Autor Téma: Rakousko-uherská ponorková válka  (Přečteno 27085 krát)

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Rakousko-uherská ponorková válka
« kdy: Únor 01, 2009, 01:03:11 »
1. díl
       Konečně jsem se zase po dlouhé době dokopal ke zpracování nějakého tématu a ne jen odpovídání na příspěvky. Chci se v několika ne moc dlouhých dílech (neb spousta z vás delší příspěvky nečte) pokusit zpracovat historii rakousko-uherského ponorkového loďstva za WWI. Možná to víte, možná ne, ale v rakousko-uherské maríně, a zejména na ponorkách, sloužilo množství Čechů (víc, než by odpovídalo jejich procentuálnímu zastoupení v monarchii). A spousta ponorkových es byli taktéž Češi. V celém loďstvu měli Češi podíl 11%, avšak u ponorek 33%!
Budu volně vycházet z výborné knihy JIŘÍ NOVÁK : TORPÉDO PAL! PONORKY A PONORKÁŘI RAKOUSKO-UHERSKÉHO VÁLEČNÉHO NÁMOŘNICTVA, Ares a Naše vojsko, 2001.
      V roce 1914, po vypuknutí první světové války, disponovali Rakušané jen šesti ponorkami. Ačkoli vynálezcem torpéda byl v r. 1864 Rakušan Johann Luppis, ponorky stále neměly důvěru odpovědných činitelů. Byly to ponorky U1 až U6, vždy po dvojicích od firem Lake, Germania-Werf a Whitehead. Ponorky firmy Lake potřebovaly k ponoření 9 minut, zato však měly kola pro jízdu po dně. Ponorky německé Germanie se ponořily za 6,5 min, na hladině byly poháněny extrémně kouřivými petrolejovými motory. Všechny měly k ideální ponorce daleko.
V r. 1913 proto Rakušané zariskují a objednávají pět plavidel od německé Germanie. Ty už mají mnohem lepší výkony, pět torpédometů a ponorkový kanon 7cm/d23 z plzeňské Škodovky. Risk nevyšel, vypukla válka a Němci pochopitelně tyto ponorky zabavili a zařadili do svého loďstva. Takže na začátku války mělo RU pořád jen 6 výše zmíněných malých, zastaralých a k jen pobřežní sužbě určených ponorek.
       Vypukla válka. Ačkoli loďstvo RU bylo ze všech válčících států nejmenší, pořád mělo 3 nejmodernější dreadnougty, 9 starších bitevích lodí, 3 pobřežní obrněnce, 3 pancéřové, 2 nové leké a 5 zastaralých chráněných křižníků, 18 torpédoborců, 9 starých torpédo-dělových lodí, 1 novou minonosku a množství meších plavidel. Dále pak velice vyspělé námořní letectvo.  A 6 ponorek.
     RU loďstvo se po vypuknutí války soustředí na blokádu Černé Hory, spojence Srbska. Prvořadým soupeřem jsou však Francouzi, kteří jsou schopni rozbít RU flotu v jedné velké bitvě. Proto se RU lodě drží pod ochranou pobřežních děl v Pule, Francouzi blokují Otranský průliv a podnikají občasné výpady až do středu Jadranu. Hned prvnímu výpadu podlehl po hrdinském boji stařičký křižník Zenta. Francouzi poskytovali ozbrojené doprovody černohorským parníkům do Baru, Rakušané kladli miny, jejich lodě pravidelně ostřelovali zdejší radiostanici, která hlásila Francouzům pohyby Rakušanů.  A do boje vyrazily rakousko-uherské ponorky, jediná plavidla, nemusející se obávat francouzské přesily.   

