Henschel Hs-129

[Peter]

Tento nepříliš známý letoun byl velmi nebezpečným protivníkem Sovětských tanků. Prototyp vzlétl již v květnu 1939, původně byl vybaven slabými motory Argus, během testů se ukázal jejich výkon jako naprosto nedostatečný a byly proto nahrazeny Francouzskými motory Ghone-Rhone. Stroj nesplnil očekávání Luftwaffe proto byl odmítnul. Ale s invazí do SSSR se projevila nutnost bojovat s masamy Sovětských tanků všemi prostředky a proto byla upravená verze Hs-129B nakonec do výroby přijata. Kabina a jiné důležité součásti byly mohutně pancéřovány, max. síla pancíře byla 75mm. Samotná pilotáž nebyla zrovna jednoduchá, navíc kabina byla tak úzká, že část přistrojů byla umístěna na vnitřní straně motorových gondol. První jednotka (4./SG-1) byla na východní frontu vyslána v květnu 1942. I přes nespolehlivost Francouzských motorů jednotka ihned zaznamenala velké úspěchy v boji s neprátelskou obrněnou technikou a stroj si vysloužil přezdívku "Létající otvírák na konzervy". Původně byly vyzbrojeny dvěma kanony MG 151/20 ráže 20mm, dvěma kulomety MG 17 ráže 7,92mm a kanonem MK101 ráže 30mm pod trupem, později byla výzbroj rozšířena na kanon BK 3,7 ráže 37mm. Avšak s postupem války se i 37mm kanony stávaly nedostačující a proto vznikla varianta s protitankovým kanonem PaK40L ráže 75mm (montovaný na stíhače tanků Marder), jeho letecká varianta nesla označení BK 7,5. Tato zbraň byla schopna prorazil pancíř jakéhokoliv tanku až na vzdálenost 1km. Tyto letouny dostávala do výzbroje specializovaná zesílená (bežná skupina měla 36 strojů) protitanková skupina IV.(Pz)/SG-9 od léta 1944. Na podzim disponovala zhruba sty Hs 129B. Úspěchy této skupiny byly ohromující, nicméně v prvních měsících roku 1945 i ji postihl nedostatek paliva, a její činnost slábla. Udává se, že bylo celkem vyrobeno 859 strojů než byla výroba v září 1944 zastavena. Celkově jednalo se o relativně pomalý a zranitelný stroj, který ale dokázal způsobovat velmi těžké rány Sovětské obrněné technice. Krom II./SG-2 která létala v Africe, sloužily všechny Hs-129 na Východní frontě kde jich bylo více než potřeba.



Hs 129B-2 v Africe









Hs-129B3 s kanonem BK 7,5





detail uložení kanonu BK 7,5 v trupu Hs-129 :





schematický výkres Hs 129B-2 :





Hs 129B-2, 4./SG-2, Severní Afrika podzim 1942





Hs-129B-3 s BK 7,5, 10(Pz)./SG-9, Ukrajina 1944

http://www.europa1939.com/luftwaffe/apoyo/hs129-3.jpg

[Galland]

Nevis o kolik ten kanon pri vystrelu zpomalil to letadlo?? Muselo to byt o dost kdyz mam dojem 40mm kanom na hurricanu zpomalil letoun o 35-54km/h, a ted kdyz je to 75mm... :shock:

a jeste jestli nevis kolik to melo naboju, ze se to vubec odlepilo od zeme

[Peter]

Nevis o kolik ten kanon pri vystrelu zpomalil to letadlo?? Muselo to byt o dost kdyz mam dojem 40mm kanom na hurricanu zpomalil letoun o 35-54km/h, a ted kdyz je to 75mm... :shock:

a jeste jestli nevis kolik to melo naboju, ze se to vubec odlepilo od zeme

BK 7,5 měl 12 nábojů. Na tom schématku je vidět (ale asi asi blbě) ten systém. Oproti klasickému protitankovému kanonu muselo být vyřešeno samonabíjení, byl tam přidán rotační zásobník, který se při každém výstřelu pootočil. Několik technických údajů BK 7,5 : Délka zbraně 6,1m, hmotnost 450kg, kadence (teoretická) 30ran/min., úsťová rychlost střely 700m/sec.



O kolik to letadlo zpomalilo to nevím, ale o moc to byt nemohlo, při konstrukci vhodné úsťové brzdy to nemusel být problém.

[Kageneck]

Tohle je moje oblibene bitevni letadlo a ja na nej uplne zapomnel Prave delam posledni upravy na modelu. Pokud jsem si to neprecetl spatne, tak jsem tam nikde nezahledl maximalni rychlost...... Jinak co pisou o tom stroji na krabici od modelu, tak mel velmi dobrou stabilitu letu. Ty motory to jsem teda netusil. Myslel jsem, ze mel motory nemecke vyroby.... ty francouzsky byly po celou dobu valky?



von Kageneck

[Peter]

Tohle je moje oblibene bitevni letadlo a ja na nej uplne zapomnel Prave delam posledni upravy na modelu. Pokud jsem si to neprecetl spatne, tak jsem tam nikde nezahledl maximalni rychlost...... Jinak co pisou o tom stroji na krabici od modelu, tak mel velmi dobrou stabilitu letu. Ty motory to jsem teda netusil. Myslel jsem, ze mel motory nemecke vyroby.... ty francouzsky byly po celou dobu valky?

