Focke-Wulf Fw 200 Condor
Zařadit Fw 200 "Condor" do skupiny letadel není jednoduché. Začínal totiž jako čistě civilní letoun zkonstruovaný pro Deutsche Lufthansa, během války se proslavil zejména jako průzumný/bombardovací námořní letoun, ale stejně tak plnil roli transportního letadla.
Civilní verzePočátky tohoto stroje sahají do roku 1936, kdy ředitel firmy Focke-Wulf, profesor Kurt tank, nabídli německým aeroliniím čtyřmotorový letoun, který by mohl plnit roli transatlantického dopravního letadla. Deutsche LUfthansa objednala stavbu tří prototypů a měla v plánu zakoupit devět předsériových letadel.
Práce na prototypech byla zahájena na podzim 1936 a verze V1 vzlétla 27. července 1937. Stroj dokázal přepravit 26 pasažérů, měl celokovovou konstrukci s výjimkou pohyblivých částí křídel a kormidel. Ty byly potaženy plátnem. Fw 200 byl poháněn čtyřmi deviítiválcovými vzduchem chlazenými motory Pratt & Whitny Hortnet S1E-G, každý o vkonu 643 kW. Už první testy prokázaly, že se jedná o zdařilou konstrukci a bylo zapotřebí pouze menších úprav.
Krátce poté byly dokončeny další dva prototypy (V2 a V3). Prototyp V3 byl posléze označen jako Führermaschine a sloužil pro vládní účely. Následující letouny byly označeny Fw 200 A. Časem byly některé z letounů přejmenovány písmenem V, významnější však je, že tato letadla byla exportována do zahraničí (Brazílie a Dánsko).
Na podporu prodeje byla uskutečněna reklamní kampaň Kurtem Tankem. Jednalo se o demonstraci potenciálu Fw 200, kdy bylo provedeno několik dálkových letů. První z nich byl podniknut 27. července 1938, kdy Kurt Tank s Kondorem přeletěl z Berlína do Káhiry s mezipřistáním v Soluni. Další let směřoval do New Yorku bez mezipřistání (jednalo se o verzi S-1), který za silného protivětru trval 24 hodin a 55 minut. Zpáteční let za příznivějších podmínek trval 19 hodin a 47 minut. Nejslavnější let byl uskutečněn na konci listopadu 1938, kdy stejné letadlo odstartovalo z Berlína, doplnilo palivo v Basře, Karáčí a Hanoji a po necelých dvou dnech (42 hodin a 18 min ve vzduchu) přistálo v Tokiu.
Potenciálu Kondora si všimlo japonské císařské námořnictvo, které provedlo objednávku u firmy Focke-Wulf. Smlouva krom objednání civilních letadel obsahovala tajný dodatek o dodání prototypu průzkumného letounu s dlouhým doletem.
V té době již byla zahájena výroba verze B. Ty byly vyráběny ve dvou variantách, jedna s motory BMW 132 Dc s maximálním výkonem 625 kW ve výšce 2500 metrů a druhá s motory BMW 132 H o výkonu 610 kW ve výšce 1100 metrů. O tyto letouny projevily zájem finské aerolinie a již výše zmíněné japonské válečné námořnictvo. S ohledem na vypuknutí války však nebyly letouny do Japonska dodány a vyrobené stroje byly předány Lufthanse.
Tak 1. září 1939 Deutsche Lufthansa disponovala čtyřmi letouny Fw 200, další dva byly v záloze na letišti Tempelhof. Ta však spadala pod Luftwaffe.
První jednotkou Luftwaffe vyzbrojenou těmito letouny se stala KGr.z.b.V 105, která byla posílena v zimě 1939 o další čtyři stroje verze B. Nicméně Kondory létali pro Lufthansu dál a poslední let byl uskutečněn 14. dubna 1945 z Barcelony do Berlína s úkolem převézt dokumenty generálního štábu. Letoun se zřítil 21. dubna. K objasnění došlo teprve roku 1954, kdy se našly ohořelé trosky stroje v okolí Mühlbergu. Válku přežil pouze jediný civilní Condor.
Vojenské verzeMnohem významnější však byly verze vojenské. Oberkommando der Luftwaffe neprojevovalo o vojenskou variantu Fw 200 zájem, neboť plně spoléhalo na He 177. Práce na tomto letounu se však protahovaly a v okamžiku vypuknutí války nedisponovala armáda žádným dálkovým bombardérem. Je až podivující jak krátkozraká politika ovládla Vrchní velitelství Luftwaffe. Je třeba si uvědomit závažnost absence tohoto typu letounu, když uvážíme, že se Německo mělo pustit do konfliktu s nepřítelem disponujícím silným námořnictvem a závisejícím na otevřenosti svých atlantických tras.