"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #1 kdy: Únor 01, 2009, 05:18:56 »
2. díl
   
    Po delším úsilí se podařilo veliteli ponorek poručíku řadové lodi Franz von Thierrymu dosáhnout přesunutí ponorek z Puly do Boky Kotorské. Ačkoli zpočátku nebylo dosaženo žádných úspěchů proti francouzským bitevníkům, z obavy před jejich ztrátou drželi Francouzi své bitevní lodě v okolí Otranského průlivu. Černohorci se snažili prolomit blokádu pomocí množství malých plachetních lodiček. Na ty se torpéda použít nedala, pušky a revolvery osádky nestačily. Proto se na ponorky nouzově montovaly staré 37 mm kanony. Prvním úspěchem Rakušanů však bylo získání nové posily. Tou byla francouzská ponorka Curie, která 20.12.1914 odvážně pronikla do Boky Kotorské, kde se ale zapletla do drátěného zátarasu a byla potopena rakouskými dělostřelci. Posléze byla vyzdvižena a zařazena do služby jako U14, největší a nejvýkonnější z RU ponorek.
     A dne, 21.12.1914, ponorka U12, zakoupená ihned po vypuknutí války, jedním torpédem do přídě poškozuje nejmodernější francouzský obrněnec Jean Bart, který spolu s dalšími 15 největšími francouzskými dreadnoughty v poklidu bez jakékoli ochrany torpédoborců nacvičoval taktické manévry. Od té doby se francouzské nejtěžší jednotky již nikdy na Jadranu neobjevily a stáhly se na jih. Dne 27.4.1915 potopila U5 pancéřový křižník Léon Gambetta.
   
    Mezitím pokračovalo lovení plachetnic, zásobujících Černou Horu. Rekord drží U12, která se dne 31.3.1915 zmocnila hned pěti najednou. 
   
    Začátek války se tedy RU ponorkářům povedl na výtečnou. Zahnali francouzskou flotilu z Jadranu a úspěšně škrtily dodávky zejména potravin do Černé Hory. Avšak na obzoru byl nový nepřítel. Itálie.     
 
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #2 kdy: Únor 11, 2009, 08:59:05 »
3. díl
   
       No, vidím, že jsou všichni mým seriálem tak unešeni, že se ani neodvažují přispívat……………. :D No, Bambi se tím nenechává odradit a směle pokračuje dál…………
       Od 00.01 hod dne 24.5.1915 vstupuje Itálie do války proti RU. Zrazuje Centrální mocnosti, otáčí o 180 stupňů a vstupuje do války proti svým bývalým spojencům. RU se okamžitě ocitá v nezáviděníhodném obklíčení, přesila nepřátel se dále zvyšuje, z italských přístavů je možno bezprostředně ohrozit všechny RU základny. Rakušanům pomáhají Němci a vlakem zasílají pět ponorek (později RU U-10, 11, 15, 16, 17). Byly to malé pobřežní typy, zvané „Okaríny.“
      Všichni očekávali, že po vstupu Itálie do války se RU marína stáhne za minová pole a přenechá Jadran nepříteli. Omyl.
       Již v  neděli 23. května 1915 v 19 hodin vyplouvají z Puly jako výzvědný oddíl křižníky Szigetvar a Saida s torpédovkami, po nich stará bitevní loď Habsburg. Nakonec vyplouvá i pýcha RU maríny, dreadnoughty Viribus Unitis, Tegetthoff a Prinz Eugen, poté čtyři ,Arcivévodové" (Ferdinand Max, Friedrich, Karl a Franz Ferdinand), větší bitevní lodě Radetzky a Zrinyi a menší Babenberg s Arpadem, pancéřový křižník Sankt Georg a další. V podstatě je na volném moři celá rakousko-uherská flota. Velké bitevní lodě se objeví na Jadranu už jen jednou, v r. 1918.
     Celá tato síla se přiblíží k italskému přístavu Ancona a začne ho ostřelovat ze všech děl. Přístav je osvětlen jako v době míru, nikdo nic netuší. Ve 03.35 hod. začíná ostřelování přístavu lehkými jednotkami, je potopen torpédem zakotvený italský parník. Ve 04.10 hod. zaduní těžká děla bitevních lodí. Bombardují pobřežní baterie, nádraží, vojenský tábor, elektrárnu, radiostanici, troje kasárna, loděnici, plynojem, maják, přístavní skladiště a zařízení. Zásahy dostaly pochopitelně i obytné domy, Ancona hoří.
   Po páté hodině útok končí. Dělostřelbou bylo zabito 68 lidí - z toho 30 vojáků a asi 150 lidí bylo zraněno. Dále byly ostřelovány i přístavy Campomarino, Ravenna, Monfredonia, Vieste, Barletta. Na moři byl potopen italský torpédoborec Turbine. Pak se Rakušané v podstatě beze ztrát vrátili domů. Celá akce měla vedle materiálních ztrát hlavně obrovský psychologický význam, výrazně otřásla italskou morálkou a nadutostí.
    Itálie odpovídá blokádou RU pobřeží. Dne 9.6.1915 poškozuje U4 anglický křižník Dublin, 10.6.1915 potápí U11 italskou ponorku Medusa. Dne 18.7.1915 se Italové pokusili oplatit Rakušanům nájezd a ostřelovat a výsadkem vyhodit do povětří jedinou železniční trať z Dubrovníku do Boky Kotorské. Italské loďstvo však připlulo před torpédomety ponorky U4 (velitel Rudolf Singule, narozen v Brně, on sám se označoval jako Mährer – Moravan). Po zásahu dvěma torpédy šel ke dnu italský křižník Giuseppe Garibaldi. Další tři těžké lodi uprchly, italské torpédoborce se zašťítily vlajkou Červeného kříže a lovily trosečníky, jakmile však U4 vysunula periskop, ihned ji napadly palbou a pokoušely se ji taranovat. U4 se bránila, měla však seřízena záložní torpéda na moc velkou hloubku, takže k dalšími zásahu už nedošlo. Od té doby se italské těžké lodě již u rakouských břehů neobjevily.
    Dne 10.7.1915 vypukla „bitva“ o ostrůvek Pelagosa (nyní Palagruža). Bylo to nepatrné souostroví asi 30 mil východně od italského pobřeží, nacházelo se zde pouze pár rakouských pozorovatelů. Bylo však nutno uklidnit rozjitřené italské veřejné mínění, tak k ostrůvku vyrazila silná italsko-francouzská výsadková flotila, vylodila se asi stovka těžce ozbrojených Italů a ostrůvek „dobyla“ a začala opevňovat. RU pak pořádalo občasné nájezdy na posádku ostrůvku, taktéž kvůli prestiži. Dne 5.8.1915 zde U5 potopila italskou ponorku Nereide. Italská posádka nemohla vydržet stálé ostřelování dlouho a v polovině srpna 1915 se stáhla. Ostrůvky pak nebyly do konce války obsazeny ani jednou stranou.
 
