v boji s novějšími tanky M60 a Merkava si vedly celkově dobře.
Konflikty v roce 1965 a 1971 (Indie – Pákistán)
> v roce 1965 : Pákistán nasadil americké tanky M47 a M48 Patton, Indie používala britské Centuriony.
> v roce 1971 : To už Indie nasadila nově nakoupené tanky T-54 a T-55 v počtu 500 strojů, pákistánské jednotky nasadily do boje až 700 čínských vozidel Typ 59. Jelikož si tyto tanky jsou dost podobné, pákistánští tankisté svoje vozidla pomalovali bílými pásy, indické tankové jednotky nasazovaly na kanony svých strojů velké makety ejektorů.

 
< Syrský tank T-55 zničený v průběhu bojů o Golandské výšiny v roce 1973.
> Opuštěný tank T-55, který patřil irácké armádě, vyfoceno během operace Pouštní bouře v roce 1991.

Konflikty v období let 1980 až 1988 (Irák – Írán)
> 1980 : vypuknutí války, převahu měl Irák
> 1981 : převahu získal Írán, situace trvala do začátku roku 1988.
> 1988 : zahájen protiútok iráckých tankových jednotek, na jihovýchodě úspěšně zakončen, poté uzavřeno příměří. Na počátku války měl Irák velké množství tanků T-54, T-55 a T-62, Írán disponoval 400 tanky typu M60A1, a 300 tanky Chieftain. Oba státy pak v průběhu konfliktu dokupovaly další vozidla. Írán : 750 tanků Typ 59. Irák : 600 tanků Typ 69 (do roku  1988), po uzavření příměří pak 700 tanků Typ 59.
Operace Pouštní bouře
> letecké akce zahájené 17. ledna 1991, pozemní operace pak 24. února téhož roku.
Stavy vozidel : Irák 4110 tanků (v bojové zóně 3700) – Spojenci 5100 (v bojové zóně 3500)
Mimo elitní divize Republikánské gardy vyzbrojené tanky T-72, byly ostatní divize vyzbrojeny tanky T-55 a Typ 59. Irácké pravděpodobné ztráty činily 2162 tanků. Ve druhé válce již tanky T-55 (Typ 59) nasazeny nebyly.
Tanky T-55 byly také nasazeny ve válce ve Vietnamu, při rozpadu Jugoslávie a v konfliktech mezi bývalými republikami Sovětského svazu (osm tanků T-55 ukořistěných gruzínské armádě využívali povstalecké jednotky v Abcházii, za čtyři měsíce už neměli ani jeden).

 
Tanky T-55 při cvičení.

8. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE K TANKŮM T-54 A T-55
Přednosti a nedostatky tanků T-54/55
Verze tanků T-54 a T-55 jsou mechanicky jednoduché, dostatečně robustní a v době svého nasazení se víc než vyrovnaly svým západním konkurentům, přičemž nevyžadují dlouhodobý výcvik posádek. Tank těchto variant je relativně malý, takže představuje menší cíl než třeba americké Pattony nebo jiné západní tanky. Díky nižší hmotnosti a širokým pásům mají tanky T54/55 dobrou pohyblivost a průchodivost terénem. Tyto vlastnosti jsou předpokladem pro získání taktické výhody. Nezanedbatelná je jednoduší přeprava, jak po železnici, tak na přepravnících či po pontonových mostech nebo jízdou po dně při překonávání vodních překážek. Množství vyrobených kusů a věk dělaly tyto tanky prodejně levné, pro zákazníka tím snadněji dostupné. V průběhu padesátých let si tanky držely výhodu nad svými západními konkurenty (americký M48 Patton, britský Centurion)  nejen ve spolehlivosti, ale i v pancéřové ochraně a palebné síle kanonu ráže 100 mm. Později byla tato výhoda ztracena vyzbrojí tanků M60 a modernizovaným Centurionem (kanon L7 ráže 105 mm).
Samozřejmě menší rozměry vozidla jsou i nedostatkem, který se odrazí v pohodlí posádky, omezením pohybu, počtu vezené munice a jednoduchých systémech (řízení palby, stabilizace kanonu). Nízká věž omezovala náměr kanonu, nevhodně uložená munice mohla (nebo spíše zapříčinila) při zásahu zničit celé vozidlo. I když tanky T54/55 nemohou v boji konkurovat moderním hlavním bojovým tankům, byly mnohokrát modernizovány (pancéřová ochrana, systémy řízení palby, laserové zaměřovače aj) je třeba s nimi stále počítat (konflikty na Středním východě, v Asii nebo mezi bývalými státy Sovětského svazu).

 
> Tanky T-55 při nácviku při překonání vodního toku jízdou pod hladinou.
> Polské tanky T-55 nasazené začátkem 80. let proti vlastním lidem.
 
Pravděpodobné počty tanků T-54 a T-55 ve výzbroji armád (různé verze) k 31. 12. 2007  (neprověřeno, údaje se mění) :
Ázerbájdžán : 100 (T-55), Alžírsko : 270 (T-54/55), Angola : asi 200 (T-54/55), Arménie : 8 (T-54), Afghánistán : neznámý počet, Bangladéš : 100 (T-54/55), Bělorusko : 29 (T-55), Bulharsko : 1042 (T-55), Bosna a Hercegovina : 3 (T-54) a 75 (T-55), Vietnam : 850 (T-54/55), Guinea : 8 (T-54), Gruzie : 55 (T-55), Egypt : 260 "Ramses II" v provozu, 840 (T-54/55) uloženo, Zambie : 10 (T-55), Izrael : 261 (Tiran), 126 (T-54/55), Indie : 715 (T-55), Írán : 540 (T-54/55) a Type 59, Jemen : 450 (T-54/55), Kambodža : přes 100 (T-54/55), Republika Kongo : 25 (T-54/55), DR Kongo : 20 (T-55), Severní Korea : neznámý počet, Pobřeží slonoviny : 10 (T-55), Kuba : neznámý počet, Laos : 15 (T-54/55), Lotyšsko : 3 (T-55), Libanon : 200 (T-54/55), Libye : 500 (T-55) v provozu, 1040 (T-54/55) uloženo, Mauretánie : 35 (T-54/55), Makedonie : 30 (T-55A), Mali : 12 (T-54/55), Mosambik : asi 60 (T-54), Mongolsko : 370 (T-54/55), Namibie : neznámý počet, Nigérie : 100 (T-55) využívané pro výcvik, Nikaragua : asi 127 (T-55) v provozu 62, zbytek uloženo, Pákistán : 51 (T-54/55), Peru : 275 (T-54/55) provozuschopných 200, Rusko : 1200 (T-55) ve výzbroji armády, neznámý počet T-55M ve výzbroji námořní pěchoty, Rwanda : 24 (T-54/55), Rumunsko : 268 (T-55), Srbsko : 694 (T-55), Sýrie : 2250 (T-55), Slovinsko : 30 (T-55S1), Súdán : 200 (T-54/55), Tanzanie : 30 (T-54/55), Togo : 2 (T-54), Uganda : 152 (T-54/55), Ukrajina : 112 (T-55), Uruguay : 15 (T-55), Chorvatsko : 222 (T-55), Čad : 60 (T-55), Srí Lanka : 62 (T-55A/T-55AM2), Ekvádor : asi 30 (T-55) uloženo, Etiopie : asi 250 (T-54/55) a T-62.
Československé tanky T-55 vyřazené z výzbroje české armády
Na počátku roku 2000 uzavřela armáda České republiky s Gruzií kontrakt ve výši 300 tisíc amerických dolarů na prodej přebytečných 120 strojů T-55AM2. Zástupci gruzínské armády prvních jedenáct tanků převzali ve středu 3. října 2000. Jelikož součástí kontraktu byly i náhradní díly, činila pravděpodobně cena za jeden tank 67 tisíc Kč (v tehdejších cenách). Stroje byly následně zařazeny do výzbroje 11. tankové brigády dislokované v posádce Koda nedaleko od hlavního města Tbilisi.
Kamufláže tanku T-55


Tank T-55M z 1. roty tankového praporu obrněné brigády, Finská armáda, rok 1981. Vozidlo patřící do výzbroje 1. PsvK Panssaripataljoona. Nese novou kamufláž, zavedenou v roce 1981, skládající se z tmavozelené, světlezelené a černé barvy. Barva byla nanášena podle vzorníků, s ostrými ohraničeními. Na obou stranách věže se nacházela kokarda v národních barvách.


Tank T-55 z 1. praporu 12. obrněné brigády 3. obrněné divize Salahudin, Irák, únor 1991. Vozidlo patřilo do výzbroje irácké armády, která se střetla s koaličními jednotkami v operaci Pouštní bouře v roce 1991. Stroj byl natřen pouze pískovou barvou, s označením divize na ejektoru kanonu a označením brigády na věži.


Tank T-55 byl nejrozšířenějším tankem v sovětské armádě po celou dobu studené války.


Boční pohled na tank T-55. Odhaduje se, že omský závod vyrobil za více než čtyřicet let asi 50 tisíc těchto vozidel.

Modely tanků T-54 a T-55

   

Modely tanků : T-54, T-55 a T-55 dozer.

Pár střípků nakonec
> První tři prototypy tanku T-44 byly vyzbrojeny asi takto, prototypová vozidla s označením 1. a 2. byla vyzbrojena kanony D-5T ráže 85 mm a stroj č. 3 (s označením T-44-122) měl lafetován kanon D-25-44T ráže 122 mm. Umístění tohoto kanonu do středního tanku pomohla úprava korby.
> Pravděpodobný důvod, proč nebyl tank T-44 bojově nasazen v druhé světové válce byla jeho výzbroj, shodná s tankem T-34. Byl sice lépe pancéřován, ale v konfrontaci s nejlepšími německými obrněnci by asi neuspěl. Sověti potřebovali tank s větší palebnou silou.
> Tank T-54-1 (prototyp T-54 Model 1) byl vlastně velmi vylepšená varianta tanku T-44, a jak uvádí jiný zdroj, zprvu vývoj obou obrněných vozidel probíhal odděleně.
> Na základě nařízení CRI  č. 48 z konce roku 1943 měl být nový tank (T-44) odolný palbě ráže 85 mm v těchto místech : čelo korby a čelo věže, částečně odolný v horní části korby (boky a záď) a v místech věnce věže (uvedeno v jiném zdroji).
> Nikde se neuvádí, zda-li byl tank T-44 nasazen ještě ve druhé světové válce, pravděpodobně ano, ale neuvádí se kde, kdy, ani v kterých jednotkách a v jakých počtech (jiný zdroj uvádí, že ne, veřejnosti byl představen až na poválečných přehlídkách).
> V roce 1945 postavený prototyp tanku T-44 s kanonem D-10T ráže 100 mm se do sériové výroby nedostal (technické problémy a plánovaná výroba tanku T-54). Později byl doplněn kulometem DŠK ráže 12,7 mm a bočními pancíři (podobné řešení jako německé Schürzen).
> Tanky T-44 se v letech 1961 až 1963 dočkaly modernizace. Po výměně motorů, převodových skříní a pojezdových kol z tanků verze T-54 obdržely označení T-44M. O tři roky později (1966) dostaly noktovizory a dvojrovinný stabilizátor hlavně kanonu. Vznikla také velitelská varianta T-44MK doplněná o spojovací prostředky.
> Jiný zdroj o prototypech tanku T-54 uvádí, že označení T-54-1 až T-54-3 používaly tři prototypy v roce 1946 (T-54 Model 1946).
> Jiný zdroj uvádí, že konstruktéři závodu č.183 nabídli 20. srpna 1944 Lidovému komisaři pro průmysl generálu Mališevovi modifikovaný projekt označený jako T44B. V období od září do konce listopadu (1944) prošel schválením a bylo mu přiděleno označení T-54.  Konstrukční kancelář měla okamžitě (1. prosince 1944) rozjet vývoj a do 15. ledna 1945 postavit prototypové vozidlo a vyzkoušet.
> Mimo jiné, nejvýraznější rozdíl mezi tanky T-54 a T-55 byl kryt ventilátoru na T-54.
> Tank T-54 Model 1946 dostal novou rozměrnější věž, první tanky ji měly ještě s charakteristickým zúžením v její spodní části.
> Tank T-55 překonával z chodu vodní překážku o hloubce 1,40 m, se zařízením na hluboké brodění mohl do hloubky až 5,50 m, a to rychlostí 2 km/h. Nevýhoda tohoto zařízení byla v její půlhodinové montáži a demontáži.

