Curtiss P-36 Hawk 75

[Sláma]

                                                         Curtiss P – 36 Hawk 75
Curtissův Hawk, pozdější legenda válečného nebe, obzvláště v jeho počátcíchvývoje, se rodil poměrně pomalu a v soutěžích se jevil jako neúspěšný letoun. V USA,k dy bylo počátkem třicátých let více než jasné, že nový letoun musí být jednoplošník, se zatahovacím podvozkem, byla v roce 1934 vypsána soutěž o nový stíhací letoun. Zúčastnily se jí firmy Seversky s prototypem P-35 a Curtis, se svým typem P-36. Ač Seversky zaostával rychlostí asi o pět mil, soutěž vyhrál. Bylo objednáno 77 kusů.
Curtiss se nevzdával, oba dva soutěžící letouny trpěly slabou pohonnou jednotkou a proto se snažil o získání nového, silnějšího motoru (Wright-Cyclone SGR-1820 o síle 920 koní). V nové soutěži, tentokráte vypsané jako náhrada za neúspěšné P-35 Curtiss po roce, se svým letounem uspěl. Bylo objednáno 210 kusů.
         Jenom pro zajímavost: prohlédnete-li si obrysy letounu Seversky P-35, obzvláště půdorys křídla je vám jistě nějak povědomý…. Ano P-47 Thunderboldt. Firma Seversky se totiž dostala do finančních potíží a svůj prototyp prodala firmě Republic. Ta nejprve typ přepracovala do modelu  P-43 Lancer a poté nové přepracování do tvarů P-47, nám již tak důvěrně známých. Ale to ještě nějakou dobu trvalo.
Letoun začal být stavěn ve velké sérii, ale firma Curtiss se snažila letoun prodat i do zahraničí. Obzvláště Evropa se stala potenciálním odbytištěm, protože Německo vyzbrojoval ostošest. Prvním velkým zákazníkem se stala Francie, posléze Holandsko a Norsko.
      V USA  první objednané letouny dostaly označení P-36A, Curtiss je označoval jako Hawk 75L. Byly vybaveny trojlistými stavitelnými vrtulemi a dvojicí kulometů v křídlech ráže 12,7 mm a dva kulomety, uloženy nad motorem ráže 12,7 a 7,7mm.Pohon zajišťoval motor Pratt&Whitney Twin Wasp R-1830 o síle 1050 ks. Zatímco americké letectvo s dalšími objednávkami váhalo, objevili se potenciální kupci ze zahraničí. Nejprve se přihlásila Čína, která taktéž viděla jisté nebezpečí z Ostrovů vycházejícího slunce. Hawk 75 se jim tuze líbil, problémem se ale staly americké zákony,které nedovolovaly exportovat do zahraničí lepší letouny něž mělo americké letectvo samo. A tak Curtiss tuto nepříjemnost řešil tím, že do letadel nechal zabudovat slabší motory Wright o síle asi 875 ks a letoun dostal pevný podvozek.Tato verze obdržela označení Hawk 75M. Paradoxem ale zůstává, že výsledná cena slabšího letounu byla vyšší, než původního pro USAAC….
Přesto Čína byla tímto letadlem nadšena a objednala celkem 30 a v licenci dalších 112 letounů. Všechny byly vyzbrojeny čtveřicí 7,62mm kulometů.
Dalších 30 upravených H 75 O objednala Argentina a s verzí H 75 N přispěchalo Thajsko, tehdy označováno jako Siam. To objednalo 12ks letounů s licenční stavbou dalších asi 36ks, ale k tomu po útoku japonských bombardérů již nedošlo.
      V lednu 1938 se v USA objevil osobní přítel prezidenta Roosvelta, francouzský barona de la Grange. Volba nebyla náhodná, Francouzi doufali, že se jim podaří prorazit přísná americká opatření. A povedlo se……

[Sláma]

