bojový tank Leopard 1 (Německo)

[TonyHazard]

Německý základní bojový tank Leopard 1

1. ÚVOD
Němečtí konstruktéři v průběhu druhé světové války získali velké zkušenosti ve vývoji různých typů obrněných vozidel. Nejinak tomu bylo v konstrukci tanků, v roce 1943 se na evropských bojištích objevil pravděpodobně jejich nejlepší stroj, který si poradil se všemi stávajícími tanky nasazenými ve druhé světové válce. Jednalo se o další z ,,divokých koček,, PzKpfw V Panther, jehož promyšlená konstrukce, mohutná výzbroj a pancéřování z něj dělalo téměř dokonalý stroj. Tyto zúročené zkušenosti pak využili po válce, při vývoji nového tanku pro nově vytvořenou armádu, Bundeswehr. Nově vyvinutý bojový tank, se konstruktérům skutečně podařil, neboť za jeho působení v mnoha tankových jednotkách u společenství zemí NATO vykazoval dobré vlastnosti jak v suchých oblastech Austrálie, tak v mrazivém podnebí Kanady nebo Norska.

 
< Pohled zezadu na pozdější verzi tanku Leopard 1.
> Tank Leopard 1, zde je vidět uložení vrhače zadýmovacích granátů (nad štítem kanónu).

2. VÝVOJ NOVÉHO TANKU
První příležitost na vytvoření nového německého tanku víceméně zapříčinila indická vláda, která požádala v roce 1954 několik německých společností o zpracování projektu na tank pro indické tankové útvary. Jednalo se o firmy F. Porsche KG, Daimler-Benz AG a Ruhrstahl AG, z nich společnost Porsche byla nejrychlejší a po roce konstrukční kancelář firmy představila prototyp stroje s hmotností 40 t, vyzbrojený kanónem ráže 90 mm, který se pohyboval rychlostí kolem 50 km/h. Z neznámých důvodů indická vláda od projektu ustoupila, ale zájem projevila německá armáda, která měla v plánu novým tankem nahradit stávající americké tanky typu M47 a M48 Patton a přitom podpořit vlastní zbrojní průmysl. Další důvod způsobily technické parametry sovětských tanků typu T-54 a prosakující informace o modernějších vozidlech typu T-55. V listopadu 1956 byly velením Bundeswehru vyhlášeny technické požadavky týkající se nového tanku. Nové obrněné vozidlo s hmotností kolem 30-ti tun by se mělo pohybovat rychlostí až 60 km/h a to z pomocí vzduchem chlazeného vícepalivového motoru. Podvozek měl být řešen pomocí torzních tyčí nebo hydropneumatického odpružení, pancéřování odolné průbojné munici ráže 20 mm. Kanón schopný prostřelit pancíř o tloušťce 150 mm se sklonem 30°, počet vezené kanónové munice jako u amerických tanků a celková šíře tanku by neměla být více než 3150 mm.
V rámci kooperace mezi Německem a Francií došlo v červnu 1957 k dohodě o společném vývoji nového bojového tanku. V návaznosti na tuto dohodu uveřejnilo dne 25.srpna 1957 Technické oddělení německého Ministerstva obrany hlavní body týkající se nového stroje. Pohon tanku o předpokládané hmotnosti do 60 tun měl zajistit vzduchem chlazený vícepalivový motor se samočinným zážehem. Další požadavky byly, okamžitý výkon 22 kW/t, dojezd 350 až 400 km, s maximální šířkou vozidla 3050 mm s tlakem na podloží do 0,8 kg/cm2, za předpokladu OPZHN.
První výpočty a kalkulace zaměstnaly německé a francouzské komise, které pak rozpracovaly další podrobnosti. Za necelý rok, tedy 1. dubna 1958 se sešly komise ministerstev obrany zainteresovaných států, aby porovnaly vzájemné požadavky. Je napodiv, že takticko-technická data na nový tank se víceméně rozcházela v hlavních bodech jen pouze v šířce navrhovaného vozidla. Německá strana uváděla šířku 3250 mm, Francouzi pak 3100 mm, kterou zdůvodňovali šířkou francouzských mostů. V září toho samého roku se k projektu přidala také italská armáda. Za půl roku později, v květnu 1959 byly sepsány podmínky konstrukce prototypového stroje, který německé velení nazvalo jako "Standard-Panzer". Velení Bundeswehru rozdělilo přihlášené firmy do dvou skupin, s označením A a B. Skupina A se skládala ze společností F. Porsche KG, Atlas-MaK, Luther Werke & Jug-Jungenthal, druhá polovina firem tvořila skupinu B, ve které se nacházely společnosti Ingenieurbüro Warnecke, Ruhrstahl, Rheinstahl Hanomag a Rheinstahl Henschel. Francouzskou stranu zastupovala konstrukční kancelář Atelier de Constructions d'Issy-les Moulineaux, přičemž každá ze skupin musela zkompletovat dvě prototypové vozidla. Další, do projektu zainteresované firmy, jmenovitě Wegmann a Rheinmetall na sebe převzaly vývoj a stavbu tankových věží. Ve skupině firem A byly zkonstruovány prototypy A1, ten v červnu 1960 firmou Jung-Jungenthal a A2 v srpnu téhož roku společností MaK, Ve skupině společností označené jako B, vznikl prototyp B2 v květnu 1960 ve firmě Rheinstahl Hanomag a prototyp B1 o dva měsíce později (červenec) v závodech společnosti Rheinstahl Henschel. Prototypové vozidla měly být vyzbrojeny kanónem firmy Rheinmetall ráže 90 mm, který byl v průběhu jejich zhotovení změněn a jako hlavní zbraň byl instalován britský kanón L7. Prototypy A1 a A2 zahájily oficiální testy v lednu 1961 v Trevíru, prototypy B1 a B2 o víc jak půl roku později, a to v září v Mappenu. I když testovací vozidla vykázala větší množství závad, hlavní projekční požadavek ohledně překonání vodní překážky do hloubky až 8 metrů byl splněn. Také padlo rozhodnutí o hlavní výzbroji, s definitivní platností byl určen kanón L7 ráže 105 mm, o kterém rozhodla jak standardizace munice tankových kanónů armád aliance, tak výtečné parametry jmenovaného kanónu. Německá armáda koupila v roce 1962 licenci na jeho výrobu (ozn. L7A1) a po nezbytných úpravách byl zařazen do výzbroje s označením L7A3. Prověřovací komise ještě v průběhu testů, tj. v dubnu 1962 požadovala vyhotovit další prototypové stroje, když už červnu 1961 bylo rozhodnuto vyrobit tzv. 0-tou sérii o 50-ti vozidlech. Výroba se rozběhla v závodech MaK, Jung-Jungenthal a Luther und Jordan, ve kterých se vyrobilo asi 26 tanků. Ty byly prověřovány do října 1962, převážně se testovala různá řešení pohonné jednotky, podvozku a pancéřové ochrany. Z motorů vyšel vítězně MB 838 Ca-500, a pancíř čelní desky ztloustl z 50 na 70 mm. Hmotnost tanku se mezitím v rámci průběžných úprav a změn zvedla na 39,6 t. Koncem listopadu 1962 převzal několik vozidel (ze 17-ti vyrobených) 93. cvičný prapor (Panzer-Lehrbataillon 93 - PzBtl. L93) náležející k vojenské škole v Munsteru (Kampftruppenschule 2). Nultou sérii si společnosti rozdělily takto : MaK (16 tanků), Luther und Jordan (17 tanků) a Jung-Jungenthal (17 tanků). Nové stroje zakusily náročné zkoušky napodobující bojové nasazení, které se podepsaly na dalších změnách, týkající se mimo jiné optických a zaměřovacích přístrojů a konstrukce vozidla, hlavně věže. Společnost Wegmann vytvořila konečný model věže (ozn. Série-III) s hmotnosti 9,2 tuny. V měsíci srpnu 1963 se rozběhly testy týkající kooperačního projektu s francouzskou armádou. Porovnávací testy mezi tanky 0-té série a francouzskými prototypy tanku AMX-30 byly pod italským dozorem zakončeny koncem září. Testy se uskutečnily ve francouzské Maille de Camp, Bourges a Satory, později v německém Meppenu a prokázaly kvalitu německých tanků. Francie se v té době nacházela ve finančních problémech a společný projekt byl zastaven. Tank veřejnost poprvé spatřila 30. července 1963. Bundeswehr zadal první objednávku na 500 strojů, avšak v plánu se číslo objevovalo v trojnásobku (1500). Stroj s prvotním názvem Standard-Panzer dostal ke dni 1. října 1963 nové označení, LEOPARD, které však po zahájení vývoje jeho nástupce, Leoparda 2 bylo kvůli rozlišení změněno na Leopard 1. Stroj celkově prošel 170-ti úpravami a změnami, byl také experimentálně vyzkoušen se zařízením na hluboké brodění (šnorchl). V období od července 1964 do října 1965 vozidla prošla náročným provozem u již zmiňovaného 93. cvičného praporu, který s tankem při překonání Rýna projel hloubkou 4,2 m. Bylo rozhodnuto zahájit sériovou výrobu a první zakázka ze dne 22. října 1963 se začala naplňovat dne 9. září 1965 v závodech firmy Krauss Maffei AG.

 
< Pozdější varianta tanku Leopard 1 v barevném provedení Bundeswehru při provozních testech na polygonu.
> Německý tank Leopard 1.

3. SÉRIOVÁ VÝROBA TANKU LEOPARD 1
Závěrečnou montáží se zabývala společnost Krauss Maffei AG sídlící u Mnichova, v dalších letech pak probíhala na výrobních linkách firmy MaG z Kolína nad Rýnem. Na kompletaci a výrobě dílů tanku se celkově účastnilo na 2700 firem a subdodavatelů (od motoru k žárovce).
< První výrobní řada, výrobní čísla (Fahrgestell Nr.) 5001 – 5999, montáž od září 1965 do července 1966. Nové tanky Leopard 1 v I. skupině vojsk vystřídaly stávající americké tanky M47 Patton.
< Druhá výrobní řada, výrobní čísla 6001 – 6999, výroba probíhala od srpna 1966 do července 1967, v té době bylo zkompletováno 600 strojů Leopard 1. Druhá řada vykazuje od 1. řady odlišnosti, například na nástavbě jsou instalovány deflektory na ochranu základny věže a je změněn tvar skříně na připojení k palubnímu interkomu. Novými stroji byly vybaveny divize I. a III. skupiny vojsk.
< Třetí výrobní řada, výrobní čísla 7001 – 7999, tanky začaly sjíždět z výrobních linek v srpnu 1967 a výroba se zastavila v srpnu 1968, na počtu 500 vozidel. Také zde došlo k drobným změnám, například umístěním úchytů nad zadní světla a boky korby. Do výroby se zapojil také Krupp MaG v Kielu. Tyto stroje dostaly opět tankové divize I. a III. skupiny vojsk.
< Čtvrtá výrobní řada, výrobní čísla 8001 – 8999, výroba trvala od září do září 1970 (jiný zdroj uvádí pouze do února 1970), Změna se dotkla žaluzií výfuků (vodorovné, po celé délce). Tanky z této řady se kompletovaly také pro vývoz, obdržely výrobní čísla 13 001 – 13 999 (někde se uvádí i výrobní čísla 12 001 až 12 999).


Průřez kanadským tankem Leopard C1, ukázka motoru a uložení munice.