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C, mainbattletanks.czweb,
wikipedia.info. (překlad z angličtiny, ruštiny a katalánštiny),
army.cz, vojsko.net, military.cz, valka.cz, lvisingr.czveb,
fas.org, globalsecurity.org, morozov.com, russianwarrior.com,
1rota.com, wwpbooks.com, battle-fleet.com, track-link.net,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, Chris Chant, 2006
kn. Bojová vozidla pěchoty, Naše vojsko, Zdobinský, 2009
Fotozdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C, armyrecognition.com,
Palba.cz, military.cz, naf.8bit-online.co.uk, fas.org,
commons.wikimedia.org, flickr.com, trakc-link (další z google images)

[TonyHazard]

Kdo má ještě chuť číst, následují Vozidla z konstrukce tanků T-54 a T-55
Je to poněkud větší článek a mohou se v něm nacházet překlepy nebo určité nepřesnosti. Nepřesnosti nebo jiné technické nesrovnalosti pořešíme v diskuzi, ale na překlepy nebo nějaký nesmysl mě prosím upozorněte přes SZ. Děkuji.
Zde je pár modelů T-55 v poměru 1:72

       

[TonyHazard]

Sovětská obrněná technika z období studené války



Vozidla z konstrukce tanků T-54 a T-55
(samozřejmě ne všechna, sovětská většinou ano, z ostatních armád jen část vybraných, čínská pak v samostatném článku, další je možné doplnit)
Rusové vyprodukovali velké množství tanků ve verzích T-54 a T-55 a nejen pro zjednodušení zásobování vytvořili na jejich základě další bojová vozidla pro plnění konkrétních úkolů. Pro lepší průchodivost terénem vzniklo na podvozku tanků T-54 a T-55 také velké množství speciálních a zabezpečovacích strojů. Z první jmenované skupiny se jedná o protiletadlové, plamenometné tanky a těžké transportéry pěchoty, ve druhé to je celá řada speciálních vozidel, jako jsou mostní, ženijní, vyprošťovací tanky aj.
SOVĚTSKÝ SVAZ
Plamenometný tank OT-54 (Objekt 481) : Plamenometný tank byl vytvořen na základě tanku T-54. Byl to vlastně tank T-54 s plamenometem TAU-54 místo spřaženého kulometu. (Jiný zdroj uvádí, že plamenomet byl instalován namísto hlavní zbraně, a z označením Liga-54). Jeden zášleh (výstřel) obsahoval 6 až 8 litrů zápalné směsi. Plamenomet je schopen 20-ti zášlehů za minutu. Označení vozidla OT-54 : Огнеметный танк (T)-54.
Plamenometný tank TO-55 (Objekt 482) : Na počátku 60. let byla vyvinuta další varianta plamenometného tanku, vyzbrojeného plamenometem TAU-200. Místo předních nádrží byla instalována nádrž na zápalnou směs o obsahu 460 litrů. Plamenomet byl umístěn v místě spřaženého kulometu. Jeden zášleh (výstřel) obsahoval až 36 litrů zápalné směsi s dosahem do 200 m s počáteční rychlostí 100 m/s. Tyto tanky se vyráběly do konce roku 1962 a ve výzbroji jednotek byly až do roku 1993. (jiný zdroj uvádí označení vozidla jako K-55, i kde byl plamenomet označen jako Liga-200, je možné že jde jen o jiný překlad.)
Objekt 483 : Zde šlo o prototyp plamenometného tanku, kde měl být plamenomet umístěn místo kanonu, což prakticky vedlo ke snížení palebné síly vozidla, což následně vedlo k zastavení dalšího vývoje.


Vozidlo IMR (Objekt 616) ženijní speciál s jeřábovým ramenem a hydraulicky ovládanou radlicí.

Protiletadlový tank ZSU-57-2 (Objekt 500) : Jmenované vozidlo bylo vyvíjeno téměř shodně s tankem T-54, na vývoji se pracovalo již koncem 40. let. Sovětská armáda vozidlo zařadila do výzbroje 14. února 1955 a v roce 1957 byla zahájena jeho sériová výroba. Později bylo nahrazeno protiletadlovým komplexem ZSU-23-4 Šilka, ale i tak je ještě ve výzbroji mnoha zemí. Stroj používá podvozek z tanku T-54 a v otevřené věži má umístěny dva kanony S-68 ráže 57 mm (modifikovaná varianta kanonu S-60). Kanony jsou chlazeny pouze vzduchem a tak po 50 až 60 výstřelech se musí nechat vychladnout. Náboje jsou uloženy v zásobnících po čtyřech nábojích. Na sestřelení letadla stačí jeden projektil vážící 2,8 kg. Automatické kanony nejsou řízeny radiolokátorem, jsou zaměřovány pouze opticky a za špatné viditelnosti (v noci) nejsou schopny zasáhnout cíl. Na pozemní cíle se používá optický hledáček. Maximální horizontální dosah je 12 km (účinný dostřel proti pozemním cílům je 4 km, maximální vertikální dosah je 8,8 km (efektivní pak 4,5 km). Projektil je schopen prorazit 110 mm pancíře na vzdálenost 500 m nebo 70 mm na 2000 m.
Otevřená věž neposkytuje prakticky žádnou ochranu, posádka může být vyřazena dělostřelbou nebo palbou ze vzduchu a její pancéřování je pouze 15 mm. Nedostatky vozidla jsou v rychlosti palby, z důvodu manuálního nabíjení a dlouhých pauz při chlazení zbraní. Dále pomalá otáčivost věže nestačí na nízko a rychle letící proudové letouny a palba se nemůže provádět za jízdy. Celkově bylo vyrobeno na 2023 vozidel ZSU-57-2, byly vyvezeny do mnoha států ( Polsko, NDR, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko, Kuba, Egypt, Írán, Irák, Sýrie, Severní Vietnam a Severní Korea. Československá armáda stroj otestovala, ale odmítla, neboť měla ve výzbroji srovnatelný Praga PLDvK vz.53/59 (Ještěrka).
Finsko nakoupilo 12 těchto vozidel a označilo je jako ItPsv SU-57, ve službě zůstaly až do roku 2000 (vyřazeny v roce 2006). Finové rozjeli modernizaci (ZSU-57-2M) instalací radaru, ale pro vysoké náklady byl projekt zrušen. Označení ZSU-57-2 : (ZSU - Зенитная Самоходная Установка, číslo “57” značí ráži hlavní zbraně, číslo “2” počet hlavní, v sovětské armádě se vozidlu neoficiálně přezdívalo “Sparka”- dvojče).
Technická data protiletadlového tanku ZSU-57-2 :
> vzat do výzbroje : rok 1956
> posádka : 6 mužů (velitel, řidič, střelec, pomocný střelec, dva nabíječi)
> hmotnost : 28,1 t
> rozměry : délka celkem 8460 mm, délka korby 6220 mm, šířka 3270 mm, výška 2710 mm, světlost 425 mm
> výzbroj : dva automatické kanony ráže 57 mm (300 nábojů)
> maximální dostřel : 12 000 m
> maximální rychlost střelby : 240 ran/min., praktická 100 až 140 ran/min.
> náměr kanonu : od -5° do +85°, odměr : 360° (plně otočná věž)
> pohon : vznětový kapalinou chlazený motor V-54 s výkonem 388 kW (520 HP)
> obsah nádrží : 830 l
> rychlost : silnice až 50 km/h, terén 30 km/h, dojezd : silnice 420 km, terén 320 km
> překážky : kolmá stěna 0,80 m, příkop 2,70 m, brod 1,40 m, stoupavost 60%, boční náklon 30%


Protiletadlový tank ZSU-57-2 sovětské výroby v polských barvách.
 
Samohybné dělo SEU-122-54 (Objekt 600) : Jedná se o samohybné dělo na podvozku T-54A vyzbrojené houfnicí M-62-T ráže 122 mm. Vozidlo bylo také označováno jako IT-122. V letech 1955 až 1957 bylo pravděpodobně vyrobeno pouze 77 strojů, které se v různých výrobních sériích od sebe odlišovaly v drobnostech, například tvarem velitelské věžičky. Vozidlo používalo upravený podvozek, který se podobal spíše tanku T-62 než T-54. Posádka samohybného děla měla k dispozici 32 nábojů do hlavní zbraně, a k obraně jí sloužily dva kulomety (nedoloženo).


Odminovací vozidlo BMR-1

Odminovací tanky BRM-1 (BRM-2) : Zprvu sovětská vojska používala standardní tanky s instalovaným odminovacím zařízením (pravděpodobně KMT-3 a KMT-4). První odminovací tanky vznikly v roce 1975 přestavěním starších vozidel MTP-3 na které byly navěšeny odminovače KMT-7. Vozidla po přestavbě byla označena jako BMR-1 (Boyevaya Mashina Razminirovaniya). Sovětská armáda je nasadila v bojích v Aganistánu.
Do roku 1986 byla vyvinuta náhrada, vozidla BMR-2 byla stavěna na podvozku starších tanků T-55, kterých po nástupu T-72 bylo dost. Odminovací tank BMR-2 používá mírně upravenou korbu T-55 bez věže, kde u jednoho z průlezů je umístěn kulomet NSVT s ochraným štítem. Na odminování je používáno vyzkoušené odminovací zařízení KMT-7, ale některé stroje se účastnily testování nových odminovacích zařízení. Vozidlo BMR-2 se také stačilo účastnit konfliktu v Afganistánu, ale bylo také součásí ukrajinského kontingentu UNIFIL v Libanonu.


Odminovací tank BRM-2

Vyprošťovací tank BTS-1 : Je označován jako vyprošťovací tank, ale je to spíše obrněný tahač. Je to v podstatě bezvěžový tank T-54A s nákladní plošinou (ve volném překladu “obrněný traktor”). Pravděpodobně existovala vylepšená verze BTS-1M. Stroj měl v zadní části sklápěcí radlici (opěru).
BTS-2 (Objekt 9) : vozidlo BTS-1 doplněné kladkostrojem, malým skládacím jeřábem s nosností 3000 kg a zadní podpěrou. Absence navijáku ho odsoudila jen na tažení vozidel.
BTS-3 : vybaven hydraulickým jeřábem s teleskopickým výložníkem, který je umístěn vpředu na pravé straně, vzadu opěrnou a navijákem.
BTS-4 : vyprošťovací (odtahové) vozidlo, téměř shodné s typem BTS-3, ale z konstrukce T-55 a se šnorchlem. Od předchozího vozidla jej odlišovalo umístění jeřábu na levé straně. V kódu NATO jako T-54T.
BTS-4B : vozidlo BTS-4 s mohutnou buldozerovou radlicí instalovanou na přední části stroje.
BTS-4BM : experimentální verze BTS-4B s navijákem na přední části vozidla.


Vyprošťovací tank BTS-1

Pozorovací vozidlo T-55K (Uran) : Jeden z těchto velitelských tanků byl v počátku šedesátých let vybrán na test televizní aparatury Uran, vybranou pro pozorování bojiště. Na věž tanku byla umístěna kamera, ze byl přenášen obraz do přímače, který byl instalován v obrněném transportéru BRT-50PU. Spolu s tímto byla na skládacím stožáru uchyceném na automobilu UAZ 69 upevněna sledovací kamera, dosah signálu činil podle terénu 10 až 30 km.
Pozorovací vozidlo T-55 Almaz : V roce 1961 byl na vybraném tanku T-55 zkoušen televizní systém Almaz, který měl zastoupit standardní pozorovací přístroje ihned po jaderné explozi nebo při přesunu pod vodní hladinou. Systém se skládal ze tří kamer, jedna nacházela na korbě tanku, ta sloužila řidiči, další dvě byly upevněny na věži a byly určeny pro pozorování a míření. Obrazy z kamer bylo možné sledovat na dvou obrazovkách. Tank musel být upraven, z vozidla byly vyjmuty přední palivové nádrže a z věže byl odmontován kulomet. Pro velitele tanku bylo uzpůsobeno místo vedle řidiče, kamery umožnily zaměření a palbu ve dne na vzdálenost od 1500 do 2000 m. Na zrušení projektu se však podepsala nekvalitní televizní technika.
Objekt 612 : V letech 1962 až 1965 vyzkoušela konstrukční kancelář OKB-29 v omském závodě č.174 na třech vozidlech T-55 automatickou převodovku řízenou elektricko-hydraulickým zařízením. Testy prokázaly velké nedostatky, proto byl projekt zrušen.
Objekt 155ML : V tom shodném období byl testován tank T-55 s naváděcím zařízením pro tři protitankové střely 9M14 Maljutka (kod NATO : U-3 Sagger), instalované na věži.
 

Mostní tank MTU, později označený jako MTU-12

Mostní tank MTU-20 (Objekt 602) : První mostní tanky byly sestrojeny už před druhou světovou válkou, experimenty se prováděly už začátkem 30. let. Jako první sovětský mostní tank můžeme vzít BT-2 s mostem o nosnosti 13 tun vyvinutý v roce 1937. Pro zjednodušení zásobování náhradními díly byly mostní tanky a další zabezpečovací technika vyvíjena (vyráběna) ze stávajících bojových vozidel T-34, T-54/55 i T-72, tak to bylo převážně u všech armád (vozidla AMX-30, Chieftain, M60, Abrams, Leopard aj). Prvním mostním tankem na podvozku T-54 byl MTU-54 (v jiných zdrojích označován také jen jako MTU nebo MTU-12) a měl zastoupit zastaralé mostní tanky T-34/MTU s délkou mostovky 12 m, používané až do poloviny 50. let. Mostní tank MTU-54 z roku 1955 nesl jeden jednoduchý most o délce 12,3 m s nosností 50 t. Mostní tank MTU-20, už na podvozku T-55 byl vyvinut jako náhrada za tyto stroje a do sovětské armády byl zaveden v roce 1967. MTU-20 používal novější variantu sklápěcího (nůžkového) mostu o celkové délce 20 m, schopnou přeložit překážku o šířce do 18 m.  Samotná mostovka byla vysoká 1 m a se šířkou 3,30 m měla hmotnost 7000 kg a nosnost 60 t. Posádka byla schopná most položit do 5 minut a opětovně složit do 7 minut. Vozidlo je vybaveno zadýmovacím systémem (vstřikováním paliva do výfuku) a řidič měl k dispozici zařízení pro noční vidění. Spouštěcí mechanismus mostovky se nachází na přední části vozidla a spuštěný most může posádka vyzvednout z kterékoliv strany. Motostřelecká divize měla ve výzbroji 8 mostních tanků, jeden pro každý pluk a zbytek v záloze. Pluky tankových divizí byly vyzbrojeny 3 vozidly. Mostní tanky MTU-20 byly relativně nízké a pro úspěšný útok pokládaly mosty přes překážky velmi rychle. Na vlastní ochranu posádka používala protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm.