     V srpnu 1915 přišlo RU o dvě ponorky, U3 a U12. U12 se pokusila odvážně proniknout do benátského přístavu, ponořena v závěsu za italským dělovým člunem. Jeho posádka ji však spatřila a najela do vlastního minového pole, které díky malému ponoru člunu neublížilo, U12 však vyletěla do povětří, zahynula celá posádka. U3 pod velením Karla Strnada (již podle jména Moravan z Pohořelic) napadla italský pomocný křižník Citt di Catania, vypálené torpédo bylo však díky klidné hladině zpozorováno, loď se mu vyhnula a poškodila ponorku hlubinnými náložemi. Těžce poškozená ponorka čekala na příchod tmy, petrolejové motory se však nepodařilo po celou noc uvést do chodu, baterie elektromotorů byly vybité. Ráno se objevil francouzský torpédoborec Bison, U3 se pokusila ponořit, poškozeným trupem však natekla do ponorky voda, smísila se s kyselinou z baterií a ponorka musela na hladinu. Zde však číhala děla torpédoborce a U3 musela zpět pod vodu. Nebylo úniku, Karel Strnad vydal rozkaz k opuštění lodi a sám zůstal dobrovolně ve strojovně spolu se šesti výpary otrávenými námořníky, nejevícími známky života, a zvolil tak smrt. Další dva muže zabila dělostřelba, zbytek padl do zajetí.
     Začátek války proti Itálii vypadal slibně. Pár dalších italských lodí se potopilo na rakouských minách a dne 27.9.1915 rakouští diverzanti pronikli do přístavu Brindisi a vyhodili do povětří italskou bitevní loď Benedetto Brin. Zahynulo 422 italských námořníků.
     RU se začalo chystat na rozhodující ofenzívu proti Srbsku a Černé Hoře.