TECHNICKÁ DATA tanku Leopard 1:
< posádka : 4 muži.
< bojová hmotnost : 40 t.
< rozměry : délka (s hlavní dopředu) 9543 mm, délka korby 7090 mm, šířka 3250 mm, výška 2613 mm, světlost 440 mm.
< výzbroj : kanón L7A3 ráže 105 mm (55 nábojů), spřažený s kulometem MG 3 ráže 7,62 mm a MG 3 k protiletadlové obraně (5500 nábojů), zadýmovací granátomety 2x4.
< pancíř : čelo korby 70 mm, bok korby 30 mm, dno korby 15 mm, strop korby 10 mm, záď korby 25 mm, čelo věže 60 mm, boky a záď 60 mm.
< pohon : kapalinou chlazený vícepalivový motor MTU MB 838 CaM-500, výkon 619 kW (830 HP) při 2200 ot./min, spojený s převodovkou ZF4 HP250, 4 rychlosti vpřed a dvě zpátky.
< měrný hmotný výkon : verze 1 a 1A1 - 15,5 kW/t,
< tlak na podloží : verze 1 a 1A1 - 0,086 MPa,
< maximální rychlost : 62 km/h, v terénu 25-40 km/h, při zpátečce - 24 km/h
< obsah nádrží : 985 l.
< dojezd : silnice 600 km.

Pokračování v 2. části

[TonyHazard]

Německý základní bojový tank Leopard 1 - 2. část

4. TANK LEOPARD 1 PODROBNĚJI

 
< Bojový tank verze Leopard 1A1
> Bojový tank verze Leopard 1A5

Nový tank Leopard 1 obnáší standardní konstrukci, v přední části svařované korby se nachází oddíl pro řidiče, jehož stanoviště je napravo, uprostřed je bojový oddíl a pohon vozidla je umístěn v zadní části. Odlévaná věž tanku, která je uložena téměř ve středu korby, rozděluje uvnitř kanón L7A3, na pravé straně sedí velitel tanku, před kterým má stanoviště střelec (o málo níž), levou stranu obsadil nabíječ. Řidič využívá jednodílný průlez a používá tři optické periskopy, přičemž středový bývá pro noční přesun vyměněn za aktivní infračervený periskop. Na věži se nachází dva jednodílné průlezy pro zbytek osádky, přičemž na velitelské věžičce je osm periskopů. Jeden z nich, tak jak u řidiče je podle potřeby nahrazován aktivním infračerveným periskopem, k dispozici jsou další dva standardní periskopy. Tank je osazen předními světlomety, u prototypu A II byly zakrytovány.
Tank Leopard 1 používá jako hlavní zbraň licenční britský kanón L7A3 ráže 105 mm s drážkovaným vývrtem hlavně, na jehož hlavni se nachází ejektor, s absencí stabilizátoru a tepelné ochrany. Sekundární výzbroj tanku se skládá ze spřaženého kulometu M1 ráže 7,62 mm, shodný kulomet slouží jako protiletadlový, umístěn na věži vpravo od průlezu nabíječe, oba následně vyměněny za typ M3 ráže 7,62 mm. Na každé straně věže jsou upevněny 4 výmetnice zadýmovacích granátů. Střelec využívá optické zařízení TEM-1A, což je zaměřovač (8x zvět.) a dálkoměr (16x zvět), spojené s kanónem, dále střelec disponuje spřaženým teleskopický zaměřovač TZF-1A (8x zvět). Velitel používá periskopický zaměřovač TRP-1A (zvět. 6x až 20x), pro pozorování v noci je osádce k dispozici zdvojený vyhledávací světlomet XSW-30U s dosahem 1500 m (využívající bílé světlo) a 1200 m (při použití infra). Spojovací prostředky velitele tanku jsou zde zastoupeny třemi radiostanicemi (1x SEM35, 2x SEM25), jejiž antény jsou instalovány po stranách věže vzadu. Také vzadu, ale na korbě je připojení intercomu, pro potřebu spojení osádky s pěchotou. Větrání zajišťuje filtroventilační systém pro celou osádku s přetlakováním prostoru. Protipožární systém, buď automat nebo manuál, má na starost řidič (o obsahu 4 lahví (Halon).
Tank je poháněn vícepalivovým kapalinou chlazeným motorem MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (prototypy měly MB 837 s výkonem 492 kW), spojeným s elektrohydraulickou automatickou čtyřstupňovou převodovkou ZF4 HP250. Startování se provádí pomocí 9 kW generátoru a osmi 12 V baterií, a výměna motoru v bojových podmínkách je možná za pouhých 20 minut. Maximální rychlost vozidla může být až 65 km/h na zpevněných komunikacích, v terénu pak podle možnosti mezi 35 – 40 km/h.
Podvozek tanku se skládá ze sedmi párů pojezdových kol opatřených gumovou bandáží, tu mají také čtyři podpůrné kladky nacházející se na každé straně, přičemž dvě jsou vnitřní a dvě vnější. Hnací kola jsou vzadu, napínací pak vpředu, o pohodlnou jízdu se starají torzní tyče, navíc první, druhé, třetí, šesté a sedmé pojezdové kolo využívá přídavné hydraulické tlumiče. Stroj má navlečeny pásy Diehl D139E2 s gumovými patkami a kovopryžovými spojkami.
Tank Leopard 1 využívá homogenní ocelový pancíř. Korba horní čelní 70 mm/60°, spodní čelní 70 mm/55°, ekvivalent zásahu korba čelo, spodek 122 mm, střed 140 mm, vršek 205 mm. Boky korby 35 mm/45°, stěny podvozku 25 mm, ekvivalent boky 50 mm. Zadní část korby 25 mm, strop 10 mm, dno 15 mm. Věž se různým sklonem (převážně 45°) 52 – 60 mm, ekvivalent 85 mm.

 
< Kolona tanků Leopard 1 při přesunu.
> Boční pohled na tank Leopard 1, zde jsou vidět charakteristické žaluzie motoru, umístěné na bocích zadní části korby.

5. MODERNIZACE TANKU LEOPARD 1
VERZE TANKU Leopard 1A1
Pravděpodobně tak jak každý tank byl po zahájení sériové výroby dále vyvíjen a modernizován, nevyhnul se tomu ani tank Leopard 1. V průběhu používání byl Leopard 1 vylepšován, změny se dotkly převážně elektroniky, systému řízení palby a pancéřové ochrany. Dále přibyla na kanon tepelná ochrana, boky korby dostaly ocelové zástěry na ochranu horní části pásu před zásahy kumulativní munice. Na základě amerického stabilizátoru Cadillac-Cage byl vyvinut a posléze v roce 1970 na tanky montován německý dvourovinný stabilizátor WSA-1, později vozidla dostala balistický počítač. Podvozek změnil pásy, původní Diehl D139E2 nahradily D640A. Pro lepší pozorování bojiště posádka dostala noktovizory BIV (Bildvestärkergerät), pasivní řidič, aktívní pak velitel. Vozidla, která prošla touto proměnou byla označena jako Leopard 1A1, prošly jí převážně vozidla čtvrté výrobní řady, přičemž se jejich hmotnost dostala až na 40 tun.
VERZE TANKU Leopard 1A1A1
Tanky verze A1 prošly v letech 1975 až 1977 modifikací pancéřové ochrany, kde věže vozidel dostaly dodatečné pancéřování, které pokrývala ještě keramická vrstva. Hmotnost strojů s označením Leopard 1A1A1 se dostala na 42,4 tuny
VERZE TANKU Leopard 1A2
Sériová výroba v období let 1972 až 1974 vyprodukovala tzv. pátou řadu s počtem 232 strojů. Na původní odlévanou věž bylo instalován přídavný pancíř zhotovený z pružných válcovaných pancéřových desek a byl vylepšen systém OPZHN (ochrana před zbraněmi hromadného ničení).
VERZE TANKU Leopard 1A3
Modernizace, nebo lépe řečeno konstrukční úprava se podepsala na vzniku verze tanku Leopard 1A3. Výraznou změnou byla výměna věže, kde odlévanou nahradila nově vyvinutá věž, svařovaná z pancéřových desek. Další vylepšení pomáhalo opravárenským četám, zavedení nového kanónu. Při výměně hlavně kanónu již nebyla nutnost demontáže kompletní zbraně a tím i zvednutí věže, neboť hlaveň se dala lehce oddělit od nábojové komory. Nová věž rozšířila bojový prostor tanku a přispěla na pohodlí osádky. Z nově instalovaných systémů a přístrojů je možné uvést nový zaměřovač pro velitele tanku. Počet vozidel v této verzi se zastavil na číslu 110 kusů.
VERZE TANKU Leopard 1A4
Další verze s označením Leopard 1A4 byla osazena shodnou svařovanou věží jako předchozí verze A3, byla ale vylepšena novějšími přístroji, jako byl balistický počítač FLER, na stanoviště řidiče přibyl zaměřovač s dálkoměrem EMES 12A1, velitel tanku dostal stabilizovaný panoramatický pozorovací přístroj PERI R12. Montáž těchto přístrojů se podepsala na snížení převážené munice z 60 na 55 kusů, s tím, že 42 nábojů bylo uloženo v zásobníku nalevo od řidiče, dalších 13 pak ve věži. Tato verze se vyráběla skoro dva roky, do března 1976, a za tu dobu bylo zkompletováno na 250 tanků Leopard1A4.
VERZE TANKU Leopard 1A5
V roce 1980 přistoupil Bundeswehr na rozsáhlejší modernizaci starších variant tanků Leopard 1A1 a 1A2, která se dotkla převážně systému řízení palby, pozorovacích přístrojů posádky, rádiového vybavení a pasivní ochrany věže. Společnost Krupp-Atlas Elektronik vyvinula pro Leoparda nový systém řízení palby EMES 18, který byl s novým velitelovým panoramatickým zaměřovačem TEM 24 instalován do tanku. Verze Leopard 1A5 se mohla pochlubit také lafetací kanónu ráže 120 mm do několika vozidel, avšak kontrolní testy vykázaly nedostatečné hodnoty, tak zůstalo pouze u pokusu. Celkově bylo vylepšeno na 1300 tanků, které pak nesly označení Leopard 1A5.
DALŠÍ VERZE TANKU Leopard 1
Za tři roky po zahájení přestavby verzí Leopard 1A1 a 1A2 (1980), rozjela německá armáda opět velkou akci ve vylepšování stávajících variant tanků Leopard 1, ve které se počítalo do nich instalovat moderní elektrické a optické systémy. Ty verze, které obdržely systém zesilování zbytkového světla s názvem PZB 200 (Panzer-Ziel und Beobachtungsgerät), mimochodem vyvinutý a vyráběný ve firmě Telefunken dostaly k označení příponu A1/A2 (vzor Leopard 1A1A2, -1A2A1...). Instalovaný systém obsahoval termovizní kameru (upevněnou u lafety kanónu), zesilovač a monitory LLLTV. Později byly některé verze opět přeznačeny, a to doplněním digitálními radiostanicemi SEM 80/90 a novějším stabilizátorem kanónu SRK. Verze, po doplnění digitálními radiostanicemi SEM si připsaly k označení (nebo vyměnily poslední číslo) A2 nebo A3 (vzor Leopard 1A1A3, -1A3A2...). Podrobněji v části č.7. ,,Doplňující informace“.

 
< Norský Leopard 1 při zimním cvičení.
> Norský tank Leopard 1 v sezóní zimní kamufláži, na věži s maskovací sítí.

TECHNICKÁ DATA tanku Leopard 1A1
< posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec a nabíječ).
< hmotnost : 42,4 t (bojová), 38 t (prázdná).
< rozměry : celková délka (s kanónem) 9543 mm, délka korby 7090 mm, šířka 3250 mm, celková výška 2764 mm, výška (po věž) 2380 mm, světlost 440 mm.
< výzbroj : kanón L7A3 ráže 105 mm (60 nábojů), dva kulomety M3 ráže 7,62 mm, 1 spřažený s kanónem, 1 protiletadlový na věži (5500 nábojů), 2x4 zadýmovací granátomety.
< hodnoty kanónu : náměr od -9° do +20°, odměr – plně otočná věž (360°).
< pohon : kapalinou chlazený vícepalivový motor MTU MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (HP), spojený s automatickou převodovkou ZF4 HP250.
< obsah nádrží : 1010 litrů (nafta, benzin aj).
< měrný hmotný výkon : 15,5 kW/t.
< měrný tlak : 0,86 kg/cm2.
< maximální rychlost : silnice 65 km/h, terén 35 km/h.
< dojezd : silnice 530 km, terén až 450 km.
< stoupavost : 60%.
< boční náklon : 30%.
< pancéřování : korba čelo 70 mm, boky a záď 25 mm, věž čelo 52 mm, boky a záď 60 mm, strop 20 mm.
< překážky : příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,15 m, brod 1,20 m (bez přípravy) 2,25 m (s přípravou).
(technická data dalších verzí se od této víceméně odlišují v drobnostech, například :
Od verze 1A4 byl počet převážené munice pro kanón 55 nábojů.