Mostní tank MTU-20

Těžký transportér pěchoty BTR-T : Byl postaven na podvozku tanku T-55. Projekt tohoto vozidla vznikl v době prvního čečenského konfliktu. Toto vozidlo si vyžádala neutěšená situace ze ztrát pěchotních vozidel BTR-80 a BMP-2, která byla nasazena v této válce. Také bojové zkušenosti, nejen z místních konfliktů dramaticky poukázaly na potřebu náležitě chránit motorizovanou pěchotu, neboť stávající kolová bojová vozidla BTR-80, BRMD a pásová BMP nejsou vždy schopné poskytnout vojákům ochranu. Konstruktéři zvolili praktické a levné řešení a využili ke stavbě vozidla vyřazené zastaralé tanky T-55. Vzniklý prototyp při testech dokázal, že s moderními zbraněmi se staví na úroveň bojového tanku.
Těžký transportér pěchoty BRT-T je charakteristický svým nízkým profilem a malou věží osazenou moderními palebnými prostředky. Vozidlo se používá k přepravě pěchoty, k její ochraně před nepřátelskou palbou a k účinnému ničení nejen pancéřových cílů. Vozidlo má věž přizpůsobenou k instalaci různé výzbroje, byla zvýšena pancéřová ochrana a bojový upraven pro přepravu dalších osob. V základní verzi se na (do) věž montuje automatický kanon 2A46 ráže 30 mm nebo dvojice velkorážných kulometů ráže 12,7 mm. Sekundární výzbroj převážně zahrnuje protitankový systém 9M113 Konkurs. Na transportér BTR-T je pro zvýšení ochrany možné upevnit vrhače dýmových granátů, reaktivní pancíř nebo zesílení dna korby. Prostor pro posádku je vybaven moderním systémem umožňující přežití v zamořeném prostředí ve všech klimatických podmínkách. Firma vyrábějící BTR-T plánuje nejen modernizaci tohoto vozidla, ale i montáž zbrojních systémů NATO a přestavbu všech zastaralých tanků (nejen sovětských). Modulární koncepce zbrojních systémů je montováno dle přání zákazníka.
Možné varianty vyzbrojení těžkého transportéru :
> 1.) automatický kanon 2A42 ráže 30 mm, protitankový komplex 9M113 Konkurz (2 zařízení)
> 2.) automatický kanon 2A42 ráže 30 mm, automatický granátomet AGS-17 ráže 30 mm
> 3.) dvojkanon 2A38 ráže 30 mm
> 4.) velkorážný kulomet NVS ráže 12,7 mm, protitankový komplex 9M113 Konkurz (2 zařízení)
> 5,) velkorážný kulomet NVS ráže 12,7 mm, automatický granátomet AGS-17 ráže 30 mm
Technická data těžkého obrněného transportéru BRT-T :
> hmotnost : 38,5 t
> posádka : 2 muži (+ 5 vojáků)
> rozměry : délka korby 6450 mm, šířka 3270 mm, výška asi 2400 mm (podle výzbroje)
> výzbroj : (základní) automatický kanon 2A42 ráže 30 mm (200 nábojů), protitankový systém Konkurz ráže 135 mm (3 střely) - (různé varianty výzbroje)
> pancéřování : reaktivní (ERA), čelo korby ekvivalent (600 + 300 mm)
> pohon : vznětový motor V-55 s výkonem 520 HP
> rychlost : silnice až 55 km/h
> dojezd : silnice až 500 km
> hmotný výkon : 14 HP/t
> překážky : příkop 2,70 m, kolmá stěna 0,80 m, brod (bez přípravy) 1,40 m


Těžký obrněný transportér BTR-T

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Vozidla z konstrukce tanků T-54 a T-55 - pokračování - 2. část



ČESKOSLOVENSKO
Tank T-55AM2 Kladivo : Tanky T-55 byly modernizovány také mimo území Sovětského svazu. V Československu byl pro exportní tanky firmou Omnipol vyvinut nový systém řízení palby „Kladivo“ Avšak zhoršená finanční situace zahraničních odběratelů zapříčinila, že nový systém byl použit při modernizaci vozidel zemí Varšavské smlouvy mimo Sovětský svaz, který používal vlastní systémy.
Systém fungoval pro řízení palby na pevné i pohyblivé cíle do vzdálenosti 3500 m. Hlava laserového dálkoměru HLD-K byla uložena v charakteristickém pancéřovém vodotěsném krytu, upevněném na štítu kanonu. Skládal se z odolného minipočítače, operátorského panelu pro vložení údajů, zobrazení vzdálenosti a diagnostiku, vstupních bloků pro snímání parametrů nutných pro balistické výpočty (čidla odměru a náměru kanonu, čidla polohy vozidla, čidla teploty prachové náplně), který měl na starost velitel tanku, kde byl také výstupní obvod pro řízení vložného dílu zaměřovače, a jeho součástí byla i čidla zjišťující směr nepřátelského laserového osvitu.
Na výrobě toho nového systému se podílela řada podniků, proto byl vyráběn převážně z domácích dílů a součástek.


Licenční československý bojový tank T-55A

Mostní tank MT-55A : mobilní most na podvozku tanku T-55A. Mostní tanky jsou důležitou součástí nejen tankových jednotek a používají se k přemostění přírodních a umělých překážek do 30 m šířky. Rozlišují se podle technické konstrukce a způsobu pokládky mostu. Jsou známy typy : rampové, nůžkové, výsuvné, předložné a sklopné a jejich vývojem se zabývaly armády jak ve východním, tak v západním uskupení. Stalo se zvykem, že na stavbu různých speciálů, mezi které patřila i tyto vozidla jednotlivé země využily podvozky stávajících moderních tanků. Československá armáda si převážně vystačila s mostními tanky vlastní konstrukce, v 50. letech to byl mostní tank MT-34, později (koncem 60.let) ho nahradil mostní tank MT-55A postavený na podvozku tanku T-55A. Shodně s tímto vozidlem byl vyvinut i přepravník mostu PM-55, který jej doplňoval. Na rozdíl od MT-55A byl PM-55 kolovým nosičem, a to na automobilu Tatra 813. Mostní tank MT-55A vznikl odstraněním věže a náležitou úpravou korby s instalací hydraulického zařízení pro manipulaci s mostovkou. Most lze pokládat (skládat) bez nutnosti opuštění vozidla. Vozidlo má na nástavbě umístěnu velitelskou věžičku, vstupní průlez a poklop pro řidiče. Vzadu a vpředu jsou podpěry mostovky, dále možnost uchycení komínu pro jízdu pod vodou aj. Samozřejmostí jsou různé systémy a zařízení (hasící, OPZHN aj). Tento speciál byl vyvážen do Indie, Iráku, Rumunska a armád
bývalé Jugoslávie.
Pozorovací přístroj ve vozidle pro denní činnost je TPKU-2B, pro noc jej nahrazuje TKN-1, dále posádka používá infra TVN-2, gyrokompas GPK-48 a sklonoměr.
Technická data mostního tanku MT-55A :
> hmotnost : 36 t
> rozměry : délka celkem 9600 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška 2450 mm, světlost 425 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55A/M2 výkonem 433 kW (580 HP)
> obsah nádrží : 1500 l
> výzbroj : žádná
> nosnost mostu 50 t
> hmotnost mostu 6 500 kg
> délka rozloženého mostu 18 000 mm
> délka složeného mostu 9 600 mm
> šířka mostu 3 300 mm
> šířka jedné koleje 1150 mm
> šířka mezi kolejemi 1000 mm
> výška rozloženého mostu ve středu 800 mm

 
< Mostní tank MT-55
> Vyprošťovací tank VT-55A

Vyprošťovací tank VT-55A : vyprošťovací neboli dílenské tanky se pro zachování bojeschopnosti všech armád od 50. let staly nutností. První vozidla tohoto typu vznikala úpravou bojových tanků, jak z hlediska logistiky, tak z důvodu parametrů vyprošťovaných a odtahovaných vozidel. Vyvinout vozidlo zároveň s novým bojovým vozidlem je záležitost poslední doby, jinak k přestavbě byly využívány předchozí generace vozidel například americká armáda používala vyprošťovací tanky M88 na podvozku M48 pro tanky M1 a M1A1 Abrams, jako i vojska VS dlouho používaly tyto speciály na podvozku tanků T-54 a T-55. Československá armáda patřila mezi ty, které měly vyprošťovací vozidla vlastní konstrukce, ať už to byly vozidla na podvozku licenčních tanků T-34 nebo později z konstrukce tanků T-55, označené jako VT-55A. Vozidla byla vyráběna v období let 1969 až 1983, a za tu dobu bylo vyrobeno celkem 437 kusů. Vyprošťovací tanky byly zařazeny do ROT (rota oprav techniky) nejen u tankových pluků, ale i k útvarům tankových a motostřeleckých divizí.
Vyprošťovací tank VT-55A je speciální obrněné pásové vozidlo, které bylo
postavené na podvozku středního tanku T-55A a je využíváno k vlečení havarované nebo poškozené techniky, vyprošťování techniky, zdvihání různých břemen do hmotnosti 1 500 kg pomoci jeřábu a dopravu náhradních dílů do hmotnosti 3 000kg k poškozené technice na
nákladní plošině. Na tuto činnost je stroj vybaven hlavním a pomocným navijákem, jeřábem, prostředky pro odtah techniky, opěrnými ostruhami, nákladní plošinou, svařovacím a řezacím zařízením. Pro zvýšení tahu jsou využívány kladky.
Posádka pro pozorování používá přístroje TPKÚ-2B (den) a TKN-1 (noc) umístěné ve velitelské věžičce a další 4 hranolové pozorovací přístroje.
Řidič používá dva hranolové pozorovací přístroje a vazač má k dispozici pozorovací přístroj MK-4. Protipožární systém a OPZHN  jsou shodná s tankem T-55A, odlišuje se pouze v rozmístění. Zadýmovací zařízení je trvale zabudované, navíc proti tanku T-55A je doplněno soupravou přenosných dýmovnic a zadýmovacích granátů, které lze využít k zadýmovaní prostoru vyprošťování nebo v případě poruchy zadýmovacího zařízení.
Technická data vyprošťovacího tanku VT-55A :
> hmotnost : 35 t
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, vazač)
> rozměry : délka (s podpěrou) 7120 mm, šířka 3275 mm, výška (po věž) 2250 mm, výška (se zvedákem v pracovní poloze) 6050 mm, světlost 340 mm
> výzbroj : kulomet vz. 59 ráže 7,62 mm (1450 nábojů), RPG-7 (3 náboje), 2 samopaly vz. 58 (180 nábojů), signální pistole, 12 ks ručních granátů, 4 ks dýmovnic DM-11 a 7 ks dýmových granátů RDG-2.
> pohon : vznětový motor V-55A/M2 s výkonem 433 kW (580 HP)
> obsah nádrží : 840 l
> rychlost : silnice 50 km/h, při odtahu (tanku) až 18 km/h
> dojezd : silnice 270 km, terén 100 km (bez přídavných nádrží)
> tažná síla hlavního navijáku : 245 kN s délkou lana 200 m
> tažná síla pomocného navijáku : 8 kN s délkou  lana 400 m
> nosnost zvedáku : 1,50 t, (z vysunutým ramenem) 1,20 t, ( stroje vyrobené po roce 1978 : 2 t/1,60 t)
> dosah zvedáku : 4 m
> nosnost nákladové plošiny : 3 t
> překážky : příkop 2,70 m, kolmá stěna 0,80 m, brod (bez přípravy) 1,40 m, (s přípravou) 5,0 m
> stoupání : 32°, boční náklon : 30°


Polský vyprošťovací tank WTZ-2

POLSKO
Vyprošťovací tank WTZ-1 (-2.) : Poláci po druhé světové válce celkově vytvořili pět variant vyprošťovacích tank WTZ. (WZT- Woz Zabezpieczenia Technicznego)
> WTZ-1 a WTZ-2 : postaveny na podvozku tanku T-55 (T-55A).
> WTZ-3 : postaven na podvozku tanku T-72M.
> WTZ-3M : postaven na podvozku tanku PT-91.
> WTZ-4 : také postaven na podvozku PT-91, ale tato varianta byla určena pro export do Malajsie.
Sovětský svaz v 50. letech rozjel výrobu vyprošťovacích tanků BTS-1, ta byla vzápětí modernizována na verzi BTS-2, tato verze se vyráběla zprvu na podvozku tanku T-54, později na podvozku tanku T-55. Na poslední jmenovanou verzi později zakoupilo Polsko (WTZ-1) a Československo (VT-55A) licenci, a s úspěchem tyto vyprošťovací vozidla začaly vyvážet. V Polsku se o to zasloužil experimentální výrobní institut v Bumar-Labedy (Zakład Produkcji Doświadczalnej zakładów Mechanicznych), který zpracoval kompletní dokumentaci a zkompletoval prototyp. Po testech bylo vozidlo přijato do polské armády a jeho výroba probíhala v letech 1970 až 1978, kdy byl pomalu nahrazován novější verzí WTZ-2.
Technická data WTZ-1:
> hmotnost : 31,5 t
> rozměry : délka 7100 mm, šířka 3270 mm, výška 2100 mm
> posádka : 3 muži
> výzbroj : protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm (200 nábojů)
> pohon : dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor V-55A s výkonem 432 kW (580 HP)
> rychlost : silnice až 50 km/h, terén 27 km/h, odtah 15 km/h
> dojezd : silnice 470 km
Polské vyprošťovací tanky jsou stavěny na podvozku tanku T-55, používají se na opravy a odtah tanků T-54/T-55. Při vzetí do výzbroje byl WTZ-1 hodnocen jako nejlepší stroj své třídy v armádách VS. Modernější verze, WTZ-2 byl osazen o málo výkonnějším motorem, parametry zůstaly téměř shodné, neboť byl o 2,5 t těžší. Vyprošťovací tank WTZ-2 je stále ještě ve službě, protože je schopen opravit nejen sovětské tanky (T-54, T-55, T-72), ale i další bojové vozidla ve výzbroji polské armády (PT-91, Leopard 2A4). Jediným nedostatkem je, že tyto moderní stroje, o hmotnosti přes 40 t, není schopen odtáhnout. Vyprošťovací tanky WTZ se podařilo vyvážet, indická armáda nakoupila 196 vozidel, další byly exportovány do Iráku a Jugoslávie.


