Supermarine Seafire - celkem vyrobeno 2556 kusu. Nebyl idealnim palubnim strojem. Trpel nizkym doletem, pristani snim bylo obtizne, ale na zacatku 40.let vyresil problem Royal Navy na moderni palubni letoun.
Kde si přišel na to, že na počátku 40. let vyřešil problém FAA? První Seafiry Mk. I.B a Mk. II.C převzalo FAA až 15. června 1942 a první větší operace, které se zůčastnil byla operace Torch - vylodění v severní Africe.
Jinak souhlasím, že to nebyl ideální typ. První verze neměli sklopné křídlo (Až Mk. III) takže zabírali hodně místa a některé velké lodě které neměli výtah ve tvaru T prostě nemohli Seafiry zavést do podpalubí.
Přistání dělalo problémy hlavně na krátkých eskortních letadlových lodích a za bezvětří kdy měly Seafiry vysokou přistávací rychlost. Např. při podpoře vylodění v jižní Francii se tato kombinace ukázala vražednou pro nezkušené piloty. Z celkových 30 ztracených Seafirů řipadlo na havárie plných 16 strojů. Při přistání se také muselo přistávat na "tři body" jinak hrozilo odskočení od paluby, přelétnutí záchytných lan a konec v moři nebo v záchranné síti. Při přístáni na vodu měl také Seafire nepěkný sklon rychle se potopit ještě než se pilot stačil vysvobodit z kokpitu.
Další problém byli výkony. Seafiry Mk. II. C byli sice výkonné ale spíše ve větších výškách, zatímco většina bojů se odehrávala v nižších výškách. Tento problém byl vyřešen zavedením tzv. hloubkové verze - L.Mk. II.C a následně L.Mk. III s upraveným motorem (především pak upravených kompresorem).
Dalším neduhem Seafiru byl malý dolet což jej téměř vylučovalo z delších ofenzivních akcí. Např. při bojích v Norském moři se aktivita omezovala spíše na ochranu loďstva zatímco Gannety, Corsairy a Firefly útočili na pobřežní cíle.
Přes všechny nevýhody to ale bylo vcelku dobré letadlo s dobrými výkony. Seafiry byli první pořádnou stíhačkou zavedenou do výzbroje FAA, konkurence schopnou všem tehdejším stíhačkách ve výzbroji nepřítele.
