Vickers Medium Mk. I
Dříve než přikročíme k popisu vývoje samotného stroje, popíšeme si situaci, která panovala ve Velké Británii po první světové válce v případě tanků a tankových jednotek obecně.
Generál J.F.C. Fuller, jenž za Velké války velel tankovým jednotkám Velké Británie (Tank Corps), napsal v roce 1918 odbornou práci nazvanou „Plan 1919“, která se týkala vojenské strategie. Důležité je, že v této práci nastínil představu budoucí mechanizace armády, ve které viděl východisko ze zákopového stylu války. Chtěl vytvořit „New Model Army“, která by byla zcela jiná, než armády v 1. Světové válce – taková armáda měla být vybavena tanky, které by dokázaly rychle postoupit do nepřítelova týlu a ničit zde jeho zásobování a komunikace. To stroje 1. Světové války jednoznačně nesplňovaly.
Podobné názory sdílel také tehdejší kapitán Basil Liddel Hart, který byl válečným teoretikem v době mezi světovými válkami. Mezi jeho vize patří například mechanizovaná pěchota (Land Marines).
Na základě těchto teorií navrhl konstruktér Tank Corps, Phillip Johnson, střední tank Medium D. Johnson se soustředil především na problematiku pohyblivosti. Bojové kvality nebyly ohodnoceny kladně – například absence kanonu vedla War Office k zadání firmě Vickers na postup alternativní metodou, než byla Johnsnova. Tento požadavek byl vznesen na konci roku 1921 a jeho vyústěním se stal právě popisovaný tank.
1) Vývoj
Vickers představil svůj typ jako Vickers Light Tank, později byl přejmenován na Medium Mark I. Tank vycházel ze zkušeností předchozího typu Vickers Tank Number 01 a 02. Svým tvarem a uspořádáním byl dosud neviděnou novinkou v řadách britských tanků (například díky otáčivé věži, žádné předchozí tanky ji neměly).
Tank byl testován a porovnáván s Johnsonovými prototypy. Zjistilo se, že tank je pomalejší, jel pouze 15 mil za hodinu, což je přibližně 24 km/h. Přesto byl rychlejší, než se předpokládalo. Ovšem jeho hlavní výhodou bylo, že byl mnohem více spolehlivý, než jeho konkurent. Na druhou stranu jeho pancéřování bylo velice slabé, podle některých zdrojů dokonce neodolávalo blízké palbě ručních zbraní. Síla pancíře byla pouhých 6,25 mm.
Velkou změnou proti předešlým tankům byl také zcela jiný podvozek. Nyní mělo vozidlo pásy nízko, už neobíhaly po obvodu korby a mělo odpružení. Ve věži byl zas na svou dobu poměrně dobrý kanon 3-pdr (47 mm), jenž byl zamýšlen pro boj s tanky a nebyla do něj dodávána HE munice. Sekundární výzbroj tvořila čtveřice kulometů Hotchkiss M1914 (ráže 7,7 mm) v kulových střelištích na bocích vozidla.
Tank začal být vyráběn od roku 1923 a celkově bylo vyrobeno 30 kusů.
Základní typ se dočkal také modernizace. Na kolmých stěnách byl instalován silnější, 8mm pancíř, dále byly odebrány kulomety Hotchkiss a na místo nich tank dostal dvojici kulometů Vickers ráže 7,7 mm ve věži. Dále byla zadní stěna věže zešikmena a opatřena olověným závažím. Velitel tanku dostal také otáčivou kupoli, zvanou „Biskupova mitra“. Bylo provedeno také několik úprav podvozku. Tento typ byl nazván Mk IA a bylo vyrobeno 50 kusů.
Kromě těchto typů vznikl také derivát pro palebnou podporu, neboli Close Support (CS). Tank dostal 15-pounder houfnici (ráže 76,2 mm).
2) Popis konstrukce
Podvozek tanku sestával z pěti vozíků, na každém byly dvě malá pojezdová kola. Vpředu mezi pojezdovými koly a napínacím kolem a vzadu mezi hnacím bylo ještě jedno pojezdové kolo, které sloužilo jako dodatečné napínací. Vzadu bylo kolo hnací. Pohonná jednotka byla netypicky vpředu vlevo, vedle něj bylo stanoviště řidiče. Chladič byl umístěn na levém boku vozidla a byl tak poměrně zranitelný. Korba byla nýtovaná, s velkým množstvím různě skloněných ploch vepředu, zatímco boky byly kolmé. Bylo zde tedy velké množství pastí na granáty. Posádka měla k dispozici únikové poklopy, k nastupování a vystupování však sloužily primárně dveře na bocích, popřípadě na zadní stěně tanku. Bojové stanoviště představovala věž pro čtyři muže, ve které byla lafetována hlavní zbraň tanku. Věž byla kruhová, s mírně zkosenými plochami na bocích. Typ Mk.IA pak ještě měl olověné vyvažovací závaží na zadní stěně věže. Velitel měl k dispozici otáčivou kopuli.
Posádka s sebou mohla vozit i vařič s dávkami jídla na tři dny uvnitř tanku.
3) Nasazení a služba
Společně se svým nástupcem Mk. II sloužil v Royal Tank Regimentech, kde byl používán primárně k výcviku, anebo k testování různých taktik mechanizované armády. Nikdy nebyl nasazen v boji. Dva tanky byly vyrobeny pro Indii (India Pattern) a byly vybaveny azbestovými pláty a ventilací, aby redukovaly teplo uvnitř.
Tanky zařazené do jednoho praporu (48 ks) se zůčastnily v rámci Experimental Mechanized Force několika cvičení na vojenském testovacím území na Salisbury Plain. Jedním ze zjištění například bylo, že nákladní vozy s pěchotou neudrží v terénu krok s tanky a je tedy potřeba zavést obrněné transportéry. Na to však nebyly peníze. Britská tanková doktrína potom předpokládala, že budou tanky operovat odděleně a samostatně bez podpory pěchoty.
4) Technické údaje
Posádka: 5 mužů (řidič, velitel, střelec, nabíječ, střelec z trupových kulometů?)
Hmotnost: 11,7 tun
Délka: 5,33 m
Šířka: 2.8 m
Výška: 2,69 m
Výzbroj: 47mm kanon OQF 3-pdr + 4 kulomety Hotchkiss ráže 7,7 mm (později 2 kulomety Vickers ráže 7,7 mm)
Palebný průměr pro kanon: -
Palebný průměr pro kulomety: -
Pancéřování max: 6,5 mm
Na jiných místech: chybí údaje
Motor: Armstrong Siddeley V8, 8 válců, vzduchem chlazený
Max výkon: 90 k
Max rychlost-silnice: 24 km/h
Max rychlost-terén: 16 km/h
5) Přehled verzí
Medium Mk.I: základní typ, vyrobeno 30 kusů, vyřazen do roku 1938
Medium Mk.IA: vylepšený základní typ, zesílené pancéřování, úpravy podvozku a věže, vyrobeno 50 kusů, vyřazen do roku 1938
Medium Mk.IA CS: verze pro palebnou podporu, 12 kusů přestavěno ze základního typu
Wheel and Track: verze s kolopásovým pohonem, pouze experimentální prototyp
>kdo by sehnal doplňující informacem které mi chybí, ať neváhá a píše
