Polikarpov I-153 Čajka

[Jiří Fidler]

Pro Peter.
Ale to není vůbec vyčerpávající, já se to pokusím dát dohromady podle jednotlivých pluků a s uvedením konkrétních počtů pilotů i počtu takových pilotů, kteří byli schopni létat i v noci.
K oné komice, bude ještě hůř.
Nalezl jsem na Ukrajině jednu jejich divizi, která měla dva pluky:
- první (vznikl před 1939) měl 65 I-16 a 65 MiG-3 a k tomu 65 pilotů,
- druhý (vznikl na jaře 1941) neměl žádná letadla a k tomu 65 pilotů
Ovšem v rámci divize bylo vše v pořádku, ta měla 130 letadel a 130 pilotů.
Vsadím se s Vámi, že mi to nevěříte. Tak věřte.

[Jiří Fidler]

Pro Hamerinskiho

MiG-1/3 byl v prvé řadě výškový stíhač, původně určený pro stíhací letectvo protivzdušné obrany. Jak-1 byl lehký frontový stíhač pro vybojování vzdušné převahy a LaGG-1/3 byl těžký stíhač pro útoky na nepřátelské bombardéry i na pozemní cíle.

MiG-1/3 měl slabou výzbroj, jen kulomety 7,62 a 12,7 mm, což ovšem stačilo na boj na vertikále proti výškovým a dálkovým bombradérům. A navíc byl schopen boje i ve výšce cca 10 000 m.

Jeho největším problémem však byla malá životnost motorů a hlavně svíček. Ty se musely měnit a čistit snad po každém letu. Prostě šlo o mašinu, která měla být na stabilních letištích s betonovou VPD a s hangáry (pokud možno vytápěnými - tedy evropský standard).

Ale protože výroba MiGů v leteckém závodě č. 1 v Moskvě se rozběhla vcelku rychle, byly MiG-3 na jaře jediným novým stíhacím letounem. A tak se nějaká moudrá hlava rozhodla, že jimi vyzbrojí všechny stíhací pluky co dokáže, dokud nezačnou vyrábět letouny Jak-1 a LaGG-1/3. Tím se MiGy dostaly do bojové situace, pro kterou vůbec nebyly konstruovány.

Navíc u PVO měli působit "staří mazáci", pro které rychlost nad 600 km/h nebyla důvodem ke znečištění kalhot. Kdežto u standardních stíhacích pluků byli hoši, co vylezli z učiliště v roce 1940, v horším případě i na jaře 1941.

[Hamerinski]

Já tomu věřím, protože bumážka byla v pořádku a tím bylo pro všechny z velení vše v naprostém pořádku. A určitě to nebyl jediný případ kdy se něco podobného stalo.

[Jiří Fidler]

Dohledal jsem si údaje o sestřelech, které měli piloti I-153 v první den války, tedy 22.6.1941:

Odhaduje se, že se jim podařilo sundat 80 až 100 německých letadel. Nejúspěšnějším tělesem byl 123. stíhací letecký pluk v oblasti Brestu, jemuž velel major Surin. Tento pluk sestřelil údajně celkem 27 až 30 německých letadel, a vše na I-153. Pluk měl 60 I-153 a 2 Jak-1, ovšem Jaky neměly zamontovanou výzbroj. Velitel pluku major Surin během tří vzletů prý sestřelil tři německá letadla, při čtvrtém vzletu byl těžce raněn a nepodařilo se mu s letadlem přistát.

Nejlepším stíhačem pluku se však stal poručík Kolabuškin (1915-1985), jenž získal označení ESO již 22. června, kdy sestřelil dva Bf 109, dva Ju 88 a jeden He 111.

Druhým nejlepším plukem na I-153 byl 127. stíhací letecký pluk v okolí Lvova, který měl údajně za 22. červen sundat asi 25 letadel. Zde byl nejlepším stíhačem velitel letky Danilov, který sestřelil tři Bf 109 a jeden He 111.

Takže jen první den války měli piloti I-153 na kontě doslova desítky německých letadel a přes stovku německých letců.

[Peter]

Dohledal jsem si údaje o sestřelech, které měli piloti I-153 v první den války, tedy 22.6.1941: Odhaduje se, že se jim podařilo sundat 80 až 100 německých letadel.

No já jsem vyhledal podle jiného zdroje následující údaje o Německých ztrátách 22.6.1941 :
Ztraceno (100%) : 57 (14x Bf-109, 5x Bf-110, 21x Ju-88, 11x He-111, 2x Ju-87, 1x Do-17, 3x neupřesněné typy)
Poškozeno (60%-99%) : 4
Poškozeno : (10%-59%) : 50
K tomu ztráty Královského rumunského letectva : 11 (4x Bristol Blenheim, 2x Pzl-37, 2x SM-79, 1x Potez 633, IAR-37, IAR-38, IAR-39)

[hydrostar]

Při válce Japonska se SSSR v Mandžusku měli Japonci z těchto letadel strach, protože se několikrát stalo, že se maskovali za starší I-15. Po zatáhnutí podvozku překvapené Japonce smetli z oblohy. Takže ty vysoké ztráty Číňanů bych spíš přisuzoval schopnostem čínských pilotů.

[stevosk]

O tom, že toto lietadlo ak bolo pilotované z rozvahou a rozumne, mohlo zvíťaziť aj proti podstatne modernejším protivníkom nás presvedčí príhoda z 29. júla 1944. Fínske letectvo aktívne operovalo ešte aj v tomto roku s koristnými čajkami. V uvedený deň sa stretla skupina piatich fínskych I-153 pod velením luutnantti H. Härmälä (1/TLeLv 16) z dvomi sovietskymi Aircobrami zo 773 IAP. Počas piatich minút trvajúceho súboja, Aircobry nezasiahli ani jednu čajku, pritom však kersantti Rinkineva zasiahol dávkou jednu zo sovietskych P-39. Následne sa frustrovaný sovietsky piloti odpútali, avšak zasiahnutá Aircobra už domov nedoletela a havarovala. Na základe uvedeného dosiahol Rinkineva posledný zostrel stíhačky protivníka v regulárnom súboji počas 2. svetovej vojny.

[Sláma]

Už je to starý topic,ale přesto: J.Fiedler napsal velice podrobnou odpověď a díky za ni. Víme ale.že Němci snad vyšší počty letadel Rudé armády snad předpokládali a při ranním útoku plánu Barbarossa byly jedním z hlavních cílů Luftwaffe jim známá letiště VVs SSSR. Mnoho těchto letadel tak bylo zničeno na zemi,aniž by vzlétla.
Dále jsem v jedněch pamětech četl ,že Němci se snad báli I-153 více než I-16,protože ta letadla měla  velice malý poloměr zatáčení a dokázala Bf-109E poměrně dobře vymanévrovat.
Bohužel v tuto chvíli nejsem schopen doložit číselné údaje...

[pospec]

Něco k proudové Čajce:
Ivan Merkuolov patřil k sovětským letcům-průkopníkům jednoduchých náporových motorů a I-153 bez výrazného označení (kromě rudé hvězdy) byla jedním z minimálně dvou Polikarpových dvojplošníků (druhý byl v roce 1940 I-152 bis), na nichž byly tyto motory zkoušeny. Motory u tohoto letadla nesla označení DM-4, přičemž zkratka DM znamenal pomocný motor. Údajným účelem těchto motorů bylo na krátkou dobu zvýšit rychlost letadla. v říjnu 1940 dosáhla I-153 ve výšce 2000metrů rychlosti 440KM/h. zatímco ta s pístovým motorem pouze 338km/h.