Viribus Unitis
   
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #3 kdy: Únor 12, 2009, 07:39:23 »

Zde jsou ještě nějaké obrázky z dobových vojenských pohlednic
 
U4 Rudolfa Singuleho

"Okarína" U10 z Německa
"пуля дура, штык молодěц!!!"

rase

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #4 kdy: Únor 12, 2009, 01:53:00 »
Diky Bambi za tak obsáhlý článek. je to super.
člověk by se o tom jinak nedozvěděl.
Když se na tom člověk tak zamyslí, tak podle meho na ponorkách nesloužilo ani moc Maďarů.
Nejspiš byly vyhrazeny hlavně pro Rakušany a Čechy.
Zajimalo by mě, jestli ty kola na ponorkách byly poháněné, nebo byly tlačené jen silou vrtule.
(muselo byt zajimave se tak pohybovat po dně)
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #5 kdy: Únor 12, 2009, 02:55:07 »
Mám za to, že jen silou vrtule. Samozřejmě se to neosvědčilo a na žádných dalších ponorkách kolečka k ježdění po dně nebyla.
A za seriál mi ještě neděkujite, jsme teprve v r. 1915, pár dílů ještě určitě bude (až se vrátím z měsíční dovolené)  ;)
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #6 kdy: Únor 21, 2009, 12:06:08 »
Takže ještě než zmizím na měsíc do teplých krajů, dám ještě jeden díl. A kamže to mizím? Dám to jako hádanku : „tam, kde si generál McArthur hrál na Terminátora.“ Tak se ukažte………. :D
4. díl
      Až do podzimu 1915 srbská fronta stagnovala. V létě však bylo dosaženo několika vítězství v Rusku, byl odražen nástup Itálie. Na stranu Centrálních mocností se přidalo Bulharsko. Bylo třeba pomoci těžce zkoušenému Turecku a otevřít cestu na jeho území po zemi. Proto bylo nutno definitivně se vypořádat se Srbskem a Černou Horou.
Srbsko a Černá Hora na tom byly velice špatně. Vázlo zásobování, vlastní zdroje nestačily. A námořní blokáda černohorského pobřeží byla poměrně účinná – i díky RU ponorkám.
    Ofenzíva začala 5.10.1915. Hladoví Srbové se statečně bránili, ale poté, co jim do boku vpadla bulharská vojska, neměli šanci. Spojenecké vylodění v Řecku bylo jen symbolické. Vyčerpaní Srbové pochodovali přes hory k pobřeží Jadranu a padali po stovkách.
Spojenci potřebovali nutně udržet albánské přístavy. Italové vylodili v albánském přístavu Valona 20.000 mužů. Bylo nutno evakuovat tisíce Srbů italským loďstvem. Rakušané dobyli všechny černohorské přístavy, pak i albánský Drač (nyní Durrës). Na italskou posádku ve Valoně jim však už síly nestačily.
    Evakuaci srbských jednotek provádělo až 80 transportních plavidel, chráněných silným válečným loďstvem. Kdyby RU transporty zničilo, Srbsko by pravděpodobně padlo. To by ovšem musely vyplout nejtěžší RU bitevní lodě a hrozila generální bitva se silnějším italským a francouzským loďstvem.  Toho se Rakušan neodvážili, lehké lodě nemohly transporty vážněji narušit. A tentokrát se nevedlo ani RU ponorkám. Bylo jich sice už 11, ale bouřlivé počasí (zima 1915/1916), silné eskorty a poprvé používané hlubinné miny znemožnily větší úspěchy. Jen Singuleho U4 potopila na přelomu roku 1915/16 francouzský parník Jean Bart II a zajala čtyři plachetnice.
     Více se dařilo RU hladinovým plavidlům. Pak však na miny před Dračí najely dva nejmodernější RU torpédoborce typu Tátra, a to Lika a Triglav, doprovázející lehký křižník Helgoland k ostřelování albánských přístavů. Lika se potopil hned, Triglav se Rakušané pokusili odvléci do bezpečí. Objevily se však válečné lodě Dohody, proto byl Triglav potopen hlubinnými náložemi. Helgoland jen taktak unikl po půldenní divoké honičce.
     RU se tedy nepodařilo zabránit evakuaci srbských vojáků, kteří nabrali v zázemí síly a v květnu 1916 se znovu vylodili v Soluni a zasáhli do bojů.
    27.2.1916 dobylo RU Drač. Za horami seděli Italové ve Valoně. Zásobování RU jednotek bylo možno využít jen námořní cestu, neboť stav černohorských a albánských cest takřka vylučoval zásobování po zemi. Eskorty bránily bezbranné civilní zásobovací parníky před loděmi a ponorkami Dohody jen s největším úsilím, ale dařilo se, ztráty byly zanedbatelné.
     RU ponorky suplovaly pobřežní obranu albánských přístavů. Dne 18.3.1916 potopila U6 francouzský torpédoborec Renaudin. Dne 8.6.1916 zaútočila U5 (velitel Schlosser, narozen v Teplicích) odvážně na konvoj z Valony. ten sestával ze 2 parníků a 4 až 8 torpédoborců, musel mít tedy mimořádný význam. Parník Prinzipe Umberto byl zasažen dvěma torpédy a ihned se potopil. Zahynulo 1.750 převážených italských vojáků.
 
