bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley (USA)

[TonyHazard]

Americké bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley

1. ÚVOD.
Pěchota se do oblasti bojové činnosti přesunovala převážně po svých. Na větší vzdálenosti použila armáda železnici, jen výmečně nákladní automobily, ty však byly určeny převážně na převoz materiálu, zásob a raněných nebo nemocných. Změna přišla až s rozšířeným používáním motorových vozidel před druhou světovou válkou, protože bylo nutno srovnat pohyb pěchoty s ostatními druhy vojsk. Pro pěší jednotky byly vyvinuty a postaveny lehce obrněné transportéry, které je dopravily do oblasti bojů, kde se pak pěchota přesunovala pěšky. Vývoj ale se neodvratně posunoval do okamžiku, kde pěšáci budou využívat pro ně sestrojené speciální vozidla, ze kterých se zapojí do boje v koordinaci s další technikou, převážně s tanky.
Jak už bylo dokázáno v začátku druhé světové války, tuto plnou mechanizaci využily Němci. Zároveň s vývojem tankové a dělostřelecké techniky se věnovali vzniku transportérů pro pěchotu. Vzniklo zde několik variant polopásových vozidel nejen pro převoz pěchoty, ale i další speciální verze, např. Sd.Kfz 250, 251 nebo Sd.Kfz 234.
Sověti se v období druhé světové války k tomu postavili úplně naopak, vývoj zde byl zanedbaný, spíše přehlížen jako nepotřebný. Stačí uvést navařování úchytů na tancích, na kterých se část potřebné pěchoty převážela.
Armáda Spojených států na tom byla před rozpoutáním světového konfliktu podobně, ale než se do něj zapojila, využila svého obrovského výrobního potenciálu a vychrlila tisíce vozidel na převoz pěchoty, zde se jednalo o polopásy typové řady M2 a M3. Jejich mínus představoval otevřený přepravní oddíl a nepoháněná přední náprava, která nijak nepomáhala v problematickém terénu. V průběhu válečných let byla také využívána zastaralá technika, která po nepříliš náročné úpravě (odstranění věže) sloužila také jako trasportéry pěchoty, s velmi dobrou pancéřovou ochranou. Zde můžem uvést tanky Ram, Sherman nebo samohybnou houfnici Priest, stroje tímto způsobem "upravené" pak ke jménu přidávaly dodatek Kangarro, "klokan" (Sherman Kangarro).
Britské jednotky ve 2. světové válce také využívaly na převoz zbraní pěchotních jednotek vlastní stroje (např. Bren Gun Carrier / nosiče kulometů Bren). Co bylo po druhé světové válce úplně jasné, byla nemožnost přepravy pěchoty v běžných nákladních vozidlech. Také po válce většina vyrobených obrněných transportérů pěchoty řešila pouze přesun vojáků, ale vlastní bojovou akci si museli pěšáci odšlapat. Tyto stroje už vlastnily pancéřovou ochranu a na většině z nich byl umístěn kulomet do ráže 7,62 mm. V průběhu dalších let (60. a 70. léta) požadavky a vývoj zcela změnily náhled na obrněné transportéry, ze kterých se tak staly bojová vozidla pěchoty, kde vojáci využívali pancéřovou ochranu a možnost zasáhnout do bojové činnosti aniž opustí vlastní vozidlo (např. západoněmecký Marder nebo sovětské BMP-1). Další vývoj dal vzniknout vozidlům jako britský Warrior nebo americký Bradley, která byla schopna napadat vlastními zbraněmi i tanky (nechybí zde systém OPZHN a další špičkové systémy). Samozřejmě tyto vysoce moderní vozidla jsou také velmi drahá a armády nejsou schopny s nimi nahrazovat zastaralou techniku ve shodném poměru.


Bojové vozidlo pěchoty Bradley z 3. praporu 153. pěšího pluku 39. brigády na hlídce v severním Iráku, 3. březen 2005.

2. VZNIK NOVÉHO VOZIDLA (b.v.p.)
(b.v.p. - bojové vozidlo pěchoty)
Na počátku padesátých let stávající vozidla začala zastarávat a bylo nutno vyvinout nové transportéry pěchoty schopné držet krok s novými tanky. Parametry částečně ovlivnil korejský konflikt a probíhající cvičení. I když se vojenští poradci společenství NATO shodli, že nový stroj pro převoz pěchoty bude disponovat osvědčeným pásovým podvozkem, kolem jeho tvaru a způsobu použití propukaly neshody. V této nejednoduché situaci, částečně brzděné nedostatkem financí, částečně upřednostněním taktického letectva před pozemní technikou, vzniklo jen několik prototypů, ze kterých armády vybraly ten výrobně a finančně nenáročný. Američané si vybrali transportér M113, britská armáda se vyzbrojila vozidlem Saracen a Němci sestrojili a používali u svých útvarů vozidlo na převoz pěchoty HS.30. Šlo o konstrukčně shodné, slabě obrněné vozidla s lehkou výzbrojí, nasazované převážně jako "bojové taxíky".
Sověti v té době, bez ohledu na výdaje postavily úplně nová vozidla, BTR-60 a BTR-152. Tato kolová vozidla musela být rychlá, neboť s tím se počítalo v plánu sovětské "bleskové" války. Společenství NATO na tuto převahu zareagovalo v 60. letech vyhlášením, že v případě útoku použije atomové zbraně. Jmenovaná doktrína se odrazila v dalším vývoji transportérů pěchoty, neboť na obou stranách vojenským analytikům došlo, že stávající bojové vozidla bez náležité ochrany před zbraněmi hromadného ničení jsou nevyhovující. Armády obou stran si žádaly stroje na převoz pěchoty, ale se zajištěnou OPZHN a také s možností dalšího vedení boje zbraněmi vozidla a výsadku. Takto vznikla již skutečná bojová vozidla pěchoty, sovětské BMP-1 (1967) nebo německý Marder (1969), které disponovaly lepším pancéřováním, výkonnější výzbrojí ale nižším počtem převážených vojáků.


