Je zde ovšem jeden problém, konstrukce není sovětská, ale americká. Konstruktér se jmenoval Christie a vymyslel svů kolopásový tank koncem dvacátých let. Přitom jej označil jako Tank M.1940, tedy jako tank pro počátek čtyřicátých let - sebevědomí mu tedy nechyběl. Sověti koupili dva kousky již v roce 1930, pilně je zkoušeli a na jaře 1931 přijali do výzbroje pod označením BT-2 (Bystrochodnyj tank, rychlý tank). V Evropě to byla docela novinka, protože Christie tento tank vymýšlel s ideou - rychle se to přesune po kolech, ńasadí pásy a zaútočí. Což tedy odpovídalo spíše americké silniční síti, než evropské, o sovětské nemluvě. Kolopás se ale rychle stal módou (zkoušel se také u nás), Sověti ponechali podvozek téměř beze změn, ale experimentovali s pancéřováním a s výzbrojí, nakonec měli verze s kanónem 37 mm, 45 mm a 76 mm.
Ostatně poslední verze BT-7M z roku 1939 měla hmotnost 15 t, pancíř přes 20 mm a kanón ráže 45 mm, takže se vcelku mohla měřit s německými tanky Pz.III s kanónem ráže 37 mm nebo s Pz.35/t/.
A Koškinův T-34 opravdu začínal jako kolopásový prototyp A-20, jehož podvozek byl od BT téměř k nerozeznání. Ostatně pohonná jednotka V-2 se také nejprve zkoušela na BT-7M, než ji dali do T-34.
Ohledně oněch skoků, Christie si to mohl dovolit díky velmi silným tlumičům a Sověti takto blbli i s prvními verzemi T-34. Bylo to efektní a na pohmožděniny či něco horšího se nehledělo. A jel někdo z Vás po ruské silnici? Já ano a někdy by takové skoky přišly docela vhod.
