Doplnění informací :
Americký stíhač tanků M10 Destroyer / Wolverine (GMC - Gun Motor Carriage : angl. překl. samohybný kanón, nebo samohybná lafeta)
1. ÚVOD Už od prvního světového konfliktu do konce druhé světové války zahrnovaly vojenské doktríny, že obrněná vozidla by měla plnit dva hlavní úkoly, pěchotní podporu nebo protitanková zbraň. Jelikož se tyto požadavky navzájem vylučují, byly vyvíjeny vozidla zvlášť pro daný úkol. Velká Británie to řešila pomocí pěchotních s křižníkových tanků, Německo zezačátku nasazovalo tanky PzKpfw III proti tankům a PzKpfw IV jako podpůrný stroj, později vznikly útočné a stíhací vozidla. Spojené státy se dlouho držely přesvědčení, že tanky mají funkci podpory pěchoty, a na ničení tanků slouží stíhače.
Mimo letectvo, které si připsalo velký podíl na počtech zničené obrněné techniky, speciální zbraní vyvinutou na ničení tanků byly stíhače tanků. Tato typová skupina lehce pancéřovaných, ale rychlých a hlavně silně vyzbrojených vozidel v angličtině používá příznačné označení ,,destroyer" (ničitel). Vlastní označení těchto strojů Destroyer a Wolverine nebylo oficiální, ,,Destroyer" pravděpodobně používaly americké jednotky a ,,Wolverine" byl název obrněného vozidla vyvezený do Velké Británie, kde později přezbrojením 17liberním kanónem ráže 76,2 mm obdržel název Achiles.
Americká armáda stroje této třídy ve své výzbroji neměla, a po znepokojujících zprávách o kapitulaci Francie v roce 1940, kde hlavní podíl rychlé porážky byl připisován německým tankovým jednotkám, se touto situací začala zabývat. Americkému velení bylo od začátku jasné, že proti tankům nelze nasadit tažená polní děla, ale že potřebují rychlé útočné vozidlo disponující silnou výzbrojí. Jako další argument potřeby nasazení tohoto stroje byla představa hromadného nasazení tanků nepřítele, ale to už se později stalo jen zřídka. Stávající M3 a nově vyráběné tanky M4 překonaly evropské bitevní a pěchotní tanky a daly použít jako prostředek boje s obrněnci nepřítele, ale Američanům dělaly vrásky na čele zprávy o nově vyvíjených a zřídka se objevujících dobře pancéřovaných, silně vyzbrojených středních a těžkých německých tancích.
< Stíhač tanků M10 je jako poděkování za svou službu vystaven v Aberdeenu.
> Britská varianta stíhače tanků vyzbrojená 17liberním kanónem Mk. IC Achilles pózuje v izraelském YAD la-Shiryon Museu, 2005 (je možné brát tuto fotografii jako důkaz, že tato technika bojovala na izraelské straně?)
2. VZNIK A VÝVOJ Na tento popud vyhlásila americká armáda konkurz na zhotovení rychlých útočných vozidel s mohutnou výzbrojí. Mezitím byly zkoušeny různé prostředky, například upravené nákladní automobily s namontovaným kanónem ráže 37 mm, ty byly ihned zamítnuty. Další pokus byla instalace upraveného děla M1897 ráže 75 mm na polopásové vozidlo M3. Tyto stroje nasazené v severoafrickém tažení se neosvědčily, byly příliš vysoké a měly problémy s průchodnosti těžkým terénem. Situaci by měla vyřešit modifikace už vyráběného tanku M4 Sherman.
Vývoj stíhače tanků M10 začal v listopadu 1941, stroj měl vzniknout na podvozku vyráběného tanku M4A2 Sherman (Jiný zdroj uvádí, že daný prototyp vznikl na podvozku tanku M4A1). Nástavba vozidla dostála určitých změn (bylo použito slabší pancéřování než u tanku) a věž byla oproti tanku posunuta více dozadu. Prototyp byl označen T35 o byla mu nainstalována upravená věž těžkého tanku T1/M6 s kanónem ráže 76,2 mm. Po uskutečněných testech došlo ke změnám, úpravami byla snížena výška nástavby a sešikmení pancíře. Společnost Chrysler v lednu 1942 zahájila výrobu dvou nových prototypů označených jako T35E1 a hotová vozidla byla opět zkoušena na polygonu. Po těchto testech byla vyměněna nevhodná odlévaná věž za svařovanou šestiúhelníkového tvaru. Na základě armádních provozních zkoušek v červnu 1942 byl tento stroj puštěn do sériové výroby s označením ,,3inch Gun Motor Carriage M10“. Při zahájení velkovýroby nastaly problémy s výrobou šestiboké věže a došlo ke změně. Nově vytvořená pětiboká věž už vyhovovala, tak se výroba rozjela s tím, že na věže byly instalovány protiletadlové kulomety Browning ráže 12,7 mm. Stroje M10 se standardním podvozkem a motorovou jednotkou tanku M4 měly upravenou nástavbu a shora otevřenou věž. Věž na tu dobu dostala silný kanon obdařený vysokou úsťovou rychlostí střely, kde jako protizávaží dlouhého kanónu figurovala těžká nástavba v zadní části. Pozdější nástupci M10 obdržely ještě mohutnější kanón, v případě britského Achilla to byl 17liberní kanón ráže 76,2 mm a M36 Slugger (Jackson) pak kanón ráže 90 mm.
