Messerschmitt Bf 110

[pospec]

Messerschmitt Bf 110
Počátky vývoje a seznamy sérií:

Bf 110 C


Bf 110 D


Bf 110 E


Verze:
V1
Verze V1 je vlastně vůbec první prototyp tohoto letadla. Zalétávací letoun vzlétl poprvé 12.května 1936, když s ním tovární zalétávací pilot vzlétl z letiště v Augsburgu-Haunstettenu.
Stroj byl vybaven dvěma motory DB 600A a během testů dosáhl rychlosti 505 km/h. Přes menší technické problémy na motorech probíhaly zkoušky všech tří prototypů celkem dobře a na začátku roku 1937 padlo rozhodnutí o zařazení Bf-110 do sériové výroby.

první verze A-0
Ověřovací série A-0 byla postavená na počátku roku 1937 v počtu čtyř letadel. Tato série byla vybavena motory Jumo 210B. Ty ovšem měly slabší výkon a tím se nežádaně zmenšila rychlost na 430 km/h.


Série verze B
B-0
Na jaře roku 1938 se rozběhla sériová výroba letadla s mírně pozměněnou podobou přídě, v níž byly umístěny čtyři kulomety MG 17, pod nimiž byly instalovány dva kanóny MG FF. Další kulomet byl umístěn v kabině, jež střílel směrem dozadu. Kulomet měl na starosti radista.

B-1
První stroje verze B-1 vyšly z výrobních linek v červenci 1938. Tato verze byla vybavena motory Jumo 210G. Výzbroj se skládala z 4 MG-17 a dvou kanónů MG FF.

B-2
Tato verze byla vyráběna bez obou kanónů MG FF, ovšem v trupu se nacházela kamera pro průzkumné mise.

B-3
Výcviková verze. Tato verze nebyla vybavena kanóny, ovšem disponovala větším rádiovým vybavením než předešlé verze. Na tento způsob vybavení později byla přestavěna celá řada verze B-1.

Celkově byla série co do počtu vyrobených letadel malá, celkově bylo vyrobeno 45 letadel řady B.


Sériové verze C
C-0
Tato verze letadla Bf-110 se lišila od série A a B novými motory DB 601 A-1 s přímým vstřikováním paliva a kompresorem. očkal se i dalších úprav-chladiče glykolu byl přemístěny do plochých výstupků pod křídlo uvnitř motorových gondol. Předtím byly totiž umístěny přímo pod motory, ovšem zde později zbyly pouze chladiče oleje. Křídlo bylo celkově úplně nové- rovné konce, čímž se jeho rozpětí zmenšilo z původních 16,81 m na 16,25m.

C-1
Verze C-1 byla schopna letět rychlostí 538km/hod. ve výšce 6000 metrů. Dolet činil 1034km.

C-2
Se lišila od předchozích novou rádiostanicí FuG 10 (do té doby byla instalována FuG IIIa).

C-3
Tato varianta jako první dostala účinnější kanón MG FF/M ráže 20mm.

C-4
Měla zlepšenou pancéřovanou ochranu posádky.

C-4/B
Bombardér předělaný z C-4, nosnost 2x 250 bomb kg, vybavený dvěma DB 601N motory.

C-5
Model průzkumu s dvěma 1,175 hp DB 601P motory. Výzbroj tvořila pouze čtveřice kulometů MG-17 ráže 7,92mm v přídi a jedním MG-15 v zadním střelišti.

C-6
Výzbroj byla tvořena kanónem Rheinmetall-Borsing MK 101 ráže 30mm.

C-7
Nosnost dvou 500 kg bomb, verze stejně C-4/B vybavený dvěma DB 601P* motory.
*Jiný zdroj uvádí motory DB 601N.
Luftwaffe v době útoku na Polsko disponovala celkem 195 stroji verze C, v květnu 1940 mohlo během tažení proti Francii být postaveno asi 350 strojů. Právě zde začala sláva Bf 110 blednout, zatímco na nepřátelské bombardéry stačil, nepřátelské jednomotorové stíhačky si s ním již pouze hráli. Tento nedostatek potvrdil i v bitvě o Británii.
Pokračování v druhé části

[pospec]

2.část
Série verze D
Vzhledem k stále většímu dobývanému území nepřítele, se německá vojska a tím i letectvo dostalo do působení s ohromnou velikostí oceánu. Jelikož ovšem jednomotorová stíhačka Bf-109 na tyto vzdálenosti nestačila, což se potvrdilo za norského tažení v dubnu 1940, a zároveň s tím potřebnou vzdušnou ochranu německých lodí. To ovšem bylo vzhledem k tomu, že Německo nedisponovalo žádnými letadlovými loděmi, jako problém. Ve firmě Messerschmitt proto přišli k instalaci přídavné nádrže o objemu 1050 litrů. Tato verze se nazývala jako D-1/R-1.

D-0
Již zmíněný malý dolet dal vzniknout nové sérii- tzv. Déčku. První-nultá-série byla pouze upravenou verzí C-3, když byla do něj instalována přídavná nádrž o obsahu 1089 dn krychlových. Během výroby se označení přehodilo na D-1/R1.

D-1/R1
Pro nedostatečný dolet došlo k instalaci přídavné nádrže o objemu 1050 litrů. Ovšem vany na palivo se vyznačovaly malou pevností, častými defekty mechanismů umožňující jejich odhození za letu. Často se stávalo, že ve špatně odvětrávaných nádržích zůstávaly benzínové výpary, jež měly za následek často výbuch letadla po jejím zasažení.

R2
Jednalo se o náhradu verze R-1. Pod křídla byly umístěny dvě kapkovité přídavné odhazovatelné nádrže pro 900 litrů PHM na každou.

D-2
Pod křídla byly umístěny dvě kapkovité přídavné nádrže pro 900 litrů PHM na každou. Dále byly instalovány i dva závěsníky ETC 500/IXb na pumy.

D-3
D-3 mohla nést oba typy nádrží pod křídlem a podobně jako D-2 i 500kg pumu na závěsníku ETC 500/IXb pod trupem.
Tato verze se vyznačovala i větším osem, v němž byl umístěn nafukovací záchranný člun.

D-1/U1
Jednalo se o nejstarší specializovanou verzi tohoto stroje pro noční stíhání. Byla vybavena infračerveným zařízením Spanner, jež se ale v praxi ukázalo jako nepoužitelné.