Bojové vozidlo pěchoty Bradley v účasti na akci "Bahna"

Na základě zpravodajských informací o sovětských snahách vyhlásilo v roce 1964 americké velení soutěž na nové bojové vozidlo pěchoty, nazvané MICV-65 ((Mechanized Infantry Combat Vehicle ? 1965). Stávající projekty (např. od firmy PCF ? Pacific Car and Foundry) byly zrušeny, na tom se mimo nedodržení základní konstrukce podepsala válka ve Vietnamu. A to nejen nedostatkem financí, ale velkými ztrátami v pěších jednotkách. Ve vietnamském konfliktu byly převážně nasazeny transportéry M113, ze kterých nebylo možné vést palbu, a při výsadku se vojáci dostali naopak pod palbu nepřítele. Různé vylepšení (balistický štít u M113 ACV ? Armoured Cavalry Vehicle) nebo vyřezané provizorní střílny na bocích jen zdůrazňovaly, že M113 je pouze jen transportér pěchoty. K největším ztrátám docházelo při najetí stroje na protitankovou minu, kde převážně zůstala celá osádka i s výsadkem.
V roce 1968 byl americkým velením pověřen generál George Casey, aby dal dohromady skupinu, která měla zhodnotit projekt MICV, aby splňoval shodné parametry se sovětským BMP-1 a německým Mardrem. Skupinu popoháněly zprávy o kvalitách BMP-1, které nahrazovaly stávající BRT-60, a zjištění, že sovětská vozidla jsou schopna víceméně beze ztrát zničit americké transportéry. To vše urychlilo rozhodování a projekt MICV byl do konce roku schválen.

Pokračování ve 2. části

[TonyHazard]

Americké bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley - 2. část



3. VZNIK BOJOVÉHO VOZIDLA PĚCHOTY M2 / M3 BRADLEY
Projekty bojových vozidel : (není nijak doloženo, ale kritéria pravděpodobně určoval prototyp tanku, ze kterého později vzešel M1 Abrams)
Podmínky konkurzu : Výzbroj : automatický kanon ráže 20 mm spřažený s kulometem ráže 7,62 mm. Pancéřování : hliníkovo-ocelové odolné do ráže 14,5 mm a střepinám. Rychlost : na zpevněném povrchu 70 km/h.
- Společnost FMC Corp. (prioritní výrobce vozidel M113) už měla jeden neschválený projekt, navrhla další, na bázi M113-tky. Dostal označení XM765 AIFV ( Armoured Infantry Fighting Vehicle), neschválen pro slabý pancíř a malou manévrovatelnost.
- Společnost FMC podala další návrh, shodný s projektem XM765, ale se silnějším pancířem a výkonnějším pohonem, se použitím komponentů z obojživelného vozidla LVTP-7. Stroj obdržel název XM723 MICV, byl podobný původnímu MICV-65.
- Licenční varianta německého Marderu nebyla také schválena.
Podmínky soutěže byly velmi náročné, a žádná firma je nebyla schopná naplno splnit. Mezitím se pracovalo na moderním automatickém kanonu VRFWS (Vehicle Rapid Fire Weapon systém), ale vývoj se protahoval. Z časových důvodů byl vyměněn za standardní, ale konstrukčně jiný, kanon M139 ráže 20 mm, pro který bylo nutno přepracovat věž, čímž se projekt dostával do dalšího skluzu.
Mezitím v roce 1971 americké velení vyhlásilo další soutěž, tentokrát však pro jednotky obrněného jezdectva, náhradu za zastarávající stroje M114 a ne nijak vydařené lehké tanky M551 Sheridan. Mezi jinými se účastnila firma FMC s projektem označeným XM-800-T. Ten, i když splnil testy, neprošel schvalovacím řízením v roce 1974, za tím ale hledejme zásah TRADOCu (Velitelství US Army Training and Doctrine). TRADOC tak reagovalo na škrty ve výdajích, jelikož nechtělo ohrozit důležitější vývojové a modernizační programy, doporučilo sloučit projekty ARSV a MICV.
TRADOC na základě rozporuplných zpráv nejen o novém sovětském BMP-1 a vlastním projektu pověřilo generála Larkina o vypracování zprávy : Vyplatí se dotáhnout vývoj vozidla XM723 nebo koupit licenci? V čem je dobrá koncepce MICV? Jak výhodně sloučit projekty MICV a ARSV?
Zpráva generála Larkina zněla : "Licence není možná, stroje Marder ani AMX-10 nesplňují americké požadavky (obojživelnost, odolnost pancíře do ráže 14,5 mm, vysoká rychlost, silná výzbroj, možnost střelby za jízdy). Vozidlo XM723 je sice slabě pancéřováno, ale při vhodné taktice vyhovuje. Nestavět vozidlo pěchoty na tankovém podvozku."
A tak v listopadu 1976 bylo vozidlo MICV schváleno, ale je nutná nová prostornější moderní věž, která by mimo kanon ráže 20 mm obsahovala protitankovou výzbroj (např. střely TOW).
(samozřejmě střely TOW by byly umístěny na věži, ale dvojí systémy a zaměřovače by byly instalovány ve věži)
 
 
< První modernizovaná varianta - bojové vozidlo pěchoty Bradley ve verzi M2A1
> Bojové vozidlo pěchoty verze M2A2 Bradley při nasazení v Iráku.