Ukrajinský tank T-55AGM

UKRAJINA
Bojový tank T-55AGM : je ukázkový tank pro vývoz. Modernizační balíček vyvinutý firmou Morozov umožňuje modernizovat zastaralé tanky typů T-54 a T-55 na standard tanků T-80. Modernizační balíček je možné uplatnit i u verzí čínských tanků Typ 59 a sovětských tanků T-62. Každá zakázka je upravena podle přání zákazníka.
Hlavní možnosti nabídky tanku T-55AGM :
> pohon : vícepalivový přeplňovaný motor s výkonem 634 kW (850 HP)
> řidič : k dispozici automatický systém kontroly pohybu
> výzbroj : dvě možnosti :
1.) kanon KBM1 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně o hmotnosti 2,5 t, s délkou hlavně 48 ráží, používající munici AP FSDS, HEAT a HE-FRAG
2.) kanon KBM2 ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně o hmotnosti 2,63 t, s délkou hlavně 50 ráží, používající standardní munici NATO a ukrajinskou ATGM. (oba kanony jsou schopny zničit moderní tank na vzdálenost 3000 m).
> sekundární výzbroj : spřažený kulomet KT / PKT ráže 7,62 mm (3000 nábojů), protiletadlový kulomet KT /NSVT ráže 12,7 mm (450 nábojů). Protiletadlový kulomet může být ovládán dálkově, stabilizace ve svislé ose při automatickém režimu přes zaměřovač TKN-5 nebo manuálně v poloautomatickém režimu přes periskop PZU-7,
> automatické nabíjení, v zásobníku 18 nábojů, počet vezené munice je 30 nábojů
> pancíř : reaktivní
Další systémy a přístroje podle přání zákazníka


Britský protiletadlový komplet Marksman na podvozku tanku T-55

FINSKO
T-55 Marksman : protiletadlový tank T-55 Marksman vznikl odstraněním původní věže a instalací protiletadlového systému Marksman vyvinutého britskou firmou Vickers. Systém se skládá z specifické věže, na (ve) které jsou instalovány vyhledávací, naváděcí radar od společnosti Marconi a dva švýcarské automatické rychlopalné kanony Oerlikon ráže 35 mm. Systém je podobný německému systému Gepard i s ním částečně sdílí parametry.
Protiletadlový systém Marksman je vyvinut tak, aby ho bylo možné instalovat na různé typy tankových podvozků. Zde jsou varianty :
> Centurion Marksman : systém na podvozku tanku Centurion (prototyp).
> Chieftain Marksman : systém na podvozku Chieftain.
> Challenger Marksman: systém na podvozku Challenger (testován pouze 1 prototyp).
> Leopard 1 Marksman: systém na podvozku Leopard 1 (testován pouze 1 prototyp).
> M48 Marksman: systém na podvozku M48 Patton.
> T-55 Marksman: systém na podvozku T-55 (jiný zdroj uvádí podvozek tanku T-55AM). Vyrobeno pouze 7 strojů pro finskou armádu s označením ItPsv 90.
> Typ 59 Marksman: systém na podvozku Typ 59.
> Vickers Marksman: systém na podvozku Vickers Mk 3 (prototyp).
Na podvozek tanku T-55 instalovala protiletadlový systém Marksman pouze finská armáda, a to jen 7 strojů v roce 1990 s označením ItPsv 90 (ItPsv – Ilmatorjuntapanssarivaunu, číslo 90 znamená rok vzetí do služby – což v překladu znamená Protiletadlový tank 90). Systém je převážně přesný, je zdokumentován podíl 52,44%. Vozidlo ItPsv 90 je zařazeno ve výzbroji tankových praporů, a je určeno pro boj s vrtulníky, stíhacími letadly a bezpilotními stroji, v případě potřeby je lze použít i k boji s obrněnými vozidly. (Jiný zdroj uvádí, že vozidla byla postavena na podvozcích polských tank T-55AM, neboť verze AM má vyšší výkon motoru a odolnější podvozek než standardní tank T-55)
Technická data T-55 Marksman :
> hmotnost : 41 t
> rozměry : podle podvozku T-55 (T-55AM)
> posádka : 3 muži
> výzbroj : dva automatické kanony Oerlikon ráže 35 mm, 2x4 vrhače dýmových granátů Wegmann ráže 76 mm, uvádí se i jeden kulomet ráže 7,62 mm
> rychlost střelby kanonu : 18 výstřelů/s
> úsťová rychlost : 1175 m/s
> účinný dostřel : 4000 m
> náměr kanonů : od -10° do +85°, odměr 360° (plně otočná věž)
> palebný průměr : 460 protiletadlových nábojů a 40 protipancéřových nábojů
> dosah vyhledávacího radaru : 12 000 m
> dosah naváděcího radaru : 10 000 m
> dosah laserového zaměřovače : 8000 m
> pohon : vznětový motor V-55 s výkonem 462 kW (620 HP)


Rumunská modernizovaná varianta tanku T-55 s vlastním označením TR-85M

RUMUNSKO
Bojový tank TR-580 : Vývoj tanku byl zahájen v roce 1974 a prototyp prošel testy v průběhu roku 1976. Od standardního tanku T-55 se viditelně odlišuje šesti páry pojezdových kol a bočními pancéřovými deskami. Sériová výroba probíhala v období let 1977 až 1986 (jiný zdroj 1981), za tu dobu sjelo z výrobních linek na 1000 těchto tanků. S modernizovanými tanky TR-85 tvoří páteř rumunských tankových jednotek. Část vozidel bylo vyvezeno do Iráku. Označení TR-580 (Tank Romane 580 – Rumunský Tank 580), vozidlo s hmotností 38,2 t má původní motor s výkonem 580 HP (proto označení 580). Oficiální označení je TR-77-580 (rumunský tank Model 1977 s motorem 580 koní (tovární označení TR-77, kód NATO  M1977 nebo M-77). Jiný zdroj uvádí, že vozidlo je složeno z podvozku tanku T-72 a věže z T-55.
Bojový tank TR-85M1 : Návrh na modernizaci rumunského tanku TR-85 začal být realizovaný v průběhu roku 1995, ta se měla podepsat na zvýšení bojeschopnosti a přežití. Modernizace převážně zahrnovala mimo jiné výměnu systémů (řízení palby), pohonu, stabilizace kanonu a doplňovala moderní prvky (pancéřová ochrana, komunikační technika, aj). Na modernizaci spolupracovaly domácí (RA Arsenalul Armatei.)a zahraniční firmy(Matra Systemes & Information, Sagem). Přestavěno mělo být na 150 tanků TR-85, 11 strojů v roce 1999, 12 v roce 2000 a každý následující rok (do 2004) pak 30 vozidel. Tank vylepšením také převzal označení TR-85M1 Bizon (Bizonul). Prvních třináct tanků se podrobilo zkouškám, které začaly v prosinci roku 1999.
Tank TR-85M1 je osazen upraveným kanonem T-10T ráže 100 mm s drážkovaným vývrtem hlavně, která dostala nový ejektor a tepelnou ochranu. Dvojrovinný stabilizátor a elektrický pohon věže a kanonu je samozřejmostí. Počet vezené munice pro kanon je 41 nábojů, mezi nimi je i nový typ APFSDS. Sekundární výzbroj zůstala shodná, spřažený kulomet PKP ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm.
Zvýšená hmotnost se podepsala na pohyblivosti, došlo také k úpravě zavěšení 6-ti párů pojezdových kol. Snížil se i celkový dojezd, navýšení by mohly kompenzovat dvě přídavné nádrže. Základní pancéřování se nijak od předchůdce TR-85 víceméně nezměnilo, jen čela věže a korby byly zesíleny, dodatečný pancíř se nachází na bocích korby, aby kryl horní větev pásu. Ochranu vozidla zvyšují detektory osvitu laserem, vrhače dýmových granátů a posádka má i granáty pohlcující infračervené záření. Samozřejmostí je hasící a filtroventilační systém.
Bojovou hodnotu zvyšuje nový systém řízení palby od společnosti Matra (nové zaměřovače s denním i nočním kanálem s pasivním zesilovačem jasu generace Super-Gen, termovizní kamera, laserový dálkoměr, digitální balistický počítač). Posádka disponuje novými radiostanicemi firmy RACAL a pravděpodobně novým navigačním systémem využívajícím data z družic systému GPS.
Tanky s různým datem přestavby se od sebe odlišují v drobnostech, například různá vzdáleností ejektoru od konce hlavně, uložením vrhačů dýmových granátů.
Technická data tanku TR-85M1 :
> hmotnost : bojová 50 t, prázdná 47,2 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka celkem 9960 mm, délka korby 7000 mm, šířka 3430 mm, výška (po věž) 2350 mm, celková výška 3100 mm, světlost 425  mm
> výzbroj : kanon CD10-T2S (upravený) ráže 100 mm (41 nábojů), spřažený kulomet PKP ráže 7,62 mm (3500 nábojů), protiletadlový NSVT ráže 12,7 mm (500 nábojů), vrhače dýmových granátů 2x4 (+2x6)
> pohon : vznětový motor Model 8VS-A2T2M s výkonem 640 kW (860 HP)
> obsah nádrží : 1100 l
> měrný hmotný výkon : 12,82 kW/t
> rychlost : silnice až 60 km/h
> dojezd : asi 400 km
> překážky : kolmá stěna 0,80 m, příkop 2,80 m, stoupavost 60%, boční náklon 40%


Tank sovětské výroby ve verzi T-55M

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Vozidla z konstrukce tanků T-54 a T-55 - pokračování - 3. část


Peruánský modifikovaný tank s označením T-55 Leon-2

IRÁK
T-55 Enigma : Jedná se o modernizaci tanku T-55. Hlavní body modernizace zahrnuly dodatečné pancéřování, ochranu proti zbraním hromadného ničení, novější systém nočního pozorování a vylepšený hasící systém. Modernizací prošlo mimo tanky T-55 i část vozidel Typ 59, které pak byly zařazeny jako velitelské tanky. Dodatečné pancéřování, tzv. appliqué bylo upevněno převážně na čelo korby a věže. Skládalo se z několika vrstev a podepsalo se nejen na zvýšení hmotnosti, ale i na posunu těžiště tanku, které pak vyvažovalo závaží, upevněné na záď věže. Tanky byly nasazeny v první válce v Perském zálivu v roce 1991, kde pancíř tanku s úspěchem odolával kumulativním hlavicím protitankových raket (jeden z tanků přežil i několik zásahů řízených střel Milan.
Technická data tanku T-55 Enigma :
> hmotnost : bojová asi 41,8 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka celkem 9000 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 425  mm
> výzbroj : kanon D-10T ráže 100 mm s drážkovanou hlavní, spřažený s kulometem SGMT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55 s výkonem 433 kW (580 HP)
> obsah nádrží : 961 l
> rychlost : silnice 50 km/h
> dojezd : silnice až 501 km (s přídavnými nádržemi až 600 km
> pancíř : standardní + tzv. appliqué

 
< Íránský modernizovaný tank s označením Safir-74 (T-72Z)
> Irácký tank T-55 Enigma

ÍRÁN
Bojový tank Safir 74 : Modernizace verze T-54, která obsahovala instalaci nového systému řízení palby Fotona EFCS-3B (laserový dálkoměr, meteočidla, balistický počítač aj), kanonu ráže 105 mm, motoru V-46-6 s výkonem 788 HP a dalších novinek, ale není potvrzen její průběh. Také byl plán doplnit vozidlo kanonem 2A46 ráže 125 mm (nepotvrzeno).
Technická data tanku Safir-74 :
> hmotnost : prázdná 34 t, bojová 36 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka celkem 9200 mm, délka korby 6500 mm, šířka 3310 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 425 mm
> výzbroj : kanon M68 ráže 105 mm s drážkovanou hlavní (40 nábojů), spřažený kulomet Typ 59T ráže 7,62 mm (3000 nábojů), protiletadlový kulomet Typ 59 ráže 12,7 mm (500 nábojů), 2x4 vrhače dýmových granátů
> náměr kanonu : od -4° do +17°, odměr 360° (plně otočná věž)
> pohon : vznětový motor V-46-6 s výkonem 582 kW, spojený s převodovkou SPAT 1200
> obsah nádrží : 1000 l
> hmotný výkon : 16,17 kW/t, měrný tlak : 0,81 kg/cm2
> rychlost : silnice až 65 km/h, terén až 35 km/h
> dojezd : silnice až 500 km
> překážky : kolmá stěna 0,80 m, příkop 2,70 m, brod (bez přípravy) 1,40 m, (s přípravou) 5,50 m