Série verze E
Verze E vlastně dalo by se říci vznikla vlastně z nouze. Na začátku roku 1941 se počítalo s příchodem nového stroje-Me 210. Ovšem ne vše šlo podle plánů a tak vznikla verze E jako překlenovací varianta. některé části stroje prošly zpevněním. K pohonu sloužila  dvojice DB 601 N, ovšem několik nejstarších letounů používalo ještě DB 601 A.
Stroj sjížděl z výrobních linek ve třech variantách:

E-1/U-2
Pozměněna kabina, stroj tak mohl pojmout třetího člena osádky-navigátora.

E-2
Odpovídala svým vybavením staršímu D-3, ovšem místo dvojice křídelních závěsníků pro přídavné nádrže mohla nést čtveřici lehkých bomb ETC 50.

E-3
Byla průzkumná verze bez kanonů MG/FF a s kamerou Rb 50/30.  Pod křídlem byly umístěny dvě přídavné nádrže.

E-1 Jabo
Měl prodlouženou část zádi s úložným prostorem pro záchranný nafukovací člun.


Série verze F

Efko chytá bronz v Africe
Letadlo odpovídalo variantě verze E, ovšem v gondolách nesl ještě výkonnější motory DB 601 F (1350 PS), tedy stejné, jaké poháněly jednomotorové Messerschmitty Bf 109 F-4. Zároveň vstupy olejového chladiče byly u nových motorů výraznější. Toto je jediný významný prvek ,jak od sebe verze E a F spolehlivě odlišit.
Zároveň bylo zlepšeno pancéřování. Pilota chránil 57 mm pancéřový štítek. Štítek se montoval i zpětně na starší letouny. U verze F byly zavedeny i samosvorné nádrže, jako Bf-109 F-4.

F-1
Tato verze umožňovala nést různé varianty podvěsné výzbroje a odpovídala verzi Bf 110 E-2, respektivně D-3. Tato verze se dočkala nasazení coby těžký stíhač a stíhací bombardér.

F-2
Byla vyvíjena jako těžký stíhač, později nosila pod křídly čtyři neřízené rakety WGr.21 ráže 210mm, jež byly neseny ve dvou trubicích pod každým křídlem.

F-3
Byla vyvíjena jako čistě průzkumná. Odpovídala tedy verzi  E-3.

F-4
Tato verze byla používána především jako noční stíhací letouny. Stroje označené jako F-4a byly vybaveny radarem FuG 202 Lichtenstein BC. Na přídi se tak objevily výrazné dipólové antény. U několika letadel byly používány rozměrnější směrovky pozdější verze G, jiná část používala zase místo kanonů MG/FF modernější MG 151/20.

Série verze G
Podle leteckých konstruktérů se měla verze F stát poslední verzí Bf-110 a toto letadlo mělo být postupně nahrazováno strojem Me 210. Ovšem ve vývoji následovníka se projevily technické nedostatky a sériová výroba v masovém měřítku se zdála v nedohlednu. S problémy následovníka ovšem bylo jasné, že Luftwaffe tento typ jako je ,,110" nemůže postrádat. Letadlo dostalo dvojici nových motorů vycházejících z původního osvědčeného DB 601. Agregát označený jako DB 605 podával vzletový výkon 1475 PS a sliboval velký potenciál. Ovšem jelikož byla výroba zatížena, první Géčka se objevila až v květnu 1942.


Gé 2 zřejmě nad východní frontou


G-1
Tato varianta je zavádějící, protože prvním v sérii G byla až verze G-2. Verze G-1 nikdy neexistovala. Ovšem plánovala se výroba následujících variant:
+ G-1 Jabo (stíhací-bombardovací)
+ G-2 Zerstorer (těžká stíhací)
+ G-3 Fernaufklarer (dálková průzkumná)

G-2
Byla poháněna motory DB 605B-1 nebo 605A-1 o výkonu 1085kW.
Výzbroj byla stejná jako u verze F-2.
Verze G-2 byly navíc vybaveny přídavnou olejovou nádrží o objemu 75 litrů a třílitrovou nádrží pro směs benzínu s éterem. Tato směs sloužila k nastartování příliš studeného motoru.

G-3
Dálkový průzkumný (vybavený radiostanicí FuG 17 umožňující komunikaci s pozemními jednotkami a vedle kamery Rb 50/30 i Rb 75/30).

G-4
Noční stíhač, vybavený radarem.

Dochovaný noční stíhací Bf 110 G-4/R6. Dle staršího typu antén lze usuzovat, že letoun nese jednu z původních verzí radaru Lichtenstein SN-2

Série verze H
Jednalo se o plánovanou verzi s motory DB 605 E (1730 PS). ta byla konstruována s ocasními plochami konstruovanými ze dřeva a zcela přepracovaným krytem kabiny.
V rámci verze H bylo plánováno několik verzí letadla.
Na prototypu verze H se pracovalo od podzimu 1943 a v březnu 1944 se mělo uskutečnit zalétání prototypu. Ovšem spojenecké bombardéry byly rychlejší, když 24.února 1944 se stala továrna GWF cílem jednoho z mnoha útoků na německý průmysl. Náletem byla zničena konstrukční kancelář a také prototypové oddělení. Zničen byl i Bf-110G vybavený motory DB 605BS, jež měl sloužit jako zkušební pro testy konstrukčních úprav plánovaných pro verzi H.
Během přelomu března a dubna 1944 nařídilo RLM pokračovat ve vývoji Bf-110H. Rozsah úprav verze G se omezil na křídla a montáž motorů. V září 1944 byly zastaveny konstrukční práce na kabině.
Po vyhlášení tzv. Nouzového programu pro rozvoj stíhacího letectva, byla omezena výroba verze G a to znamenalo definitivní konec pro verzi H.

H-1
Konstruován jako Jabo (stíhací bombardér)

H-2
Konstruován jako Zerstorer (těžký stíhací)

H-4
Konstruován jako Nachtjagd (noční stíhací)

H-5
Konstruován jako jednomístný těžký stíhač.
Ve verzi H se měli uplatnit prvky jako:
-překonstruovaný kryt kabiny, jež bylo možné nouzově odhodit
-zatahovací ostruhové kolečko
-zvětšené ocasní plochy (vyrobené ze dřeva)
-zvětšená křídla se zaoblenými koncovými oblouky (stejné jako u Bf-109 F až K)
-překonstruovaný hlavní podvozek
-zvětšený chladič pro chladící kapalinu
-předpokládala se i instalace olejového chladiče SKF Fo 870


Celkem bylo sestaveno přibližně 5743 letounů všech verzí. Ty kromě Luftwaffe sloužily ještě v letectvech Maďarska, Rumunska a Itálie. 494 letouny byly vyrobeny ve foto-průzkumných variantách.