VERZE M2 IFV BRADLEY : (Infantry Fighting Vehicle - bojové vozidlo pěchoty)
Prototyp nahrazující XM723 dostal označení XM2 IFV. Vývoj nepatrně zkomplikoval projekt převodovky, ale skluz byl dohnán. Prostornější dvoumístná věž snížila celkový prostor vozidla, což mělo na důsledku početní snížení výsadku, a to z jedenácti na devět mužů. Systém protitankových řízených střel TOW byl pěchotou hodnocen jako velmi dobrý. V roce 1978 bylo zkompletováno prvních osm prototypových vozidel a ihned se zapojilo do těžkých zkoušek, kterými prošly s dobrým hodnocením. O rok později byly obě vozidla přijata do výzbroje americké armády. Oficiálně se tak stalo v lednu 1980 vyhlášením ministra obrany a bojové vozidlo pěchoty převzalo název M2 IFV.
Technická data vozidla M2 Bradley:
- rok zařazení do výzbroje : 1981
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 6 mužů výsadku
- bojová hmotnost : 22,97 t
- rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,55 kg / cm čtv.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 447 kW (600 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 480 km
- zásoba paliva : 745 l
- rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60?, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,91 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm

VERZE M3 CFV BRADLEY (Cavalry Fighting Vehicle - bojové vozidlo jezdectva)
Shodně vypadající prototypové vozidlo navržené k průzkumu obdrželo označení XM3 CFV a po schválení do výzbroje americké armády jeho označení znělo M3 CFV.
Ze začátku byl úmysl pojmenovat každé vozidlo jinak, bojové vozidlo pěchoty mělo nést jméno generála Omara Bradleyho a průzkumné vozidlo jezdectva pak jméno generála Jakoba Deverse. Jelikož vozidla vykazovaly značnou podobnost dostala nakonec také shodné vlastní jméno "Bradley". Armádní dokumenty je společně označují jako BFV (Bradley Fighting Vehicle - bojové vozidlo Bradley).
Technická data vozidla M3 Bradley :
- rok zařazení do výzbroje : 1981 (výr. celk. 1602)
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 2 muži pozorovatelé (průzkum.)
- bojová hmotnost : 22,65 t
- rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,54 kg / cm2.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 370 kW (500 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 480 km
- zásoba paliva : 746 l
- rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60?, příkopy o šířce až 2,10 m, kolmá stěna 0,76 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (1500 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (4400 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (zásoba 2 + 8 střel)
Některé prameny označují základní verzi M2 a M3 také jako M2A0 a M3A0.
Armáda začala přebírat nové stroje v květnu 1981, v následujícím roce bylo vyrobeno dostatečné množství vozidel, které vyzbrojily další pěší mechanizované útvary. Jako první jednotkou, která se mohla pochlubit vozidla Bradley byl 41. pěší pluk 2. obrněné divize dislokované ve Fort Hoodu. Do Evropy se dostala vozidla Bradley o dva roky později (1983), a to k 3. pěší divizi (mechanizované).
Charakteristika vozidel M2 / M3 Bradley:
- vysoké a ploché boky vozidla, částečně kryjící pásy a hnací kola
- výsadkový oddíl v zadní části vozidla poněkud vyšší než přední část vozidla
- věž umístěná na pravé straně vozidla
- věž vyzbrojená automatickým kanonem ráže 25 mm a zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel
- velký poklop zakrývající seshora výsadkový oddíl

 
< Vojáci Národní gardy státu Montana sloužící v 1. praporu 163. mechanizovaného pěšího pluku předvádějí možnosti vozidla M3A1 Bradley CFV při dni otevřených dveří na základně vzdušných sil USA v Malstromu.
> Bojové vozidlo jezdectva M3A1 Bradley příjíždí na palebné zkoušky dne 19. prosince 1990, stroj patří k 2. eskadře 4. jezdeckého pluku 24. pěší divize (mechanizované).

