Ivan Nikitovič Kožedub

[Scrappy]

Narodil se  8. června 1920 ve vesnici Obražievka.Roku 1939 ukončil svůj předvojenský letecký výcvik.V létě 1940 byl povolán do Rudé armády.Absolvoval Čugujevskou leteckou školu a později zde sloužil jako letecký instruktor.Po německém útoku na SSSR byla letecká škola evakuována do Střední Asie.Zde létal na cvičných strojích U-2(stejně se jmenoval poválečný americký špionážní letoun) a I-16.Po několika žádostech se mu podařilo dostat se na frontu a v listopadu 1942 byl přidělen k 240. stíhacímu leteckému pluku, který byl součástí 2. letecké armády.Poprvé si zabojoval 6. července na úseku Voroněžského frontu .Při jeho prvním letu na jeho La-5 začalo střílet vlastní protiletadlové dělostřelectvo ale podařilo se mu s problémy přistát na letišti pluku(jiné zdroje mluví o tom že jej napadl Messerschmitt  Bf 110).6. června se mu podařilo sestřelit Ju-87.Další dny si připsal na své konto další úspěchy a bylo mu přiděleno velení letky pluku.Dalších velkých úspěchů dosáhl v oblasti Dněpru v říjnu 1943, kdy sestřelil  za jedenáct dnů 10 německých strojů. 4. února 1944 mu byla udělena první Zlatá hvězda hrdiny SSSR. Měl za sebou 146 misí  a 20 sestřelů . Od května 1944 bojoval Ivan Kožedub na stroji La-5FN (s číslem 14), vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník z Stalingradské oblasti V. V. Koněv. V průběhu několika dní na tomto stroji sestřelil Ju-87 a ještě sedm dalších nepřátelských letadel.Koncem června jeho služba na tomto stroji skončila a stroj předal  dvojnásobnému Hrdinovi SSSR  K. A. Evstigenevovi.Poté byl přeložen k cvičnému  pluku. Ovšem v srpnu  se stává zástupcem  velitele 176. gardového      stíhacího pluku . V té době byl pluk vyzbrojován novými stíhačkami Lavočkin La-7. Kožedub tehdy získal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války.Už 19.srpna 1944  mu byla udělena za 256 misí a 48 sestřelů druhá Zlatá hvězda hrdiny SSSR.
Při jednom z následujících bojových letů byl jeho stroj nad nepřátelským územím zasažen palbou, přičemž začala hořet palivová nádrž v křídle. V této situaci se rozhodl pro taran. Namířil svůj stroj k nejbližšímu nepřátelskému postavení, které zpozoroval a začal prudce klesat. Proud vzduchu však v té chvíli uhasil hořící křídlo. Okamžite proto stroj  vyrovnal a nakonec se se štěstím vrátil na základnu.Dalších velkých úspěchu doságl při bojích v Poslku a Německu .12. února 1945 při obvyklém hlídkovém letu zpozoroval se svým spolubojovníkem V.А. Gromankovským 13 nepřátelských strojů Fw-190.Při boji bylo sestřeleno pět nepřátelských strojů ,toho tři sestřelil Kožedub.Další den nad Odrou sestřelil německý proudový Messerschmitt Me 262.Poslední dva sestřely zaznamenal v posledních dnech války.

Od konce války zůstává velmi kontroverzním tématem jeho sestřelení dvou P-51 Mustang. kterými byl údajně napaden, když se sestava sovětských strojů přiblížila k jednomu z amerických bombardovacích svazů.Druhou světovou válku Kožedub ukončil s více než 320 bojovými misemi a se svými 62 samostatnými sestřely se stal největším leteckým esem sovětských vzdušných sil, jakož i spojeneckých sil vůbec. Třetí hvězdu hrdiny SSSR Kožedub dostal 18. srpna 1945, až po skončení bojů v Evropě.
Po válce nadále sloužil u letectva .Prošel výcvikem na nových MiG-15.Roku 1949 vystudoval Akademii vzdušných sil, roku 1956 Akademii Generálního štábu SSSR .V průběhu války v Koreji 324. letecké divize.Jemu však byly bojové lety zakázány.Během války jeho letci údajně zlikvidovali až 239 nepřátelských letadel. V letech 1964 až 1971 byl náměstkem velitele letectva moskevského voj. okruhu .Od roku 1971 sloužil ve velení leteckých sli.
Ivan Nikitovič Kožebud dosáhl hodnosti maršála letectva.Za své zásluhy byl vyznamenán Řádem Lenina, 7x Řádem rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně a medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období získal Řád Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně.