    Za dva týdny potopila U15 italský pomocný křižník Citt di Messina. Doprovodný francouzský torpédoborec  Fourche zaútočil hlubinnými pumami, pak ale začal lovit trosečníky, což se mu vymstilo, neboť U15 ho dalším torpédem potopila taktéž. Pak se vynořila a snažila se trosečníkům předat nějaké záchranné prostředky, objevení dalšího francouzského torpédoborce ji však donutilo odplout.
   Dne 10.7.1916 napadla U17 (velitel Zdenko Hudeček, narozen v Terezíně) dva italské torpédoborce, jeden z nich, Impetuoso, potopila.
    Dne 17.10.916 napadla U16 (velitel Orest von Zopa) parník Bormida, doprovázený it. torpédoborcem Nembo. Jedno torpédo zasáhlo torpédoborec, druhé parník. Tak si to alespoň Rakušané mysleli. Ale bohužel i druhým torpédem zasáhli poškozený torpédoborec. Náhle je taranoval parník, o kterém si mysleli, že je zničený, a srazil ponorku do hloubky 16 m. Té se naštěstí podařilo dostat se na hladinu, posádka vyskákala ven a U16 šla ke dnu. Naštěstí se podařilo najít opuštěný člun a posádka bez dvou utonulých doveslovala do italského zajetí.
   Pokračovaly úspěchy poručíka Singuleho a jeho U4. Potopil plachetnici Ponte Maria, britské parníky Inverbervie a Italia a italský tanker Margaretha.
    Ve Středozemí se objevily i německé ponorky. Protože však Německo nebylo ve válce s Itálií, maskovaly se jako ponorky rakouské.
   Koncem roku 1916 byly Centrální mocnosti na vrcholu svých válečných úspěchů A blížila se neomezená ponorková válka.     
"пуля дура, штык молодěц!!!"

pospec

  • Francouzská cizinecká legie
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2048
  • Se Sovětským svazem, padla bída na zem...
    • Pospec-blog
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #7 kdy: Únor 22, 2009, 11:14:58 »
McArtur a terminátor??? Že by Filipíny??? :D
Jinak-myslel jsem že Albánie byla neultrální??? Jak se tam mohli Italové vylodit a vést přes ní Soluňská fronta???
Platí přímá úměrnost: čím více se snažím, tím horší je výsledek...
Navštivte můj blog: http://pospec-blog.blogspot.com/

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #8 kdy: Březen 16, 2009, 03:52:35 »
o co já vím tak Albánie vznikla ronu 1912 jako neutrální a nezávislé knížectví, pod ochranou zemí MKK (R-U, Německo, Británie, Rusko, Francie, Itálie) a vzniku války se všechny posádky těchto států stáhli a Albánie se začala zmítat v němčem jak oobčanská válkan loyalisti a rebelové a v roce 1914 odcestoval knížec Vlém Weid... No ale fronta přes ní probíhala ikdyž byla neutrální, ale během války byla uzavřena unie se Srbskem, a posléze přešla sna di na stranu Dohody. Ale ostrov Ve Vlorském (Valorském) zálivu měla střídavě obsazená Itálie nebo Řecko... Jinak proř fronta probíhala přes neutrální stát nevim... Je to teda trošku z tématu.

