Americké bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley - 2. část
3. VZNIK BOJOVÉHO VOZIDLA PĚCHOTY M2 / M3 BRADLEYProjekty bojových vozidel : (není nijak doloženo, ale kritéria pravděpodobně určoval prototyp tanku, ze kterého později vzešel M1 Abrams)
Podmínky konkurzu : Výzbroj : automatický kanon ráže 20 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. Pancéřování : hliníkovo-ocelové odolné do ráže 14,5 mm a střepinám. Rychlost : na zpevněném povrchu 70 km/h.
- Společnost FMC Corp. (prioritní výrobce vozidel M113) už měla jeden neschválený projekt, navrhla další, na bázi M113-tky. Dostal označení XM765 AIFV ( Armoured Infantry Fighting Vehicle), neschválen pro slabý pancíř a malou manévrovatelnost.
- Společnost FMC podala další návrh, shodný s projektem XM765, ale se silnějším pancířem a výkonnějším pohonem, se použitím komponentů z obojživelného vozidla LVTP-7. Stroj obdržel název XM723 MICV, byl podobný původnímu MICV-65.
- Licenční varianta německého Marderu nebyla také schválena.
Podmínky soutěže byly velmi náročné, a žádná firma je nebyla schopná naplno splnit. Mezitím se pracovalo na moderním automatickém kanonu VRFWS (Vehicle Rapid Fire Weapon systém), ale vývoj se protahoval. Z časových důvodů byl vyměněn za standardní, ale konstrukčně jiný, kanon M139 ráže 20 mm, pro který bylo nutno přepracovat věž, čímž se projekt dostával do dalšího skluzu.
Mezitím v roce 1971 americké velení vyhlásilo další soutěž, tentokrát však pro jednotky obrněného jezdectva, náhradu za zastarávající stroje M114 a ne nijak vydařené lehké tanky M551 Sheridan. Mezi jinými se účastnila firma FMC s projektem označeným XM-800-T. Ten, i když splnil testy, neprošel schvalovacím řízením v roce 1974, za tím ale hledejme zásah TRADOCu (Velitelství US Army Training and Doctrine). TRADOC tak reagovalo na škrty ve výdajích, jelikož nechtělo ohrozit důležitější vývojové a modernizační programy, doporučilo sloučit projekty ARSV a MICV.
TRADOC na základě rozporuplných zpráv nejen o novém sovětském BMP-1 a vlastním projektu pověřilo generála Larkina o vypracování zprávy : Vyplatí se dotáhnout vývoj vozidla XM723 nebo koupit licenci? V čem je dobrá koncepce MICV? Jak výhodně sloučit projekty MICV a ARSV?
Zpráva generála Larkina zněla : "Licence není možná, stroje Marder ani AMX-10 nesplňují americké požadavky (obojživelnost, odolnost pancíře do ráže 14,5 mm, vysoká rychlost, silná výzbroj, možnost střelby za jízdy). Vozidlo XM723 je sice slabě pancéřováno, ale při vhodné taktice vyhovuje. Nestavět vozidlo pěchoty na tankovém podvozku."
A tak v listopadu 1976 bylo vozidlo MICV schváleno, ale je nutná nová prostornější moderní věž, která by mimo kanon ráže 20 mm obsahovala protitankovou výzbroj (např. střely TOW).
(samozřejmě střely TOW by byly umístěny na věži, ale dvojí systémy a zaměřovače by byly instalovány ve věži)
< První modernizovaná varianta - bojové vozidlo pěchoty Bradley ve verzi M2A1
> Bojové vozidlo pěchoty verze M2A2 Bradley při nasazení v Iráku.
VERZE M2 IFV BRADLEY : (Infantry Fighting Vehicle - bojové vozidlo pěchoty) Prototyp nahrazující XM723 dostal označení XM2 IFV. Vývoj nepatrně zkomplikoval projekt převodovky, ale skluz byl dohnán. Prostornější dvoumístná věž snížila celkový prostor vozidla, což mělo na důsledku početní snížení výsadku, a to z jedenácti na devět mužů. Systém protitankových řízených střel TOW byl pěchotou hodnocen jako velmi dobrý. V roce 1978 bylo zkompletováno prvních osm prototypových vozidel a ihned se zapojilo do těžkých zkoušek, kterými prošly s dobrým hodnocením. O rok později byly obě vozidla přijata do výzbroje americké armády. Oficiálně se tak stalo v lednu 1980 vyhlášením ministra obrany a bojové vozidlo pěchoty převzalo název M2 IFV.