He 177 tedy stále nebyl k dispozici a nebylo jiné možnosti než objednat vojenskou verzi Fw 200. Ta vycházela z verze V10 určené pro Japonce. V10 k vypuknutí války již značně pokročila a vycházela ze standartního draku verze B, ke kterému byla připevněna v přední části trupu gondola, v jejíž prosklené části byl umístěn kulomet MG 15 ráže 7,9 mm. Stejný kulomet byl instalován v otočné věži na hřbetě trupu. Letoun disponoval přidavnými nádržemi a dvěma kamerami.
Tak došlo k objednání Fw 200 C. Ten se od předešlé verze lišil především zesílenou konstrukcí a úpravou krytů motorů BMW 132 H. Deset předsériových letadel bylo objednáno v září 1939. První z letadel bylo dokončeno v lednu 1940 a sloužilo během norské kampaně u KGr.z.b.V 105. Zde byl letoun použit za účelem zásobování jednotek Wehrmachtu.
Další letadla již byla určená jako průzkumná a bombardovací. Proto z boků byla odstraněna většina oken a došlo k instalaci dodatečné obranné výzbroje spočívající v třech pohyblivých kulometech MG 15. Pumovou výzbroj tvořilo pět 250 kg pum podvěšených pod křídly a trupem. Focke-Wulf 200C se stal nejvyráběnější verzí.
Následující verze se zaměřily na zpevnění konstrukce. Přes trvalé snahy však často docházelo k rozlomení trupu v důsledku tvrdšího přistání.
Následovala verze C-2 s vylepšenými závěsníky pro přídavné nádrže o kapacitě 300 litrů.
V létě 1941 se začaly na frontu dostávat nové stroje Fw 200 C-3. Došlo k zesílení konstrukce křídel a trupu a také k instalci výkonnějších motorů (BMW-Bramo 323 R-2 Fafnir o výkonu 1000 koní). Tyto hvězdicové devítiválcové motory dosahovaly maximálního výkonu 735 kW a díky vstřikování směsi metanolu a vody dosáhly vzletového výkonu 882 kW. Pumový náklad činil 2100 kg, ten však nebyl v praxi využíván. Krom toho byla rozšířena osádka o jednu osobu a došlo k instalci otočné kabiny s MG 15 na hřbetě trupu za kabinou.
Zajímavou "odnoží" je verze C-3/U4 disponující těžší výzbrojí a většími nádržemi. Tato varianta měla po dvou kulometech MG 81-Z, MG 15 a jedním MG 113 (ráže 13 mm). Letoun disponoval také dvojicí kanónů MG 151/20. Celkem bylo vyrobeno asi 75 kusů.
Následovala verze C-4, která se lišila zejména radarovám vybavením. FuG 200 Hohentwiel nahradil radar Rostock. Hohentwiel měl sice menší dosah, ale umožňoval zaměření na vzdálenost menší než 1000 metrů a brzy plnil roli zaměřovače při bombardování bez viditelnosti cíle. Tato verze mohla letět 14 hodin při ekonomické spotřebě paliva, v případě naložení dodatečné zásoby benzínu mohla doba letu dosáhnout 18 hodin. Tato verze je s 90 kusy nejpočetnější.
S postupem času přicházely nové verze. Z těch je nejzajímavější verze C-8, jež disponovala závěsníky pro řízené střely Hs 293.
Poslední plánovanou verzí byl Fw 200F, ovšem nikdy nedošlo k její realizaci.
Technický popis:Typ: letoun Focke-Wulf Fw 200 C-4/U3 „Condor“ byl sedmimístný námořní průzkumný a bombardovací letoun s velkým doletem.
Pohon: čtyři devítiválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory BMW 323 R-2 Fafnir o maximálním vzletovém výkonu se vstřikem směsi metanolu a vody 882 kW (1 200 k), maximálním výkonem ve výšce 0 m - 735 kW (1 000 k) a ve výšce 4 000 m - 691 kW (940 k).