Slovinský tank T-55S

SLOVINSKO
T-55S (M-55 S1) : Armáda bývalé Jugoslávie vlastnila kolem jednoho tisíce tanků T-54 a T-55, po rozpadu zůstaly tyto zastaralé stroje v tankových jednotkách nástupnických států. I když zde byly relativně moderní tanky M-84, nejpočetnější zastoupení bylo typem T-55. Velení slovinské armády se rozhodlo tyto stroje modernizovat, protože to vyšlo levněji, než nakoupit nové tanky. Provedená modernizace patří k nejpovedenějším přestavbám tohoto tanku, účastnila se jí firmy STO Ravne, Fotona ve spolupráci s izraelskou Elbit Ltd. V období let 1990 až 1994 se pracovalo na projektu Steel (označení projektu), vylepšený prototypový stroj P2 byl hotov a předveden v prosinci 1996. Když prošel náročnými testy, následovaly čtyři předsériové stroje s označením T1 až T4. Modernizace se naplno rozjela v roce 1998 a do konce roku 2000 opustil poslední (asi 30-tý) tank modernizační linku. Nový tank převzal označení T-55S („S“ jako Slovinský), používalo se také označení M-55S1 (T-55S1).
Modernizace zahrnuje úpravu původního kanonu D-10T ráže 100 mm převrtáním na ráži 105 mm a instalací ejektoru, tepelné ochrany a dvojrovinného stabilizátoru. Kanon používá munici APFSDS-T, HEAT-T a HESH-T, s udávanou životností hlavně 1000 výstřelů. Sekundární výzbroj zůstala shodná, kulomety ráže 7,62 a 12,7 mm, doplněny 2x6 vrhače dýmových granátů. (Jiný zdroj uvádí výměnu původního kanonu za kanon L7 ráže 105 mm)
U vozidla byly vyměněny nebo doplněny systémy a přístroje, systém řízení palby EFCS 3-55B, elektro-optické denní/noční zaměřovače COMTOS pro velitele a střelce, pasivní noktovizní pozorovací přístroj CORDIS pro řidiče, nové radiostanice BROM RC 04, spojení přes intercom a nový automatický hasící systém.
Pancéřová ochrana tanku je zvýšena instalací dynamického pancíře na čelo a boky korby a věže, gumovými zástěrami na bocích korby a varovným systémem LIRD-2 (LIRD-1A) proti osvitu laserem. Pohon tanku zajišťuje původní motor se zvýšeným výkonem (asi o 20 kW), ale zvýšená hmotnost sráží pohyblivost na původní hodnoty. Podvozek dostal nové pásy, opatřené gumovými patkami a řízení bylo ulehčeno servo-hydraulickým posilovačem.
Technická data tanku T55S (M-55S1) :
> hmotnost : 38 t
> posádka : 4 muži
> rozměry : délka celkem 8485 mm, délka korby 6450 mm, šířka 3500 mm, výška (po věž) 2350 mm, světlost 425 mm
> výzbroj : upravený kanon D-10T nebo kanon L7 ráže 105 mm (36 nábojů), spřažený kulomet 7,62 mm (3000 nábojů), protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm (250 nábojů), vrhače dýmových granátů 2x6 (24 granátů)
> pohon : původní motor V-55 s výkonem 433 kW (580 HP)
> obsah nádrží : 960 l
> hmotný výkon : 11,2 kW/t, měrný tlak : 0,85 kg/cm2
> rychlost : silnice až 55 km/h, terén až 30 km/h
> dojezd : silnice až 500 km
> překážky : kolmá stěna 1,20 m, příkop 2,70 m, brod (bez přípravy) 1,40 m


Srbský ženijní speciál VIU Munja-55

SRBSKO
VIU-55 Munja : Srbský univerzální (ženijní) tank VIU Munja-55 je hodnocen jako nejlepší zabezpečovací vozidlo ve své třídě. Zámyslem bylo využití zastaralého bojového stroje na vytvoření moderního vozidla pro úplně jiné účely. Dobrá mobilita a balistická ochrana původního stroje se zde spojila s novými prvky a systémy, jedná se o první ženijní tank vybavený speciálním strojním zařízením a solidní výzbrojí. Je navržen a postaven tak, aby si poradil s přírodními a umělými překážkami, zátarasy a zvládl úpravy terénu a další úkoly v bojových podmínkách. Konstruktéři ve vozidle promyšleně upravili dostatečný bojový prostor pro osmičlennou posádku, skládající se ze dvou stálých členů (řidič a zástupce velitele, který je zároveň střelec z kulometu a automatického granátometu. Další členové jsou, velitel vozidla a pět ženistů nebo pěšáků. Potřebný prostor pro posádku a instalaci speciálního zařízení bylo získáno odstraněním původní věže, a úpravou nástavby. Z původní korby byla odejmuta část stropu a na její místě byla vytvořena nástavba z pancéřových desek o tloušťce 25 mm, poskytující ochranu do ráže 12,7 mm. Dostatečná velikost horní části této nástavby dalo potřebný prostor k instalaci pozorovací věžičky pro velitele a střelce, dvou přístupových a evakuačních průlezů, periskop, tankovací port a dvě střílny. Na přední části korby se nachází mohutná radlice, kterou lze lehce a rychle odpojit. I další zařízení, jako je hydraulický zvedák je možné v krátkém čase osadit buď bagrovou lžicí nebo drapáky na odstranění různých překážek (kmeny stromů). Výzbroj vozidla zde zastupuje pohyblivý kulomet M84 ráže 7,62 a automatický granátomet ráže 30 mm, a byla i testována instalace protitankových řízených střel. Na ochranu posádky je zde zařízení proti zbraním hromadného ničení, na bocích korby jsou umístěny dodatečné ocelové desky, chránící horní větev pásu. Ochrana a maskování je téměř shodné s tankem M-84 (vizuální, infra, laserový osvit i termo), ženijní tank je také vybaven vrhači dýmových granátů. Posádka při zhoršené viditelnosti využívá moderní počítače, a při provádění různých ženijních prací sleduje virtuální mapu. Mobilita stávajícího vozidla je na úrovni původního tanku, ale už se testuje zvýšení výkonu motoru až na 580kW (780 HP), bezpečnost posádky zvyšuje moderní protipožární systém. Univerzálnost ženijního speciálu je využíváno i v mírových a humanitárních misích.
Technická data vozidla VIU Munja-55 :
> hmotnosti : 32 t
> rozměry : délka 6200 mm, šířka 3270 mm, výška 2050 mm
> posádka : 2 + 6 mužů
> pancíř : jako korba T-55
> výzbroj : kulomet Zastava M84 (až 3 kusy), automatický granátomet M93 ráže 30 mm, 2x6 vrhače dýmových granátů
> pohon : motor s výkonem 427 kW
> rychlost : silnice 50 km/h
> dojezd : 545 km


Rozsáhle modernizovaný egyptský tank T-55E Ramses II
 
EGYPT
Bojový tank T-54E : první fáze modernizace T-54 ve spolupráci s americkou společností Teledine (také prototyp verze Ramses II)
Bojový tank T-54E Ramses II : Egyptská armáda od Sovětského svazu odkoupila velké množství tanků T-54 (samozřejmě také T-55), i když utrpěla velké ztráty v následujících konfliktech, stále jich dost zůstalo a s postupem času zastarávaly. Egyptské velení armády se rozhodlo tyto stroje modernizovat, a to ve spolupráci s americkou společností TCM ( Teledyne Continental Motors Corp.), která se měla zaměřit na zvýšení palebné síly a mobility tanku T-54. Koncem roku 1984 převzala firma Teledine jeden tank T-54, který prošel modernizačním procesem, aby se v lednu 1987 vrátil jako T-54E („E“ jako Egyptský) zpět do Egypta na testování. I když bylo egyptské velení s modernizací tanku spokojeno, vyžádalo si ještě další doplnění moderními prvky. V roce 1989 podepsal Egypt se společností TMC provedení druhé fáze modernizace, která byla zahájena v červnu 1990. Do dvou let byla vytvořena dvě prototypová vozidla, která byla v náročným testech prověřována  až do června 2003, kde obstála. Stroj převzal označení T-54 Ramses 2 a jeho sériová výroba začala ve firmě Factory Outside Cairo roce 2004, zatím bylo přepracováno na 260 tanků, s výhledem na dalších 140. (Jiný zdroj uvádí, označení modernizovaných tanků jako T-55E Ramses II, další zdroj uvádí testování modernizovaných vozidel do konce roku 1990, výrobu pak v období 1993 až 1999, shodně 260 tanků)
Mimo vylepšení tanku měla modernizace také logisticky sladit různou techniku (T-54, T-55 v té době s nejpočetnější technikou egyptských tankových jednotek, americkým tankem M60A3). Modernizace a úpravy, které se podepsaly na navýšení hmotnosti (až 48 t) :
Nový systém řízení palby Sabca Titan Mk I (obsahující mimo jiné laserový dálkoměr Avimo TL10-T, alfanumerický grafický displej, meteosenzory, nový komunikační systém), nový vznětový přeplňovaný motor TMC AVDS- 1790-5A s výkonem 908 HP (80% shodných dílů s motorem z tanku M60A3), prodloužení korby skoro o jeden metr, přidán 6-tý pár pojezdových kol, nová hnací a napínací kola, nové zavěšení (model 2880), nové pásy, výměna původního kanonu za M68 ráže 105 mm se stabilizátorem HR Textron a další (světlomety, infra pro řidiče a střelce, laserový zaměřovač pro střelce, zesilovač obrazu pro velitele, přetlakový a filtrační systém, detekční a protipožární systém, přidané boční ocelové desky, vrhače dýmových granátů).
Technická data tanku Ramses 2 :
> hmotnost : bojová 42,8 t (jiný zdroj 48 t)
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ)
> rozměry : délka celkem 9600 mm, délka korby 7050 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 425 mm
> výzbroj : kanon M68 ráže 105 mm s drážkovanou hlavní, spřažený kulomet SGMT ráže 7.62 mm, protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm, vrhače dýmových granátů M239
> pohon : vznětový motor AVDS-1790-5AT s výkonem 677 kW (908 HP), spojený s automatickou převodovkou TCM-304
> obsah nádrží : 1312 l
> hmotný výkon : 15,8 kW/t
> rychlost : silnice až 69 km/h, terén 42 km/h
> dojezd : silnice až 530 km
> překážky : kolmá stěna 0,80 m, příkop 3,0 m, brod (bez přípravy) 1,40 m, stoupavost 60%, boční náklon 40%


Těžký transportér pěchoty Achzarit

IZRAEL
Achzarit Mk I / II : izraelský těžký transportér pěchoty Achzarit vznikl v roce 1988 přestavbou kořistních tanků T-55. Z tanku byla odstraněna věž a korba byla upravena na přepravu vojáků. Na pravé straně korby byl upraven průlez do přepravního prostoru. Pravděpodobně existují dvě varianty, Achzarit Mk I a Achzarit Mk II odlišující se výkonem motoru a instalovanou výzbrojí. Na vozidlo lze mimo kulomety ráže 7,62 mm umístit také minomet ráže 60 mm s protipěchotní a osvětlovací municí. Na několik vozidel bylo pokusně montována dálkově ovládaná věž (RCWS) s automatickým kanonem MK44 ráže 30 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm a protitankovým systémem Spike. Těžký transportér pěchoty Achzarit je sice těžší než původní tank (přidáním dodatečného pancíře), ale i tak je schopen držet tempo s izraelskými tanky Merkava a na rozdíl od jiných transportérů pěchoty má šanci přestát zásah RPG.
Achzarit v hebrejštině znamená „krutý nebo také tvrdý“. Celkově vyrobeno asi 250 vozidel. Byla také vytvořena velitelská varianta doplněná dalšími spojovacími prostředky.
Technická data vozidla Achzarit Mk II :
> hmotnost : asi 44 t
> rozměry : 7000 mm, šířka 3650 mm, výška (asi) 2300 mm
> posádka : 3 muži + 7 vojáků pěchoty
> pancíř : čelo korby asi 200 mm (údaje utajovány)
> výzbroj : 3 kulomety ráže 7,62 mm (upravený kulomet M240)
> pohon : vznětový motor o výkonu 630 kW (850 HP)
> rychlost : až 60 km/h


Izraelský těžký transportér pěchoty Achzarit (zadní pohled - bezpečný vývstup pro pěchotu