4. BOJOVÉ VOZIDLO BRADLEY PODROBNĚJI
Nelichotivé hodnocení vozidel Bradley, které se začalo objevovat v americkém tisku ke konci 80. let úplně rozložilo jejich první bojové nasazení, v operaci Pouští bouře, kde stroje Bradley splnily vše podle očekávání. Předtím americké velení dost těžko obhajovalo hliníkové pancéřování. V tzv. "odborném" tisku někteří "znalci" poukazovali na násobení následků průstřelu jmenovaného pancíře. Nic nepomohlo, že vozidlo Bradley bylo hodnoceno jako nejlépe chráněné, a shodný typ pancíře nosí další evropské stroje.
Při prvním pohledu zvenku se jeví oba stroje (M2 a M3) celkem shodně. Rozdíly určuje funkce vozidla. Jelikož M2 převáží výsadek má střílny určené pro palbu zevnitř vozidla, M3 je nepotřebuje (stejně tak zaměřovací periskopy), proto jsou zaslepeny. U M3 prostor pro výsadek slouží k uložení zvýšeného množství munice pro zbraně.
Vozidlo M2 Bradley je sestrojeno dle konstrukčního standardu bojových vozidel pěchoty, tedy s motorem vpředu, vedle kterého se nachází řidič (vlevo). Hliníková korba ve tvaru ležatého kvádru je vpředu silně sešikmena, čelní pancíř je navíc opatřen vrstveným laminátovým pancířem. Zadní část korby obnáší bojový prostor výsadku, který je uzavřen rampovými dveřmi, na bocích se dvěma střílnami a periskopy. Podvozek vozidla se skládá ze šesti párů pojezdových kol, napínací pár vzadu, hnací kola vpředu a horní část pásu na každé straně podpírají dvě kladky. Boky stroje a horní větev pásu chrání přídavný pancíř. Ve středu korby, více vpravo je posazena věž, ve které má stanoviště velitel vozidla (vpravo) a střelec (vlevo), s výsadkovým prostorem je propojena tunelem. Výsadek má možnost použít k palbě z vozidla speciální pušky M16 FPW, které střílejí pouze dávkami. Výsadkový prostor slouží k uložení vezené munice, a pomocí zde umístěnému poklopu se nabíjí odpalovací zařízení raket TOW. Ve věži je umístěn automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm se spřaženým kulometem M240 ráže 7,62 mm. Dále se nachází na věži odpalovací zařízení PTŘS TOW a vrhače dýmových granátů. Velitel má k pozorování periskopy v plném rozsahu (360°) a svůj průlez využívá jako ochranu shora, neboť jej má možnost zvednout horizontálně. Systémy zaměřování a řízení palby jsou zdvojeny a hlavní zbraň je řízena systémem Integrated Sight Unit (ISU), které umožňuje pomocí pasivního infračerveného světla zaměřovat jak ve dne, tak v noci. Stabilizace kanonu zaručuje palbu za jízdy, kadence je asi 200 střel za minutu, doporučuje se ale krátké dávky, 4 ? 6 střel, neboť delší ovlivňují přesnost zásahu. Zásobníky munice převážně obsahují 75 protitankových a 225 tříštivých střel. Na ničení tanků zde slouží již jmenované zařízení PTŘS TOW BGM-71 od společnosti Raytheon s dostřelem 3,75 km. Systém řízení palby těmito střelami je v koordinaci se systémem Integrated Sight Unit (ISU) firmy Raytheon. Střelec používá zařízení, které poskytuje čtyř- a dvanáctinásobné zvětšení a přepínání denní/termální vidění. Optický převodník přenáší obraz střelce také veliteli vozidla. Střelec také disponuje periskopy pro přední a boční pozorování. Systém denního vidění střelce nebo velitele slouží jako záloha hlavního vizuálního systému. Na rozdíl od automatického kanonu nelze PTŘS vypouštět za jízdy, je převážně zablokováno v přepravní pozici, a to vždy při rychlostech vyšší než 5 km/hod.
Řidič využívá tři periskopy směrem dopředu a jedním vlevo. Centrální periskop může být podle možnosti zastoupen systémem nočního vidění - Litton AN/VVS-2 Driver's Night Viewer s 25 mm zesilovačem obrazu druhé generace.
Pancíř korby obou vozidel Bradley byl vyvinut použitím hliníkových a ocelových desek, kde hlavní pancíř využívá hliníkovou slitinu č. 5 083, s přísměsí hořčíku a zinku. Pancéřová ochrana boků korby se skládá z desek z hliníkové slitiny č. 7 039, která je nejlépe odolává proti zásahům protitankovou municí, navíc je doplněn deskami z tvrzené oceli, nacházející se ve vzdálenosti 8,5 cm od hliníkového pancíře.
Po přípravě, která obnáší zvednutí krytů boků stroje, jsou vozidla M2 a M3 schopny překonat vodní toky, kde se pohybují pomocí pásů.
Jako pohon používají veškeré vozidla Bradley vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec VTA-903T od firmy Cummins Engine Co of Colombus s výkonem 447 kW (600 HP). Je spojen s třírychlostní hydromechanickou převodovkou HMPT-500 od firmy Lockheed Martin a tím se Bradley pohybuje se na zpevněném povrchu maximální rychlostí 66 km/hod. Na stroje verze A3 je možné umístit nafukovací pontony (na příď a boky) a Bradley dokáže plout ve vodě rychlost až 7,2 km/hodinu.

Pokračování ve 3. části

[TonyHazard]

Americké bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley - 3. část


Stroj ve verzi M3A3 Bradley CFV během hlídky poblíž města Ad Dwr v Iráku, 17. listopad 2004. Vozidlo náleží k 1. eskadře 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).

5. DALŠÍ MODIFIKACE A VARIANTY VOZIDEL BRADLEY
VERZE M2A1 / M3A1
Jak převážně u každého stroje, tak i při vývoji bojového vozidla Bradley byl zámysl modifikace a dalšího vylepšování. Samozřejmě se první modifikace týkala základní verze M2 a M3, šlo o OPZHN a takto zabezpečené stroje filtračním systém GPFS (Gas Particle Filtering Systém) převzaly označení M2A1 / M3A1. U M2A1 systém zajistil čistý vzduch pouze pro osádku, ne pro výsadek, u verze M3A1 se to týkalo i průzkumníků. Další vylepšením této varianty se dotklo výhodnějšího uložení nákladu (munice) a zařízení PTŘS TOW, které bylo seřízeno na používání novějších střel, a to BMG-71 TOW-2.
Technická data vozidla M2A1 Bradley: /verze M3A1/
- rok zařazení do výzbroje : 1986 (výr. Celk. 1371)
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 7 mužů výsadku /M3A3 – osádka 3 + 2 pozorovatelé -  průzkumníci/
- bojová hmotnost : 22,97 t
- rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,55 kg / cm čtv.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 370 kW (500 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 480 km
- zásoba paliva : 745 l
- rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60˚, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,91 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW 2 (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm
/verze M3A3/ 1500 nábojů ráže 25 mm, 4400 nábojů ráže 7,62 mm, 2 +8 střel TOW 2, střílny zaslepeny

 
< Bojové vozidlo pěchoty M2A1 Bradley v tzv. standardní kamufláži NATO, zavedené u jednotek US Army v roce 1987 :Nová standardní kamufláž s použitím barev s označením zelená FS30051, hnědá FS34094 a černá FS37030 se v armádě USA začal používat od roku 1987. Vozidla Bradley jí byla opatřena již v továrně v San Jose. Starší vozidla byla takto kamuflována při větších opravách nebo během pravidelných prohlídek. Dříve používaná jednolitě olivově zelená kamufláž byla často k vidění ještě několik let po zavedení jednotné kamufláže NATO.
> Bojové vozidlo pěchoty M2A2 Bradley vyjíždí plnit úkoly z předsunuté operační základny MacKenzie v Iráku. 30. října 2004. Stroj patří do roty A 1. praporu 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).