  Po jednáních, kdy Francouzi téměř najisto požadovali Curtissovy Hawky, byl dojednán obchod o prodeji tří set letounů s první dodávkou v březnu 1939. První verze, označována jako Hawk 75 A-1, měla slabý motor Pratt and WhitneyTwin Wasp o výkonu 950ks a výzbroj dvojicí (!) kulometů 7,7 mm v křídlech. Na první pohled velice slabá výzbroj byla od dvanáctého kusu zesílena o další dvojici křídelních kulometů na výsledné 4ks. Přístroje musely být přepracovány na evropský metrický systém (tedy km/h namísto mph,výška v metrech místo stopách). Taktéž i sedačka musela být přestavěna na tehdy v Armée de l´Air používané zádové padáky.
Vzhledem k tomu, že takový velký počet letounů nemohl být vyráběn pouze v mateřském závodě v Hammondsportu, byla otevřena nová linka v Buffalu. Po odebrání prvé stovky Francouzi rezolutně požadovali zvýšení počtu kulometů na 6 kusů  a silnější motor. Bylo jim vyhověno a nová verze dostala oznaření Hawk 75  A-2. Dodejme ale, že vyrobených původní verze křídel bylo tolik, že plnohodnotná verze A-2 se montovala až od stroje s pořadovým číslem 148.
    V létě 1939 Francouzi v USA jednali opět a požadovali další letadla. I když ve Francii se blýskalo na lepší časy s typem Dewoitine D.520, země potřebovala další počty letounů. Verze s motory Pratt and Whitney Twin Wasp  R1830 o výkonu 1200 ks a se šesti kulomety 7,7 mm obdržela označení H 75 A-3 a verze se slabším motorem Wright Cyclone  R1820G205 H 75 A-4. Další stroje pro Francii již měly být P-40, které firma Curtiss usilovně zkoušela…. Verze A-4 je rozpoznatelná na fotografiích s kratším motorovým krytem.
     Není přesně známo, kolik strojů se do Francie skutečně dostalo, v nastalém útoku Německa se chaos zvyšoval a nevyhnul se ani evidenci právě vyložených nových letadel. Odhaduje se, že v roce 1939 Francie obdržela celkem 630 Hawků H75 a v roce 1940 ještě dalších zhruba 650 kusů. V memoárové literatuře našich pilotů se mnohdy dočteme, že na letišti Bordeaux a Bourges stála množství těchto letounů. Dodejme, že mnohdy byla nezalétána, bez kalibrace přístrojů i nástřelu zbraní, tedy bojově vlastně k nepotřebě.
Popisovat účast Curtissů v bojích o Francii by bylo nad rámec tohoto článku.. Dodejme jen, že pro nás nejslavnější, je vyzbrojení slavné eskadry „Les Cicognes“ Tedy GC I/5, slavných „ Čápů“. V této eskadře bojovali piloti zvučných jmen jako captaine Accart, Cne Marin la Meslée, por.F.Peřina, kpt.T.Vybíral a samozřejmě škpt.A.Vašátko.
Po skončení bojů ve Francii byly osudy Hawků různorodé. Velká část se nacházela v Severní Africe po úletech pilotů a úniku před zajetím, kdy „se čekalo, co bude dál“. Druhá skupina, která zůstala v kontinentální Francii, se stala výzbrojí letectva vychistické Francie a část Hawků padla do rukou přímo Němcům. Hawky, nacházející se na základnách v severní Africe dokonce bojovaly proti Bitům (jaký paradox, nedávní  spojenci proti Němcům) a dokonce se utkaly ještě v roce 1942 v operaci Torch, spojeneckém vylodění v Severní Africe s americkými F4F Wildcaty. Německo poté obsadilo i jižní Francii a rázem se z nepřátel stávají opět přátelé. Francouzi v Africe  vstupují do jednotek Svobodných Francouzů a jsou na základě jednání generála de Gaulla s vládou USA, vyzbrojovány americkou technikou. Hawky jsou přesunuty do leteckých škol a určeny k výcviku. Uvážíme-li, že mají za sebou již mnohé boje, asi jejich technický stav musel být těmito skutečnostmi silně poznamenaný. Po válce byly ve Francii ještě užívány i Hawky, které zůstaly na francouzské půdě a poslední informace o použití Hawků75 končí zhruba rokem 1949. Jeden z restaurovaných Curtiss H75 Hawk nyní létá v letce Sbírky stíhacích letounů z Duxfordu, samozřejmě, že ve francouzských barvách..