Ano, po celou dobu války. Původní verze "A" měla invertní dvanáctiválce Argus As 410 s max. výkonem 342kW, což bylo opravdu žalostně málo. Upravená verze "B", která nakonec byla do výzbroje přijata měla francouzské motory Ghone-Rhone 14M, které dávali výkon 515kW. Pohonné jednotky byly stálým problémem, protože byly nespolehlivé a velmi náchylné na klimatické podmínky. Důvod proč zrovna tento typ motorů, který němci ukořistili ve velkém počtu, mi upřímně řečeno není dost jasný. Možná, že Hs 129 neměl prioritu v dodávkách německých motorů, těžko říct. Každopádně do jednoho stroje byly vestavěny italské motory Isotta-Fraschini Delta RC-16/48 o výkonu 617 kW, ale bylo to v době kdy už výroba byla rušena ve prospěch jiných typů, takže výroba verze "C" již zahájena nebyla.



Technické údaje :

Max. rychlost : "A" - 380km/h, "B" - 407km/h, s kanonem BK 7,5 - 320km/h

Dostup : "A" - 5400m, "B" - 9000m, s kanonem BK 7,5 - 7500m

Dolet : "A" - 650km/h, "B" - 690km, s kanonem BK 7,5 - 560km.

[Werner Mölders]

Já jsem slyšel ,že těm francouzskejm motorům vadil písek v ovzduší v Africe ,je to pravda ?

[Peter]

Já jsem slyšel ,že těm francouzskejm motorům vadil písek v ovzduší v Africe ,je to pravda ?

Ano, to je pravda. Obecně byly motory Ghone-Rhone 14 nejslabším článkem letounu. A nezáleželo jestli šlo o prašné prostředí v Africe nebo nízké teploty v Rusku, problémy s nimy byly neustále.

[Werner Mölders]

Taky jsem slyšel o nějakym jednoranym bezzákluzovym kaononu,ale nevim ,jestli to bylo u bf 110 ,nebo u Hs-129.

[rase]

Super letadlo, jedno z mych oblibenych...



Alternativně se montoval BK 37 ráže 37 mm (pak se snímaly kulomety). V květnu 1944 se začala zkoušet montáž protitankového kanónu BK 7,5 se 12 náboji (šlo o leteckou úpravu armádního PaK 40L ráže 75 mm). Po zkušebních třech strojích se s nimi dodávaly Hs 129B-3/Wa v počtu asi 25 kusů. Na 500 m měly vysokou účinnost, přičemž pilot mohl vystřelit čtyřikrát při jednom náletu.

Oproti klasickému protitankovému kanonu muselo být vyřešeno samonabíjení, byl tam přidán rotační zásobník, který se při každém výstřelu pootočil

Netušite, proč se tenhle system vic nerozšířil ( třeba i u pozemních sil ? )

[pospec]

HS-129 v zahraničních službách

Počet 879 kusů vyrobených letadel je poměrně malý. Proto bylo od počátků jasné, že hlavním uživatelem se stane německá Luftwaffe. Ovšem němečtí spojenci přestali disponovat technikou schopnou boje s nepřátelskými tanky a letadly. Těmito dvěma příklady je Maďarsko a Rumunsko, které v té době disponovalo ve výzbroji i dvouplošnými letadly v roli stíhačů, bombardérů či průzkumných a bitevních. Navíc se na frontě objevovaly nepřátelské jednotky, které stále ve větším počtu disponovaly obrněnou technikou, proti které byly z části pozemní jednotky těchto států bezbranné.


Maďarské královské letectvo
Na počátku roku 1943 velitelství maďarského letectva vypracovalo plán na zformování útočné jednotky letectva vyzbrojené letouny Hs-129 verze B. Jako klad bylo to, že tyto stroje byli německými letci považovány za vynikající protitankovou zbraň. Útočná jednotka (v maďarském označení ,,csatarepüló-század" bylo oficiálně založena 1.července 1943 v Nyiregyháza.

V srpnu 1943 postupně dorazily čtyři kusy Hs-129B do Leteckého výzkumného střediska (letiště Matyásföld). První lety v rámci výcviku proběhly z letiště Ferihégy s německými instruktory. Střemhlavé nálety bombami a útoky z malých výšek se cvičili na cvičné střelnici v Rakamazu. Jeden stroj zde byl ztracen, když během cvičení podporučíky maďarského letectva Henrik Fülóp narazil do země a zahynul.