VERZE M2A2 / M3A2
Na další modernizaci se začalo pracovat asi v roce 1984, kterou ve verzi M2A2 / M3A2 proměnilo modernější pancéřování a tím se také vzhledově odlišovaly od dříve vyrobených vozidel. Stroje jmenované varianty k jednotkám začaly přijíždět začátkem roku (únor) 1988. Dodatečný pancíř byl umístěn na korbu a věž, kde již s předstihem byly přidělávány úchyty pro plánované bloky reaktivního pancíře (asi rok 1993), tato ochrana se u verze M2A2 podepsala na zaslepení bočních střílen a celkově pak na snížení rychlosti. Instalace vnitřních kevlarových vložek pancíře.
Technická data vozidla M2A2 Bradley: /verze M3A2/
- rok zařazení do výzbroje : 1988 (výr. Celk. 3053)
- osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 6 mužů výsadku /M3A3 – osádka 3 + 2 pozorovatelé -  průzkumníci/
- bojová hmotnost : 25,6 t
- rozměry : délka 6550 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,65 kg / cm2.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 447 kW (600 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 400 km
- zásoba paliva : 662 l
- rychlost na silnici : 56 km/hod., ve vodě 6,4 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60˚, příkopy o šířce až 2,10 m, kolmá stěna 0,76 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW 2 (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm
/verze M3A3/ 1500 nábojů ráže 25 mm, 4200 nábojů ráže 7,62 mm, 2 +8 střel TOW 2, střílny zaslepeny

 
< Vojáci 1. eskadrony 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované) na kontrolním bodu poblíž města Samara v Iráku. Podporu tvoří vozidlo M2A2 Bradley, 9. listopad 2004.
> Bojové vozidlo pěchoty verze M2A3 Bradley na americké základně v Iráku, zřetelně viditelné jsou přídavné bloky reaktivního pancíře na čele korby.

VERZE M2A3 / M3A3
Po vyhodnocení první operace v Iráku, kterou byla „Pouštní bouře“ pozměnilo americké velení plánovanou modernizaci bojového vozidla Bradle. Celkově šlo o nejdůležitější modifikaci tohoto stroje a po jejím provedení získala vozidla název M2A3 a M3A3. Zásadní změna se týkala instalace nového zaměřovacího systému pro střely TOW, o označením IBAS (Improved Bradley Acquisition Systém), a také v doplněním nezávislého tepelného pozorovacího přístroje velitele (CITV), využívajícího nové převodníky obrazu druhé generace. IBAS spojuje televizní nebo optické pozorování automatickým zdvojeným systémem sledování cíle a laserovým dálkoměrem. Optická hlavice systému má zajištěnou stabilizaci ve dvou rovinách. Nový, v infračerveném světle pracující pozorovací systém AN / VAS-5 obdržel také řidič. Stroje dostaly navíc systém rozpoznávání nepřítele, elektronika vylepšila techniku o systémy informující o bojišti, vybavené numerickými ukazateli pro řidiče, velitele i střelce a o digitální spojení v rámci sítě NCS (Network Centric System), které zvládá komunikaci a výměnu dat s ostatními osádkami a druhy vojsk moderního bojiště.
Technická data vozidla M2A3 Bradley : /verze M3A3/
- rok zařazení do výzbroje : duben 2000 (výr. celk. 1602)
- osádka : 3 muži - velitel, střelec, řidič + 7 mužů výsadku /M3A3 – osádka 3 + 2 pozorovatelé -  průzkumníci/
- bojová hmotnost : 28 t
- rozměry : délka 6550 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 2400 mm, světlost 460 mm
- tlak na podloží : 0,65 kg / cm2.
- pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 447 kW (600 HP) při 2600 ot./min.
- dojezd : 400 km
- zásoba paliva : 662 l
- rychlost na silnici : 56 km/hod., ve vodě 6,4 km/hod.
- překonávání překážek : sklon až 60˚, příkopy o šířce až 2,10 m, kolmá stěna 0,76 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
- pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
- výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW 2 (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm
/verze M3A3/ 1500 nábojů ráže 25 mm, 4200 nábojů ráže 7,62 mm, 2 +8 střel TOW 2, střílny zaslepeny
 

