Na Východe disponovala od jara roku 1944 těmito stroji eskadra KG-1. Prováděla úspěšné nálety na cíle v Sovětském zázemí. I přes nedostatek pohonných hmot dokázala účinně zasahovat zadané cíle. Nálety vedených z velkých výšek se se nesetkaly prakticky s odporem sovětských stíhaček a bojové ztráty byly minimální. Největší kobercový nálet provedla eskadra s 87 stroji (což bylo na tehdejší německé bombardovací letectvo úctyhodný výkon) na železniční uzel Velikije Luki, při kterém nebyl ztracen ani jeden bombardér činností nepřítele.
Po začátku operace Bagration a akutním problémem s likvidací sovětských tanků, měla eskadra na přímý rozkaz H. Goringa útočit na postupující sovětské tanky. Komodor eskadry Horst von Riesen odmítl tento rozkaz přijmout stím, že to bude znamenat defakto likvidaci jeho jednotky, pod hrozbou vojenského soudu nakonec Riesen byl donucen tyto rozkazy vydat. Během týdenního nasazení v roli protitankové jednotky přišla jeho eskadra o 1/4 svých letadel, tedy více než za celou předchozí několikaměsíční bojovou činnost, aniž by zničila jediný tank. Zářný příklad zhoubného působení Goringa na Luftwaffe.
Jedna z úprav He 177 na protitankový letoun je vidět na obrázku v předcházejícím příspěvku.