Technická data vozidla M2 Bradley:
- rok zařazení do výzbroje : 1981
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 6 mužů výsadku
- bojová hmotnost : 22,97 t
- rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,55 kg / cm čtv.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 447 kW (600 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 480 km
- zásoba paliva : 745 l
- rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60?, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,91 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm
VERZE M3 CFV BRADLEY (Cavalry Fighting Vehicle - bojové vozidlo jezdectva) Shodně vypadající prototypové vozidlo navržené k průzkumu obdrželo označení XM3 CFV a po schválení do výzbroje americké armády jeho označení znělo M3 CFV.
Ze začátku byl úmysl pojmenovat každé vozidlo jinak, bojové vozidlo pěchoty mělo nést jméno generála Omara Bradleyho a průzkumné vozidlo jezdectva pak jméno generála Jakoba Deverse. Jelikož vozidla vykazovaly značnou podobnost dostala nakonec také shodné vlastní jméno "Bradley". Armádní dokumenty je společně označují jako BFV (Bradley Fighting Vehicle - bojové vozidlo Bradley).
Technická data vozidla M3 Bradley :
- rok zařazení do výzbroje : 1981 (výr. celk. 1602)
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 2 muži pozorovatelé (průzkum.)
- bojová hmotnost : 22,65 t
- rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,54 kg / cm2.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 370 kW (500 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 480 km
- zásoba paliva : 746 l
- rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60?, příkopy o šířce až 2,10 m, kolmá stěna 0,76 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (1500 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (4400 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (zásoba 2 + 8 střel)
Některé prameny označují základní verzi M2 a M3 také jako M2A0 a M3A0.
Armáda začala přebírat nové stroje v květnu 1981, v následujícím roce bylo vyrobeno dostatečné množství vozidel, které vyzbrojily další pěší mechanizované útvary. Jako první jednotkou, která se mohla pochlubit vozidla Bradley byl 41. pěší pluk 2. obrněné divize dislokované ve Fort Hoodu. Do Evropy se dostala vozidla Bradley o dva roky později (1983), a to k 3. pěší divizi (mechanizované).
Charakteristika vozidel M2 / M3 Bradley:
- vysoké a ploché boky vozidla, částečně kryjící pásy a hnací kola
- výsadkový oddíl v zadní části vozidla poněkud vyšší než přední část vozidla
- věž umístěná na pravé straně vozidla
- věž vyzbrojená automatickým kanonem ráže 25 mm a zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel
- velký poklop zakrývající seshora výsadkový oddíl
< Vojáci Národní gardy státu Montana sloužící v 1. praporu 163. mechanizovaného pěšího pluku předvádějí možnosti vozidla M3A1 Bradley CFV při dni otevřených dveří na základně vzdušných sil USA v Malstromu.
> Bojové vozidlo jezdectva M3A1 Bradley příjíždí na palebné zkoušky dne 19. prosince 1990, stroj patří k 2. eskadře 4. jezdeckého pluku 24. pěší divize (mechanizované).
4. BOJOVÉ VOZIDLO BRADLEY PODROBNĚJI Nelichotivé hodnocení vozidel Bradley, které se začalo objevovat v americkém tisku ke konci 80. let úplně rozložilo jejich první bojové nasazení, v operaci Pouští bouře, kde stroje Bradley splnily vše podle očekávání. Předtím americké velení dost těžko obhajovalo hliníkové pancéřování. V tzv. "odborném" tisku někteří "znalci" poukazovali na násobení následků průstřelu jmenovaného pancíře. Nic nepomohlo, že vozidlo Bradley bylo hodnoceno jako nejlépe chráněné, a shodný typ pancíře nosí další evropské stroje.
Při prvním pohledu zvenku se jeví oba stroje (M2 a M3) celkem shodně. Rozdíly určuje funkce vozidla. Jelikož M2 převáží výsadek má střílny určené pro palbu zevnitř vozidla, M3 je nepotřebuje (stejně tak zaměřovací periskopy), proto jsou zaslepeny. U M3 prostor pro výsadek slouží k uložení zvýšeného množství munice pro zbraně.