Technický nákres vozidla Bradley

6. SLUŽBA BOJOVÉHO VOZIDLA BRADLEY A POUŽITÍ V BOJI
PRVNÍ BOJOVÉ POUŽITÍ (operace „Pouštní bouře)
V této náročné akci, ač tomu někteří velitelé nevěřili, ohledně hliníkového pancéřování, obstála bojová vozidla Bradley velmi dobře. Do února 1991 bylo všemožně do oblasti Perského zálivu dopraveno na 2200 vozidel Bradley : asi 418 bvp základní verze A0, 726 vozidel verze A1, 1056 strojů verze A2, ale bojové činnosti se účastnily pouze verze A1 a A2, základní varianta A0 zůstávala v polních parcích jako sklad náhradních dílů. Vyzbrojení jednotek :
- vozidla verze M2 (M2A0) : část 1. obrněné divize
- vozidla verze M2A1 : 24. a 3. obrněná divize
- vozidla verze M2A2 :  zbytek 1. obrněné divize
- vozidla verze M2A2, M3A2 : 2. a 3. pluk obrněného jezdectva
(pluk obrněného jezdectva, při plných počtech, byl vyzbrojen 116 tanky M1A1 Abrams a 132 bvp Bradley)
Samozřejmě se vyskytly problémy, pro složitost montáže přídavného pancíře na vozidla Bradley není možné osadit tímto pancířem potřebný počet vozidel a podle propočtů palebných průměrů bude málo munice ráže 25 mm. Následně bylo nařízeno šetřit tuto munici, později při hodnocení celé akce vyšlo najevo, že na zničení jednoho nepřátelského stroje osádky spotřebovaly pouze 6 nábojů této ráže. Jako nejvýhodnější taktika se jevilo použití smíšených bojových útvarů, kde se tanky (M1A1 Abrams) nacházely ve středu bojové skupiny, zajišťované na křídlech sestavy bojovými vozidly pěchoty Bradley.

Pokračování ve 4. části

[TonyHazard]

Americké bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley - 4.část


Vozidlo základní verze M2A0 Bradley umístěné v prostoru polygonu v Aberdeenu.
 
HODNOCENÍ VOZIDLA BRADLEY
Jak bylo po operaci hodnoceno, předpoklad velení a konstruktérů na vozidlo Bradley vyšel na 90 procent. V boji se doložila oprávněnost koncepce smíšené výzbroje, schopné ničit jak neobrněné a živé cíle, tak obrněnou techniku protivníka. Jako výhodná se ukázala také koncepce menších výsadkových jednotek pěchoty, vysazovaných z vozidla, i když v operaci Pouštní bouře nedocházelo k takovéto činnosti vzhledem k vysokému tempu bojů tak často. Bojové vozidlo pěchoty Bradley se konstruktérům podařil, dali dohromady bojový stroj, s kvalitním pancéřováním, chránící osádku před většinou střel pěchotních zbraní, a moderně vybavený uvnitř, s dostatečnou výzbrojí k ničení většiny pancéřovaných cílů.
Vysoké hodnocení :
> pohon : dobrá manérvovatelnost a vysoká rychlost ? kooperace s tanky Abrams, možnost uhnutí z dráhy vypuštěné protitankové řízené střele (tvrzení osádek).
> systémy : u zaměřovacího, možnost zásahu mimo dosah viditelnosti. Při poškození palbou velmi dobře zapracovaly hasící systémy.
> výzbroj : kanon ráže 25 mm bez problémů ničil veškeré starší typy obrněných vozidel. Používal se i k likvidaci nepřátelské pěchoty. Protitankové střely TOW si poradily s novějšími stroji protivníka, vysoká účinnost PTŘS.
> pancéřování : hodnoceno dobře, žádné zvýšení následků průstřelu, ve spolupráci s hasícími systémy vyšší ztráty zamezily instalované vnitřní kevlarové vložky (verzi A2).
Nedostatky :
> výzbroj : nevyužívání kulometu ráže 7,62 mm (tříštivá munice kanonu M242 ráže 25 mm). Dlouhý čas z pochodové do bojové pozice u PTŘS.
> systémy : absence laserového dálkoměru (dostřel).
> pohon : nízká rychlost na zpátečku.
> konstrukce : u vozidel M3 dělal problémy vysoký profil stroje.
Ztráty : V operaci "Pouštní bouře" přišla americká armáda pravděpodobně o 20 vozidel M2 a M3 Bradley. Co je pro kvalitu těchto nasazených vozidel potěšující, je že pouze 3 stroje byly zničeny protivníkem, zbytek se přisuzuje tzv. přátelské palbě, převážně palbou tanků Abrams.
Jeden nezářný příklad za ostatní : Stalo se to 27. února 1991, při bitvě u Norfolku, kde byla nasazena 3. brigáda 2. obrněné divize. Vinou velké rychlosti při útoku došlo k promísení účastněných jednotek a při nedostatečné viditelnosti zahájily tanky Abrams palbu na bojová vozidla, které vyhodnotily jako irácká. Odnesla to 3 vozidla Bradley z roty B 1. praporu 41. pěšího pluku ve kterých čtyři vojáci zahynuli a 18 jich bylo zraněno. (Mimo jiné bylo k incidentu uvedeno, že pancéřování modernizovaných vozidel ve verzi A2 je správné, neboť stroje nezačaly hořet ani nevybuchly. To ale můžem připsat tomu, že střely prošly aniž zasáhly munici či palivové nádrže. Později se vyrojily úvahy o tom, že americké velení na tento ?omyl? svedlo většinu ztrát bojových vozidel Bradley, aby tak zvýšilo přestiž tohoto stroje. NEPOTVRZENO)
Jak bylo doloženo, jinak to bylo u zasažených nepřátelských vozidel BMP-1 a BMP-2, která po zásahu převážně explodovala druhotným výbuchem.

 
< Vozidlo Bradley z roty C 2. praporu 162. pěšího pluku hlídkuje v okrajové čtvrti města Sadr, Irák, 6. srpen 2004
> Hlídka vojáků z 1. praporu 26. pěšího pluku 1. pěší divize (mechanizované) podporovaná bojovým vozidlem Bradley v předměstí Samary v Iráku, 15. listopad 2004.