  13.)
< Tank Leopard 1 ve standardní kamufláži tankových vojsk Norského království.
> Německé tanky Leopard 1 při nácviku překonávání vodních překážek po dně.

6. SLUŽBA TANKU LEOPARD 1 V CIZÍCH ARMÁDÁCH
Velmi dobré hodnocení a parametry německého tanku Leopard 1 se odrazily v zájmu o tento bojový stroj. Byl vyvážen do mnoha zemí společenství NATO a Němci také vyšli zájemcům vstříc dalšími úpravami podle přání nebo podle daného klimatu.
BELGIE (1965)
Mezi první zájemce o tanky Leopard 1 patří belgická armáda, v roce 1965 si zapůjčila dva tanky Leopard 1 z předvýrobní série, aby je podrobila náročným testům. Testované tanky potvrdily uváděné takticko-technické parametry a spokojení Belgičané se rozhodli v květnu 1966 tanky Leopard 1 pro svoje tankové jednotky zakoupit. Belgická armáda do konce roku 1971 odebrala celkově na 334 tanků Leopard 1 BE, ve kterých kulomety FM MAG nahradily původní kulomety M1. Doplňky a změny u tanku Leopard 1 BE :
< americký stabilizátor kanónu firmy Cadillac-Cage (všechny tanky)
< systém řízení palby Cobelda se stabilizovanou zaměřovací línií, s atmosférickými čidly a novými optickými přístroji pro zaměřovače (od firmy Sabca, 1975)
< přídavné vnitřní pancéřování zhotovené z ocelových desek a keramické hmoty
< systém řízení palby, obsahující nový přístroj denně-nočního pozorování, termovizní kameru střelce (firmy Sabca, OIP, 1985)
< novější stabilizátor kanónu SRK-6
K 334 bojovým tankům belgická armáda přikoupila 36 vyprošťovacích tanků, 6 ženijních vozidel, 12 výcvikových vozidel a 55 protiletadlových kompletů Gepard. Z důvodu nedostatku financí provedla belgická armáda rozsáhlejší modernizaci až v roce 1997.
NORSKO (1968)
Jako další projevila zájem norská armáda, která se v roce 1968 rozhodla nakoupit 78 tanků Leopard 1 ve verzi A3. Zakázka byla vyřízena do června 1971. Norské vrchní velení v roce 1994 schválilo modernizaci stávajících tanků na verzi Leopard 1A5, a následně zakoupilo ještě 92 dalších ve shodné variantě (mimo jiné modernizace zahrnovala instalaci elektrického systému stabilizace kanónu a systému řízení palby EMES 18FCM).
NIZOZEMÍ (1968)
V listopadu 1968 na žádost velení armády objednala nizozemská vláda v Německu na 400 tanků Leopard 1. Tanky dostaly označení Leopard 1 NL a protože objednávku zaštítila svou kooperací nizozemská společnost DAF, odrazilo se to na snížení celkových nákladů a armáda dostala navíc 68 tanků. Doplňky a změny u tanku Leopard 1 NL :
< na věž upevněny 2x3 vrhače dýmových granátů, úchyty a antény (vlastní návrh)
< na korbu přivařeny schránky na příslušenství
< všechny stroje se stabilizátorem kanónu od firmy Honeywell (v 80. letech vyměněn za novější AFSL-2 firmy Honeywell-Zeiss)
< novější model panoramatického zaměřovače EMES 12A3
Modifikované vozidla získaly označení Leopard 1V (Verbeterd). Nizozemská armáda v roce 1995 všechny své tanky typu Leopard 1 vyřadila ze služby, přičemž na 202 těchto vozidel odkoupila chilská armáda.
ITÁLIE (1971)
I když to zprvu tak nevypadalo, Itálie má svůj lví podíl na vzniku tanku Leopard 1, neboť v září 1958 vstoupila do projektu ,,Standard Panzer“, který o něco dříve rozběhlo Německo s Fracií. Spolupráce zrušením jmenovaného projektu neskončila a italská vláda nejen, že objednala 200 tanků Leopard 1A2, ale zakoupila také licenci na výrobu tanků Leopard a motorů MB 838. První stroje v počtu 92 kusů si italská armáda odvezla ze společnosti Krauss Maffei, dalších 108 tanků bylo předáno do prosince 1972. Na základě licence rozjela společnost OTO Melara v roce 1974 sériovou výrobu, která obohatila italské tankové útvary o další tanky Leopard 1, ty je začaly z firmy odvážet začátkem roku 1978. Licenční výroba probíhala do roku 1983, celkově Italové vyprodukovali 120 tanků, 68 vyprošťovacích tanků, 28 ženijních strojů a 64 mostních tanků (jiný zdroj uvádí výrobu asi 400 vozidel). I zde proběhla modernizace, italská armáda použila do vozidel systémy z tanku Ariete C1. V roce 1995 odkoupili Italové 120 tanků Leopard 1A5 od Bundeswehru. Italští konstruktéři na bázi licenčního tanku Leopard postavili vlastní tank s označením OF-40 s originálním systémem řízení palby OG14L2A a zaměřovači. Italům se podařilo 36 tanků prodat do Spojených arabských emirátů, s dalších zájemců je možné uvést Řecko a Španělsko, ale k prodeji pravděpodobně nedošlo. K vyřazení Leopardů mělo dojít v roce 2003 (verze A2), a v roce 2008 (verze A5), pravděpodobně je měly nahradit tanky Ariete.
AUSTRÁLIE (1973)
Začátkem 70. let projevila Austrálie zájem o tanky Leopard 1, které by zastoupily zastaralé americké tanky M60A1. V roce 1975 velení australské armády potvrdilo objednávku na 90 tanků verze 1A3, které o rok později začalo zařazovat do svých tankových jednotek. Poslední vozidlo bylo dovezeno asi v říjnu 1978. Doplňky a změny u tanku Leopard AS1 :
< systém řízení palby Cobelda se stabilizovanou zaměřovací línií, s atmosférickými čidly uzpůsobenými australským podmínkám (od firmy Sabca, 1975)
< novými optickými přístroji pro zaměřovače
< změny na bázi verze Leopard 1A3 (s věží ze svařovaných desek),
K 90-ti tankům Leopard následně přibylo 8 vyprošťovacích a 5 mostních tanků.
DÁNSKO (1974)
K dalším zájemcům o tank Leopard 1 se v roce 1974 připojilo Dánsko, jejich verze byla nazvána Leopard 1 DK a šlo o počet 120 strojů ve verzi 1A3. Zakázka se začala naplňovat v březnu 1976 a poslední tanky byly dodány v listopadu 1978. Doplňky a změny u tanku Leopard 1 DK :
< změněné schránky na příslušenství na korbě
< moderním systémem řízení palby EMES 18FCS (s termovizní kamerou) v 80. letech
< přizpůsobení montáže ženijní radlice a odminovacího vleku TWMP
Později dánská armáda navýšila počet tanků Leopard 1 o 110 ve verzi 1A5 , celkově tak mají 230 Leopardů 1.
KANADA (1978)
Také spojenec v NATO na americkém kontinentě Kanada schválila nákup tanků Leopard 1A3. Vozidla s označením C1 vyrobily dvě firmy, Krauss Maffei 83 a dalších 31 tanků MaK, které byly dovezeny v období od července 1978 do června 1979. Doplňky a změny u tanku Leopard C1 :
< instalace vlastního systému řízení palby společnosti SAB CA, laserový dálkoměr
< stereoskopický pozorovací přístroj a zesilovač zbytkového světla PZB 200
< vyzbrojeny licenčními kulomety FN MAG ráže 7,62 mm
ŘECKO (1981)
Tanky Leopard 1 nechyběly ani v tankových útvarech řecké armády, ta je nakoupila v roce 1981. Z počtu 109 kusů v upravené verzi 1A4, bylo 73 vozidel vyrobeno ve firmě Krauss Maffei, 33 závodem MaK. Vozidla byla vybavena panoramatickým zaměřovačem EMES 12A2 na stanovišti střelce a systémem zesilování zbytkového světla PZB 200. Tanky byly přivezeny do Řecka v letech 1983 a 1984, kde k nim přibily také 4 vyprošťovací tanky. O 10 let později (1994) byl stav bojových tanků navýšen o 75 strojů, tentokrát ve verzi Leopard 1A5. Dalších 172 ve variantě Leopard 1 V dodalo jako vojenskou výpomoc Nizozemí.
(1982)TURECKO
Mezi poslední zájemce ze zemí společenství NATO se zapsalo Turecko. Stroje označené Leopard 1 TR se začaly vyrábět ve firmě Krauss Maffei (pozn. Firma KM se výrobou Leopardů naposledy zaobírala v roce 1979, a od roku 1982 se začaly kompletovat tanky Leopard 2). Turecká armáda zprvu nakoupila 77 vozidel, v roce 1990 to byly další stroje, označené jako T1 (tanky Leopard 1A1A1 modernizované do varianty 1A5). K 31. prosinci 1995 sloužilo v turecké armádě na 450 tanků typu Leopard.

 
< Maskované stanoviště tanku Leopard 1.
> Tank Leopard 1 španělské armády.

CHARAKTERISTIKA Leopardu 1
< hlaveň kanónu s ejektorem umístěným zhruba v jedné třetině délky
< profilované, zaokrouhlené boky věže
< žaluzie motoru umístěné na bocích zadní části korby
< sedm pojezdových kol, částečně zakrytých pancéřovými ochrannými zástěrami.

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Německý základní bojový tank Leopard 1 - 3. část

7. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

   
< Jedna z modernizovaných variant tanku Leopard 1 v barvách španělské armády.
> Norské tanky Leopard 1 při zimním cvičení, stroje mají skvrny bílé, lehce smívatelné barvy.

VERZE A VARIANTY TANKU LEOPARD 1
< prototyp A I : od vývojové skupiny A1
< prototyp A II : od vývojové skupiny A2, tzv. Porsche typ 773
< prototyp B I : druhý prototypový stroj od skupiny A1
< prototyp B II : druhý prototypový stroj od skupiny A2
< 0-tá série : série obsahovala 50 tanků, přičemž byly rozděleny takto, firma MaK (16 tanků), Luther und Jordan (17 tanků) a Jung-Jungenthal (17 tanků).
< Leopard 1 – 1. řada : první série tanků Leopard 1 (číselný blok 5001-5999) byla vyrobena v období od září 1965 do července 1966
< Leopard 1 – 2. řada : druhá série tanků Leopard 1 (číselný blok 6001-6999) byla vyrobena v období od srpna 1966 do července 1967
< Leopard 1 – 3. řada : třetí série tanků Leopard 1 (číselný blok 7001-7999) byla vyrobena v období od srpna 1967 do srpna 1968
< Leopard 1 – 4. řada : čtvrtá série tanků Leopard 1 (číselný blok 8001-8999) byla vyrobena v období od září 1968 do září 1970. < Leopard 1A1 : modernizovaná verze s vylepšenou palebnou silou, mobilitou a systémem řízení palby.
< Leopard 1A1A1 : varianta 1A1 s přídavným pancířem.
< Leopard 1A1A2 : varianta 1A1 se systémem LLLTV PZB-200.
< Leopard 1A1A3 : varianta 1A1A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A1A4 : varianta 1A1A2 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A2 : verze s modifikovanou odlévanou věží.
< Leopard 1A2A1 : varianta 1A2 se systémem LLLTV PZB-200.
< Leopard 1A2A2 : varianta 1A2 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A2A3 : varianta 1A2A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A3 : verze s novým typem svařované věže.
< Leopard 1A3A1 : varianta 1A3 se systémem LLLTV PZB-200.
< Leopard 1A3A2 : varianta 1A3 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A32A3 : varianta 1A3A1 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A4 : verze modernizovaná integrovaným systémem řízení palby.
< Leopard 1A5 : rozsáhlá modifikace tanku Leopard 1 (převážně verze A1, A2) s důrazem na zvýšení palebné síly a ochrany.
< Leopard 1A5A1 : varianta tanku 1A5 s digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
< Leopard 1A6 : zkušební tank Leopard 1 s instalovaným 120 mm kanónem Rh 120/44 a přídavným pancířem.