Filipiny jste uhadli spravne. Sice McArthur rekl : I SHALL RETURN a Terminator : I"LL BE BACK, ale preklada se to stejne.
Za par dnu se vratim a pak tenhle prispevek psany z netove kavarny v Manile pretavim do dalsich ponorek.......... :)
"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #9 kdy: Květen 29, 2009, 10:38:14 »
Ano ano, Bambi is back. Posledních pár díů seriálu, ať se dostaneme na konec války.
5.díl
Němečtí ponorkáři si ve Středozemí počínali tvrději než rakouští, potopená obchodní tonáž  prudce vzrostla. Dne 27. srpna 1916 vstoupilo do války Rumunsko a došlo k vyhlášení války mezi Německem a Itálií, čímž pominul důvod maskovat Němce za Rakušany.
Rostoucí ztráty přiměly i ostatní dohodové státy následovat příkladu Angličanů a vyzbrojovat obchodní lodě (v rozporu s pravidly kořistního řádu).  Od února 1916 prohlásilo Německo tyto lodě na roveň válečným, RU následovalo.
Ovšem nejen Němci porušovali pravidla války. Dne 18. března 1916 torpédovala francouzská ponorka Ampire nemocniční loď Elektra, jasně osvětlenou a plující pod vlajkou Červeného kříže. Podobných případů byly desítky na obou stranách, nikdo si nemohl nic vyčítat (ovšem jak známo, dějiny píšou vítězové, proto byly špatné jen Centrální mocnosti – navíc ponorkáři Dohody měli výrazně horší mušku).
Úspěchy RU a německých ponorek nutily Dohodu k rázným opatřením. Bylo rekvírováno obrovské množství rybářských parníčků, trawlerů, jachet. Objevilo se spousta Q-ships (lodí-pastí, maskovaných za obchodní a vybavené skrytými děly – opět porušení pravidel války).  Klíčovým místem byla úzká Otrantská úžina, kterou ponorky  pronikaly do Středozemního moře. Úžinu křižovaly trawlery se sítěmi, nad ní létala letadla a balóny, byla pokládána minová pole. Ale ponorkám se úspěšně dařilo úžinou proplouvat.
Počátkem r. 1917 bylo Němcům jasné, že dříve či později vstoupí USA do války na straně Dohody. Británie měla u USA takové dluhy, že USA nemohly dopustit její prohru, neboť by přišly o své peníze. Němci si tedy řekli, že pokud je vstup USA do války neodvratitelný, nemá cenu se úzkostlivě vyhýbat americkým lodím a cestujícím. Dále bylo nutno vystupňovat ponorkovou válku a srazit Británii na kolena dříve, než se v Evropě objeví první američtí vojáci. Začala neomezená ponorková válka.

"пуля дура, штык молодěц!!!"