Výzbroj: jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm se zásobou 1 000 nábojů v otočné věži Fw 19 umístěné na hřbetě trupu za pilotní kabinou, jeden kulomet MG 131 ráže 13 mm se zásobou 500 nábojů v otočné lafetě instalovaný ve střelišti na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídel, dva pohyblivé kulomety MG 131 ráže 13 mm (každý se zásobou 300 nábojů) umístěné v bočních okénkách trupu, jeden kanón MG 151 ráže 20 mm se zásobou 500 nábojů v otočné lafetě v přídi podtrupové gondoly a jeden kulomet MG 15 ráže 7,9 mm se zásobou 1 000 nábojů v její zadní části, maximální pumový náklad 2 100 kg, který se skládal ze dvou pum o hmotnosti po 500 kg, dvou 250kg a dvanácti 50kg pum.
Technická data: Rozpětí: 32,84 m, Délka: 23,85 m, Výška: 6,30 m, Hmotnost prázdného letounu: 12 847 kg, Vzletová hmotnost: 22 520 kg, Maximální rychlost: 360 km/h, Cestovní rychlost: 255 km/h, Dostup: 5 800 m, Dolet: 3 560-4 450 km
Technický popis překopírován z airwar.valka.czCelkem bylo vyrobeno 276 kusů.
Bojová činnostPrvní letouny byly Luftwaffe předány v zimě roku 1940 a sloužily během norské kampaně jako transportní letadla v jednotce KGr.z.b.V 105.
Po navýšení počtu letadel došlo k vyzbrojení nově utvořené 1./KG 40 a od dubna tato jednotka zahájila z letišť na území Dánska útoky na bristké lodě. To však bylo možné až po vyřešení problémů v Norsku, neboť do té doby musely být Kondory využívány pro transport lidí a materiálu.
Díky sporadické výzbroji lodí protiletadlovými zbraněmi docházelo ke ztrátám jen výjimečně. Přestože díky intenziví činnosti byly v květnu 1940 bojeschopné pouze dva letouny, tak první sestřelený Condor byl zaznamenán až 13. července 1940 a přesně za týden následoval další. První byl sestřelen nad kánelem La manche, druhý v pořadí severně od Irska. Kromě útoků na lodě se během bitvy o Británii účastnili bombardování Liverpoolu a Birkenheadu. V té době 1./KG 40 disponovala v průměru 15 letadly.
Do konce září (chcete-li do konce letecké bitvy o Británii) Kondory potopily lodě o celkové tonáži 90 000 BRT. Hauptmann Bernhard Jope vzpomínal:
"Konvoje v té době, dokonce i ty větší, často pluly bez jakéhokoliv doprovodu. Jen málo obchodních lodí tehdy mělo protiletadlovou výzbroj. Condory nemohly sice nést příliš velký náklad pum, ale mohli jsme je shazovat z velmi malé výšky, což nám umožňovalo dosažení mnoha zásahů."Hauptman Jope také stál za potopením transportní lodi Empress of Britain (42 345 BRT). Navzdory protiletadlové palbě, která vyřadila jeden z motorů se mu podařilo loď dvakrát zasáhnout. O dva dny později, 28. září 1940, byla loď doražena ponorkou U-32.
Absence protiletadlové výzbroje britských lodí z počátku války byl pro úspěch Kondorů zásadní, jelikož stroj postrádal kromě opěradla pilotní sedačky jakékoli pancéřování.
Přestože díky četným bojovým poškozením byl stav letadel v jednotce nízký, dosahovaly Kondory závratných úspěchů. Mezi srpnem 1940 a únorem 1941 si tato letadla připsala potopení 85 spojeneckých plavidel přesahujíící celkový výtlak 363 000 BRT.
V březnu 1941 bylo vytvořeno Fliegerführer Atlantik (letecké velitství Atlantik), pod které spadaly i Kondory z KG 40 (tři letky o celkovém počtu 36 strojů).
Kromě samotného útoku na lodě měly Fw 200 provádět průzkum ponorkám a navádět je na konvoje. V takovém případě došlo k nahlášení konvoje a jeho sledování po maximální možnou dobu.
Role se však mohly i prohodit, kdy ponorky hlásily pozici konvoje a volaly na pomoc Kondory. Tímto způsobem zaútočilo pět Fw 200 na konvoj HG-53 a potopili pět lodí. Dalším příkladem může být nahlášení konvoje OB-289 25. února 1941 ponorkovým esem Güntherem Prienem. Sám v noci potopil tři lodě a ráno 26. února zaútočilo šest Fw 200 C a potopilo sedm plavidel a celkové tonáži 36 000 BRT a poškodilo další čtyři o tonáži 20 000 BRT.