3. SÉRIOVÁ VÝROBA A SLUŽBA Sériové výroby se zezačátku chopila společnost Chrysler (spíše její pobočka Fischer Tank Division), kde bylo od září 1942 do listopadu 1943 vyrobeno 4993 strojů M10 a 375 vozidel M10A1. O něco později v firmě Fischer přidala společnost Ford, kde sjelo z výrobních linek na 1038 stíhačů tanků verze M10A1, neboť Ford v té době vyráběl tanky Sherman verze M4A3 a na tyto podvozky přizpůsobil vozidlo M10. Jelikož americké jednotky takové množství vozidel M10 nevyužily, byly nabídnuty v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-lease) spojeneckým armádám.
Sovětský svaz dostal do poloviny roku 1943 asi 52 vozidel M10, ale o jejich osudu není nic známo, pravděpodobně je nijak nevyužil. Jiný zdroj uvádí, že v roce 1944 byly postaveny dva protitankové pluky stíhačů tanků a poslány do bojů na východní frontě.
Velká Británie převzala kolem 1548 strojů M10, kde byly označeny Wolverine (Rosomák). Neupravovaná vozidla M10 a jejich modifikace M10 Achilles se 17liberním kanónem se spolu pak účastnily operací v Itálii a Francii.
Stíhači tanků M10 v počtu 443 byly vyzbrojeny také jednotky Svobodné francouzské armády. Jeden M10 s vlastním jménem ,,Sirocco", v rámci pluku Blindé de Fusiliers Marins složený z francouzských námořníků, zničil Panther na Place de la Concorde při osvobozování Paříže.
Dalšími provozovateli byli také kanadské jednotky nebo polské zahraniční vojsko.
< Stíhače tanků ze 77. Protitankového pluku 11. Pancéřové divize přejiždějí po provizorním mostě přes kanal Meuse-Escaut (Maas-Schelde) u Lille St Hubert (St Huibrechts), 20. září 1944
> Stíhač tanků M10 při palbě nedaleko Saint Lo, červen 1944.
4. POUŽITÍ V BOJI Nasazení nových lépe pancéřovaných německých tanků Tiger a Panther v letech 1942 a 1943 poukázalo na nedostatečnost stávajícího kanónu M7 ráže 76,2 mm, instalovaného ve stíhači tanků M10. Velká Británie zareagovala okamžitě a použila na jeho vylepšení osvědčený 17liberní kanón ráže 76,2 mm, už vyzkoušený na Shermanu Firefly. Tyto modifikované stíhače tanků pak obdržely označení M10 Achilles. Původní stroje M10 Wolverine modernizované v roce 1944 17liberním kanónem byly podle verze rozlišeny. Verze M10 dostaly označení Achilles Mk. IC a vozidla nesoucí původní název M10A1 pak byly nazvány Achilles Mk. IIC. Americké velení požádalo britskou stranu o dodání těchto výborných zbraní, aby je mohlo instalovat do vyráběných vozidel. Bohužel britské výrobní linky je zhotovily v malém množství, které stačilo jen na přezbrojení části vlastních strojů.
Američané tedy museli najít jiné řešení, a to přezbrojením kanónem M3 ráže 90 mm. Pro tuto mohutnou zbraň bylo nutno vyvinout rozměrově větší věž. Nová věž disponovala zakulacenými tvary a mnohem větším úložným prostorem na munici v zadní části věže. Vylepšení se převážně týkalo verze M10A1a bylo navíc zesíleno i pancéřování nástavby. Přestavba nového stíhače tanků se z důvodu řešení důležitějších úkolů protáhla do jara 1944, modernizované vozidlo dostalo název M36 GMC (Gun Motor Carriage), neoficiálně pak Slugger nebo Jackson.
Rota stíhačů tanků byla složena z velitelství, sekce údržby a tří čet stíhačů tanků. Četa stíhačů tanků byla rozdělena na dvě družstva po dvou stíhačích tanků a zajišťovací obrněný vůz M-20. Základní spolehlivou taktikou stíhačů tanků bylo rychle zaútočit, jako první vypálit likvidační salvu a opět se rychle stáhnout. Jejich slabší pancéřování nebylo stavěno na delší tankové střetnutí.
