BT-7V rámci možností té doby se pomalu pokoušelo zlepšit BT-2. Tím vznikl BT-5 a postupem času se díky více dokonalostem dočkal svého vzniku i BT-7. Ke konci roku 1934 se na zkušební ploše v Kubince testovala dvě vozidla, prototypy BT-7 , zaoblenou svařovanou věží s kanónem ráže 45mm . Druhý prototyp byl vyzbrojen kanónem ráže 76,2mm. Další palebnou sílu představoval kulomet v přídi. Komise ovšem měla výhrady k použitelnosti kulometu řidičem a drahou a pracně složitou věží.
BT-7 na přehlídce
Konstrukce a TTDRoku 1935 vycházely stroje BT-7 bez čelního kulometu a korbou o šíři 20cm. Ta byla zvětšena na 22mm na přídi korby, 20mm boky a záď a 6-20mm na dně.
Pohon měl zajišťovat vidlicový, vodou chlazený zažehový dvanáctiválec M-17T (licence BMW) o výkonu 295 kW při 1 650 ot/min. Ten měl upravené výfukové potrubí, jež tvořily na korbě dva rovnoměrné výběžky.
Byla zdokonalena převodovka (mechanická, 3 stupně vpřed a 1 vzad) a hlavní spojka A.Morozovem, boční spojky prof. Zaslavským a zbrusu nové sedmdesátičlánkové pásy s délkou jednoho článku 167mm, čímž byla zlepšena manévrovatelnost na tvrdých plochách.
Tyto stroje byly schopny brodění do hloubky 1,2metru, zdolávat příkopy o šířce 2,5 metru a zvládal svahy podélně 42 stupňů a příčně 30 stupňů. Zvětšením palivové nádrže (650 l hlavní a přídavné 140 l) čímž se zvýšil dojezd na 330km na pásech a na až 550km na kolech.
I když vznikla úpravami váha na necelých 14 tun, výkon zůstal na výborných 21 kW/t. Konstrukce podvozku zůstala zachována.
V prvních sériích BT-7 se používala věž z BT-5 s kanonem 45 mm vz.32 (K20/L46) , jež byl spražen s kulometem DT 7,62 mm a zásobou nábojů až 188 ks pro kanon a 2142 ks pro kulomet. Velitelské tanky s rádiostanicí 71-TK-1 a s rámovou anténou měly o 42 nábojů do kanonu méně. V roce 1937 byla zkonstruována nová věž. Celosvařovaná věž byla modernějšího kuželového tvaru s prutovou anténou o síle pancíře v čele, na bocích a zádi 15 mm a na stropě 10 mm.
Věž byla opatřena teleskopickým zaměřovačem TOS, zaměřovači PT a PTK a nově i větrákem. Ovšem výzbroj zůstala stejná. Velitel s nabíječem vstupovali do věže typem nových oválných poklopů, později nazvaných Němci tzv.Mickey Mouse. Munice pro kanon se nastojato umísťovala v korbě a věži. Část strojů byla vyzbrojena i PL kulometem P.40, jež byl umístěn na věži místo jednoho poklopu. velitelské tanky byly opatřeny prutovou anténou.
Na malou sérii vozů byl umístěn jeden až dva reflektory pro noční boj. Jelikož ale vzdálenost osvícení byla menší, než na kterou dokázaly demaskovat v tmě vozidlo, se dočkaly použití pouze během zkoušek.
BT-7A-tank palebné podpory
BT-7MV roce 1937 byly dokončeny přestavovací zkoušky na motoru BD-2 (bystrochodnyj dizel) ing.Čapala a o rok později byl přijat do výzbroje Rudé armády pod označením V-2. Jeho usazením do tanku BT-7 vznikla varianta BT-7M. Motor byl vznětový, vodou chlazený, vidlicový dvanáctiválec s válci do V (60 stupňů) o výkonu až 500 hp.