SLUŽBA VOZIDEL BRADLEY V CIZÍ ARMÁDĚ
Na základě velmi dobrého hodnocení nasazených bojových vozidel Bradley v operaci "Pouštní bouře" a po provozních testech, kde jako polygon posloužila okolní poušť se rozhodla Saudská Arábie vyzbrojit své jednotky těmito vozidly. Zakázka zněla na 450 bojových vozidel pěchoty Bradley ve verzi M2A2, Dodání bylo rozhozeno do několika let.

7. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

 
< Bradley M3A3 CFV zkouší automatický kanon ráže 25 mm před zahájením hlídky poblíž města Ad Dwr v Iráku, 17. listopad 2004. Stroj je zařazen k rotě C 1. eskadrony 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).
> Američtí vojáci z 1. praporu 15. mechanizované pěší divize z Fort Benningu v Georgii, v Iráku se mimo jiné účastnili operace v Samaře, kde prováděli čistku, dům od domu, pátrající po povstalcích, 29. květen 2005.
 
VERZE A VARIANTY VOZIDEL BRADLEY
M2 Bradley : základní verze
M2A1 : modernizovaná verze
M2A2 : modernizovaná verze se zesíleným pancéřováním. V jeho důsledku se zvýšila hmotnost o 7 t, což bylo kompenzováno silnějším motorem o výkonu 441 kW (oproti 368 kW u starších provedení)
M2A3 : modernizovaná verze mimo dalšího zlepšení odolnosti se jedná hlavně o špičkové elektronické vybavení s novým digitálním systémem řízení palby, termovizním zaměřovačem 2. generace, plně otočnou nezávislou pozorovací jednotkou velitele s TV kamerou a termovizním systémem 2. generace
M3 CFV Devers (Cavalry Fighting Vehicle) : obrněné průzkumné vozidlo, základní verze
M3A1 : modernizovaná verze
M3A2 : modernizovaná verze (jako u M2A2)
M3A3 : modernizovaná verze (jako M3A3)
M4 : velitelské vozidlo
XM5 : vozidlo pro radioelektronický boj, dosud ve vývoji
M7 Bradley FIST : vozidlo pro vyhledávání a označování cílů pro nepřímou palbu dělostřelectva
M8 Linebacker : vozidlo vyzbrojené čtyřnásobným kompletem PLŘS FIM-92 Stinger
M993 : vozidlo s podvozkem M2 s různými nástavbami
MLRS (Multiple Launch Rocket systém) : samohybný raketomet využívající komponenty podvozku vozidla Bradley
Stingray : vozidlo M2 Bradley vybavené laserovým systémem k ničení optoelektronických systémů nepřítele
M2 Ambulance : vozidlo pro evakuaci raněných z bojiště


Modely, bojové vozidlo pěchoty ve verzi M2A2 Bradley a M4 CCV (velitelské vozidlo)

Kamufláže

Bojové vozidlo pěchoty M2A1 Bradley ze 7. pěšího pluku 24. pěší divize (mechanizované), Irák únor 1991. Vozidlo Bradley s typickou kamufláží vozidel tohoto typu, která se zúčastnila operace Pouštní bouře. Celý je pokryt pískovou barvou, na korbě je systém označení, v tomto případě vozidlo náleží do 2. čety roty B.

Bojové vozidlo jezdectva M3A1 Bradley z 2. eskadrony 4. jezdeckého pluku 24. pěší divize (mechanizované), Fort Apache v Saudské Arábii, únor 1991. Vozidlo bylo na rozdíl od většiny vozidel Bradley ve válce v Perském zálivu opatřeno dvoubarevnou kamufláží. Na původní ,,domácí" kamufláž olivově zelené barvy byly v polních podmínkách naneseny velké skvrny pískové barvy. Obě barvy byly odděleny tenkou černou linkou.

Střípky z tématu
- Vozidla Bradley se nachází v americké armádě a u bojových jednotek Saudské Arábie a od zahájení výroby v roce 1981 bylo vyprodukováno na 6720 kusů obou variant. Po částečném útlumu se výrobní linky znovu rozběhly v roce 2000 a počítá se modernizací asi 1000 dříve vyrobených strojů. Armáda Spojených států objednala dvě vozidla palebné podpory A3 FIST, které mají být schopné digitálně řídit koordinaci palebné podpory, laserově zaměřovat cíle pokud stojí a označovat cíle pokud jsou v pohybu.
- V přechodovém tunelu z věže do bojového oddílu se nachází sedadla určená pro dva vojáky výsadku, kteří využívají možnost vést palbu ze speciálně uzpůsobených verzí pušky M16 FPW. Tyto pušky, určené k vedení palby ze střílen na bocích vozidla, střílejí pouze dávkami. Střelec využívá speciální periskopy, kterými sleduje stopy dýmovnicových projektilů střílených z FPW. Čtyři další vojáci výsadku se nachází ve výsadkovém oddílu. Dva z nich střílejí z FPW umístěných na pravém boku, zbývající dva střílejí z FPW umístěných na zádi vozidla.
- Nabíjení odpalovacího zařízení raket TOW, nacházející se na výložníku, upevněného k věži, je možné díky dvířkám umístěným na výsadkovém oddílu. Otevření dvířek dovolí jednomu z vojáků ukrytému uvnitř vozidla odpalovací zařízení opět nabít. Dvířka mají také funkci jako ochrana před nepřátelskou střelbou. Horní dvířka slouží pouze jako nabíjecí rampa, k nastupování a vystupování výsadku se využívá zásadně sklopná rampa, nebo v ní umístěná malá dvířka
- K zničení tanků u vozidla Bradley zajišťuje výložník se zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel TOW BGM-71 firmy Raytheon. Cíl je sleduje optický zaměřovač, který snímá infračervené signály ze zadní části rakety v průběhu letu. Dvoucestná řídící linka mezi raketou a střelcem je plněna daty ze dvou čidel v zadní části rakety. Odpalovací zařízení upravuje linkou letové korekce řídícímu systému rakety. Dolet raket TOW je 3,75 km. Vozidlo Bradley na svoji ochranu používá dva vrhače kouřových granátů, z nichž každý obsahuje 4 granáty. Je také opatřen motorovým zadýmovacím zařízením.