Úpravy Bf-110:
Letouny Bf-110 mohly být dodatečně vybaveny soupravami Rüstsatz a Umrüstbausatz.
Úpravy u Umrüstbausatz (zkratka U) byly prováděny během výroby či větších úprav draku letadla. Jednalo se o:

C-1/U-1
Vlečné zařízení pro vlek nákladních kluzáků Me 321. Kluzák byl vlečen třemi Bf-110 C-1/U-1.

D-1/U-1

E-1/U-1
v pozdějších výrobních sériích s vysílačkou FuG 202

G-2/U1 a G-3/U-1
náhrada kanónu MG FF/M (verze G-2) kanónem MG 151/20
náhrada kamery Rb 50/30 (verze G-3) kanónem MG 151/20

F-4/U-1
Instalace dvou kanónů MK 108 střílejících šikmo vzhůru (tzv. Schräge music)
odkaz na stručný popis: http://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%A4ge_Musik

E-1/U-2
Verze s místem pro třetího člena osádky (tzv. Leitoffizier)
Dále U-3 (pancéřování chladičů kapaliny) a U-4 (s přídavným pancéřováním spodní části motorových gondol, chladičů oleje a chladící kapaliny)

G/U-5
Přestavba přídě trupu umožňující instalaci antény radaru Lichtenstein C1 (FuG 212). Přepínáním dipólů bylo možno rozšířit vyzařovací svazek ze 70 na 120 stupňů, což umožnilo měnit dosah radaru z 4000 na 2000 metrů a z 200 na 100 metrů, což se výtečně hodilo v blízkém nočním boji.

C-5/U6
Přidáno pancéřování přední části motorových gondol.

G/U6
Pravděpodobně označení pro kombinaci antény z verze U-5 a radaru Rosemdaal-Halbe (FuG 221a). Zařízení sloužilo k lokalizaci britského výstražného systému Monica, jež kontroloval zadní polosféru bombardérů.

G/U7
Instalace zařízení GM 1, jež vstřikovalo do kompresoru motoru oxid dusný a tím bylo umožněno udržet výkon motoru při letu ve velké výšce.

G/U8
Přídavná palivová nádrž objemu 540 litrů (umístěná v kabině střelce) a olejová nádrž o objemu 32 litrů. Úprava umožňovala dolet 1270km a se dvěma dalšími přídavnými palivovými nádržemi o objemu 300 litrů až na dolet 1620 km. Ovšem instalací vnitřní přídavné nádrže se podstatně zhoršily letové vlastnosti letounu.

G/U9
náhrada kulometů MG-17 dvěma kanóny MK 108.

[pospec]

3.část
Bojové nasazení
Letadla verze A a B, vzhledem k tomu, že první verze byla pouze v nulté sérii a dosáhla pouhých čtyř kusů, a verze B, přestože čítala již tři série, tak bylo stodesítek B vyrobeno pouze 45 kusů a dočkalo se pouze úlohy v záloze.
Třetí série, verze C, se dočkala lepšího osudu, když bylo v rámci Luftwaffe nasazeno do války s Polskem 195 kusů verze C a tažení na Západ na jaře 1940 již ho účastnilo 350 strojů!
Zde ve Francii se zrodila a zároveň i spadla, hvězda Bf-110. Bf-110 byl vzhledem ke své výzbroji obávaným protivníkem pro nepřátelské bombardéry, ovšem vzhledem  jeho malé rychlosti i vítanou kořistí pro rychlejší jednomotorové stíhačky.

Bojové nasazení v Polsku:
K 1.září 1939 disponovala Luftwaffe 10 těžkými stíhacími skupinami, jejichž výzbroj tvořilo 331 kusů Bf-09 D/E a 102ks Bf-110 B/C, jež se všechny do jednoho tohoto tažení účastnily.
12-15 kusů stroje Bf-110 bylo za tohoto tažení ztraceno. Posádky letadel Bf-110 si na oplátku nárokovali 30 sestřelených polských letadel ve vzdušných soubojích, oficiálně však polské letectvo přiznalo ztrátu pouze 15-20 letadel při bojích za účasti Bf-110 na německé straně. Matematicky vzato skončilo tedy tažení v Polsku pro posádky Bf-110 fiaskem, když byl výsledek téměř rovnocen v poměru 1:1,25 ztracených letadel (při střetu Bf-110 vs. protivník) v mírný prospěch Luftwaffe.


Podivná válka:
5.prosince 1939 odstartovaly po vyhlášení poplachu ze základny Jever celkem osm Bf-110 od I./ZG 26. Jejich úkolem se měla stát formace bombardérů od RAF, jež prováděla v okolí ostrova Helgoland průzkum. Střet se ovšem neuskutečnil. Ovšem již 6.prosince 1939 byl ztracen jeden Bf-110, když se srazil ve vzduchu s britským Avro Ansonem. Téhož dne se podařilo jinému pilotovi Bf-110 sestřelit vlastní letoun Dornier Do 18.

,,V průběhu tzv. Podivné války došlo k náletu britských letadel na německé území. Během střetu mezi Bf-110 a stroji Wellington došlo ke ztrátě 12 britských strojů. Následkem bylo zastavení denních náletů RAF na Německo."


Severní tažení:
Skandinávského tažení, jak je označena válka v Norsku, se účastnilo 64 Bf-110C.
I./ZG 76-velitel Hpt. Reinecke (letiště Westerland, 32 letadel)
3./ZG 76-velitel Hpt. Ehle (letiště Westerland, 10 letadel)
I./ZG 1-velitel Hpt. Flack (letiště Barth, 22 letadel)
V průběhu tažení, 10.dubna 1940, přiletělo do Norska jako posila ještě několik dalších Bf-110 z 2. a 3./UG 76.

Během ,,cvičení v Dánsku" (jak hanlivě označuji obsazení Dánska), se podařilo pilotům Bf-110 zničit 25 dánských letadel na zemi. Jediný dánský letoun, Fokker D. XXI, jež se dostal do vzduchu, byl okamžitě sestřelen. V průběhu obsazení Dánska, jež bylo kompletně obsazeno během 24 hodin, nebyly zaznamenány žádné ztráty Bf-110.

V průběhu obsazení letiště Oslo-Fornebu se pokusily němečtí Fallschirmjäger o rychlý výsadek, ovšem byly zem země ostřelovány kulomety a do vzduchu se dostalo i několik norských Gloster Gladiator. Obě strany přišly o dvě letadla (Němci o jednu Ju-52 a jednu bf-110).