Jeho použitím se zvýšil dojezd na 700km na kolech a na 600km na pásech. Tank mohl na kolech dosáhnout rychlosti 86km/hod. a na pásech 62km/hod. Rychlost ale byla konstrukčně omezena.
Výroba probíhala v letech 1939-1940 a během této doby bylo vyrobeno 788ks a dá se zároveň říci že BT dosáhl tím svého vrcholu. Tento motor byl později použit i u T-34 a KV-1 a tanků IS. Pro výrobu tohoto motoru bylo speciálně vyčleněno motorové Oddělení 400 z ChTZ a v lednu 1939 přesunuto do Továrny č.75 ChDZ (Charkovský závod dieselových motorů).
BT-7AJiž několik let byl požadován tank na dostatečnou palebnou sílu, schopný ničit silné opevněné cíle a silnou palebnou podporu. Po několika neúspěšných pokusech s tankem BT-2 byl v roce 1934 BT-5 prototyp tanku s kanonem ráže 76,2 mm. Sériová výroba se ovšem rozběhla až v roce 1936 v rámci unifikace s věžemi z T-26-4, v nichž byl umístěn KT-28/L16 a až dva kulomety DT (jeden, umístěný ve vyvažovači mířil dozadu, za předpokladu že neměl tank radiostanici). Osádka zůstala tříčlenná.
Většina strojů byla vybavena kulometem P-40 a velitelskou radiostanicí 71-TK-3. v letech 1936-1937 bylo vyrobeno 155 kusů. Tyto stroje byly zařazovány do brigád tanků BT-7 jako čtyřčlenné čety palebné podpory.
Několik vozidel bylo použito i pro zkoušky kanonů L-10, L-11 a F-32 (pro T-34 a KV-1).
ChBT-7V srpnu 1937 proběhly zkoušky nové verze ChBT-7 (chimičeskij). Na blatnících měl dvě 300 litrové nádrže na hořlavinu, jejichž pancéřování dosáhlo tloušťky 10mm!
V masce kanónu byl instalován místo kanónu plamenomet a druhý byl umístěn v čele korby.
Stroj ovšem vážil úctyhodných 15 tun, čímž klesla obratnost a kulomet nedisponoval kulometem, čímž se snížila obrany schopnost proti pěchotě. Zároveň byl na standartní BT-7 zkoušen plamenomet KS-63 jež dovoloval až 15 zášlehů na vzdálenost 70 m.
Protože původní výzbroj zůstala, byl tank uznán za přijatelný díky úkolům kladeným na něj a v roce 1939 bylo jednotkám předáno asi 80 kusů.
KBT-7Aby se zvýšila schopnost velení důstojníků tanku, vznikla v NATI konstrukce označená KBT-7 (komandirskij). Na běžnou BT-7 (ovšem bez věže) byla přivařena krabicovitá nástavba, jež byla ze všech stran uzavřená. Výzbroj představovaly dva kulomety DT (lafetovanými v čele a na boku) a jedním PL P-40 v lafetě na střeše. V nástavbě bylo místo (nebráti doslova!) pro dva důstojníky a jednoho radistu, jež obsluhoval tři kulomety a měl k dispozici tři pojítka - radiostanice RTU a 71-TK-1(3) a přístroj TASP pro signalizaci letectvu).
Tank BT byl v třicátých letech společně s T-26 nejrozšířenějším tankem v Rudé armádě-převzato armádou bylo asi 8 063 ks a asi 200 ks získalo NKVD.
Při vývoji tanků BT byl dopracován tvar pancíře (s různými tloušťkami podle exponovanosti), podvozek s výbornou průchodností terénu a rozložením tlaků (systém typu Christie), výkonný a na údržbu nenáročný motor (V-2) s malou spotřebou paliva. na tanku BT-7 byl zkoušen kanón L-10, L-11 a F-32, jejichž další řada F-34 se stala univerzální zbraní, jak proti tankům, tak proti pěchotě. Ty se staly výbornými vzory pro budoucí tank bojiště-T-34/76 a T-34/85.
Zdroj:valka.cz
prříště:tank BT-5