Zdroje: http://www.letadla.biz/kozedub-ivan-nikitovic.htm
         http://encyklopedie.divoch.info/cs/Ivan_Nikitovi%C4%8D_Ko%C5%BEedub
 Za víru, vladce a vlast -ruští a sovětští maršálové Jíří Fidler
         

[holoubek]

Jeden dotaz: dočetl jsem teď knihu "Sundejte Hartmana" - autoři tam spekulují s názorem, že v Koreii opravdu i bojoval. Tím nechci ovšem polemizovat s příspěvkem od Scrappyho - hledal jsem na Netu více informací, bohužel zatím bez výsledku. Nemáte někdo více info?

[Hamerinski]

Ona je o tom zmínka i v iných knihách, ale po ztrátách pár veteránu dostal z Moskvy zákaz bojově létat. Pouze působil nějaký čas jako instruktor.

[pospec]

Kožedub začal sám osobně na proudových stíhačkách létat již od roku 1948. Od dubna 1951 velel v Koreji 324. IAD. Tato jednotka byla vybavena nejnovějšími letadly MiG-15.
Protože měl Kožedub přímo z Moskvy (údajně od samotného Stalina) zakázáno létat úplně, tak zůstával při startech do akce své jednotky ,,na zemi." Jednalo se o to, že zde hrozilo nebezpečí, že by mohl trojnásobný hrdina SSSR padnout, nebo hůř-mohl by upadnout do zajetí amerických či jihokorejských sil. Přestože se ani jednou do vzduchu Kožedub nedostal, tak se zde opět projevil jeho velitelské nadání, když jeho piloti od 324. IAD dokázali sestřelit 239 letadel vojsk OSN (většinou britské či americké).
Jinak srovnání pětice leteckých es VSS:
Pilot                Celkem sestřelů          Osobní      Skupinové    Boj. lety     Vzdušné souboje
I. N. Kožedub             62                       52               10              330                  120
G. A. Rečkalov            61                       56                 5              450                  122
A. I. Pokryškin            59                       53                 6              600                  156
L. L. Šestakov            58                       22               36              600                  130
N.D. Guljajev              57                       53                4               240                    69
Zdroj:
Morgan H.: Sovětská stíhací esa 2.sv. války
Válka revue červenec-srpen 2010
Jedno zcela známé, ale docela zajímavé foto:

V květnu 1944 dostala 240. IAP, v které Kožedub sloužil, zcela nové letadla La-5FN. Zcela vyjímečný byl letoun nadporučíka Kožeduba, protože jako jediný na levé straně trpu nesl nápis: ,,Na počest Hrdiny SSSR, podplukovníka N. Koněva" a na pravé straně sdělení přímo z továrny:
,,Od kolchozníka Vasilije Viktoroviče Koněva."
Tuto zajímavost musel vysvětlit Kožedubovi samotný náčelník štábu divize. Včelař Koněv (jež byl soused náčelníka štábu), měl syna, jež jako podplukovník padl v prvním roce války s Německem. Šedesátiletý včelař navíc totiž věnoval Rudé armádě celoživotní úspory a požádal, aby za ně byl postaven letoun, jež by nesl onen nápis....

[Hamerinski]

Jeho poslední sestřel Me-262 má i více detailů.
Jednalo se o stroj Me-262 pilotovaný Unter-offizierem K.Langem z jednotky I./KG(J)54.
Jinak oficiální web věnovaný hrdinům SSSR a Ruska neuvádí u Kožeduba a dalších pilotů, žádné skupinové sestřely. Toto je většinou způsobeno tím, že sice letoun byl sestřelen ve spolupráci s číslem, ale číslo které se na tomto podílelo si připisovalo ve většině případů také plný sestřel druhého stroje. Takže to nakonec bylo já dostal jednoho a ty taky, tak proč psát skupinový sestřel.
Byli piloti, kteří uznávali to, že se mladí snaží a tak proč jim nezvedat sebevědomí, že to dokáží tím, že jim nechají dorazit poškozený stroj a zaznamenat tak většinou svůj první sestřel a to bylo na bojovou morálku v té době rozhodující. Bohužel někdy se to promítlo i negativně a pilot toto sebevědomí přehnal a zaplatil za to životem.