Sestřelený Bf-110 u letiště Oslo-Fornebu. Nad ním přelétá Ju-52


Západní tažení:
10.května 1940 zahájilo Německo ,,překvapivě" operaci, jež měla srazit Francii na kolena. Západního tažení, jak historici označují bitvu o Francii, se zúčastnilo 350 strojů Bf-110. Zde začala hvězda tohoto letadla klesat. Velení Luftwaffe si zřejmě neuvědomilo nevýhodu těchto strojů jako stíhače. Často byla letadla vysílána do vzdušných stíhacích soubojů, kde jednoznačně vládly lehké, jednomotorové stroje. V průběhu tažení byla ZG 76 přezbrojena na Bf-110.

Ztráty za francouzského tažení:
Luftwaffe ztratila celkem 82 letadel Bf-110. Zhruba 30% představují nebojové ztráty. Stíhači RAf si nárokovali sestřelení 43 letadel Bf-110.
Opět stejné pravidlo se potvrdilo v bitvě o Británii, kde bylo jednoznačné, že roli stíhačů jednoznačně drží ve svých rukou jednomotorové stroje Bf-109, Spitfire a Huricane. Ovšem zcela jiná role se pro tento letoun přímo nabízela. Dálkový rychlý bombardér, kde našel osvědčení v severní Evropě proti konvojům a jako průzkumné.

Jednotky účastnící se tažení s Bf-110: ZG 1, 2, 52 a 56


Šarvátky nad Švýcarskem:
Švýcarsko jako neutrální stát za války si ovšem svoji ,,nestrannost" důležitě hlídalo a na narušení jeho vzdušného prostoru vyzývalo po dobrém pouze jednou. Tím byly vzdušné šarvátky, kdy se po nebi honily různé letouny obou stran, ale byly i situace, kdy po sobě ,,házely olovo."

Např. 4.června 1940 evidovaly Švýcaři časté překročení hranic některým z německých letadel. Mezi ně patřilo i několik střetů s německými Bf-110. Výsledkem byly dva definitivně odepsané Bf-110 a nezjištěný počet poškozených. Německá Luftwaffe (hlavně její vedení) už mělo těchto ,,přestřelek" dost a rozhodlo se dát neposlušnému sousedovi na pamětnou. V atmosféře vítěze nad Francií vyslala 8.června 1940 několik Bf-110, jež nedávno zářily z bitvy o Francii, a dát Švýcarům co proto. Jejich úkolem bylo vyprovokovat švýcarské stíhače a co nejvíce jich nad německým územím sestřelit.

Vyprovokování se Němcům podařilo, když jejich Bf-110 sestřelily bezbranný pozorovací C-35, oba letci zahynuli v troskách. Švýcarské letectvo okamžitě vyslalo do vzduchu 14 stíhaček Bf-109 a Dewotine D.27. Výsledné skóre není přesně známo, ale Luftwaffe musela domů ,,se svěšeným ocasem."

Až do poloviny roku 1944 bylo na švýcarském nebi klid, ovšem to už jej nenarušovaly pouze letouny Luftwaffe, ale i američtí letci na svých Mustangách P-51 a bombardovacích B-17. Díky tomu měli švýcarští letci opět mnoho na práci (který americký boys by si mohl pomyslet, že uprostřed okupované Evropy je Bf-109, který na ně nebude střílet?)


Bf-110 nad západní Evropou


Letecké jednotky vyzbrojené Bf-110 v bitvě o Británii:
2.letecká armáda
Letecký sbor II (Gent), generál letectva Bruno Lorzer
Bitevní letecká skupina 210 (Calais-Marck)

II.skupina /bitevní/, kapitán Otto Weiss
7.letka-průzkumná (Gnet)
9.letka-pozorovací (Chalons-sur-Marne)


Stíhací letecké velitelství 2, generálmajor Theodor Osterkamp
Těžká stíhací letecká eskadra 26 (Lille)
Štáb (Laval)
I.skupina (Saint Omer)
II.skupina (Abbeville)
III.skupina (Laval)

Letecký sbor V, generál letectva Robert rytíř von Greim
Průzkumná letka 4/14 (Cherbourg)-letka spadala přímo pod velitelství armády
Průzkumná letka 4/121

Letecký sbor VIII, generál letectva Wolfram
Instrukční letecká eskadra 1
Průzkumná letka 2/11 (Beray)
Průzkumná letka 1/22 (Saint-Omer)
Stíhací letecké velitelství 3

Těžká letecká armáda 2
štáb (Toussous le Noble)
I.skupina
II.skupina

5.letecká armáda
Letecký sbor X
Těžká stíhací letecká eskadra 76
-I.skupina


Bitva o Británii do 15.srpna:
Bitva o Británii je ve spojení s Bf-110 chápána jako jeho velká černá skvrna.
První Bf-110 se začaly nad zemím hrdé Británie objevovat počátkem července roku 1940. Již 6.července zmizel za nejasných okolností Bf-110 C-5 (I.(F)Ob.d.L), jež prováděl průzkum nad Aberdeenem. O dva dny později byly ztraceny další dva při pokusu napadnout britský lodní konvoj. 11.července 1940 byly ztraceny hned tři Bf-110 naráz při jedné akci. V jednom z nich zahynul dokonce synovec Hermanna Goringa. 21.července byl britskými stíhačkami napaden průzkumný Bf-110 a stroj byl nucen nouzově přistát na britském území, kde byla osádka zajata. Bf.110 (W.Nr. 21, 5F+CM) byl Brity opraven a testován.

V průběhu 14.-15.srpna 1940 se pokusila napadnout Luftwaffe britská letiště. V průběhu těchto dnů bylo ztraceno minimálně dvacet Bf-110. Zkázu tohoto dilema potrhlo to, že byl ztracen i jednomotorový stíhač Bf-109 pokusně vybavený podtrupovým pumovým závěsníkem.

Strategie nasazení:
-větší dolet Bf-110
-létání v uskupeních před vlastními bombardéry
-vylákání stíhačů RAF do vzduchu, aby ještě před příletem bombardérů Spitfiry a Hurricany vypotřebovaly pohonné hmoty

Následující body bylo možné splnit ovšem za předpokladu, že budou Bf-110 schopné bojovat s obratnějšími jednomotorovými stroji. Tento mylný předpoklad měl za následek, že ztráty Bf-110 ke konci srpna činily přes 120 strojů


Bitva o Británii po 15.srpnu:
Největší akcí nad britskými ostrovy do té doby se určitě stala operace uskutečněná Luftwaffe během 15. až 30.srpna 1940. Během těchto dní ztratila Luftwaffe minimálně 18 letadel. Vítězství v těchto soubojích slavili převážně Poláci, jež se stali pro osádky Bf-110 postrachem nebes. Např. 30.srpna 1940 sestřelil por. Ludwik Paszkiewicz (303.peruť) letoun Bf-110 C-4.
1.září 1940 zaútočily německé stíhačky na dopravu nad ústím Temže. Během krátkých přestřelek se podařilo britským Spitfirům sestřelit dva Bf-110 C od 14./LG 1.
Stejného dne zaútočily německé stíhačky na britská letiště. Byly ztraceny další dva Bf-110. 27.září 1940 zaútočily německé letouny na britskou leteckou továrnu Parnall v Bristolu. Tento nálet končil pro německé letecké jednotky katastrofálně, když bylo ztraceno 18 letadel.