[Sláma]

společně s MS-406 C

[Sláma]

    V červnu 1939 předváděla firma Curtiss letoun i komisi z Holandska. Byla dohodnuta dodávka 12ks pro Holandskou Východní Indii, dnes Indonésie. Než však dodávka mohla být naplněna, Holandsko po bleskovém útoku Německa padlo. Curtiss řešil co s letouny, chtěl je nabídnout jinému zákazníkovi, nakonec skončily na Jávě. Výzbroj měly 2x 7,7mm v křídlech a v trupu jeden 12,7mm a jeden 7,7mm. Celá verze byla shodná se sérií H 75 A-4.
    Posledním z přímých uživatelů, tedy kupců H 75 byli Norové. Norsko  nejprve objednalo 12ks a dalších 12ks pro licenční stavbu. Toto bylo dojednáno v srpnu 1939. Dalších 36 letounů k původním dvaceti čtyřem si objednali v únoru 1940. Tato objednávka ale do Evropy již nedorazila. Norsko bylo obsazeno…. Letouny ale přesto létaly pod norskou imatrikulací a to v Kanadě, v norské armádní letecké škole. Jelikož ale posléze nebylo koho cvičit, norská exilová vláda letadla odprodala…. Americké armádě!!! Ta je po krátké službě přeprodala do Peru.
      Dalším velkým uživatelem z evropského válčiště, kdo dostal stroje od výrobce, byla Velká Británie. Po pádu  Francie bylo v Anglii nad slunce jasné, ke komu se teď obrátí  Hitlerova „pozornost“. Britové zoufale hledali letadla, se kterými by mohli čelit nebezpečí. Kromě domácích typů to tedy byly americké dodávky. Nakonec britské Mohawky  nad Kanálem nebojovaly. Odhaduje se, že Británie mohla obdržet zhruba 246 Hawků. Britové francouzské Hawky pečlivě zkoušeli a byly velice zklamáni, protože v této době jim bylo nad slunce jasné, že jsou slabě vyzbrojené a se slabým motorem. Neměly by tedy proti Messerschmitům 109 mnoho šancí. Přesto je přepracovali na anglické standardy, tedy namontovali do nich přístroje anglické měřící soustavy a taktéž i zbraně se dočkaly nového standardu. Takto upravené  je Britové odeslali na „vedlejší válčiště“, byly dodávány do Gibraltaru, Singapuru a Barmy. Tam se zúčastnily bojů proti Japoncům.

Posledním uživatelem, kdo létal s Hawky bylo Finsko. To se snažilo vyzbrojit své letectvo jak se dalo. A tak víme, že ve finském letectvu vedle sebe létaly Hurricany a Blenheimy,Fokkery D.XXI a dokonce i ukořistěné stroje ze zimní války,  Polikarpov  I-153 a I-16. Po nedobrovolném odstoupení svého území / v té době Sovětské Rusko má s Německem Pakt o neútočení a jsou to vlastně kamarádi/ zoufale hledá další možnosti nákupu zbraní. Po napadení Ruska Německem se Finové z nutnosti stávají spojenci Německa a kromě několika Bf-109 získávají i letouny Curtiss Hawk H75. Jde o letouny, jež Luftwaffe  zabavila v Norsku a ve Francii.  Samozřejmě, že Finové za ně museli řádně zaplatit…..
A tak v roce 1941 získali Finové 29 letounů. S těmito letadly proti Rusům srdnatě bojovali a způsobili rudým poměrně velké ztráty letounů I-153, I-16, ale i MiGG -3, LaGG-3 . V roce dostávají Finové dalších 15 strojů od Němců (po obsazení vychistické Francie), ale to už H 75 na letecký   boj nestačí. Jsou používány tedy k bitevním úkolům, ale tady naprosto selhaly, neboť k těmto druhům útoků nebyly vůbec uzpůsobeny.
Verze finských H 75 je obtížné určit, neboť Finové ve snaze udržet v provozu co nejvíce letadel dělali vše možné i nemožné. Přemontovávali motory, ale i druhy zbraní….