Tank Leopard 1 při jízdě pouští, je vidět ejektor hlavně kanónu, infračervený reflektor umístěný nad štítem kanónu a schránky na příslušenství.

VÝVOZNÍ ŘADA A ÚPRAVY
BELGIE :
< Leopard 1 BE Var.1 : belgická varianta tanku Leopard 1 z vyrobené 3. řady, od které se odlišují instalací kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
< Leopard 1 BE Var.2 : belgická varianta tanku Leopard 1 z vyrobené 4. řady, od které se odlišují instalací kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
< Leopard 1 BE Var.3 : od roku 1975 modifikované tanky Leopard 1 BE Var.2. Byly přidány přídavné schránky na vybavení na bocích korby, stabilizační systém kanónu Cadillac-Gage a tepelná ochrana hlavně kanónu.
< Leopard 1 BE Var.4 : modifikované tanky Leopard 1 BE Var.1. Ke stejným doplňkům verze Leopard 1 BE Var.3 dostaly stroje navíc systém řízení palby SABCA (optický zaměřovač s laserovým dálkoměrem, analogový počítač a meteosenzorem).
< Leopard 1 BE Var.5 : tanky Leopard 1 BE Var.3 doplněné systémem řízení palby SABCA (od ledna roku 1980).
< Leopard 1 BE Var.6 : (označené také jako Leopard 1A5 BE) modernizace prvních tanků dodaných Belgii (Leopard 1 BE Var.1) doplněné o přídavný pancíř Blohm und Voss a novějším systémem řízení palby (denní/noční termovizní zaměřovač s vestavěným laserovým dálkoměrem (SABCA + OIP Optics) a digitální počítač). Prototyp hotov v roce 1988. Modernizace zahájena v roce 1997 (4 tanky za měsíc). Celkově 132 tanků.
DÁNSKO :
< Leopard 1 DK : dánské označení varianty -1A3.
< Leopard 1A5 DK : modernizace tanku varianty Leopard 1 DK na standard verze -1A5.
ŘECKO :
< Leopard 1 GR : řecké označení tanku Leopard 1A3.
NIZOZEMÍ :
< Leopard 1 NL : nizozemské označení tanků Leopard 1 (4. řada). Doplněny americkými radiostanicemi a anténami, nizozemskými zadýmovacími granátomety (2x6 ks) a schránkami na příslušenství po bocích korby. Instalovány kulomety FN MAG za MG 3.
< Leopard 1 NL Var.2 : varianta Leopard 1 NL doplněná stabilizátorem kanónu společnosti Honeywell a upravenou optikou, upravenou pro palbu britským střelivem APDS (L52).
< Leopard 1 V (Verbeterd) : varianta Leopard 1 NL modifikovaný přídavným pancéřováním Blohm und Voss, ochrannými kryty pásů a systémem řízení palby EMES 12 A3 AFSL-2 (výrobce Honeywell a Zeiss).
TURECKO :
< Leopard 1 TR : turecké označení tanků Leopard 1A3.
< Leopard T1 : varianta Leopard 1 se systémem řízení palby EMES 12 A3. Dodány v letech 1990 – 1991.
AUSTRÁLIE :
< Leopard AS 1 : australské označení verze Leopard 1A3.
KANADA :
< Leopard C1 : kanadské označení verze Leopard 1A3.
< Leopard C1 „IP“ : tank varianty C1 doplněná přídavným pancířem (jen testovací verze).
< Leopard C2 1. varianta : modernizace verze Leopard C1 s navýšenou palebnou silou a ochranou.
< Leopard C2 2. varianta : modifikace verze C1 na standard Leopard 1A5.
ITÁLIE :
< Leopard 1 IT : italské označení tanků Leopard 1A2
< Leopard 1 IT2 : licenční italské tanky, později doplněné na verzi 1A5 (přípona ,,IT,, v označení je pravděpodobně neoficiální a neužívá se)
< OF-40 : italská konstrukce Leoparda 1 (kooperace firem OTO Melara a Fiat, odtud označení OF, některé prameny uvádí označení ,,O-40,, nebo ,,Z-40,,).

SPECIÁLNÍ VARIANTY
< BPz 2 (Bergepanzer 2 označen jako Standard) : vyprošťovací tank na podvozku Leopard 1 (od září 1966 vyrobeno na 444 strojů).
< BPz 2A2 (Bergepanzer 2A2) : vylepšený Bergepanzer 2, mimo jiné zvýšena nosnost zvedáku na 16 t (v roce 1978 vyrobeno na 100 strojů)
< PiPz 1 (Pionierpanzer 1) : ženijní stroj na podvozku Leopardu 1 (od roku 1968 vyrobeno 36 vozidel).
< PiPz 2 DASCH (Pionierpanzer 2 Dasch) : novější varianta ženijního tanku (od roku 1989 vyrobeno na 140 strojů).
< GPM (Gepanzerte Pioniermaschine) : nově vyvíjený ženijní tank na podvozku Leopard 1, zůstalo u prototypu.
< BrPz 1 (Brückenlegepanzer 1 Biber) : mostní tank na podvozku Leopard 1 (od roku 1975 vyrobeno na 105 vozidel).
< 5PZF-A : prototyp Geparda z roku 1968. (samohybný protiletadlový dvojkanon ráže 35 mm)
< 5PZF-B : prototyp Geparda z roku 1971 (4 stroje).
< 5PZF-B1 : 12-ti kusá předsérie Geparda z roku 1973.
< Flugabwehrpanzer / Flakpanzer 1 Gepard (5PZF-B2) : samohybný protiletadlový dvojkanón ráže 35 mm na podvozku Leopard 1 (od roku 1976 vyrobeno na 195 strojů).
< Flugabwehrpanzer / Flakpanzer 1 Gepard A1 (5PZF-B2L) : modernější verze Geparda dostala laserový dálkoměr (vyrobeno na 225 strojů).
Nizozemí :
< 5PZF-C : prototyp nizozemské varianty Geparda (ozn. PRTL – vznikl v roce 1969).
< 5PZF-CA : 5-ti kusá předsérie PRTL vyrobená v roce 1971, jiný tvar zadní části věže.
< 5PZF-CA1 PRTL (Pantser Rups Tegen Luchtdoelen) : Protiletadlový samohybný dvojkanón ráže 35 mm na podvozku tanku Leopard 1 (od roku 1977 vyrobeno na 95 strojů).
< BARV HIPPO (Beach Armoured Recovery Vehicle) : vyprošťovací tank námořních výsadkových jednotek. Hippo v překladu znamená Hroch.
< PzH 70 : samohybná houfnice na podvozku tanku Leopard 1. Vyráběny i pro Velkou Británii (zde bylo označení SP-70) a Itálii.
< Společnost Krauss-Maffei vyrobila v letech 1978 a 1979 asi 60 speciálních výcvikových vozidel na proškolování osádek tanků
Dále vzniklo povícero prototypů, testovány různé ráže (například 120 mm), nebo s různými úpravami podvozku (hydropneumatické odpružení).

 
Modely tanků : Leopard 1 a mostní tank Brückenlegepanzer 1 Biber

Kamufláže

Tank Leopard 1, samostatný prapor středních tanků, 6. divize norské armády, rok 1988. V této kamufláži se zúčastnil Arrowheat Express cvičení NATO v roce 1988. Maskování norských tanků tvoří geometrické vzory ve třech nebo čtyřech barvách. V zimě je překrývána skvrnami smytelné bílé barvy.

Tank Leopard 1, 1. samostatný prapor středních tanků, Norská tanková skupina. Kamufláž zavedla norská armáda začátkem 90. let. Tvoří ji geometrické skvrny v tmavozelené, světle olivové, zemitě hnědé a černé barvy. Číselné označení bojových vozidel norské armády se také změnilo, tvoří ji černá čísla ve žlutém čtverci.

Barevný bokorys německého tanku Leopard 1.

STŘÍPKY Z TÉMATU
< V některých pramenech se uvádí, že na vývoji prototypu pracovaly tři skupiny, mimo uvedené konstrukční týmy A a B (Firmengruppe A a B), existovala skupina C, zastoupená firmou Borgward. Její projekt označený jako Typ RRV předběhl dobu, například stabilizací výzbroje, automatickým nabíječem (z toho důvodu tříčlenná posádka) nebo hydropneumatickým odpružením. Prosazování těchto novinek vytvářelo problémy, které nakonec zastavily vývoj aniž byl postaven prototyp.
< Největší podíl řešení projektu u skupiny A měli konstruktéři firmy Porsche KG, u skupiny B to byla společnost Ingenieurbüro Warnecke. Tato poslední jmenovaná firma při řešení podvozku využila zkušeností odborníků ze závodu Borgward GmbH, kteří přišli s netradičním řešením. U prototypu B1 navrhli sadu hydraulických posilovačů a u prototypu B2 použili systém talířových pružin a pružných prstenců. Skupina A vsadila na na prověřený standard, to znamená sedm párů pojezdových kol posazených na torzních tyčích.
< Tanky prvních verzí převáží 60 nábojů pro kanón, kde 42 z nich je uloženo ve zvláštní schránce po levé straně stanoviště řidiče, tři před schránkou, mimo věž a nakonec 15 je rozloženo po stranách věže. Tank používá standardní munici NATO ráže 105 mm, doporučený palebný průměr je 31 nábojů APDS, 26 kusů HESH a 3 kouřové náboje.
< (o prototypech jiný zdroj uvádí) : Zahájení vývoje se datuje do roku 1958, dřevěné modely v poměru 1:1 byly hotovy v roce 1960 a první prototypy pouze od skupiny A byly hotovy na počátku roku 1961. Prototypové stroje s hmotností 35 tun, označené A I používaly k pohonu motor MB 837. Už v průběhu testů v roce 1961 byla hlavní zbraň, kanón ráže 90 mm nahrazen britským kanónem L7 ráže 105 mm. Dva prototypy skupiny B s hmotností 26,2 tuny, s označené B I, byly k dispozici na podzim (září) 1961. Poháněly je nové dvoudobé vícepalivové motory Hanomag, a od prototypů A se odlišovaly hydrostatickým řízením, podvozkem se šesti páry pojezdových kol a hydropneumatickým odpružením. Jako výzbroj měly už kanóny ráže 105 mm, zezačátku pravděpodobně od firmy Rheinmetall, později pak britský L7. Testy, ve kterých vyhrál prototyp A I skončily v dubnu 1962, následovala testovací série 27 zdokonalených strojů označených A II. Skupina firem s označením B obdržela zakázku na šest prototypových strojů B II, ale pro nedostatek financí k jejich výrobě už nedošlo.