Poslední dny bitvy o Británii:
7.října 1940 zaútočily německé bombardéry He-111 na město Yeovil. Během této akce bylo ztraceno 5 Bf-110.
17.listopadu 1940 zaútočily Bf-110 od 1./ErprGr 210 na město Aldeburgh. 8.prosince byl ztracen průzkumný Bf-110 C-5 sestřelený stíhači RAF.
Po skončení bitvy o Británii byly téměř všechny jednotky vyzbrojené letadly Bf-110 stahovány z Francie na území Říše.



Podobně jako tento Messerschmitt 110 skončilo dost letadel obou stran. Září 1940, potápějící se 110 ve vodách kanálu La Manche.



Spitfire vs. Bf-110 (17 s)


Povstání v Iráku ,1941:
V květnu 1941 vzniklo v Iráku protibritské povstání. Britské jednotky zde sem přišli podle W.Churchilla jako ochránci před  německým nacismem. Jednoznačně zde ale měly britské síly chránit ropná pole a ropovod. Ovšem irácká vláda nechtěla posílení jednotek povolit a začala menší vojenské operace proti britským jednotkám (tajně doufali v pomoc Němců).

Ta skutečna přišla v podobě 9 bombardérů He-111 a 12 stíhacích Bf-110. Dne 27.Května se k nim připojilo 12 italských letadel Fiat CR 42 Falco.

Mě známé stodesítky z Iráku:
Typ letadla                       Sériové číslo               Jednotka
Bf-110  D-3                            ?                        Sonderkommando Junck (ex-4./ZG 76)     
Bf-110  D-3                            ?                        Sonderkommando Junck (ex-4./ZG 76)
Bf-110  D-3                            ?                        Sonderkommando Junck (ex-4./ZG 76)
Bf-110  D-3                           613?                   Sonderkommando Junck (ex-4./ZG 76)

[pospec]

4.část
Tažení na Balkáně:
V polovině roku 1941 po pádu fašistické diktatury v Jugoslávii a ukončení Jugoslávsko-německého spojenectví, se ujala vlády nová demokratická strana. Na tu Němci zareagovali rychle a započali okupaci Jugoslávie, které se nepodařilo zabránit ani při velkém odhodlání jogoslávských obránců.
Luftwaffe vyčlenila vedle jednotek vybavených letadly Bf-109, He-111 či Ju-88 a další i stroje Messerschmitt Bf-110.

V sestavě 4. Luftflotte se nacházela I./ZG 26 se základnou v jihomaďarském Szegedu. Do sestavy VIII. Fliegerkorps byla zařazena II./ZG 26, jež se zase nacházela na bulharských letištích Krajnica a Sofia-Vraždebna, jež byla zároveň i základnou průzkumných Bf-110 C-5 od 7.(F)/LG 2.
Tato letadla se od začátku účastnila akcí proti britskému, řeckému a jugoslávskému letectvu. Například na letišti Rezovnacka Kosa se pokusil Bf-110D zaútočit na letadla na zemi, když se dostal do střetu s britskými Hawker Fury.
 
II.ZG 26 ztratila dva Bf-110. V jednom z nich zahynul i bulharský důstojník, jež naváděl skupinu na cíl.
Pro změnu zaútočily německé Bf-110 na letiště Petrovac, kde zničily na zemi 14 jugoslávských Do-17K. Během této akce byl ztracen jeden Bf-10 sestřelený PL obranou u Skopje. Po druhém úderu Bf-110 byly zničeny kompletně všechny Do-17K.

Ráno 7.dubna zaútočily německé bombardéry s ochranou několika Bf-110 na Bělehrad. Během tohoto náletu se střetly skupiny německého a Jugoslávského letectva. Ve výšce 3000-4000 metrů se střetly s jugoslávskými Bf-109E. Byl sestřelen neudaný počet jugoslávských Bf-109 za cenu pěti Bf-110 od I./ZG 26.
Ve stejný den napadly letouny II./ZG 26 i letiště v okolí Mostaru, kde zničily dva jugoslávské bombardéry S.M.79.
7.dubna zaútočily Bf-110 na letiště Lazarevac, kde bylo zničeno 12 cvičných jugoslávských letadel. Stejného dne byl ztracen jižně od Sarajeva jeden německý Bf-110.

Během 11.-12.dubna zaútočily Bf-110 na letiště v okolí Vojdiny a druhého dne opět na podobný cíl, který se stal žněmi Bf-110.
Úspěchy 11.dubna:
-zničeny dva Bristol Blenheim
-neurčený počet Breguett XIX
-neurčený počet Bucker Bu 131

Úspěchy 12.dubna:
-17 bombardérů Bristol Blenheim
-neurčený počet Breguett XIX
-dále byly zničeny téměř všechny zbylé Hawker Hurricane
-několik cvičných letounů

Po útoku zbyly letuschopné pouze dva Blenheimy a jeden Hurricane.
14.dubna se uskutečnila akce, při níž několik Ju-52 za krytí 23 Bf-110, vysadilo na letišti Bjeljina parašutisty, kteří toto letiště obsadili. V průběhu 20.-21.dubna zaútočily Bf-110 na dvě letiště-Menidi a Eleusis-několik útoků při níž bylo zničeno kolem 18 nepřátelských letadel za ztráty 8 letadel.
26.dubna 1941 zaútočily výsadkové jednotky za krytí několika Bf-110 od ZG 26 na Korintský kanál s úkolem zabezpečit mosty vedoucí přes něj. Bf-110 zničily postavení PL dělostřelectva, což se ukázalo jako klíčové, ovšem za ztráty 1 Bf-110.


Akce nad Krétou před operací Merkur:
11.května 1941 zaútočilo pět Bf-110 na letiště Heraklion. Proti nim vzlétl Gloster Gladiator. Největším úspěchem britského pilota se stalo to, že nebyl sestřelen žádným z pěti stodesítek.
14.května byly ztraceny při útocích na letiště dva Bf-110, jež byly sestřeleny pozemní PL obranou. Jedna posádka zahynula zatímco druhá se dostala do zajetí. Bylo zničeno 5 dvouplošníků Gladiator.