Vozidlo M2 Bradley je sestrojeno dle konstrukčního standardu bojových vozidel pěchoty, tedy s motorem vpředu, vedle kterého se nachází řidič (vlevo). Hliníková korba ve tvaru ležatého kvádru je vpředu silně sešikmena, čelní pancíř je navíc opatřen vrstveným laminátovým pancířem. Zadní část korby obnáší bojový prostor výsadku, který je uzavřen rampovými dveřmi, na bocích se dvěma střílnami a periskopy. Podvozek vozidla se skládá ze šesti párů pojezdových kol, napínací pár vzadu, hnací kola vpředu a horní část pásu na každé straně podpírají dvě kladky. Boky stroje a horní větev pásu chrání přídavný pancíř. Ve středu korby, více vpravo je posazena věž, ve které má stanoviště velitel vozidla (vpravo) a střelec (vlevo), s výsadkovým prostorem je propojena tunelem. Výsadek má možnost použít k palbě z vozidla speciální pušky M16 FPW, které střílejí pouze dávkami. Výsadkový prostor slouží k uložení vezené munice, a pomocí zde umístěnému poklopu se nabíjí odpalovací zařízení raket TOW. Ve věži je umístěn automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm se spřaženým kulometem M240 ráže 7,62 mm. Dále se nachází na věži odpalovací zařízení PTŘS TOW a vrhače dýmových granátů. Velitel má k pozorování periskopy v plném rozsahu (360°) a svůj průlez využívá jako ochranu shora, neboť jej má možnost zvednout horizontálně. Systémy zaměřování a řízení palby jsou zdvojeny a hlavní zbraň je řízena systémem Integrated Sight Unit (ISU), které umožňuje pomocí pasivního infračerveného světla zaměřovat jak ve dne, tak v noci. Stabilizace kanonu zaručuje palbu za jízdy, kadence je asi 200 střel za minutu, doporučuje se ale krátké dávky, 4 ? 6 střel, neboť delší ovlivňují přesnost zásahu. Zásobníky munice převážně obsahují 75 protitankových a 225 tříštivých střel. Na ničení tanků zde slouží již jmenované zařízení PTŘS TOW BGM-71 od společnosti Raytheon s dostřelem 3,75 km. Systém řízení palby těmito střelami je v koordinaci se systémem Integrated Sight Unit (ISU) firmy Raytheon. Střelec používá zařízení, které poskytuje čtyř- a dvanáctinásobné zvětšení a přepínání denní/termální vidění. Optický převodník přenáší obraz střelce také veliteli vozidla. Střelec také disponuje periskopy pro přední a boční pozorování. Systém denního vidění střelce nebo velitele slouží jako záloha hlavního vizuálního systému. Na rozdíl od automatického kanonu nelze PTŘS vypouštět za jízdy, je převážně zablokováno v přepravní pozici, a to vždy při rychlostech vyšší než 5 km/hod.
Řidič využívá tři periskopy směrem dopředu a jedním vlevo. Centrální periskop může být podle možnosti zastoupen systémem nočního vidění - Litton AN/VVS-2 Driver's Night Viewer s 25 mm zesilovačem obrazu druhé generace.
Pancíř korby obou vozidel Bradley byl vyvinut použitím hliníkových a ocelových desek, kde hlavní pancíř využívá hliníkovou slitinu č. 5 083, s přísměsí hořčíku a zinku. Pancéřová ochrana boků korby se skládá z desek z hliníkové slitiny č. 7 039, která je nejlépe odolává proti zásahům protitankovou municí, navíc je doplněn deskami z tvrzené oceli, nacházející se ve vzdálenosti 8,5 cm od hliníkového pancíře.
Po přípravě, která obnáší zvednutí krytů boků stroje, jsou vozidla M2 a M3 schopny překonat vodní toky, kde se pohybují pomocí pásů.
Jako pohon používají veškeré vozidla Bradley vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec VTA-903T od firmy Cummins Engine Co of Colombus s výkonem 447 kW (600 HP). Je spojen s třírychlostní hydromechanickou převodovkou HMPT-500 od firmy Lockheed Martin a tím se Bradley pohybuje se na zpevněném povrchu maximální rychlostí 66 km/hod. Na stroje verze A3 je možné umístit nafukovací pontony (na příď a boky) a Bradley dokáže plout ve vodě rychlost až 7,2 km/hodinu.
Pokračování ve 3. části