Střípky z tématu
> Části systému KLADIVO ( hlava laserového dálkoměru, čidla polohy a počítač ) prošly úpravou pro bojová vozidla pěchoty. Pod označením SVATAVA byl systém montován na průzkumnou verzi bojového vozidla (BVP) BPzV které pak převzalo tento název. Vozidlo dostalo výsuvnou plošinu s televizní kamerou a dálkoměrem. Pomocí záměrného kříže na televizní obrazovce byl zaměřena cíl a následně  byl proveden výpočet vzdálenosti a směru cíle.
> GPM-54 (Gusenichnaya Pozharnaya Mashina) : Hasičský speciál postavený na podvozku tanku T-54. V upravené korbě se mimo řidícího centra nachází velká nádrž na vodu s hadicemi. Novější varianta, vyvinutá pro boj s požáry vrtných věží má na nástavbě plně otočnou, motoricky poháněnou hlavici (věžičku) se systémem vodních trysek, které tak mohou být nasměrovány do všech směrů. Samozřejmostí je radlice na přední části vozidla.
Podobný stroj existuje také v České republice a je označen jako SPOT (Speciální protiPožární Tank). Bylo naplánováno postavit až 15 těchto vozidel, ale zatím byl postaven pouze prototyp. 
> Mimo státy bývalé Varšavské smlouvy se vyprošťovací tanky na podvozku T-54/55  montovaly v Číně a Finsku. Vyprošťovací tanky na podvozku T-54/55 sloužily ve všech armádách bývalé Varšavské smlouvy, bývalé Jugoslávie, Finska a v rozvojových krajinách, které patřily do sféry vlivu bývalého SSSR jako: Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Angola, Kambodža, Kongo, Kuba, Egypt, Etiopie, Guinea, Indie, Irák, Laos, Libanon, Libye, Mali, Mongolsko, Mozambik, Nikaragua, Nigérie, Severní Korea, Somálsko, Súdan, Sýrie, Vietnam, Jemen, Zambie a Zimbabwe.
> Izraelský těžký transportér pěchty Achzarit posloužil jako předloha pro další shodná vozidla vyvíjená v jiných armádách. Po neblahých zkušenostech z čečenského konfliktu vznikl na stejném podvozku těžký transportér pěchoty také v ruské armádě. Vozidlo dostalo označení BTR-T. Firma v Sankt Petěrburgu zprvu vytvořila prototyp podobného vozidla na podvozku tanku T-80, ale přednost dostaly zastaralé tanky T-55. Od izraelského stroje se BTR-T odlišuje především výzbrojí (rychlopalný malorážný kanón a protitankové řízené střely), tím se výzbrojí plně vyrovná starším ruským BMP.


Izraelský bojový "taxík" T-54APC (obrněný transportér pěchoty postavený na podvozku tanku T-54)

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C, mainbattletanks.czweb,
wikipedia.info. (překlad z angličtiny, ruštiny a katalánštiny),
army.cz, vojsko.net, military.cz, valka.cz, lvisingr.czveb,
fas.org, globalsecurity.org, morozov.com, russianwarrior.com,
1rota.com, wwpbooks.com, battle-fleet.com,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, Chris Chant, 2006
kn. Bojová vozidla pěchoty, Naše vojsko, Zdobinský, 2009
Fotozdroje : čas. Tanky, nakl. PMA.C, armyrecognition.com,
Palba.cz, military.cz, naf.8bit-online.co.uk, fas.org,
commons.wikimedia.org, flickr.com, (další z google images)

[TonyHazard]

Služba tanků T-54 a T-55 v armádách států a zemí
(Doplnění základního článku, bez uvedení verzí, pouhá neověřená informace)
 


Abcházie : Koupeno 100 tanků T-55 a T-72, v roce 2004 ve stavu 55 tanků T-55 a T-72, v roce 2008 stav 87 tanků T-55 a T-72, v současné době asi 60 T-55 a T-72.
Afghánistán : V roce 1961 objednáno 50 provozních tanků T-54 a 50 nových tanků T-55 od Sovětského svazu, dodány v letech 1962 a 1964. V roce 1978 objednáno 200 používaných tanků T-54 od Sovětského svazu, dodány v letech 1978 a 1979. V roce 1978 objednáno 705 tanků T-55 od Sovětského svazu, dodány v letech 1978 a 1991, jednalo se o uložené stroje. K 1. dubnu 1992 bylo ve stavu asi 1000 vozidel typu T-54, T-55, T-62 a PT-76, současné době asi 600 tanků T-55 a mají být nahrazeny americkými tanky M60 Patton.
Alžírsko : V roce 1963 objednáno 40 používaných tanků T-54 ze Sovětského svazu, dodány v stejném roce. V roce 1965 objednáno 25 provozních tanků T-54 a 25 tanků nových T-55 ze Sovětského svazu a dodány v roce 1966. V roce 1966 objednáno dalších 100 tanků použitých T-54 ze Sovětského svazu, dodány a v letech 1966 a 1967. Tanky T-55 v počtu 100 kusů byly objednány v roce 1966 ze Sovětského svazu a dodány v roce 1967. Dalších 50 tanků T-55  bylo objednáno v roce 1981 ze Sovětského svazu, dodány v roce 1982, vozidla byla pravděpodobně v sovětské rezervě. V roce 2001 bylo v provozu 324 T-54 a T-55, ke konci roku 2006 měla alžírská armáda 320 vozidel typu T-54 a T-55.
Angola : V roce 1975 objednáno 150 provozních tanků T-54 (možná i T-55) ze Sovětského svazu, dodány v letech 1975 a 1978. Na 100 tanků T-55 byla dána objednávka v roce 1987, dodávky ze Sovětského svazu proběhly v letech 1987 a 1988, pravděpodobně provozní vozidla. V roce 1999 objednáno 62 provozních tanků T-55AM2 z Běloruska a dodány ve stejném roce. Ve shodném roce (1999) nakoupeno 31 tanků T-55 z Bulharska, dodány tentýž rok. V roce 1999 objednáno 205 používaných tanků T-55AM2 ze Slovenska, dovezeny v letech 1999 (150 tanků) a 2000 (55 tanků). V roce 2001 vykazuje angolská armáda 560 tanků (typ T-54, T-55, T-62, T-72), v roce 2006 byl stav asi 200 tanků typu T-54 a T-55.
Arménie : Mimo jiné jsou zde 3 tanky T-54  v roce 2001 a 8 vozidel v roce 2006.
Ázerbájdžán : V roce 1993 a 1994 dodáno 150 nepoužívaných tanků T-55 z Ukrajiny. V roce 1994 stav 116 tanků T-55, v roce 1995 (130 tanků), v roce 1996 (124 strojů), v roce 1997 (123), rok 1999 (124), v roce 2004 (100),  rok 2006 stav 98 tanků T-55.


Ruský těžký obrněný transportér pěchoty BTR-T.

Bangladéš : V roce 1973 objednávka do Egypta, dodáno 15 používaných tanků T-54. V roce 1975 dodáno z Egypta 5 zánovních tanků T-55. V roce 2001 vykazovala armáda stav 240 tanků typu T-54, T-55, Typ 59, Typ 62. Tanky T-54 a T-55 v roce 2003 (180), v roce 2006 (100). V provozu 122 zmodernizovaných tanků T-54, T-55 (laserové dálkoměry a vylepšená pancéřová ochrana)
Kambodža : V roce 1983 odkoupeno 10 provozních tanků T-54 od Sovětského svazu, v roce 1988 dodáno 100 provozních tanků T-55 (dodávka byla určena do Vietnamu). V roce 1999 koupeno 5 zánovních tanků T-55 ze Sovětského svazu. V roce 1994 dodáno z České republiky 40 používaných tanků T-55AM2. V shodném roce (1994) dovezeno z Polska 50 používaných tanků T-55AM2BP. V provozu v roce 2001 bylo na 150 tanků (T-55, Typ 59, PT-76), v roce 2003 (170), v roce 2006 asi 110 tanků T-54, T-55, v současné době asi 103 provozních tanků.
Středoafrická republika : V roce 1982 odkoupeny 4 provozní tanky T-55 z Libye, v provozu v roce 2001(4), v roce 2006 (3 tanky T-55).
Čad : V roce 2001 bylo 60 provozních tanků T-55, stejný stav v roce 2006, v současnosti tanky uloženy.
Konžská demokratická republika : V roce 2005 objednáno 20 používaných tanků T-55 z Ukrajiny a dodány v roce 2006. Současný stav neznámý.
Republika Kongo : V roce 1982 dodáno 25 používaných tanků T-54 a T-55 (koupeny přes překupníka). V roce 2006 shodný stav provozních tanků.
Pobřeží slonoviny : V roce 2006 bylo v provozu 10 tanků T-55.
Kuba : V roce 1963 dovezeno 100 používaných tanků T-55 ze Sovětského svazu, o rok později (1964) objednáno 1200 tanků T-55, tyto dodány v průběhu let 1964 až 1975. V roce 1981 dodány vyprošťovací tanky (asi 45 strojů), jednalo se pravděpodobně o uložená sovětská vozidla. Současný stav je kolem 1100 tanků, převážná část uložena. Nezjištěný počet modernizován na verzi T-55M.


Nikaragujské tanky T-55.

Egypt : Objednávka na 350 tanků T-54 byla dána v roce 1960, dodávka vykryta v letech 1961 a 1966, stroje pravděpodobně vyrobeny v Československu. Další objednávka na 150 tanků T-55 podána v roce 1963, stroje ze Sovětského svazu dovezeny v letech 1964 a 1966. Egypt v šestidenní válce přišel o 820 vozidel (z toho asi 82 tanků T-55), proto v roce 1967 objednal 800 tanků T-54. Stroje pochází i od československých a polských výrobců, dodány v letech 1967 a 1972. Dalších 550 tanků, a to typ T-55 objednala egyptská armáda ze Sovětského svazu v roce 1967, dodány v letech 1969 a 1973, zde šlo o zánovní (uložené) stroje. Do konce roku 1973 bylo dovezeno dalších 50 zánovních tanků T-54 ze Sovětského svazu. Ke konci roku 2004 vykazuje egyptská armáda 895 tanků těchto typů, v roce 2006 to bylo asi 840 vozidel T-54 a T-55, převážně uložených. V tom samém roce mělo být v provozu 260 tanků Ramses II.
Ekvádor : V roce 2001 vykazuje 3 tanky T-55, později v roce 2006 je to pak 30 těchto tanků, pravděpodobně uložených.
Eritrea : Objednávka na 120 tanků T-55A podána v roce 2004 do Bulharska, v roce 2005 dodány zánovní (uložené) vozidla. V roce 2006 byl stav 150 vozidel typu T-54 a T-55.
Etiopie : V roce 1977 objednáno ze Sovětského svazu 200 tanků T-54 a 200  tanků T-55, dodány používané stroje v letech 1977 a 1978. V roce 1978 objednáno 60 tanků T-54 z východního Německa, dodány použité stroje v letech 1979 a 1980. V letech 1980 a 1988 dodali Sověti 700 tanků (stroje vyrobené pravděpodobně v Československu). Dále etiopská armáda odebrala : 90 používaných tanků T-55 z Libye (1984), 50 provozních tanků z východního Německa (1989), 40 provozních tanků T-55 z Běloruska (1998), 50 používaných tanků T55 z Bulharska 1999- část strojů pochází pravděpodobně z Ukrajiny nebo Rumunska. Poslední zakázka na 140 tanků T-55 byla objednána v Bulharsku, v letech 1999 a 2002 dodáno pouze 100 vozidel (40 zastavilo embargo OSN), také tyto stroje pochází z ukrajinských a rumunských zásob. V roce 2001 Etiopie vykazuje 160 tanků (T-55, T-62), v roce 2003 to bylo 270 tanků a v roce 2006 je stav asi 250 vozidel typu T-54, T-55 a T-62.


Slovinské tanky T-55.

Guinea : V roce 1974 objednáno 8 tanků T-54 ze Sovětského svazu, dodáno přes překupníka ve stejném roce, stav je shodný i v roce 2006.
Indie : Objednávka na 300 tanků T-54 do Sovětského svazu podaná v roce 1964, dodávka vykrytá v letech 1965 až 1967 (stroje vyrobené asi v Československu). Sověti dodali v letech 1968 a 1971 na 225 tanků T55, dalších 650 tanků T-55 dovezli v letech 1971 a 1974 (část z Československa). V roce 1972 dovezeno 300 zánovních (uložených) tanků T-55 z Polska. Indická armáda vykazuje : 800 provozních tanků T-55 v roce 1990 (část zmodernizovaných), 750 vozidel v roce 1995, 700 strojů T-55 v roce 2000, 450 provozních a 200 uložených tanků v roce 2002, tento stav byl shodný také v roce 2008. (Jiný zdroj uvádí v roce 2006 na 715 provozních a 67 uložených tanků T-55, z nichž část byla modernizována novými systémy řízení palby a protipožárním zařízením)
Írán : V roce 1981 byly do Íránu dodány používané tanky z Libye v počtu  60 T-54 a 65 T-55. V roce 1982 bylo dovezeno ze Sýrie 120 používaných tanků T-55, v průběhu irácko-íránského konfliktu nakoupila íránská armáda několik tanků Tiran z Izraele (v té době Izrael Írán podporoval). Nezjištěný počet tanků získal Írán jako kořist. V roce 1990 byl stav asi 100 tanků T-54 a T-55, dále 100 vozidel (1995), 500 strojů v roce 2000 (mimo T-54, T-55 i Typ 59), 250 tanků v roce 2002, tyto stroje (i Typ 59) v počtu 540 v letech 2004 až 2006. Dvě stovky tanků prošly modernizací na verzi Safir-74 (označován také jako T-72Z- nezaměňovat s iráckou modifikací T-72Z).
Irák : V roce 1958 zadána objednávka na 250 tanků T-54 do Sovětského svazu, dodány v letech 1959 a 1965, dále Sověti dopravili 50 tanků T-54 v roce 1968. V průběhu konfliktu v roce 1967 ztratila irácká armáda až 120 tanků. V roce 1973 zadána objednávka na 300 tanků T-55, dodány v letech 1974 a 1975. Dále v roce 1981 dovezeno 50 používaných tanků T-54 a T-55 z východního Německa, v letech 1981 a 1982 dodalo Polsko 400 tanků typu T-54 a T-55, část pravděpodobně provozních. Následovaly další dodávky : 250 používaných tanků T-55 z Egypta v letech 1981 a 1983, 150 tanků TR-580 z Rumunska (přes Egypt) v letech 1981 a 1984, 400 tanků T-55 ze Sovětského svazu (československá výroba) v letech 1982 až 1985.
Asi 200 tanků T-54 a T-55 bylo modernizováno, poté převzaly označení T-72Z (nejsou totožná s íránskými vylepšenými tanky T-72Z). Stavy provozních tanků v irácké armádě : 1500 vozidel (T-54, T-55, TR-580) v roce 1990, 500 strojů v letech 1995 až 2002, 406 tanků v roce 2003. V druhé válce v Perském zálivu byly až na 4 stroje T-55 všechny zničeny, ztraceny nebo vyřazeny. Nová irácká armáda má ve stavu 22 tanků T-55, 4 vyprošťovací tanky VT-55A (dodány v roce 2005 z Maďarska), odkud také pochází 2 JVBT-55A dovezené ve stejném roce (stroje byly zánovní – uložené).