Curtissovým Hawkům 75 se někdy přezdívá "Hrdinové porážek".....

[Sláma]

Technický popis:
Curtiss Hawk H 75 A-4 byl samonosný celokovový  dolnoplošník, vybavený hvězdicovým motorem. Dřívější verze nebyly vybaveny radiostanicí. Poháněny byly jednohvězdicovým motorem Wright Cyclone R1820G205A o výkonu 1200ks s třílistou vrtulí. Vyzbrojeny byly 6 kulomety ráže |7,7 mm s umístěním dva nad motorem  v přídi trupu a čtyři v křídlech,střílející mimo okruh vrtule. Podvozek byl standardní tehdejší doby, tedy hlavní podvozek a záďová kolová ostruha.
Rozpětí: 11,37m
Délka: 8,79m
Výška: 2,89m
Nosná plocha : 21,92 m2
Hmotnost prázdného letounu: 2060 kg
Hmotnost plného letounu: 2608kg
Maximální rychlost ve výšce 12000 ft (zhruba 4000m) : 520 km/h
Dolet 1614 km
Zdroje : Technická data: J.Chodil: Curtiss P-36
           J.Rajlich: Na nebi sladké Francie
           L+K 1982, číslo12
           Různá další periodika

S pozdravem
Sláma

[Bambi]

Tady je jeden Curtiss ve finských službách....

[pospec]

Pár foto:

P-36 v zajímavé kamufláži

Krásná fotka formace letadel P-36 (všimněte si různobarevných Hawků, jež mají i kombinace polí a zřejmě i barev jiné)

Přehled verzí
Model 75A - tovární označení prvního prototypu později instalovány různé motory
Model 75B - prototyp s motorem Wright R-1820 Cyclone
Model 75D - prototyp s motorem Wright R-1670
Model 75H - vyrobeny dva kusy s motorem 1 Wright GR-1820-G2 Cyclone
Model 75J - tovární označení prvního 75A, motor měl být přeplňován turbokompresorem, projekt
Model 75K - nevyráběná verze poháněná motorem Pratt&Whitney R-2180 Twin Hornet.
Model 75P - sériový P-36A (serial No. 38-010) s vestavěným motorem Allison V-1710, byl to vlastně prototyp
Curtisse P-40
Model 75R - tovární označení letounu 75A, u kterého byl motor Pratt&Whitney R-1830-SC2-G pokusně přeplňován turbokompresorem, max.rychlost 530 km/hod, ale turbokompresor byl nespolehlivý
Y1P-36 (Model 75E) - USAAC prototyp poháněný motorem Pratt&Whitney R-1830
P-36A (Model 75L) - verze pro USAAC
P-36B - upravený P-36A s motorem R-1830-25 o výkonu 1 100 koní, přestavěný zpět na verzi P-36A
P-36C - zesílena výzbroj o dva kulomety ráže 7,62 pod křídly, motor R-1830-17 o výkonu 1 200 koní, posledních 31 letadel P-36A
XP-36D - sériový P-36A s výzbrojí dvou velkorážných kulometů nad motorem a čtyř kulometu ráže 7,62 mm v křídlech.
XP-36E - sériový P-36A s výzbrojí čtyř kulometů 7,62 mm v každé polovině křídla zůstala zachována výzbroj v trupu.
XP-36F - sériový P-36A - dva kanóny Madsen ráže 23 mm nesenými pod křídly, rychlost poklesla až na 427 km/hod, upraven zpět do podoby P-36A
P-36G - byl exportním Hawkem 75A-8 pro Norsko, který byl zařazen do výzbroje USAAC, motor Wright R-1820-G205A Cyclone o výkonu 1 200 koní. Používali je Svobodní Norové při výcviku v Kanadě a později prodány do Peru.
Hawk 75A-1 - exportní verze pro Francii, 4x 7,5 mm kulomet, motor R-1830-SC-G o výkonu 900 koní, RAF jej zařadila do výzbroje jako Mohawk I
Hawk 75A-2 - exportní verze pro Francii s motorem Pratt&Whitney R-1830-SC2-G o výkonu 1 050 koní, kulomety 6x 7,5 mm, označení v RAF Mohawk II
Hawk 75A-3 - exportní verze pro Francii, byl to Hawk 75A-2 motorem Pratt&Whitney R-1830-S1C3G o výkonu 1 200 koní. Označení u RAF Mohawk III
Hawk 75A-4 - exportní verze pro Francii, byl to Hawk 75A-2 tentokráte s motorem Wright R-1820-G205A Cyclone o výkonu 1 200 koní, u RAF Mohawk IV
Hawk 75A-5 - čínská licenční výroba, která byla později přesunuta do Indie u RAF Mohawk IV.
Hawk 75A-6 - verze pro Norsko, po jeho kapitulaci byly poslány do Finska.
Hawk 75A-7 - verze pro Holandsko, po okupaci Holadska operovaly v Holadské Indii, kde byly téměř zničeny při japonském útoku 02/1942.
Hawk 75A-8 - exportní verze pro Norsko, později přeznačeny na P-36G.
Hawk 75A-9 - deset letadel odeslaných do Iránu, zásilka byla zabavená RAF a odeslána do Indie
Model 75M - levná verze s motorem Wright R-1820 Cyclone pro Čína, s pevným podvozkem vyráběný v Číně
Hawk 75N - levná verze s pevným podvozkem pro Siam-Thajsko
Hawk 75O - levná verze pro Argentinu, 29 letadel dodal Curtiss a 20 po stavila Fabrica Militar de Aviones v licenci.
Hawk 75Q - další verze pro Čínu, tentokráte s kanónovou výzbrojí - vyroben pouze jeden prototyp
XP-37 - do upraveného P-36 byl vestavěn řadový motor Allison V-1710, kabina byla posunuta dozadu.
YP-37 - předsériové letouny XP-37 vyrobeno 13 letadel
XP-42 (Model 75S) - zde bylo testováno co možno nejtěsnější kapotování hvězdicového motoru