Dne 16.května byl ztracen při útoku na letiště Maleme a zátoku Suda jeden bf-110, jež byl poškozen britskou stíhačkou, ovšem zadnímu střelci se podařilo útočníka sestřelit. 17.května ovšem byly při útoku britských Beaufighterů na letiště Argos tři Bf-110 a dalších 13 poškozeno. Následujícího dne byly ztraceny další dva Bf-110.


Operace Merkur-útok na Krétu
Útoku na Krétu se účastnily Bf-110 od I. a II./ZG 26, letadla průzkumné 7.(F)/LG2 a od jednotky XI. Fliegerkorpsu.
Dne 20.května byly ztraceny při akcích nad Krétou tři Bf-110 od 4./ZG 26. 21.května byl ztracen další Bf-110. Stejného dne zaútočily letouny z I./ZG 26 na britskou bitevní loď HMS Warspite, jež byla poškozena. Při tomto útoku byl ztracen stroj od Stabstaffel.


HMS Warspite


V následujících dnech útočily Bf-110 i na ostrov Malta. Během těchto akcí byl ztracen např. Bf-110 D-3, jež byl sestřelen kulomet ze záchranné lodě ML 1001. 28.května doprovázely Bf-110 (II./ZG 26 a II./ZG 76) formaci bombardérů Do-17, jež bombardovala město Heraklion. Následujícího dne byl ztracen v oblasti Suda jeden Bf-110.


Bf-110 někde v Řecku

[pospec]

5.část
Stodesítky na nebi Říše:
Kapitolou sama pro sebe byla letecká obrana Říše před libovolnými leteckými nájezdy spojeneckých letadel (Amerických ve dne a britských v noci).
V červenci 1940 vznikla vůbec první noční stíhací jednotka určená k obraně říšského nočního nebe-I./NJG 1. V té době byly Bf-110 naváděny pomocí pozemních stanic. Až roku 1942 byly zavedeny palubní radary.
Později noční jednotky Bf-110 také působily na východní frontě (Finsko-NJ-Finnland, Rusku-NJG 100, Rumunsku-NJG 4) či Itálie (IV./NJG 6). Prioritou nočních stíhacích jednotek byla ovšem obrana Říše. Velké tíhy nesly hlavně roku 1943, kdy vyvrcholily snahy USSAF bombardovat německá průmyslová střediska.

Výzbroj letounů zařazených k Reichsverteidigung byla zvětšena (rozšířena) o kanóny Mauser MG 151/20, jež byly umístěné pod trupem a křídly. Letouny Bf 110G mohly být rovněž vybaveny kanóny MG FF/M namontovanými svisle v trupu a střílejícími směrem nahoru (Schräge Musik).



Tabulka počtu sestřelených nepřátelských letounů skupinou NJG1 od 26.7.1940 do konce války:
Jednotka                  sestřel-ve dne  v noci
Stab NJG 1                        6                  24
I./NJG 1                             -                  585
II./NJG 1                          119               405
III./NJG 1                           7                 343
IV./NJG 1                          13                816
Celkem                            145               2173

Během noční obrany vzlétly proti britským bombardérům 20.dubna 1944 Bf-110 G-4/B-2/R8. Ovšem jeden letoun byl poškozen palbou obranných kulometů britských bombardérů a musel nouzově přistát ve Švýcarsku. Letoun nesl nový německý radar FuG 220. Z důvodů prozrazení této skutečnosti, souhlasili Němci, že letoun bude i s radarem zničen za dodání 12 Bf-109 G-6 Švýcarskému letectvu.

Odsunutí Bf-110 na kolej noční stíhačky bylo nevyhnutelnou skutečností, samotní Američané mu přezdívali ,,meat on the table" (doslovně maso na talíři - volný překlad ,,Snadná kořist").


Stroj Bf-110 od jednotky NJG-1


Stodesítky na východní frontě:
Pokles strategického významu Bf-110 se projevil v počátcích operace Barbarossa, kdy z německých 2500 letadel bylo Bf-110 pouze 51 kusů u jednotek I. a II. / ZG 26. Jednotky  I. a II. / Schnellkampfgeschwader 210 se účastnily podpory německého postupu směrem k Moskvě. Tyto jednotky byly vybaveny převážně typy Bf-110E.

Bf-110 byly na konci roku 1941 vyřazeny oficiálně ze služby, ovšem díky neosvědčení se svého nástupce (Me-210) byl v létě 1942 opět přijat do výzbroje a proto byly zahájeny práce na jeho zdokonalenější verzi F.

Hlavní úlohou Bf-110 se staly útoky na pozemní cíle, převážně na opevněné pozice a tanky. Díky téměř absolutní absenci sovětských těžkých bombardérů (narozdíl od západních Spojenců, kteří jimi disponovali dostatečným množstvím) zůstal až do konce války převážně u protitankového boje. Bf-110 nikdy nebyl v SSSR dostatečně velkým počtem. Během bitvy u Kurska zde působilo 17 letadel. Ve Finsku navíc působila NJ-Finnland, na německo-sovětské frontě NJG 100.

V počátečních fázích operace Barbarossa se podařilo letounům Bf-110 uzemnit 650 sovětských letadel. Ovšem s pokračujícím odporem sovětských sil, začalo docházet ke ztrátám, dokonce několik menších jednotek bylo doslova rozprášeno, jako např. 2.(H)/33, která byla kompletně zničena u Stalingradu. V pozdějším období války byly jednotky vyzbrojené tímto letadlem stahovány do zázemí, kde byly přezbrojeny a jejich osádky přecvičeny na jiné typy, jako např. Me-410, Fw-190 apod.



Stavy bf-110 na východní frontě k 22.6.1941:

Skupina armád Nord:
štáb ZG 26, I./ZG 26, II./ZG 26 (VIII. letecký sbor)
2./ZG 76, roj ZG 76 (Velitelství letectva "Kirkenes")
*4. tanková skupina: 4.(F)/33

Skupina armád Mitte:
SKG 210 (II. letecký sbor)
IV./KG zbV1 /ZG 26 (VIII. letecký sbor)
*3. tanková skupina: 2.(F)/33 (obě Me-110C-5)


Jednotky skupiny armád SÜD:
*6. armáda: 3.(F)/11 (Me-110D-2)

*v případě uvedení u pozemní jednotky se jedná o Průzkumné letky pro pozemní armády

Luftwaffe nad Novorossisk (Bf-110)

[pospec]

6.část
Bf-110 a jejich akce nad Maltou:
Když v červnu 1940 vstoupila fašistická Itálie do války na straně Německa, zhoršila se situace britských sil jak ve Středomoří, tak i v samotné Africe. Na obou stranách nekonečné písečné Afriky proti sobě stály dvě síly - téměř půlmiliónová italská armáda a její protivník, britská armáda, složená převážně z koloniálních jednotek, jež čítala přibližně 50.000 vojáků. Podobně tomu bylo i nad ostrovem Malta, kde byla britská posádka, jelikož se malta považovala za součást britského impéria.