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C..
valka.cz, military.cz,
mainbattletanks, wikipedia,
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, (Chris Chant, 2006)
Foto : čas. Tanky, nakl. PMA.C, palba.cz

[TonyHazard]

Dodatek k tématu "bojový tank Leopard 1" - vozidla na podvozku tanku Leopard 1 se nachází o pár příspěvků níže.
   
 Technický nákres protiletadlového kompletu Gepard.

[rase]

Tenhle stroj se mi nějak extra nelíbí, ale je zajimavé, že jsou na něm vidět jisté konstrukce Americké a Německé tankové školy.
Rozhodně je to ale podařený tank a na svou dobu mohl být rozhodně vybornou reputaci - použitelný je ale určitě i dnes - po prodělání vylepšení.
španělské a Norské verze jsou hodně pěkné.

[zelezny kriz]

V sobotu v Lešanech jej předváděli,proti americkému tanku Patton/vysoký jako kombajn/  z 60-tých let ,který tam také jezdil to byl ohromný pokrok a jeho pohyb při jízdě byl impozantní.... ale Panther byl podle mě hezčí....

[TonyHazard]

Vozidla na podvozku tanku Leopard 1

Samohybný protiletadlový komplet GEPARD (Flakpanzer 1 Gepard)



1. ÚVOD
Po rozpoutání druhé světové války z důvodu rychle se rozvíjejícího válečného letectva a navyšující důležitosti pancéřových vojsk vyvstala nutnost vybudování mobilní protiletecké obrany pro rychle se přesunující mechanizované sbory. Tyto speciální stroje musí být nejen rychlé, ale schopné průjezdu náročným terénem po boku obrněných vozidel, tudíž postavené na pásovém podvozku. První pokusy proběhly v 30. letech ve Velké Británii, kde došlo k montáži protiletadlových zbraní na podvozek stroje Carden Loyd. Bohužel po zhotovení pouze několika prototypů se dál nepokračovalo. Britská armáda se vozidly s otáčivou věží osazenou protiletadlovou výzbrojí na tankovém podvozku začala vyzbrojovat až v roce 1943. Američané tuto situaci vyřešili celkově jednoduše, instalovali čtyři velkorážné kulomety ráže 12,7 mm na vozidla M3 Half-Track (vozidlo bylo označeno M16). Sověti také zavedly samohybné protiletadlové prostředky, bylo jím dělo ZSU-37 na podvozku SU-76, ale vozidel bylo vyrobeno velmi málo. Dá se říci, že těmto speciálním vozidlům se naplno věnovala pouze německá armáda. Ta po dobu druhé světové války vyvinula a vyrobila velké množství těchto protiletadlových prostředků. V Polsku a ve francouzské kampani postačovaly kanóny ráže 20 a 37 mm instalované na tahačích a transportérech, ale později, při rozšíření bojové činnosti bylo nutno zavést speciální protiletadlové samohybné prostředky. Zde je několik z nich :
< kořistní transportéry Bren Carrier s protiletadlovým kanónem 2 cm FlaK 38 L/55 ráže 20 mm (1940).
< Flakpanzer I - [2 cm FlaK 38 auf PzKpfw I Ausf.A (Sf) (Sd.Kfz.101)] : na podvozek tanku PzKpfw I Ausf.A umístěna plošina s protiletadlovým kanónem 2 cm FlaK 38 L/55 ráže 20 mm (1941).
< Flakpanzer 38 (T) – [2 cm FlaK 38 auf Sfl PzKpfw 38(t) Ausf.L (Sd.Kfz.140)] : na podvozek lehkého československého tanku LT vz.38 (něm.ozn. PzKpfw 38(t)) instalován stejný kanón ráže 20 mm (1943).
< Möbelwagen I – [2 cm Flakvierling 38 auf Fahrgestell PzKpfw IV (Sf)] : na podvozku tanku PzKPfw IV uložen čtyřhlavňový kanón ráže 20 mm, pouze prototyp (1943).
< Möbelwagen II – [3,7 cm FlaK 43 auf Fahrgestell PzKpfw IV (Sf) (Sd.Kfz.161/3)] : na podvozku tanku PzKpfw IV instalován kanón ráže 37 mm (1944).
< Flakpanzer IV/3 (Wirbelwind) – [2 cm Flakvierling auf Fahrgestell PzKpfw IV (Sf) (Sd.Kfz. 161/4)] : na podvozku tanku PzKpfw IV Ausf.H, v devítiboké věži umístěn čtyřhlavňový kanón ráže 20 mm (1944).
< Flakpanzer III - [2 cm Flakvierling 38 auf Fahrgestell PzKpfw III (Sf)] : na podvozku tanku PzKpfw III instalován čtyřhlavňový kanón ráže 37 mm, zda-li byly postaveny není známo. (1944).
< Flakpanzer IV - [3,7 cm FlaK 43 Ostwind] : na podvozku tanku PzKPfw IV Ausf.H uložen kanón ráže 37 mm. (1944).
< Leichte Flakpanzer IV - [3 cm Flakzwilling MK 103/38 Kugelblitz] : pouze 5 prototypových vozidel, měl být vyzbrojen dvojicí leteckých kanónů Rheinmetal-Borsig 3 cm MK 103 (1945).
Dále byly vypracovány projekty protiletadlových prostředků na podvozku tanku PzKpfw V Panther :
< 8,8 cm Flak 41 auf Fahrgestell PzKpfw V Panther. (pouze dvěvěná maketa)
< 2 cm Flakvierling MG 151/20 auf PzKpfw V Panther. (pouze dvěvěná maketa)
< 3,7 cm Flakzwilling 43 Coelian auf PzKpfw V. (jen jeden prototyp)
< 3,7 cm Flakzwilling 44 auf PzKpfw V Panter (pouze projekt)

 
< Gepard se zataženými radary.
> Novinářům byl nový protiletadlový komplet pod označením Gepard představen v září 1973 na polygonu vojsk protivzdušné obrany v Todendorfu.

2. VZNIK A VÝVOJ GEPARDA
V polovině padesátých let začalo Německo budovat své vlastní ozbrojené síly, Bundeswehr. Technika kterou používal byla už zastaralá, nejinak to bylo i protiletadlových jednotek. K ochraně tankových divizí byla používána samohybná protiletadlová děla M16 na podvozku polopásového transportéru M3 Half-track nebo M42 Duster na podvozku lehkého tanku M41 Walker Bulldog, některá ještě z období 2. světové války.
I když byly zkoušeny různé pokusy s tímto stavem něco udělat, nebyl k dispozici žádný vhodný tankový podvozek. To se vyřešilo vývojem tanku Leopard 1 a v roce 1965 konečně německé vrchní velení armády vydalo technické parametry na nový protiletadlový prostředek, který by nahradil zastaralá vozidla. Byla vybrána skupina společností (AEG-Telefunken, Krauss Maffei, Porsche, Rheinmetall a Siemens, které se rychle zhostily úkolu.
Projekt dostal název MATADOR 30 ZLA (Mobiles Allwetter Tiefstflieger Abwehrsystem mit Doppler Radar und 30 mm Zwillingkanone auf Fahrgestell Leopard Autonom – Pohyblivý protiletadlový systém k boji s nízko letícími cíly s dopplerovým radarem a dvojítými spřaženými kanony ráže 30 mm na korbě tanku Leopard, autonomní) a komplet tovární označení Porsche 1833. Přestože byl v názvu uveden Leopard, podvozek pro Matador se od podvozku vyvíjeného tanku Leopard odlišoval. Projekt počítal s věží a kanony poháněnými elektricky, proud dodávalo výkonné dynamo, roztáčené motorem vozidla. Ve věži byly umístěny veškeré systémy, řízení palby, radar a optika, zde byla také hlavní výzbroj a schránky munice. Posádka vozidla měla být tříčlenná, řidičovo stanoviště v korbě a velitel se střelcem ve věži. Kompletní věž by vyrobila firma Rheinmetal, radar, který měl místo na věži by vyvinula firma Siemens a elektronické systémy pak Telefünken. Při poruše automatického navádění se dalo přejít na nouzový ruční systém. Do konce září 1970 byly postaveny dva prototypy, které prošly testy bez velkých problémů, přesto nebyl Matador sériově vyráběn. O jeho zastavení se postarala konkurence, která na podobném projektu pracovala už od roku 1963. Šlo o skupinu firem, Werkzeugmachinenfabrik Oerlikon-Bührle AG sídlící v Curychu (výroba zbraní), Contraves AG (systém řízení palby) a Albiswerk (radar), která měla hovový věžový komplet v roce 1966, ale neměla vhodný podvozek. Protože zatím nedostala schválení s umístěním na podvozek Leoparda, počítala s jeho uložením na švýcarský tank Pz-68 nebo na italský OF-40. Prototypový stroj s označením 5PFZ-A byl již otestován v červenci 1968. Prototyp měl také dva kanóny, automatické kanóny KDA L/R04 35/90 ráže 35 mm od firmy Oerlikon, naváděcí systém dodala firma Contraves a mimo to obnášel vyhledávací radar od nizozemské firmy N. V, Hollandse Signaalapparaten. Další výhoda jmenovaného prototypu byla možnost instalace i na stroje do hmotnosti 40 t. Věžový komplet byl nachystán na zkoušky už v roce 1966 a zástupce firem zažádali o poskytnutí podvozku Leopard. Nakonec dostali dva kusy, jeden s pracovním označením 351-A, a druhý s pracovním označením 352-A, ale podmínka, že německá armáda musí mít pouze výzbroj vlastní výroby, byl do druhého prototypu instalován radar MPDR 12 od firmy Siemens. Stroj dostal označení 5PZF-B. Nyní kompletní prototypy se účastnily testů, a to v období od září 1969 do února 1970, což bylo dříve než prosazovaná konkurence.
Německé ministerstvo obrany nyní čekal problém, který stroj vybrat, vlastní projekt vyvíjený pouze německými společnostmi, nebyl hotov, a prototyp 5PZF, kde se účastnily vývoje cizí společnosti, se mohl již vyrábět. Počkalo se na dokončení prototypů a byly provedeny porovnávací testy, ze kterých vyšly prototypy 5PZF lépe, tím se také ušetřily peníze (což také ovlivnilo výběr). Z vítězných prototypů byl samozřejmě vybrán 5PZF-B a vrchní velení si vymínilo podmínku výroby radaru a elektronických systémů německými společnostmi.
V průběhu roku byla podána zakázka na čtyři stroje shodné s 5PZF-B, které byly pro další testy zkompletovány od června do konce roku 1971. Tři vozidla dostaly ocelové věže a jedno věž z pancéřových desek. Ty pak byly po celý rok 1972 náročně testovány, a protože na nich nebylo shledáno větších závad, byla nařízena 12-ti kusá předsérie, vozidlo mezitím bylo označeno jako Flugabwehrpanzer 1 Gepard.
Objednávku v roce 1973 převzala společnost Krauss-Maffei, stroje dostaly označení 5PZF-B1 a byla jim přidělena výrobní čísla 2501 až 2517. Na všechna vozidla byl instalován vyhledávací radar MPDR 12. Novinářům byl nový protiletadlový komplet pod označením Gepard představen v září 1973 na polygonu vojsk protivzdušné obrany v Todendorfu, Následně převzala firma Krauss-Maffei Wegman sídlící v Mnichově zakázku na 193 vozidel. Sériová výroba byla okamžitě rozjeta a vozidla s označením 5PZF-B2 se vyráběla do října 1976. Zde došlo ke změně označení na Flakpanzer 1 Gepard.

 
Protiletadlový komplet Gepard při cvičení.