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #10 kdy: Květen 29, 2009, 10:40:05 »
6. díl
V téměř celém Středozemí bylo vyhlášeno povolení útočit bez varování. Dne 6. dubna 1917 vyhlásily USA válku Německu. Až 7. prosince 1917 také Rakousko-Uhersku.
Rakušané zjistili, že Spojenci zneužívají nemocničních lodí, které převážely vojáky a munici, navíc tyto lodě v rozporu s pravidly hlásily polohu spatřených ponorek. Němci proto prohlásili, že budou tolerovat pouze nemocniční lodě, které oznámí plavbu 6 týdnů dopředu. Obrazy topících se zraněných vyburcovaly světovou veřejnost, válku Německu vyhlásila proto Čína a jihoamerické státy (mediální válka, známe, viz Hamas – pozn. Bambiho). Nakonec neutrální Španělsko vyslalo na nemocniční lodě své důstojníky, kteří dohlíželi, aby tyto lodě nebyly Dohodou zneužívány.
Dne 2. července podlehlo dosti nevybíravému tlaku Dohody Řecko a vyhlásilo válku Centrálním mocnostem. Opět tak nastala žeň ponorek při potápění malých řeckých plachetnic. Potápěny byly časovanými náložemi, krumpáči, občas kanony. Dne 12. července 1917 potopil nám známý kapitán U4 Singule francouzský ozbrojený parník Berthilde, záchranný člun odtáhla ponorka rytířsky blíže ke břehu, neboť měl poškozený motor.
Teprve v září 1917 zavádí Dohoda ve Středozemí pravidelný systém konvojů na nejvýznamnějších trasách. Byla posilována eskorta konvojů a úspěchy ponorek klesaly. Částečně i v důsledku příliš průzračné vody Středozemního moře. Jak jsem již uvedl, klíčovým bodem v obraně byla blokáda Otrantské úžiny. Problém byla ovšem neutralita Řecka. To bylo nakonec ke vstupu do války nevybíravě donuceno i vážnou hrozbou ostřelování Athén francouzskými bitevními loďmi. Nakonec v září 1918 byla celá úžina přehražena 66 km dlouhou ocelovou sítí, začínající 10 m pod hladinou až do hloubky 60 m!! Do té doby blokovalo úžinu množství malých lodiček.
Toho využívalo rakouské námořnictvo a pořádalo na parníčky nájezdy hladinových lodí. Parníčky sloužily Dohodě jako návnada, šlo vždy o bitvu s časem než připlují válečné lodě Dohody. Při nájezdu v květnu 1917 došlo k největší námořní bitvě na Jadranu. Dne 14. května 1917 vypluly z boky Kotorské moderní torpédoborce Csepel a Balaton, křižníky Novara, Saida a Helgoland. V noční tmě se nenápadně přiblížily k trawlerům a za svítání začala jejich děla chrlit oheň. Během hodiny jich 14 potopily, spoustu poškodily a ostatní donutily k útěku a odhození sítí. Při zpáteční cestě byly však rakouské lodě napadeny britskými těžkými křižníky Dartmouth a Bristol, které měly 152 mm děla proti sice výborným, ale slabším 100 mm kanonům z plzeňské Škodovky. Rakušané ždímali ze strojů co to šlo, ale pak byla zasažena Novara do strojovny a Saida ji musela vzít do vleku. K nepříteli se přidal italský lehký křižník Marsala s několika torpédoborci. Zkáza Rakušanů se zdála neodvratná, ale náhle se na obzoru objevil rakouský bitevník Sankt Georg. Z jeho dvou děl 240 mm, pěti 190 mm a čtyř 150 mm dostal italský velící admirál takový (oprávněný) strach, že stáhl všechny dohodové jednotky urychleně z boje. Německá ponorka UC25 pak torpédovala vracející se křižník Dartmouth a těžce ho poškodila, na jí položených minách se potopil francouzský torpédoborec Boutefeu. Takže plný rakouský úspěch, obrana úžiny byla paralyzována na několik týdnů. 
Začátkem roku byl velitelem RU námořnictva jmenován kontraadmirál Nicolaus Horthy de Nagybánia (ano, pozdější maďarský regent, „admirál bez moře a lodí“). Ten prosazoval zesílení aktivity a útoků na lodě Dohody. První nájezd na Otrantskou úžinu provedlo pět torpédoborců typu Tátra na konci dubna 1918. Na počátek června byla plánována velká akce, při které měla být zničena již vybudovaná část přehrady v úžině, letecká základna v Otrantu a mělo být potopeno co nejvíce parníčků. Útoku se měly zúčastnit i nejmodernější bitevní lodě. Bohužel dne 11. června 1918 byl při utajeném přesunu italským motorovým člunem MAS 15 potopen dreadnought Szent István. Akce byla odvolána a stala se labutí písní rakouského námořnictva. O tom ale již příště.

admirál Horthy

Szent István

Csepel, třída Tátra
 
"пуля дура, штык молодěц!!!"