Někdy se stávalo, že v případě nouze nebo nezkušenosti velení byly jednotky stíhačů tanků nasazeny k jiným úkolům, než byl jejich hlavní. Byly použity jako podpora pěchoty, nezřídka jako standardní tanky. V těchto akcích za to tvrdě platily, neboť jejich pancíř nebyl schopen odolat palbě německých tanků a otevřená věž zase dotírání pěšáků. Jelikož se na likvidaci nepřátelských tanků podílelo mnoho činitelů (letectvo, tanky, dělostřelectvo) ztrácely jednotky stíhačů tanků důvod proč byly vytvořeny. Protivník již nenasazoval své těžké obrněnce a stíhače tanků spíše nasazovaly proti opevněným místům odporu. Jednotky stíhačů tanků byly postupně rušeny a posádky převážně nastupovaly v tankových útvarech, někdy i k pěchotě. Stroje, převážně varianty M10A1byly přestavěny na verzi M36, nebo odejmutím věže na dělostřelecký tahač M35 pro odtah těžkých houfnic.
< Stíhač tanků M10, záběr na jeho otevřenou věž, na zadní části upevněný protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm, na bocích uložená pohotovostní zásoba nábojů (6 kusů).
> Stíhač tanků varianty M10A1 předělaný na dělostřelecký tahač M35 k tažení těžkých houfnic.
Technická data M10 (M10A1) : - osádka : 5 mužů (velitel vozu, řidič, střelec, nabíječ a jeho pomocník)
- hmotnost : 29,6 t
- délka (s kanónem) : 6830 mm
- délka : 5970 mm
- výška : 2890 mm
- šířka : 3050 mm
- výzbroj : kanón M7 ráže 76,2 mm (54 nábojů), kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm (300 nábojů), některé sériové stroje měly úsťovou brzdu
- rychlost : silnice 51 km/h, terén 30 km/h
- dojezd : silnice 300 km
- pancéřování : vana čelo 51 mm, boky 25 mm/90˚, korba čelo 38 mm/35, boky 19 mm/52˚, věž čelo 57 mm/45, boky 25 mm/75˚
- pohon : dva vznětové 6-ti válcové motory GM 6046, každý s výkonem 410 HP (M10A1 : zážehový 8-válec Ford GAA s výkonem 500 HP
- podvozek : typ VVSS
Americké varianty :
- prototypy T35 : stroje na podvozku M4A2, upravená věž T1/M6
- prototypy T35E1: vznětový motor, podvozek M4A2, další úpravy, hlavně nástavba
verze :
- M10 : vznětový pohon, podvozek M4A2 (rané verze ? M4A1)
- M10A1 : zážehový motor, podvozek M4A3
Britské varianty :
- M10 Wolverine : kanón M7 ráže 76,2 mm
- M10 Achiles : 17liberní kanón ráže 76,2 mm
verze :
- Achiles Mk IC : M10 se vznětovým motorem
- Achiles Mk IIC : M10A1 se zážehovým motorem
- dělostřelecké tahače M35 : verze M10A1
- prototyp na podvozku tanku Ram : jeden kus
Kde je můžeme najít
Belgie: Brusel: V královském muzeu historie vojenství stojí venku M10 Achilles, s chybějícími doplňky na korbě a věži. V bruselském muzeu jsou vystaveny hlavně základní typy amerických a britských tanků.
La Roche v Ardenách: Stíhač tanků M10 Achilles je postaven na nízkém podstavci jako památník na kruté boje v Ardenách koncem roku 1944.
Bastogne: Také před historickým centrem belgického města, kde se Američané hrdinně postavili poslednímu německému útoku, stojí na památku stíhač tanků M10 Achilles.
Francie: Saumur: V Musée des Blindés ve městě na Loiře mezi Nantes a Le Mans je nejstarší verze M10 Destroyer s kanónem ráže 76,2 mm. Korba a věž stíhače tanků také postrádá drobné doplňky. Z amerických tanků jsou tu k vidění ještě Sherman M4 se 75mm kanónem a lehký tank M24 Chaffe. V Saumuru jsou také i sovětské tanky a samohybná děla a téměř úplná kolekce německých obrněnců z druhé světové války.
Spojené státy : Maryland: V armádním muzeu v Aberdeenu je vystaven M10 Destroyer se 76,2mm kanónem a také jeho mocnější nástupce M36 Slugger s 90mm kanónem. V marylandské muzeum může nabídnout téměř všechny základní typy amerických tanků z druhé světové války. Většina z 240 tanků, stíhačů tanků, samohybných i polních děl a další obrněné techniky je prozatím uložena pod širým nebem.
Model stíhače tanků M10 Destroyer (Greg Kostulski)
Zdroje :
český rozhlas, vojsko.net,
battlefield.ru, wikipedie, navajo, world war II,
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, nakl. Naše vojsko (Leland Ness),
kn. "Tanky" nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Foto : google image s.