Poprvé se stodesítky objevily nad Maltou 17.února 1941. Jednalo se Bf-110D od noční jednotky 1./NJG 3. Také to znamenalo první ztrátu, když P/O Hamilton na svém dvouplošníku Gloster Gladiator, jež byl s dalšími třemi letadly stejného typu objeveny v bednách, zapomenuté v místním skladu letadlovou lodí HMS Ark Royal. Další ztrátu zaznamenala Luftwaffe 10.března, Když musel nouzově na hladině nedaleko ostrova přistát jeden ,,Mesík 110" a jeho posádka zajata. O jedenáct dní později, 21.března, bylo bombardováno letiště Hal Far osmi Bf-110.
8.května zaútočily Ju-87 na Maltské letiště a přístavy, přičemž je doprovázely Bf-110. V tomto souboji byly dvě britské stíhačky lehce poškozeny. V noci z 12.dubna zaútočily tři bf-110 na letiště Takali a 14.dubna byly sestřeleny osádkami Bf-110 dva Bristoly.

Bf-110 D (volací čísla 3U + KS a SB + GD) nad Středozemním mořem.
Tato jednotka se účastnila jak akcí v Africe, tak nad Maltou.

Afrika 1941:
První jednotkou na africké půdě se stala III./ZG 26 a to už v lednu 1941. Později byla posílena o 2./ZG 26. Výzbroj byla tvořena Bf-110 C-4 a D-3. Již 6.února byl ztracen první letoun. Během února ztratily německé jednotky šest Bf-110 (z toho jedna osádka zajata). v průběhu března si Bf-110 připsaly ztrátu jednoho letounu a jeden neúspěšné útok na létající člun. V průběhu dubna ztratila Luftwaffe celkem deset Bf-110, z toho dva nad Tobrukem. Až do začátku prosince 1941 ztratila Luftwaffe minimálně dalších 21 strojů Bf-110. Sestřeleno bylo minimálně jedenáct strojů protivníka a zničeno několik desítek pozemních pozic a baterií protivníka.
Většina Bf110 podnikala své ,,výlety" nad obležený Tobruk, kde většinou napadala nepřátelské pozice a lodě.
Během prosince byly ztraceny další tři bf-110.

Za zajímavost stojí, že 6.prosince byl ,,stodesítkami" sestřelen sanitní letoun D.H.86. Naopak nad Gazelou se 16.prosince střetl jeden průzkumný Bf-110 se sedmnácti letouny 2. a 4.perutě SAAF a osamocený Bf-110 doslova rozstřílely na cucky.


Německá posádka u svého Bf-110


Afrika 1942:
V polovině ledna 1942 se v Africe nachází jako jednotka vybavená Bf-110 pouze 7./ZG 26, jež disponovala osmi letouny Bf-110 (z toho čtyřmi neschopnými letu). Do konce ledna přišla tato jednotka o tři stroje). 8. a 10.února byla letouny bf-110 napadena britská tanková kolona, kterou německá letadla bombardovala malými pumami (z docela malé výšky). Při této akci byl ztracen jeden Bf-110, když bombardoval z malé výšky. Letoun poškodila vlastní puma.

V květnu 1942 disponovala Luftwaffe na africkém bojišti těmito jednotky, jež měly ve své výzbroji Bf-110:
9./ZG 26 - Kréta, letiště Maleme (11 letounů Bf-110 D, E)
7./ZG 26 - Letiště Derna (12 letounů Bf-110 D, E)


V průběhu května bylo ztraceno sedm Bf-110. Ovšem již 1.června byly ztraceny další tři Bf-110 od III./ZG 26. V průběhu června docházelo ke stále častějším střetům mezi německými a britskými tanky (jež si udržovaly početní převahu). Proti britské přesile startovaly stále častěji německé bitevníky. Bf-110 opět prováděly útoky na britské kolony a tanky. V průběhu těchto akcí byly ztraceny čtyři Bf-110.

Do 7.července byly ztraceny další tři letouny. V noci 7.července bylo britským dělostřelectvem ostřelováno letiště Fuka, kde byly umístěny Bf-110. Ovšem k žádnému poškození nedošlo. 11.července byly ztraceny dva bf-110 od III./ZG 26 během doprovodné akce Ju-52 na trase Kréta-Tobruk. Ve stejný den stihlo pět italských stíhaček FIAT C.R.42 zaútočit na průzkumný Bf-110 (III./ZG 26). Sestřelen byl i letoun téže jednotky, ve kterém cestoval důstojník a člen NSDAP Oblt. Josef Hofbauer. Podle něj, poté co vyskočil z letadla za pomoci padáku, mu pilot britského Curtissu kynul rukou. 28.července byly na letišti Quasaba poškozeny dva Bf-110, které si na účet připsala jednotka SAS.

V srpnu disponovala III./ZG 26 celkem 46 kusy Bf-110 verzí D a E. Během tohoto měsíce se do Afrika ,,přistěhovala" i III./ZG 1 sew svými Bf-110 F a G. Tato jednotka měla na starost převážně bombardovací úkoly. Krátce po přesunu této jednotky padl britským stíhačům za oběť samotný velitel III./ZG 1, major Roland Bohrt.

Afrika 1943:
Rok 1943 byl ve znamení německých porážek. Již poražený Afrikakorps vzdoroval spojeneckému náporu již pouze v Tunisku. Na počátku jara 1943 byly zbylé Bf-110 od III./ZG 26 evakuovány na Sicílii. K ní se připojila i II./ZG 1, jež sem byla převelena z východní fronty.

Takto skončilo vystoupení Bf-110 na africkém nebi roku 1943.....

[pospec]

7.část
Bf-110 v zahraničních službách:
Německo jako hlavní stát vedoucí válku na evropském kontinentě a v Africe mělo i své menší spojence, tzv. satelity, jež jej podporovaly buď jako válečně,spoluúčasti na tažení Německa (např.Itálie, Maďarsko) či na hospodářské injekce německému průmyslu v podobě ropy (Rumunsko). I přes jeho dá se říci kvality, nebyl Bf-110 exportován tak intenzivně jako např. Bf-109 či He-111.