Hawky v cizích službách:
Velká Británie
Používala Hawky 75 pod označením Mohawk. Z USA přišlo několik Hawků 75A-3 z francouzské dodávky označeny coby Mohawk III. Nejzastoupenější byla verze 75A-4. Francouzské označení bylo jako Mohawk IV, pod toto označení byly zařazeny všechny Hawky od A-4 výše, ale těch bylo již jen zanedbatelné množství (norské A-6; indické A-5 a íránské A-9).
Několik Hawků 75A-1 a 75A-2 se do Británie dostalo s francouzskými piloty, jež přeletěli kanál. Tyto letouny byly RAF označeny jako Mohawk I a Mohawk II. Ovšem byly zařazeny pouze do výcvikových jednotek.  Všechny britské Mohawky byly přezbrojeny, dostaly nové přístrojové vybavení, aby odpovídaly potřebám RAF. kulometnou výzbroj nyní tvořily Browningy ráže7,7 mm a přístroje již ukazovaly v anglických jednotkách.
V Británii se s nimi spíše coby záložními stíhačkami. Zajímavou epizodou Hawku v RAF byla událost na přelomu roků 1939/40. Ve cvičném souboji se utkal Hawk 75A-2 a Spitfire Mk.I. Hawk byl jasným vítězem, dokázal Spita vymanévrovat, lépe stoupal, ale Spitfire se vždy dokázal odpoutat z boje a uletět. Ani výsledky tohoto testu však nedokázaly změnit názor na použití Mohawků. RAF získala 230-260 letadel.
Persie
Iránský šách zakoupil v roce 1940 deset letadel Hawk 75A-9 a dodávka byla realizována v dubnu 1941.
Jeden letoun byl sestřelen palbou vlastního PL dělostřelectva a tak ve výzbroji zbylo pouze devět letadel. 25.8.1941 provedla britská a sovětská vojska společný útok a po kapitulaci byly Hawky ukořistěny. Byly odeslány do Indie, kde sloužily u 151.OTU k výcviku. Bojového nasazení se nikdy nedočkaly. V Indii zůstaly u spojeneckého letectva po celou dobu války, kde operovaly až do konce války.
Holandsko
Holandsko mělo se Spojenými státy dlouhodobě velmi dobré obchodní vztahy. Holanďané používali Curtissovu stíhačku P-6 a později také CW-21 Demon.
během přelomu let 1939/40 bylo objednáno 164 Brewslerů B-339 Buffalo a 20 Hawků A-7. Hawky odpovídaly francouzské verzi H-75A-4. Odpovídal ve všem, jen ve výzbroji měl jeden velkorážní kulomet a tři ostatní měly ráži 7,7 mm.
Původně letadela směřovala do Nizozemské Východní Indie,ovšem po přepadení Holandska Německem, byla odeslána do Evropy. Nozozemí ovšem rychle kapitulovalo a loď obrátila kurz na Surabaju. 1.srpna 1940 byla letadla smontována a předána letectvu. v době po přepadení Japonskem jich k dispozici bylo 15.
Německo