Ovšem již po několika vzletech musel být výcvik zastaven, protože továrna Henschel, jež utrpěla obrovské škody po amglo-amerických náletech na továrny velké škody a stíhala dodávky Hs-129 jen pro Luftwaffe s plným nasazením sil. Zbývající tři dodané letouny převzala 5/1. Experimentální noční stíhací squadrona, která ovšem uskutečnila již pouze několik ojedinělých letů. Potom je německé letectvo převzalo zpět. Po celou dobu své služby v Maďarském královském letectvu létaly stroje v německé kamufláži s německými rámovými kříži.


Rumunské královské letectvo
Příchod nových sovětských typů letadel a větších počtů nepřátelských tanků pocítily i rumunské jednotky. Koncem roku 1942 ukončily bojovou cestu jejich stíhací bombardéry domácí konstrukce I.A.R. 80/81. Tyto stroje neměly ve vzdušných střetnutích s novými typy letadel Jak, či LA-5 a 7 žádnou šanci zvítězit. Bezpečí jim nemohly poskytnout ani němečtí spojenci, pro které skončila doba slavných vítězství a započali boj proti početně silnějšímu nepříteli, který se začal prosazovat i jako rovnocenný soupeř. Rumunské letectvo utrpělo obrovské ztráty, téměř zničené svazky frontového letectva musely býti rozpuštěny a reorganizovány za výcviku rumunských pilotů na modernější německé stroje.

Citace z publikace Hs-129 od nakladatelství MBI:
,,Reorganizace byla zahájena rozkazem generálního štábu letectva č. 530/07.05.1943 a dne 11.května 1943 se stal z Grupul 8 Vinatoare (8. stíhací skupiny) stal  Grupul 8 Asalt (8. útočná skupina). V tu dobu se jednotka nacházela na letišti Tirgsor. Nová skupina se vzdala výkonnostně nevyhovujících I.A.R.80, ale ponechala si modernější typ I.A.R. 81 a 40 kusů právě dodaných strojů typu Hs 129 B-2. Velitelem skupiny, složené z letek č. 41, 42 a 60, se stal kapitán Cara Ioan. Přeškolování pilotů na typ Hs-129 probíhalo mezi 21.5.-22.6.1943 v Kirovogradu pod vedením německých instruktorů. Protože neexistovala verze se zdvojeným řízením, školení probíhalo na letounech Focke-Wulf Fw-189. Všech 40 letounů Hs129 B-2 nynější Grupul 8 Asalt se s pomocí německých instruktorů a částečně i rumunských pilotů přemístilo z Umanu do Kirovogradu.

Je nutné zdůraznit, že po celou dobu přípravy nedošlo k žádné havárii. Po 22.6.1943 zahájil Grupul 8 Asalt svoji činnost na frontě. Henschely spolu s nově se objevujícími Stukami u Grupul 3 a později Grupul 6 Bombardament Picaj se staly hlavní zbraní v boji proti tankovým silám sovětské armády."

V srpnu 1943 zahájila 8. útočná skupina své akce nad ukrajinskými rovinami. Činnost rumunských pilotů na těchto strojích byla tak výtečná, že se během několika dní objevila první esa na křídlech Henschelů - por. Lazar Munteanu, adj. sef Stefan Puscas atd.
Toto osamělé uskupení bojovalo na začátku roku 1944 v oblasti Záporožín a v průběhu léta až do 23.srpna 1944 nad Moldávií. V ten den, 23. srpna, přešlo Rumunsko do tábora Spojenců. V té době disponovalo rumunské letectvo 32 kusy HS-129, později přibilo dalších sedm kusů, ukořistěných na 14. (Pz.)/SG 9. Po reorganizaci zahájila skupina akce z letiště Balomir-západ proti německo-maďarským silám, operujícím v severní Transylvánii. Ke dni 26.října 1944 disponuje Grupul 8 celkem 31 bojovými stroji Hs-129 a Ju-87. Po zahájení akcí nad Československem disponuje jednotka již jen 25 kusy letadel. V den kapitulace Německa má jednotka pouze 12 (!) kusů letadel HS-129.

Po skončení války se 27.července 1945 vrací jednotka se svými Hs-129 z Piešťan do Rumunska. Zde byly letecké síly reorganizovány  a útočné i střemhlavé letouny se staly výzbrojí útvaru Flotila 3 Asalt, kde sloužili až do konce 40. let. V roce 1950 byly vyřazeny poslední tři kusy Hs-129 ze služby a nahradily je sovětské Il-10. Celkově ztratila rumunská vojska nad Československem 6 kusů Hs-129, přičemž 1 pilot zahynul, 3 byli zraněni a 2 piloti byli prohlášeni za nezvěstné.


Fotka podle všeho zachycující HS-129 Rumunského letectva během přistávání, Československo, Piešťany


Flak s rumunskou obsluhou, v popředí IAR-80, v pravém horním rohu Hs-129


Záběr Hs-129 během testů u rumunského letectva, v pozadí opět IAR-80

Odkaz na krátkou historii Grupul 8 Asalt: http://www.worldwar2.ro/arr/g8as.htm