Rozsáhle modernizovaný izraelský tank Tiran-5

Izrael : Izraelská armáda během šestidenní války ukořistila velké množství tanků T-54, T-55 a PT-76. Z toho opravila, zprovoznila a zmodernizovala asi 200 tanků, čímž převzaly označení Ti-67 (používá se i označení TI-67, což znamená „Tank Izraeli“, číslo pak rok získání). Jiný zdroj uvádí, že Ti-67 je název používaný na projekt kompletní přestavby kořistních tanků T-54 a T-55. Projekt zahrnuje přestavby kořistních tanků s tímto označením :
> Tiran 1 : zprovozněný tank T-54 s drobnými úpravami.
> Tiran 2 : zprovozněný tank T-55 s drobnými úpravami.
> Tiran 4 : zprovozněný tank T-54 s mnoha vylepšeními (s původním kanonem ráže 100 mm).
> Tiran 4Š : zprovozněný tank T-54 s mnoha vylepšeními (avšak s kanonem Sharir ráže 105 mm).
> Tiran 5 : zprovozněný tank T-55 s mnoha vylepšeními (britský kanon L7 ráže 105 mm, motor, a další přístroje). Část vozidel dostala také minomet ráže 60 mm.
Na odlišení od shodných vozidel nepřítele dostaly stroje různé schránky, boxy a další drobnosti (zástěrky, světlomety). Tyto úpravy nebyly standardizovány, tak existuje mnoho různých podob. Tanky typu Tiran byly v provozu do konce roku 1980, část byla prodána a část přestavěna na těžké transportéry pěchoty Achzarit. Avšak tanky T-54 a T-55 (Tiran) jsou stále ve stavu izraelské armády, ale pouze jako rezerva. Po roce 1995 byl stav těchto vozidel v izraelské armádě následující : 300 tanků v roce 1995, 200 vozidel v roce 2001, 136 v roce 2003, 114 v roce 2004, 126 v roce 2006 (v tomto počtu jsou pravděpodobně i tanky Tiran 6). Jiný zdroj uvádí v roce 1990 až 1500 tanků, z toho 488 typ Ti-67 a v roce 2008 to mělo být 261 tanků. Těžkých transportérů Achzarit mělo být v provozu 270 (v roce 2004), a 276 (v roce  2008).
Severní Korea : První objednávka tanků ze Sovětského svazu zněla na 400 T-54 a 250 T-55, dodány byly v letech 1967 až 1970. Další dodávky : 300 tanků T-54 z SSSR v letech 1969 a 1974 (je možné, že část tanků byla smontována v Korei), 50 tanků T-55 dodáno Sověty v letech 1972-73, 500 tanků T-55 z SSSR dovezeno v letech 1975 a 1979 (je pravděpodobné, že tyto tanky dodala Čína, tím by šlo o Typ 59). Stav 1600 tanků byl v letech 1985 až 2000, pak se pohyboval kolem počtu 3500 (T-34, T-54, T-55, T-62 a Typ 59) do konce roku 2006.


Izraelský tank Tiran-5 s radlicí.

Laos : V roce 1973 objednáno u Sovětského svazu 15 tanků T-54 a 15 tanků T-55, dovezeny v roce 1975, jednalo se o uložené stroje, v roce 2006 bylo ještě v provozu 15 vozidel těchto obou typů.
Libanon : V letech 1992-93 dovezeno 180 používaných tanků T-54 a T-55 ze Sýrie. Stav tanků je následují : 327 v roce 2001 (v počtu jsou i tanky M48 Patton), 200 vozidel v letech 2003-2006, v současné době je asi 204 tanků T-55.
Libye : Sovětský svaz dodal v letech 1970 a 1971 do Libye 100 tanků T-54 a 100 tanků T-55 (používané stroje). Následující dodávky : 150 provozních tanků T-55 (SSSR, rok 1974), 500 provozních tanků T-54 (SSSR, rok 1976), 200 používaných tanků T-54 (SSSR, roky 1976-77), 2000 tanků T-55 (SSSR, dodány v letech 1977 až 1978. Počty tanků jsou následující : 2200 tanků T-55 v roce 1986, 1600 strojů v roce 2001 (T-54, T-55 – část uložena), 500 tanků v roce 2003, 500 provozních a 1040 uložených tanků v roce 2006, v současné době asi 210 tanků v rezervě.
Mali : Armáda ke konci roku 2001 vykazuje 21 tanků (T-34, T-54, T-55), 33 vozidel v roce 2003, a 12 T-54 a T-55 na konci roku 2006.
Mauretánie : Sověti přes překupníka v roce 1991 dodali 35 tanků T-55, v roce 2002 dodali Poláci 16 zánovních tanků T-55, stav ke konci roku 2006 byl 35 provozních tanků T-55, v současnosti je stav shodný (35).
Mongolsko : Sovětský svaz dodal 250 tanků T-54 v letech 1961 a 1964 (objednáno v roce 1960), dále dodal 250 tanků T-55 v letech 1964 až 1967 (objednáno v roce 1963). V roce 2001 vykázán stav 650 vozidel (T-54, T-55, T-62), 370 v roce 2006, nyní asi 350 tanků.
Maroko : V roce 1960 zadána objednávka na 40 tanků T-54, Sověti dodali vozidla v roce 1962, dále bylo dovezeno 80 tanků T-54 (objednávka v roce 1966), dodávka vykryta v průběhu let 1967-68 (stroje byly pravděpodobně vyrobeny v Československu).
 

Zničený tank T-55 u Basry.

Mosambik : Do země v roce 1982 dodáno 60 používaných sovětských tanků T-54, další dodávky : 50 používaných sovětských tanků T-55 v roce 1983, 60 zánovních tanků T-55 ze sovětských rezerv v letech 1983 a 1985. V roce 2006 byl stav asi 60 vozidel typu T-54.
Namibie : Začátkem roku 2001 byl stav 20 vozidel (T-34, T-55), nezjištěný počet tanků do konce roku 2006, nyní asi jeden tank T-55.
Nikaragua : Do země se dostaly první tanky v roce 1981 přes nezjištěného překupníka, šlo o 20 používaných libyjských tanků T-55, další zásilky : 60 provozních sovětských tanků T-55 v roce 1984, 20 provozních sovětských tanků T-54 v roce 1985, 50 tanků T-55 ze sovětských rezerv v roce 1987. V roce 2001 byl stav 127 vozidel (část uložena), 65 uložených a 62 provozních tanků T-55 v roce 2004, nyní asi 31 provozních strojů.
Nigérie : V roce 1981 dovezeno asi 100 tanků T-55 ze sovětských rezerv (jiný zdroj uvádí jen přes 50 tanků). Stav provozních vozidel : 200 tanků v roce 2001 (T-55, Vickers Mk. 3), 250 tanků v roce 2003, 100 tanků T-55 v roce 2004, 50 provozních a 50 uložených v roce 2006, téměř shodný stav i nyní.


Tank sovětské konstrukce T-55, Polsko tyto tanky vyrábělo v licenci.

Pákistán : V roce 1968 objednáno 100 používaných tanků T-54 ze Sovětského svazu, dodáno v roce 1969, ve shodném roce (1968) objednáno také 100 nových tanků T-55, dodány však již ve stejném roce. V roce 2004 měla pákistánská armáda ve stavu celkově 51 strojů z obou typů, nyní má asi 50 tanků uloženo.
Peru : V roce 1973 uzavřen kontrakt se Sověty na dodání 24 tanků T-54, vykryto ve stejném roce, ve shodném roce zadána objednávka na 250 tanků T-55, dovezeny v letech 1974 až 1975. Celkově se v peruánské armádě sešlo na 375 tanků typu T-54 a T-55. V roce 2001 to bylo 300 tanků, v letech 2004 až 2006 bylo v provozu asi 200 vozidel, a dalších 75 uložených.
Rwanda : V roce 2001 bylo k dispozici 12 tanků T-54 a T-55, později 30 vozidel (2003), 24 strojů (2006).
Somálsko : Dodávka 100 provozních tanků T-54 v letech 1973 a 1974, 50 používaných  tanků v roce 1975, všechna vozidla ze Sovětského svazu. V roce 1977 dovezeno z Egypta 35 používaných tanků T-54, dále bylo ze stejné země dodáno 30 provozních tanků T-54 v roce 1981, 20 provozních T-55 tanků v roce 1982. Dalších 32 používaných tanků bylo přivezeno v roce 1990 z Libye. Před vypuknutím občanské války bylo v provozu pouze 6 vozidel.


Vyprošťovací tank VT-55KS byl vývozní variantou československého VT-55A.

Srí Lanka : Z Československa v roce 1991 dodáno 27 provozních tanků T-55, v České republice objednána další vozidla : 18 používaných tanků T-55AM2 (dodané, 15 v roce 1996, 3 v roce 1997), 2 mostní tanky MT-55 dopravené v roce 2001, 36 provozních tanků T-55AM2 (dodávka 11 strojů v roce 2000, 25 v roce 2001), 16 speciálů VT-55 dodáno v letech 2002 a 2003 (uskutečněno přes překupníka, pravděpodobné modernizované na Slovensku). Stav vozidel byl následující, 25 tanků T-55 v roce 2001, 65 vozidel T-55 v roce 2003, 62 tanků v roce 2006 (tanky T-55AM2, T-62).
Súdán : Sovětský svaz dodal do Súdánu 50 strojů od každého typu (T-54, T-55) a to v letech 1969 a 1970. Bělorusko dodalo 9 používaných tanků T-55 v roce 1996, Polsko dodalo 20 používaných tanků T-55AM2PB v roce 1999 (přesměrovaná dodávka pro Jemen, z 50 objednaných, bylo 30 zadrženo), Bělorusko dodalo 60 používaných tanků T-55AM v letech 1999 a 2001. Z Iráku přebráno 20 tanků T-72Z (modernizované T-54, T-55, Typ 59) v roce 2006. Celkově v provozu 170 vozidel v roce 2001, 200 v roce 2003, shodný stav i v roce 2006.
Sýrie : Sověti v letech 1957 a 1958 dodali syrské armádě 150 tanků T-54, dalších 300 shodných strojů, ale již používaných dodali v letech 1967 a 1972. Další dodávky : 75 sovětských tanků T-55 v letech 1967 a 1968, 300 používaných sovětských tanků T-55 v letech  1969 až 1972, 400 používaných tanků T-54 a 400 nových (část provozních) tanků T-55 Sověti dovezli v průběhu let 1973 až 1978, 600 tanků T-55 bylo dodáno sovětskou stranou v letech 1979 až 1981. Stav vozidel T-54, T-55 (část uložena) : 2050 v roce 1990, 2100 v roce 1995, 2150 v roce 2000, 2000 tanků v roce 2001, pravděpodobně 1957 strojů v roce 2005. 
Tanzanie : Tato země v letech 1979 a 1980 dovezla 32 používaných tanků T-54 z východního Německa. Stav tanků (typ T-54, Typ 59) v armádě v roce 2001 byl asi 65 strojů, v roce 2006 pak 30 vozidel.
Togo : Egypt v roce 1982 přes překupníka prodal do Toga 2 tanky T-54 a 2 tanky T-55, celkově se stav držel na 6-ti strojích do konce roku 2006.
Uganda : V roce 1975 Sovětský svaz dovezl do Ugandy 16 používaných tanků T-54, skoro o 20 let později (v roce 1994) dodala Ukrajina 60 provozních tanků T-55, v roce 1998 stejná země dovezla 62 používaných strojů, v roce 1998 následovalo Bulharsko s 8 provozními tanky T-55 a nakonec Bělorusko s 10-ti zánovními (uloženými) tanky T-55AM2 v roce 2000.  V roce 2001 byl stav tanků (T-54, T-55, PT-76) asi 140, později, v roce 2003 pak 180 strojů, v roce 2006 byl stav 152 vozidel (T-54, T-55).
Uruguay : Jmenovaná země v roce 1997 odkoupila od Izraele 15 používaných tanků Tiran-4 a Tiran-5, pravděpodobně tento stav trval až do konce roku 2006.
Severní Vietnam : Sovětský svaz v rámci podpory dodal v letech 1970 až 1972 severovietnamské armádě 400 tanků T-54, v letech 1973 až 1975 to bylo asi 600 tanků T-55. Stav vozidel byl následný (tanky T-34, T-54, T-55, PT-76) : 1939 strojů v roce 2001, a počet 850 vozidel (už jen T-54, T-55) měl trvat do konce roku 2006.