3. MODERNIZACE GEPARDU
Později obdržela společnost další objednávku na 225 vozidel, tyto vozidla se od původních odlišovala především laserovým dálkoměrem od firmy Siemens. Výroba modifikovaných Gepardů A1, s označením 5PZF-B2L byla ukončena v říjnu 1980 (jiný zdroj uvádí počet vyrobených strojů Gepard A1 na 420 kusů).
Náhradou za zastavený vývoj Geparda 2 byla rozsáhlá modernizace stávajících vozidel Gepard 1. Bylo v plánu vylepšit na 147 vozidel, do konce roku bylo přestavěna 121 strojů a zbytek byl dokončen v listopadu 2002. Mimo malé změny byl vyměněn systém řízení palby, kde analogové přístroje nahradil digitální počítač a byla vyvinuta nová podkaliberní munice s oddělujícím pláštěm. Těmto modernizovaným protivzdušným kompletům bylo přiděleno označení FlaKPz 1A2 nebo také Gepard A2.
4. GEPARD PODROBNĚJI
Gepardu by více slušel název protiletadlový tank než protiletadlový samohybný prostředek, už proto, že jeho výzbroj je uložena ve velké pancéřované věži a ta se nachází na podvozku tanku Leopard 1. Věž má hmotnost 15,5 tuny a zajišťuje osádce ve věži ochranu před střepinami a střelami malé ráže. Při přesunu sedí osádka věže vedle sebe, při palbě pak velitel má stanoviště uvnitř otáčivého mechanismu. Zprvu byl plánován hydraulický pohon, ale elektrický je rychlejší, věž je tak schopna provést 360-ti stupňové otočení za méně než 2,5 s a oba kanony změní náměr od -10° na +85° za 1,5 s. Dva generátory poháněné čtyřválcovým dieselovým kapalinou chlazeným motorem Daimler-Benz OM 314 s výkonem 67,1 kW (90 HP) se starají o dodávku elektrického proudu pro pohon věže a přístrojů.
Hlavní zbraně Gepardu jsou dva protiletadlové kanóny ráže 35 mm Zwillingskanone KDA L/90 od společnosti Oerlikon Contraves GmbH, s hlavněmi o délce 3150 mm, s úsťovou brzdou až 3710 mm. Teoretická kadence je 1100 výstřelů/min, kdy kanóny pálí střídavě. Zásoba vezené munice pro každý z kanónů je 320 protipancéřových podkaliberních nábojů s úsťovou rychlostí 1400 m/s nebo 20 protipancéřových podkaliberních granátů s úsťovou rychlostí 1385 m/s na ničení pozemních cílů. Horizontální dostřel kanónů je 5000 m a vertikální dosahuje 3500 m, přičemž opětovné doplnění munice zabere asi 60 minut.
Dopplerův vyhledávací radar je schopen zjistit cíl na vzdálenost 15 km a naváděcí radar má dosah 15 km (německá varianta), 13 km (nizozemská varianta). Laserový dálkoměr využívá posádka při pozemním boji. V závadě nebo jiné poruše zastoupí radary panoramatické zaměřovače. Ve věži je též varovný a identifikační systém, jsou zde také umístěny čtyři vrhače zadýmovacích granátů ráže 76 mm.

 
< Lovec na číhané, protiletadlový komplet Gepard v bojovém postavení
> Gepard při palebných testech na polygonu vojsk protivzdušné obrany v Todendorfu.

5. GEPARD DOMA A V CIZÍCH SLUŽBÁCH
K protivzdušné ochraně každé mechanizované nebo tankové divize je přiřazen jeden protiletadlový pluk, který má ve výzbroji 36 vozidel Gepard, 36 samohybných protiletadlových raketových systémů Roland 2 a 36 odpalovacích zařízení Redeye. Poslední jmenované (Redeye) později nahradily systémy Stinger. Všechna vozidla jsou rozdělena po 6 strojích v baterii, to znamená, že pluk je složen z 18-ti baterií (6 Gepard, 6 Roland, 6 Redeye).
Kolem roku 1997 začaly být počty baterií snižovány, a stroje modernizovány (Gepard A2), modernizace proběhla také u nizozemské armády. Od roku 2005 jsou stavy Gepardů snižovány, v současnosti jich slouží pravděpodobně jen 126 (jiný zdroj uvádí pouze 94), přičemž k roku 2015 už by neměl sloužit žádný.
Kooperace nizozemských společností a dobrý ohlas na vozidlo Gepard přitáhl zájem nizozemské armády, stejnou měrou se o to také přičinil nákup 400 tanků Leopard 1, neboť mít dvě vozidla na stejném podvozku by značně ulehčily logistice. Následoval prototyp, samozřejmě s instalovaným radarem Dutch nizozemské firmy HSA (Hollandse Signaalapparaten), testovaný v roce 1969 a označený 5PZF-C. Vzápětí byla vyrobena 4-kusá série, osazená shodným radarem, ale označená 5PZF-CA. Stroje v roce 1971 prošly testy velmi dobře a nizozemská armáda ještě v tom roce učinila objednávku na 95 strojů, které převzaly název 5PZF-CA1, a poslední vozidlo bylo předáno v květnu 1977. Tyto Gepardy se od německých vozidel odlišovaly změněnou zadní částí věže a jinou anténou vyhledávacího radaru. Nizozemské Gepardy modifikované podle německé varianty A1 převzaly označení CA2 a modernizovaná varianta A2 dostala označení CA3.
O Gepardy projevila zájem také Belgie, zakázka 55 strojů ve verzi 5PZF-B2 byla splněna v období 1977 - 1980 (uvádí se, že byly dodány bez laserového dálkoměru ).
V roce 1998 po vzájemné dohodě představitelů německé a rumunské armády byl domluven prodej (jiný zdroj uvádí darování) 43 Gepardů rumunské armádě. Jelikož stroje musely projít důkladnou renovací, Rumunsko převzalo první vozidla Gepard až v prosinci 2004.
O koupi Gepardů měla zájem chilská armáda, podepsaná smlouva v roce 2007 pak zněla na 30 těchto protiletadlových vozidel. Další zájemce se ozval z Blízkého východu, kde Saudská Arábie chtěla modernizované věže (Gepard A2) umístit už na podvozky tanků Leopard 2, zda-li k tomu došlo není potvrzeno.

 
< Modernizovaná varianta FlaKPz 1A2 nebo také Gepard A2.
> Kolega ve zbrani (v pluku), samohybný protiletadlový raketový systém Roland 2

Technická data vozidla Gepard A2
< hmotnost : 47,5 t
< osádka : 3 muži (velitel, střelec a řidič)
< rozměry : délka 7760 mm, šířka 3280 mm, výška 3290 (složený radar) 4220 mm (vztyčený radar), světlost 550 mm
< pohon : kapalinou chlazený vícepalivový 10-tiválcový motor MTU MB 838 CaM500 s výkonem 618,9 Kw (830hp) se samočinným zapalováním
< obsah nádrží : 985 l
< rychlost : silnice 65 km/h
< dojezd : 550 km
< výzbroj : 2 kanóny KDA L/90 ráže 35 mm (2x 320 a 2x20 nábojů)
< pancéřování : korba čelo 70 mm, boky 30 mm, záď 20 mm, věž pravděpodobně jako u korby (70/30/20 mm)
< podvozek : použit tankový Leopard 1
< překážky : příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,15 m, brod 2,25 m, náklon 60%, boční 30%
< stroj vybaven klimatizací, ventilací a užívá OPZHN

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Vozidla na podvozku tanku Leopard 1 (2. část)

Vyprošťovací tank BPz 2 (Bergepanzer 2)
V říjnu 1961 německé velení armády zadalo podmínky soutěže na nový stroj technické podpory, který by ve službě nahradil zastaralé vozidlo M88. Než byla vybrána společnost, která by se vývojem začala zaobírat, nařídil v červnu 1962 Spolkový úřad vojenské techniky a dodávek, že vyprošťovací tank musí být vyvinut na základě subsystému tzv. Standard-Panzer, neboli budoucího tanku Leopard 1. Vybrána byla firma Porsche, také proto že spadala do skupiny firem zúčastněných na vývoji tanku Leopard 1. V listopadu 1964 již byly hotovy dva prototypy, které na vypracovaném projektu od Porsche zhotovila společnost Jung-Jungenthal, ty později prošly zcela úspěšně testy. Z neznámých důvodů převzala vývoj firma MaG, která ve svých závodech zkompletovala další dva prototypové stroje, které byly odvezeny na podzim 1965 do vojenského výzkumného ústavu č. 51, který je náročně prověřoval až do listopadu 1966. Protože testy dopadly velmi dobře, začala první vozidla sjíždět z výrobních linek společnosti MaG v září 1969. Sériová výroba byla ukončena až za 10 let, v červenci 1979 a za tu dobu vyprodukovala společnost MaG ve svých závodech na 444 vyprošťovacích tanků, s označením Bergepanzer 2. Mimo tyto vozidla, které převzal Bundeswehr, bylo vyrobeno ještě 36 strojů pro belgickou armádu, 41 pro Nizozemí a 6 bylo převezeno do Norska.
Vyprošťovací tank Bergepanzer 2 podrobněji :
To že společnost MaG splnila nařízení Spolkového úřadu vojenské techniky a dodávek a vyprošťovací vozidlo Bergepanzer 2 bylo postaveno na základě nového tanku, svědčí fakt, že má 75 procent shodných dílů. Zde je použita nejen pohonná jednotka, podvozek, ale i elektrický systém a částečně hydraulika. Vozidlo slouží k rychlé technické pomoci a opravám obrněné techniky, může být využit i k zemním úpravám. Stanoviště řidiče a velitele je umístěno v uzavřené nástavbě, velitel k pozorování využívá věžičku s osmi periskopy. U věžičky se také nachází jeden z kulometů M3 ráže 7,62 mm, druhý kulomet M3 shodné ráže je instalován v kulovém čepu po levé straně řidiče na čele korby. Na levé straně nástavby se nachází vrhače dýmových granátů typu DM35 ráže 77 mm, sloužící k pasívní ochraně. Čelo tanku zdobí nezbytná radlice, která pomáhá při vyprošťování a naviják s délkou ocelového lana 90 m a maximálním tahem 35 tun. Na pravé straně korby má svoje místo rameno jeřábu (zvedák) s nosností 13 t, výmečně 20 t, s délkou lana 100 m a účinným úhlem 270°. Na zadní části nástavby se nachází místo k uložení náhradních motorů, je otestováno, že zkušená posádka je schopna vyměnit motor za pouhou půlhodinu, zde je také na pravé straně instalována hydraulická podpěra. Vozidlo jako další výbavu převáží svářecí soupravu, přečerpávací zařízení paliva a soupravy náhradních dílů a nářadí.
Firma MaG v roce 1978 modernizovala stávající vozidlo, kde mimo jiné, byla navýšena nosnost jeřábu na 16 t, vylepšená vozidla obdržela označení Bergepanzer 2A2. Německá armáda převzala na 100 strojů těchto modifikovaných strojů, Itálie pak licenčně vyrobila 68 vozidel vyprošťovacího tanku ve variantě BPz 2. Vozidlo se později také nacházelo ve výzbroji armád Nizozemí, Belgie, Norska, Austrálie a Kanady.

 
Vyprošťovací tank BPz 2 (Bergepanzer 2).