Itálie
Roku 1942 započalo italské letectvo (Regia Aeronautica) formování nočních stíhacích jednotek. Ty ovšem byly většinou vybaveny zastaralými dvouplošníky CR.42. Proto nově vzniklé jednotky měly dostávat dvoumotorové víceúčelové stroje. Ovšem těmi Itálie nedisponovala (maximálně na projektových papírech). Proto bylo v Německu objednáno 24 kusů Bf-110F, jež měly býti vybaveny radary FuG 202. Ovšem byly dodány tři Messerschmitty, navíc starší verze C. Dva letouny byly přiděleny k 235. Stormo 60. Squadriglia C.T. a třetí byl přiřazen k 41. Gruppo B.T.
Ovšem v Německu se začala výroba přeorientovávat na jednomotorové stíhací letouny (prioritou byla výroba typů Bf-109 a Fw-190) čímž výroba dvoumotorových stíhačů, jako např. Bf-110, poklesla na požadavky Luftwaffe. Němci poté italskou pohledávku anulovali.
Italští letci se s Bf-110setkali ještě jednou a to v roce 1944, v letectvu Italské sociální republiky. Jednalo se ovšem pouze o dva kusy Bf-110G přidělených ke 170. Stormo, ovšem pouze za účelem testování. Ostatně, ani tato jednotka nikdy bojové lety neuskutečnila.

Maďarsko
Koncem roku 1944 předala Luftwaffe maďarské 101. eskadře nočních stíhacích letounů maďarského královského letectva nezjištěný počet letounů Bf-110 verze F-4 a šest kusů verze G-4. Na těchto strojích se maďarští letci několikrát setkali se sovětskými nočními bombardéry. Tato jednotka bojovala až do poloviny března 1945, kdy byla zničena.

Rumunsko
V rumunském letectvu sloužilo pouze několik kusů. Jednalo se o dva až tři kusy různých verzí získaných od maďarského letectva. Za zmínku stojí, že rumunské letectvo používalo zajímavou směsici letadel (Bf-109, He-111, atd.), přes vlastní domácí výroby , německou a maďarskou.

Sovětský svaz
Tato část stojí za zmínku protože, SSSR jak se většina lidí domnívá nezískal první exponáty Bf-110 až za války s Německem, ale údajně již dříve. Roku 1940 údajně SSSR zakoupil v Německu tři nebo pět kusů Bf-110 verzí C a D. Tyto letouny byly testovány ve sovětských zkušebních střediscích. Za zajímavost stojí i to, že jeden kus byl experimentálně v roce 1940 vybaven pro zkoušky sovětským kanónem MP-6 ráže 23mm.
První ukořistěné letouny po vypuknutí války se dodávali většinou hned k testování. V září 1941 byl u 158. IAP testován jeden Bf-110 C. Zkoušky se hlavně soustředily na vlastnosti letounu za letu. Roku 1942 byl ukořistěn jeden Bf-110 D a využíván 750.lukem letectva dálkového doletu k průzkumným letům za frontovou linii. Při jednom z letů by letoun sestřelen sovětskou PL obranou v okolí Tuly.
Jeden kus byl Bf-110 byl vystavován roku 1944 na výstavě ukořistěné výzbroje v Moskvě.

Jednotlivé kusy se objevily i v jednotkách západních spojenců, ovšem to se jednalo o jednotlivé letouny jednotlivých pilotů, většinou leteckých es, jež si mohli takovéto ,,výstřelky" dovolit.

Zdroje:
Literatura:
J. Schmid - Stíhací a bombardovací letadla Německa 2.díl
J. Ledwoch - Messerschmitt Bf-110, Monografie
M. Fiszer, J. Gruszczyński - Velké bitvy historie, Bitva o Británii

Internetové:
letoun.estranky.cz
aviaton-histor.com
Wikipedie
palba.cz
fronta.cz
amazon.com
wehrmacht-history.com
topsid.com
battleofbritain1940.com

[pospec]

Barevné bokorysy Messerschmittu Bf-110:

Bf 110 C z 1.(E)/210. Tato jednotka utrpěla během Bitvy o Británii těžké ztráty.


Bf 110 D. Letoun v této podobě operoval v Iráku v roce 1941 v rámci 4./ZG76


Bf 110 E z 9./ZG26. Severní Afrika, počátek roku 1942.


Bf 110 G-2/R3 z 9./ZG26


Bf 110 G-4/R3 z IV./NJG3. Přelom let 1944 a 1945. Stroj nese radar FuG 220 Lichtenstein SN-2


Bf-110 C-1 z 1.(Z) Jg 1, Polsko 1939


Zdroj: palba.cz

[Werner Mölders]

Chci se zeptat, jak tedy byl intezivní vývoz Bf-109 ?
Vím o pár Emilech pro Švýcary, jestli něco zůstalo Španělům. Finové, to snad ani není vývoz.

[pospec]

Je to sice trochu mimo téma Bf-110, ale odpovím ti 
Neznám z hlavy přesné počty apod. Ale seznam států, jež disponovaly Bf-109 z dovozu z německých linek snad ti dám (státy, jež tímto typem ve své výzbroji disponovaly):
-Finsko
-Chorvatsko (dodávky pro nově vzniklého spojence)
-Jugoslávie
-Maďarsko
-Slovensko (dodávky jako posila pro SVZ)
-Španělsko (zbytky po Legii Condor)
-Švýcarsko
A ještě asi nějaké kořistní:
-Británie
-SSSR
-USA
A to je asi tak vše....ale oproti dodávkám Bf-110 to vývoz intenzivní byl. Zkusím ještě sehnat nějaká čísla....

[pospec]

Pár zajímavých fotek Bf-110:


Tento Bf-110 to už asi nerozchodí, vlastně nerozlítá....


Další zájemce o invalidní důchod


Sestřelený Bf-110 od NJG-1


A něco z protiletecké obrany Říše:

Bf-110 F-2 vybavený pouzdry pro 210mm rakety (Wfr.Gr. 21)


A nabíjení tohoto drobečka...zde se jedná o některou z verzí ,,Géčka"

[Kageneck]

Zajímavé fotky.
V článku píšeš, že první jednotkou na africké půdě byla III./ZG 26. Aby nedošlo k omylu, nejedná se pouze o první jednotku vyzbrojenou letadly Bf 110 na africkém kontinetu, ale obecně byla tato jednotka první jednotkou německého Wehrmachtu, která se zapojila do válačných operací v Libyi.

[Werner Mölders]

Ještě pooprav označení u fotky : Sestřelený bf-110 za polského tažení, 1939
Vzhledem k tomu, že náleží k NJG 1 a má noční nátěr je to nesmysl.

Jinak pěkné