Na základě těchto informací není těžké odhadnout, proč ministerský předseda Winston Churchill nazval letadla Focke-Wulf 200 za metlu Atlantiku (The scourge of the Atlantic).
Britská admiralita řešila problém s Kondory instalací protiletadlových zbraní všeho druhu. Zajímavým technickým vynálezeme je tzv. Parachute and Cable Sets, což byly nevelké rakety odpalované v okamžiku přiblížení nízkoletícího letounu. Raketa se vznesla do výšky 300 metrů a táhla za sebou drát o délce 180 m. V momentě dosažení vrcholu dráhy rakety se otevřel padák a celý systém se pomalu snášel k hladině. Trik byl v tom, že k drátu byla připojena malá bomba a v okamžiku zachycení drátu křídlem se tato bomba na letadlo namotala a explodovala.
Dalším způsobem obrany byla instalace stíhaček Hurricane na obchodní lodě. Stíhačky byly odpalovány do vzduchu pomocí katapultu a jejich úkolem bylo sestřelení nebo alespoň zabránění Fw 200 v útoku na lodě. Poté měl Hurricane směřovat okamžitě k nejbližšímu letišti. Pokud byla vzdálenost příliš velká, musel pilot vyskočit nad mořem a čekat na vylovení. Takto byl sestřelen první Fw 200 3. srpna 1941 poručíkem Robertem Everestem. Celkem bylo takto upraveno přibližně 50 lodí.
Nejúčinnějším protiletadlovým prostředkem se ukázaly malé doprovodné letadlové lodě, které se začaly objevovat v září 1941. Takto byl v prosinci jeden Fw 200 sestřelen a další poškozeny.
Všechna tato opatření měla za následek snížení činnosti Kondorů. Bylo nařízeno útočit na lodě pouze z velkých výšek a jen za předpokladu, že je možno se schovat do mraků. Přestože piloti Fw 200 stále prováděly útoky na konvoje, tak nejčastější činností se stalo pozorování a předávání informací ponorkám.
Že nebylo ve službě více Fw 200 bylo způsobeno čekáním na He 177, který ovšem stále nebyl k dispozici. Za rok 1941 bylo vyrobeno celkem 58 strojů. Navzdory tomuto malému počtu bylo rozhodnuto o přezbrojení III./KG 40 na Kondory.
Na začátku roku 1942 se přesunula I./KG 40 z Francie do Norska odkud operovala pod Luftflotte 5 proti konvojům směřujícím do Murmansku. III./KG 40 nadále působila v Atlantiku. Několik letadel bylo přemístěno také do Itálie, odkud prováděly transportní lety.
Co se týče geografického rozsahu působnosti, tak od roku 1942 operovala letadla Fw 200 k 40° severní šířky a v Atlantiku hranici tvořil 19. poledník západní délky. Výjimečně dosáhly Condory díky dodátečné zásobě paliva 25. poledníku.
Na konci roku 1942 vypukla krize u Stalingradu a 1. a 3./KG 40 byly převeleny právě sem za účelem zásobování obklíčených jednotek. Celkem letky disponovaly 18 letouny a byly z formovány do KGr.z.b.V 200 pod velením majora Hanse-Jürgena Willierse. Během bojů o stalingradský kotel byla ztracena polovina letadel Fw 200. Zbylých devět sbylo reorganizováno na 8./KG 40 se základnou v Bordeux-Merignac.
Zajímavou inovací byla instlace řízených pum Hs 293. Ty byly poprvé pužity 28. prosince 1943. O úspěchu útoku bohužel informace nemám.
Se slábnoucí pozicí Luftwaffe ve vzduchu přecházely Fw 200 stále více k transportním úkolům. Na podzim 1944 byla KG 40 rozpuštěna a přejmenována na Transportstaffel Condor.
Zdroje:
airwar.valka.cz, wikipedie, valka.czVideo:
http://www.youtube.com/watch?v=kqly1pHyZ5EFw 200 byl vynikající stroj, který však stále trpěl svým civilním původem. Nebýt však krátkozrakého pohledu velitelství Luftwaffe mohla tato letadla přestavovat velké ohrožení pro britské námořní trasy a to nejen díky své schopnosti ničit lodě, ale také díky svému potenciálu koordinovat činnost němekých ponorek.