Technická data vyprošťovacího tanku BPz 2 :
< vzat do výzbroje : 1966
< osádka : 4 muži (velitel, řidič a dva muži obsluhy zařízení)
< rozměry : délka 7570 mm, šířka 3250 mm, výška 2700 mm, světlost 440 mm
< výzbroj : 2 kulomety ráže 7,62 mm (900 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
< hmotnost : 39,8 t
< pohon : vznětový motor MB 838 s výkonem 610 kW
< maximální rychlost : 62 km/h
< dojezd : 850 km
< překážky : brod (bez přípravy) 2,10 m, příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
< stoupavost : 60%, náklon: 30 %
< radlice : šířka 3,25 m, výška 0,90 m
< nosnost jeřábového ramena : 13 t (otestováno až 20 t)
< dosah jeřábového ramena : 2-5 m
< kruhový dosah výložníku : 270°
< tažná síla hlavního navijáku : 350 kN
< délka lana hlavního navijáku: 90 m
< rychlost navíjení : 22 m/min
< pracovní výkon radlice: 180 m3/h

Ženijní tank PiPz 1 (Pionierpanzer 1)
Po velmi dobrém hodnocení vyprošťovacího tanku dostala v prosinci roku 1966 společnost Porsche zakázku vyvinout druhé speciální vozidlo, ženijní tank. Po vypracování projektu firmou Porsche převzala v březnu 1967 výrobu prototypu firma MaG, Po zkouškách v listopadu toho samého roku bylo vozidlo s označením PiPz 1 zařazeno do výzbroje armády, a ta okamžitě objednala 36 strojů.
Ženijní tank se základem podobal vyprošťovacímu tanku BPz 2, avšak nástavba byla širší o 250 mm a vyšší o 380 mm. Jeřábové rameno uložené na pravé straně bylo schopno unést břemena o hmotnosti 30 t a naviják pomocí čelní ženijní radlice měl tah až 70 t. Na obranu byl veliteli k dispozici kulomet M3 ráže 7,62 mm upevněný na korbě. Vozidlo převáželo v nástavbě 117 kg výbušnin na ženijní použití. Další pomůcka, vrtná souprava, používaná k vrtům do podloží je upevněna na levé straně korby. Objednávka pro německou armádu byla vybavena do konce roku 1969.


Ženijní tank PiPz 1 (Pionierpanzer 1)

Technická data ženijního tanku PiPz 1 :
< vzat do výzbroje : 1967
< osádka : 4 muži (velitel, řidič, strojník bagru a pomocník)
< rozměry : délka 7570 mm, šířka 3500 mm, výška 2800 mm, světlost 440 mm
< výzbroj : 1 kulomet ráže 7,62 mm (2200 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
< hmotnost : 40,2 t
< pohon : vznětový motor MB 838 s výkonem 610 kW
< maximální rychlost : 60 km/h
< dojezd : 800 km
< překážky : brod (bez přípravy) 2,10 m, příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
< stoupavost : 60%, náklon: 30 %
< radlice : šířka 3750 mm, výška 900 mm
< nosnost jeřábového ramena : 30 t
< dosah jeřábového ramena : 2-5 m
< kruhový dosah výložníku : 270°
< tažná síla hlavního navijáku : 700 kN
< délka lana hlavního navijáku: 90 m
< rychlost navíjení : 22 m/min
< pracovní výkon radlice: 200 m3/h

Ženijní tank PiPz 2 Dachs (Pionierpanzer 2 Dachs – Jezevec)
Vývoj modernější verze ženijního tanku započala v roce 1973. Protože byl ve výzbroji jeho předchůdce, ženijní tank PiPz 1, a celkově vyhovoval potřebám armády, tak se na výrobu nijak nespěchalo a prototyp byl neustále testován a vylepšován. Ženijní tank PiPz 2 Dachs se využíval převážně k likvidaci následků bojové činnosti ve městech (sutiny), vytváření průchodů a dalších zemních úprav (břehy a dno řek). Je plně schopen zastoupit vyprošťovací tank (zapadlá a poškozená technika). Jeho dlouhý vývoj se kladně podepsal na všestrannosti, dobré pohyblivosti, průchodem terénu a snadné obsluze. Sériová výroba byla zahájena v roce 1986 a ve výzbroji Bundeswehru slouží tento modernizovaný ženijní tank od března 1989. Na 150 strojů si rozdělilo Německo a Kanada.
Ženijní tank PiPz 2 Dachs podrobněji :
Tak jak ženijní tank PiPz 1 i jeho nástupce PiPz 2 je postaven na podvozku tanku Leopard 1, od PiPz 1 se kterým má částečně shodnou nástavbu se odlišuje hlavně vybavením. S PiPz 2 Dachs se více počítalo při úpravách terénu, a z toho důvodu má na čele korby výkonnější dozerovou radlici a jeřábové rameno je nahrazeno teleskopickým výložníkem zakončeným bagrovou lžicí. Na rozdíl od svého předchůdce postrádá vrtnou a trhací soupravu a jednoho člena osádky.
Podvozek je zcela shodný s tankem Leopard 1 a nástavba bez věže prošla určitými změnami s ohledem na potřebu tříčlenné posádky. Na svařenou korbu vozidla byly použity slabší pancéřové desky než u bojového tanku, ale i tak zabezpečí ochranu posádky před pěchotními zbraněmi a střepinami dělostřeleckých granátů. Vstup do nástavby je možný dveřmi na každé straně a dvěma průlezy ve stropě, u velitelova poklopu je instalován kulomet M3 ráže 7,62 mm s účinným dostřelem 900 m. Jako další ochranu využívá posádka ženijního tanku vrhače dýmových granátů DM25 ráže 77 mm. Na rozdíl od tanku, zde je řidičovo stanoviště uprostřed přední části korby, jehož poklop průlezu je osazen třemi periskopy a pro jízdu v noci používá řidič noktovizor. Na levé straně čela korby je nainstalováno otočné mohutné rameno bagru, který se dá využít na zvedání břemen do hmotnosti 7,8 t, při přepravě je uloženo podél levého boku nástavby. Vozidlo pohání desetiválcový vícepalivový kapalinou chlazený motor MB 838 CA M500 s výkonem 619 kW (840 HP). Tank je vybaven filtroventilačním zařízením OPZHN a automatickým protipožárním zařízením. Dozerová radlice mimo zemní práce slouží jako opěra při práci s navijákem nebo bagrem. Rameno bagru je schopno pracovat do hloubky 4,98, kdy je dálkově ovládáno z nástavce brodění. Dále sebou posádka vozí soupravu pro řezání a svařování elektrickým obloukem s generátorem vytvářející proud 150 A pro svařování a 300 A pro řezání, tažné tyče, vyprošťovací a ženijní pomůcky a samozřejmě náhradní díly. Z důvodů ušetření financí bylo rozhodnuto použít vozidla PiPz 1 a BPz 2. Celkem se přestavělo 140 strojů (36 PiPz 1 a 104 BPz 2A2). Tento ženijní tank zatím používají armády Německa a Kanady.

 
Ženijní tank Pionierpanzer 2 Dachs (Jezevec), postavený na podvozku tanku Leopard 1.

TECHNICKÁ DATA vyprošťovacího tanku PiPz 2 DACHS:
< vzat do výzbroje : 1989
< osádka : 3 muži (velitel, řidič a strojník bagru)
< rozměry : délka 7570 mm, šířka 3250 mm, výška 2700 mm, světlost 440 mm
< výzbroj : 1 kulomet ráže 7,62 mm (2200 nábojů), 6 výmetnic dýmových granátů
< hmotnost : 42,8 t
< pohon : vznětový motor MB 838 M500 s výkonem 619 kW spojený s převodovkou ZF4HP250
< maximální rychlost : silnice 63 km/h, terén 30-40 km/h
< dojezd : až 800 km
< brod : 2,10 m (bez přípravy), 4,96 (s přípravou)
< překážky : příkop : 3,00 m, kolmá stěna : 1,15 m
< stoupavost : 60%, náklon: 30 %
< radlice : šířka 3700 mm, výška 940 mm
< nosnost ramena bagru : 2,8 až 7,8 t podle sklonu a délky ramena
< pracovní výkon bagru : 140 m3/h
< obsah lžíce bagru : 0,6 m3 nebo 1,1 m3, podle typu lopaty, délka vyložení 3,98 m
< kruhový dosah bagru : 270°
< tažná síla hlavního navijáku : 350 kN
< délka lana hlavního navijáku: 90 m
< rychlost navíjení : 22 m/min
< pracovní výkon radlice: 270 m3/h

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Vozidla na podvozku tanku Leopard 1 (3. část)

Mostní tank BrPz 1 Biber (Brückenlegepanzer 1 Biber – Bobr)
Vývoj mostního tanku se datuje do období kdy byla rozjeta 1. řada sériové výroby tanku Leopard 1, to znamená v roce 1965. Konstruktéři firmy MaG použili na zhotovení prototypů dva podvozky, které zkompletovala, ale už nepoužila týmová Skupina A při vývoji tanku Leopard 1 (v té době ještě jako Standard-Panzer). Prototypová vozidla s upravenou nástavbou a hydraulickým zařízením byly kompletní v červenci 1969. Jelikož s podvozkem nebyly nijaké problémy, testy proběhly bez velkých problémů a začátkem následujícího roku se začala kompletovat vozidla. Aby se snížila celková hmotnost stroje byly mostní pontony vyrobeny ze slitiny hliníku. Dvojitá mostovka MCL 60 měla délku 22 m a šířku 4 m, s nosností do 60 tun. Do prosince 1975 byla německá armáda vybavena 150 mostními tanky. Nizozemská armáda nakoupila 25 těchto tanků a italská armáda si v licenci postavila 64 strojů.
 
 
Mostní tank BrPz 1 Biber (Brückenlegepanzer 1 Biber – Bobr)

TECHNICKÁ DATA mostního tanku BrPz 1
< posádka : 2 muži (velitel, řidič)
< rozměry : délka 11 820 mm (s mostovkou), šířka 4000 mm, výška 3550 mm
< hmotnost : 45,3o t
< pancíř : až 70 mm
< výzbroj : žádná, pouze zadýmovací zařízení
< pohon : vznětový (vícepalivový) motor MB 838 CA M500 s výkonem 610 kW (830 HP)
< rychlost : 62 km/h
< dojezd : 750 km

Vyprošťovací tank BARV HIPPO (Beach Armoured Recovery Vehicle)
(vyprošťovací tank námořních výsadkových jednotek Hippo – Hroch)
V polovině roku 2001 vyhlásilo velení britských námořních výsadkových vojsk konkurz na zhotovení speciálního vyprošťovacího vozidla pro záchrannou činnost v době výsadku. Soutěž vyhrála norská firma Hagglunds Moelv, která byla součástí nadnárodní skupiny Alvis Group (nyní BAE systém) a v létě 2002 se pustila do stavby prototypu. Konstruktéři firmy Hagglunds Moelv na zhotovení prototypu použili podvozek tanku Leopard 1A5. Prototypové vozidlo s firemním názvem FBARV (Future Beach Armoured Recovery Vehicle) bylo hotovo v dubnu roku 2003 a do konce roku byly postaveny čtyři vozidla.


Nizozemské námořní síly disponují čtyřmi záchrannými vyprošťovacími vozidla (BARV) na podvozku tanku Leopardu 1V, stroje se od britských strojů BARV odlišují pouze tvarem kabiny, jinak mají shodné příslušenství. Vozidla mají vlastní jména, Herkules, Samson, Goliáš, Titan, a jsou nasazována z lodí Nizozemského královského námořnictva třídy Rotterdam. (britského "hrocha" jsem zatím nenašel, na obrázku je nizozemský "Samson")

TECHNICKÁ DATA vyprošťovacího speciálu BARV :
< vzato do výzbroje : 2003
< posádka : 3 muži (velitel, řidič, ženista)
< hmotnost : 50,8 t
< rozměry : délka korby 7400 mm, šířka 3370 mm, výška 4100 mm, světlost 440 mm
< výzbroj : žádná, pouze osobní zbraně posádky, výbušniny na ženijní použití
< pohon : vznětový (vícepalivový) vzduchem chlazený motor MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (830 HP) spojený s převodovkou ZF 4
< měrný tlak : 1,09 kg/cm2
< pásy : šířka 550 mm, kontakt s povrchem 4,24 m
< tažná síla : 75,9 kN
< rychlost : silnice 64 km/h, terén (pracovní) 32 km/h
< dojezd : 600 km
< překážky : brod 2,95 m (s přípravou), příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,15 m

Výcvikové vozidlo řidičů tanků (Leopard 1 Trainer)
V rámci šetření bojových vozidel ohledně výcviku nových posádek tanků Leopard zadalo v polovině roku 1978 velení armády zakázku firmě Krauss Maffei na zhotovení výcvikového vozidla. Jelikož šlo o ověřené vozidlo, nebylo potřeba zdlouhavých testů ani náročných úprav a prototypový stroj byl hotov do půl roku.