rase

  • Moderator
  • Lieutenant-colonel
  • Příspěvků: 2848
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 23. prosince 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 8. prosince 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #11 kdy: Srpen 10, 2009, 07:55:38 »
Citace
Mám za to, že jen silou vrtule. Samozřejmě se to neosvědčilo a na žádných dalších ponorkách kolečka k ježdění po dně nebyla
Teď sem přijel z dovolené. Byl sem i na Boce Kotorské a když sem viděl stare kryty pro ponorky, tak mě napadlo, že ty kolečka na dně ponorky se daly skvěle použit k zakotvení ponorky v oněch betonových krytech - jednoduše se postavila na vybetonované dno.
Mě to přijde geniální - rozhodně by to bylo lepší než nechat ponorku jen tak na hladině (mohla by si ošoupat břicho  ;D)
Ps. V upatí kopců, které se tyčí z vody jsou v urovni moře takové vyzděné tunely - na první pohled Kryty pro ponorky.
Doufam, že bude ještě nějaké pokračování.
"Prasata! Chcete snad žít věčně?!" Fridrich Veliký, král pruský, v bitvě u Leuthenu, 1757

hirosima

  • Wehrmacht
    Stabsgefreiter - desátník
  • Příspěvků: 75
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #12 kdy: Říjen 13, 2009, 11:37:13 »
Rakusania mali v Jadrane k dispozicii vecsinou malo vykonne ponorky typu holland alebo nemecke ponorky typu B ktore sa prepravovali rozobrane po zeleznici. Kvalita Rakuskych ponorkarov sa s talianmi a francuzmi nedala ani porovnat. Na ich vycvik sa velmi prisne dbalo. Co sa tyka narodov na palubach ponoriek boli to vecsinou rakusaci a cesi ale nieje pravda ze by sa tu nevyskytovali aj madari ci slovaci a casto tu boli aj chorvati a ine juhoslovanske narody.
V tej dobe dokonca este platilo pravidlo ze kapitan siel ku dnu spolu so svojou lodou. Az ku koncu vojny sa toto pravidlo vytratilo. Inac spet k cechom. Cesky namornici boli casto nespokojny s nadriadenymi a celkovym vedenim na vyssich miestach. To sa ukazalo aj na pripade rakuskej torpedovky TB 11 ktoru jej ceska posadka prevzala do ruk ked zviazala svojho kapitana a rakusku posadku a z Kotorskej boky sa vydala kryzom cez jadran do Talianska. Vsetci skoncili v zajateckom tabore. Tot placa za riskovanie vlastneho zivota.

Bambi

  • Rudá armáda - RKKA
  • подполковник - Podpolkovnik
  • Příspěvků: 1018
  • Za zásluhy o rozvoj fóra. Uděleno: 9. července 2007 Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 29. září 2007 Udělení za přínosné zasahování do diskuzí a jejich obohacení novými poznatky.   Uděleno: 20. července 2008 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.   Uděleno: 12. září 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #13 kdy: Říjen 16, 2009, 08:16:24 »
Kvalita Rakuskych ponorkarov sa s talianmi a francuzmi nedala ani porovnat. Na ich vycvik sa velmi prisne dbalo.
Z takovéto formulace se logicky nedá poznat, kvalitu kterých ponorkářů stavíš na první místo. Jestli rakouských, pravdu máš. jestli mi budeš tvrdit, že výcik francouzských a italských ponorkářů byl lepší, jsi vedle jak ta jedle.
Snad se mi podaří sepsat poslední díl a ukončit Velkou válku....:-)
"пуля дура, штык молодěц!!!"

pan.sup

  • k.k. Landwehr
  • Oberstleutnant
  • Příspěvků: 1506
  • Za 1 rok aktivní činnosti na fóru. Uděleno: 9. listopadu 2007 Za 2 roky aktivní činnosti na fóru.  Uděleno: 19. prosince 2008
Re: Rakousko-uherská ponorková válka
« Odpověď #14 kdy: Prosinec 08, 2009, 09:16:13 »
Kolečka byla v ose lodi a poháněná nebyla, sloužila spíš jako pomoc při překonávání dna. Dost se píše, že byla vysouvací, ale nevím jestli nebyla spíš vyklápěcí. Ale to je jedno, stejnak byla podle mě na prd.
U 1
Jedná se o tzv. Lakeův systém, poprvé instalovaný do neúspěšných ponorek Argonaut (1897 a 1899). Nerovnosti dna byly vyrovnávány hydraulickými tlumiči. V praxi se neosvědčila.