Zdroj informací :
čas. Tanky, nakl. PMA.C,
Palba.cz, military.net, válka.cz,
1pr.cz, český rozhlas, eldred.blog, vojsko.net
kniha Tanky nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Fotozdroje : Palba.cz, google images.
Zdroj modely : track.links.

[Florian Geyer]

wow, super, takhle aspoň vypadá článek Měl bys být dáván za vzor, nebo povýšen. Ucelené a kompletní, navíc se to i dobře čte a je to bez chyb. Všiml jsem si toho i u tvých předchozích článků mimochodem.

[TonyHazard]

Florian Geyer : Děkuji za pochvalu. Myslím, že každého autora potěší ocenění jeho mnoha hodinové práce. Nechci zde spamovat, ale ta krátká větička uprostřed mě nutí reagovat. Články píši, ne pro vlastní prospěch (povýšení), ale pro zvýšení prestiže a slávy Panzernetu, i když moje články jsou jen zrnko písku na poušti mezi ostatními přispívateli (letectvo, námořnictvo .......a další), kteří jako já, to dělají jak pro vlastní radost, tak pro zvýšení znalostí.
A ta druhá věc, zavést zde vzorový příklad zpracování se mi jeví jako zavádějící. Každý by měl mít vlastní styl, originalitu, i když se nebráním a nezabráním nějakému napodobení. Také jsem se nechal inspirovat vynikajícími články na stránkách panzernet a tankist. Převzal jsem zde obsáhlost a posloupnost, s obrázky nepostrádající důležitý popis. Když to tak vezmu, nedržím se předepsaných pravidel (v úvodu tématického bloku), ale v globálu je vlastně splním. Můj zájem je, aby čtenář a zájemce o danou techniku dostal nejen základní popis, ale i něco navíc. Samozřejmě to záleží na množství použitelných informací při zpracování. To by bylo asi vše, pokud jste to dočetli až sem, děkuji.

[Werner Mölders]

Jen taková zajímavá fotečka pro porovnání s BMD-2.

[zelezny kriz]

Wernere, přesně na tohle jsem myslel, když jsem četl tento profi článek od Alligátora..Ty jsi to snímkem vystihl..Já , jelikož neumím přenášet obraz ...toho nejsem schopen. A jak napsal Florian , napsat jej bez chyb , to svědčí i o kvalifikaci pisatele...

[TonyHazard]

Wernere opravdu zajímavá fotka, kdybych si mohl vybrat, ve kterém vozidle bych chtěl být střelcem, je to jednoznačně pro BMD-2. Zde jsou základní data pro porovnání :
Technická data vozidla BMD-2 : 
> rok zařazení do výzbroje : 1985
> osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 4 muži výsadku
> bojová hmotnost : 11,5 t
> rozměry : délka (s kanonem) 7850 mm, délka korby 6740, výška celkem 2410 mm, šířka 2940 mm, světlost 100 - 420 mm
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený motor 5D-20 výkon 180 kW (241 HP)
> dojezd : 450 km
> rychlost : silnice 80 km/hod, terén 40 km/h, voda 10 km/hod.
> překonávání překážek : sklon až 60%, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,72 m, vodní překážky (plave)
> pancíř : ocelový s proměnou tloušťkou do 20 mm
> výzbroj : automatický kanon 2A42 ráže 30 mm (300 nábojů), spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm (2940 nábojů), odpalovací zařízení protitankových řízených střel 9M135M (1 + 2 střely)
Technická data vozidla M2 Bradley :
> rok zařazení do výzbroje : 1981
> osádka : 3 muži (velitel, střelec, řidič) + 6 mužů výsadku
> bojová hmotnost : 22,97 t
> rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
> tlak na podloží : 0,55 kg / cm2
> pohon : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 447 kW (600 HP) při 2600 ot./min.
> dojezd : 480 km
> zásoba paliva : 745 l
> rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
> překonávání překážek : sklon až 60%, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,91 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
> pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
> výzbroj : automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm

[pan.sup]

Z fotografie dle mého názoru jasně vítězí BMD-2 - silnější výzbroj, menší silueta.
Pro BMD-2 také jasně hovoří možnost shozu na padáku.

[TonyHazard]

Dalším plusem (když bych si musel vybrat mezi těmito vozidly), proč bych dal přednost vozidlu BMD-2, je ta skutečnost (citace z filmu "Kameňák), že bych byl radši v zajateckém táboře na Floridě než na Sibiři. 

[Werner Mölders]

Jinak na obrázku je BMD-2, jak jsem psal.

[TonyHazard]

Wernere, malý úklep z mé strany (už týden dělám na článku o BMP) tak jsem přehlédl, že tam není BMP-2, ale BMD-2. Opravím to zde. 

[jugen]

článok je super  ale mal y som mení dotaz nemáte fotky tých zničených bradleyov?

[TonyHazard]

článok je super  ale mal y som mení dotaz nemáte fotky tých zničených bradleyov?

Podívám se to nich, když tak dodám. Kdybych je měl při tvorbě článku, určitě bych je nezatajil.