Srbská rozsáhlá modernizace tanku T-55, obsahující nový výkonnější motor, instalaci kulometu M-84 ráže 7,62 mm a kulometu M-87 ráže 12,7 mm s označením T-55H .

Jemen : Jemenská armáda v roce 1999 objednala u České republiky 132 provozních tanků typu T-54 a T-55AM2, dodávka 97 vozidel proběhla v roce 2000, zbytek (35) pak v roce 2002. Je možné, že tanky byly před dodáním vylepšeny. Vozový park armády se v roce 2001 skládal ze 610 vozidel (T-34, T-54, T-55, T-62 a M60, jiný zdroj uvádí až 990 strojů), v roce 2006 by mělo být 450 tanků typu T-54 a T-55.
Severní Jemen : Sovětský svaz v letech 1979 a 1980 dodal ze svých rezerv 200 tanků T-54 a 100 tanků T-55
Jižní Jemen : Sovětský svaz v letech 1972 a 1973 dovezl do země 20 provozních tanků T-54, v letech 1973 a 1974 pak 20 provozních tanků T-55. V letech 1979 a 1980 odebrala armáda od Sovětů 200 tanků T-55 (vyrobeny asi v Polsku), v letech 1980 a 1981 dodáno ze sovětských rezerv 300 tanků T-55.
Zambie : Sovětské dodávky do Zambie : 5 tanků T-54 v roce 1976, 20 tanků T-55 v roce 1981. Počet vozidel v roce 2001 byl 60 vozidel (T-55, PT-76, Typ 59), ke konci roku 2006 byl stav 10 tanků T-55.
Jihoafrická republika : Libyjská vláda poslala na podporu režimu v Ugandě lodí zásilku 10-ti tanků T-55LD (zmodernizované polské tanky T-54 na standard T-55A), francouzská loď Astor doplula do Ugandy (Mombasa) ve stejný den, kdy režim padl. Tanky byly poslány do Angoly, odkud je převzala Jihoafrická republika pro výcvik svých posádek.


Afgánský tank T-55.

Další státy ve zkratce : (i bývalý vlastníci)
> Zimbabwe :  20 tanků T-54 ( ze SSSR v září 1984).
> Uzbekistán : 80 tanků (T-54 a T-55).
> Somaliland : 85 tanků (asi T-54) (část Somálska)
> Indonésie : 1 VT-55A.
> Rovníková Guinea : 3 tanky T-54
> Malawi : 1 stroj T-55.
> Jižní Osetie : Nejvyšší stav byl 12 tanků T-55 a 75 tanků T-72, v roce 2008 to bylo pouze 15 tanků (oba typy).
> Hnutí Amal : 50 provozních tanků T-54 bylo dodáno ze Sýrie v letech 1985-86.
> Libanonské síly : Neurčený počet tanků bylo dodáno z Iráku (asi 100 až 200) v letech 1988 a 1989, v roce 1987 poslal Izrael 18 použitých tanků T-54.
> Jižní libanonská armáda : V rámci podpory v roce 1986 dovezeno z Izraele 10 použitých tanků Ti-67, v roce 1987 to bylo 24 zánovních tanků Tiran-4 a Tiran-5.
> Rhodesie : Do země dovezeno 8 tanků T-55LD z Jihoafrické republiky, pro výcvik tankových posádek, vozidla avšak zničena v následujícím konfliktu.
> USA : Americká armáda používá několik tanků T-54 v OPFOR pro výcvik.
> Omán : V roce 1992 dodalo Rusko 3 použité tanky T-55.

Zdroj informací : čerpáno ze shodných zdrojů jako úvodní článek.
Tento příspěvek se měl nacházet ještě v základním článku, ale dal jsem jej zvlášť, tak jak čínskou kopii taku T-55A , tank Typ 59 a jeho verze.

[Petrz]

Velmi pěkný článek. Co do rozsahu ojedinělý. Zatím jsem přečetl jen malou část(vrátil jsem se ze školy kde do mne hustily celý den elektromagnetismus). Velmi se mi líbí hodnocení obou tanků, myslím že je objektivní.
Zaujalo mne že ještě někdo uvažuje o modernizaci tohoto stroje, ve své době to byla jistě špička, dnes už je ale i T-72 na hraně použitelnosti. Ale chápu že ne každý stát má na nové stroje.
Také jsem koukal na http://www.morozov.com.ua/eng/body/t55agmp.php na T-55AGM, udávají tam zvýšení ochrany proti Kin. munici 3,5-4,3 násobek(což čelně dává minim. 700mm),což je velmi solidní a pro mne překvapivý výsledek.
Přitom byla zároveň zvýšená rychlost na 70km/hod dopředu a 30km/h při couvání.
Takže asi ještě tento tank má co nabídnout.

[zelezny kriz]

Nechci narušovat vynikající článek/chtělo by to metál/,můžeš jej klidně smazat..Ale jen taková drobnost..V 70.letech v tank.dílnách jsme rozlišovali jen T 54,T 54 M/modesta/ a T 55..T 54 neměl na řízení /rajčácích/ posilovač,neměl kompresor /startovací vzduchojemy /2 kusy/ byly plněny vzduchem vně tanku/220 atm/  a měl jiný způsob napínání pásů...Jinak při opravách jsme nepoznávali rozdíl..Je mi divné,že píšeš o tlumičích,které vůbec nepamatuji a nevybavuji si,kde by měli být...mnohokrát jsme měnili pojezdová kola a torzní tyče,ale tlumiče ...?Jinak SO /střední oprava/tanku  se dělala po najetí 3000km a GO po najetí dalších 2000 km...Zajímalo by mne,jaké úpravy se na tancích dělaly v provedení pro africké státy a blízký východ/kvůli horku a písku/ protože problémy s chlazením měl tank i v našich podmínkách...Jinak jejich slabinou byla spojka,která měla ocelové lamely a směla se držet zmáčklá jen/pokud mne pamět´ neklame/ max.28 vteřin...jinak se spálila,spekly se lamely a bylo po ní...a nejspolehlivější na něm byl motor,proto se divím,že jej různé státy měnily..ale je možné,že to bylo z důvodu ND nebo požadavku na větší výkon...Tyhle informace sdělit do oběhu  před 40 lety dostal bys provaz..My jsme nesměli ani sdělit jaké tanky opravujeme...a nějaká technická data...?Obsáhlost článku je neuvěřitelná....

[TonyHazard]

Nechci narušovat .....

Nenarušuješ, největší noční můrou pro autora jakéhokoliv článku je, když se nerozjede diskuze.

Je mi divné,že píšeš o tlumičích,které vůbec nepamatuji a nevybavuji si,kde by měli být

V článku mi asi ujel kousek věty, ty tlumiče by měly být jen na prvním a posledním pojezdovém kole, aby tlumily případný větší náraz při najetí na překážku. Tlumiče (na prvním a posledním kole používalo více tanků, jen namátkou : Chieftain - mimo pružin, tlumiče na prvním a posledním vozíku, Leopard 1 má dokonce hydraulické tlumiče na prvním, druhém, třetím, šestém a sedmém pojezdovém kole)

Zajímalo by mne,jaké úpravy se na tancích dělaly v provedení pro africké státy a blízký východ/kvůli horku a písku/ protože problémy s chlazením měl tank i v našich podmínkách...

Na tyto úpravy jsem nenarazil, ale podívám se po tom.

Co do rozsahu ojedinělý.....

Za to je třeba vinit samotný tank a jeho konstruktéry. Oni za to mohou, že sestrojili výrobně levný tank s jednoduchou obsluhou. To se odrazilo v neoficiálním prvenství za nejvíc vyrobených tanků jedné typové řady a tím pádem nejrozšířenější (sloužil pravděpodobně v 70 státech a uskupeních), další neoficiální prvenství má v množství variant a verzí (každá větší armáda jej modernizovala, nebo alespoň jinak označila). I když dosloužil, byl upraven a slouží dál (viz Achzarit nebo BTR-T).
Já o tomto tanku pouze napsal. Aby článek nebyl ještě delší, nepoužil jsem všechny cizí verze, je možné je doplnit.

[Petrz]

                       The performance of Russian SU-100 APHE/T shot UBR-412B
against armour plate
"Critical thickness of armour" at which there is a 50% chance of success or failure.
          Angle (to normal)           Critical thickness at 0 yds        Critical thickness at 1000 yds
                   30°                                         164                                                            140
                   45°                                         133                                                            115
                   60°                                          96                                                            82-85
                   70°                                          59                                                               51
Tohle by měla být průbojnost 100mm D-10S získaná v roce při testování ukořistěného SU-100 v roce 1956.
Zdroj "Collier's Encyclopedia", P. F. Collier, 1995.
Docela to koresponduje se schopností tohoto děla probít čelo Panthera na 1500 metrů.
Z toho mi vychází, že by T-54 měl být schopen probít bok korby M-48 (51-76mm 0° ) na 1000 yardů při úhlu dopadu 60-70°. Čelo spodku korby(100mm 53°) na asi 1000 yardů,štít děla (100mm 30°)pak na ještě vyšší vzdálenost.

[TonyHazard]

V jednom ze zdrojů byly tyto věty :
> Sovětská armáda dostala tank (T-54), který překonával své předchůdce z období druhé světové války a byl teoreticky lepší než nejnovější tanky potenciálních nepřátel.
> Při hodnocení kanonu první verze tanku T-54 ráže 100 mm je uvedeno, že není tak výkonný jako kanon ráže 88 mm německého tanku Tiger II, ale je lepší než kanon ráže 88 německého tanku Tiger I a je na stejné úrovni německého tanku Panther. Když se vezme hmotnost uvedených tanků, T-54 chybělo hodně do hmotnosti tanku Panther a o mnoho více do váhy tanku Tiger II.
Petrz : Víc tam nebylo uvedeno, ani použitá munice, nenajdeš k tomu něco?

                       The performance of Russian SU-100 APHE/T shot UBR-412B
against armour plate
"Critical thickness of armour" at which there is a 50% chance of success or failure.
          Angle (to normal)           Critical thickness at 0 yds        Critical thickness at 1000 yds

Prosba : Je možné pro anglicky nečtoucí, uvádět veškeré informace v češtině? Ať to nemusím lámat přes Google překladač.

[Petrz]

Omlouvám se, nějak nejsem zvyklý, že někomu dělá angličtina větší problémy než mě. Asi jí umím docela dobře.
Použita byla munice BR-421B, což je podle toho co vím průbojná s balistickou čepicí(ta zlepšovala aerodynamické vlastnosti střely)označovaná APBC. Střela neměla průbojnou čepici(jež mj. snižuje šanci sklouznutí střely po pancíři), ale byla zakalena tak aby bylo dosaženo podobného efektu. Konstrukčně se tedy jednalo o munici, která byla Rusy používána už za WW2.  Tuto munici tedy spíše používaly první  T-54.
The performance of Russian SU-100 APHE/T shot UBR-412B
against armour plate-to znamená: vlastnosti ruské APHE/T střely UBR-412B proti pancéřovému plátu
"Critical thickness of armour" at which there is a 50% chance of success or failure.-Kritická(mezní) síla pancíře při níž byla 50 % šance že střela projde či selže.   Jinými slovy probití pancíře bylo uznáno pokud aspoň v 50% zásahů střela probila pancíř o dané síle.
 Angle (to normal)-Úhel od kolmice         
 Critical thickness at 0 yds-probitá síla pancíře na 0 yardů       
Critical thickness at 1000 yds-probitá síla pancíře na 1000 yardů
Jinak tyto informace nemám přímo z uvedeného zdroje ale z dokumentu na této stránce: http://www.wk2ammo.com/showthread.php?t=2575 (tam je zdroj uveden)

Nemohl bys mi říci kde přesně ono srovnání bylo uvedeno,docela by mne to zajímalo.
Jinak ono se dost srovnává jen podle průbojnosti, navíc často jen kolmého pancíře, potom není divu, že může 122mm dělo považováno za horší než 75mm L 70.
Jen tak dvě zásadní oblasti v nichž bylo 100mm dělo efektivnější než KwK 42: ničivý účinek: APBCHE BR-412B měla hmotnost 15,88kg a hmotnost nálože 65 gramů. Střela si pancířem musela udělat průchod o průměru 100mm.
75mm střela měla 6,8kg hmotnosti a nálož 17 gramů a udělala díru o průměru 75mm.
Probila li tedy 100mm střela např.150mm pancíř proniklo do tanku 15,88kg střepin střely a 3,14/4*100²*150mm= cca.9,4 kg střepin pancíře, a explodovala tam skoro 4 krát větší nálož.
Probila li pancíř 75mm střela proniklo společně se střelou do tanku jen 5,3 kg střepin pancíře.
Druhá oblast: účinek vůči skloněnému pancíři, když to vezmu podle manuálu, tak 75mm dělo bylo schopno probít 60mm ruský pancíř(v té době méně kvalitní) skloněný pod úhlem 60°na 800 metrů,100mm dělo pak více než 85mm pod stejným úhlem.