Výcvikové vozidlo Leopard 1 Trainer na podvozku tanku verze 1A3.

Výcvikový tank byl vlastně kompletní vozidlo na které nebyla umístěna věž, tu nahradil ocelový prstenec o shodné hmotnosti věže (8,5 t), tím byly zajištěny odpovídající vlastnosti bojového tanku. Do hmotnosti náhrady věže byla také započítána váha kanónu a prosklená kabina instruktora s potřebnými zdvojenými ovládacími prvky, Do výcvikových středisek bylo postupně rozvezeno na 60 takto upravených vozidel.

Samohybná houfnice PzH 70 / SP-70 (Panzerhaubite)
Počátkem 60. let si domluvili armádní představitelé Západního Německa a Velké Británie spolupráci na vývoji nové tažené polní houfnice. Do tohoto rozjetého projektu se o 10 let později přihlásili také Italové. Armádními komisemi vybrané společnosti, německá Rheinmetall, anglická Vickers a italská OTO Melara se pustily do sériové výroby a první německá houfnice s označením FH-70 byla 13. října 1978 předána novému majiteli, kterým byl Panzerartillerielehr-bataillon 51 sídlící v Unterlüßu. Sériová výroba tažených houfnic FH-70 trvala až do roku 1981.
V době kdy se ke společnému projektu tažené houfnice přidali Italové, to je v roce 1973, byl zahájen vývoj samohybné houfnice v německo-britské kooperaci. Jako hlavní zbraň samohybné houfnice byla vybrána právě FH-70. V období od února 1979 do listopadu 1980 bylo postaveno a otestováno prvních pět prototypových vozidel a výsledky se použily na zdokonalení následné 10-ti kusé předsérie. Protože léty prověřený podvozek ani hlavní zbraň nebrzdily žádné větší problémy bylo přistoupeno k sériové výrobě. Kolem roku 1985 se však vyskytl jiný problém, nedostatek financí a ten se odrazil na snížení celkové zakázky. Bundeswehr srazil objednávku z původních 750 na 400 strojů, Italové šli z předběžných 260 na 150 vozidel a britská armáda udělala největší škrt, ze 700 kusů na pouhých 96 samohybných houfnic. Tato situace rozhodila spolupráci natolik, že v listopadu 1986 byl společný projekt definitivně zastaven. Mimo Itálii, která v této zbrani nepokračovala, Německo a Velká Británie rozjely vlastní projekty, jejichž výsledkem byly německá PzH 2000 a britská AS.90.
Samohybná houfnice PzH 70 podrobněji :
Jak už zde bylo uvedeno, byl zde použit podvozek tanku Leopard 1, který byl ohledně hmotnosti hlavní zbraně upraven silnějšími torzními tyčemi. Jelikož samohybná houfnice plnila úkol palebné podpory, byly na stavbu nástavby použity slabší pancéřové desky. Do středu korby byla posazena věž vyrobená z hliníkových slitin, stačící k ochraně posádka před střepinami a palbou z pěchotních zbraní. Věž má na každé straně větší dvířka jak pro doplnění munice tak pro rychlé odvětrání bojového prostoru. Náboje se do houfnice doplňovaly ručně, vlastní zásobovací zařízení bylo hydraulické, nabíječe zastupoval automat. Počet vezené munice byl 32 nábojů. Pro nepřímou střelbu se používal periskopický zaměřovač s elektronickým náklonovým vyrovnáváním a na vedení přímé střelby zde byl optický zaměřovač. Hlavní výzbroj vozidla tvoří houfnice FH-70 s robustní úsťovou brzdou a ejektorem vyztuženým skelnými vlákny. Kolébka, zákluzový mechanismus a další prvky umístěné na kolébce společně nabíjecím mechanismem jsou uloženy na dvou čepech a válečkovými ložisky spojeny s věží. Samohybnou houfnici pohání motor MB 871 s výkonem 736 kW, nacházející se v zadní části korby. Britská varianta samohybné houfnice nesla označení SP 70.

 
< Prototyp samohybné houfnice PzH 70, stavěné na podvozku tanku Leopard 1.
> Následovník - samohybná houfnice PzH 2000, při palbě.

TECHNICKÁ DATA samohybné houfnice PzH 70 / SP70
< posádka : 5 mužů (velitel, řidič, střelec a dva pomocníci)
< hmotnost : 43,5 t
< rozměry : délka celkem 10 230 mm, délka korby 7 635 mm
< pohon : přeplňovaný vznětový osmiválcový motor MTU MB 871 s výkonem 736 kW
< výzbroj : houfnice FH70 ráže: 155 mm, délka hlavně 39 ráží (32 nábojů)
< kadence : za 10 sek - 3 rány, za 1 min - 6 ran, stabilní - 2 rány / min
< maximální dostřel : 24 000 m (konvenční munice), 30 000 m (munice s raketovým motorem)
< náměr : od - 2,5° do + 70°
< odměr : 360° (plně otočná věž)

Italský bojový tank OF-40 (OV-40)
První tanky OF-40 byly vyráběny v koperaci společností OTO Melasa a Fiat, odtud označení tanku (OF), tank je znám také označením OV-40 nebo také Z-40. Tank vychází z konstrukce licenčního Leopardu 1A2, ale italští konstruktéři pro lepší ochranu více naklonili čelní desku korby. Hlavní zbraň vyvinutá firmou OM podobné konstrukce jako britský L7 , kanón ráže 105 mm není stabilizován a je doplněn dvěma kulomety ráže 7,62 z nichž jeden je spřažený a druhý plní funkci protiletadlové zbraně. Vrhače dýmových granátů jsou na každé straně věže. Systémy a pozorovací přístroje jsou víceméně shodné s Leopardem, se kterým má také shodný pohon, protože Italové koupili také licenci i na výrobu motoru. Stroj OF-40 je doplněn o komunikační zařízení a automatický protipožární systém. Sériová výroba začala v dubnu 1980 a byla zaměřena pro vývoz, převážně do oblastí Blízkého a Středního východu. Tank byl upravován pro použití v horkém klimatu, měl vylepšené chlazení motoru, přídavné vzduchové filtry a klimatizaci. Byly prováděny pokusy zamezit pronikání jemného prachu do pohonné jednotky a pracovalo se na speciálních mazadlech.
Tank byl následně modernizován instalací dvourovinného stabilizátoru a novým systémem řízení palby OG 14 LR Galileo (balistický počítač, atmosférické čidla …) a termovizní kamerou. Vylepšené tanky dostaly označení OF-40 Mk.2. Již dříve bylo prodáno do Spojených arabských emirátů 36 tanků OF-40 a bylo naplánováno dodat až 40 tanků OF-40 Mk.2, s tím, že už sloužící tanky OF-40 budou modernizovány na variantu Mk.2.
Na základě tanku OF-40 bylo také vyvíjeno vyprošťovací vozidlo.

 
< Italský tank OF-40 postavený na základě licenčního tanku Leopard 1.
> Technický nákres italského tanku OF-40.

Technická data tanku OF-40 :
< přijat do výzbroje : 1980
< posádka : 4 muži
< hmotnost : 45,5 t
< rozměry : délka celkem 9222 mm, délka korby 6893 mm, šířka 3510 mm, výška 2450 mm
< výzbroj : kanon ráže 105 mm (57 nábojů), dva kulomety ráže 7,62 z nichž jeden je spřažený a druhý protiletadlový (5700 nábojů)
< pohon : vznětový (vícepalivový) vzduchem chlazený motor MB 838 CaM-500 s výkonem 610 kW (830 HP)
< maximální rychlost : 60 km/h
< dojezd : silnice 600 km
< stoupavost : 60 %
< překážky : příkop 3,0 m, kolmá stěna 1,10 m, brod 1,20 m (bez přípravy) 3,0 m (s přípravou)
< plus : dobrá pohyblivost a manévrovatelnost, velká část dílů shodná s Leopardem
< mínus : absence stabilizátoru v prvních sériových vozidlech, žádná ochrana proti ZHN

STŘÍPKY Z TÉMATU
< Zamítnutý projekt Matador vyšel daňové poplatníky na 185 milionů marek a jeho ukončení dalších 93 milionů.
< Prototypové stroje 5PZF-A a 5PZF-B dostaly podvozky předvýrobního tanku Leopard 1 z tzv. 0-té série.
< Předběžná cena jednoho vozidla Flugabwehrpanzer 1 Gepard byla odhadnuta na 5 milionů marek
< Existuje projekt, kde ke stávající výzbroji přibylo americké dvojité odpalovací zařízení řízených střel FIM-92 Stinger, nacházející se na pravé straně kanónu ráže 35 mm.
< Hodnota zakázky pro Bundeswehr dosáhla výšky 2 miliardy marek. Vozidla měla přidělena výrobní čísla od 35 001 do 35 420.
< Gepardy určené pro Nizozemí dostaly výrobní čísla od 35 501 do 35 595 a vozidla pro belgickou armádu následně 35 601 až 35 655.
< Zkušební nizozemská vozidla s označením 5PZF-CA, byla také nazývána jako PRTL (Panter Rups Tegen Luchtdoelen).
< Modernizované nizozemské vozidla s označením 5PZF-CA3 byla později přejmenována na GW1.
< Nizozemské námořní síly disponují čtyřmi záchrannými vyprošťovacími vozidla (BARV) na podvozku tanku Leopardu 1V, stroje se od standardního stroje BARV odlišují pouze tvarem kabiny, jinak mají shodné příslušenství. Vozidla mají vlastní jména, Herkules, Samson, Goliáš, Titan, a jsou nasazována z lodí Nizozemského královského námořnictva třídy Rotterdam.
< Čtyři britské vyprošťovací tanky BARV Hippo jsou ve službě rozděleny takto : dva jsou nasazeny na britských lodích, jeden je testován Královským námořnictvem a poslední je využit ve výcvikovém středisku. Stroje jsou posádkami oblíbené, ale jejich odlišná konstrukce dělá problémy britské logistice.

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C..
valka.cz, military.cz,
mainbattletanks, wikipedia, aj..
kn. Tanky, nakl. Naše vojsko, (Chris Chant, 2006)
Foto : panzer-model., čas. Tanky, nakl. PMA.C. aj..

[Petrz]

Mne osobně se tento stroj také nějak extra nelíbí. Co mne ale připadá zajímavé, tak je ten prudký odklon Němců(německých konstruktérů, armády) od silně pancéřovaných ale pomalých monster.

[Max Hanke]

 no konečně se tady tento krasavec mezi současnými tanky objevil...

[TonyHazard]

Co mne ale připadá zajímavé, tak je ten prudký odklon Němců(německých konstruktérů, armády) od silně pancéřovaných ale pomalých monster.

Myslím, že ten konstrukční odklon částečně zavinily parametry sovětských a konkurenčních tanků, také nové podmínky evropského bojiště.

[Kolomaznik]

Rozhodně je to ale podařený tank a na svou dobu mohl být rozhodně vybornou reputaci - použitelný je ale určitě i dnes - po prodělání vylepšení.
španělské a Norské verze jsou hodně pěkné.

Tjn. v jižní Americe patří stále k hlavním tankům, přeci jen tam nepotřebují přemoderní větší tanky, mají tam džungli, potřebují pohyblivost.
PS. pěkné to teda jsou

[Bambi]

Byl někdy někde kdykoli kdekoli nasazen v boji?

[Max Hanke]

 No určitě ho Bundeswehr má nasazen v Afghánistánu, a určitě byl i v bojích v bývalé Jugoslávii ale ruku do ohně bych za to nedal.