Po francouzské kapitulaci v roce 1940 získalo Hawky také Německo. Jednalo se o  letadla, která získali v továrně SNECMA, zde to bylo asi deset Hawků v různém stádiu montáže, ve francouzských přístavech získali snad dvacet letadel ještě nevybalených z přepravních beden.
Tyto letouny byly přepraveny do Wuppertalu a zde proběhla jejich úprava. Byly namontovány německé zaměřovače zbraní Revi a radiostanice FuG-7a. Němečtí piloti je používali jednak k vlastnímu seznámení s tímto americkým stíhačem a také byly po nějakou dobu používány v kurýrní službě. Další letouny všech verzí byly postupně získány jako válečná kořist na letištích, ovšem přesnější počet takto získaných letadel se nepodařilo zjistit.
 V listopadu 1942 (11/42) získali Němci ještě 22 letadel, které do té doby používalo vychistické letectvo, tato letadla však byla již značně olétaná. Všechny své letuschopné Hawky prodali Němci Finům. Neletuschopné byly použity co by klamné cíle.
Finsko
Gfinské letectvo disponovalo celkem 44 stíhačkami Hawk, jež získalo od Německa. Většina letadel se nelišila od ostatních sériových letadel z Francie, ovšem kvůli nedostatku motorů Wright. Proto začala montáž čtrnáctiválcových motorů Pratt & Whitney do verze H75-A4. Ve Finsku létaly francouzské verze A-1, A-2, A-3 a A-4 a norské A-6. Ve většině případů byli finští piloti s Hawky velmi spokojeni a nebáli se je vychvalovat i veřejně.
Jiní zahraniční uživatelé:
Brazílie
Získala 10 letadel P-36A, jež byly přeznačeny na RP-36A. Není známo, že na letadlech byly provedeny žádné podstatné úpravy.
Portugalsko
Používalo od srpna 1941 (08/41) 16 britských Mohavků IV. Poslední byl vyřazen v roce 1945.
Tyto stroje nebyly pro službu v Portugalsku vůbec upravovány.
Peru
Používalo 26 Curtissů P-36G, správněji RP-36G.
Písmo R označovalo letadla, o která USAAF neměla zájem. Jednalo se o letouny norské verze H-75A-8 a ani na těchto letounech nebyly provedeny žádné podstatnější konstrukční úpravy.
Jihoafrická unie
RAF předala 70 Mohawků IV SAAF. Ve firmě Curtiss-Wright se musely upravit nějaké části mazacího systému, ale znovu nedošlo k významným konstrukčním změnám. Piloti SAAF ovšem neměli Hawky v oblibě.
SSSR
Jako jediný oficiální použivatel Hawků byl SSSR. Ten nezjištěný počet těchto strojů ukořistil ve Finsku.
Dalšími uživateli byly i Čína, Thajsko či Indie...
Zdroj: mírně upravený článek z valka.cz
kompletní článek zde: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/177505#177505

[Joe CSC]

Jestli to klapne, tak by se mohl Hawk 75 objevit na Aviatické pouti v Pardubicích. Loni to bohužel nevyšlo, letos je (prý) slušná šance.